Komentáře k článku: 2. ročník Kurzu Skijöringu

lesněnka + lauris: PRVNÍ DEN – SKIJÖRING (s Iris)

Tak, už to bylo tady. První den Skijöringu, na který jsem se tak těšila! Byla jsem ve dvojici s Iris, takže jsme si obě došli pro popruhy, které nám Nia připravila a obě jsme vyvedli koně před stáj. Laurise jsem musela trochu klidnit, protože moc z toho nebyl nadšený. Popruhy jsme zatím odložily a vzaly si dvě lonže. „Tak půjdeme na halu a potom půjdeme ven, abychom si to zkusily,“ navrhla jsem Iris, která s mým nápadem souhlasila. Usmála jsem se a přikývla. Vzala jsem Laurise za lonž, který měl už připnutý k uzdečce. Společně jsme šli do haly a tam se zavřely. Bylo tu celkem teplo. Koukla jsem na Iris, která začala připínat Notce k uzdečce lonže. Udělala jsem to samé a pěkně si je napnula. Ovšem, ne tak, že bych Laurisovi tahala za udidlo, to jsem vůbec nechtěla. Lauris toto ještě vůbec neznal, takže jsem šla k jeho hlavě a začala ho ohýbat na stejné strany, jako u otěží. Vlastně jim to bylo dost podobné, i ten systém. Lauris na to reagoval s klidem, takže jsem šla za jeho zadek a zkusila odtamtud. Začala jsem jemně působit pravou otěží a Lauris se začal ohýbat. „Hodný,“ pochválila jsem ho a usmála se. To samé jsem udělala na levou a ještě jednou na obě strany. Reagoval dobře, což mě velice těšilo . Usmála jsem se a koukla na Iris. „Tak co, jak to jde?“ optala jsem se jí a koukla na obě holky. Iris se usmála a odpověděla mi kladnou odpovědí. Přikývla jsem a začala se věnovat Laurisovi. Teď jsem ho chtěla rozejít. „Krok!“ řekla jsem mu a zamlaskala, aby věděl, že se má rozejít. Trochu jsem povolila lonže, abych mu nebránila v pohybu. Lauris se rozešel, takže jsem ho slovně pochválila a rozešla se za ním. Už jsem měla trochu napjaté otěže, takže jsem ho začala řídit. Vyjela jsem s ním roh, i když byl naučený ho vycházet. Navedla jsem ho na velký kruh. Zareagoval celkem dobře, akorát jsem asi moc přitáhla lonž, takže udělal menší kruh. Taky jsem se to musela naučit. Iris už také s Notičkou pracovala, takže jsem se i museli míjet. Naši koníci byli na sebe zvyklí, protože jsme už byly několikrát na společné vyjížďce a jsou ve stejném stádu. Pokývala jsem hlavou a dívala se pořád na Laurise a řídila ho. Měnila jsem s ním směry a dělala velké kruhy, také vlnovky, aby si zvyknul na obě dvě strany, které reagují velice rychle po sobě. Pokoušela jsem se mít jemnou ruku, stejně jako, když na něm sedím a držím v rukou otěže. Teď to nebyly otěže, ale lonže.
Vypadalo to, že i Iris skončila se základní prací s Notou, takže jsem se k nim vydala. „Tak, jak to uděláme?“ optala jsem se své nejlepší kamarádky tady na Florestě. „Takže, já bych nejdřív vzala Notu a obě si za ní zkusíme jet. To samé zkusíme s Laurisem, protože taky si to potřebuje procvičit,“ navrhla Iris a já s ní naprosto souhlasila. Laurise jsem dala na hlídání Tomovi, který byl poblíž a zrovna neměl, co dělat. Zatím jsme to chtěly zkusit na dvoře a možná potom jet kousek na cvalovku, ale to se uvidí, jak nám to půjde. Iris si připravila Notu a já si mezitím došla do sedlovny pro své úžasné lyže a lyžáky . Ano, tuto sadu jsem přímo zbožňovala! Vyšla jsem ven ze sedlovny a rychle přispěchala k Iris s Notou. Už jsem viděla, že Iris vyměnila lonže za opratě a uklidňovala ji. Usmála jsem se a podívala se na Iris tázavým pohledem, zda mohu cvaknout lyžáky do lyží a jestli je Nota připravená. Krátce jsem se podívala na Laurise, který v klidu stál a díval se na nás. Iris přikývla, takže jsem lyžáky zacvakla do lyží a čekala na opratě. Iris mi je podala a hezky mi je připravila a smotala, abych se za ně mohla hezky chytit. Přikývla jsem a spokojeně se usmála. Poté Iris šla k Notě a hladila ji po hlavě, aby se uklidnila. „Můžeme?“ zeptala se mě Iris trochu zvýšeným hlasem, abych to vůbec slyšela. „Můžeme!“ odpověděla jsem jistým hlasem a usmála se. Iris zamlaskala na Notku a začala ji řídit. Nota zabrala a já se pohnula. Na lyžích jsem se cítila pomalu jistější, jak na koni. Ano, znělo to divně, ale na lyžích jsem už jezdila od svých 3 let a moc mě to bavilo, stejně jako ježdění na koni. Vyrovnávala jsem váhu a sledovala, jak Nota nejistě jde. Pokývala jsem hlavou a držela se od ní dál, aby náhodou nezastavila a já do ní nenajela. „Zatáčíme!“ křikla na mě Iris a pomalu začínala Notu otáčet. Přizpůsobila jsem se tomu, takže jsem se opřela do vnitřní nohy a zatočila. Nota postupovala už jistěji, takže jízda byla plynulejší. Došli jsme na linii Laurise a Toma a šli ještě dál. Soustředila jsem se jenom na jízdu na lyžích a na Notu s Iris. Znovu jsme se otočili a poté se u Laurise a Toma zastavili. Vyměnily jsme si pozice a já tentokrát vedla Notu. Samozřejmě ne v lyžákách, to bych se určitě zabila . Vzala jsem Notu za opratě a křikla na Iris: „Jedeme!“ Nevěděla jsem, jak na tom Iris s lyžováním je, ale hodlala jsem tak i tak jet pomalu. Zamlaskala jsem na Notu a kobylka se rozešla. Zatím jsme šli rovně, ale i tak jsem ji řídila. Také jsem se koukala dozadu na Iris, jestli náhodou nespadla, i když to bych slyšela nějaký křik a ten jsem naštěstí neslyšela. Jely jsme stejnou trasou, jako předtím. Kobylce to hezky šlo a jenom jednou se zastavila a to jenom na chvíli. Byla vyrovnaná a jakmile jsme dojely zpět k Tomovi a Laurisovi, počkala jsem, než se Iris vyzuje a potom jsem šla pro Laurise k Tomovi.
„Díky moc Tome!“ poděkovala jsem mu a usmála se na něj. Tom si převzal od Iris Notu a já začala chystat Laurise. Dala jsem mu na hřbet sedlo a připevnila poprsák a připevnila mu ke kroužkům uzdečky opratě. Také jsem si rychle doběhla do sedlovny pro bederku. Na ní jsem totiž úplně zapomněla. Naštěstí mi ho Tom podržel a já ji mohla připnout k sedlu. Popovedla jsem ho mimo Toma a dívala se na Iris, která byla připravená. Také jsem jí připravila opratě, tak, jako ona mě a vrátila se k Laurímu. „Můžeme!“ křikla na mě Iris, když byla připravená. Přikývla jsem a zamlaskala na Laurise. Kůň se rozešel a šel dál nejistým krokem. Uši měl natočené dozadu a já na něj tiše promlouvala, že je moc šikovný a že mu to jde. Nebyl nějaký splašený kůň, který by se lekal kde všeho. Tedy, poslední dobou jsem to u něj nepozorovala, zezačátku ano. Možná, že má ke mně větší důvěru, takže je klidný, když jsem klidná já. Kontrolovala jsem i Iris, která jela za Laurise. Usmála jsem se a pohladila Laurise po krku. Už byl trochu klidnější, ale šel pomalým krokem, což mi vážně nevadilo. „Točíme doleva!“ křikla jsem na Iris a natočila se jejím směrem, aby to lépe slyšela. Pomalu jsem přitáhla levou otěž a Lauris zareagoval. Začal se točit velkým obloukem doleva. Kdyby udělal malý oblouk, Iris by to horkotěžko vytočila. Poté jsme šli stejným tempem rovně. Krásně nám to šlo a už jsem se těšila na další den kurzu. Tak, znovu jsme byli u Toma a na mě zbývala jízda. Laurise jsem předala Iris a nazula si lyžáky, které jsem následně připnula do lyží. Usmívala jsem se štěstím, protože za Laurisem už mohu jet já. Lauris se s Iris rozešli a moje lyže se pohnuly. Vyrovnala jsem je vedle sebe a pěkně vodorovně, jak jsem byla zvyklá. Držela jsem se a zároveň si hlídala lyže. Usmívala jsem se a když jsme opět zatočili, nahnula jsem se a také zatočila. Když jsme skončili u Toma, odepnula jsem si lyžáky, přezula se do normálních bot a moc Laurise chválila. „Půjdeme ještě na cvalovku, ne?“ zeptala se Iris a já jenom přikývla. Znovu jsme využily Toma, který čekal na začátku cvalovky. Nejprve jsem šla já s Laurisem a Iris Laurise vedla. Poté naopak s Notou – já ji vedla, Iris jela. Vždycky jsme jely jenom kousek a ještě k tomu krokem. Tom vždycky hlídal koníka, který nejezdil. Poté jsme obě koníky odsedlaly, sundaly jim poprsáky a společně je vyčistily a daly jim zimní deky.

keil a spirálka: SKIJÖRING- 1. den (Arya,Katty a já)

Tak jsem se sešli naše ''slavná'' trojice. Arya jediná na lyžích a já s Katty jsem měli obě prkno. Začla Arya jako jediná s lyžemi. Stáli tu všichni 3 koníci. Katty držela Spirálku a Asii. Já jsem stála vedle Golda a zlehka jsem se mu představila. Přepla jsem mu zimní deku nějako se mu trošku rozepla. Arya Držela dvou lonž a řekla mi ať si sednu do sedla, že už to zná. Tak jsem tedy sedla do sedla a pobídla jsem Golda ku kroku. Arya se držela dvou-lonží a já jsem ho držela na otěži a šla krokem. Ohlížela se na Aryu a zkoušela jakoby to bylo doopravdy. Arya se držela a ještě si u toho pobroukávala vánoční koledy. Po chvíli okrokování a Aryiny zorientování v jízdě (cca 10 minut) mně řekla: ,,Keil naklusej pomalým klusem' Tak jsem stiskla holeně a snažila se Golda držet co nejvíce shromážděného, aby šel pomalu. Arya se stále súpěšně držela a už nám rychlost trošku více stoupla. Udělala jsem takový velikánský ovál na louce a klusala dokola. Po chvíli Arya řekla... : ,,Můžeš Goldovi trošku povolit, aby šel rychlejším klusem'' tak jsem mupovolila a udělali jsem střední klus. Byla jsem ve stehenním a jezdila jsem velikánský ovál, který jsme si vyšlapali a Arya vyjezdila. Arye to nesmírně šlo. Po chvíli co klusala a stále se držela mně řekla: ,,Zpomal do kroku a půjde Katty... Nakonec půjdeš ty... Katty povedu já a tebe povede Katty. Fajn. Já sjem zastavila úplně seskočila jsem z Golda a řekla Arye jak má krásně vytrénovaného Golda. Uchopila jsem Golda a Spirálku do obouch rukou a procházela se po louce. Sledovala jsem Mezitím Katty jak se beznadějně snaží udržet na prkně i v kroku. Mylsím, že u mně to bude obdobné... po chvilce se Katty přece jen udržela, ale myslím si, že to bude podobné jako navleku.... Katty se držela a já jsem sledovala a procházela se s Goldem a Spirálkou, aby nestáli a neprochladli. Chodili jsem co nejvíce hlavně vyšlapaným sněhem, aby neměli tolik sněhu na nohou... Kopyta nevadí všichni měli botičky. No Katty se odhodlala ke klusu. Po asi tak 15 minutkách se vyhoupla Arya do sedla a naklusala poamlým klusem. S Katty to trhlo a už se válela po zemi. Arya i hned zastavila a počkala až se Katty postaví. Ještě jednou naklusala a Katty ji požádala o zastavení že na to pro začátek nemá... Zpomalila do kroku a šla chvíli krokem já jsem. Arya zastavila předali jsem si koně a já jsem si zapla snowboard a chytla se. Katty šla vedle Spirálky a krátce se s ní seznámila. Šla krokem a já jsem se snažila udržet. Měla jsem levou nohu kupředu a docela se bála. Po chvíli jsem se přece jen zorientovala a byla jsem si o dost jistější. Pevně jsem se držela a nechala se táhnout Spirálkou. Spirálka jakoby na to byla zvyklá nebyl žádný problém ani s Goldem a ani s Asií. Všichni byli poslušní a krásně pracovali a jakoby zapomněli úplně na to, že někoho táhnou. Prostě chodili jako normálně. Já jsem se mírně předkláněla a zakláněla ovládala snowboard a jela jakoby po sjezdovce. Šlo mi to docela dobře, ale jenom v kroku . Jsem zvědavá pokud to bude i ve cvalu jak to budu zvládat. No i já jsem se nakonec odhodlala ke klusu. Katty stiskla holeně a se spirálkou vyklusala poprosila jsem ji o to, aby ji trošku sklidnila v pracovním sedu pak se vyhoupla stejně do stehenního, ale Spirálka klusala pomalu a mě to docela šlo až do té doby než jsme dojeli k zatáčce a já spadla. Stejně už jsem chtěla konec. Tak Katty zpomalila do kroku a šli jsem pouze krokem. Poděkovala jsem ji a pak jsem všichni šli zpět do areálu. Každá vedla vedle sebe toho ''svého'' koně a povolili jsme obřišáky. Pak jsem měli v druhé ruce své lyže či snb... Krásně to šlo a my si poděkovali za výpomoci...

/doufám, že to takto stačí- pokud ne napiš mi prosím mejla a já to příště napravím/

bloodye+dekameron: PRÁCE NA DVOU LONŽÍCH:

Už jen stačilo dotáhnout a mohli jsme jít, když jsem uslyšela brunetku jak vykukuje z šimlova boxu. „Bloodye?“ ozvala se. „Jo?“ „Můžem?“ „Jen dotáhnu obřišák“ odpověděla jsem a jak jsem řekla tak jsem udělala, zkontrolovala jestli dobře sedí deka a protáhla Dekovi nožky čekajíc na dvojici. Hnědák mi ožužlával rukáv budy a vesele pohazoval hlavou. „Ty se nudíš viď?“ zasmála jsem se jeho hyperaktivitě a oba jsme se rozešli ke Callově boxu. Jen jsem na ně mrkla a pokračovala dál do tunelu, kde už čekaly holky a tak jsme se v plném počtu dostali do haly, kde už na nás čekal slalom z kuželů co jsme tu tak pracně připravily. Karin byla trochu nesmělá a tak jsme jí slíbily, že jí hned pomůžem jen co uděláme s koníky pár koleček. Povodila jsem Deka zatím vedle plece po hale podala jsem Hap Deka a zatímco ona hlídala oba valášky já došla k Vanilce a na holky se povzbudivě usmála, sundala vazák z krku a připla ho k Vanilčinému udidlu a Kar si stoupla vedle ní za ní a tak jsme začali zkoušet, oboum to šlo a já se řehtala smíchy Hap která zkoušela se dvěma valachy a oba jí to slušně sabotovali. Holkám už to šlo a tak jsem odepla vodítko a zašla za Hap která mi předala hnědáka, dovedla jsme si ho na dolní kruh, zastavili jsme a já si odmotala lonže a stoupla si tak abych byla za ním, ale ne úplně a viděl mě. „Hodný“ pochválila jsem ho, protože celou dobu ochotně stál a jen mě pozoroval. Neměla jsem bič a tak jsem doufala, že to půjde i bez něj, chvilku jsem počkala, srovnala si lonže a připravila se k vykročení. „Jdi krok“ pronesla jsem a hnědák se po chvilce rozešel kupředu a já kráčela za ním. „Hodný!“ chválila jsem a vedla ho na stěnu haly. Chodili jsme po jakémsi obdélníku, abychom se nejdříve protáhli na rovných liniích a zatáčeli jen při vyjíždění rozích. Pochvíli jsme zkoušeli mírné půlobloučky a pak celé obloučky, dávala jsem si pozor abych vždy naznačila pokyn lonží výrazně a pochopil to hned, nezapomínala jsem ho chválit a když jsem myslela, že už to jde v pohodě rozhodla jsem se navést hnědáčka na lonž. Lonžem jsem opět silně naznačovala co chci, vnější lonž jsem přiložila k tělu koně vnější kousek poodsunula ohnutím zápěstí a celý slalom jsme prošli bez zavadění o nějaký z kuželů. Vzala jsem si hnědáka opět na obdélník co jsme si vychodili a začala s ním pracovat na vlnovkách a trochu zapojila i přechody. Znovu jsme šli na slalom, a po něm jsme si zas udělali pár obloučků. Hap už klusala a při pohledu na hodny mi bylo jasné, že mi můžem taky a tak jsem neváhala a zamlaskala. „Klus!“ zavelela jsem a když hnědák naskočil rozběhla jsem se za ním, pomalu poklusem nehonila jsem ho a spíš brzdila. V klusu jsme jen párkrát oběhli náš obdélník a přešli zas do kroku v kterém jsme udělali pár obloučků a vlnovek. „Tak co zkusíme to i venku?“ navrhla jsem po pohledu na ostatní a přelétla je pohledem. Všechny souhlasily i když Kar mě nejdřív obšťastnila zakoulením očima a tak jsme se vydali všichni ke dveřím haly. U dvěří jsem si jen vzala již nachystané věci – helmu n hlavu, batoh s botama na záda, prkno pod ruku. Nechala jsem jít Hap první a tiše jí záviděla bič, který já jsem nechala v sedlovně, ale tak co. Pod nohama křupal sníh a my kráčeli kolem výběhů dozadu na blízkou louku, která byla zapadaná sněhem a tak jsme se trošku bořili, ale šlo to. Nechala jsem hnědáčka nejdřív vyťapkat kousek a pak jsme zkusili pár přechodů do zastavení a zas rozjezd, pár obloučků a vlnovek, Dek chodil krásně a tak jsme ho chválila. Po několika minutách už jsme se rozhodli jít to vyzkoušet naostro a tak jsme se zastavili a zahájili bojovou poradu, kdo pojede na kom první.


ZKUŠKA ZÁPŘAHU:
„Tak fajn, první pojede Hap a já se aspoň kouknu jak se lyžuje když jsem na tom tak dlouho nestála“ uzavřela debatu Karin a tak jsem chopila opratě Calla a podržela je Hap, která se mezitím začala nazouvat do lyžáků a nutn podotknout, že u toho nehorázně klela. „Já ti říkala, že si je máš hodit pod topení“ kárala jí blondýna a já se jim jen culila. „Konečně!“ ozvalo se nakonec a už k nám kráčela brunetka, která s funěním hodila lyžee na zem a nacvakla se do nich. „Pouštím“ upozornila jsem jí a podala jí Calla. Aby mi Dek nezatuhnul nechala jsem ho chodit po louce a očka házela na Hap která se tam snažila srovnat. Když se konečně rozjeli vypadli oba mírně komicky. „Co ti to ta panička dělá Calle?“ musela jsem se smát a Dekameron na souhlas pohazoval vesele hlavou. Hap po mě hodila jen vražedný pohled a vezla se dál a já s Dekem začala opět klusat po louce. Karin s Vanilkou taky pracovala a přitom urputně sledovala brunetku a snažila se rozpomenout. „Hu, kdo dál?“ usmála se Hap. „Tak asi půjdu já“ usmála jsem se a opratě tentokrát přenechala Kar. Došla jsem k věcem co jsme měli rozhozené na louce a dala se do převlékání. Rychle jsem si sundala boty a už se nazouvala do těch na prkno, pořádně jsem je utáhla, aby mi nekloktala noha, vzala prkno pod ruku a ještě došla pomoct Hap se vycvaknout z lyží, aby mohla pohlídat Deka a Vanilku. Když byla brunetka hotová a držela oba koně a Kar jen mého morouse kecla jsem si na sníh a prkno hodila před sebe. Chvíli jsem na to koukala a pak už se rychle jala zapínání nohou do vázání a když jsem se chtěla postavit zjistila jsem, že popředu to nějak nejede a tak jsem se přetočila na břicho zvedla se o přední hranu, doskákala si k hnědákovi který na mě nervózně kukal a chytla se opratí. Kar došla k hlavě valacha, rozvázala suk na otěžích, čapla ho a mrkla na mě. „Můžem?“ optala se blondýnka, zkontrolovala jsem jestli mám pravou nohu vepředu, držím pevně opratě a kývla. „Můžem!“ Kar reagovala hned a tak jsme se rozjeli po louce a v první chvíli sjem zaváhala jestli jsem jenom přeci neměla zvolit ty lyže, když jsem si představila, že na závěr bude zas nějaký ten závod, ale postupně jsem nabívala na jistotě a tak jsem Kar poprosila jestli by se kousek neproběhla. Trochu jsem zavrávorala, když naklusali zrovna v obratu a nevyhla jsem se pár uštěpačným poznámkám od Hap, ale věnovala jsem jí jen podobný pohled co ona předchvilkou mě a dál jela! Když jsme se vrátili zpátky na „start“ zastavili jsme, já pustila opratě, sundala z nohou prkno a zas si vzala Deka. „Já se bojím“ pípla Kar a my se hned jaly úkonu jí přesvědčit, že není čeho. Tentokrát jsem já měla podržet Calla a Deka zatímco Hap Kar povede a tak když se dívka nacvakla do lyží vzala jsem si šimla a stejně jako předtím Hap jsem s oběma zkusila chodit a nesabotovali mi to o nic míň. Když se Kar rozjela vypadalo to nejistě, ale po chvíli na to celkem přišla. „Hale už mi to jde!“ pískala nadšeně „Pozor!“ stihla jsem na ní ještě vykřiknout, ale už bylo pozdě a Kar ležela na zemi celá komplet od sněhu. „Ty seš pako“ smála jsem se a oba koně co jsem držela se zrovna rozhodli rozejít a tak jsem sebou málem plácla do sněhu taky. „Kluci hej!“ křikla jsem na ně se smíchem a vyslechla si přednášku od Haper, která se snažila být dospělá. Chvilku jsme se tam pošťuchovali a pak se bloncka zvedla na nohy a dojeli až ke mně, kde se zas rozhodla jít na věc Hap a tentokrát vyzkoušet mého brumlu. „Fajn ale dáš mi napít toho kakaa!“ řekla jsem rozhodně „Tak já si můžu vzít Vanilku žejo“ mrkla na mě a ďábelsky se usmála, jen jsem si odfrkla s tím, že si to vypije a kývla na ní, že si tedy může vzít valacha. Když si obula lyže podala jsem jí opratě a chytla hnědáka, který se nejdřív ohlédnul koho to má za sebou a pak se dal do pohybu. Najednou se mi v hlavě zrodil ďábelský plán a tak jsem zamlaskala a s námahou se rozběhla. „Já tě zabiju!“ slyšela jsem zezadu a já se zas začala řehtat jak pominutá „Když budu mít kakao tak zpomalíme!“ vyjednávala jsem. „Dobře dobře, ale už zastavte!“ prosila brunetka a takk jsme s Dekem v klidu přešlli do kroku a po chvilce zastavili úplně. „Seš mrtvá!“ brumlala ještě Hap když mi podávala kakao a já s úsměvem vypila celý hrnek jak se říká na ex. Když jsem dopila byla jsem nařadě a tentokrát s Callem a pod vedením Hap – snad netřeba dodávat, že jsem se trochu bála co vymyslí, ale zas se snad nerozhodne běhat v přeskáčích. Na nohy jsme si připla prkno. „Chceš pomoct?“ usmála se na mě andělsky brunetka a už v tu chvíli jsem věděla, že by to nebylo jen tak a tak jsem její pomoc pro jistotu odmítla a pozvedala se sama. A tak jsem si vyzoušela jízdu i za Calliskem i za Van a holky si taky vyzkoušeli ostatní a když jsme to balili a Hap si chtěla vyzkoušet jízdu ještě sama s Callem tak my se pokusily vyškrábat na koně a projeli jsme se po louce jak trio z blázince a pořádně jsme se u toho nasmály. Když jsme slezly už jsme bezpodmínečně zabalili a totálně vysmáté se vrátili zpátky na Florestu, kde už jsme byli očekávané.
Deka jsem si zavedla do boxu, kde jsem mu rychle sundala všechny postroje, které jsem uklidila tam kam patřili a pk jsme ho ještě pořádně vyhřebelcovala a dopřála mu masáž kterou si rozhodně zasloužil. Dodala jsem hnědáčkovi ještě seno, zadekovala ho a pak jsme se my tři mušketýrky vydaly k nám napokoj zaútočit na Chucka a Blair.

haper + callatos: 1.DEN SKIJÖRGINGU s BLOODYE A KARIN

NA DVOU LONŽÍCH
Vykoukla jsem z Calliho boxu do uličky. „Bloodye?“ houkla jsem. Naproti vykoukla tmavovlasá dívka. „Můžem?“ „Jo! Jenom dotáhnu podbřišák!“ odpověděla mi. I já si zkontrolovala, jestli jsem Callimu dobře dotáhla vozatajský obřišák, zda je dobře zapnutý podocasník. Ještě jsem mu protáhla nožky. Už překusoval nedočkavě udidlo. Dala jsem mu místo vozatajské uzdečky s klapkami a roubíkovým udidlem obyčejnou uzdečku bez otěží. Na ouška dostal čabraku a na nožky chrániče a botky. Měla jsem dvě dlouhé lonže zacvaklé každou v jednom udidlovém kroužku. Obě jsem je protáhla očky na obřišníku a pravou lonž jsem mu přehodila přes hřbet, aby si ji nepřistoupnul, když ho teď povedu bok po boku. Ještě jsem přes něj hodila deku, protože se přece jenom zatím moc nenadře Pak se Bloodye zastavila před naším boxem a mrkla na nás. Usmála jsem se na ni, pohladila Callatoska po krku a vešli jsme za nimi a zamířili tunelem do haly. Ve dvojce se k nám hned přidala taky Karin s Vanilkou.
Vešli jsme do haly. Před chvíli jsme si tu rozestavěly jednoduchý slalomek z barevných kuželů, abychom se pocvičili ve zručnosti a koníky pěkně protáhly U dveří už jsme měly nachystané batony s botama, helmou a vedle lyže a prkno. Ať to můžeme rovnou popadnout a vyrazit
Karin se tvářila trošku nesměle. „Neboj to zvládneš!“ podpořila jsem ji a zakřenila se na ni. Zhluboka vydechla. S Vanilkou ještě na dvou lonžích nepracovala. Proto jsme jí s Bloodye pomohly. Jen co jsme si každá pochodila s koníkem na ruce na obě strany, zatím pěkně vedle plece, podržela jsem Bloodye Dekamerona a ta se přesunula k Vanilčině hubě, připla si k udidlu ještě vazák a Karin si stoupla za ni, kousek bokem, aby ji kobylka viděla a začaly to společně zkoušet. A aby mi tady ti dva valáškové nelelkovali, tak jsem s nimi oběma ještě chodila po hale. A byla to celkem psina Každý chodil jiným tempem a jednou se Dekameron zničehonic zastavil, zatímco Call pokračoval dál. Nechybělo málo a byla jsem roztrhlá vedví
Po pár minutkách, kdy už tomu holky šikovný přišly na kloub a zvládaly to pěkně i samy předala jsem brunetce toho jejího krasavce a teď jsme se každá naplno věnovala své práci. Zavedla jsem si Callise bokem ať máme pro začátek klid. „Stát!“ šeptla jsem tiše a zastavila. Provedla jsem v rychlosti přátelskou hru s oběmi lonžemi a přehazovala mu je přes hžbet, krk a okolo zadníh nohou. Nehnul ani brvou...Odmotávala jsem si obě lonže a pomalu couvala za něj. Valášek se po mě zvědavě podíval. Zvedla jsem varovně prst: „Stát!“ zopakovala jsem mu pobídku, která stále platila. Už jsme práci na dvou lonžích dlouho nepotrénovali, ale chodili jsme takto v pohodičce i na procházky, tak doufám, že to půjde hladce
Nestoupla jsem si úplně za něj, ale trošku stranou, aby mě viděl. Stejně jako jsme to radily Karin Chvilku jsme jen tak stáli a já si ověřovala, že Callatos bude respektovat moje povely i takhle zezadu bez biče...ale stejně jsem si ho pro jistotu vzala a nechala u dveří na židli...uvidíme jestli ho budeme potřebovat. Valášek stál.
„Á krok!“ pobídla jsem hlasem a poslala mu lonžemi jemnou vlnku. Callatosek chviličku váhal, ale pak se rozešel. „Anoo!“ pochválila jsem ho nadšeně. Jakmile jsem jej podpořila při prvních krůčcích, bylo to dobré první jsme chodili rovné linie, jen vyjížděli rohy. Reagoval krásně na jemné naznačení lonží. Vnitřní jsem mírně ohnula zápěstí a vnější přiložila více přes záď. Nadšeně jsem ho chválila Tyhle základy nám šly i bez biče...uvidíme jak to půjde dál. Ale valášek se choval vzorně, měl už dnes odpracováno a nikde nebyl žádný problém. Měnili jsme obloučkem směr, zkoušeli zastavovat a prošli jsme si na obě ruce ten malý slalomek mezi kužely. Když jsem měnila směr, vždy jsem mu naznačovala jak vnitřní lonží, tak vnější. Při zastavování jsem jej první upozornila hlasem: „A stáát!“ a poté ohnula zápěstí a lonže zaráz jemně přitáhla. A bylo to moc fajn Prošli jsme si základní jízdárenskou drezuru jako vlnovky, od stěny ke stěně, půl jízdárny a středem. A protože nám to tak šlo, tak jsem s Callim na rovných liniích zkusila i po pár krůčcích i zaklusat. Zase pobídka hlasem: „Á kluss!“ a pak jemňounká vlnka a já se rozběhla a zvedala vysoko kolena. Stejně jako kdybych šla vedle něj. A protože jsem nechtěla, aby se Callatosek začal nudit a vymýšlet ptákoviny, nijak jsem to nepřeháněla, pochodili jsme jen pár minut.
„Tak co? Zkusíme to i kousek venku?“ navrhla Bloo Karin zakoulela očima, ale souhlasila. Tak jsme na sebe natáhly batony s botama a přicvaklýma přilbama za popruhy, koním jsme daly očmuchat lyže ať se s náma nerozběhnou ještě dřív než je budeme mět na nohách a vyvedly jsme je z haly ven a pěkně s velkými rozestupy šli za sebou každá na dvojlonži směrem k velkému výběhu. Šli jsme v pohodě krokem, sníh nám křupal pod nohama, ale byl tu pěkně ušlapaný. Doufám, že někde nevytratíme botečky. To by mě mrzelo...
Prošli jsme okolo velkého výběhu a pak brankou a dozadu na louky. Šli jsme přes louku až do polí. Holky mě nechaly jít první. Tak jsem nám s Callatoskem prošlapávala cestu. Vak s lyžema jsem měla hozený přes rameno a takhle ven jsem si pro jistotu vzala bič, protože valach nebyl dlouho v terénu...a zkusily jsme si každá zase nějaký ten oblouček, zastavit a změnu směru. A ono to šlo Byla jsem na Callatoska moc hrdá a hned dostal mlsku Poplácala jsem ho po krku a srovnala mu na zádi deku. Byli jsme na místě.

TRÉNINK
U smrčkového hájku, kde pod stromy nebylo napadaného tolik sněhu jsme shodily batohy. Zacinakala mi tam termoska. „Hap?“ zeptala se Karin s nadzvednutým obočím. Jiskřilo jí v očích. „No neboj, svařák to není. Ale horké kakao jsem vzala. Bude se hodit ne?“ zeptala jsem se s úsměvem. „No že váháš!“ vyjekla Bloodye a už se po něm sápala, že se napije. Plácla jsem ji přes ruku A všechny jsme se začaly smát.
Koně jsme zatím nechaly očmuchávat sníh. Vanilka si dokonce i hrábla asi hledala trávu. Dohodly jsme se na podrobnostech, jak se co nejlépe prostřídat. Nakonec to dopadlo tak, že já si to zkusím s Callim jako první sama. Uvidíme kolik jsem toho z lyžování zapomněla. Stála jsem na tom tak před sto lety a Karin se chtěla podívat, protože na tom byla snad ještě hůř než já.
Bloo mi podržela Calliho a já se snažila dostat do lyžáků. „Ježiši mě asi upadly palce!“ brumlala jsem si pod nosem, když jsme vytáhla nohu z vyhřáté termoboty a snažila se ji vecpat do nových ještě nerozchozených lyžáků. Trvalo mi to hrozně dlouho a mumlala jsem si pod nosem nehezké věci. Několikrát jsem totiž málem zkončila bosou nohou ve sněhu
Když jsem se do nich konečně dostala, naposledy jsem zasupěla, odfoukla si pramen vlasů z čela a nasadila si helmu. Dala jsem si i brýle. Vytáhla jsme z vaku lyže, donesla jsem si je ke Callovi, hodila na zem a zacvakla se do nich. „Uh, dobrý,“ a natáhla jsem se po opratích.
„Holky jakmile začneme cválat, tak je něco špatně jasný?! Potkáme se u Lútesu!“ řekla jsem se smíchem, ale i tak jsem byla trošku nervózní ale snažila jsem se to brát s nadsázkou. Callatosek si mě chvíli prohlížel, když se dlouho nic nedělo a já se snažila si v tlustých rukavicích svázat opratě dohromady. Taky ho asi děsily ty moje brejle Ale stále jsem na něj tiše promlouvala. Tak se nedal na úprk hned...heh. Když jsem byla připravená, mlaskla jsem a nahlas na valáška houkla: „Á krok!“ a kývla jsem bičem, který jsem si vzala. Snad to zvládnu. Callatosek se rozešel. Trhlo to se mnou a rychle jsem se to snažila vyvážit koleny a pánví. „Jdi krok!“ dopobídla jsem grošáka, který nejistě zpomalil a natáčel uši dozadu. „Dobřee!“ pochválila jsem ho, když se opět vrátil do tempa. Připadala jsem si jak šikmá věž, která musí každou chvíli spadnout kývala jsem se z jedné strany na druhou a ze začátku jsme se pohybovali dost trhaným pohybem. Bloodye se mi vedle nahlas řehtala. Karin se to aspoň snažila skrýt Hodila jsem po brunetce vražedné očko
Ale když jsem Callatoska stále dopobízela a nadšeně ho chválila, za chvíli jsme tomu přišli na kloub. Polňačka zatím vedla stále rovno, nikde nebyl žádný velký hrbol a já se snažila stát s koleny mírně pokrčenými a nijak nechtěně netrhnout opratěmi, jen se jemně přidržovat popruhů, které byly jen zapnuté v obřišníku a ty mu nijak neubližovaly. Sníh mi klouzal pod nohama a už jsem se po několika desítkách metrů cítila jistější. Pak se ale začala polňačka ztáčet doleva. Tak teď uvidíme. Jemně jsem naznačila zkrácením vnitřní opratě a přiložením vnější na záď, že má jít do obloučku a nahnula jsem se, abych lyže přiměla spolupracovat. A ono to šlo! Roztáhnul se mi po tváři úsměv Ujeli jsme takhle ještě kousek. Pak jsem se víc napřímila a houkla na valáška: „A stáát!“ a přitáhla zlehka opratě. Valach zafrkal a zastavil se. Ohlédnul se po mě. „Pašák!“ pochválila jsem ho hlasem. Pak jsme se znovu rozjeli. Zase to se mnou nebezpečně trhlo, ale už to bylo lepší. Čekala jsem to a podržela se v kolenou.
Stále po cestě jsme za chvíli došli z druhé strany zpátky k holkám.
Zářivě jsem se na ně usmívala a pověděla jim, jak nám to šlo. Přispěchala ke mně Karin, aby podržela šedáčka než se vyzuju a hladila ho po krku. Dostal od ní i nějaký ten pamlsek. Poděkovala jsem jí
Pak si to zkusila s Dekim Bloodye a vedla ji Karča. Já zatím podržela koně, trošku s nimi pochodila ať nezatuhnou a dívala se jak to Blood jde. Jednou málem zkončila na zemi a to jsem to nevydržela a taky jsem se chechtala jako blázen Oplatila mi to stejně vražedným pohledem jako před chvílí já jí. Dokonce si zkusili i zaklusat. Ale kurnik šlo jim to! Na prkně vypadala drobná brunetka jako profík! Byla jsem nadšená.
Pak přišel trošku těžší úkol a to přesvědčit Karin, že se nemusí ničeho bát. Měla z jízdy celkem strach. Ale nakonec do toho šla a já vzala Vanilku opratně u huby a pomalu jsme se rozešli. Vzadu bylo ticho...nakoukla jsem tam. Blondýnka měla pevně stisknuté rty a pekelně se soustředila. Tak jsem ji nechala. Ale šlo jí to, tak nevím co tu schízovala! Po několika desítkách metrů se ozvalo: „Hele Haper, už mi to jde!“ Stihla jsem se jen ohlédnout, když jsem uslyšela vypísknout Bloodye a ihned nato ležela Karin v hromadě sněhu Zastavila jsem Vanilku a otočila ji. „Jsi v pohodě?“ zeptala jsem se starostlivě. Karin se silou vůle vyhrbala na nohy, rozmáchlým pohybem si sundala brýle a hodila po lyžích velmi velmi velmi nehezký pohled....a pak...jsme všechny propukly v tak huronský smích až nás z toho bolela břicha nešlo to zastavit.
Všechny jsme se prostřídaly za každém z koní. Já si vrněla blahem, když jsem se nechala táhnout Vanilkou nebo Dekim, protože jsem se mohla soustředit jen na svoje nohy a na to, aby mě tu pak nemuseli tahat bagrem z příkopy Když šly holky na Calliho, neřídily si ho, vedla jsme je. Jen já jsem si s Callem pohrávala bez vodiče snad mi to promine...
Zrovna jsem se držela Dekameronových opratí a užívala si takový servis, když najednou valach podezřele zrychlil. Asi se něčeho polekal. Jenže pak naklusal a to už to bylo setsakramentsky rychlý. Vyjekla jsem. „Bloodyeno chceš mě zabít?! Okamžitě zpomal!“ křikla jsem na ni. Ta opica se tam vepředu jenom smála a chtěla dokonce vyjednávat! Prý za kakao! no co jsem měla dělat. Tak mi nakonec zastavili. Nasupeně jsem se po ní dívala a chřípí se mi chvělo vše bylo ale jen naoko.
Nakonec jsme se všichni vrátili k mému batohu s životabudičem - kakaem, svalily se v nepromokavých kalhotech na zadky do sněhu a naklopily do sebe zaslouženou odměnu. Koně samozřejmě taky dostali po pamlsku a hlazení a škrabkání Bylo moc šikovní. Nakonec jsme si ještě trošku zablbli O Holky se pokusily v lyžákách vysápat na koně a já se zase zapřáhla za Callatoska a kousíček jsme jeli jako dva mušketýři a jeden postižený lyžař
Pak jsme posbíraly věci, vysoukaly se z lyžáků a hodily si na ramena batohy. Cestu zpět už jsem si jednu oprať dala do batohu a druhou přicvakla jen Callimu k udidlu a šla vedle něj. Pro dnešek toho bylo ažaž. A šli jsme domů Byl to parádní zážitek a zase jsme si s holkama o pár let prodloužily život ...pokud se teda neodrovnáme v nejbližších dnech na těch prkýnkách smrti

Zpátky v areálu jsme zavedly koně do boxů, odstrojily je, pečlivě všechno zkontrolovaly. Jestli není Callatosek někde otlačený nebo odřený. Botečky i chrániče jsme měli kupodivu všechny. Štěstí nám přálo. Vytřela jsem mu nožky do sucha víchem slámy zatímco pil. Pečlivě jsem ho poté vykartáčovala, promasírovala a rozproudila mu krev. Hodila jsem na něj teplou stájovku a pro jistotu mu na noc i zabandážovala nožky. Jen co jsem se spacifikovala na koleji a byla zase suchá, pomohla jsem pokrmit a pak jsem se vyvalila u Bloo a Karin na pokoji a vylepé u notebooku jsme koukaly na film

ell + tarot: SKIJÖRING (+NADVANDY, SÁRA)
Dovedla jsem Tarotka na rovný úsek cvalovky a rozhlédla jsem se kolem. V těsném závěsu za mnou šla Nadvandy s Vahallou. Sára už byla na místě a právě bojovala s dvojitou lonží. Zamávala jsem na ni, ale příliš jsem nerušila její soustředění. Pohled mi padl na zbrusu nové krásné lyže, které jsem si položila do sněhu do bezpečné vzdálenosti hned vedle lyžáků. Na nohách jsem si na opracování nechala klasické jezdecké boty. Nevím nevím, jak bych v lyžákách chodila za Tarim. Bylo mi pěkně teploučko v krásné lyžařské bundě a zateplených kalhotách. Pohladila jsem Tariho po krku. Tarot se zvědavě rozhlížel. Měl na sobě skokové sedlo, klasickou uzdečku a botky s kamašemi. Samozřejmě bederku. K uzdečce jsem mu připnula dvě lonže. Zatím jsem je držela smotané v ruce. Tari se tvářil naprosto klidně. Já se zhluboka nadechla a začala jsem se soustředit. Spustila jsme třmeny na sedle. Lonže jsem od sebe oddělila. Odcvakla jsem první karabinku a provlékla jsem ji třmenem a zpět do udidla. Přešla jsem na druhou stranu a zopakovala jsem totéž. Stála jsem vedle Tariho zády k jeho hlavě. Valáškova bílá hlava byla po mé levici. V pravé ruce jsem držela smotanou lonž vedoucí kolem Tariho zádě do třmenu a do udidla. Jemně jsem ji přitáhla, aby ji Tarotek cítil na zadních nohách. Celou dobu jsem na něj klidně mluvila. Tari otočil uši dozadu a přešlápl, když se lonž napnula. Pochválila jsem ho a přesunula jsem ji po jeho zadních nohou nahoru a dolů. Tarot se spokojil s provazem kolem zádě a klidně stál, pochválila jsem ho a odměnila pamlskem se skotským máslem. Běloušek si ho spokojeně schroupal. Kolem Tarotkovi zádě jsem přešla na druhou stranu a zopakovala jsem totéž z druhé strany. Tarot v tom neviděl rozdíl a klidně stál. Pochválila jsem ho. Po očku jsem pohlédla na svoji nejlepší kamarádku. Nadvandy stála vedle drobné Vahallky a s hlavou nakloněnou na stranu kobylce vysvětlovala, že se nic neděje. Vahalla koulela očima, ale nechala se svojí milovanou majitelkou přesvědčit. Usmála jsem se a věnovala se opět Tarimu. Přesunula jsem se k jeho zádi. Neustále jsem na Tariho mluvila, aby se lépe orientoval v tom, kde jsem. Páni přes Tariho zadek nic nevidím. Zasmála jsem se sama pro sebe. Tak teď malá maturita, jak jsem Tariho při klasickém lonžování navykla na hlasové pomůcky. Zamlaskala jsem a energickým hlasem zavolala: „Tarote, jdi krok!“ Tarot zastříhal ušima, odkud se line hlas jeho paničky. Neviděl mě, ale poslušně vykročil. „Tak si hodný.“ Pochválila jsem ho okamžitě. Hlídala jsem si, abych měla obě lonže stejně dlouhé a abych za ně netahala. Byl to zvláštní pocit, řídit svého koně zezadu. Dmula jsem se pýchou, že mě poslouchá a reaguje na můj hlas. Zamlaskáním jsem ho povzbudila k rychlejšímu chodu a protáhla jsem svůj krok. Z levé lonže jsem si udělala pomyslnou vnější otěž, jemně jsem ji napnula a pohrála jsem si na pravé lonži – tedy otěži vnitřní. Tari se začal přistavovat. Hlasem jsem ho pochválila a zamlaskáním podpořila k pohybu kupředu. Elegantně jsme vykroužili půl oblouk. Když jsme se dostali k okraji, změnila jsem pomůcky a nasměrovala Tariho doleva. Opracování na dvojité lonži jsem věnovala patnáct minut. Na závěr jsem Tarotka moc pochválila. Mrkla jsem po holčinách. Zavolala jsem na Nad, jestli už je připravená. Nadvandy na mě kývla a se širokým úsměvem řídila před sebou Vahallku. Dovedla jsem Tariho Sáře a lonže jsem jí vyměnila za vodítko, aby se jí Tarot lépe ovládal. Sára přijala vodítko a procházela se v naší blízkosti s Cascorem a Tarotem, aby jim neztuhly svaly. S Nadvandy jsme byly domluvené, že první si ona sedne na Vahallu a mě zkusí táhnout za sebou. Přišlo nám to tak správné. Vahalla samozřejmě nejvíce věřila své milované Nadvandy. Proto by se s ní na svém hřbetě měla seznámit s taháním jako první. Já se seznámila s Valčou a odešla jsem se přezout do lyžáků a nasadit lyže. Byla jsem nervózní. Pro mě to byla naprostá novinka, doufala jsem, že to zvládnu. Praly se ve mně pocity obav a chuti vyzkoušet něco nového. Z racionálního hlediska jsem se ale neměla čeho obávat. Nadvandy věřím. Ta dotáhla sedlo Vahalle a spustila třmeny. Zastavila kobylku tak, že obě lonže ležely na zemi přímo přede mnou. Opatrně jsem se posunula na lyžích o kousek dopředu. Už to je nějaký ten pátek, co jsem na nich naposledy stála! Zvedla jsem lonže ze země a udělala na nich uzel. „Můžeme?“ ozvalo se zepředu od Nad. Teď už nadšeným hlasem, jsem kladně odpověděla. Domluvily jsme se, že Nad Vahallku první kousek povede a teprve potom až nasedne. Nad ji potáhla za otěže. Vahalla otočila uši dozadu a nejistě se zaposlouchala do zvuků, ozývající se za ní. Po několika krocích shledala, že v tom podivném tvorovi, ve žlutých kalhotách nemusí vidět nepřítele a klidně vyšlapovala vedle paničky. Nad se za mnou ohlédla a zubila se od ucha k uchu. Oplatila jsem jí úsměv. Na okamžik jsme zastavily a Nadvandy se vyhoupla do sedla. Stiskem holení kobylku rozešla vpřed. Já se kochala pohledem kolem sebe do chvíle, kdy se kamarádka otočila a zavolala, jestli můžeme klusat. Sebejistota mě zase trochu opustila, ale souhlasila jsem. Postavila jsem se na lyžích tak, abych měla co nejlepší rovnováhu a čekala jsem, co bude. Při naklusání to trochu cuklo, ale pak se pohyb ustálil a já jela. Od Vahallčinných kopýtek odlétal sníh a já tu bílou peřinu rozrážela svými plackami. Pružnými koleny jsem vyrovnávala nerovnosti terénu. No myslím, že to by pro dnešek stačilo! Pomyslela jsem si ve chvíli, kdy Nadvandy zavolala krok. Stočila jsem špice lyží proti sobě do „pluhu“ a zpomalila jsem. Nadvandy se s námi ve velkém oblouku otočila a krokem jsme zamířili zpět k Sáře. Tarot mě bedlivě sledoval. Nadvandy sesedla a podržela kobylku. Já se mezitím zula a přezula do jezdeckých bot. Přilbu jsem si nechala lyžařskou a prohodily jsme se s Nadvandy. Já šla rovnou do sedla. Vahallka už věděla, co ji čeká. O díru jsem si prodloužila třmeny a promluvila jsem na kobylku. Vyhoupla jsem se do sedla. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Ta už byla připravená do akce. Hnědá klisna byla oproti Tarotovi o hodně dorbnější. Nadvandy mi dala znamení a jí ji pobídla do kroku. Její kroky byly kratší a rychlejší. Ohlédla jsem se za Nad. Jela za námi a vypadala roztomile na sněhové závěji v rukách s dvěma lonžemi. Byla jsem moc šťastná, že jsme spolu! Svoji pozornost jsem věnovala opět Vahalle. Jemně jsem si sní pohrála. Vedla jsem ji stejnou cestou, jako předtím Nadvandy mě. Co chvíli jsem se ohlížela. Vše bylo v pořádku a já s Nadvandiným svolením přivedla kobylku stiskem holení do klusu a začala jsem vysedávat. Klusala už klidným a vyrovnaným krokem. Pochválila jsem ji a ohlédla se na. Klusem jsem ujela stejný úsek. Hladce jsme přešly do kroku a vrátili se k Sáře. Vahalla měla pro dnešek odpracováno. Dostala ode mě pohlazení a od paničky velkou pusu. Domluvily jsme se, že Nad ji už odvede do stáje, protože držet ji vedle Cascora by mohla být trochu potíž a my nechtěly nic riskovat. Nad byla za okamžik zpět, já mezitím připravila Tariho. Dotáhla jsem mu sedlo a připevnila lonž z každé strany za přezku vedoucí k podbřišníku. Počkala jsem, až se Nadvandy připravila k akci. Promluvila jsem na bělouška a ze začátku jsem šla vedle něj. Tarot stejně jako Vahalla stočil uši dozadu a poslouchal, ale se svojí statečnou povahou neměl nejmenší problém. Moc jsem ho pochválila a pokračovali jsme ještě pár metrů, než jsem nasedla. Porovnala jsem se v sedle a ohlédla se za Nadvandy. Vše probíhalo v pořádku. Tari si vysloužil další pochvalu. Kývla jsem na Nad stiskem holení a nabídnutím otěží jsem Tariho naklusala. Tarotův klus má hodně akce. Raději jsem ho brzdila, aby to pro Nad nebylo tak obtížné. Ohlédla jsem se a viděla jsem její rozzářenou tvář. Hřálo mě to u srdce. Po dokončení jsem sesedla a vyměnila si Tariho se Sárou, která se na něj vyhoupla. Já se přezula do lyžáků a nasadila jsem si lyže. Nadvandy vafasovala Cascora na pohlídání. Za Tarotkem to byla paráda. Je to miláček! Už jsem si byla daleko jistější a patřičně jsem si jízdu vychutnala. Už zbýval jen Cassi, na kterém nejprve pojede Sára a potáhne Nadvandy a potom se přehodí. Já sesedla a smotala jsem Tariho lonže. Odměnila jsem ho a dala jsem mu pořádnou pusu na nos. Sledovala jsem, jak se Sára vyhoupla do hřebcova sedla a Nad uchopila lonž. Byla to pěkná podíváná! Po našem okruhu se holky prohodily. Já stála s Tarim ve sněhu a hladila jsem ho po bílém čele. Moc jsem si dnešní den užila. Už se těším na zítřek! Po práci jsme koně dovedli do boxů a dopřály jim tu nejlepší možnou péči!

iris+nota: První den Kurzu-s Lesněnkou

Nastal mnou dost dlouho očekávaný den začátku kurzu, i když to zase tak dlouhé čekání nebylo, hrozně jsme se těšila. Ve dvojici jsem byla s Les, za což jsem byla ráda, protože naši koníci se znali a nedělali si naschvály. Došly jsme si s Les pro popruhy, které nám připravila Nia a vyvedli jsme koně před stáj. Nota se zaujatě rozhlížela a házela překvapené pohledy po Laurisovi. Usmála jsme se a pohladila jsme jí po krku, abych jí trochu uklidnila. Odložily jsme popruhy a nejdřív jsme si vzaly dva lonže, na kterých jsme chtěly začít.
„Tak půjdeme na halu a potom půjdem ven, abychom si to zkusily,“ navrhla Les. Přikývla jsem a zavedly jsme oba koně do haly, kde jsme hodlali zkusit ovládání zpoza koně. Vzala jsme lonže a připnula jsme je ke kroužkům udidla. Zkusila jsme , jak na ně bude Nota reagovat a jemně jsem zatáhla za levý lonž. Nota ohnula krk doleva. Usmála jsem se a zkusila jsme to i na druhou stranu, takže jsme zatáhla za pravý lonž a Nota otočila hlavu s krkem doprava. Ještě jsem to zkusila jednou, pak jsem přešla za Notu a trochu jsem povolila lonže, abych jí nebrzdila při pohybu.
„Krok,“ zavelela jsem Nota se rozešla pomalým a trochu nejistým krokem. Ráda bych jí pohladila, ale nemohla jsme, takže jsme jí nechala, ať si zvykne, což bude jen dobře. Jednou jsme obešly halu podél stěny, aby si Nota zvykla na to, že mě má za sebou. Teď přišlo na řadu ohýbání, aby si zvykla i na to, ale trochu jsme se bála. Nevěděla jsem, jestli budu mít tak jemnou ruku, jako při jízdách a trénincích. No, ale risknout jsme to musela.
Zatáhla jsme tedy lehce za pravou lonžku, abych Notu dostala od stěny na kruh. Sice od stěny odešla, ale naštvaně zafrkala, jelikož jsme to nejspíš neudělala zrovna jemně. Zapamatovala jsme si to pro příště a vedla jsme jí pomocí pravé lonže po kruhu. Když jsme najely na stěny, minuly jsme se s Les a Laurisem, kteří už také pracovali. Udělaly jsme vlnovky, osmičku a zkusila jsem i zmenšení kruhu, i když to nešlo zrovna moc dobře, ale zvládly jsem to, jakž takž. Taky jsme změnila směr, aby si Nota navyknula na obě dvě strany a nelekla se, až to budeme zkoušet venku. Zastavila jsme Notu, když jsme uznala, že si už zvykla a základní práci zvládla. Les už taky skončila a zamířila i s Laurisem k nám.
„Tak jak to uděláme?“ zeptala se Les a usmála se. Zamyslela jsme se.
„Takže, já bych nejdřív vzala Notu a obě si za ní zkusíme jet. Pak bych to samé udělala s Laurisem, protože taky si to potřebuje procvičit,“ navrhla jsme a Les souhlasila. Předala Laurise Tomovi, který momentálně neměl nic na práci a svolil, že nám pomůže. Taky jsme Notu Tomovi na chvíli svěřila a skočila jsem si do sedlovny pro lyže a lyžáky, které jsem nechala u Toma a skočila jsme pro sedlo, podsedlovku, gelovku a bederku. S tímhle jsme se vydala zpět a nasedlala jsem Notu, připnula jsme bederku a podbřišník jsme neutahovala tolik, jako bych šla jezdit. Všechno jsme několikrát zkontrolovala, pak jsem došla Les připravit popruhy, které jsme připnula na kroužky udidla. Nota vypadala nesvá, takže jsme jí hladila a uklidňovala. Všimla jsme si Les, která už k nám mířila a položila lyže za Notu, pak se na mě podívala, jestli můžeme. přikývla jsme a podala jsem jí už připravené opratě. Usmála jsem se a vrátila jsme se k Notě, abych jí vedla.
„Můžeme?“ zeptala jsme se nejistě a pohladila jsme Notu po čumáku. Les mi potvrdila, že můžeme, takže jsem na Notu mlaskla a ta se rozešla. Vedla jsme jí a ona nespokojeně zafrkala. Pohladila jsem jí po čele.
„To bude dobrý holka,“ snažila jsme se jí uklidnit a vedla jsem jí po dvoře. Les za Notou jela. Nota šla nejistě, ale postupně si zvykala a šla jistěji, takže jsem byla ráda. Začala jsme se usmívat a objely jsme dvůr asi dvakrát než jsme zastavily u Toma, abychom si s Les přehodily místa. Počkala jsem, až se Les přezuje z lyžáků a přendá lyže, pak jsem si došla pro svoje lyže a lyžáky a začala jsem se připravovat. Lyžáky jsem pořádně utáhla a lyže jsme položila za Notu. Zacvakla jsem lyžáky do lyží a vzala jsme jsi opratě do rukou.
„Jedeme“ křikla na mě Les a já jsme přikývla. Nota se rozešla a já jsme se za ní teda rozjela. Usmála jsem se a zároveň jsme se trochu bála, protože tohle pro mě bylo naprosto neznámé. Nota šla pomalým tempem, jak jí Les vedla, protože si asi stejně jako já předtím nebyla jistá, jaké to bude. Bylo to báječné a zároveň nové a Notě se to taky nejspíš líbilo, protože ona byla zaujatá pokud šlo o něco nového a vzrušujícího. Les Notu zastavila na stejném místě, jako předtím já a počkala než jsme se vyzula z lyží, pak jsem v lyžácích odvedla Notu k Tomovi a dala jsem mu jí, zatímco Les připravovala Laurise. Usmála jsme se, pak jsme se šla připravit, protože první šla s Laurisem Les, jelikož na ní byl zvyklý.
„Můžeme,“ křikla jsme na Les, když jsem se připravila. les mi podala opratě a pak už vedla Laurise kupředu. Tentokrát jsem se toho nebála a líbilo se mi to. Dávala jsme si pozor, abych si nezkřížila lyže, nebo něco podobného a nespadla jsem, což se mi na sjezdovkách stávalo téměř pořád. Tohle bylo super, lyže a koně v jednom. Les Laurise zastavila na stejném místě a vyměnily jsme si místa. Les musela samozřejmě počkat než jsme se přezula z lyžáků do normálních bot, pak jsme si prohodily místa. Stoupla jsem si k Laurisovi a podívala jsme se na něj.
Mlaskla jsem a Lauris se rozešel, Les se rozjela a já jsem Laurise vedla po stejné trase, kde už jsme měli vyjeté stopy. Lauris už se nebál, takže šel vyrovnaně a klidně. I jít vedle koně byl zážitek a stres zároveň, jelikož jsem byla zodpovědná, jak za koně, tak i za lyžaře za ním, proto jsme pořád po očku kontrolovala Les, které to šlo skvěle. Zastavila jsme Laurise u Toma.
„Nepůjdeme ještě na cvalovku?“ zeptala jsem se Les, která nadšeně souhlasila, takže jsme si vzaly sakypaky a vyrazily jsem na cvalovku. Tom šel ochotně s námi, aby nám držel koně, který zrovna nepotáhne.
Nejdřív jsme vedla Laurise a Les jela, pak Les vedla Notu a jela jsme já. Vždycky jsme ujely jen kousek cvalovky. Když jsme skončily odvedly jsem koně zpět a odsedlaly jsme je, vyčistily a daly jsme jim zimní deky.

nadvandy+valhalla: 1.den (+ELL, SÁRA)
Stála jsem v uvazišti a právě dopínala podbřišák, když Ell zahlásila: „Mám hotovo, jak jsi na tom ty?“ vytáhla se na špičky a s obtížemi se podívala přes Tarotův vysoko posazený hřbet. Pokývala jsem hlavou na souhlas. Mohly jsme vyrazit. Sundala jsem ohlávku, kterou jsem přetáhla přes uzdečku abych měla Vall stále uvázanou, a přetáhla otěže přes koňskou hlavu. Smotala jsem si je do dlaně a vyrazila za Ell se statným běloušem, kteří se již vydali na cestu. Držela jsem se v dostatečné vzdálenosti, aby nás případně nezasáhla zepředu Tarotkova kopyta. Na nádvoří jsme ještě čaply tašky s vybavením, které dnes budeme potřebovat, a pak už se vydaly směrem k cvalovce. Pod nohama nám křupal sníh, který opět přes noc jaksi..nakynul. procházely jsme kolem výběhů a směřovaly k východu z akademie. Jakmile jsme prošly klenutou branou Floresty, prokličkovaly mezi stromy a překřížily pár cestiček, ocitly jsme se na cvalovce. V dálce jsme už viděly Sáru s Cascorem. Chvilku trvalo, než jsme se k nim dohrabošily. Jakmile jsme přišly blíž, přátelsky jsme se pozdravily. Hovor jsme ale nezačínaly, neboť Sára se s urputným výrazem ve tváři prala se dvěma dlouhými lonžemi. Vědomy si toho, že za chvilku nás to čeká taky, nijak jsme se nepídily, co že jí nejde. Odložily jsme své narvané tašky do sněhu a pustily se do přípravy koňourů. Láskyplně jsem si upravila svojí novou pestrobarevnou bundu a uhladila nově vzniklé záhyby. Ty byly však okamžitě zpátky. Ell měla na sobě totéž a stejně jako já byla ze sady nadšená. Roztáhla jsem zip na dlouhém vaku na lyže a vylovila z něj dvě smotané lonže. Po očku jsem koukla na Ell, která vypadala že ví, co dělá. Na rozdíl ode mě. Následovala jsem tedy jejího příkladu a stáhla nejprve třmeny na sedle. Lonže jsem měla přicvaknuté za karabinky k uzdečce. Odepnula jsem první karabinku, protáhla ji třmenem a pak zpátky do udidla. Koukala jsem na to, jako na boží zjevení. Ell ale totéž zopakovala i na druhé straně. Jelikož jsem ale sama neměla vůbec tušení, jak to provést, provedla jsem totéž také na druhé straně, z celého srdce doufajíc, že jsme to provedly správně. Pak už byl čas na samotné procvičení. Opět jsem se nenápadně podívala na Ell, postavila jsem se na pravou stranu kobylky, zády z hlavě. Valhalliny nozdry vyfukovaly vzduchové dýmy po mé levici. V pravé ruce jsem třímala smotanou lonž, která vedla od třmenu přes Valhallinu záď. Ačkoliv jsme ze země trénovaly dotyky lan a šustivých patlíků, Val zareagovala celkem nečekaně. Začala se šklebit, hrábla i kopytem. Povolila jsem tlak lonže a začala ji hladit po plecích a s chlácholivými slovy opět zvýšila tlak. Zaregistrovala jsem letmý pohled od Ell, která s Tarotkem neměla problém. Jakmile Val pochopila, že jí opravdu lonž nepřesekne napůl, dala si říct a uklidnila se. Na druhé straně jsem zopakovala totéž a tentokrát se kobylka zmohla pouze na koulení očima. Pochválila jsem ji a odměnila speciální sušenkou. Jakmile ji dochroupala, přesunula jsem se pomalu za její záď. Postupně jsem povolovala lonže, jak jsem se vzdalovala. „Tarote, jdi krok!“ ozvalo se kousek ode mě. Ell již přešla k dalšímu bodu. Chvilku jsem postála kobylce za zadkem a promlouvala na ni, aby měla přehled kde jsem. Jakmile jí uši přestaly zběsile stříhat sem a tam a byly stabilně natočené směrem k zádi, a tedy i ke mně, vydala jsem hlasovou pomůcku. „Krok!“ vyjelo ze mě rázně zároveň jsem se rozešla. Kobylka popošla pár kroků a pak zastavila. Málem jsem jí narazila do zadku „Krok Val!“ zavelela jsem znovu, abych ji podpořila v pohybu přidala jsem ještě jemné mlasknutí. Kobylka šla, ale neochotně. Stále jsem musela opakovat pobídku, postupně se mi do tónu hlasu začal dostávat vztek. Val ho samozřejmě zaznamenala a těsně před mou erupcí začala pěkně šlapat vpřed. Spokojeně jsem ji hlasitě pochválila a pochodovala za ní dál. zkontrolovala jsem si, zda mám lonže stejně dlouhé a zda za ně netahám. Trošku jsem si zkrátila pravou lonž, protože jsem ji měla delší. Zvýšila jsem tlak levé otěže a kobylka se začala postupně přistavovat. Zvýšila jsem tlak na pravou lonžku a navedla ji do pozvolného a táhlého půloblouku. Jakmile jsme ho dokončily, prohodila jsem tlak na otěžích a zkusila si točit i na druhou ruku, tedy na pravou. Oblouky jsem si chvilku procvičovala, protože jsou velmi důležité. Práce na dvou lonžích sloužila jako opracování i trénink zároveň. Zhruba po dvaceti minutách, kdy už Ell předávala Tariho vodítko Sáře, jsme mohly pokročit dál. Sára se mezitím s kluky procházela opodál, aby jim neztuhly svaly. Všichni koníci sice měli deky, ale pohyb jim rozhodně neuškodí. To by mohlo spíše stání.
Jako první přišla na řadu Ell. Dohodly jsme si určitý harmonogram a podle toho jsme také jely. Ell přistoupila k Val, chvilku jí špitala do ouška a na seznámení jí věnovala kousek dobrůtky. Já jsem dotáhla sedlo a pozorovala Ell, která se přezouvala do přeskáčů a pak si lyže přenesla blíže k Val. Zacvakla boty z tvrdého plastu do vázání a pomalu se došoupala až ke dvěma lonžím, které ležely na zemi. Ve tváří jsem mohla číst jako v knize. Mísily se v ní radostná očekávání a strach z něčeho nového. Ostatně tak jako u mě, či Sáry. Elfinka se opatrně předklonila, aby se jí lyže nerozjely, a zdvihla z udusaného sněhu lana. Složila je, udělala na nich uzel a pevně se chytla. Stála jsem dosud na zemi, domluva byla jasná. Otočila jsem se na Ell a povzbuzujícně se zeptala: „Můžeme?“ Ell, teď už radostně, přikývla. Jemně jsem mlaskla, potáhla za otěže a vyzvala Val ke kroku. Ta samozřejmě cítila tlak, který vyvíjela Ell. Její muší váha byla také znát, kupodivu chvilku natáčela uši, Val samozřejmě, ale pak usoudila, že pestrobarevné stvoření za jejím zadkem, které se pěkně sladilo do žluto-hněda, jí nijak neublíží a proto šlapala pěkně vpřed. Ohlédla jsem se, zda Ell ještě stojí. Stála, jela a zubila se od ucha k uchu. Já též. Postupně jsem kobylku zpomalila a potom jsem se vyšvihla do sedla. Ještě jsem zkontrolovala lyžařku za sebou a pak už stiskla holeně a pobídla Val do kroku. Ell se rozverně dívala kolem sebe a honila po okolních stromech motýli. „Můžeme klusat?“ zavolala jsem za sebe. To ji vytrhlo z přemýšlení. Tvář jí pobledla. Z úst jí vycházelo ano, oči prosily ne. Samozřejmě jsem ji nemohla nechat ujít si klusání. Počkala jsem tedy, dokud se nesrovnala na těch dvou prkýnkách a dokud se jí na tváři neobjevil známý výraz „teď zvládnu všechno“. Stiskla jsem holeně, povolila otěže v ruce a naklusala. S Ell za mnou to trošku cuklo, maličko zavrávorala, ale stabilitu udržela a dostala se do pohybu. Koňská kopyta ukusovala kusy ledového sněhu a zase je odhazovala. Jakmile sníh dopadl na zem, Ell jím prosvištěla na lyžích. Pravidelně jsem vysedávala a měnila nohu. Každou chvíli se za mnou ozývaly podivné neidentifikovatelné citoslovce, kterými jsem se raději nezaobírala. Nechci ztratit iluze o neposkvrněné Ell. Informačně jsem zavolala dozadu krok. Ell statečně zapřela lyže do pluhu a brzdila, aby nenajela Val na nožky, chráněné šlachovkami. Potáhla jsem za pravou otěž, našlápla pravý třmen a zatížila také sedací kost. Navedla jsem kobylku do velkého oblouku a směřovala zpátky k Sáře, která s koníky pochodovala sem a tam. Cascor co chvíli stáhl hlavu dolů a zabořil čumák do sněhové závěje. Zastavila jsem, seskočila a pochválila kobylku. Ell se pustila, ruce se jí klepaly radostí. Chvilku jí trvalo, než se vysoukala z pevných lyžáků. Sama znám ten pocit, když se z těsných bot přezujete do volnějších. Je to parádní. Ell si srovnala vybavení ke straně, aby nepřekáželo v cestě a podržela kobylku. Seznamovala se s ní, zatímco já jsem se vyzula z jezdeckých a nasoukala do lyžařských bot. Pečlivě jsem zacvakla přezky a přetáhla přes boty nohavice od kalhot. Natáhla jsem si tlusté rukavice a došmajdala k lanům, která spočívala opět na zemi. Ell si prodloužila třmeny a také mě kousek popovedla. Pak naskočila do sedla, srovnala se v sedle drobnější Valhally a pobídla ji stiskem holení do kroku. Za chviličku už se na mě miloučce culila a zvedala pochvalně palec. Pevně jsem se držela lana a stabilně držela kolena pokrčená, aby mohla pěkně absorbovat nerovnosti povrchu. Ell se držela vyjetých stop, které jsem tam vytvořila před chvílí já ze sedla. Lyže jsem si držela kus od sebe, aby se mi nepřekřížily a abych mohla případně bezpečně brzdit. Ell položila tak očekávanou otázku, samozřejmě jsem s klusem souhlasila. Prvních pár kroků bylo nejistých, nejprve to se mnou škublo, pak jsem najela pravou lyží na muldu a levá mi podklouzla na plotýnce. Rozjížděla jsem se do všech stran, ale přeci jen se mi povedlo vše ustát. Ell klusala stejný úsek a pak také přešla do kroku. Stočila jsem si špičky lyží k sobě a pluhem brzdila. Na svahu tohle nepředvádím, to brzdím pěkně na bok. Dojely jsme zpět k Sáře. Ell sesedla a já se pustila lan. Mezitím, co Ell vytahovala třmeny a odvazovala lonže, já jsem se hrabala ze sněhu, do kterého jsem nevědomky žuchla přezula jsem se a uklidila si vybavení. Sára stále držela kluky a Ell hlídala Valhallu. Domluvily jsme se, že kobylku odvedu a vrátím se držet koníky. Vybavení jsem si tam nechala ležet, tudíž jsem se mohla vyšvihnout do sedla a na Flo dojet koňmo. Bylo to tak o mnoho rychlejší. Pospíchala jsem, aby holky venku zbytečně nemrzly. Vrátila jsem se, opět se přezula a postavila se za Tarotka. Ell ho opět nejprve vedla, potom se vyšvihla do sedla a zopakovala totéž. Jet za Tarotkem byl opět nový a zvláštní zážitek. V rukách jsem cítila každý jeho krok. Jakmile jsem já skončila za Tarotkem, převzala jsem Cascora na hlídání. Sal se vyšvihla na Tarotka a povozila Ell. Ta zářila nadšením a štěstím. Bylo krásné ji takhle vidět. Pak už přišel na řadu Cascor, ten chudák celou tu dobu čekal. Příště to musíme vymyslet trošku lépe. Sal se na něj vyšvihla, já se zacvakla do lyží a nechala se táhnout. Jelikož už to byla dnes moje třetí jízda, nabývala jsem zkušeností. Klus už mi teď nepřišel tak neskutečně rychlý, jako předtím. Prohodily jsme se a já se ocitla v sedle hřebce. Poprvé za celou dobu na Florestě. Cas je ale miláček, moc pěkně poslouchal a tak si i Sára mohla vychutnat skvělou jízdu. Po tréninku jsme odklidily věci a vrátily se zpět do stájí. Obstaraly jsme koníky a pak se už jen uložily do vyhřátých postýlek. Den to byl opravdu náročný, ale krásný.

maki a lady: 1. Den Skijöringu (S Hančí )
Akorát jsem dokončila svoji práci u Lady. Klisna byla hotova a připravena na první den skijorongu. Pohladila jsem ji po čumáku a připnula ji k uzdečce lonž. „Tak pojď“ řekla jsem a šla do haly. Hančí jsem nemohla vůbec nikde najít, nevím, kde se toulala, ale nechala jsem ji vzkaz na Lionově boxe, ať za námi příjde do haly. Tak snad si to přečte. Lady vycítila, že se budeme asi učit něco nového, tak furt pohazovala hlavou, spěchala.Došly jsme k hale, vlastně Lady došla jako první, já za ní vlála. Otevřela jsem dveře do haly. Nikdo tam naštěstí nebyl, tak to bylo fajn. „Tak pojď, šmudlo“ řekla jsem a dovedla Lady dovnitř. Zavřela za námi, upravila Lady stájovou deku. Připnula jsem ji k druhému kroužku udidla druhou lonž. Pohladila jsem ji po krku. „Neboj, bude to fajn!“ a sepnula obě dvě lonže dohromady. „Stůj“ řekla jsem Lady, která po mě pokukovala, zatím co jsem pomalu šla za ní. Lady na mně stále viděla, takže se nebála. Stála klidně, pokukovala po hale, sem tam si frkla. Zkusila jsem „zatáhnout“ mírně za jednu lonž a Lady otočila krk. Zopakovala jsem i na druhou ruku. Zvládala to perfektně. Vlastně to sloužilo jako otěže. Pochválila jsem Lady hlasem a zkusila ji dát pobídku do kroku. Hlasově. Lady zareagovala a rozešla se. Paráda, pomyslela jsem si s úsměvem na tváři a nejdříve šla s Lady rovně. Najednou vrzli dveře od haly, Lady ztuhla a pak zaržála na koně. Byl to Lion s Hančí. „No to je dost, kde jsi?“ zeptala jsem se a zastavilla Lady. „Promiň, trochu jsem se zdržela“ řekla a já přikývla.
„Pokračujeme, krok Lady“ řekla jsem a zamlaskala. Lady se v klidu rozešla. Zkusila jsem s ní zatočit na levou stranu. Lady to pěkně otočila. „Jak to jde?“ zeptala se Hančí, zatím co Lady zatáčela. „Momentálně to vypadá, že docela pěkně!“ řekla jsem a usmála se na Hančí. „Tak se do toho taky pusťte, nebo na nás hodláte celý den zírat?“ zeptala jsem se trochu odměřeně, ale hned jsem se usmála, aby Hančí věděla, že jsem to nemyslela ve zlém. „Teď chvíli rovně a pak do prava“ řekla jsem Lady, i když jsem to řekla spíše pro sebe Lady mi nemohla tohle rozumět. Nebo jsem ji to aspoň nikdy neučila, takže jsem nemohla očekávat, že na hlasovou pobídku „Doprava“ půjde opravdu doprava. Po pár metrech klidného kroku jsem Lady mírně natočila na pravou stranu. Lady se pěkně ohnula a zatočila. „Super!“ pochválila jsem Lady poplácáním a zastavila. Hančí akorát pobídla Liona do kroku. Chvíli se tam šklebil, ale nevypadalo to s nima až tak strašně. Povzbudivě jsem se na Hančí usmála a srovnala Lady stájovou deku. Pak ji dala pusu na čumák a krokovala s ní po hale. Hančí za chvíli skončila. Zářila štěstím. Takže jim to nejspíš šlo. „Jdeme ven?“ zeptala se a já kývla. „Koně dáme Damonovi, jsem s ním domluvená a my si skočíme pro lyžáky a lyže ok?“ zeptala jsem se tentokrát já a zase kývla Hančí. Předala jsem Lady Damonovi, Hančí taktéž a už jsme pádily pro lyžáky.

ZKOUŠKA:
Vyšla jsem s lyskami v ruce a lyžemi na rameno v těsném závěsu za Hančí. Něčemu jsme se právě smály. „Maki, ty jdeš první! Vezmu ti Lady, Damon podrží Liona“ řekla Han a já nejistě kývla. Došly jsme k Damonovi a já sundala lyže z ramen a začala rozepínat přezky lyžáků. Byly přenádherné, jen trochu oještě nepoužité Sundala jsem si své termoboty a nasoukala se do lyžáků. Fů, to šlo těžce. Asi špatná velikost Nazula jsem se, zapnula přezky. No, myslela jsem si, že mi odumře noha, ale byla jsem zvyklá. Na lyžích jsem začínala jezdit jako malá. Jo, to byli zážitky, když jsem vždy řvala na kopci, že je to moc prudké a že to nesjedu Zacvakla jsem lyžáky do lyží a chytnula lonže, které mi podala Hančí. „Díky!“ řekla jsem a nasucho polkla. Byla jsem trochu nervózní. Damon na nás koukal. „Klídek, Maki. Zvládneš to“ řekl a já mu poděkovala. „Vyrážíme!“ řekla Hančí a rozešla Lady. Lady spolupracovala, za což jsem byla ráda. Lady frkla do chladného vzduchu a jak šla, tak se začaly natahovat lonže. Pomalu jsem se začala rozjíždět. Co bylo nejhorší, tak asi to pomalé rozjěžďování. Za chvilku Lady pěkně šlapala a já měla už rovnováhu. „Jedeme doprava!“ křikla Hančí a já kývla. Vše šlo jako po másle. Několikrát jsme vyzkoušely zatáčky. „Je to v pohodě!“ zakřičela jsem k přední posádce a zastavily jsme u Damona zpět. Odcvakla jsem lyžáky od lyží a sundala si je. Rychle jsem si je přehodila, Hančí sundala lonže a Lady jsme daly Damonovi. Zatím co se Hančí obouvala, já připravovala Liona. Hančí byla nazutá, já jí dala lyže za Liona, Hančí se nazula a vzala lonže do ruky. Lion zašvihal ocasem a když Hančí řekla, že je připravená, mlaskla jsem na něj a rozešly jsme se. Hančí byla trochu nejistá, ale nakonec to taky zvládla. To byla jedna zatáčka, druhá.. Hančí si začala pomalu na lyže zvykat. Pochválila jsem Liona.
Poděkovala jsem Damonovi a šla s Lady do stáje. On se nabídnul, že nám odnese lyže, za což jsme mu byly vděčné. Postarala jsem se o Lady řádně, vyčistila, dala krmení a nechala ji odpočívat.

haper + callatos: 2.DEN KURZU – samostatná jízda
Spolu s Bloodye a valáškem jsem vyšla před stáje. Brunetka mi nesla lyže a já si vedla Callatoska až za brány Floresty na pěknou rovnou zasněženou cestu do luk a polí, kam se dneska vydáme sami na vlastní pěst. První jsem jej vedla u huby, pravou oprať přehozenou přes hřbet, aby ji náhodou nepřistoupnul. Po několika metrech jsme zastavili a já si zacouvala za něj a ten kus až za oplocený areál Akademie jsem jej vedla zezadu, aby si to osvěžil a neměli jsme pak potíže, když už budu v lyžích. To by bylo nepříjemné. „Krok Calli!“ řekla jsem hlasitě a poslala mu malinkou vlnku. Valášek odfrknul, ale ochotně se rozešel. Pochválila jsem ho. Natáčel uši dozadu a dával pozor, co po něm chci. Zkusili jsme si zedvakrát zastavit a kousek jsme zaklusali. „A stáát!“ a poté lehká zádrž opratěmi a valášek zastavil a ohlédnul se po mě. Chvilku jsme postáli a já se ujistila, že se jen tak neotočí a nepůjde si jinam. Ale pobídku respektoval a trpělivě čekal.
Milovaná a ochotná Bloo to s námi šlapala a až když jsme došli na pěknou rovnou polňačku, zastavili jsme se, brunetka mi Callatoska podržela a já mu zatím k obřišáku připnula dvě lonže a zapla jsem si je ke snadno rozepínacímu pásku. Věděla jsem, že je to velmi důležité s ohledem jak na svoji, tak na valachovu bezpečnost, abych se kdykoliv mohla rychle odepnout a jeho nechat běžet. Nadzvedla jsem deku, kterou jsem přes něj přehodila a ještě jednou zkontrolovala postroje.Vše bylo v pořádku. Znovu jsem ji zapla a zacouvala si za něj. Zacvakla jsem se do lyží, trochu jsem si přešlápla a pobrala opratě. Na konci jsem si je svázala dohromady, aby mi jedna nemohla po cestě nevyklouznout. V duchu jsem si ještě prošla trasu, kterou jsem si pro dnešek vymyslela. Pojedu stejným směrem, jako jsme včera trénovaly všechny společně. Všude je tu rovinka a nebo jen mírně do kopce. Kdyby to bylo zkopce, bylo by to nebezpečné, protože bych to nemusela ubrzdit a do Calla napálit a to opravdu riskovat nebudu, když nemá jezdce. Z polí vjedeme na louky, kde to obloukem otočíme a vrátíme se z druhé strany zase rovnou polňačkou až do areálu. Snad to vše půjde hladce.
Bloo mi popřála hodně štěstí, naposledy pohladila valáška a ukročila stranou. Já si odfoukla uvolněný pramen vlasů z čela. Usmála jsem se na ni, mávla jí a pobídla miláčka: „Calli krok!“ a poslala mu vlnku. Trhlo to se mnou, ale už jsem věděla, co mám dělat. Mírně jsem se zaklonila, pokrčila kolena a vyvážila svou rovnováhu pánví. „Dobře!“ pochválila jsem Callatose. Ten šel ochotně vpřed a zabíral. Sníh nebyl nijak moc hluboký, sem tam tudy muselo projet auto, aby se dostali do nedalekých zahrádek, takže cesta byla zčásti už protažená a ještě šly vidět vyjeté koleje. Jeli jsme poklidně energickým krokem jen pár minut, zatím stále rovně. Callatos už spokojeně pofrkával a viděla jsem, že jde s hlavou níž. To je můj pašák Když jsem už byla na lyžích jistější, více se sžila s klouzavým pohybem a mírným pružením v kolenou jsem zdolávala nerovnosti cesty, začala jsem se více rozhlížet po krajině. Co by to bylo za zimu bez havranů. Hned několik nám s krákáním přelétlo nad hlavami. Sníh nám vrzal pod nohama a okolní mírně se zvedající krajina byla celá pokrytá pod měkkou sněhovou peřinou. Přímo tot u dýchalo pohodou
Pak se cesta začala mírně stáčet a já už si dávala více pozor, abych Calliho navedla správným směrem. V tlusté zimní rukavici jsem ohnula zápěstí vnitřní ruky a vnější oprať jsem mu přiložila více k zádi a zkřížila ruce. Callatos natočil ouška a začal uhýbat tlaku. Já přenesla váhu na vnitřní lyžu a v pohodě jsme projeli zatáčku. „Šikovný! Tak je hodný!“ pochválila jsem hned grošáčka ať se nezačne nudit. Projeli jsme takto několik zatáček, protože cesta už se tu víc vlnila a sníh byl najednou hlubší. Tudy už auta asi moc nejezdila...
Byli jsme s Callem sehraní, respektoval moje pobídky, já si zvykla na lyže, dokázala se bez problémů vypořádat s hroudami nebo dokonce děrami. To jsem prostě zvedla nohu a nepříjemnosti doslova přejela a nechala za sebou
A pak musel miláček zabrat a šlo se už víc do kopečka. Jenom mírný svah. Toho jsem po několika krocích využila a pobídla ho do klusu. Uvidíme, možná zkusíme i kousek zacválat, podle toho jak nám to půjde. „Calli klusss!“ houkla jsem na něj naučenou pobídkou ze země a poslala mu vlnku. Valach zafuněl a přidal. „Pašák!“ ihned jsem ho pochválila. Sníh mu těď sahal zhruba pod hlezna. Klusali jsme pomalým tempem a pak se vyhoupli až na rovinku. To mi ihned rychliů. Ale to já nechtěla, tak jsem si pohrála s opratěmi a houkla něj: „Poomalu!“ Grošák zbystřil a zkrátil krok. Zase pochvala. Tn kůň je poklad
Už jsme se pomalu začínali vracet do areálu. Teď už jsme byli v loukách a byly tu i nějaké ty stromy a já se sozstředila na to, aby Calliho nenapadlo některý z nich objet a já bych zůstala rozpláclá za ním Střídali jsme krok s klusem a bylo to hrozně fajn.Strašně se mi to líbilo! Celou dobu jsem si sice musela dávat pozor, abych mu nějak nechtěně neškubla v hubě a opravdu měla všechnu váhu na popruzích, které neměl zacvaklé k udidlu, ale i tak to bylo skvělé! Jednu chvíli jsem musela jet jen po jedné noze, protože jsem nezvládla tak dokonale řízení a projeli jsme blízoučko okolo velké naváté závěje. Ale zvládlo se to. A protože nám to tak dobře šlo a byl tu zrovna pěkný terén, sněhu nebylo moc a táhla se tudy dlouhá rovinka, riskla jsem to a odhodlala se kousek ke cvalu.
„Á kluss!“ pobídla jsem valáška do klusu a chvíli jsme vyklusali. Bušilo mi srdce..to bude jízda. „Calli á hop!“ houkla jsem na něj hlasitě a energicky a valach zabral, více se podsadil a naskočil do rychlého cvalu. Pokrčila jsem kolena, lyže držela srovnané a vítr mi cuchal vlasy. Panečku to byla ale rychlost! Zdusila jsem nadšené zavísknutí. Valášek by to mohl brát jako pobídku. To bylo teda něco! Vycválali jsme pěkný kus a já si zkusila Callatoska na tak širokém prostoru trošku otestovat a mírně jsme ho stáčela více doleva a poté zase doprava. Ze začátku mě spíše ignoroval, ale jakmile jsem tlak opratěmi zesílila a trochu více se opřela do postroje, aby ucítil větší tíhu, vzpamatoval se a začal se chovat slušně. A pravda je, že jsem v tyhle okamžiky měla docela nahnáno, že to nezvládnu a nedokážu ho vzít zpátky.
„A kluuus!“ protáhla jsem a obrátila zápěstí. Valach spokojeně zafrkal pohodil hlavou a přešel do pomalého tempa. Wuh a pak do kroku: „A krook!“ a poslední úsek cesty jsme šli už jenom kročkem. Projeli jsme hlavní bránou Floresty a já Callatoska zastavila u hnojáku. Koně ve výběhu na nás zvědavě koukali. „Stáát!“ houkla jsem na něj přitáhla opratě. Přiklusala ke mně Karin: „Tak co? Jak to šlo? Jsi celá?“ a hned mi pomohla podržet valáška, drbat ho na krku a já se zatím vypřáhla, vyzula lyže a došla za ní. Byla jsem celá zadýchaná a tváře mě štípaly od mrazu. „Bylo to skvělý! Pojď se mnou do tepla, všechno ti povím,“ vychrlila jsem na ni, valáška objala okolo krku a zkřehlými prsty jsem vylovila za kapsy bundy peprmintky a dostal zaslouženou odměnu. Pak jsem si hodila lyže na rameno, přehodila mu opratě přes záď a odvedla ho do tepla domů.

lesněnka+lauris: DRUHÝ DEN – SKIJÖRING (s Iris)

Společně s Iris jsme se domluvily, že Notku vezmeme ráno a Laurise odpoledne. Dohoda nebyla složitá, protože jsme spolu na pokoji a skoro každé ráno vstáváme společně. Zvláště, když je tento týden kurz. Začala jsem se v sedlovně připravovat, zatímco Iris strojila Notu. Už jsem se těšila na jízdu, protože mě to začínalo bavit. Už včerejšek se mi líbil a když teď pojedeme na vyjížďku, bude to ještě lepší. V šatně jsem si oblékla sadu, kterou nám Niora dala ke kurzu. No, prostě boží! Do té sady jsem se vážně zamilovala . Když už jsem měla na sobě i modré lyžáky, popadla jsem helmu s brýlemi a dlouhé lyže. Šla jsem ven a Iris s Notou už čekaly venku. „No, kde seš?!“ řekla Iris zlobným hlasem, ale věděla jsem, že to je jeden z jejích každodenních žertíků. „Tož, musím se připravit,“ vysvětlila jsem a zasmála jsem se. Položila jsem lyže na sníh a zacvakla si do nich lyžáky. Iris mezitím smotala lano, abych se za něj mohla chytit a dobře se držet. Poté mi ho podala a já si nasadila lyžařské brýle. Sice jsem vypadala dosti blbě, ale vážně jsem po prvním cvalu nechtěla mít celý obličej od sněhu. Trochu jsem zacouvala, aby se opratě napjaly a Nota si je nepřišlápla. Iris nasedla a dala si obě nohy do třmenů. „Můžeme?“ optala se mě a já na ni koukla. Přikývla jsem a Iris pobídla Notu do kroku. Celých 45 minut jsem se soustředila jenom na lyže, na terén a ještě na Notu, abych věděla, v jakém chodu jde, i když mi každé změny Iris hlásila. Stejně jsem všechno hlídala a ani jsem nevěděla, jak to stíhám, ale nějak jsem to stíhala. Po vyjížďce jsem se oblékla do normálních věcí a ty, co jsem měla na sobě, si uklidila do skříňky. Lyže jsem si opřela o stěnu a šla do stáje za Iris s Notou, společně jsme si povídaly. Poté jsem Notu doprovodila společně s Iris do výběhu a pak jsme šly do našeho pokoje.
A bylo tu odpoledne. Hned po obědě jsme chtěli s Iris vyrazit na vyjížďku s Laurisem a ne s Notou. Notička už totiž byla ráno . Usmála jsem se a vyšla s ním ven ze stáje. Venku už čekala Iris s lyžařskou výbavou. „Sluší ti to,“ popíchla jsem jí a usmála se. „Díky!“ odpověděla mi Iris a zapnula si lyžáky do lyží. Usmála jsem se a zkontrolovala Laurisovi připnutou bederku a také ještě popsák. Všechno měl, takže jsem opratě smotala tak, aby se Iris mohla pohodlně chytit a už jsem nasedala. Iris se tam ještě chvíli vrtěla a já ještě dotáhla sedlo. „Můžeme?“ zeptala jsem se jí a chytila otěže. Iris přikývla a chytila se opratí. Pobídla jsem Laurise do kroku a narovnala se v sedle. Šli jsme přes celý dvůr a potom jsme to vzali podél výběhu klisen a valachů, až k loukám a polím. Tady jsem především chtěla jezdit a oklikou to vzít zase zpátky na Florestu. Už jsem pocítila, že Lauris je přes zimu divočejší, než byl na podzim, takže jsem měla trochu kratší otěž. Pořád jsem hlídala Iris a otáčela se, abych se ujistila, že je v pořádku. „Naklušeme?“ zeptala jsem se Iris a otočila se na ní. „Jo!“ odpověděla mi veselým hlasem. Pobídla jsem Laurise do klusu a vysedala pravidelně na správnou nohu. Lauris krásně šel v kyprém sněhu a já hlídala jak cestu, tak Iris. Slyšela jsem zvuk lyží a taky dopadající sníh na zem. Pousmála jsem se a dívala se dopředu na cestu. Vlastně ani tady nebyla žádná pěšinka, ale mělo to i své výhody. Nemohlo to tu být namrzlé, protože tu žádná pěšinka nebyla. Po několika dalších metrech jsem zasedla do pracovního sedu a přitáhla si jemně otěže. Ovšem, Laurise už reagoval na sed, takže to bylo fajn. Zpomalil do kroku a já ho moc pochválila. V sedle jsem se otočila na Iris a změřila si jí pohledem. „Všechno v pohodě? Nemám jet pomaleji?“ optala jsem se jí. „Ne, takhle mi to vyhovuje,“ odpověděla. Přikývla jsem a otočila se. Nechtěla jsem s ní cválat, stejně jako ona se mnou. Prostě jenom klus a krok, nic více. Taky, byla to taková odpočinková vyjížďka. Vjeli jsme na lesní cestičku, která vedla krátce lesem a pak zase louky. Tady jsme šli krokem a dívala jsem se především na Iris a říkala jsem jí o každé větvi, která by mohla po ní švihnout. Ovšem, moje spolubydlící se statečně držela na lyžích a zatím nespadla! Naštěstí! Když jsme vyjeli ven z lesa, znovu jsme naklusali. Byl tu trochu jiný terén, takže jsem si Laurise držela na otěži a klidně vysedala. Klusali jsme pomaleji, aby Iris nespadla, a aby Lauris nezakopnul. Klusali jsme první část louky, druhou šli v krokem. Několik desítek metrů před lesní cestičkou jsme opět naklusali a jeli i na kousku lesní cesty. Zbytek cesty na Florestu jsme jeli krokem nebo klusem po lesní cestičce. Když jsme porazili zpět, Laurisovi jsem dala pamlsek a šla ho odstrojit.

sára + cascor: 1. DEN s Ell, Nadvandy a našema kuňušama

Byla jsem připravena jako první. Na tenhle kurz jsme se moc těšila. Ještě jednou řádná kontrola, rozhodla jsem a zkontrolovala obřišák, a uzdečku, zkrátka všechno. Měla jsem tu výhodu že už jsem s Casínem ledacos dělala s práce na dvou lonžích, tak by to mělo být takové procvičení víceméně, na začátku roku jsme si to opakovaly, tak uvidíme jak to půjde. Zatím jsme is Casiho vzala na vodítko, pak do druhé ruky dvě lonže, přes záda vak s lyžemi a šlo se. Venku se pořádně chumelilo. Pousmála jsem se a odkryla upřímnou tvář. Čekají nás Vánoce, ty nejkrásnější svátky roku! ale zpět k dnešnímu úkolu. Přimlaskla jsem a pomalu jsem po polňačce, zatím co Casiho vedu šla podíl na levé straně a hlídala si ho. Venku dlouho nebyl takhle na ruce. Zvedal hodně vysoko nohy, uličník. Botečky měl, chrániče taky, sedlo, dotáhneme na místě. Za areálem se rozléhal příjemný prostor, rovinka. Přím o nabízející nám dneska se poprvé připravit do zápřahu.

PRÁCE NA DVOU LONŽÍCH:
Ještě jsem trochu na zádech Casimu přešněrovala bederku a pak už mohla začít. Od nozder m ušel teplý výdech .Byla jsem proklatě ráda za tep,é oblečení. Měla jsme už kožené opratě z loňska kdy jsem kurz absolvovala, ovšem byla jsem si i nejistá dnes, možná se to těmi dny osvěží, uvidíme. Pohladila jsem Casiho po huňatém krku. Natočil na mě uši se zvědavým pohledem, vypadal jistě. Nejdříve jsme dotáhla o dvě dírky, kdybych dotahovala potom bylo yb tohle opracování k ničemu. Opratě jsem zaplnual do udidla, nejprve zleva, pak za řemeny sedla a je to, to samé druhá strana.„Ták!“ řekla jsem klidným hlasem. Na Casiho jsem zezadu neustála mluvila. Ušima zastříhal a už je držel dole. „Casí, krok!“ oslovila jsem ho a výrazným hlasem ho pobídla kupředu se zamlasknutím. Rozešle se. Držela jsem si ho na rovince. To už jsme viděla přicházet holky, tak mi mávly, já jen pokývla a s naprostým vyčerpáním vnímala Casiho. Držela jsem si ho na rovince. „Casí a stát!“ řekla jsem a zlehka přitáhla oboje opratě k sobě. Zastavil. „Aaano!“ pochválila jsem ho, což bylo velice důležité, pak jsem si ho znovu pobídla do kroku. Sníh byl docela hluboký, já jsem se v něm pěkně bořila. Přitáhla jsme levou oprať, pravou držela obvod. Casí reagoval na lehké přitáhnutí. „Hodný!“ znovu pochvala. Střídala jsem strany a ubírala na tahání za opratě, aby reagoval opravdu lehce. Pak už jsem si s ním i chvilku zaklusala a zase ho stáhla do kroku. Víc bych nejspíše neudýchala. Už mi celkem i reagoval dobře. Občas mi uskočil, naštěstí jsem zamanévrovala správně, něco se zase někde šustlo. Vyťapkané to po nás pěkně bude. Casí vypadal, že měl svaly už pomalu rozehřáté, nastavoval ouška, dával nohy do rytmu a hlavu měl dole, nikam nečuměl. V mokách už velice starých botech bylo i tak dobře, tak jsem je využila právě na dnešek. „á Klus!“ houkla jsem a mírně pomohla zamlasknutím. Bič nebyl třeba. Hřebec možná šel mco rychle. Hned jsem si ho zlehka pootočením zápěstí přitáhla a slovy „kap kap..“ si ho udržovala v rytmu. Měla jsem co dělat abych to uběhla. Pootočila jsem pravé zápěstí a levou ruku držela pořád stejně pevně v opratích. Tam jsem si ho udržela a pak zase narovnala na velké louce a přitáhla hned obě kožené opratě. „Supéér!“ neměla jsem slov, šlo mu to krásně, dělala jsem mu to těžší, zvykal si rychle. Bylo vidět, že už to má zaběhlé… celkem. Tak jsem ho chvilku ještě potrápila a pak když jsme byly všechny hotové, jsme se vrhly na to, proč jsme tu.
………….
DNEŠNÍ PRÁCE SAMA:
Jako první měla měla Vall, z koní asi nejklidnější. Nad si vzala na hlavu přilbu, stáhla třmeny a vytáhla se nahoru. Ell mi podala do rukou vodítko Tariho,. Který na mě upřeně koukal. Casí se ke mně samozřejmě jako obránce, že jsem jeho hrnul . Tak jsem oči pustila z holek s s lehkým zámlaskem jsem se s nim rozešla aby nestuhly, Casimu jsme taky sebrala opratě, aby si do nich nešlápl, a stejně jako Tari na vodítku. Při té příležitosti jsem si všimla, že jsou stejně vysocí. „Mužem?“ optala se s napětím Nad, ale v jejím hlase byla jistota. Uslyšela jsem totéž slovo, ovšem v napětí, mnohem rozpačitějším tonu. Oghlédla jsem se po nich. Ell se zapřela na lyžích, trochu snížila těžiště a začala pružit. Valhala trochu nejistě vykračovala krokem, Nad si s ní ovšem jistě poradila. Koukala jsem jak se Ell, zlepšuje ,a pořád držela chlapce v kroku občas zaklusala, aby mi nevychladly. Už si zkusila i obloučky a krátce zaklusala.. Pružně se držela koleny, vážně jí to mco šlo, na to že říkala, že na lyžích nabyla roky. Pak se holky vyměnily. Já jsem s Tarim a Casim chodila různorodě, zastavila a krátce zaklusala. Náramně jim to šlo. Jendím očkem jsem pozorovala holky, jak ve sněhové nadílce si mění pozice. Ell drbala Vall na čumáku ´, od který ji šel teplý výdech. Za to Nadvandy, už vytahovala z vaku lyže, nazouvala se do lyžáků a pak do lyží. Ell se vyhoupla nahoru a počkala až Nad chytí pevně opratě, až si buje jista dá jistě vědět. Pořád jsem s klukama chodila a když si adrenalin vyzkoušela i Nad, už zamířili ke mně. Tari hned zpozorněl když uviděl Ell, viděla jsem to nesmírné pouto. Valhala měla pro dnešek odpracováno. S holkama jsme se domluvili že ji nad rychle zavede do stájí. Tak se sezula z lyžáků a přezula zpátky do normální jezdeckých a honem po příjezdové stezce zháněla s Vall, abychom tu nemrzly. Mezitím jsme předala Ell Tarota a každá si chodial s tím svým. Už mi pomalu začínali mrznout prsty u nohou. Brr.. už je zima.. žádná sranda. Pochodila jsem s ním a ještě chvilku zaklusala, samo mě to udělalo dobře. „Ell nechceš pomoc,“ nabídla jsem se jí a pomohla natáhnout obě lonže, aby bylo vše připraveno. Za okamžik byla Nad zpět. Ell také ze začátku půjde po zemi. „Můžeme!“ hlasila Nadvandy, její hlas byl už jistější než o něco před chvílí. Již věděla jak na to. Tarot poslušně jistě šel po boku své jezdkyně ovšem občas trochu nechal někde Lehké škubnutí ve slabinách jak se lyže drásaly o hrubý sníh.. Nadvandy, už i v kroku lehce kroužila. Po chvilce, když s iTar zvykl, El stáhla třmeny a vyhoupal se hore. „Tak pokračujem!“ řekla a pobídla bělouše do kroku. Nad se zapřela a pružila kolenama aby vyrovnala nerovný terén, taky se nakláněla na vnitřní stranu kam přenášela váhu na lyžích, při obloucích. Když se rozklusali, to bylo úžasné! Ostřejší obraty a drásající se lyže, za Tarotovou bílou zádí dusání a odletování sněhu. Jako ve filmu. Pak už jsem měla jít do sedla. Vyměnila jsem si Casiho s Nad, . Ten na mě zvědavě koulel očima. Pohladila jsem ho po krku a klidně na něj mluvila. Ell měla delší třmeny o něco než já, tak jsem si je zkrátila o dvě díry a vtáhla se nahoru. Byla to stejná výška jako Cas, ovšem Tar měl mnohem mohutnější stavbu těla. Pohladila jsme ho i z vrchu, zavrtěla v sedle a pobral do rukou otěže. Ohlédla jsem se dozadu na ell. Když byla připravena, kývla. Jemně jsem Tariho pobídla do kroku. Měl ho krásný plynulý, dívala jsem se na jeho akci uší a jak uvolněně jde, už mu očividně nedělalo a nevadilo že za ním se drasá po sněhu Ell. Když jsme si byli jisti, tak jsem ho pobídla do klusu, Mnohem více mě překvapil, jako větší aktivitou. Brzdila jsem si ho zádrží a klidnila tempo. Celkem to ušlo, pár obloučků a přechodů aby si to taky vyzkoušela Ell vzadu. Pak jsme si to vyměnily. Konečně jsem si nazula lyžáky, připevnila lyže. Tak. připravena. Kývla jsem. Trochu jsem se zaklonila přikrčial a začala pérovat v kolenou. Makačka. Nejdříve jsem trochu získala rovnováhu. Sledovala jsme záď koně a tryskající sníh od jeho kopyt a štěpění sněhu o lyže. Když jsem si byla jista na rovinkách, pomalu jsem začala přenášet váhu na vnitřní stranu lyží ale stále pérovala. Málem jsem jednou hodial držku.. Měla jsem tu dobrou věc, že jsem měla Tariho už zvyklého, věděl ež se nemusí bát, těch hrozných zvuků. Pak nakonec klus a nějaké oblouky. Při přechodu níž, jsme špičky lyží stočila k sobě abych zbrzdial a mírně se zaklonila. Měla jsme dost. Pak jsem slezla, přezula se do jezdeckého a hbitě sedla na Casiho na závěr. se dočkal. Nejdříve jsem pořádně svezla Nad, která už značně mrzla. Nazula se do lyžáků, nejdříve jsem si ho vedla samožejmě, aby zjistil že nic, trochu prchal, ale to i pak v sedle, brzdial jsem ho, jinak by to dral jako pako někam do lesů. Nad si užívala už jízdu jistá a brala ostřejší obraty, taky to bylo slyšet, i Ell se po té snažila Nad napodobit, oboum to moc šlo. Pak si sedla nakonec Nad a já na lyžích. No krásný den! Vidím že mi to mco na lyžích nešlo. D zítřka se musím polepšit.

keil a spirálka: 2. SKIJÖRINGU (s Katty) -1. jízda

Tak a máme tu 2. den.. Jedu pouze s Katty. Arya má vozataj... Takže ta si vyjela sama. Já sjem Spirálku nastrojila nauzdila, nasedlala dala jsem ji podložky a na to bandáže. A jde se na to. Dala jsem poprsák a zapřáhla jsem Spirálku... Provlekla jsem lonže pod pásky u podbřišáku a já potáhnu prve. Takže Spirálky byla zapřáhlá a já viděla jak z kolejí již kráčí tmavovlasá dívka jménem Katty . Měla lyže hozené přes rameno a šla takovým vážným krokem. Přišla ke mně a podzravili jsme se. Rozhodli jsem se, že pojedeme po okraji všech 4 obrovských luk to nám dá asi těch 45 minut. Takže jsme vyšli z areálu a Katty si nazula snowboard. Já jsem ji uvázala uzlík na konci našich lonží a připravila jsem ji to na krásné držení. Katty si mezitím zapla botu a já jsem ji pomohla se dostat kousek blíže k lonžím. Chytla se lonží a já jsem přišla ke Spirálce pochválila jsem ji, že krásně stojí a dala levou nohu do třmenu. Vyhoupla jsem se do sedla. ,,Katty, můžem?'' Katty souhlasila a tak jsem pobídla do kroku. Katty jezdila na pravou nohu což byla jiná než ta má. Koukala jsem na Katty a šla jsem krokam. Šli jsem kolem výběhů a dostali jsem se k lesu ohlédla jsem se opět za Katty a Katty se pevně držela. Zatím jsme šli pouze krokem a cesta utíkala dost rychle. Dostali jsem se k zatáčce tak jsem mírně zatáhla za vnitřní otěž a silněji stiskla holeně. Vnitřní u pobřišníku vnější mírně za... Po chvilce mi Katty řekla, že pokud budou souhlasit je připravená naklusat. Už jsme ušli celý flák cesty a Spirálka mi připadala dost uvolněná. Tak jsem stiskla holeně a Spirálka vyklusala. Ohlédla jsem se za Katty a držela jsem Spirálku nejrpve na přilnutí a v podsazení také ve shromážděném kroku, do kterého sjem přešla poloviční zádrží. Nejprve jsem klusala pomalu a ohlížela se stále za Katty protože jeli jsem docela hlubokým sněhem a vyšlapovala ho pouze Spirálka. Najednou slyším *Práásk* ohlédnu se a Katty leží na zemi. Zastavila jsem do kroku a seskočila jsem ze Spirálky do hlubokého sněhu. Chytla jsem otěže a zeptala se Katty jestli je vše v pořádku. Kývla jako, že ano. Postavila se a doskákala kousek asi tak 0,5 metru k lonžím. Vyhoupla jsem se zpět do sedla a pobídla jsem do kroku. Katty se postavila a řekla, že můžeme. Tak jsem tedy šla aktivnějším krokem a po chvíli co se mi zdála Katty jistější a já jsem se pohodlně usadila a stiskla holeně. Udělala poloviční zádrž a vykluslai jsme nejrpve pomalým shromážděným klusem. Chválila jsem Spirálku měla jsem ji na otěži v podsazení a v přilnutí. Krásně šlapala jako hodinky. Pomalu jsem klus zrychlovala nechala jsem Spirálku trošku protáhnout. Šla moc pěkně. Poděkovala sjem ji a ohlédla jsem se za Katty. Katty se pěvně držela a už si to moooc užívala. Byli jsem už asi v půlce cesty a projeli jsme právě další zatáčkou. Katty se odhodlala nacválat! Tak jsem stiskla holeně a vycválala jsem. Tak to s ní hrklo, že jsem uslyšela STŮJ! Zastavila jsem že jsem ztuhla v pánvi a mírně přitáhla otěže. Koukla jsem se za sebe a Katty se válí asi o 2 metry dál než končí lonže. Tak jsem pomohla Katty. Spirálku jsem držela na lonži. Měli jsme už 30 minut pryč a před sebou flák cesty... To bude tak hodinka no... Spirálka jsem pobídla do kroku dali jsem trošku na zorientování a potom jsem stiskla holeně a po svolení jsem se Spirálkou naklusala. Katty si i v klusu byla mooc jistá.. Už jí to šlo. Tak jsem stiskla opět po svolené holeně Katty už to čekala a držela se. Vycválali jsme a pomalu jsem prodlužovala cval až jsme byli ve středním tempu. Katty se držela a už jí to šlo jakoby už jednou skijöring prožila... Dojeli jsme už skoro k areálu a já jsem pomalu polovičníé zádrží přešla do klusu a ve velmi pomalém klusu jsem zpomalila do kroku. Spirálku jsem v závěsu Katty vykrokovala a Katty se šla odstrojit a připravit svou Asii, která bude táhnout mně.

nadvandy+valhalla: 2. den skijörding (+ELL)
„Tak, kdo půjde první?“ překvapila mě Ell v našem boxe, když jsem čistila Val a vyprávěla jí včerejší zážitky z jízdy na Cascorovi. Krapet jsem se lekla. „No,“ zamyslela jsem se. „jelikož jsem asi lepší lyžař než ty, tak co kdybych jela první a vyzkoušela terén?“ Ell vděčně přikývla. „A já pojedu odpoledne?“ zajímala se dál. znovu jsem se zamyslela. Dnes svítilo kupodivu sluníčko, vypadalo to na hezký den prozářený slunečními paprsky. To ale také přinese povolování sněhového podloží. „No, možná by bylo lepší zajet obě jízdy dopoledne. Podívej jak tam svítí sluníčko. Odpoledne už bude povrch povolený a lyže se budou bořit. V tom se jezdí opravdu špatně.“ Ell nic nenamítala, nějakým záhadným způsobem zřejmě usoudila, že mám na tohle oko. Tak určitě! Nicméně domluva byla jasná. Ell se odebrala k Tarotkovi a jala se ho připravovat. Já jsem ještě chvilku pobyla s Val a pak si došla pro věci. Usadila jsem se na vymrzlé lavičce před stájemi a vybalila si těžké plastové přezkáče. Vyzula jsem se ze stájových bot, natáhla si další tlusté ponožky a pak se nasoukala do přezkáčů. Přitáhla jsem přezky a vzadu na botě otočila kolečkem a zvolila režim chůze, při kterém se bota přeci jen trochu povolila. Dokolíbala jsem se ke vchodu do stájí a načíhla dovnitř. Už se ozýval klapot gumových podrážek od botiček, to jak se Ell s Tarim blížili. Vybalila jsem si ještě lyže, seštelovala na hlavě helmu a uklidila si vaky do šatny. „Jsem ready!“ ohlásila jsem Ell, která právě dotahovala statnému běloušovi sedlo. „fajn, tak můžeme. Zapřahneme tě až na cestě, ne?“ ujistila se Ell. Zasmušile jsem sebrala ze země lyže a následovala ji tučňáčími kroky k braně Floresty. Ell stáhla třmeny a připravila mi lonže, jakožto tažné lano. Položila jsem lyže na zem, zacvakla se do vázání a přepnula na sjezdový režim, aby se mi zbytečně lýtka nepovolovala. Ell vyskočila do sedla, zkontrolovala si mě z té vysoké výšky a pak Tarota pobídla do kroku. Bělouš se rozešel dlouhými kroky vpřed a já se začala pomalu rozjíždět. Nejprve mi to táhlo jenom ruce, ale pak jsem se pokrčila v kolenou a rozjela se. „všechno v cajku?“ otočila se na mě Ell. „Samozřejmě!“ houkla jsem dopředu a měla sto chutí zvednout palec v potápěčském gestu. No, radši jsem to neudělala. Teprve te´d jsem si uvědomila, že jsme si vlastně nedomluvily trasu, kudy pojedeme. Ale Ell na to zřejmě myslela, neboť pomalu začala Tarota stáčet do pravotočivého oblouku, aby mohla najet mezi stromy na lesní cestu, která nebyla pod sněhovou pokrývkou vidět. Za mnou se v hlubokém prašanu táhly dvě rýhy. Brzy mě začala bolet stehna, jak jsem se držela v mírném podřepu. Trošku jsem se narovnala a odlehčila střídavě nohy, aby se do nich zase rozproudila krev. Jakmile jsme projely krátkým úsekem lesíka, začaly se mi lyže bořit do čerstvého prašanu. „můžeme klusat?“ otázala se mě Ell. Opět jsem přešlápla a přikývla. Ell stiskla holeně a Tarot se rozpohyboval do plynulého klusu. Pečlivě natahoval nohy a vysoká Ell pravidelně vysedávala ze sedla. Nemohla jsem si nevšimnout, jak poctivě po každých dvěstě metrech přesedá na druhou nohu. Zpočátku jsem měla pocit, že mi nohy zůstanou stát na místě a Tarotova tažná síla mi vytrhne ramena z kloubů. Každou chvilku to mnou cuklo dopředu. Zpevnila jsem se a rázem to bylo lepší. „Ell?“ volala jsem dopředu. Ell natočila hlavu, jakože poslouchá, ale stále vysedávala a kontrolovala cestu před sebou. „Co takhle cválat?“ navrhla jsem horlivě. „Blázníš?“ vyjekla Ell. „Chceš se zmrzačit? Jestli jo, tak s někým jiným!“ „Prosííím!“ naléhala jsem stále. Doslova jsem zezadu viděla, jak Ell trhá rameny, jako ostatně vždy, když se nemůže rozhodnout. Nakonec však svolila pod podmínkou, že v žádném případě nespadnu a ona pojede pěkně pomalu. Neměla jsem námitek. Ell proto zasedla do sedla a pak pobídla Tarotka do cvalu. Držela si ho shromážděného, aby nikam neutíkal. Každou chvilku házela dozadu očko a kontrolovala mě. Svištěla jsem s větrem o závod! Pusina se mi roztáhla od ucha k uchu a tvářila jsem se jako šťastný idiůtek. „parááádaaaaa!“ ječela jsem, abych přehlušila vítr který kolem mne proudil. Stáhla jsem kolena blíže k sobě a pokusila se o první nesmělý oblouček. Tělo zůstalo stát v rovině a nožky mi jely nejprve doprava přes levou hranu, potom zase doleva přes pravou hranu, a doprava pře levou hranu… „hele, co to tam vyvádíš?“ zaječela Ell. Tentokrát jsem se ale vážně lekla, takže milé nožky které právě jely doleva přes pravou hranou podjely až někam do dálek šrokých a já se řítila rypákem přímo do sněhu. V poslední chvíli mi na mysli vytanula Niora, kladoucí nám na srdce, že v případě pádu máme pustit lano. Povolila jsem tedy sevření v prstech a lano mi samo vyklouzlo. Ell, protože mě samozřejmě viděla a slyšela, okamžitě zpomalila, seskočila a klusala ke mně s Tarotem na ruce. Za nimi povlávalo lano. Sbírala jsem se ze země, upravovala si helmu. Ell mě chytila pod paží a vytáhla na nohy, protože mi lyže začaly podkluzovat. „ty, ty, ty!“ ukazovala na mě dětinsky prstem. „Ano?“ s klidným hlasem jsem se na ní podívala. Ell nasadila svůj naštvaný a starostlivý výraz zároveň a jala se mě prohlížet. Do rukou mi vrazila Tariho otěže a prohmatávala mi žebra a ruce. „hihihi, lochtáš..“ rozhihňala jsem se. „mám chuť si to vyměnit, jenže ty tvoje maličký botičky by mi nebyly!“ nasedla opět na tarota a významně na mě koukala, než jsem se opět zapojila. No tohle! Takhle mě urazit!opět jsem se zapřahla za Tarota. Ell už ani neklusala, jako kdyby za trest jsme celou cestu zpátky jely krokem. Nožky mě bolely neskutečně. Kňučela jsem jako ztracené štěňátko, ale bylo mi to houby platné. Jakmile jsme dojely na Flo, bolestivě jsem se odepnula z prkýnek, sundala si přeskáče a třela si bolavé prstíky na nohou. Když jsem se mohla konečně pohnout, odklidila jsem svoje vybavení a vrhla se na chystání Valhallky. Vyčištěná již byla, proto jsem si přivezla stojan s věcmi a pustila se do sedlání. Na hřbet jsem jí položila podsedlovku s gelovkou. Na ně potom přišlo sedlo s měkoučkým beránkem na posedlí. Protáhla jsem sedlem podbřišník a na něj nezapomněla přidat také očko od poprsáku, jehož karabiny jsem zacvakla do malých oček u sedla. Sejmula jsem ohlávku, vložila Val do huby udidlo a přetáhla nátylník přes uši. Urovnala jsem hřívu, pozapínala řemínky a ještě přetáhla přes uzdečku ohlávku, abych ji měla nějak přivázanou. Nožky jsem zabalila do chráničů a na kopyta nazula botičky. Přes záda pak ještě přišla bederka. Stáhla jsem opět ohlávku, vzala otěže a vyvedla si kobylku ven na nádvoří, kde se již Ell připravovala. Nejspíše si řekla, že už se mi pomstila a proto se se mnou opět kamarádsky a vřele bavila. Vzala jsem otěže a lonže a vykročila opět stejnou cestou jako před zhruba dvěma hodinkami Ell s Tarotkem. Došly jsme pěšmo až za branu, kde se Ell nacvakla do lyžáků a já jsem se opět poprala se zapnutím lonží k sedlu. Tentokrát jsem již ale byla zdatnější a proto jsem lehce zapnula karabiny do sedlových řemenů skrytých pod bočnicí sedla. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla třmeny a vyšvihla se do sedla. Počkala jsem, dokud se Ell nezaparkuje za nás. Potom jsem lehce stiskla holeně a pobídla Val do kroku. Jely jsme vedle cesty, protože cesta již byla vyježděná a Ell by se nemuselo dobře jet. Ovšem vedle to bylo něco jiného. Její lyže si opět prokousávaly cestu sypkým prašanem. Na Val nebyla včerejší první práce s lyžařem znát a vyšlapovala si pěkně svěže. Pohrála jsem si s otěžemi a střídavě si ji přistavovala k jedné a druhé ruce. Občas jsem také mrkla dozadu na Ell, která se s veselým výrazem vezla za mnou. Potáhla jsem za pravou otěž a pomalu Val ohýbala okolo pravé holeně. Opatrně jsem táhlým obloukem najela mezi stromy-sledovala jsem cestu, kterou mě vezla Ell. Opět jsme tedy vyjely na louku. Podívala jsem se na holčinu za sebou a ta mi radostně odkývala mou nabídku na zrychlení do klusu. Stiskla jsem holeně, povolila otěže a přešla do klusu. Zvedala jsem se rytmicky v sedle, zhruba po dvou stech metrech jsem se nechala jednou drncnout v sedle a přesedla tak na druhou nohu. Tím pádem byly zatěžovány obě strany stejně. „Fajn, dostalas mě!“ křičela zezadu Ell. „Co?!“ otočila jsem se dozadu. „No tak, cválej!“ vybídla mě kamarádka. Pokrčila jsem rameny a zasedla do sedla. Potom jsem zatížila pravý třmen a pobídla holení. Zaskočila jsem do cvalu. Držela jsem Val pevně v ruce, měla tendence se roztryskat do širých dálek. Nicméně to měla smůlu. Zvedla jsem zadek ze sedla, abych odlehčila zádům a podívala se přes rameno. Ell jela s doširoka roztaženými lyžemi, oči vytřeštěné radostí. Opravdu zvláštní obrázek. Docválala jsem pomalu na konec louky. „Přechod do klusu!“ ohlásila jsem dozadu, aby Ell mohla stočit špičky lyží k sobě a pomalu také zpomalit. Chvilku jsem tam s ní ještě klusala, zkusila jsem také pozvolna zatočit. Ell provedla pár nešikovných obloučků, ale pak se spokojila pouze s jízdou. Stiskla jsem kolena, zasedla do sedla a zpomalila do kroku. „Paráda, co?“ radovala jsem se a Ell mi přizvukovala. „odtáhla“ jsem ji zpět na Florestu s krásným pocitem u srdce, že si to taky užila. Jasnou známkou štěstí byly zamlžené brejličky :“)

bloodye+dekameron: +Karin

RANNÍ JÍZDA S VANILKOU:

Vyšla jsem z kolejí a zamířila k fontáně, kde už na mě čekala blondýnka s ryzkou a tak jsem přidala do kroku a prkno si hodila za záda. „Už běžím“ hulákala jsem na ně a dívka na mě koukala jen s povytaženým obočím. „Přímo letíš“ ušklíbla se když viděla jak se valím. „Jsem tu“ odfoukla jsem a tak jsme se všechny tři vydaly na louku, kde jsme začínali všichni včera. Karin zastavila ryzku, dotáhla sedlo a pořádně zkontrolovala jestli všechno dobře sedí, pak rozvázala lonže a čekala dokud se zas nevyhrabu ze země, kde jsem si obouvala prkno. Naposledy jsem zatáhla za vázání, podsadila nohy s prknem pod zadek a pořádně se odrazila od země a doskákala k Vanilce která mě nervózně pozorovala. „Neboj“ promluvili jsme na ní s Kar nastejno a ta mi podala svázané lonže a už se sama drápala do sedla. Nervozně jsem se zkontrolovala vázání a na Karininu otázku „Můžem?“ jsme odpověděla rozhodným kývnutím hlavy. Při rozjezdu to se mnou mírně trhlo, ale v klidu jsem to vyrovnala a koukala na Karin, která si seděla v sedle a Vanilku kráčející na zahozené otěži. Obkroužili jsme louku po které jsme jezdili včera jestli to půjde a když to šlo vyrazili jsme přes pole směle dál. Ryzka kráčela v naprostém klidu, delší krokování ani to, že kráčí pořád rovně bez nějakých kroužků jí nevadilo a chovala se slušně a já se mohla plně soustředit na sebe. PO skoro čtvrthodině, kdy jsme se všechny rozehřívali jsem se uvolila k pomalejšímu klusu. Víc jsem se pokrčila v kolenou a tím zamezila nepříjemnému zatáhnutí při naklusání, pak už jsem se zas trochu narovnala a protože louka byla taková mírně kousky z kopečka začala jsem dělat úplně mírné obloučky, protože to byl kopec nekopec. Spíš než obloučky jsem, ale hranila zadní hranou, protože přece jenom když jsem držela lana blbě se přetočím na přední hranu. Karin nechala Vanilku překlusat skoro celou louku a já si na rychlejší pohyb zvykla a do mírnějšího kopečku jsem vyzkoušela i manual který málem skončil pádem a tak jsem to zas nechala. Na konci louky jsme si zas přešli do kroku a zahnuli doprava na cestu vynoucí se mezi dvoumi lesy. Na cestě jsme několikrát vystřídali krok s klusem a přechody jsem vcelku zvládala a tak se mě Karin rozhodla potrápit s vlnovkami, kde jsem konečně využila obě hrany prkna a jednou zasekla tolik, že jsem málem letěla po zádech do sněhu, ale nakonec jsem to prazvláštním stylem vyrovnala. Cesta nás vyvedla na pěknou dlouhou louku a tak když po mě Karin hodila očka přesně jsem věděla co chce. „Zabiješ mě! Budeš mě mít na svědomí!“ protestovala jsem silně, ale nakonec se na pomalý cval uvolila s tím, že jednou to stejně muselo přijít. Karin nejdřív naklusala, znovu jsem posunula těžiště k zemi, tentokrát celkem hodně nízko a když jsem ucítila prudší trhnutí mírně jsem se zvedla, abych neupravovala sníh zadkem Ryzka byla hodná a necválala mc dopředu, prkno párkrát nadskočilo nad nějakou hroudou a já sebou málem sekla, ale dalo se to vždycky dobře vyrovnat. Při brždění jsem při posouvání zadní nohy dopředu však o něco zavadila a už ryla čumákem o sněhu a slyšela jak se mi blondýna směje, ale taky jsem viděla jak se holky vracejí. Rychle jsem se postavila, čapla lonže a zas jsme střídali krok s klusem a pomalu se točili ke cvalovce. Zatím jsme šly v kroku a já se alespoň pořádně mohla vzpamatovat z pádu který jsem utrpěla a naražená kostrč mi to stále připomínala. Svižným krokem jsme se propletli až ke cvalovce, kde už bylo několik projetých stop a tak by tu neměl být problém a když se Karin zeptala na další cval zaváhala jsem jen nachvilku. Ryzka po cvalovce vyrazila prudce vpřed, jezdkyně v jejím sedle si jí však obratně stáhla dozadu a rychlost zatím omezila. Byla jsem jí vděčná. Tempo trošku zrychlilo, ale nijak ukrutně a dalo se na tom udržet ještě líp než v kroku. Na konci cvalovky jsme začali brzdit a protože Kar chtěla Van vyklusat následovalo po cvalu chvíle v klusu a pak krokování až k výběhům Floresty, kde končil sníh a já se odepla, svázala lonže a podala je Kar která dokrokovala v sedle na Florestu a já už po svých s prkněm opět za zády.


ODPOLEDNÍ JÍDZA S DEKAMERONEM:

S Kar jsme se rozhodli, že to vezmem stejnou cestou, protože nebyla náročná a bylo všude dostatek sněhu a tak jsem stejně jako ráno holky čekala já na ně s Dekem před stájemi. Lonže jsem ještě jednou překontrolovala jestli jsou správně zapnuté k sedlovým řemenům a jestli poprsák opravdu dobře drží sedlo a bederka je správně srovnaná. Hnědák mi zas zalovil v kapsách a já ho plácla přes čumák a koukala jestli někde není Karin. Nikde. Nervózně jsem zavrčela a lonže co jsem držela v ruce jsem přehodila přes sedlo a začala obcházet s hnědákem kolem fontány, abych úplně nezmrzla. Najednou jsem uslyšela klení a zvuk já dopadlo něco na zem, oba jsme sebou trhli a podívali e na zdroj zvuku. „Karin!“ vykřikla jsem bez váhání. Blondýna naštvaně sbírala lyže ze země, obrátila jsme valacha jejím směrem a trochu jí pomohla a pak už jsme se vydali společně na louku. Když jsme konečně dorazili na místo rozmotala jsem lonže, dotáhla sedlo, stáhla třmeny a počkala až se Karin zkoriguje, pak jsem se vyhoupla do sedla. Dekameron už už chtěl dopředu a tak jsem zatáhla otěž a ještě než jsem se plně srovnala v sedle uslyšela jsme jak za mnou Kar huláká, že můžem. Jemně jsem stiskla holeně a vydali jsme se vpřed a stejně jako to holky udělali předtím se mnou na zahozené jsme obešli louku a až pak se vydali po cestě dál. Valášek se choval slušně a když jsem si ho brala na otěž střídavě jsem si ho přistavovala k pravé a levé ruce, aby se moc nenudil přec jen to není takoý andílek jako Vanilka a trochu jsem se bála, aby nezačal vyvádět. Hnědák spokojeně kráčel po zasněžené louce a když jsme se dostatečně zahřáli v kroku vzala jsem si otěž ještě trochu víc a otočila se v sedle. „Naklušem?“ usmála jsem se a povzbudivě na blondýnku mrkla. „Tak fajn“ nadechla se a kývla na mě. Jemně jsem nadlehčila sed a stiskla holeně. Naklusali jsme. Začala jsme vysedávat a hlídala valacha, aby klusal pomalejším tempem a lyžařku jsme nezabili, to by bylo keců. V klusu jsem přesedávala a na začátek jsem zařadila klus trošku delší, abychom protáhli a zahřáli ty svaly ještě víc. Karin se držela obstojně, ale na začátek to stačilo a tak jsme přešli do kroku, pochválila jsem hnědáka, který se choval suprově a byla jsem mu za to moc vděčná, že si dnes nevymýšlí. Po zasněžené louce jsme šli chvilku krokem, chvilku klusem a tak se zabavil jak lyžař tak jezdec i kůň, který se sice choval suprově, ale proč si nepomoct, aby to pokračovalo? Před námi se objevil kopeček, pobídla jsem hnědáka znovu do klusu a až pod kopeček jsme přešli do kroku, stopla jsem si do třmenů a ucítila jak hnědák zabral, aby vytáhl nahoru nejen nás, ale i Kar a nebýt poprsáku myslím, že sedlo by bylo teď někde u zadních nohou. Na rovince jsme znovu přešli v rychlejší klus, opět jsem pravidelně přesedávala a hlídala si i dávku za námi. Prudší zatáčku která nás měla navést na cestičku mezi lesy jsme přešli v kroku, přeci jen nebyl to příjemný obrat o tom jsem taky věděla své. Cestičku jsme šli v kroku a taky jsme zkusili vlnovky s opravdu velkými oblouky tak aby si Kar zvykla na zatáčky a nabila jistoty. Když jsme vjížděli na velkou louku všichni jsme věděli co bude následovat a tak jsem se jen otočila a když blondýnka ukázala vztyčený palec jemně jsem pobídla hnědáka do klusu. Nedřív jsem hnědáka udržovala ve svižném klusovém tempu, pak ho stáhla trochu dozádu a sedla si do sedla, vtiskla cvalovou pobídku a když hnědák naskočil mírně jsem ho poloviční zádrží vzala zpět, aby tak nespěchal. Koukala jsem se na cestu, abychom nevzali nějakou hroudu a nepodepsali tak Karinin ortel , ale stejně jsem v půli louky ucítila jak se lana povolili a poté krátký výkřik, rázně jsem přenesla váhu dozadu, zatlačila sedací kosti do sedla, stiskla kolena a zatáhla za otěž a nepovolila dokud jsme nezastavili. Ohlédla jsem se dozadu, kde ležela celá bílá dívka. „Seš okej?!“ „Joooo“ zasmála se a vyšvihla na nohy, dosunula se ke mně a chytla se lan a když se urovnala a dala mi pokyn pobídla jsem hnědáka do pomalejšího kroku, aby se dívka vzpamatovala. Šli jsme dlouhou dobu v kroku, nachvilku naklusali a pak šli zas v kroku, Kar si asi nepříjemně odřela nohu jak sebou sekla a tak jsme radši drželi pomalejší tempo. Na cvalovce už nebyl skoro žádný neproježděný sníh, ale Kar se do cvalu neměla a tak jsme zvolili jen svižnější klus přiněmž jsem Deka hlídala, aby neměl tendenci nacválat. Po cvalovce jsme střídali klus s krokem a na jejím úplném konci jsem už zahodila otěže a nechala hnědáka dokrokovat až k výběhům, kde jsem slezla pomohla kar, zavázali jsme lonže a odkráčeli na Florestu s vidinou teplého nápoje…

karin + vanilka: 1 .den KURZU
PRÁCE NA OTĚŽÍCH
Celá nejistá jsem se podívala na Vanilku a sebe co držím v rukách.Byly to dvě otěže, velmi dlouhé dvě otěže.Vanilka měla na sobě obřišník se kterým zrovna dvakrát také nepracuji. Mrkla jsem ja ryzka reaguje na ostatní koníky v hale.Pohladila jsem jí a čekala jestli přijdou holky. Jakmile otevřeli dveře haly zamávala jsem jim. Holky přišly se svými valášky. „Neboj Kar jen co uděláme pár koleček jsme u vás.“ „Děkuju.“ Pousmála jsem se a koukala na dívky jak jim to jde. Bylo to zajímavé takhle s koníkem komunikovat a zase něco nového.Drbala jsem Vanilku a jakmile se k nám přiblížili Blood a Deki věděla jsem že se jde na věc. Hap si převzala Dekiho a na oba valášky se usmívala jako by měla něco za lubem. „Kar přicvaknu jí vodítko u uzdečce kdyby se jí něco nelíbilo.“ Já pomalu rozdělala otěže a přesunula se k Vanilčinému boku. Klisna zastříhala ušima a koukala mírně doprava jako by se chtěla ujistit že jsem opravdu kousek za ní. „A krok.“Mlaskla jsem jemně a Vanilka vykročila trochu váhavě vpřed. Bloodye ji celou dobu šla podél hlavy s vodítkem kdyby náhodou něco. Vanilka stříhala ušima a kontrolovala si kde jsem ale jinak byla klidná. „Uděláme takový velký oblouček do začátku aby si zvykla.“ Kývla jsem brunetce že rozumím a poté jemně potáhla za vnitřní otěž, vnější přiložila k boku a bičíkem ji malinko přiklepla.Vanilka stočila uši dozadu a ohnula se ve větším oblouku. „To je šikulka, šikovná holka!“ pochválila jsem jí a pousmála se. Všimla jsem že oproti nám jde Haper s Dekim a Callem kteří její snažení tak nějak ignorují. „Zkus s ní jít doprava.“ Řekla Bloodye a já poznala že se snaží zadržet smích. Zase jsem jí vnitřní otěží malinko naznačila kam chci, vnější přiložila k ní a bičíkem trošičku klepla. Vanilka se ohnula doprava a projeli jsme oblouček. „Paráda holky jde vám to.“ Pochválila jsem Vanilku a pomalinku se přesunula za ní. Bloodye ještě zůstala chvíli u hlavy ale po několika obloučcích Vanilka nevypadala že by jí to nějak vadilo a tak se vrátila k Dekimu. Poděkovala jsem jí a dál se věnovala ryzce. „A stůůůj.“ Oslovila jsem Vanilku a maličko jí otěžemi vzala nazpět. Klisna zastříhaal ušima a zůstala stát. „Ty jsi šikovná Vanilko.“ Opravdu mi dělala radost. „A krok.“ Řekla jsem jí po chvilce a povolila otěže. Vanilka vykročila vpřed. Ještě jsme chvilku pochodili na hale a udělali si několik obloučků a obratů než holky řekli že to pro rozehřátí koníků stačí.

TRÉNINK
Mířili jsme s koníky po zasněžené louce k menším smrčkům kde byly naše věci.Zastavila jsem Vanilku a mrkla na holky jak to bude probíhat. Haper se přihlásila jako první. Pohladila jsem ryzku a převzala si Dekiho mezitím co jí Bloodye chystala Caliho. Haper se pousmála při pohledu na svůj batoh a když jsem uslyšela cinknutí termosky trochu jsem se zděsila. Haper mě však uklidnila že je to kakao.Ihned se mi udělaly na jazyku sliny a Bloodye se po termosce dychtivě sápala. Hap jí však plácla přes ruku a zašklebila se. Za smíchu se holky nachystaly. Já sledovala jak se Haper souká do svého obleku a v duchu si říkala jestli se do něj vůbec vejdu.Vanilka se pustila do hrabání sněhu. Pousmála jsem se a podrbala jí na krku. Malinko jsem táhla vodítkem aby toho nechala a sledovala Hap.Když si brunetka přiklapla na oči brýle musela jsem vyprsknout smíchy. Call na svou svěřenkyni koukal jak z Marsu co jsme mu to s ní udělali. Začala jsem vodit Dekiho a Vanilku ale přitom jsem bedlivě sledovala Haper která to asi na lyžích umí daleko lépe než já. Mě totiž ty dvě tyčky připadají děsivé už jen s hůlkama a teď ještě s koněm? No už je mi jasné že já jako vítěz rozhodně nebudu.Udělali jsme si s koníky pár kroužků a já sledovala jak mě oba spokojeně následují. Deki byl sice spíš samotář ale v poslední době mi přišlo že čím jsme s Bloodye víc v sedlech tak se i naši koníci poznávají víc.Prošla jsem si jedno velké kolečko a sledovala Haper která patrně chtěla naklusat. Prskala jsem smíchy když se snažila na lyžích udržet. Holky na sebe něco křičeli a došlo mi o co kráčí až když zaznělo od Bloodye kakao. „Máš ty to ale člověka.“ Deki se na mě zašklebil jako by nesouhlasil. „Dobře dobře už mlčím.“ Sledovala jsem holky jak pomalu jedou k nám.Calli zastříhal ouškama a přidal se spokojeně ke svým kamarádům. Podala jsem Haper pro něj za odměnu pamlsek kterých jsem měla v kapse několik.„Kdo půjde teď?“ Maličko nervózně jsem polkla. „Třeba já.“ Bloodye se nabídla a tak jsem podala Haper Vanilčiny otěže a začala chystat Dekimu jeho postroj. Bloodye mezitím lamentovala nad svým „skafandrem“ jak to nazvala ale nakonec se jí podařilo dovnitř nalézt. Komicky k nám přihopsala na prkně.Já jsem pohladila valáška, dotáhla mu podbřišník o dírku a vyhoupla se do sedla.“Sakryš to je nezvyk.“ Rozhlédla jsem se pod sebe. Deki stál a přemítal co to jako má znamenat proč nejde Bloodye a je navléknutá v tom obleku s kusem prkna.“Můžem?“ Zeptala jsem se Bloody a chopila se otěží. Odzadu se mi ozval souhlas a tak jsem valacha pobídla a vyšli jsme sněhem vpřed. Všude kolem bylo bílo a mě to přimělo si broukat vánoční koledy. Po chvilce jsem valáška ohnula a udělala takový oblouček. Bloodye si to v zadu vyloženě užívala ale mě neuniklo že Haper kolem které jezdíme se culí. „Můžeme naklusat!“ „Tak pojď kamaráde jdeme na to.“ Pobídla jsem valacha holeněmi a zhoupla se malinko v sedle. Deki zastříhal ušima a vyklusala vpřed.Malinko jsem ho zpomalila vysedáváním aby Bloodye stíhala. Chvilku hledala balanc ale myslím že po pár projetí se jí slušně dařilo. „Dobrý můžem do kroku.“ Zasedla jsem do sedla,stiskla koleny sedlo a mírně přitáhla otěže. Dekameron odfrkl a přešel do kroku. Pochválila jsem ho a dojela k Haper a koníkům. Seskočila jsem dolů a počkala až se Bloodye dostane z prkna a sundá si věci. Podala jsem jí pro valacha pamlsek a pohladila Vanilku která na mě koukala. „To zvládneš.“ Uklidňovali mě holky když jsem byla oblečená a stála na dvou prkýnkách. „Vám se to říká když umíte na lyžích.“ Přicvakla jsem řemínek a sledovala jak se Haper mazlí s Vanilkou.. „Aspoň že Vanilka bude mít zábavu.“ „Tak můžeme“ Opatrně se holky rozešli a já ucítila trhnutí. Chvilku mi to dalo než jsem měla balanc ale Haper mi pomáhala a říkala co mám dělat. Snažila jsem se pružit koleny jak mi radila a dokonce se nám povedl i oblouček! „Koukej Hap už mi to celkem jde!“ zavolala jsem na ní a držela se jen jednou rukou.Bohužel se mi připletl do cesty nějaký zledovatělý minikopeček a já viděla hezky zblízka sníh.Nejdřív jsem dostala vztek a podívala se na svoje prkna. Pak mě ale přemohl neovladatelný smích. Smáli jsme se všemu, to jaké máme oblečení, to jak jsem spadla, když se některá z nás pohnula. Nešlo to vůbec zastavit. Bolelo mě břicho ale spokojeně jsem sundala lyže a odměnila Vanilku. Zkusili jsme to ještě jednou a povozili jsme s Vanilkou i Haper. Po nějaké době nám přišlo že toho koníci mají dost a tak jsme se rozvalili u smrků a pili kakao. Koníci dostali pamlsky a když už nám nic nezbylo, vydaly jsme se krokem ke stáji.

keil a spirálka: 2. DEN SKIJÖRINGU- 2. jízda (jedu v závěsu )

Tak a je čas na mne. VZala jsem si boty a nazula do nich nohy. Pořádně utáhla a poté přes ně přetáhla oteplováky. Na hlavu jsem si dala kuklu a na kuklu jsem dala helmu a na helmu brejle . Vzala jsem prkno do ruky a přesně v 13:00 jsem stála na nádvoří u spršky a už kráčela Katty s Asií ze stáje. Katty se hrozně divila jak to mám seřízené vázání... že ho mám na opak... ,,Katty, jezdím na druhou nohu.'' odpověděla jsem tmavovlasé dívce. Katty mi řekla: ,, Ó jeje, Já jsem zvyklá se otáčet na druhou stranu . Tak se to budeš muset přeučit zlato.. odpověděla jsem. Vyšli jsme z areálu a krásně padal sníh a sněžilo.. Už nebyly vidět ani stopy které jsme jeli společně.. ,,Pojedeme stejnou trasu?'' zeptala se Katty. ,,Ano, můžeme vždyť už nejsou vyjeté koleje takže to bude bez problému a sníh není extra hluboký. Tak Katty zastavila a udělala uzel na koních obou lonží. Mezitím jsem si připla jednu botu *cvak* a druhou *cvak*. Chytla jsem se Katty za ruku a ona mi pomohla se dostat blíže k lonžím. Chytla jsem se a měla levou nohu vepředu.. Takže jsem krásně viděla prostor louky a nekoukala do plotu Floresty... Katty nasedla a já jsem ji řekla: ,,Můžem!'' Katty pobídla do kroku a se mnou to trošku cuklo. Přitáhla jsem se rukama více ke konci opratí, abych byla blížeji a nebylo to pro mně těžší než to je.. Držela jsem rovnováhua měla jsem malinko přikrčená kolena, ale nebylo to kloudně ani vidět, protože jsem měla silné oteplováky a pod nimi ještě dlaších 1000 vrstev, aby mi nebyla zima a když spadnu, abych mohla chodit... Mou specialitou je, že když spadnu tak se hned válím a nemůžu chdoti, protože si tak nabiju kolena že je to příšerné.. Dostávali jsem se pomalu k zatáčce a já jsem se stále držela a byla si jistá.. Zatáčeli jsme doprava. Překlonila jsem se dovnitř obdelníku či čtverce něco mezi a zatočile. Pustila jsem se jednou rukou a pomola si jí udržet rovnováhu v tak pomalém chodu. Opět jsem se chytal a Katty se mně zeptala: ,,Můžu vyklusat?'' ,,Ano.'' Odpověděla jsem. Katty stiskla holeně já jsem se více přikrčila a přitáhla. Pořádně jsem chytla rovnováhu a už jsme klusali. Nejprve pomalým klusem. Docela to šlo. Držela jsem rovnováhu koukala se před sebe a pevně se držela obouma rukama. Už jsme byli asi v půli cesty kdy se mně Katty zeptala zda-li může vycválat. Přestala jsem se soustředit na jízdu a křičela jsem na Katty STŮJ! Katty zastavila a otočilase. Měla jsem prkno zvld edo vzduchu a obličej ve sněhu. Rychle jsem se zvedla a sníh jsem si z obličeje oprášila a s pomoci Kattyiny ruky jsem se opět zvedla. Držela Asii na opratích a já jsem se postavila a ''doskákala'' jsem k lonžím. Katty mně je podala a já si je uchopila. Vrátila se zpět k Asii a vyšvihla se do sedla. A budeme moc tak za támhletou zatáčkou (cca 200 metrů) vycválat? Souhlasila jsem.. Docela to šlo a hlavně mně to bavilo. Kdyžtak se znova vyválím nu a co. Sned jde o to abych se to naučila... Tak a jde se- zavelela Katty. Pobídla do kroku mírně jsem se přitáhla a opět přikrčila kolena, abych se mohla lépe udržet. Asie šlapala jako hodinky. Katty ji každou chvíli chválila a otáčela se na mne. Akorát se vždy otočila na druhou stranu... Tak se musela přetočit.. Pak už si na to zvykla a stiskla holeně do klusu. Blížili jsme se pomalu k zatáčce. Držela jsem si pevnou a jistou rovnováhu a začala se mírně předklánět na vnitřní hranu. Projeli jsme zatáčku a Katty řekla: ,,Hele, támhle u toho stromu co dělí ty dvě louky nacváláme, Ano?'' ,,Ano'' zněla má odpověď. Klusali jsme už jsem viděla jak nás ''obklopuje'' jemný stín stromu. Tak sjem se pořádně přikrčila v kolenech a šup. Už jsme cválali trošku to se mnou hrklo, ale udržela jsem se a šlo to dost dobře. Katty: ,,Keil, drž se! Zatáčka!'' Tak jsem se předklonila na přední hranu a už jsme byli za zatáčkou. Hele tady je malý skokánek! Křičela Katty. Objedenem ho! ječela jsem já, ale než se to ke Katty donesloa já jsem se válela po zemi STŮJ! křičela jsem. Katty zastavila a já jsem si skoro zlomila prkno nebo tou mou pózou to tak vypadalo. Měla jsem ruce zapíchel za skokánkem a dělala jakoby stojku. Prkno jsem ěmla nahoře a tělo se mi každou chvíli překlopí a já budu mít dodřený obličej a zledovatělý skokánek. Katty, Katty, Katty křičela jsem. Přiběhla a hned mně chytla nohy už začali přepadávat. Převrátila mně je na durhou stranu (na začátek skokánku) a já jsem se srovnala. A oprdla ji, že když to neumím a křičím ne tak myslím NE! A né, že si bude dělat co chce. Ještě jednou a napráším tě! Katty se mi omluvila a pomohla mi k lonžím, které byli tak o 5 metrů dál. Pak si sedla na Asii a z kroku do klusu a z klusu pomalým cvalem jsme dojeli skoro až k florestě. Tam jsme zpomalili do klusu a udělali obrovké kolečko. Zbývalo nám asi tak ještě 10 minut. Tak Katty vyklusala a poté zpomalila do kroku. Já jsem si i v kroku držela rovnováhu a vyjížděla co nejvíce zatáčky. Pak jsem se pustila odepla se od prkna a celá jsem se ''oklepala'' jako pes . Protože jsem místo bílo-žluto-zeleno-modrý byla bílá od sněhu. Poděkovala jsem na půl Katty ikdyž za něco bych ji nejradši nařezala.. Pak jsme se rozešli a já jsem se šla na pokoj odstrojit a pomoci Hančí.

katty+asie: PRVNÍ DEN:
Vešla jsem do haly , kde na mě už čekala Keil a Arya .. Přišla jsem k nim a pozdravili jsme se .. Samozdřejmě jsme si plácli protože jsme hvězdná trojka né ? „Tak jako první začni ty Katty .. S tou tvojí dračicí !“ řekla Arya a zasmála se .. Asie měla na sobě obřišák a za sebou dlouhé otěže nebo opratě.. Arya přišla k Asii a poplácala jí po krku já jsem se usmála a mrkla jsem na Aryu .. Arya hezky pomalu přistupovala k Asii protože jí tolik zase neznala a Asie byla velmi zvědavá .. Samozdřejmě Asie jako první prošacovala kapsy a nic v nich nenašla tak se na Aryu podívala a odfrkla si smutně .. Arya se zasmála a poplácala Asii po krku a připla jí vodítko .. Já jsem pomalu šla od krku až k boku k zádi a tam jsem Asii pomalu hladila aby si zvykla , že se někdy o ní třeba omylem opřu nebo drknu .. Hladila jsem jí po zádi a Asie na mě otočila hlavu a koukala .. Pořád jsem jí hladila .. „Myslím , že to stačí“ řekla jsem .. „Jojo tak jí budu vodit a ty zatím u boku aby si přece jenom trochu zvykla!“ řekla Arya a mrkla na mě .. Já jsem kývnula a pomalu jsem Asii řekla „Krok“ .. Pobídla jsem jí stisknutím otěží a mlasknutím .. Asie si přešla pomalu do kroku a Arya jí vedla pomocí vodítkem kdyby náhodou začala vyvádět .. Šla jsem pomalu vedle Asie a dělali jsme několik okruhů okolo haly .. Když jsme byli v oblouku tak to bylo jako s otěžemi vnitřní otěž jsem mírně naplnula dovnitř a vnější jí trochu pomohla přeložením .. „Šikovná holčička!“ řekla jsem .. „Zkusíme kruh“ řekla jsem a zkusili jsme si kruh a tam jsem hodně tu vnitřní otěž šla od krku a vnější jí následovala .. „Hodná!“ řekla jsem a pak jsme si udělali ještě osmičku .. U osmičky jsem se už pomalu přemístila za záď Asie .. Asie s tím neměla žádný problém dále si radostně vykračovala , že se zase něco nového učí .. Zase jsem hodně překládala tu vnější otěž .. Vnitřní šla zase více od krku .. Pak jsme šli doprostřed takže byl docela ostrý oblouk doprostřed haly .. Vnitřní otěž šla od krku a vnější jakoby zatlačila na Asii .. Došli jsme doprostřed a mírně jsem vyvinula tlak dozadu a řekla jsem „ššššš“ Asie zastavila .. „Šikovná holčička!“ řekla jsem a šla jsem ke krku a pochválila jsem jí .. Dala jsem jí pamlsek .. „Zkus to sama udělej pár obvodů!“ řekla Arya a já jsem kývnula a mrkla jsem na ní .. (Dneska jsem měla nějaký mrkací den ) Mlaskla jsem na Asii a ta si přešla do kroku .. Arya jí samozdřejmě odepla vodítko a dala jí také pamlsek .. Zamlaskala jsem tedy a Asie ihned zaragovala a dala se do kroku .. Krokovali jsme na druhou krátkou stěnu , kde jsme odbočili doleva takže to byla i taková změna směru .. Vnitřní otěž šla od krku a vnější jí následovala .. Takhle byla pobídka do leva a hned jsem pochválila Asii hlasem „šikulka“ řekla jsem a pokračovali jsme dál .. Když jsme dojeli na druhou krátkou stěnu tak jsem si udělala kruh vnitřní zase šla od krku a vnější se přikládala na Asiino tělo .. Když jsme kruh dokončili tak jsem mrkla na Aryu a ta ukázala palec nahoru .. „To stačí“ řekla Arya a já jsem šla doprostřed a pořádně jsem pochválila Asii a dala jsem jí pamlsek .. Pak jsem dala otěže Keil a Spíře a šli na to oni .. Já jsem držela koně ..
JÍZDA:
Došli jsme za zasněžení palouček .. Museli jsme se domluvit kdo půjde jako první .. Jako první půjde Arya .. Arya se oblíkla do svého „skafandru“ A nasadila si lyže a trochu jsem jí pomohla aby se jí lyže po cestě nevycvakli .. Pak jsem Golda pohladila .. Golda povede Keil domluvili jsme se tak jsem si vzala Asii a Spíru a chodili jsme okolo .. Chodila jsem aby koně nezmrzli a nezatuhli , když jsme před tím opracovávali v hale .. Poplácala jsem Spíru jednou rukou a pak rychle Asii druhou aby nežárlila.. Koukala jsem na Aryu , které to moc šlo .. Opravdu vypadala že je šťastná i z té dálky protože jsem slyšela jak zakřičela něco ve smyslu „Juchůůůůů!“ Ještě , že máme klidné koně Jinak bych se asi teď vláčila po zemi … Chodili jsme od nich trochu dál aby Gold měl klid .. Arya si počínala na lyžích jako profík .. Za chvilku no tak za 10 minut se Keil trochu rozeběhla a mlaskala na Golda , který se hned dal do klusu .. Arya trochu převážila váhu na zadek (Trochu si sedla) kdyby byla rovná tak by si namlela .. Arye to moc šlo .. Zase po pár minutách k nám doklusali a pak přešli do kroku a udělali si ještě několik kroků v kroku .. Pak Gold zastavil a Arya se pustila a spadla do sněhu .. Zasmáli jsme se a Gold se na nás podíval jako jsme paka nebo? .. Znovu jsme se zasmáli a pak jsme se dohadovali kdo půjde pak .. Keil nechtěla jít ani já .. Trochu jsem se bála protože jezdím spíše na lyžích než na prkně .. No nakonec to vyšlo na mě .. Pohladila jsem tedy Asii po krku a podala jsem jí Arye .. Arya přicvakla Asii vodítko a pohladila jí .. Já jsem si nazula prkno chytila jsem se otěži a mlaskla jsem na Asii .. Asie se dala do kroku a jen udělala pár kroků tak jsem se moc zaklonila a spadla jsem zasmála jsem se a Arya zastavila a já jsem si stoupla a znovu jsem mlaskla na Asii a Asie se dala do kroku .. Narovnala jsem se a jen jsem se trochu pokrčila v kolenech pro lepší stabilitu .. Asie šla co nejrychleji mrška jedna Arya jí musela hodně držet zpátky a já jsem taky trochu udělala zátěž dozadu aby zpomalila .. Asie se nakonec nechala přemluvit a šla v kmihu v kroku .. Krokovali jsme po zasněžené cestičce okolo Floresty a já jsem se v kroku stíhala koukat i na přírodu okolo mě .. Usmívala jsem se a docela mi to šlo .. Pak jsme dojeli nakonec cesty a udělali jsme si oblouk takže jak mi to Bloodye říkala .. Zatížila jsem mírně tu stranu kam jsme jeli .. Fakt jsem se otočila super ! Usmála jsem se a pak jsme jeli zase ke Spíře a k Goldovi v kroku a tam jsme se otočili zase jsem zařížila tu nohu kam jsme jeli ..
„Zkusíme klus?“ zeptala se Arya.. „Jasněěěěěěěěěě!“ odpověděla jsem a trochu jsem potichu vískla..
Mlaskla jsem na Asii a Asie se ihned dala do klusu .. Byla moc rychlá a bylo vidět , že Arya sotva stíhá tak jsem mírně přitáhla otěže a trochu jsem na Asii použila hlasovou pomůcku „ššš“ na hlas slyšela moc dobře .. Zpomělila .. „Hodná holka“ řekla jsem a klusali jsme .. Soustředila jsem se na jízdu .. Trochu jsem se zase pokrčila v kolenech abych se znova nenatáhla .. Klusali jsme a Asii lítali od kopyt sníh já jsem se usmívala a najednou mi něco zalítlo za krk .. Byl to sníh bylo to studené a strašné Zasmála jsem se a trochu jsem si poskočila aby mi to vypadlo , ale pořád né a né.. Smířila jsem se s tím , že mi to tam už zůstane :/ … Asie klusala a už jsme se blížili ke konci cesty a Arya nepřešla do kroku , ale udělala větší oblouček takže jsem zatížila více zase tu stranu kam jsem jela no stranu buď veoředu nebo v zadu.. Ale bylo to i vpravo a levo .. Zatížila jsem tedy dopředu a pravá noha .. Oblouk se nám povedl a klusali jsme ještě čtvrt cestičky a pak jsem viděla , že Arya už nemůže .. „Ary už to stačí“ řekla jsem a řekla jsem „šššš“ a Asie hned přešla do kroku a Arya si oddechla a na chvíliy nás jakoby pustila chytla vodítko až na konci .. Ale jenom si trochu odpočala a pak nás hned zase chytla .. Asie , ale normálně šla .. Došli jsme ke Spíře a Keil a já jsem pustila otěže a vyzula jsem si prkno a dala jsem ho nastranu a vyměnila jsem si boty.. Pak jsem se napila horkého čaje , který nám nejspíš přinesla teta Sue když jsme s Asií jezdili a Arya si trochu mákla na fyzičce .. Pořádně jsem pochválila Asii a dala jsem jí pusu a pamlsek .. Pak jsem předala Asii Arye a stoupla jsem si vedle Spíry já .. Počkala jsem až si Keil nazula prknu a pak na mě kývnula a já jsem vyšla .. Spíra mě hezky následovala šla přesně vedle mě .. Šli jsme daleko zase po cestičce až na konec .. Kukala jsem na Keil , která několikrát spadla tak jsem vždy hned zastavila a čekala jsem až se Keil zvedne .. Když jsme dojeli na konec cesty a pak jsme se vydali zpátky k Arye .. Poslední cestu tam jsme si naklusali .. Keil se statečně držela akorát k pádu moc nechybělo .. Keil si moc sedla a trochu to s ní trhlo a ona se jednou rukou pustila .. Pak se , ale rychle chytla tak jsem si oddychla .. „Dobrý?“ trochu jsem na ní zakřičela nevěděla jsem jestli jsem v té rychlosti slyšet .. „Jo!“ odpověděla a nakonci cesty jsem si udělala zase velký oblouk a jela jsem zpátky .. Když jsme dokončili oblouk tak jsme udělali ještě pár kroků v klusu a pak jsme přešli do kroku a Spíru jsem poplácala po krku a šli jsme v kroku .. Keil už nespadla a společně jsme v pořádku dojeli k Arye , která se nám smála Začali jsme se smát taky a já jsem si vzala Asii a společně jsme se vydali do stájí A na pořádný čaj byla pěkná zima !

karin + vanilka: 2.den KURZU
RANNÍ JÍZDA S VANILKOU:
Stála jsem s ryzkou u fontány a v zimním ránu čekala na Bloodye. Určitě si ještě zkontrolovala Dekiho než půjde s námi.Pohladila jsem Vanilku která si přežvýkla udidlo. !Už běžím.“ Zavolala brunetka a mířila k nám.“ Přímo letíš.“ Utrousila jsem poznámku a zašklebila se spolubydlící. Ta si nesla spokojeně své prkno v podpaží.Kráčeli jsme na stejnou louku jako včera a já se těšila na poježdění s Vanilkou.Nejvíc mě dostával rozdíl mezi mnou a Bloodye. Někdo by si mohl pomyslet že Bloodye asi zabloudila. Došli jsme společně za příjemného hovoru k louce. Já jsem začala chystat Vanilku. Rozmotala jsem lonže a podala je Blooye. Van si trošku nedůvěřivě odfrkla.Obě jsme jí s Bloodye pohladili a uklidňovali hlasem. Pomalu jsem dotáhla podbřišník a vyhoupla se do sedla.Vanilka sklonila hlavu a očichala sníh. Bloodye se chopila lonže. „Můžeme.“ Pobídla jsem jemně Vanilku.Na malou chvilku se jí možná trošku nechtělo ale nakonec ochotně vyrazila. Bloodye za námi tiše klouzala. Vanilka měla uši natočené dozadu. Jemně jsem na ní mluvila a nechala jí na volné otěži projít louku.Mrkla jsem občas po brunetce jestli je v pořádku a neztratili jsme jí. Kráčeli jsme stále rovně a louka nás vedla stále dál a dál. Vychutnávala jsem si pravidelný Vanilčin krok a občas jí pohladila. Mluvila jsem k ní aby se zaměstnala ale na zvuk jedoucího prkna s člověkem už si zvykla.“Naklušeme?“ Ozvala jsem se asi po čtvrt hodině.Pobídla jsem Vanilku do klusu a dala se do pravidelného vysedávání.Ryzka si uvolnila hlavu níž a čumákem rejdila ve sněhu.Ten odletoval do všech stran. Usmála jsem se při té představě a vzpomněla si na Popelku a Juráška.Louka před námi se vlnila. Trochu jsem zpomalila aby jsme nevyklopili tu naši snowboardistku za námi. Sklusali jsme v klidu dolů. Bloodye neušlo od pusy pár veselých výkřiků. „Bacha kopec.“ Zavolala jsem přes rameno a přešla do stehenního sedu. Držela jsem se koleny, ruce na krku, patu puštěnou dolů, holeň pod sebou a mírně pobízela. Vyklusali jsme nahoru. Na malý okamžik jsem mrkla na brunetku. Ta si div neukousla jazyk soustředěním ale když jsme vyklusali kopec vzhůru zajásala. Usmála jsem se a nechala Vanilce zase živější tempo. Louka se ztratila mezi stromy.Zpomalila jsem klisnu do kroku, pěkně zasedla, stiskla koleny sedlo a jemně přitáhla otěže. Vanilka plynule přešla a odfrkla si.Malinko jsme pokrátila otěže a poté sledovala zasněžené stromy. Jejich kmeny se místy ztrácely pod sněhem a ledem. „Páni jak je vše zamrzlé.Jako pohádka že?“ Bloodye mi pokývala a na malou chvilku si sundala dolů brýle a vydechla si. „Je to celkem námaha.“ Přiznala mi. A to ještě nevíš že ti nacválám. Pousmála jsem se v duchu té představě. Brzy si zase brunetka řekla o klus a tak jsme si užívala příjemný pohyb ryzky a sledovala koruny stromů nad námi.Tu a tam nějaký ten sníh spadl a nadělil nám spršku. Prostřídali jsme krok a klus a když jsme vyjeli na louce. Nechala jsem Vanilku uvolněně klusat vpřed. „Nacváláme?“ hodila jsem očkem po brunetce. „Zabiješ mě“Bude mě mít na svědomí!“ děsila se Bloodye. „Neboj se bude to jen pomalý cval slibuji!“ Ukázala mi palec horu a já zasedla, zhoupla se v sedle,pobídla holeněmi a mlaskla. Vanilka tenhle signál znala a přešla do houpavého cvalu. Nejprve jsem seděla v pracovním a trochu Vanilku brzdila abychom tak nehnali ale po chvilce když už si byla Bloodye jistější a dokonce se i usmívala, jsem přenesla váhu dopředu, chytila se koleny, odlepila zadek od sedla a ruce měla na krku. Procválali jsme kousek a zase přešli do klusu.Zasedla jsem a stiskla koleny sedlo. Vanilka zpomalila a já opět vysedávala. Proklusali jsme lesíkem a klusali zpět na Florestu. Kus před ním jsem přešla do kroku a povolila ryzce otěže aby se vyfuněla.Hodně jsem jí pochválila a popleskala po krku. Když jsme dojeli až na dvůr, Bloodye spokojeně kecla na zadek a začala odepínat prkno.Já seskočila dolů, povolila podbřišník a odměnila Vanilku. Smotala jsem lonže a svázala dohromady. „Šikulka.“ Chválila jsem jí a odvedla do stáje.



ODPOLEDNÍ JÍZDA S DEKAMERONEM:
Celá nesvá jsem mířila s lyžemi za Bloodye.Mrkla jsem na svou krásnou kombinézu. Lyže se mi špatně pobírali do rukou nechápu jak to ty lidi nosí.Najednou mi jedna vylétla z ruky a následně i druhá. „Karin?“ zavolala na mě Bloodye.Naštvaně jsem mrkla po lyžích a usmála se na brunetku stojící u hnědáka.Ta se pustila do rozvazování lonží a já se přesunula k dozadu za valáška.Přicvakla jsem si přeskáče k lyžím a nasadila si brýle.Pak jsem si vylovila od kapsy rukavice a navlékla je na ruce. Blood mi podala lonže a já se připravila. Jakmile byla v sedle houkla jsem že můžeme.Trhlo to se mnou až jsem málem slítla ale poslouchala jsem co mi včera říkali holky a pružila koleny. Projeli jsem Florestou a já se modlila abychom se nemuseli vyhýbat žádnému přijíždějícímu autu.Vnímala jsem jak mi občas lyže ujíždějí od sebe, nebo jak mi najížděšjí na nerovnosti.Snažila jsem se to pěkně vyrovnat a pružit v kolenou. Dekiho příjemný krok byl lehce znát když jsem držela lonž.Byli jsme daleko za výběhy a koně se teď jevili jako maličké tečky.Přišlo mi že to je celkem sranda. „Naklušem?“ ozvala se Bloodye.Trochu ve mně znovu hrklo ale nadechla jsem se a řekla že můžeme. Trhlo to se mnou ale vybrala jsem balanc a užívala si rychlejší jízdy. Lyže mi ladně klouzal po sněhu který se před nimi rozevíral a tvořil vyjeté koleje.Deki spokojeně šlapkal a brunetka si vysedávala.Obdivovala jsem její sed a málem se přerazila když jsme vyjeli na menší hrbol. Pruž v kolenou! Znělo mi v hlavě.Hned jsem to udělala a trochu zatočila. Za chvilku přešla Bloodye s Dekim do kroku a já si odfoukla.Pokračovali jsme dál a nechali valáška vydechnout. Bloodye mě i koníkovi udělala cvičení na zatáčení. Snažila jsem se vyjíždět pěkné obloučky a nespadnout a myslím že to ušlo.Vyjeli jsme kopeček nahoru což nebylo úplně snadné ale i když jsem se silně zapotila nakonec jsme vyjeli. Brunetka opět naklusala a já už se do toho začala pomalu dostávat. „Nacváláme?“ Chtěla jsem zakřičet ne ale místo toho jsem se odhodlala a ukázala zdvižený palec. Najednou to potáhlo a už jsme letěli.Paráda! Lyže ujížděli mnohem rychleji, já se soustředila na jízdu a odletující sníh od Dekiho kopyt a jeho vlající ocas před sebou. Najednou mi to ale nějak ošklivě ujelo a já už viděla jen sníh a sníh. Byla jsem celá bílá ale musela jsem se smát. Trochu mě ale po chvíli začala bolet noha. „Seš okej?“ Bloodye na mě starostlivě koukala.Se smíchem jsem jí kývla a jelo se dál.To už jsme ale jeli jen krok a klus nějak už jsem se ke cvalu neměla.Bloodye se mnou projela ještě cvalovkou a tak jsem si procvičila jízdu do zatáčky. Nakonec jsme přijeli před fontánu a já se celá pomrzlá těšila na čaj.

katty+asie: 2. DEN:
PRVNÍ JÍZDA (TÁHNU SE JÁ ) :
Jako první jsme se s Keil dohodli , že pojedu já první v sedle .. Takže jsem vyšla jako profík z koleje byla jsem teple oblečená protože venku zase mrzne brr .. Šla jsem jako profík .. Keil se Spírou na mě už čekali a usmívali se na mě no Spíra né.. Keil ! Došla jsem k nim a zasmáli jsme se.. Ještě jsme s Keil dohodli poslední věci jako kam pojedeme .. Pojedeme okolo 4 velkých luk takže nám to těch 45 minut zabere .. Já jsem si tedy zapla boty a ještě jsem si pořádně dopla bundu až ke krku a Keil mi pomohla k otěžím .. Podala mi otěže a já jsem je pevně chytla .. Otěže jsem si přichytila jakoby do podpaží a navlíkla jsem si z kapes rukavice a nasadila brýle .. „Katty, můžem?“ zeptala se Keil a já jsem kývnula a Keil pobídla Spíru do kroku a trochu to semnou trhlo , ale udržela jsem balanc a už jsme jeli .. Byl to nádherný pocit se nechat táhnout .. Zatím jsme jeli jenom ve Florestě pořád v areálu takže jsem ani nemohla se kochat přírodou , ale bylo tro nádherné .. Projeli jsme okolo výběhu kde nás zdravili hřebečkové , kteří doběhli k oplocení a radostně zdravili Spíru , která jim zařehtání oplatila a dál se soustředila na práci .. Krokovali jsme nádhernou přírodou .. Všude byli stromy a keře pokryté bálou přikrývkou .. V lese to stejně krásně vonělo .. Pořád tam bylo cítit to dřevo .. Poslouchala jsem a uslyšela jsem něco v keři byla to srnka , která na nás docela z dálky koukala .. Takže si jí nespíš Keil nevšimla .. Ale nezatěžovala jsem jí s tím .. Jela jsem na boku , takže jsem koukala jenom na jednu stranu a na druhou jsem neměla přístup .. Stejně i ta jedna strana byla pro mě nádherná .. Jeli jsme docela dlouho a obě jsme tiše poslouchali frkání Spíry nebo křupání sněhu pod Spíry kopýtkami .. Jak jsme jeli a jeli tak pak jsme si obě všimli , že jsme opravdu docela hodněě daléko .. Takže se na mě Keil otočila .. „Tak co Katty zkusíme klus?“ zeptala se .. Byla zatáčka tak se rychle otočila zpátky dopředu a rychle si zkoordinovala Spíru .. Spíra si chvilku dělala co chtěla , ale Keil jí ihned dostala pod kontrolu a vyjeli jsme hezky zatáčku .. Já jsem zatížila jakoby zadnípolovinu prkna a pravou nohu .. Otočila jsem se a usmála jsem se .. „Tak jo zaklušeme si?“ zeptala se Keil .. Kývnula jsem a Keil pomalu přešla do schromážděného klusu a pořád se zamnou ohlížela .. Ten klus takto byl trochu .. No strašně špatně se po této cestě jezdilo byl tam strašně hluboký sníh a nikde nebyla stopa nic .. Vlastně tu stopu jsem dělala teď já se s vým prkem .. Spíra ho trochu poničila prootže jak zapadala tak tam byli o d ný díry , ale to nevadí doufám , že to nějak zvládnu .. Koukala jsem se zase po přírodě já tupá a nejednou se mi zamotala hlava ztratila jsem rovnováhu a spadla jsem .. Spíra mě chvilku vláčela za sebou a pak jsem se pustila a zavolala jsem „KEIL!!!!!“ Keil ihned přešla do kroku a do zastavení otočila se .. Pak sesedla popadla otěže a běžela zamnou .. Nemohla jsem se zvednout zapadla jsem přímo do sněhu .. Vůbec jsem nemnohla vyhrabat prkno .. Za 5 minut jsme prkno vyhrabali a Keil mi pomohla na nohy a nasedla na Spíru .. Vyklepala jsem si brýle a helmu a celá jsem se vlastně oklepala protože jsem celá byla poprášená sněhem .. Keil pak udělala pár kroků v kroku abych si zase zvykla a pak přešla do klusu a klusali jsme dál.. Už jsem se zdála jistější .. Keil se zamnou otáčela .. V mysli mi probíhalo : Achjo Já jsem myslela , že mi to na tom prkně půjde jinak bych si vzala lyže no .. Pak jsem se vrátila zpátky do reality a klusali jsme .. Už tam byla taková měnší stopa vyježděná po mě tak jsem se snažila jét po ní .. Po chvilce na mě Keil zakřičela něco : „Užme latvat?“ já jsem kývla protože jsem nevěděla co to je Najednou Spíra přešla do cvalu a hned mi bylo jasné co to je „Můžeme cválat?“ .. Rychle jsem se tedy trochu více pokrčila v koleni a seděla jsem jakoby .. Projeli jsme zatáčkou takže jsem se nahnula více na přední stranu a na pravou nohu .. Otočila jsem se a pořádně jsem se chytla a cválali jsme hezky po rovince já jsem teda jela jako střela .. Bylo to nesmírně rychlé .. Najednou Spíra vjela více do hlubčího sněhu Keil si toho nevšimla a jak jsme jeli do toho hlubšího sněhu tak se mi prkno zabořilo a já jsem vylítla .. Ozvalo se velké „BŮŮŮŮŮM“ a ležela jsem .. Keil ihned přešla do klusu a do kroku .. Zastavení .. Seskočila popadla otěže a běžela ke mně .. Musela otěže vzít aby se náhodou to toho Spíra nezamotala .. Keil ke mně přiběhla a hned se mě ptala jestli mi nic není.. „Je ti něco?“ zeptala se „Néé už .. Jedeme dál!“ řekla jsem a obě jsme se zasmáli .. Keil mi pomohla vylézt a já jsem se dostala na stopu Keil po mě hodila otěže já jse mje chytla a Keil naskočila na Spíru (Aspoň si zopakuje nasedání ) A pobídla Spíru do kroku .. Ubylo už 30 minut a ještě docela hodně cesty tak jsme museli trochu přidat .. „Tak jo jsem připravená můžeme zase cválat“ řekla jsem , ale Keil mě neslyšela a přešla do klusu .. Pořádně jsem se chytla otěží a mírně jsme se povolila .. Pak Keil přešla do cvalu a trochu cval zkrátila .. Já jsem se držela a trochu jsem se zase pokrčila .. Tato cesta byla už bez nějakých zatáček a tak byla už jenom rovná .. Keil tempo prodloužila a to mi bylo ihned lepší .. Víc jsem se chytla a trochu jsem udělala Frajerku a pustila jsem se jednou rukou a zakřičela jsem „Jupííí!“ no moc jsem nekřičela prootže to Spíra ani Keil neslyšeli .. Cválali jsme dál .. Po chvilce přešla Keil do klusu a do kroku .. „Dobrý?“ zeptala se Keil .. „Jo!“ řekla jsem a zasmála jsem se .. Tekli mi slzy byl mráz a vítr foukal .. „Budeme už krokovat tak za 10 minut jsme tam .. Docela ten cval oběhl a Spíra není vůbec spocená má docela energie a síly dneska!Ale zase jí nechci nějak uhonit“ Nahlásila mi Keil a mrkla na mě .. Krokovali jsme už směrem k Florestě .. Keil už to bude mít lehčí protože pojede už po mé stopě .. Dojeli jsme do areálu Floresty a jeli jsme zase okolo výběhů a hřebečci nás pozdravili zařehtáním .. Dojeli jsme a já jsem sundala prkno a odnesla jsem si ho a šla jsem se převlíct abych mohla vůbec jéct na Asii ..
DRUHÁ JÍZDA V SEDLE JÁ KATTY:
Dovedla jsem Asii ke Keil , která už byla připravěná .. Koukla jsem se na čas bylo 13:00 takže akorát čas vyrazit .. Pojedeme stejnou cestou jako jsme jeli takže je to super .. Keil jezdí na druhou nohu což byl docela problém budu se to muset přeučit .. No to je jedno .. Začalo sněžit .. Keil si zacvakla nohy já jsem si dotáhla ještě podbřišník a stáhla jsem si třmeny .. Byla jsem nabalená a měla jsem co dělat abych vůbec nasedla .. Ještě před tím jsem podala Keil otěže a svázala jsem jí je .. Pak jsem nasedla do sedla a ještě jsme si o dírku prodloužila třmeny .. Nevyhovovalo mi to tak jsem si je zase zkrátila .. „Můžeme?“ zeptala jsem se a koukla jsem se zezadu na Keil vypadala jako banán „Jo!“ řekla a usmála se šibalsky jakoby věděla nad čím jsme přemýšlela D .. Stiskla jsem holeně a Asie se dala do kroku .. Jeli jsme stejnou cestou takže jsme projeli okolo protu kde na nás koukali hřebci a Asie se na ně podívala a opřela se do udidla a chtěla se rozeběhnout .. Zasedla jsem hloiběji do sedla a stiskla jsem kolena a stehna a celá jsem zkameněla .. Asie si to hned rozmyslela a jenom na ně koukala jak jí vyzívají k dostihám .. Poplácala jsem Asii po krku a vjeli jsme do lesa.. sněžilo , ale stopa tam pořád byla .. Krokovali jsme hezky v tempu aby to nebyl takový ten mrtvý krok .. Zase jsme jeli do zatáčky a vnitřní na podbřišníku vnější za a vnitřní otěž jde mírně od krku a vnější jí následuje .. Moje rovnováha je na vnitřní straně .. Projeli jsme zatáčku .. „Můžeme klusat?“ zeptala jsem se po chvilce a koukla na Keil .. „Ano“ řekla a já jsem kývla a stiskla jsem holeně a Asie se dala do klusu .. S Keil to trochu trhlo.. Klusali jsme docela dlouho .. Asie si to užívala mohla se brodit a to jí bavilo .. Bylo vidět že se Asie sama snaží najít nejlepší cestu snad mi četla myšlenky .. Pohladila jsem jí po krku .. „Nacváláme?“ zeptala jsem se po několika metrech .. Asie se mi zdála dost uvolněná .. Najednou slyším jak někdo volá mé jméno otočím se a Keil alias Banán S váleli na zemi .. Zpomalila jsem do klusu a do kroku a otočila jsem se a rychle jsem seskočila a popadla Asiině otěže a vedla jsem jí ke Keil , která se už vyhrabala a pomohla jsme jí na nohy .. Pak jsem jí pomohla opucovat a podala jsem jí otěže .. Vyhoupla jsem se do sedla a „Za 200 metrů nacválám souhlas?“ zeptala jsem se .. „JO!“ řekla a zasmála se .. Udělala jsme pár kroků v kroku pak jsem stiskla holeně a přešla jsem do klusu .. Po 100 metrech jsem stiskla holeně mírně jsem přitáhla otěž a pobídla jsem Asii do cvalu .. Cválali jsme ve schromážděném cvalu a pak jsem cval mírně prodloužila mě to bylo pohodlnější tak uvidíme jaké to bude Keil .. Byl tam skokánek zařvala jsem na Keil jestli skočit .. Ale slyšela jsme jenom „njonenjnoo“ tak jsem nevěděla a nejela jsem na něj a Keil se zabořila .. Rychle jsem přešla do klusu a do kroku a popadla jsme otěže a běžela jsem za ní a pomohla jsem jí .. Keil mě sprdla .. Ale já jsem sprdla jí , že asi když tam něco mumlá tak jí neslyším .. Pomohla jsme jí a vyhoupla jsem se do sedla a Asii jsem pohladila po krku , že tak ochotně zastavuje .. Pobídla jsem Asii do kroku pak do klusu a do cvalu .. Udělala jsem pár cvalových temp a přešli jsme do klusu a udělali jsme is velký kruh a pak jsem stiskla stehna a kolena a přešli jsme do kroku .. Dojeli jsme do areálu Floresty a Asie přivítala hřebce co běhali po výběhu a udělala dámu a hezky si před nimi vykračovala Paris na ní zamilovaně koukal DD Asie , ale frkla a šla dál .. Došli jsme před stáje a já jsem seskočila a vzala jsem otěže a pak jsem odvedla Asii do stáje .. Pořádně jsem jí usušila..

iris+nota: Druhý den- s Lesněnkou

Když jsme se ráno rozhodli, jak to uděláme s dnešní částí kurzu, rozešly jsme se po svých povinnostech. Okolo desáté jsem došla do stájí, kde jsme Notu vyčistila a začala jsme jí připravovat. K boxu jsme si dovezla sedlo, uzdečku, podsedlovku, gelovku, poprsák, kamaše a bederku. Začala jsme jí připravovat. Nasadila jsme jí uzdečku a následně jsem jí nasedlala. Zkontrolovala jsme poprsák, pak jsme připnula bederku a nakonec jsme Notě nandala kamaše. Zašla jsme ještě do sedlovny pro opratě a vyvedla jsme Notičku před stáj. Les se nejspíš ještě připravovala, takže jsem mezitím připnula opratě a uklidňovala jsme Notu.
„No kde seš?!“ zeptala jsme se Les hraně naštvaným hlasem, když přicházela. Les se jen usmála, protože věděla, že to jen hraju.
„Tož, se musím připravit,“ odvětila Les klidně a blýskla po mě úsměvem. Zavrtěla jsme hlavou a začala jsem smotávat opratě zatímco Les si dozapínala lyžáky a zacvakávala je do lyží. Skončila jsme a podala jsem jí opratě, pak jsem se vrátila k Notě a vyhoupla jsme se do sedla. Srovnala jsem se si sed.
„Můžeme?“ zeptala jsem se Les a otočila jsem se na ní. Les přikývla a já jsme stisknutím holení pobídla Notu do kroku. Krokem jsme prošly nádvoří a já jsme s Notou stále v kroku zamířila na lesní stezku, která vedla přes les a pak se napojovala na lesní stezku. Nechala jsem Notu jít volným krokem, protože už si zvykla na to, že musí někoho táhnout za sebou, nechala jsme jí napnuté otěže, ale stejně jako normálně. Otočila jsme se na Les, která si jízdu viditelně užívala. usmála jsme se a zase jsme se podívala před sebe. Ještě chvíli jsme šly krokem, aby se Nota protáhla a nechala jsem Les, aby si zase zvykla na jízdu na lyžích za koněm.
„Naklušeme?“ zeptala jsme se Les, která přikývla, takže jsem stiskla holeně a začala jsme vysedat. Nota klusala a vyjely jsme z lesa na polní cestu. Do Floresty už to nebylo daleko. Les se hrdinně držela a ani nijak se nekymácela, takže jí to šlo dobře.
„Přecházíme do kroku,“ upozornila jsme Les, po několika minutách klusu, abych jí připravila na zpomalení a nenajela Notě do zadku. Zasedla jsme do sedla, ztuhla jsem v kříži, přiložila jsem holeně a mírně jsme zatáhla za otěže. Nota na pobídku zpomalila do kroku. Ještě jsme cestou několikrát vystřídali krok a klus, ale do cvalu jsme nešly, protože na to jsme byly ještě moc nezkušené. Dojely jsme na Florestu a na nádvoří jsem Notu zastavila. Sesedla jsem a odepnula jsme opratě od udidla. Ohlédla jsme se na les, která se vycvakávala z lyží. Usmála jsem se a odvedla jsem Notu do boxu. Tam jsme jí odstrojila, zatímco se Les převlékala v šatně. Usmála jsme se a odvezla jsme věci do sedlovny. Vrátila jsme se s termodekou a odvedla jsem Notu do výběhu. Pak jsme se s Les vydaly na náš pokoj.
Odpoledne přišel na řadu Lauris a já jsem měla jet na lyžích, takže zatímco Les připravovala Laurise na vyjížďku, já jsme se v šatně převlékla do sady. Vyšla jsme z šatny ven a položila jsme lyže na zem. Dozapnula jsem si lyžáky a zapnula jsem helmu, sundala jsem brýle a skrz ně jsme se podívala na Les, která přicházela.
„Sluší ti to,“ popíchla mě Les. Zašklebila jsem se na ní.
„Díky,“ řekla jsme a udělala jsme pukrle, což se v lyžácích dělalo vážně špatně. Zacvakla jsme boty do lyží a Les mi podala opratě. Vzala jsme si je a připravila jsem se na jízdu.
„Můžeme?“ zeptala se mě Les. Přikývla jsme a Lauris se rozešel. Rozjela jsme se a usmívala jsme se. Oproti včerejšku to bylo lepší. jely jsme déle a ještě k tomu už jsme věděla co čekat a na co si dávat pozor, takže jsme si to hodně užila. Sníh byl dostatečně hluboký, takže jsme klidně klouzala po sněhové peřině. Těch 45 minut uběhlo hrozně rychle, takže jsem to ani pomalu nestíhala registrovat. Když jsme zastavili na nádvoří usmívala jsme se od ucha k uchu. Šla jsme se převléct do šatny, a pak jsem vyrazila za Les a Laurisem.

ell + tarot: 2. DRUHÝ DEN KURZU S NADVANDY
Stála jsem v chodbičce stáje klisen a valachů. Opírala jsem se o dvířka a povídala jsem si s Nadvandy o včerejším kurzu. Obě jsme byly plné dojmů. Nadvandy mi zrovna líčila zážitky z Cascora, když se mé myšlenky zatoulaly k dnešní jízdě. Přemýšlela jsem, jak to dnes vymyslet. Trochu neomaleně jsem přerušila Nadvandino vyprávění a neurvale jsem se zeptala, jak to dnes provedeme. Nad vykulila oči. Chvilku trvalo, než se v rozhovoru přeorientovala. Nakrčila nos a na čele se jí samým myšlením objevila tenoučká rýžka. No, myslím, že bude lepší, když pojedu první a aspoň otestuju terén. Přece jen jsem zběhlejší lyžař. Poznamenala a já důkladně přikyvovala. Nadvandy měla teda rozhodně pravdu. Navrhla jsem, že teď bychom teda mohli vzít Tarota a odpoledne Vahallku. Nad se opět důkladně zamyslela a potom mi ale oponovala, že to není příliš dobrý nápad. Chvilku jsme pečlivě zvažovaly pro a proti, ale Nadvandy mě ubila svými argumenty. Měla samozřejmě zase pravdu. Proto jsme se pro zatím rozloučily a já šla připravit Tarotka. Věci jsem už měla na vozíku. Pečlivě jsem Tarotka nastrojila a na závěr dostal nepromokavou bederku. Nasadila jsem si přilbu a přes ně klapky. Musel to vypadat opravdu vtipně, ale mně alespoň nebude zima! Teplé rukavice jsem si strčila do komory u sedla. Nasadím si je, až nasednu. Uchopila jsem Tariho otěže do jedné ruky a do druhé lonže a vyvedla jsem bělouška z boxu. Ve dveřích jsem zahlédla stín kamarádky, která se podivně kulhajícím krokem promenovala před dveřmi a čekala na nás. Vyvedla jsem Tariho na prosluněný plácek před stájí a usmála se na svoji nejlepší kamarádku. Nad se odbelhala opět k lavičce pro lyže a postavila si je za Tariho. Zapřáhneme tě ale až venku ne? Otázala jsem se, protože přece jen, před stájí bylo sněhu poskrovnu. Potáhla jsem Tariho za otěž a slušela jsem roztomilé capkání Nad v lyžákách, ta mi to potom dá vychutnat. Pomyslela jsem si se smíchem a zastavila Tariho.Připevnila jsem lonže k řemenům a natáhla k Nadvandy. Tarotek byl úplně zodpovědný a klidně stál. Zatím co se Nad šmodrchala s lonžemi, vrátila jsem se k bělouškovi. Zvedla jsem bočnici sedla a dotáhla jsem sedlo. Spustila jsem si třmeny. Uchopila jsem otěže a vyhoupla se do sedla. Zavrtěla jsem se v pohodlném endruančním sedle a pohladila jsem valáška po krku. Ohlédla jsem se na Nadvandy, která se úspěšně vymotala z lonží. Připravená? Zavolala jsem dozadu. Podívala jsem se před sebe. Sklonila jsem se nad Tariho bílou šíji a zašeptala jsem mu pár slůvek do měkkého ouška. Potom jsem se narovnala a stiskla Tariho holeněmi. Popruhy se napjaly. Cítila jsem, jak se Nadvandiny váha přenesla na sedlo. Ohlédla jsem se, jestli je všechno v pořádku a vedla jsem Tariho po cestě. Nad se na cestu neptala, ale já ji měla promyšlenou. Přidržela jsem levou otěž, levou holeň jsem posunula za podbřišník a ohnula jsem Tariho okolo vnitřní holeně. Otěže jsem si nechala volnější. Tarotek se začal stáčet doprava. Dala jsem si záležet, aby nebyl oblouk prudký a Nadvandy ho mohla snadno projet. Tari byl klidný a spokojeně se díval kolem. Navedla jsem Tarotka mezi stromy. Obvykle se tu vinula krásná lesní cesta, ale teď byla pod pokrývkou jiskřivého sněhu. Skrz větvě stromů sem dopadalo slunce a kreslilo obrysy na sníh. Jemně jsem si Tarimu pohrála, aby se začal uvolňovat. Tari mi odpověděl překousnutím udidla a snížením hlavy a krku. Pohladila jsem ho a ohlédla se na Nadvandy. Můžeme klusat? Otázala jsem se a zkrátila jsem si otěže, abych měla koníka pod kontrolou. Nadvandy horlivě kývala, i když jsem si všimla, že trochu neklidně na lyžích postává a snaží se najít pohodlnou pozici. Stiskla jsem Tariho holeněmi. Nabídla jsem mu otěže a začala jsem vysedávat. Vyžadovala jsem relativně posbíraný klus, abych měla valáška pod kontrolou. Tarotovi dlouhé nohy se míhaly na sněhové pokrývce a od jeho kopýtek odletoval sníh. Ještě že je Nadvandy v dostatečné vzdálenosti. Jinak bych se vrátila se sněžnou ženou. Pravidelně jsem přesedávala. Ty hele. Doneslo se ke mně ze zadu. Ano? Otázala jsem se? Co takhle zkusit cval? Zeptala se Nadvandy vyzývavým hlasem. Až mě z toho zamrazilo. Ty si se snad zbláznila? Otázala jsem se jí. Neměla jsem nejmenší chuť riskovat její zdraví, ale Nad byla neúprosná. Nakonec jsem trhla rameny a prohodila něco ve smyslu, že je to na její zodpovědnost. Zkontrolovala jsem cestu před sebou. Přesunula jsem váhu na pravou sedací kost. Pravou nohu jsem posunula dozadu. Přidržela jsem pravou otěž. Levou jsem nabídla a levou nohou jsme pobídla na podbřišníku. Zhoupla jsem se v sedle a Tarot nacválal. Ihned jsem si s ním pohrála a odlehčila jsem sed. Nechávala jsem si ho ale pod maximální kontrolou. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Ta zářila jako sluníčko. Trochu jsem se uklidnila a pohlédla na cestu před sebou. Musela jsem se pochválit. Trasa to byla opravdu skvělá! Znovu jsem se ohlédla a znovu mě zamrazilo. Hele co tam děláš? Zaječela jsem na Nadvandy, když jsem viděla, co za psí kusy tam provádí. Nad sebou cukla. Ztratila kontrolu nad lyžemi a začala padat. Zadoufala jsem, že se pustí. Sice jsem okamžitě začala zastavovat, ale rozhodně bych ji kousek táhla. Tarot rozvášněný cvalem se jen nerad nechal zpomalit. V podstatě ještě za klusu jsem seskočila a táhla Tariho k ležící Nadvandy. Tarotek za mnou klusal. Já se s obavami sklonila k ležící Nadvandy. Vytáhla jsem ji na nohy. Tariho otěže jsem odhodila a jen kouskem oka jsem zahlédla, jak je Nad zachytila. Začala jsem ji mačkat a kontrolovat, jestli je v pořádku. Pomalu jsem se začala uklidňovat ze své hysterie. Nad se už smála na celé kolo. Ale já pořád byla ještě trochu ustaraná. Nejraději bych ji už na lyžích nepustila! Ale neměla jsem na výběr. Vyhoupla jsem se na Tariho a počkala jsem, až se Nad zapřáhla. Stiskla jsem Tariho holeněmi a odvlekla jsem Nadvandy k Florestě v kroku. Nad kňučela a prosila, ale už jsem se nesmilovala! Jakmile jsme dojeli zpět na Florestu, opatrně jsem se svezla na prochladlé nohy. Tari ke mně otočil svoji bílou hlavu. pohlédl na mě svýma krásnýma tmavýma očima. Objala jsme ho kolem krku. Ze zadu se ozývalo kníkání, jak se Nadvandy pokoušela bolestivě rozejít. Pousmála jsem se a odepnula jsem Tarimu lonže. Nad se mezitím odbelhala připravovat Vahallku. Já vytáhla třmeny a povolila sedlo. Zavedla jsem Tariho do stáje. Povolila jsem přezky na výstroji stáhla ji z něj dolů. Ihned jsme ho zadekovala odpocovací dekou. Tarotek byl urousaný z mokrého sněhu. Pro jistotu jsem mu zkontrolovala kopýtka. Podívala jsem se, jestli má dostatek vlažné vody a velkou zásobu sena. Na rozloučenou jsem mu dala kousek suchého pečiva a zajistila jsem dvířka. Uklidila jsem výstroj a odběhla na pokoj obléknout se do lyžařského. Lyžařská sada mi krásně padla. Narazila jsem si přilbu a popadla rukavice, lyže a lyžáky. Seběhla jsem schody a vykoukla jsem ven, abych mohla vyhodnotit situaci. Nad akorát vyváděla Vahallku. Doufám, že si nemyslí, že jsem na ni příliš naštvaná. Pomyslela jsem si. Já se akorát bála. Mávla jsem na Nadvandy. Přezula jsem se do lyžáků a opatrně se vydala cestou za kobylkou, jejíž otěže svírala Nad. Už jsem věděla, jaks e Nad cítila. konečně jsem docapala na místo, kde už jsem se mohla zapřáhnout. Zpevnila jsem boty. Lyže jsem si položila do sněhu za kobylčin zadek a s nejvyšší opatrností jsem si nacvakla boty do vázáná. Málem jsem spadlahned při obouvání, ale povedlo se mi to vybalancovat. Zvedla jsem oči. Nadvandy akorát zápasila s lonžemi. Nakonec bitvu vyhrála a natáhla ke mně lonže. Uvázala jsem uzel a nasadila jsem si rukavice a uchopila svázanou lonž. Přenesla jsem váhu z jedné nohy na druhou a pokusila jsem se trochu ustálit na uzoučkých prkýnkách. Nadvandy se elegantně vyhoupla do sedla drobné kobylky. Ohlédla se po mě. Přikývla jsem a Nad stiskem holení Vahallku rozešla. Opřela jsem se o lonže, jakmile se tlak začal zvyšovat, aby mě holky nerozpůlily. Lyže se pode mnou rozjely a já si jen tak pro sebe vyjekla. Snad to nikdo neslyšel. Nadvandy mě zodpovědně vedla mimo projetou stopu. Vážila jsem si její ohleduplnosti! Po několika minutách mi ale začaly trnout ramena a brnět kolena. Skousla jsem si ret a nedala jsem na sobě nic znát. Nad mě vyvedla z lesní pěšiny na louku a zeptala se, jestli může zařadit vyšší rychlost. S úsměvem jsem přikývla. Nebylo mi sice nejpohodlněji, ale moc se mi to líbilo. Očekávala jsem cuknutí, jakmile Vahallka zrychlila. Pokrčenými koleny jsem to vybalancovala a sledovala jsem třpytivý sníh kolem sebe. Bolest v ramenou jsem přestala vnímat, ale byla jsem už z klusu tak udrndaná, že jsem se rozhodla rezignovat. Houkla jsem na Nadvandy nevrlým hlasem. Dostala si mě. Tak už konečně cválej. Nad se tomu podivila, ale bez dalších řečí pobídla Valču do cvalu. Já se najednou rozjela rychostí číslo pět a jen mi uklouzlo další tiché vyjeknutí. Letěly jsme po louce a já měla trochu obavami, ale hlavně radostí doširoka otevřené oči. Vítr mi svištěl kolem přilby. Pevně jsem svírala lonže. Brzy se přiblížil konec louky. Nad zavolala změnu chodu a já se neumě pokusila zpomalit. Docela jsem byla úspěšná. Tak mě to rozradostnilo, že jsem se pokusila o nějaký oblouček, ale to už bylo příliš nad moje dovendosti, raději jsem se nechala v kroku dotáhnout na Florestu .

VČEREJŠÍ DEN – OMLOUVÁM SE, ZA PODZNÍ PŘIDÁNÍ! VČERA JSEM SE NĚJAK NEDOSTALA K POČÍTAČI

haper + callatos: 3.DEN KURZU
Držela jsem v tlustých rukavicích hrozně moc lan a šla vedle Callatoska po nádvoří, na ramenou ještě lyže a na zádech batůžek. Zastavila jsem se u Nadvandy a Tarota, které byly nejblíž a s funěním jsem složila náklad na zem. Objevila se taky Ell a pohladila Callatoska po nose. Zakřenila jsem se na ni a zkontrolovala jestli má ten můj grošáček dotažený obřišník a zda všechno sedí a nikde nic netlačí. Vše bylo v pořádku.
Od nozder nám stoupaly obláčky páry a ozývalo se cvakání lyžáků a sem tam nějaké to vyjeknutí, když se někomu rozjely v lyžích nohy Poznala jsem hlas Karin? ...
Už k nám mířila Niora s Natem a Tom kousek dál stál s jeepem a pomáhal holkám do kufru skládat věci. Já zatím smotala opratě a zavěsila je Callimu za obřišník za jedno z oček. Odmotala jsem si svoje popruhy a zacvakla si je do pásku. Pak jsem poprosila nejbližší osobu – Hančí, jestli by mi na chvilku podržela Callatoska a já si zatím odmotala opratě a zacouvala si dozadu. Zacvakla jsem se do lyží a popojela dozadějš. Opratě jsem na koncí zasukovala a poděkovala brunetce . Valášek se po mně zvědavě ohlédnul. „No jen stůj!“ houkla jsem na něj a upravovala si rukavice. Niora s Natem už se vyhoupli na koně a zaveleli k pozoru. Jakmile byli všichni v sedlech anebo na prknech, začalo velmi složité seřazování se za sebe Přiložila jsem Callimu přes hřbět pravou oprať a zdelšila si ji popuštěním. Levou jsem zkrátila a jemným vydržením na vnější jsem jej upozornila na akci. Valach uhnul před tlakem a spustil si hlavu trošku níž. „Á krok!“ houkla jsem na něj a poslala mu vlnku. Calli se rozešel a pomalu začal ukračovat stranou. Se mnou to trhlo, zapružila sjem v kolenou a postavila se víc na hrany lyží, abych to srovnala. Callatos natáčel uši, šel pomalým nejistým krokem. Povzbudila jsme ho hlasem a když jsme se konečně aspoň jakštakš dostali do zadní části celé grupy, aby neměl Callatos takové choutky hnát se dopředu. „Stáát!“ řekla jsem, zastavila se stromečkem, víc se opřela do postroje a mírně přitáhla opratě. Callatos s frknutím zpomalil. Pochválila jsem ho. Zvědavě pozoroval dění kolem.
„Jedem!“ ozvalo se zepředu a postupně se všichni s vrzáním postrojů a šustěním bund rozešli. Pobídla jsem Calliho do kroku a srovnala si lyže ať tu nedělám andělíčky hned zezačátku. Mířili jsme do luk a polí. To bude zatím krásná rovinka Minulé dva dny, jsme to tady s valáškem a holkama projezdili křížem krážem Zatím jsme s koňmi šli jen krokem, ale Niora nás nenechala dlouho lelkovat a jak na nás sama houkla: „Nenechávám vám omrznout zadky!“ a vedla nás přes louku do velkých oblouků a vlnovek. To jsem vždy popustila vnější otěž, přeložila přes záď, vnitřní zkrátila, zlehka polechtala vnější, aby Calli pracoval a aspoň trochu se ohnul, a vnitřní nabídla. Dělala jsem to úplně stejně jako ze sedla. Holky před náma nám většinou krásně projely stopu, tak jsem na ni jen najela lyžou a bylo vystaráno Vlnovky byly ale hrozné zlo. Než jsem Calliho stihla přestavit s těma dlouhýma „otěžema“ chvilku mi to trvalo a ještě dávat pozor na ro, aby se mi valach netlačil na lyžařku před ním. Několikrát na mě Karin volala, že jí Calli žužlá kapucu od bundy myslela to samozřjmě s nadsázkou a já ho hned jemným pohrátím opratěmi a hlasem: „Poomalu!“ brala zase zpátky do patřičných mezí.
„Do klusů!“ ozvalo se. Callatos zafrkal. Už to znal. Jakmile se něco ozve zepředu, vždy přijde změna. Držela jsem si ho už teď pěkně pod kontrolou s velkým rozestupem a jakmile se holky před námi rozklusaly, poslala jsem grošáčkovi vlnku a houkla na něj: „Á klusss!“ ten na nic nečekal, zafuněl, zabral a já už šla víc do kolen, abych nežuchla. Rozjezd byl pomalejší, sníh tu byl hlubší, ale Callatos se do toho opřel. Zase jsem si jemně pohrála s opratěmi, ať dává pozor, nežene se jak balvan a taky trošku pracuje i těmi správnými svaly. Zase jsme koně rozehřáli na nějakých těch mírných obloucích a už jsem se cítila mnohem jistější a dokonce jsem zjistila, že se v rychlejším tempu cítím lépe než v kroku, kdy mi dělá problém pořádně se vyhýbat hroudám a nerovnostem. Takhle jsem je vždy zlehka přejela nebo přeskočila ale několikrát to nemělo daleko ke karambolu. Jednu chvíli jsem se tam kymácela jako hadrová pana a holky za mnou se strašně smály kdybych měla odvahu, tak se na ně otočím a vypláznu aspoň jazyk, ale ten by mi zaprvé mrazem upad a zadruhé bych ihned nato byla vyvalená ve sněhu.
Cvičili jsme přechody, Niora nás nijak nešetřila. Prý trénujeme na zítřejší závod. No...to teda dopadne
Callatos se choval docela slušně, občas něco málo zkusil, jakože se zašklebil a odmítal zpomalovat, ale silnější zádrž a hlasitější hlasová pobídka popřípadě jsem mu více vyjela do zorného pole k jeho boku, a jak to najednou šlo. Když byli koně rozhřátí i v klusu a zatím tu byla stále rovinka, připravili jsme se na cval. „Á hop!“ houkla jsem na něj, když jsme pěkně pomalu a slušně vyklusali. Callatos se do toho zapřeů, trochu si pohodil hlavou a sníh mu odletoval do kopyt. To bylo úžasný! Zase jsem se musela držet, abych nevypískla adrenalinem. Tempo se sice nasadilo pomalejší s ohledem na naši bezpečnost, ale i tak to bylo parádní. Sníh už tu nebyl tolik nafoukaný a koně mohli lépe zabrat a nenamáhali se tolik. Zase jsme zkoušeli vycválat mírné obloučky a pocvičili si přechody. A pak nás Niora překvapila malými připravenými sněhovými skokánky. Nahlas jsem polkla. No to snad ne. Vždyť sotva stojím Ale riskla jsem to a nechala Callatose stále rovno cválat. Jen jsem se víc naklonila, vyjela mu po pravém boku a zaměřila se na sněhovou hroudu. Jestli se netrefím a zaryju to tady jak kombajn... Ale vyšlo mi to, sice tak tak, ale zapružila jsem koleny, šla níž a rychle mě to vyhodilo na hrbek a s mírným nadskočením jsem byla zpět. Zase jsem se zařadila za valacha a po chvíli přišel další, pak Niora vyjela oblouček, my všichni v dlouhém roztáhlém zástupu za ní s už pořádně rozpálenými tvářemi. Uf uf, nebyl to žádnej med. Ale skokánky brzy zkončily a tempo se zpomalilo, zato se šlo více do kopce. Mířili jsme do hor...prý to tam někde zakempíme v hotelu
Do kopečka jsem vždy Calliho podpořila i zamlaskáním a cítila jsem tah v podbříšku, jak mě popruhy vlekly nahoru. Chudák cvalinek. Ten se zapotí Ale snažila jsem se mu to ulehčovat, ruku mít stále jemnou, nikdy mu nechtěně necuknout, veškerou váhu mít v pase.
Cesta byla dlouhá a náročná. Tak jako ze sedla jsem Callimu dávala průběžně prostor si protáhnout krk prodloužením opratě a pak jsem si jej většinou na vyšší tempo zase pomalu sbírala na kratší a zlehka si pohrávala s otěžemi. Povětšinu času jsem šlapali do mírného kopečka a koně námahou frkali. Ale zhruba za dvě hodinky jsme už viděli velkou dřevenou chatu se zasněženou střechou. Krokem jsme došli až na „parkoviště“ pro koně a já tam s úlevou Callimu přitáhla opratě a ten ochotně zastavil. Vycvakla jsem se z lyží a rychle se vysmrkala. To mě mučilo posledních pár minut jak nikdy Odepla jsem se a smotala lonže. Smotala jsem i opratě a došla ke Callimu.Moc moc jsem ho pochválila a poplácala po krku. Na prsou byl dokonce vlhký. Ale odpocku mám v batůžku. Takže dobré. Vylovila jsem z kapsy mlsku a položila jsem ji na dlaň. S nadšeným výrazem si ji opatrně vzal a schroustal. Vylovila jsem z batohu vazák, který jsem mu cvakla do ohlávky, co měl na uzdečce a zavedla jsem ho k uvazišti, kde už měli koníci nachystanou trochu sena a kbelíky vody. To bylo od majitelů moc milé. Odcvakla jsem mu opratě a dala je do báglu. Stáhla jsem z něj postroje a rychle ho zadekovala. Spokojeně se podrbal na noze a pak se pustil do sena. Zkontrolovala jsem jestli jsme nevytratili bandážky nebo botečky. Ale zatím všechno máme. Když jsem si byla jistá, že mu nic nechybí, šla jsem lyže zapíchnout ke stěně chaty, stejně jako ve Sněženkách a pak mě něco napadlo. „DŘEPKINS!“ křikla jsem a holky se začaly smát a šly dolů. Taky jsem se chechtala a pak bylo hrozné se zvednout. Kolena mi křupala jak staré bábě Potom jsme zapluly do tepla do dřevené haly s praskajícím krbem, sundali jsme ze sebe bundy a šli si pro teplý guláš a horký čaj To vážně bodlo až jsme se oblizovali za ušima.
Pak jsme se už pomalu museli sbírat k odjezdu, nastrojit znovu koně. Došla jsem za valáškem a pohladila ho po nose. Zvědavě mi šacoval kapsy. Už byl suchý. Deku jsem mu sundala a nacpala do batohu. Zapla jsem mu poprsák a dotáhla obřišník. Protáhla jsme mu nožky a pak ho odvázala od kroužku. Schovala jsem vazák a vytáhla opratě. Protáhla jsem je nejnižším kroužkem a pak zapla do udidla. Sama jsem se zapřáhla do svého postrojku a zase poprosila dobrou duši o přidržení miláčka než se nazuju do lyží. A po rozloučení s hodnými majitely hotelu a za mávání návštěvníků, kteří si takovou podívanou nenechali ujít a když ne venku, tak mávali aspoň z oken jsme se oklikou rozešli zpátky do areálu. Zase jsme střídali všechny chody, ale teď to bylo převážně zkopečka a já valnou část cesty brzdila stromečkem a přidržovala se za svoje popruhy.
Projížděli jsme okolo vysokých hřebenů hor a několikrát nad námi zakroužili havrani. Úplně jako scéna z filmu Celou vyjížďku jsem si naprosto užívala. Byl to tak skvělý pocit vědět, že koně zvládnete bez větších problémů a výměň názorů uřídit i zezadu a ještě k tomu jet na lyžích. To mi po těle vždycky projel hřejivý pocit euforie
Konečně asi za dvě hodiny a kousek jsem začala poznávat okolní krajinu. Už jsme nebyli daleko od Akademie. I koně to cítili a značně zdelšili krok Naposledy jsme si vyklusali na dlouhých otěžích a pak se šlo už jen krokem a všichni jsme byli rádi, že zase vidíme hrazení Floresty. Koně ve výbězích už tlumeně řehtali a někteří z našich jim odpovídali.
Zastavili jsme u pítka a já se se skuhráním vysoukala z lyží. Zavrávorala jsem. Stále mi připadalo, že se kloužu po sněhu proto mi chvíli trvalo než jsem se rozhoupala k prvním kroků ke Callatoskovi a po huronském objetí a pochvalo se šlo do stájí dát se do pořádku

keil a spirálka: 3.DEN SKIJÖRIGNU (jede Spíra- závod pojede Asie)

Tak jsme se domluvili, že pojede Spirálka tedy já jsem si přála aby to takto a Katty s tím neměla nejmenší problém. Pak jsme se rozhodli, že pojedu 1. já v sedle a Katty v závěsu. Tak jsem si připravila Spirálka (viz. péče). Přišla jsem na nádvoří a už tam bylo pár holek měli jsme stále 5 minut. Hlavně u byla Nia s Nathem. Pozdravili jsme se a já už jsem koukala jak sem míří Katty já jsem měla přes rameno snb v obalu a v obalu byli dané i boty a pak jsem držela v ruce helmu brejle a rukavice.. Katty podržela Spirálku a já jsem k Sue odnesla svou výbavu. Společně s Tomem jí uklidili do kufru vozu a já jsem se vrátila ke Spirálce. Spirálka stála klidně tak jsem vzala opratě-lonže. Svázala jsem na konci uzlík a připravila držení Katty. Položila jsem ho na zem a Pomohla Katty se dostat k lonžím, aniž by se musela natahovat a mít jednu nohu odepnutou. Chytla se a už se u auta stála menší řada.. KOníci tu už byli všichni a všichni se chystali. Já jsem byla totálně nabalená a tak jsem stáhla třmeny na obouch stranách a dotáhla jsem podbřišák. Vyhoupla jsem se do sedla a právě nás obcházela Sue a každýmu nabídla menší plastový kelímek s troškou čaje ještě pro poslední zahřátí. Poděkovala jsem a poprosila Sue aby to dala kdyžtak Katty, že jsem teď byla. Tak to odnesla Katty a ve mně se rozbproudilo obrovské horko. Tak Nia si nás spočítala, aby jsme neodjeli bez někoho. Byli jsem všichni, jen jsme ještě čekli na holy, co byli u auta a mezi psoledními odkládali svou výbavu. Auto bylo plné a my byli všichni.. Jedem? Já jsem šla hned za Niorou, která vedla tento výlet. Sue s Tomem už také odjeli. Koukali na náš odjezd některé studentky z oken a radovali se, že bude párty když tu nikdo není v tu ránu přijel Adam a Damon, ale mi už jsem vyšli za brány areálu. Ohlédla jsem se na Katty ta se držela jako klíště, ale hlavně si v tom byla jistá. Niora se na nás všechny ohlížela a hlídala si nás. Zatočili jsme kolem výběhu a pojedeme kolem lesa velkou polní cestou kde jezdí takový ty obr stvoření jako kombajn atd.Šli jsme pár metrů krokem, abysme koníky troku rozehřály. Šla jsem na volnější otěži a pomalu jsem si Spirálku brala pod sebe ana přilnutí.. Pochválila jsem ji a Nia navrla klus. Nikdo nemohl protestovat, protože jsem se to už měli naučit všechno. Tak jsem vyklusala nejprve jsem klus zpomalila a dala Katty možnost se srovnat a poté jsem aktivnějším klusem dohnala Niu. Tak zase jsem přešla do středního a otočila jsem se na Katty, která se bezproblénově držela. Projížděli jsme polní cestou a celou polní cestu (4 pole/louky) jsme jeli klusem a Nia navrhla cval. Tak jsem utiskla holeně a pomalu jsem přešla do cvalu, ale držela ho pomalý opět jsem dala možnost, aby se Katty srovnala. Pak jsem dala aktivnější cval středního tempa a jelo se. Spirálka pěkně šlapala. Tak jsem ji pochválila a hlídala si v závěsu Katty držela se byla mírně přikrčená a Nia se také otočila a my jsem slyšeli. PÁÁÁÁD! Vzádu spadla Jojka. Tak jsem všichni zpomalili do klusu a poté do kroku až do zastavení. Nath tam pomohl jojce na lyžích a Sharon si sedla do sedla a jelo se dál. Vyklusli jsem a po chvíli jsme opět nacválali už bez pádu. Před námi se objevili kopce. Asi 3 kopečky. Jeden byl mírný tomu se skoro nedalo říkat kopec.. druhý byl trošku vyšší, ale jenom takový přehup, ale ten třetí! Tomuse dalo říkat extra kopec! Tak jsem Spirálce se snažila v tom cvalu co nejvíce pomoct. Byla jsem hodně ve stehenním sedu a ohlížela se za Katty a řekla jsem ji ať se trošku více přitáhne bude to lehčí pro ní i pro Spirálku. Přitáhla se blíže a zase jsme jeli trošku dolů. Ujeli jsme as 5 metrů malého kopečka takže dva cvalový a byla malá rovinka tak jsem zasedla a zase jsem tiskla holeně do menšího kopce vyhoupla jsem se do stehenního a držela rovnováhu. Ohlížela jsem se za Katty. Byli jsem na vrcholku menšího kopce a teď jsem měli malou rovinku a byl tam fakt velký kopec. Tak jsem se opět vyhoupla do stehenního upozornila Katty na meníš hup, který se naskytl při cestě a já jsem si ho všimla déle.. JInak bych ho objela. Niora s Nathem řekli, že už máme půl cesty za sebou, ale že teď bude krátká rovinka a pak už to bude jen stoupat a cesta bude u konce. Už mi kručelo v břiše, protože už tak 2 hodiny jedeme a práce je hodně. Tak jsme cválali do kopce ucítila jsem, že se Katty trošku přitahuje což bylo skvělé. Držela se a ani jendou nespadla. Koukáme na rovinky a tam je udělaných několik skokánků a třeba tam jsou 3 za sebou a mezi nima mezery každá to musí přejet. Tak jsem zakřičela: ,,Jou tu 3 skoky pokaždé stupňované máme je přejet!'' Katty kývala a více si přidřepla. Pochválila jsem Spirálku jak táhne a cválali jsem proti skokům a pak jsem uhla, ale Katty tu nahodila na skok. Udržela se dobré teď druhý opět jsem uhla a Katty h přelétla a třetí ten byl bezrpoblémový. Všechno klapalo. Teď máme menší stoupání, ale už vidíme areál kde jdeme na oběd tedy restauraci. Tak Nia řekla ať si zpomalíme do klusu a v klusu kopeček vyklušeme a nahoře uděláme kolo a trochu krokování by neuškodilo. Tak jsem vyklusali a pak jsem zpomalila do kroku Katty také zpomalila zastavili jsme a Katty odešla podala mi lonže a já jsem Spirálku vykrokovala.

(OBĚD)

Po obědě jsem se prohodili. Já jsem si vzala prkno a teď to bude trošku z kopečka a pak prý jenom rovinky a na konci opět udělané 3 skoky. Tak jsme šli krokem z kopce já jsem stále přibrzďovala a jeli po zadní hraně. Sešli jsme kopce krokem a i Bloodye volila zadní hranu. Lyžaři to měli trošku obtížnější na toto tu museli je t trošku bokem. Tak jsme sjeli jeden kopec a byla rovinka tak jsem naklusali. Přikrčila jsem se v kolenech a držela pevnou váhu a byla jsem si jistá. Spirálka šlapala jako hodinky a já jsem se držela a jednou rukou jsem se pustila a poškrábala na bradě. Pak jsem se opět chytla a nastal cval z toho většího kopce jde se na cval! Souhlasila jsem nic jiného mně nezbývalo a držela jsem rovnováhu více se přikrčila a hlavně jsem na půl jela pozadní hraně a na půl jsem stále jela normálně. KOpec byl zdolaný a teď jsem to vzali oklikou a celou dobu pojedeme kolem lesa až se dostaneme na luky, kde jsou udělané menší skokánky. Co tam Sue a Tom mezitím vybudují. Jeli jsem kolem lesíka měli jsem tempa takže jsem musela přibrzďovat pak sjem udělali všichni jednu velkou somičku. Tak jsem jela na přední stranu e pak na zadní a udělala jsem oblouky. Osmička byla za námi. Katty se na mne ohlížela a varovala mně, že tam je menší hrouda. Tak jsem si najela trošku na druhou stranu a objela hroudu.. Prej menší! Taková obrovská koule. Jeli jsem stále podle lesa až jsem nachvíli zpomalili do kroku a obešli si pole kde jsem udělali kruh a každá v něm musela vyklusat a poté vycválat. Stále ve stejeném kruhu já jsem se drela na vnitřní hraně a šlo to jako po másle. Držela jsem se a pak jsem vyjel aopět za Niou za námi byla Maki s Hančí a Hančí právě seděla v sedle. My jsme projeli zatáčkou a vyklusali jsem. Chytla jsem se a držela jako o život. Po chvíli jsem vycválali a už jsme byli na lukách kde byli skoky. Přikrčila jsem se a jeli jsem na skok. Přeskočila jsem trošku jsem se vyšvihla nahoru, aby šla na zem dříve zadní noha. Přeskočili sjem úspěšně i druhý a třetí s menšími problémy, že jsem se nevyšvihla a šla skoro přední noha dříve, ale udržela jsem se. Pochválila jsem Spirálku na dálku pustila jsem se odepla jsem prkno a dala lonže Katty. Katty musela vykrokovat Spirálku a já jsem se šla zatím odstrojit.

sharon: Omluvám se ale odstupuji z kurzu.Vůbec nestíhám a tím pádem bych to nestihla ani napsat.Mrzí mě to
Jinak Veselé Vánoce!!

bloodye+dekameron: CESTA TAM, V ZÁVĚSU KARIN – BEREM VANILKU

Vláčela jsem se s batohem na zádech a prknem v ruce k autu, které stálo nedaleko už pěkně oblečená do jezdeckého, ale nechávala jsem si lyžařskou bundu, protože i teď byl batoh narvaný k prasknutí a to tam byli jen oteplováky a rukavice. „Hoď to sem“ ukázal Tom na kufr a já jen přikývla a už tam rvala věci. Batoh už si hověl v kufru auta a prkno nahoře v rakvi a tak jsem se vydala za Kar která připravovala ryzku k dnešnímu výletu do hor. „Ukaž pomůžu ti“ nabídla jsem se, aby se mohla jít taky připravit. „Ruce pryč!“ zahudrovala a plácla mě přes natažené ruce. S povytáhlím obočím jsem se svezla a zem a pohrávala si s tkaničkou pérek dokud Karin neuznala, že klisna je hotová a nešla se připravit sama to jsem se pak zvědla a opírala se o ryzku zatímco jsem jí vysvětlovala dnešní plán. „Spíš?“ zeptal se se smíchem Nathaniel když kolem nás procházel s Venuší a Sezamem. „Ne, ale brzo usnu“ usmála jsem se a když jsem viděla, že všichni už jsou na dvoře čapla jsem otěže, zkontrolovala zamotané opratě a vadali jsme se taky na dvůr, kde už se Karin s hudrováním obouvala. Nanadala jsem si helmu a zapla si jí pod bradou. „Zatraceně co to máš?!“ ozvala se blondýna při pohledu na mě. „No hlásili sněžení“ zazubila jsem se a poklepala na lyžařské brýle lpící na mé helmě a vyvolala tím vlnu smíchu. Dotáhla jsem sedlo, stáhla si třmeny, zkontrolovala zapnutí opratí, rozmotala opratě a podala jejich konec Karin, a sama se vydrápala na ryzčin hřbet. „Hodná holka“ pohladila jsem jí a usadila se pohodlně v sedle. Začalo řezení, čst které jsem se vždycky obávala nejvíc. „Vezmi jí někam dozadu“ dostávala jsem pokyny o d lyžařky a vyčkávala v sedle ryzky která netrpělivě popošla dopředu. „Nene“ usmála jsem se a přitáhla otěž společně se stiskem kolen a mírném ztuhnutí v sedle, vyčkávali jsme a když jsem uviděla Hapeřiné záda jemně jsem Vanilku pobídla dopředu a zařadila se za Callatoska. „Spokojená?“ otočila jsem se dozadu na Karin, protože jsme uzavírali celou grupu a za námi pojede jen Nate určený jako doprovod. „Naprosto“ zazubila se a už se jen vyčkávalo až se všichni dáme do pohybu, Niora nás ještě objela a po mě hodila udivený pohled. „Když bude sněžit“ pokrčila jsem s úsměvem rameny a zas se koukala dopředu. „Jdeme!“ poslali jsme si pokyn co přicházel zepředu od šéfky. Počkala jsem dokud se Hap s Callem dostatečně nevzdálí a pak jsem jemným zhoupnutím stiskem holení povolila ryzce vyrazit. Otěže jsem nchala vytáhnout a s celou grupou jsme zamířili do polí a luk. Cesta byla příjemně rovná a navíc jsme jí znali a tak se jelo dobře všem, spokojeně jsme broukali vánoční koledy a užívali si zasněžené krajiny, kde se sem tam snesla nějaká ta sněhová vločka a já začínala věřit, že ty brýle opravdu nazmar nepříjdou. Cesta jen tak ledabyle přes pole netrvala dlouho a zachvilku nás Niora začala vodit na vlnovkách a obloučcích a tak jsme mírně vzala otěž do ruky a ohýbala ryzku, šlo jí to pěkně a regovala skvěle na přiložení otěží, krásně se ohla a lyžařka zatím pilně pilovala obloučky. „Klušem“ ozvalo se zezadu, zkrátila jsem otěž a když vyklusali koně před náma jemně jsem nadlehčila sed a stiskla holeň, ryzka vyklusala a já se začala zvedat ze sedla do rytmu. Jemně jsem si pohrávala otěžemi, Vanilku jsem jakž takž znala a bala jsem ráda, že máme zrovna jí, protože šlapala jak hodinky a spokojeně žvýkala udidlo s pěkně podsazenou zádí a na jemném přilnutí, pochválila jsem jí a nachvilku se ohlídla na Kar. „Koukej dopředu!“ zasmál se Nathaniela a já na něj jen vyplázla jazyka a zas se otočila. Koně jsme si zas ohýbali pěkně na vlnovkách v zástupu, musela to vypadat suprově takhle celá velká grupa. Když jsme se rozehřáli delším klusem Niora s námi zkoušela přechody a musím říct, že lyžařům/prknařům jsem moc nezáviděla, chvilkama se tu vyskytli pěkné hroudy a sem tam nějaké to vyjeknutí jak někdo nadskočil. „Bude se cválat“ uslyšela jsem zepředu a všichni zpozorněli, pobídla jsem ryzku do klusu, zasedla a s pomocí poloviční zádrže jsme zpomalili. Držela jsem jí zpátky dokud jsem neuviděla šimla jak vskočil do cvalu to už i já přehodila nohy do cvalové pobídky, ztížila víc pravý třmen, zhoupla se v sedle a po prvotní vycválání mírně vzala zpět, aby tolik nerozehnala. Koním odletoval od kopyt sníh, skupinou zvučel smích a od úst stoupala pára. Spokojeně jsem si seděla v sedle a když nás šéfka zas navedla na obloučky jen jsem přenášela váhou a naznačila otěží Vanilka si hned sama přeskočila a do obloučků šla vždy správnou nohou a já nezapomínala chválit obě holky. Nia zařadila zase pár přechodů dokud se před námi neobjevilo pár sněhových už předem připravených skokánků. Nechala jsem klisnu cválat dopředu a hlídala jí tak, abychom projeli těsně vedle skokánků, Karin se mi objevila po boku a tak jsem si opravdu hlídala, abych si ryzku navedla dobře. „ÍÍ“ ozvalo se zakvičení a věděla, že Karin skokánek zdárně zvládla. Skokánků bylo ještě pár a všechny nám vyšli celkem pěkně, pomalu se přešlo do pomalejšího tempa, povolila jsem mírně otěž a pochválila ryzku už po mírně spoceném krku jak jsme teď hnali v hlubším sněhu. Přešli jsme do kroku a zamířili si to nahoru do kopců, ryzce jsem na krok nechala volnější otěž, všichni koníci byli unavení a bylo to pro ně náročné. Na rychlejší pasáže už moc nedošlo, ale stejně jsme všichni byli hodně unavení a tak jsme radostně výtali dřevěný hotel nahoře kopce na který jsme se všichni vyšplhali. Když jsme zaparkovali, sesunula jsem se ze sedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, lonže smotala, dala ryzce zaslouženou odměnu a když se vrátila Karin předala jsem jí Vanilku a šla se napít. Zrovna jsme mířila ke dveřím, když jsem uslyšela staré dobré „Dřepkins!“ se smíchem jsem si kecla na bobek a pak už se málem nezvedla, bundu jsem pověsila na věšák a už zaplula dovnitř, kde jsem si spokojeně došla pro teplý čaj a jídlo. Spokojeně jsem se vyložila na lavičku a nabírala sílu na další šílenou jízdu, kterou jsem měla před sebou. „Šup holky! Chystat!“ uslyšela jsem šérku a s mručením se zvedala z vyhřátého místečka a sunula se pro batoh, kde byli věci. Na záchodě jsem se s ostatními rychle nasunula do zelených oteplováků, kecla si na zem o zeď opřela nohu a pořádně utahovala bot, abych v nich nelítala a když jsem zabalila ještě jezdecké, navlíkla se do bundy, přeměnila si helmy a přendala brýle, natáhla rukavice a vytáhla prkno spokojeně jsme dokráčela k holkám které už čekaly. Na nohy jsem si rychle přivázala prkno a vyhoupla se na nohy.

CESTA ZPĚT, V ZÁVĚSU JÁ

„prosím madam!“ poklonila se blondýna teatrálně a podala mi svázané lonže sloužící jako opratě. Čapla jsem po nich a ještě se pořádně zavrtěla, urovnala se a čekala na další pokyny. „Jedem!“ ozvalo se zas zepředu a já se naposledy pořádně zhluboka nadechla. Vanilka se dala do pohybu a se mnou to mírně cuklo jak se opratě napnuli a rozjela jsem se. Jeli jsme zatím v hlubokém sněhu, ale holky mi už vyjeli stopu a tak jsem do ní zajela a pohodlně se držela v ní. Po rozjezdové rovince nás čekal sestup, mírně jsem klesla v kolenou, pravou nohu pořád udržovala vepředu ať to trochu jede, ale zadní nohu jsem si mírně posunula dopředu a váhu přenesla na paty tak, abych mírně zahranila. Když jsem moc ujížděla do strany přední nohu jsem vytočila doleva a zadní tlačila víc doprava, abych se přetočila na přední hranu a trochu se srovnala. Kopec jsme všichni zdolali bez nějakého pádu, sníh byl prašan a namrzlý nebyl což byl příjemný bonus a aspoň to neklouzala což bylo něco čehož jsem se bála. Zase nás Nia začala trápit na vlnovkách a tak jsem střídavě přenášela váhu na špičky a střídavě na patu tak, abych měnila hrny jak byla potřeba a dávala si dobrý pozor, abych to nepřehnala a neryla pak čumákem ve sněhu. „Á klus!“ uslyšela jsem od Hap která se držela před námi a tak jsems e mírně pokrčila v kolenou, srovnala si nohy a těžiště posunula níž. Rozklusání se mnou mírně trhlo, ale jízda byla příjemnější než v kroku a tak jsem se pomalu zvedla a užívala si zatím rovnou jízdu, když se ale řada začala točit věděla jsem, že jdem zas obloučkovat. V klusu se váha přenášela líp a tak jsem vyzkoušela jít do oblouku i se zvednutou hranou a tím ho líp vyjet. Po úvodním rozklusání jsme zas udělali pár přechodů, sjeli menší kopeček v kroku a na zasněžené rovné louce nás vyzvali opět ke cvalu. „Hop“ uslyšela jsem od Karin, pokrčila jsem se v kolenou a pevněji stiskla opratě. Ucítila jsem jak jsme se rozjeli rychle vpřed sníh lítal vzduchem a já se smála na celé kolo v hlavně mi zněla písnička „We are young“ , motýlci v břiše a tekli mi slzy ze studeného vzduchu který kolem mě proudil. Cval se trochu zpomalil a koně vycválávali vlnovky a obloučky do kterých jsem se nakláněla a někdy až moc prudce, to mi připomnělo mírné zakolísání a zatahání opratí. Ve cvalu jsme taky zamakali na přechodech a to teprve mi dalo pořádně zabrat, přechod o dvě rychlosti nepříjemně zacukal a rovnováhu to nepodpořilo. Z louky jsme vjeli do malého lesíku, kde jsme si prostřídali krok s klusem než jsme vyjeli na louku, kde čekali skokánky. „To dáš“ přesvědčovala jsem samu sebe, když zacukala oprať a ryzka s blondýnkou na hřbetě se dala do cvalu. Přední nohu jsem výrazněji pokrčila, aby váha na ní byla ještě větší a zadní držela více narovnanou, zadní nohu jsem posunula kousek doleva a váhu dala opět na paty tak, abych vyjela vedle Vanilky, kterou Kar vedle ke skokánku. Ještě kousek jsem uhla doprava, abych najela co nejvíc na střed. Jemně to nadskočilo a zatahalo jak jsme vjeli na skokánek, pak už jsem jenom tělo naklonila mírně dopředu, kolena mírně pokrčená, aby mi to pak pružilo, váhu tentokrát zas prohodila na zadní nohu . Ucítila jsem, že už jsem ve vzduchu a pak tlumený náraz jak jsem dopadla do sněhu, rychle jsem vyrovnala zadní nohu která se nekontrolovatelně posunula dopředu a už jsme si to hnali k dalším skokánkům… Příjemné bylo, že jsem všechny skokánky přežila a rychlejší cval co jsme ještě chvilku drželi jsem si užívala. Po cvalové pasáži celá grupa přešla do klusu a na louce jsme ještě udělali pár vlnovek než se koníkům zahodili otěže a dokrokovalo se až do areálu, kde jsme se všichni odstrojili, postarali o koně a šli si odpočinout k dobrému kakau od tetičky Sue…

katty: 3. DEN (JEDE SPÍRA ASIE JEDE ZÁVOD):
S Keil jsme se dohodli , že jako první pojedu já v závěsu .. Bylo to docela rozumné chtěla jsem to mít už za sebou … Byla jsem docela ráda , že Asie jede závod jelikož byla o něco rychlejší než Spíra , ale zase nám její rychlost může uškodit protože když si něco vezme do hlavy tak si zatím jde .. Přišla jsem na nádvoří , kde byli už všichni připravení .. Koukla jsem se po Nathanovi , který na mě zamával a já jsem se jen chabě usmála a přišla jsem ke Keil .. „Ahoj Keil!“ zvolala jsem a pohladila jsem Spíru po krku a Keil mi udělala na otěžích vzadu uzlík aby se mi dobře drželi … Já jsem si zatím na jednu nohu přicvakla prkno zkontrolovala jsem si boty jestli je mám na nohách a Keil mi pomohla se dostat k otěžím .. Chytla jsem si je a ještě jsem si je strčila do podpaží a dala jsem si brýle na oči a trochu jsem si s prknem přihopsla ke Spíře abych byla trochu blíže .. Keil šla zatím dát Tomovi do auta věci a já jsem držela otěžě a stála jsem na místě moc jsem se nemohla pohybovat .. Pak Keil přišla dotáhla Spíře ještě podbřišník a nasedla .. Ukázala mi zdvižení palec a já jsem kývla .. Pak nás Sue obcházela s čajem .. Došla ke mně a podala mi ho .. Napila jsem se a poděkovala jsem (Byl malinový můj oblíbený ♥ .. Nia si nás zatím všechny postupně spočítala abychom nevyjeli bez nikoho .. Byli jsme všichni tak nás ještě jednou Nia seznámila s pravidli jelikož nás pojede víc tak aby se něco nestalo .. „Můžeme?“ zeptala se Nia .. Všichni jsme jednohlasně vykřikli „Jedéééééém“ Nia tedy kývla.. Keil se zařadila hned za Niu , která vedla výpravu .. Holky nám mávali z oken a kapesníčkama vláli a dělala , že brečí D (No jo budou mít párty ) Přijel Damon a Adam a my už jsme byli za bránou Floresty.. Sue a Tom jeli před námi no hodně přednámi .. Nia se na nás pořád otáčela a hlídala nás jestli se něco někde neděje .. Nic se nedělo byl klid .. Já jsem se držela jako klíště , ale v kroku jsem si byla víc jak jistá .. Koukala jsem na jednu stranu po přírodě .. Příroda byla víc zasněžená jak včera taky dneska sněžilo v noci .. Ale to vůbec nevadilo .. Jeli jsme okolo výběhů kde k nám přiklusala Asie a přivítala mě „Ahoj Asíí!“ řekla jsem se zamávala jsem jí a Asie se na mě koukla a radši rychle odcválala pryč abych jí náhodou nechytila Byli jsme už za výběhama a jeli jsme po polní cestě .. Jeli jsme docela dlouhou trasu v kroku , ale bylo to super .. Sníh zase krásně křupak pod kopýtky a pod prknama a lyžema .. Bylo to supér! Pak se na nás koukla Nia po delší chvilce bylo vidět , že nám věří a že si myslí , že nám to určitě jde a udržíme se! „Naklušeme souhlas?“ zeptala se Niora Všichni radostně zakřičeli , že je to jasný , že jedéém ! Já jsem se zasmála i Nia a najednou to semnou trhlo a Spíra se dala do klusu .. Keil klusala teprve pomaleji abych zajistila rovnováhu a pak dohonila Niu a klusali jsme .. Klusali jsme po krásné louce nebo poli dají se použít oba výrazy .. Spíra se pěkně bořila do sněhu .. Sníh byl pěkně zmrzlý takže to moc nevyhovovalo na pády.. „Tak jo zkusíme cval?“ zeptala se Nia , ale ostatní v zadu to nejspíš neslyšeli tak jsem zakřičela „ZKUSÍME CVAL?“ Všichni zaječeli „Jooooooooo“ a Nia tedy kývnula a Spíra se dala do cvalu .. Já jsem se trochu ještě pokrčila v kolenech a přešmátla jsem is rukou .. Byla jsem hezky rovná v zádech protože když jsem se skrčila tak mě začali bolet záda od minulé bitky s Dáší .. Cválali jsme a najednou jsme uslyšeli jak někdo volá „Páááááááááááááád“ byla to Sharon .. Jojka spadla .. Nath rychle seskočil a běžel k Jojce .. Jojka se s jeho pomocí zvedla a Sharon seskočila také a pak hned zase nasedla a jelo se dále .. Nath naskočil a jeli jsméé ! Udělali jsme pá kroků v kroku a pak jsme přešli do klusu semnou to trhlo zase .. A pak do cvalu a to jsem se trochu víc povolila v koleni a cválali jsme .. Čekali nás tři kopce , kterých jsem se trochu bála .. Měla jsme z nich strach protože nevím jaké to je , ale bude to jako na vleku .. První nás čekal takový mírný kopeček za ním pak byl jenom takový pidi midi A za ním se vztyčil obrovský kopec.. Byl opravdu Extra.. „Katt trochu se přitáhni!“ řekla Keil když jsme cválali do kopce .. Hned jsem se přitáhla a Keil si udělala stehení sed a jeli jsme vycválali jsme první kopec .. Bolelo mě břicho hladem byla jsem vysílená držet se a ještě jsme se bála toho kopce .. Spíra ho bez problému vycválala a já jsem se zase trochu přitáhla snažila jsem se jí to co nejvíc usnadnit .. Vyjeli jsme kopeček a Nia nám řekla „Ještě jeden kopec a jsme tam!“ řekla Nia a my jsme všichni vykřikli „Huráá!“ a ještě jsme vycválali poslední kopeček a já jsem se zase o něco přitáhla a snažila jsem se co nejvíc odlehčit , ale nešlo to protože jsem měla nohy zadělané .. Byl tam menší hup tak na něj Keil najela a já jsem na něj jela hezky rovně a hup a byli jsme za ním .. Pak byla zatáčka takže jsem zatížila zadní stranu prkna a pravou nohu a zatočili jsme .. Zase jsem se trochu povolila v koleni a jeli jsme dál .. Pak tam byli další tři skokánky a mezi nimi jenom mini mezírka .. „Tyhle skočíte povinně!“ zavolala na nás Nia a trochu zvýšila hlas abychom jí všihcni slyšeli .. Já jsem najela tedy na hopánky a více jsme se přikrčila a jelo se hop..hop….hop….. Keil vždy torchu uhnula aby mě to na ten Skokánek hodilo .. „Do klusů ššš!“ řekla Nia a Keil postupně přešla do klusu a trochu to semnoz ase trhlo protoože jsem byla už zvyklá na ten cval .. Byla menší kopeček a tam už byla restaurace konečně ! Kopeček jsme vyklusali a Spíra si musela trochu zahrabat protože to docela klouzalo .. Bála jsem se , že slítneme .. Dohrabali jsme se nahoru.. „Já Spíru vykrokuju jo?“ řekla mi Keil a já jsem kývnula a Keil mi zastavila a já jsem si sundala prkno a odhopsala jsem kousek stranou kde jsem si prkno opřela a podala jsem Keil otěžě a přehodila jsem přes ně odpocku zatím co krokujou ..
(OBĚD)
Po obědě jsme se přehodili .. Já jsem si převlíkla rajtky a vzala jsem si helmu a páteřák .. Šlo se na to ! Pohladila jsem Spíru po krku .. Spíra byla odsedlaná protože jsme na obědě byli takovou hodinku a půl .. Sundala jsem jí tedy ohlávku a rychle jsme jí nauzdila a Keil se zatím připravovala .. Zapla jsem podhrdelník a nánosník .. Pak jsem přes ní přehodila podsedlovku na to gelovku a na to jsem položila sedlo .. Dotáhla jsem podbřišník a stáhla jsem si třmeny , které jsem o dírku prodloužila .. Pak jsem Keil podala otěže a trochu jsem jí pomohla přihopskat více k Spíře .. Já jsem vyhupsla do sedla a ještě jsem Spíru dotáhla a pak jsem přiložila holeně a Spíra se dala do kroku a zařadili jsme se zase za Niu .. „Niuš jedeme?“ zeptala jsem se Nii a ta se na mě koukla vražedným pohledem asi se jí tato přezdívka nelíbí „Jedeme!“ zvolala a Já jsem Spíru pobídla do kroku a Spíra hned zareagovala a dala se do kroku .. Krokem jsme sjeli kopeček .. „Uděláme si tady velký kruh okolo těch hopíku a přejedeme do klusu a pak každý až na to pojedeme přejdeme do cvalu hlídejte si odstupy!“ řekla Nia a kývli jsme .. Udělali jsme si tedy kruh a já jsem stiskla holeně a přešli jsme si do klusu .. Vnitřní na podbřišníku vnější za holeň a vnitřní otěž jde od krku a vnější jí následuje ..Vnitřní otěž jde mírně od krku a vnější jí následuje .. Moje rovnováha jde na vnitřní stranu .. Když jsme dojeli kruh tak jsem pobídla jakoby na konci kruuh tedy v rohu jsem pobídla Spíru do cvalu .. Vnitřní jsem stiskla a vnější otěž jsem mírně přitáhla .. Spíra si přešla do cvalu a jeli jsme rovně na hopíky .. Vždy jsem před každým hopíkem trochu uhnula ,aby si Keil přesně najela na ty skůčky .. Cválali jsme dál a pak nás čekal sjezd dolů a další kopeček jenom maličkatý .. „Klus a krok!“ řekla Nia a přešla do klusu a pomalu do kroku .. Stiskla jsem stehna a kolena a Spíra přešla do klusu a pak do kroku .. Trochu jsem použila i otěže .. Spíru jsem pochválila a jeli jsme z kopce tak jsem se mírně zaklonila a sedla jsem si více dozadu sedla .. Sjeli jsme z kopečka a byli jsme v takovém údolím no ani to nebylo údolí , ale museli jsme vyjét nahoru .. Vyjížděli jsme nahoru , ale Nia se rozklusala a vyjeli jsme kopeček v klusu .. Když jsme byli nahoře tak jsem zase Spíru zpomalila do kroku a pochválila jsem jí a šlo se z kopečka .. Když jsme dojeli z kopečka tak jsem znovu Spíru pochválila a koukla jsem se dozadu na Keil jak je na tom „Dobrý Keil?“ zeptala jsem se „Jo Supr!“ řekla a jeli jsme dál .. „Klus!“ zakřičela Nia a já jsem stiskla holeně trochu jsem si zkrátila otěže a Spíra si přešla do klusu .. Klusali jsme do zatáčky takže vnitřní na podbřišníku vnější za a vnitní otěž jde od krku a vnější jí mírně následuje .. Moje rovnováha jde na vnitřní stranu tedy na stranu kam točíme .. Když jsme dojeli ze zatáčky tak byla dlouhááá klikatá cesta , kde se nádherně cválalo .. „Cval až k tomu lesíku!“ Navrhla Nia a no spíš to oznamovala … Nia už cválala a já jsem si nechala chvilku rozestup a pak jsem stiskla holeně a Spíra se hned rozcválala .. Chvilku jsem Spíru držela zpátky a pak jsem jí trochu povolila otěže a Spíra se rozcválala za Niou .. Ohlídla jsem se za Keil a ta mi ještě zamávala .. Cválali jsme a zase se mi drali slzy do očí strašně to šťípalo protože byl mrazivý vánek .. „Dobrý klus ještě tak 10 minut a jsme zpátky docela to hodne uteklo co?“ řekla Nia a všechny jsme souhlasili ! Vždy to v terénu strašně rychle utíká .. Klusali jsme a pak jsme si ještě přešli do cvalu na chvilku a pak do klusu střídali jsme to .. Pak jsme se objevili kousek od výběhů vynořili jsme se z lesa tak Nia zvedla ruku a to byl povel abychom přešli do kroku .. Stiskla jsem tedy kolena a stehna a přitáhla jsem mírně otěže .. Spirálka si hned přešla do kroku a já jsem jí pochválila a povolila jsme jí otěže trochu .. Pak jsem projížděli zase okolo výběhu a Asie přiklusala a šla vedle mě a vedle Spíry .. „Neboj Así nevyměnila jsem tě ! Za chvilku si pro tebe dojdu a dostaneš mňamku!“ řekla jsem a Světadíl pomalu odklusal směrem k Majesty.. Dojeli jsme bránou Floresty dovnitř do areálu a já jsem si vyhodila nohy ze třmenů a před stájí jsem zastavila .. Seskočila jsem se pomohla jsem Keil .. Pak jsem Spíru odvedla do boxu a běžela jsem si do auta pro moje věci a rychle za Asií aby se nám nerozhněvala .. Fůj zima byla odporná!

lesněnka+lauris: TŘETÍ DEN – S Iris (bereme Notičku)
Ráno – Jedu JÁ, v závěsu IRIS

Notička už byla nachystaná a já šla do šatny. Vzala jsem si lyžáky a pytel na lyže a šla jsem na dvůr, kde čekalo auto. Tam jsem si naskládala všechny věci a potom šla do stáje. U uvaziště byla Iris s Notkou. Iris na ni mluvila a hladila ji. Už samozřejmě byla v lyžákách a všelijak připravena. Usmála jsem se na ni a postavila se vedle ní. „Můžeme?“ zeptala jsem se. Iris přikývla a dala mi to rukou otěže. Společně jsme vyšly ven ze stáje a zastavily se na dvoře mezi ostatními. Ještě jsem jí dotáhla sedlo a podívala se na Iris, která si zatím dávala lyžáky do lyží. Pokývala jsem hlavou a dívala se na všechny strany. Když už byla Iris hotova, vyhoupla jsem se na Notičku a dala si obě nohy do třmenů. Stáli jsme všichni u kašny, kde byl sraz a já se dívala na Iris, jak skládá opratě, aby se za ně mohla hezky chytnout. „Na zpět jedu já, dobře?“ zeptala jsem se a podívala se na Niu, která už také seděla na koni. Iris přikývla a ještě prohodila: „Buď na Notku hodná a na mě taky. Nejsem moc dobrý lyžař.“ Usmála jsem se a přikývla. Měli jsme naplánované nějaké malé skoky, ale Iris je mohla jet nebo ne. Byla to její volba. Když už i Nate seděl na koni a všechno bylo připraveno, už jsme mohli vyrazit. „Tak jedeme!“ křikla na nás Nia a s koněm se rozjela do čela skupiny. My jsme se zařadily za Bloodye a Karin. Nevadilo mi, že nejedu sama, jako například Haper. Já bych se nedokázala soustředit na lyže, ba naopak na koně. Prostě bych se soustředila jenom na to jedno. Držela jsem si Notku na otěži a šli jsme v kroku. I přesto jsem se dívala na Iris, kdyby náhodou. Lehce jsem se usmála a dívala se jenom před sebe. Skoro nijak jsem nezkoumala přírodu a okolí, protože jsem to povětšinu znala. Niora nás zavedla a polní cestičku. Bylo sněhu celkem dost a byl pěkně nadýchaný. Zepředu se ozval rozkaz k zrychlení do klusu. Připravila jsem na to slovem i Iris, aby to s ní nějak netrhlo. Poté jsem jemně pobídla Notu do klusu a začala vysedat v kobylčině rytmu. Dívala jsem se dopředu a někdy se také podívala na Iris, abych zkontrolovala, zda nespadla. I když to bych slyšela . „Krok!“ ozvalo se zepředu po několika metrech. Oznámila jsem to houknutím i Iris a zasedla do sedla. Také jsem jemně přitáhla otěže a Notička zpomalila do kroku. Pochválila jsem jí a usmála se. Už jsem se těšila na oběd. Nějak jsem moc nesnídala, takže jsem měla celkem prázdno v břiše. Šli jsme polní pěšinkou a potom přešli na louky zahalené sněhem. Prostě nádhera. Tady jsem už viděla nějaké ty skokánky. Podívala jsem se na Iris, která se trochu vyděšeně dívala dopředu. „Neboj. Když nebudeš chtít skákat, nepojedeš na to,“ řekla jsem, aby se tolik nebála. Hodlala jsem sice jet blíže skokánkům, aby to když tak mohla skočit. „Klus a pak cval!“ zaslechla jsem. To samé jsem řekla Iris a pobídla Notu do klusu. Chvíli jsem vysedávala a potom zasedla do pracovního sedu a dala pobídku do cvalu. Nota nacválala a já si jí pořád držela na otěži, abych nad ní měla kontrolu. Blížil se první skokánek, takže jsem k němu trochu najela, ale ne moc. Podívala jsem se v sedle na Iris. Neskočila ho. Jeli jsme na další, ten už nějak skočila, ale málem spadla! Takže na ten další si znovu netroufla. No, neměla jsem jí to za zlé . „Vpravo!“ zaslechla jsem a zprávu předala dál Iris. Jemně jsem přitáhla pravou otěž a Nota se nasměrovala doprava za ostatními koňmi a lyžaři/snowboardisty. Samozřejmě jsem si držela rozestup a Notu udržovala v takovém sbalenějším cvalu. Byl tu poslední skokánek a potom se zavelelo do kroku. Zpomalila jsem Notu sedem a otěží do kroku. Hned jsem se otočila na Iris. „Tak co, dobrý?“ optala jsem se. „Jasně, dobrý,“ řekla Iris se spokojeností a já se zase začala věnovat Notě. Nia říkala, že teď poběžíme do mírného kopečka, takže se máme prý držet. Tedy, spíše lyžaři. Přikývla jsem a celá skupinka se dala do klusu. Pobídla jsem Notu a trochu dříve dala pobídku do cvalu. Předklonila jsem se do stehenního sedu, abych jí běh ulehčila. Trochu jsem jí brzdila, aby se tu Iris někde nevymázla. Když jsme takhle dojely na vrcholek malého kopečku, uviděla jsem restauraci. Začala jsem se v duchu radovat a můj žaludek taky!

(OBĚD)
Jede IRIS, v závěsu JÁ

Po obědě jsem se převlékla a přestrojila do lyžařského oblečení. Můj žaludek už byl taky celkem spokojený. Šla jsem k Iris s Notičkou a položila lyže na zem. „Byly ty skoky lehké?“ zeptala jsem se. Iris se chvíli zamyslela a potom řekla: „Ani ne.“ Pokývala jsem hlavou a zacvakla si lyžáky do lyží. Holky se tu už začínaly scházet a Niora s Natem už seděli na koních. Já si smotala opratě tak, aby mi to bylo příjemné a poté jsem se chytila jako klíště. Iris už seděla na Notce a sledovala dění. To samé jsem dělala já. Opět jsme se rozjeli vstříc cestě. Držela jsem se opratí jako klíště a vyvažovala váhu. Taky jsem zatáčela, když bylo potřeba a brzdila, abych Notičce nenajela na nohy. Po chvilce přibyly i skokánky. Na každý jsem najela a přikrčila nohy, abych dobře dopadla. Jeli jsme dál k Florestě a už jsem se těšila domů!

karin + vanilka: PRVNÍ ČÁST – JÁ NA LYŽÍCH
Spokojeně jsem si broukala melodii a chystala Vanilku. Uslyšela jsem kroky jak se někdo přiblížil a najednou u dvířek vykoukla Bloodye.Už se sápala že mi pomůže. „Ruce pryč!“ okřikla jsem ji hodila zlé oko.Vanilka si asi myslela že je to na ní protože přestala žvýkat seno a stála jako socha.Pohladila jsem jí po šíji a nasedlala a nauzdila.Vypadala spokojeně. „A chrániče nebudou?“ Bloodye mi je podala a já nasadila klisně botičky a kamašky.Lonže byly u boxu.Předala jsem Bloodye Vanilku a šla se nastrojit. Samozřejmě mi to nešlo. „Kruciš!“ ozvalo se kousek ode mě a tak jsem alespoň věděla že nejsem jediný člověk.Ve svém krásném skafandru a s lyžemi v ruce jsem mířila k Tomově autu. „Kam můžu dát svůj batoh?“ Ochotně si ho ode mě převzal že už ho někam nacpe. Já se vrátila v přeskáčích s chůzí robota na dvůr. Tady to žilo.Někdo si nechal poradit od Niory, jiné zase debatily o tom jestli podbřišník dostatečně utáhly.Usmála jsem se a nasadila si přilbu a brýle. Bloodye se mi chechtala ale já jí to nedaruju. „Někam dozadu jasné?“ oznámila jsem jí jakmile jsem měla rukavice na lonži. Brunetka mi z Vanilky přikývla. Zařadila nás před Haper s Callim a za ní už byl jen Nate. „Spokojená?“ „Naprosto.“ Zazubila jsem se.Náhle se náš kolos dal do pohybu. Pokrčila jsem se v kolenou a vybalancovala mírné škubnutí. Ozvalo se šoupání,vrzání a křupání sněhu. Od celé skupiny se kouřilo až mě to donutilo ke smíchu.Navykala jsem si na pohyby lyží a tak trochu vymýšlela kraviny. „Ty si nabiješ.“ Varovala mě Haper. „Budu věřit zkušenější.“ Kývla jsem jí v odpověď. Mířili jsme dál a dál přes louku. Svědilo mě něco na nose ale nebyl čas. Právě se začínalo s vlnovkami. Přenášela jsem váhu a pružila koleny. „No není to tak hrozné.Kdo by řekl že za pár dní už skoro umím lyžovat.“ Najednou jsem uviděla jak se naklusalo a mířilo rovně dál. Trhlo to se mnou ale už jsem to ustála. Chvilku se jelo pěkně příjemně, Vanilka měla krásný chod a nikde nebyly žádné nerovnosti. Po chvíli se však začaly tvořit hroudy. Lyže mi na jednu najely. Kvikla jsem když to nadskočilo ale malinko jsem přidřepla a srovnala lyžařský krok.Louka se klikatila dál a já sledovala další hroudu.Roztáhla jsem nohy trochu od sebe a hrouda projela mezi lyžemi. „Bude se cválat.“ Trochu ve mně hrklo ale než jsem stihla cokoliv namítnout Vanilku už zabírala jako koníci před ní. Mírně to škublo ale byla to paráda. Projeli jsme na konec louky a přešli do klusu. Rychlost lyží se zmírnila.Odfoukla jsem si a lesem sledovala zasněžené stromoví. Koníci si v kroku odfoukli a poté se na louce zase klusalo a udělalo několik přechodů. Jakmile nám Nia oznámila cval, všimla jsem si vzadu malých skokánků. „Ale ne!“ V duchu jsem se viděla rozplácnutou jak žábu po špatném doskoku.Vanilka cválala poblíž skokánku. Odhodlala jsem se a vyjela na první. „ÍÍÍÍ!“ Zakvikla jsem a doskočila na zem. Snažila jsem se to vybalancovat a podařilo se.Bloody se ušklíbla a vedle Vanilka doprava na další skokánek. Přichystala jsem se k odskoku a vylétla do vzduchu. Teď jsem se fakt lekla. Dopad byl pořádně tvrdý až mě to na chvíli vykolejilo a jeden ze skoků jsem vynechala. Poslední skokánek jsem úspěšně zvládla a mohla si odfouknout. Jedna z hrudek se mi znovu připletla pod lyže ale hbitě jsem pružila a přenesla váhu. „Do klusu!“ Byla jsem ráda že zase přecházíme do pomalejšího tempa. Náhle jsme mířili krokem do kopců.Vanilka stejně jako ostatní koníci funěla až jí pára stoupala od pusy vzhůru. Já jsem přidřepla a snažila se přenést váhu dopředu abych ale tak abych nespadla na papulu. Když jsem vyjeli kopec, spatřila jsem vrcholky hor. Byla to nádhera. Roubené chaloupky jako z Ladových obrázků. Sjezdovka která se vzadu rýsovala, byla plná malých teček. Všechny jsme obdivně sledovaly obzor a málem z těch lyží a prken popadaly. Brzy se před námi objevil pěkný hotýlek. Spokojeně a unaveně jsme si odfoukla a počkala až Bloodye seskočí a převezme si lonže.Ochotně si je vzala. Sundala jsem si lyže a dala jim pro dnešek ahoj. Tom si je začala rovnat do auta. Převzala jsem Vanilku a hladila jí po srsti. Personál hotelu nám ukázala kam můžeme dát koníky a tak jsem vedla Vanilku do stodoly. Sundala jsem z ní sedlo a uzdečku a z batohu v autě vzala deku a nasadila jí ryzce.Pak jsem jí uvázala u břevna a dala trochu sena. Hap vyštrachala pár kbelíku a tak se s námi podělila o vodu s Calem. Poděkovala jsem jí a nechala Vanilku napít. Koníci se měli dobře a my zamířili do hotelu. Teplíčko praskajícího ohně v kamnech se mi líbilo.Hotýlek měl i obrovskou pec na pečení pizz. Ihned jsme si objednali a já se poté skočila převléknout. Sice budu jako blázen v jezdeckém ale co. Naskládala jsem věci do batohu a vrátila se baštit. Nasmáli jsme se a popovídali si o Vánocích. Poté už nás všechny Nia hnala zpět ke koním a k odjezdu.


DRUHÁ ČÁST – JÁ NA VANILCE
Vrátila jsem se do stáje chystat ryzku. Sundala jsme z ní deku a nasedlala jí a nauzdila. Vanilka stejně jako já vypadala spokojeně a odpočatě. „Už se těším až se svezu na tobě. Neříkám že lyže nejsou fajn ale ty jsi ty.“ Odfrkla si a zafuněla mi do dlaní. Pohladila jsem jí a vyvedla ven.Bloodye už se seděla s prknem na nohách. „Jsi na nás moc rychlá.“ Řekla jsem jí a zasmála se. Poprosila jsem Natea aby mi podržel Vanilku.Skočila jsem k Tomovi vrátit batoh. Nacpal ho k ostatním a já odběhla nazpět. Rozmotala jsem lonž a podala je Bloodye. „Prosím madam.“ Poklonila jsem se. Chňapla mi po tom a ušklíbla se. Vzala jsem si z kapsy rukavice a dotáhla podbřišník. Stáhla jsem třmeny a vyhoupla se do sedla. Třmeny mi byly tak akorát. Jakmile se poslední z dívek nachystala, ozvalo se krokem vchod! Pobídla jsem Vanilka a pohladila jí po krku. Pomalu jsme mířili dolů.Nezáviděla jsem kolegyni na snowboardu. Já dala nohy malinko vpřed a nechala Vanilku jít pěkně rovně za ostatními. Odfrkla si a klouzala lehce dolů. Sešli jsme kopcem dolů a vyjeli na rovince.Pokračovali jsme loukami dál.Pohrávala jsem si s Vanilkou a snažila se dostat na přilnutí. Niora po chvíli začala s obloučky. Přistavovala jsem Vanilku k jedné a ke druhé ruce, ohýbala ji kolem vnitřní holeně a po očku sledovala brunetku na prkně jak si počíná. „Klus!“ Jakmile se ozval rychlejší chod, zmáčkla jsme holeněmi Vanilku a lehce se zhoupla v sedle. Ryzka vyklusala v před. Mrkla jsem na nohu na kterou vysedávám a všimla si jak klisna rozhrnuje sníh. Pohladila jsem jí po krku a sledovala dlouhou skupinku před námi. Proklusali jsme rovnou loukou která nás vedla podél lesa a za zatáčkou začali s vlnovkami. Mírně jsem Vanilku zbrzdila abychom se tak nelepili na Hap a Calliho a změnila si nohu protože to bylo dalších sto metrů. První jezdci a lyžaři/snowboardisti už se klikatili jako had a já se pustila do ohýbání.Nezapomínala jsem přesedat a chválila Vanilku po pěkně provedených obloučcích. „Jak se jede?“ volala jsem na brunetku. „Supeer!Akorát mi ten sníh hrozně létá do ksichtu!“ Zasmála jsem se a sledovala cestu před námi.Svažovala se mírně z kopce do lesíka. Smrky se po nás ohlédla a zakřičela cval. Zasedla jsem, pobídla Vanilku holeněmi, zhoupla se v sedle a řekla jí hop. Zastříhala ušima a naskočila do příjemného houpavého tempa. Pousmála jsem se a nechala se šlehat mrazivým větrem zimy.Přenesla jsem váhu a šla do stehenního sedu. Ruce jsem měla zabořené do Vanilčiné hřívy. Ryzka si spokojeně držela tempo a cválala za Haper. „ne že jí skočíš na záda.“ Zasmála jsem se. Najednou všichni stáčeli směr více doleva a mě bylo jasné ž se jede na skokánky. „Těš se Bloodye!“ „Cože?“ Křičela na mě jak neslyšela. Navedla jsem Vanilku blízko ke skoku a slyšela jak to za námi žuchlo a Bloodye už svištěla dál. Spokojeně si zavískla a my najeli blíž k dalšímu skoku. Jen co doskočila brunetka za námi, stočila jsme Vanilku mírně doprava kde byl poslední skokánek. Brzy mi došlo že bude i konec cvalu. Užila jsem si ještě kousek cválání a jakmile všichni minuly skokánky Nia dala povel ke klusu.Zasedla jsem ztuhla v kříži,stiskla koleny sedlo a mírně přitáhla otěže.Vanilka uvolněně odrfkla a přešla do klusu.Zase jsme pravidelně vysedávala a pochválila Vanilku. Naposledy jsme udělali ještě několik vlnovek a přešli jsme do kroku.Zahodila jsem ryzce otěže a velmi jí pochválila. Byla zpocená ale přišla mi spokojeně.Ťapkala svižně vpřed a pofrkávala. Dojeli jsme k areálu když už koníci pěkně vychladli. Seskočila jsem dolů, vzala si od Bloodye lonž a smotala jí.Pak jsem odměnila Vanilku pamlskem z kapsy a vytáhla nahoru třmeny.Nakonec jsme jí vzala do stáje a pořádně se o ní postarala.

iris+nota: Třetí den- s Lesněnkou (Bereme Notu)

Lesněnka jede na Notě, já na lyžích

Ráno jsem vyrazila do stájí poměrně brzo, protože jsme musela připravit sebe i Notu na dnešní vyjížďku, které jsem se trochu bála. Niora říkala, že tam budou i skokánky a tolik jsme si na lyžích zatím nevěřila, takže nervozita byla vidět, když jsme Notě špatně zapnula podbřišník a málem jsem zapomněla na bederku, která byla dneska důležitá. Povzdechla jsme si a raději jsme jí ještě celou překontrolovala, pak jsme zahákla otěže za třmeny a vydala jsme se do šatny převléct do výbavy, kterou jsem na Skijoring získala.
Oblékla jsme se a vzala jsem sebou i pouzdro na lyže, které jsem hodila do auta, abych pak měla lyže do čeho dát, taky jsme tam přihodila páteřák, přilbu, jezdecké boty, rajtky a jezdecké rukavice. Vrátila jsme se do šatny a došla jsem si pro lyže, které jsem si opřela u uvaziště, pak jsem došla pro Notu a vyvedla jsme jí na uvaziště, kde jsme čekala na Les, aby Notu odvedla ven. Mezitím jsme Notičku hladila po krku a uklidňovala jí.
Les přišla a vyvedli jsme Notu ven, kde už se ostatní taky připravovaly. Les mi připravila opratě a já jsem si je ještě smotávala, když Les nasedala, skočila jsem si do stáje pro lyže a zacvakla jsem do nich lyžáky.
„Na zpět jedu já jo?“ zeptala se Les a já jsem přikývla.
„Buď na Notku hodná a na mě taky. Nejsme moc dobrý lyžař,“ řekla jsme ještě Les a pořádně jsme se chytila opratí, když pobídla Notu do kroku a vyrazily jsme. Na lyžích na rovině jsme se držela dobře, takže to bylo v poklidu a zvládala jsme to. Skokánky už mi problém dělaly. na první jsem si netroufla. Druhý jsem málem spadla, ale vyvážila jsme to třetí jsem si netroufla a poslední jsem zvládla dobře, takže jsme nakonec byla sama se sebou spokojená. Zabrat mi dala i jízda do kopce, takže jsme málem sjela zpátky dolů pozadu, naštěstí jsme si ale vzpomněla na vleky a nějak jsem to ustála. Když přišla pauza sundala jsem si lyže a došla jsem k autu, kde jsme se převlékla do připravených věcí a uložila jsme věci na lyže do auta, pak jsem vyrazila na oběd.

(Oběd)

Já na Notě, Lesněnka na lyžích

Jelikož jsem cestou zpátky jela na Notě já, došla jsem po obědě za klisnou a chvíli jsem s ní byla, než se Les připravila a mohli jsme vyrazit. Vyhoupla jsme se do sedla a usadila jsem se v něm. Otočila jsem se na Les, když se zeptala na skokánky.
„Ani ne,“ odpověděla jsme jí a trochu jsme se ušklíbla, pak jsme se otočila zpět dopředu a počkala jsme než Niora s Natem nasednou, pak jsme se zařadila za Karin a Bloo, za kterými jsme jeli i cestou zpět.
Jeli jsme nějakou chvíli krokem a poměrně po rovině, protože lyžaři/snowbordisti za koňmi si museli zase zvyknout na jízdu, až potom jsem museli s koníky začít kroužit vlnovky, aby se už i lidé za námi musely snažit. Z Notina sedla to byla menší zábava než na lyžích, ale i tak jsem si to užívala a bavilo mě to.
Jakmile byl vydán pokyn, abychom najížděli na skokánky, které tu byly na pláni připravené. Usmála jsme se a pobízela jsme Notu holeními pobídkami na skokánky, samozřejmě jsem předtím Les varovala, aby se nezalekla a mohla se případně skokánkům vyhnout, ale to nedělala. Byla dobrá lyžařka, takže jsem si o ní zas tak velké starosti, jaké si musela dělat ona o mě, nedělala. Když jsme přejeli pláň se skokánky, bylo nám oznámeno, že pojedeme z kopce, takže lyžaři a snowbordisti si měli trochu zdelšit opratě, aby náhodou nenajeli na koně, což by rozhodně nebylo dobré. Pousmála jsme se a zpomalila jsme Notu do kroku, mírně jsme se zaklonila a jeli jsme krokem z kopce, zatímco lidé za námi museli dělat obloučky a držet si odstup, aby do nás náhodou nenarazili.
Sjeli jsme dolů z kopce a byla tam rovinka, takže jsem dostali pokyn ke cvalu. Stiskla jsme holeně v pobídce do cvalu a zhoupla jsem se v sedle. Nota nacválala a já jsem jí musela pomůckami zpomalit, abychom Les někde cestou neztratily. Přecválaly jsme střední rychlostí pláň a zpomalily jsme do klusu, pak po chvíli do kroku, kterým jsme se vrátily na Florestu. Tam jsem nejdřív obstarala Notu, pak jsem si došla pro věci, které jsem měla v autě a uklidila jsme si je.

ell_: SKIJÖRING 3. DEN S NADVANDY, BEREME VAHALLU
Rozhodování, kterého koně vybereme, bylo docela obtížné. Nakonec vyhrála Valča. Rozhodly jsme se tak proto, že Nadvandy pojede v sedle jako první, tak aby si mohla užít první jízdu se svojí kobylkou. Druhou část cesty tedy zpět na Florestu měl totiž jet v závěsu zdatnější lyžař a to tedy rozhodně je Nadvandy. Po snídani, šla Nad připravit kobylku. Já využila čas k vyhřebelcování Tarotka. Dala jsem si na něm záležet. Zopakovala jsem cvik pusinka a úsměv a pustila jsem Tariho do výběhu. Přece nebude trčet v boxu, pomyslela jsem si. Když jsem měla hotovo, šla jsem se za Nadvandy mrknout do stáje. Ell, hodíš mi prosím věci z pokoje do Tomova auta? Otázala se mě Nad. Abych mohla v klidu připravit Val. Dodala ještě. Jasně. Kývla jsem a vyšla ze stáje. Stejně jsem se musela obléknout. V pokoji jsem si rozložila na postel své lyžařské vybavení a začala jsem ho na sebe soukat. Když jsem byla obléknutá, vrhla jsem na sebe ksicht do zrcadla a popadla jsem přes rameno Nadvandiny tašky s vybavením. Svoje lyže a boty jsem nechala na lavičce u kašny. Nadvandiny přistály v Tomově autě. Ještě jsem si přihodila jezdecké boty a rajtky, v oteplovákách by se mi nejelo dvakrát pohodlně. Spokojeně jsem se rozhlédla po nádvoříčku. Holky se tu pomalu sbíhaly se svými koníky. Všude bylo plno hlaholu, cvakání vázání a koňských kopyt. Posadila jsem se na zamrzlý patník kašny a stáhla jsem si stájové boty. Vyhrnula jsem si tlusté podkolenky výše ke kolenům a nacpala jsem nožky do lyžařské boty a zapnula jsem přezky. Opatrně jsme se pomocí betonové konstrukce vydrápala do stoje vzpřímeného. Očima jsem hledala Nadvandy. Ta akorát vycházela ze stáje a vedla Vahallku za uzdečku. Lonže držela v ruce. Pousmála jsem se a narazila jsem si lyžařskou přilbu. Lyže jsem si položila za její záď. Nad zatím šmodrchala lonže a trochu u toho nadávala. Dělala jsem, že jsem to přeslechla . Nad vyhrála na lonžemi a s hrdým výrazem je natáhla ke mně dozadu. Já si nejistě zacvaknula boty do vázání a uvázala jsem uzel na konci obou provazů. Narazila jsem si rukavice a byla jsem připravená. Rozhlédla jsem se po ostatních holčinách. Dotáhování sedel a nasedání bylo v plném proudu. To už i Nadvandy seděla na Valče a hladila ji po krku. Nejistě jsme přešlápla, ale vesele jsem se smála. Moc jsem se těšila na další výlet. Nia kolem nás projela a z výšky Parisova hřbetu kontrolovala jak postupují přípravy. Všechno v pořádku holky? Otázala se nás. Přikývla jsem a Nia pokračovala kolem celé skupiny a zpět k Natemu. Nejspíš se domlouvali, kdo pojede kde. Nia vyhrála místo v čele skupiny a Nate se zařadil do míst, kde předpokládal, že bude poslední spřežení. Zvedla jsem hlavu k obloze. Sem tam prosvítala modř. Z dálky bylo slyšet zvuk nějakého motoru. Ve vzduchu panovala vzrušená atmosféra plná očekávání. Trošku mě mrzelo, že se Tarotek tohoto výletu nezúčastní, ale mu bylo ve výběhu určitě dobře a sbírá síly na zítřejší závod! Ze předu se ozval Niořin zvonivý hlas. Všichni připraveni? Ozvalo se pár tichých ano. Rozhlédla jsme se po ostatních a z plných plic jsem zařvala ANOO. Nia zřejmě spokojená s odpovědí se pustila do smíchu a pohlédla před sebe. Ještě jsme počkali, než profrčí Sue a Tom v autě. Potom se náš konvoj dal do pohybu. Objeli jsme kašnu a vydali se cestou mezi výběhy. Ven z areálu a po zasněžené polní cestě kolem nich. Jeli jsme zhruba někde uprostřed celého konvoje. Nad se na mě co chvíli usmívala a vyměnovaly jsme si úsměvy. Sníh probořený kopyty tolika koní a uježděný tolika lyžemi a boardy byl dost rozbitý, ze začátku jsem se soustředila jen na to, abych sebou neškrábla hned na začátku. Uf v ramenou mě začalo trošku píchat, ale nebála jsem se, že bych nevydržela. Rozhlédla jsem se okouzleně kolem. Přechytla jsem si svázané lonže a zahleděla jsem se na Vahallin nasvalený zadek. Ohlédla jsem se za sebe, za mnou byla Spirálka. Usmála jsme se na její jezdkyni a zase jsem se raději soustředila na cestu před sebou. Holky začali koníky pomalu ohýbat, což sem tam pro nás lyžaře znamenalo nějaké to zavlnění na trase. Komplex budov Floresty jsme už definitivně opustili. Cesta se před námi vinula polem a brzy se zařezávala do lesa. Nad zasněženou plání se nes Niořin hlas – připravte se ke klusu. Viděla jsem, jak si Nadvandy zkrátila otěže a stiskla kobylku holeněmi. Postupně se celá skupina pustila do klusu. Od lyžařů a snowbordistů se sem tam ozvalo tiché vyjeknutí, nesoucí se neoddělitelně se změnou tempa. Já se s naklusáním docela vyrovnala. Očekávala jsem cuknutí, jak Vahalla zabere, zapřela jsem se o lyže a ty se pode mnou poslušně rozjely, už jsem se na nich cítila jistější. Holky udržovaly koně ve svěžím tempu. Sledovala jsem Nadvandinu drobnou postavičku, jak pravidelně přesedá. Smála jsem se od ucha k uchu. Byla to paráda. Cesta brzy vstoupila do lesa a Nia zavelela na okamžik krok. Měli jsme odklusaných asi deset minut po polní cestě. Studnetky povolily koníkům otěže, aby si oddychly. Na okamžik jsem se pustila jednou rukou a zakroutila jsem s ní, abych si uvolnila rameno. Terén se opět vyrovnal a konvoj se na Niin pokyn rozklusal. Jen jsme se dali do pohybu, když se ze zadu ozvalo volání stáát, páád. Co nejrychleji jsem stočila lyže a zapřela se do nich, abych nenajela Valči na nohy. Zastavila jsem docela těsně a ohlédla jsem se. Nedokázala jsem identifikovat, kdo spadl, brzy jsme se opět dali do pohybu a do klusu. Cesta začala prudce stoupat. Zapřela jsem se o lyže, abych je třeba nenechala za sebou. Sledovala jsem, jak se Nadvandy postavila do stehenního sedu a nabídla Valče otěže. Kopec dal koníkům s lyžaři v závěsu pořádně zabrat. Na jeho vrcholku už Nia na nic nečekala a zavolala, že se bude cválat. Koně se radostně pustili do cvalu. Vahalla ze samé radosti vyhodila a hodila na mě spršku sněhu. Zdálo se mi, že jedeme pekelnou rychlostí. Opatrně, abych se nevychýlila z rovnováhy, jsem naklonila hlavu a podívala jsem se před sebe. Viděla jsem něco podivného. Koně i jezdci se najednou prudce dostávali nahoru a pak mizeli kdo ví kde. Proboh! On tam bude skokánek! Došlo mi a pevně jsem sevřela lonže. Nadvandy se na mě ohlédla a zubila se od ucha k uchu. Pevně jsem tiskla provazy a snažila jsem se uvolnit kolena a připravit na skokánek. Už jsme byli u něj. Jééééééé. Vyjekla jsem, když jsem se odlepila od země. A s úlevou jsem si oddychla, když jsem bezpečně přistála. Nad se ohlédla přes rameno a zkontrolovala, jestli jsem skok přežila. Zazubila se na mě a pokračovala cvalem dál. Cesta se vynořila z lesa na zasněženou louku. Vedla mírně do kopce. Terén byl pro koně hodně náročný proto Nia zavelela klus. Rozhodně, ale nešetřila nás lyžaře – snowbordisty a napařila nám tam vlnovky. Poctivě jsem zatěžovala tu či onu nohu a následovala jsem stopu Vahallky. Uf, docela jsem se přitom zapotila. Vyjeli jsme na vrchol a spouštěli se klusem do údolíčka, teď jsem musela pro změnu brzdit, ale v tom jsem už byla docela zběhlá. Nia nás zavedla opět do lesa a zavelela cval. V neblahé předtuše jsem se připravila na skokánky, které přišly záhy. Naštěstí ve zdraví jsem překonala další dva nebo tři skokánky. Lesní cesta skončila a holky převedly koně do kroku. Vynořili jsme se z hustého lesa a před námi byla krásná horská chata.

Už jsem se těšila na teplý oběd! Dojeli jsme před vchod. Já si odepnula lyže a dobelhala jsem se k Nad. Pomohla jsem jí smotat lonže a uchytit do třmenů na sedlo. ze dveří vyšla paní a začala organizovat, kam s koňmi. Poslala je dozadu za hotel do prázdné stáje. Mini krůčky jsem se vydala za svojí kamarádkou, abych jí pomohla postarat se o Vahallku. Valča dostala krásný box. Odstrojili jsme jí. Dojdu pro odpocku! Navrhla jsem. Stejně se potřebuju přezout. Odůvodnila jsem svoje nadšení navštívit auto. Už jsem se těšila na své jezdecké botičky! Tom stál zachumlaný v zimní bundě, opřený a bok auta. Čekal, až si studentky vezmou své věci. Docapala jsem k němu a dělala jsem, že nevidím úsměv, který se mu objevil na tvář, když viděl, jak chodím. Chvíli jsem se přehrabovala ve věcech v autě. Konečně jsem objevila deku. Položila jsem ji na rantl kufru, pohodlně jsem se usadila a stáhla jsem si lyžáky. Nekoukej se! Zavolala jsem na Toma a rovnou jsem si přehodila i oteplováky za rajtky. Natáhla jsem si je na termo kalhoty, takže jsem se zimy nebála! Lyžařské věci jsem si nechala rovnou v kufru. Popadla jsem deku a pelášila do stáje. Nad na mě čekala před boxem, Vahallka už měla kupu voňavého sena a vlažnou vodu v kyblíku. Přehodila jsem přes ni deku. Zavěsila jsem se do své nejlepší kamarádky a společně jsme šly do restaurace. Byla už přeplněná studentkami a krásně to v ní vonělo. Dlouho jsem se nerozmýšlela a rovnou jsem si objednala zvěřinový guláš. Pauzu jsem si vychutnala plnými doušky u stolu s Haper, Karin, Bloo a samozřejmě Nadvandy. Napráskaly jsme se výborným obědem a pak chvilku jen odpočívaly. Niora nás však nenechala zahálet příliš dlouho. Brzy nás začala burcovat do akce. Ozvalo se sborové vrzání židlí a šustění bund. Já si zapnula zip ke krku co nejvýše a vylovila jsem si z kapsy o něco méně teplejší rukavice. Myslela jsem na vše. Koukla jsem na Nadvandy, která akorát dopínala zip. Já půjdu připravit Vahallku a ty si běž zatím pro lyže. Navrhla jsem a Nad vděčně přijala. Pro zatím jsme se rozloučily. Zamířla jsem lehkým krokem ke stáji. Vahallko. Zavolala jsem na kobylku. Klisna uslyšela své jméno a vystrčila hlavu na dvířka. Otevřela jsem box a dala jí čichnout ke svým rukám. Sice se se mnou už znala, ale proč na to nejít pomalu. Pohladila jsem ji po krku. Vzala jsem botičky a začala jsem ji obouvat a kamašovat nožky. Ze zad jsem jí stáhla odpocku a položila jsem jí na hřbet dečku, gelovku a sedlo. Nauzdila jsem. Provlékla jsem očko poprsáku podbřišníkem a zapnula jsem řemen na první dírky. Ještě jsem jí dala bederku a nasadila jsem si lyžařskou helmu. Rozhodla jsme si nechat tuto, protože je zateplená, takže mi v ní bude daleko lépe než v jezdecké. Vyvedla jsem Valču ven a očima jsem hledala Nadvandy. Zamávala na mě z okraje skupinky. Usmála jsem se, když jsem viděla, jak Vahalla bystří svoji paničku. Dovedla jsem ji k ní a odmotala jsem lonže a natáhla je k Nad. Nasedááát. Zavolala Nia a sama se vyhoupla do sedla Parise. Já dotáhla sedlo a pdorloužila jsem si třmeny o díru. Vyhoupla jsem se do sedla a pohladila jsem Vahallu po krku. Ze předu zazněl další pokyn a tentokrát jedeme. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Všechno dobré? Otázala jsem se. Opustili jsme prostředí krásného horského hotelu. Nia nás vedla jinou cestou. Už od začátku byla z mírného kopce. Ohlédla jsem se, viděla jsem, jak Nad stočila špičky lyží k sobě a brzdila. Svoji pozornost jsem obrátila opět k Vahalle. Jemně jsem si s ní pohrála a trošku jsem si ji začala sbírat. Vahallka ochotně reagovala na moje pobídky a pěkně šlapala. Byl to pro mě pokaždé nezvyk, sedět na drobnějším koni než je Tarot, což byla drtivá většina stáje. Cesta byla krásná, jako v pohádce. Jehličnaté stromy obtěžkané sněhem se skláněly k zemi. Obloha zešedivěla. Do dvou hodin máme tmu. Návrat nám vyjde akorát. Pomyslela jsem si. Lesem se rozezněl Niořin hlas, až spadl sníh ze stromů, že se bude klusat. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Stiskla jsem Vahallu holeněmi a nabídla jsem jí oteže. Kobylka se pustila dorbným klusem po cestě. Snažila jsem se vybírat relativně neporušenou sněhovou peřinu. Důmyslně jsme se zařadily mezi přední koně. Jely jsme třetí, což mělo mnoho výhod. Užívala jsem si jízdu na Valči a kochala jsem se okolím. Pravidelně jsem přesedávala a ohlížela se po Nadvandy. Ve skupině panovalo ticho. Myslím, že si všichni užívali tu krásu a taky překřikovat hlomoz postrojů a lyží bořící se sněhem, vítr a odfrkování koní bylo docela náročné. Niora střídala krok s klusem podle stavu terénu. Brzy jsme se přiblížili k dalším skokánkům. Nebála jsem se, že by si Nadvandy neporadila. A hlasité jooo! Po překonání prvního mě v tom ujistilo . Po cestě nás čekaly ještě asi tři. Důmyslně ukryté v lese. Všechny jsme překonali ve zdraví. Na louce potrápila Niora pro změnu tuhle skupinku obloučky. Já si vesele naváděla Vahallu pomocí vnější otěže a holeně kolem vnitřní holeně do obloučkou a po očku jsem sledovala, jak za mnou Nad vlaje. Cesta zpět byla delší, méně náročná pro koně, ale o to náročnější pro lyžaře. Myslím, že si dnešní výlet všichni moc užili, ale přesto byli rádi, když uviděli štít Floresty.
Po příjedu jsem nechala Nadvandy, ať se v klidu vyzuje a vysleče. Odvedla jsem Vahallku a postarala jsem se o ni.

nadvandy+valhalla: 3. den kurzu skijördingu +ELL
„Tak, kterého koníka tedy vezmeme dnes a kterého necháme na zítřek?“ ptala jsem se, zatímco jsme s Ell mířily ke stájím. Dnes jsme již koně nakrmily a pak nasytily i sebe. Byl čas nachystat se na dnešní celodenní výlet.Ell se krátce zamyslela a pak logicky navrhla pro dnešní den Valhallku, zítra se Tarotkovi dlouhé nohy budou hodit. Niora nám vysvětlila popis trasy a tak jsme ještě musely rozhodnout, která z nás pojede cestu do kopců nahoru a která je pak sjede dolů. Tady byla volba také jasná, já Ell vytáhnu nahoru, ona mě stáhne dolů. Měla jsem tedy plno práce Val připravit. Abych pak nezdržovala, skočila mi Ell na pokoj a pobalila věci. Já jsem mezitím kobylku vyčistila a nastrojila do všech těch postrojů. „kde máš odpocku?“ nakoukla ke mně Ell do boxu. „klasicky ve skříňce“ navedla jsem ji k potřebné dece a Ell odkvačila. Dozapnula jsem botičky a chrániče, přitáhla o jednu dírku sedlo a pak už vykoukla do uličky. Ve stáji panoval čirý ruch, bylo potřeba přichystat půlku koní. Ulička byla relativně prázdná a proto jsem otevřela box a vyvedla kobylku tunelem na nádvoří. Tady už čekalo několik jezdkyň i lyžařek, nechyběla ani Niora jakožto hlavní dohlížitel. Ell mi hodila věci do kufru velkého auta, které nám je vyveze do horské chaty. Pak už se kamarádka chystala samu sebe. Nasoukala se do přezkáčů a připravila si lyže. Já jsem ještě dozapínala bederku a dotáhla sedlo. „Jak jste na tom?“ přistoupila k nám Nia a kritickým okem si prohlédla Valhallino nastrojení. Malinko jí mateřsky poupravila hřívu a pak zase odkvačila pomáhat jinam. „Za deset minut vyrážíme!“ zahlásil Tom. Všude panovala přátelská atmosféra mísící se s natěšenými pohledy a gesty. Čas utíkal velmi rychle, přišla mi to jako chvilinka co Tom ohlásil odjezd za deset minut a teď už se z jeho úst ozívala slova vyzývající nás nasedat. Přichytila jsem rychle lonže k řemenům sedla a hodila je opatrně Ell, která už stála přikurtovaná vázáním k lyžím a čekala na mne. Ell otěže klasicky svázala k sobě pevným uzlem a narazila si rukavice. Pohlédla na ostatní holčiny, v jaké fázi se nacházejí ony. Vložila jsem levé chodidlo do třmenu a vyhoupla se do sedla. Upravila jsem si otěže, zavrtěla se v sedle a pak už jen čekala na pokyn ke startu. Abych se zabavila, drbala jsem kobylku po krku. každou chvilku jsem také pohlédla přes rameno na Ell, která nadopovaná adrenalinem házela jeden úsměv šílence za druhým. Niora kolem nás projela v sedle Parise a z výšin kontrolovala, jak na tom jsme. Pak zamířila k Nathovi a živě s ním diskutovala. Co řešili se k nám ale nedostalo. Nakonec se ale Nath s vražedným pohledem přesunul na konec skupiny a škaredil se na celý svět. Copak se mu nelíbí na krásných, vypracovaných, dívčích pozadích? sledovala jsem oblohu, která byla ocelově šedá a jen semtam prosvítala blankytná modř. Atmosféra obklopující nás, mě naprosto strhla. Poposedávala jsem vzrušeně v sedle a tím rozdivočela i Valhallu, která nedočkavě přešlapovala na místě, už už vyrazit. „Všichni připraveni?“ ozval se zepředu zvonivý Niořin hlas. Pár z nás proneslo tiché ano, Ell však z plných plic zaječela. Niora, zjevně spokojená jasnou a hlasitou odpovědí, pobídla Toma a Sue ve velké dodávce a nechala je odjet. Potom se náš proud dal pomalu do pohybu. Bylo to jako řetězová reakce, počkala jsem, dokud se dvojice přede mnou nedá do kroku a pak jsem informovala Ell a stiskla otěže, abych Val pobídla do kroku. Pomalu jsme se točily okolo kašny a pokračovaly cestou mezi výběhy. Dodržovali jsme bezpečnostní vzdálenosti, aby se nikomu nic nepřihodilo. Každých třicet sekund jsem mrkla dozadu na Ell a věnovala jí zářivý úsměv. Radostně mi ho pokaždé oplácela. Bylo to dokonalé. Dosud jsme trénovaly samy, ale teď se vydala na výlet většina Floresty-paráda! S tím ale také přišly první obtíže. Držely jsme se ke konci skupiny a tak před námi sněhem prošly již desítky kopyt. Ell vzadu se pekelně soustředila, protože sebou evidentně nechtěla fláknout hned na začátku. S průjezdem brány Floresty a najetí na cestičku podél louky znamenalo začátek ohýbání. A tak se drazí lyžaři museli začít snažit. Pozvolným tlakem levé holeně a pravou otěží jsem navedla Valhallku do oblouku. Ell naklopila lyže na pravou hranu a vyjela oblouček trochu prudčeji, než bylo nutné. Pak se k nám dozadu zanesl na větrném poryvu Niořin hlas-připravit ke klusu. Zkrátila jsem si otěže, abych měla koně více pod kontrolou a těsně před stisknutím holení a naklusáním jsem se ohlédla na Ell, zda je také připravená. Samozřejmě byla, proto jsem vyslala pobídku do klusu a začala se rytmicky zvedat ze sedla. Vzduchem se také nesla nějaká nadávka, či vyjeknutí, jak někdo najel na muldu, či se mu prkýnko (ať už jedno či dvě) zařízlo do hlubokého sněhu. Každých dvěstě metrů jsem přesedla na druhou nohu, aby byly obě končetiny zatěžovány stejně. Cesta nás plynule navedla mezi stromy. Celý kolos se tak přesunul do kroku. Povolila jsem, stejně jako ostatní, otěže pro vydechnutí. Val se od nozder nesly obláčky páry. Jakmile se terén opět vyrovnal, naklusaly jsme a pokračovaly směle dál a výš do hor. „Stáááát!“ neslo se zezadu. To byl jasný pokyn pro zastavení kvůli pádu. Ell za mnou stáčela lyže do oblouku aby Val nenajela na nohy a já postupně přešla do kroku a zastavila. Ell trošku zavrávorala, jak její tělo chtělo pokračovat v pohybu, ale ustála to. Nebylo pořádně vidět, kdo skončil na zemi jako první dnešního dne, ale brzy jsme se již opět rozpohybovali a rozklusali. Cesta te’d vedla do prudšího kopce. Zvedla jsem se ze sedla, opřela ruce o kohoutek a uvolnila hřbet. Chvilku nám trvalo, než jsme se višchni vyšplhali na kopec. Jamile však i poslední lyžař stanul na vrcholku, přišel pokyn do cvalu. V ruce jsem cítila, jak jde Val radostně dopředu. A najednou.. vyhodila! Poprvé za celou dobu co ji jezdím si Valhallka vyhodila. No, evidentně je sníh náš kamarád. To už se ale blížil první skokánek, jehož techniku jsme moc neprobírali, ale bylo to v podstatě jednoduché. Navedla jsem kobylku zleva od skokánku a Ell si na něj nakormidlovala sama. Výraz v její tváři byl naprosto jednoduše čitelný-zděšení. Jakmile se ozvalo duté žuch, ohlédla jsem se a zkontrolovala, zda je kamarádka celá. Zazubila jsem se na ni a cvalem uháněla dál. vyjely jsme na další louku, která opět stoupala do kopce. Abychom uvolnili koním přešli jsme do klusu. Jezdce za námi jsme však naváděli do obloučků, takže práce bylo stále dost. Ell precizně naklápěla lyže a snažila se udržet rovnováhu. Po vlnovkách přišla další technická lahůdka a sice brždění. Klusali jsme pomalu do údolíčka a děvčata za námi zuby nehty držela lyže a boardy, aby se nerozfrčely do širokých dálek. Potom jsme opět nacválaly a prosvištěly lesem, kde přišly opět skokánky. Ell už nepůsobila tak vyjukaně, ale respekt byl znát. Lesní cesta končila a my přešly do kroku. Před námi se pak už objevila moderní, v přírodním stylu zařízená, horská chata.
Dorazily jsme až před samotný vchod, kde jsme se na střídačku zaparkovaly. Seskočila jsem z Val, odepnula lonžky a vytáhla třmeny. Ell se vyzula z lyží a doprovodila mě do boxu. Ten se nacházel ve starší stáji, která byla vcelku prázdná. Teď se ale opět naplní koňským pachem, ržáním a kobylinci. Odstrojily jsme kobylku a Ell se nabídla, že dojde do auta pro odpocku. „Stejně se potřebuju přezout.“ Pokrčila rameny a už se šinula drobnými krůčky k velké dodávce, která již nějakou chvíli musela stát na dvoře, protože sklo začaly opět pokrývat ledové obrazce. Zatímco Ell se převlékala, já jsem popadla vidle a z velké hromady připraveného sena jsem nanosila do boxu k Val. Následoval také kbelík s vlažnou vodou pro zahnání žízně. Pak už Ell přinesla deku a společně jsme Val zabalily do odpocky. Když byla obstaraná ona, přišly jsme na řadu my. Zavěsily jsme se do sebe a vyrazily směrem k restauraci, kde na nás čekal teplý a příjemný oběd. Usadily jsme se ke stolu s Haper, Bloodye a Karin. Chvilku jsem koukala do meny, než jsem si vybrala. V restauracích nikdy nevím co si dát… nakonec ale vyhrál hovězí guláš s hospodským knedlíkem. „bez cibule, prosím!“ ohlásila jsem ještě a odevzdala jídelníček servírce. Jídlo bylo výtečné. Nacpaly jsme se k prasknutí a pak si hověly na židlích. To však nemělo dlouhého trvání, protože Nia nás opět hnala do akce. „je zimní období, dámy. Brzy se stmívá, musíme na Florestě ještě koně obstarat, což nejde za úplné tmy.“ Vysvětlovala, i když nebylo třeba. Dvacítka židlí se najednou odsunula a zaskřípěla o dřevěnou podlahu. Sebrala jsem teplou bundu z opěradla židle a vydala se s holkama ven. Po cestě jsme ještě stihli paní domácí poděkovat z aoběd a pomoc s ustájením. „Já půjdu připravit Val, ty se běž převléct.“ Vybídla mě ell a já vděčně přijala. Zamířila jsem k velké dodávce, u které probíhala tlačenice. Moje věci se házely dovnitř jako jedny z prvních, takže logicky budou blízko zadním sedačkám. Vlezla jsem proto dovnitř auta a přes opěradla sedadel zašmátrala po svém pytli. Trošku jsem s ním zamachrovala uvnitř vozu a pak se vyškrábala ven. Vybalila jsem si lyže, přeskáče a teplejší oblečení. Rychlý pohled, jestli mě nikdo nepozoruje a pak už šly rajtky dolů a přes termovrstvu přišly oteplovačky. Ještě natáhnout podkolenky, zatáhnout přeskáče a pod bundu vložit páteřák, který najde uplatnění i tady. hotovo. Uklidila jsem věci zpět do kufru auta a ťapkala na nádvoří. Tam už stála Ell s Valhallkou na ruce. Popleskala jsem kobylku a za její zádí hodila lyže na zem zacvakla jsem se do nich a pak už sii na skřehlé prsty nasadila rukavice. „nasedáát“ ozvalo se táhle a Ell se vyšvihla do sedla. Vypadá leračně, jak jí nohy splývají až pod břicho Valhallky. Chopila jsem se lonží a byla připravená na pokyn k výjezdu, který přišel zanedlouho. Ell stiskla holeně a navedla Val za ostatní koně. Niora nás vyvedla z areálu hotelu a my ještě zamávali paní majitelce na rozloučenou. Jelo se jinou cestou. Ta již od samého začátku klesala a tak jsem stočila špičky lyží k sobě a pořádně se do nich zapřela, aby mi to neproklouzlo. Cesta byla kouzelná. Rozhlížela jsem se fascinovaně kolem sebe. Všude samý strom, o který bych si mohla roztříštit lebku. Místy led, na kterém by mi mohla podklouznout lyže a o který bych si mohla popálit tvář (což byla jediná část kůže, která mi vykukovala) každou chvíli jsem uhýbala větvi, která by se mi lehce zabořila do měkkého bšiřního svalstva… při pohledu na nebe jsem musela dát zapravdu nioře, která nás hnala rychle zpátky. Pomalu ale jistě se začínalo stmívat, ještě tak dvě hodinky, než padne úplná černota. Budeme to mít tiptop. „Kluuuus“ neslo se zepředu. Několik z nás se vylekalo, protože rezonance hlasu způsobila pád sněžné peřiny z níže položených větví jehličnanů. Pevněji jsem stiskla prsty, obtočené kolem lana a pokrčila kolena. Jak Ell pobídla Valhallu ke klusu, trhlo to se mnou. Naštěstí jsem vše ustála. Cesta teď vedla po rovince, takže to šlo v pohodě. Jet pluhem v klusu by totiž asi moc dobře nešlo. Ell vybírala neporušený sníh, takže se mi jelo krásně. Pro zpestření jsem se letmo zkusila natočit do nějakého toho obloučku. Pravidelně se střídalo tempo podle terénu. Jakmile přišlo klesání, zapřela jsem se do pluhu a sjížděla kopečeky pomalu. Brzy jsme se přiblížily k dalším skokánkům. Nacválalo se a šla jsem na to. Ell samozřejmě s Valhallkou jely vedle, takže jsem se na skokánek musela dokormidlovat sama. Pokrčila jsem kolena a vysvištěla nahoru, tam jsem se automaticky podpořila v odrazu a letěla vzduchem. „Jooo, redbulll!!!“ ječela jsem v letu. Abych si ale neukousla jazyk, přestala jsem ječet před dopadem. Ten jsem také utlumila odpérováním v pokrčených kolenou. Pokračovaly jsme směle dál a já najela na ještě asi tři další skůčky. Nebyly nijak velké, ale o adrenalin v krvi se mi to postaralo. Tváře mi rudě žhuly, jak mi je ošlehával vítr. Na plácku pak přišly opět obloučky. Ell až se sadistickou radostí naváděla Val do neustálého oblouku a já za nimi vlála jak vlajka na stožáru, dokud jsem nechytila rytmus. Zpáteční cesta byla oddechem pro koně a zápřeží pro lyžaře, protože neustálé brzdění bylo opravdu náročné. Ke konci už mě chytaly křeče a tak jsem na závěrečné rovince přešlapovala z nohy na nohu, z lyže na lyži.
Zajely jsme na dvůr Floresty a pak se všichni rozpovídali. Vyzouvala jsem se bolestně z lyží a vděčně přijala nabídku Ell, že Val prozatím obstará. Mohla jsem se tak usadit na lavičku a vyzout se z lyžáků. Pohybovala jsem prstíky na nohou, abych si je rozpohybovala, když jsem si uvědomila, že vlastně mám botky v autě, které stálo asi tři sta metrů ode mě. Sakra! „Nathe!“ zakřičela jsem na klučinu, který vycházel ze stájí. „ano?“ uculil se na mě šibalsky. „Donesl bys mi prosím boty?“ udělala jsem osvědčené psí oči, které na Ell vždycky zaberou. Nath chvilku váhal, evidentně měl ze mě psinu. „Víc už prosit neumí.“ Navedla ho Ell, která zrovna projížděla kolem se stojanem a věcmi. Nath se zasmál a botky mi přinesl. Samozřejmě si ale namohl odpustit nějakou „velmi inteligentní, vtipnou a trefnou“ poznámku.

arya - gold:
1.DEN

Dneska nás čekal první en skijoringového kurzu. Vše začalo v jídelně kdy nám u snídaně Niora řekla jak to bude probíhat a rozdělali nás do trojic já jsme byla s Keil a Katty. Po Nioře uvodu jsme se měli dohodnout na našem postupu, nejdřív máme všechny zkusit vést koně z poza koně, Gold už to zná ale oživit si to mu opravdu neublíží, sedli sjme si s holkama k sobě a dohodli jsme se jak bude vše probíhat, nejdřív si všechny tři nastrojíme koně a začaneme v hale, ROzešli sjme se tedy do pokojů a sedlvoen abychom si nastrojili koně, Golda jsme nechala v boxu a tak jsme si jenom vzala věci ze sedlovny a donesla sjme si je k boxu, na Goldovi dneska jezdit nebudu a tak jsem mu dala poprsák z vozatajského postroje. Nejdřív jsme ho pořádně vyčistila a nakamaškovala, botičky jsme mu nedávala aby mu to neklouzalo. Pak jsme ho nastorjila a dala jsme mu přes postroj odpocku aby mi nenastydl. Když jsme měla nastrojeno nanadala sjme mu uzdečku, ke které jsme připla opratě, Když jsme měla hotovo vyvedla jsme Golda do haly kde se sejdeme s Keil a Katty. V hale jsme se s holkama pozdravila a protože mám vozataják, místo zdlouhavého vysvětlování jsme jim protě ukázala co mají dělat, stoupla jsme si z boku k Goldovi vzala jsme si oprapě do rukou a taky tušírku, krok, řekla jsme a a ni jsme němusela tušírku použít a Gold se rozešel, obešla jsme s ním halu, tak si to tayk vyzkoušejte řekla jsme jim a holky se ke mně přidali, oboum to šlo rychle a tak se mohly pomalu posovuat směrem dozaději, já už jsme pak chdoila za Goldovou zádí a i dé jsem se trochu vzdalovala protože na lyžích za ním nebudu tak blízko. Gold v klidu vyšlapova opravdu to zná a neměl problém. I holky se pomalu posouvali za svoje koně a taky jim to šlo, v hale jsme strávili docela dost času a když už jsme si byyly všechyn docela jisté vyšli jsme s konmi ven, začnu já s Goldem a potáhnu Keil, Katty zatím podrží koníky pak se prostřídáme. Keil si došla pro prkno na kterém pojede a nazula se do bot, a převlékla se netrvalo jí to ani moc dlouho ale i tak sje s konmi chodili, přvní tahání budeme zkoušet na ceste směrem k lesu, která je hezky zasněžená, když přišla podala sjme jí lonžky které měl Gold připnuté k postroji chytla se jicha a já jsme si stoupla vedle Golda krok řekla sjme a pobídla Golda dopřdu on se rozešel, když za ním zašustil snowboard akorát zastřihal ušima ale jinak to neřešila avyšlapoval musel trochu zabírat aby Keil utáhl ale oproti celému vozu to pro něj nic moc nebylo, dojeli jsme s Keil na konec cesty tam jsme Glda otočila a vraceli sjme se zpátky, Gold fungoval užasně a tak jsme o nechala dělat i obloučky. Pořád jsme se držela u jeho levého ramene, vrátili sjme se ke Katty. Ta držela koně, ted bude na řadě ona a potáhne na lyžích mě, rychle jsme se nazula do přeskáču a nacvakla jsme si lyže, helmu jsme si nandala oblečená už jsme byla, Katty s Asii. Dobruslila jsme k ní a potom pomalu došla aby se mě nelekla, chytla sjme lonžky a Katty pobídla Asii dopředu, trochu znejistěla když musela zabrat ale poslechala a vyšlápla dopředu mě to lehce zatáhlo a už jsme se ezla, popřela jsem v sobě veškerou lyžařskou výchovu a mýsto abych se opírala o předek přeskáču jsme si je jakoby tlačila před sebou a muj styl se dal nejlépe přirovnat k sezení na zaáchodě ale jinak bych se rozplácla a tak sjem pokračovali dál, Asie byla ze začátku nejistá ale Katty si jí uklidnila a kobylkal pak už vyšlapovala jak má, jeli jsme stejnou trasu jako předtím já s Goldem a Keil. Na konci cesty jsme to zase otočila a jeli ve stejných stopách zase zpátky. Musela jsme se usmívat skijoring mě prostě baví jsou to moje dva neoblíbenější sporty dohromady. Vrátili jsme se a tentokrát jsme já drežla koně zatímco holky vyrazili ani se spirálkou nebyl problém a holkám to šlo pozrovoala jsme je zatím co jsme vodila koně. Za chvílio byly taky zpátky. Všichni už jsme byly zmrzlí a koně toho měli dost proto jsme se pomalu vydali do stájí a pak do jídelny na čaj.

arya - gold:
2.DEN

Dneska nás čeká s Golde samostatný výlet, ráno jsme ho po jídle nechala v boxe, vezmu ho hned dopoledne a potom mu nechám volno ve výběhu. Vydala jsme se do stáje už oblečenáv lyžařskym jediné co mi chybělo byly přeskáče, ty si obuju pootom,Sundala sjem Goldovi stájovkua pořádně jsme ho vyčistila, potom jsme mu vybrala z kopyt a pořádně jsme mu ej namazala aby se mu nedělala nášlapky, i když sníh je prachový a dělat by se tolik neměli. Potom jsme Golda nakamaškovala a začala sjme s postrojováním, Dala jsme mu poprskák, a obřišák, zadní postroj nepotřebuje, postraňky využiju na přichycení se ke Goldovi jenom k nim musím dát ješta lonžku jinak by byla krátké. ale to až potom po nastrojení Golda jsme na něj hodila lehnou venkovní deku aby mu nebyla zyma včera mus tačila odpocka nebyly jsme tam tak dlouho a a nai tolik nepracoval ale dneska to bude jiné, potom jsme mu nanala vozatajskou ohlávku s opratěmikvuli dece je nebudu moct protáhnout kroužky na obřišáku ale to nevadíi, postaňky jsme vytáhla zpod deky vzadu. Pak jsme si nazula přeskáče vzala lyže a lonžku a vyvedla sjme Golda ven. Tam jsme k postarnkám přidělala lonžkunazula jsme si lyže chytal opratě a nakonec jsme se páskem přiděllal k lonžce mohly jsme s Goldem vyrazit. Krok řekla jsme a lehce povolila opratě Gold vyšlápnul, lonžka se napnula a vyjeli jsme krokem jsme pomalu jeli ven z areálu Floresty. Gold zvesela vyšlapoval dopředu a já jmem si užívala ízdu co to jen šlo vzhledem k tomu že jsme se musela soustředit na muldy hlbokého sněhu a udržování rovnováhy. krokem jsme dojeli na louku která je hovná, tam jsme chtěla enchalt Golda naklusat. Pobídla jsme ho do klusu a nechala jsme ho zabrat, já jsme se na zrychlení připravila a tak mě naklusání nepřekvapilo, koukala jsm ese po krajině už jsme se uvolnila, a rozhlížela jsme se okolo když jsme si všimla konských stop a stop od lyžéí koucek vedle nás, usmála sjme se někdo tadu z holek už byl se projet, kdo to opravdu nepoznám. Nechala sjme Golda klusatpookraji louky, dokud jsme nedojeli k lesu tam jsme ho zatočila a pokračovali jsme zase rovně, chtěla jsme zkusit si vlnovky a slalom abychom natrénovali na závod a tak sjem s Goldem odbočila od ktraje louky a nechala jsme ho v klusu dělat vlnovku, Gold se zatáčením problém neměl ale já jsme vždycky zapoměla zahranit jelikož jsme se soustředila na všechno ostatní ale po chvíli jsme se do toho dostala a šlo mi i zatáčení. když jsme dojeli tam kde jsme začali pokračovali jsme dál po cestě, tentokrát v kroku, nášlapky se nedělali a tak neměl Gold s chuzí problém. ted nás čekalmírný svah dolu, začal jsme plužit a lehce Golda zpomalila, naštěstí kopeček nebyl dlouhý a ta jsme byly brzo dole. pokračovali jsme dál po rovině. am jsme Golda pobéídla do klusu, zvesela vyšlapovala já jsme si to opravdu užívala. Dojeli sjme k louce která vede do kopce a vrací se zpět k florestě, vzala jsme Golda do kroku a v klidu jsme došli na začátek louky tam jsme ho pobídla do klusus a potom do cvalu, musela jsme udělat přechod přes klus aby to se mnou tolik necuklo. Gold zabrala na mě spadla sprška sněhu který odlétával Goldovi od kopyt. zapřela jsme se v přeskáčích a užívala jsme si rychlost jakou Gold cválal, dávala sjme si pozor abch nevzla Golda za hlavu. Vycválali jsme nahoru na louku rychleji než jsme si myslela, vzala jsem Golda do kroku a v kroku jsme pomalu došli zpátky na Florestz. Gold se zatím vydýchal a vykrokoval. tam jsme se ale odvázala sundala sjem si lyže aještě jsme ho provedla aby si vydechl i bez zátěže, potom už sjme hov zala do boxu kde jsme ho odstrojila a ořádně vyčistila. Dala jsme mu výběhovou deku s krkem a odvedla jsme ho ven. Potom sme si ukldila všechno vybavení an stojan abych ho měla na zítřek připravené. Už se na společný výlet dost těším

arya - gold:
3.DEN

Hned po snídani sjme se vydla do stáje abyhc si připravila Golda na dnešní výlet. GoldGold rozhodně nevypadal unaveně za což jsme byla ráda, rovnou jsme si došla pro stojan do seedlovny. Tam jsme měla připravený všechny postroje, dovezal jsme si ho k boxua kde stál vyčisštěný Gold. Pořádně jsme mu namazala kopyta aby se mu nedělali nášlapky stejně jako všera, ˇPak jsme Golda nakamaškovala a začala jsme s postrojováním. Pozapínala sjme všechny postroje a zase jsme na Golda dala deku zapla jsme mu jí a nauzdila jsme ho. k uzdečce jsme připla opratě. Nandala sjem si helmua rukavice, zapla jsme přeskáče. vzala jsme jěště lonžku ze stojanu a lyže a vyšla jsme ven tam už byla spousta holek a dokončovali poslední přípravi na cestu. I já jsme se připla ke Goldovi nazula lyžea a naposledy vše zkoukla pak už jsme byla připravená na castu. U Toma v auitě už jsme měla připravenou Goldovu odpocku až dojedeme na hotel. Počkala jsme až Niora zavelý a vyjeli jsme směrem z Floresty, zatím jsme jeli krokem. Koně frkali a já jsme se kochala okoím, pomalu jsme dojeli k první klusové části, počkala jsme až naklušou holky předemnout a taky jsme pobídla Golda vyklusal já jsme se přizpusobila rychlosti, pomalu jsme stoupali směrem k horám kde nás čeká teplý čaj. Dojeli jsme na jednu rovnější louku kde byly připravené skokánky, museli sem zajet klucu už dřív a postavit je, pro lepší přehlednost byly jejich obrysy obarveny barvnou na sníh. Nia nám řekla aby ty co chtějí si vyzkoušeli skokánky, smaozřejmě že jsme se přihlásila a počkala až na mě příjde řada. pak jsme pobídla Golda do klusu a poom do cvalu nechala sjme ho cválat, vedle skokánku zatímco jsá jsme vybočila trochu dostrany abych skokánek přeskočila musela jsme se docela snažit protože mě porpouhy táhy zpět za Golda ale šlo to skočila jsme první skokánek, předním jsme Goldovi trochu povolila abych mu necukla v hubě. Dopadla jsme a muswla jsme se usmát bavilo mě to. Najela jsme znovu. tentokrát na jiný. Na louce jsme strávili asi pul hodiny a potom jsme se přesunuli dál směrem k hotelu, chvíli sme šli krokem a pak jsme si nacválali a vycválali jsme měnčí kopec ten pro nás byly nejspíš poslední protože už byl vydet kouř z komína hotelu. Tam jsme se zastavili vyzula jsme lyže a zavedla Golda na místo kde nám ukázala majitel, odstrojila jsme hoa dala sjem mu oidpocku kterou sjme měla u Toma.Kdž jsme se postarala o Golda začla jsme si na čaj. po maleém občersteví a pauze jsme si zase došla koně nachystat holky které jeli ve dvojicích se vystřídali a vydali jsme se na cestu zpátky. Nia nás spočítala vše zkontrolovala rozloučili sjme se majiteli hotelu a vyjeli sjme zpátky domů. cesta zpět byla už klidnější a nebylo tam tolik cvalových a klusovích pasáží. koně si odpočinul zato mi ne. Museli jsme totiž plužit a dávat si pozor abychom nenajeli na koně před sebou. Pomalu sjme se blížili domů když nás Nia zavedla ještě na jednu louklu tam byl postavený slalom, nejdřív jsme si ho měli projet v kroku ptom v klusua a nakonec jsme mohly ve cvalu. pobídla jsme Godla do kroku a začala sjem si slalom procházet. Soustředila jsme se na zatáčení Golda i lyží a po chvíli se mi to dostalo pod kůži. Pak na mě přišla řada v klusu. Pobídla jsme Golda tentokrát to bylo náročnější ale i to šlo a ke konci už mi to pčřišlo v pohodě, sloupy byly daleko od sebe. Nakonec jsme se rozhodla zkusit to ve cvalu. Pobídla jsme Golda do cvalu, vím že si sám přeskočí jakmile bude potřebovat na správnou ohu. vyjeli sjme a zatočila jsme ho za první sloup, překvapivě brzo nasledoval druhý a hned nato třetí měla jsme co dělat ale vzpoměla jsme si an svoje zimi strávené na lyžícha hned jsme se do toho pomořila, lyže jsme ovládala podvědomě a soustředila sjme se na ovdláfdání Golda. Ten se snažila perfektně mu to vycházelo, vždycky si přeskočil. Když jsme všichny vyzkoušeli pokračovali sjme v cestě domů. Za chvíli jsme tam byli. Postarali jsme se o koně a šli jsme se tay ohřát.