haper + callatos: 1.DEN SKIJÖRGINGU s BLOODYE A KARIN

NA DVOU LONŽÍCH
Vykoukla jsem z Calliho boxu do uličky. „Bloodye?“ houkla jsem. Naproti vykoukla tmavovlasá dívka. „Můžem?“ „Jo! Jenom dotáhnu podbřišák!“ odpověděla mi. I já si zkontrolovala, jestli jsem Callimu dobře dotáhla vozatajský obřišák, zda je dobře zapnutý podocasník. Ještě jsem mu protáhla nožky. Už překusoval nedočkavě udidlo. Dala jsem mu místo vozatajské uzdečky s klapkami a roubíkovým udidlem obyčejnou uzdečku bez otěží. Na ouška dostal čabraku a na nožky chrániče a botky. Měla jsem dvě dlouhé lonže zacvaklé každou v jednom udidlovém kroužku. Obě jsem je protáhla očky na obřišníku a pravou lonž jsem mu přehodila přes hřbet, aby si ji nepřistoupnul, když ho teď povedu bok po boku. Ještě jsem přes něj hodila deku, protože se přece jenom zatím moc nenadře Pak se Bloodye zastavila před naším boxem a mrkla na nás. Usmála jsem se na ni, pohladila Callatoska po krku a vešli jsme za nimi a zamířili tunelem do haly. Ve dvojce se k nám hned přidala taky Karin s Vanilkou.
Vešli jsme do haly. Před chvíli jsme si tu rozestavěly jednoduchý slalomek z barevných kuželů, abychom se pocvičili ve zručnosti a koníky pěkně protáhly U dveří už jsme měly nachystané batony s botama, helmou a vedle lyže a prkno. Ať to můžeme rovnou popadnout a vyrazit
Karin se tvářila trošku nesměle. „Neboj to zvládneš!“ podpořila jsem ji a zakřenila se na ni. Zhluboka vydechla. S Vanilkou ještě na dvou lonžích nepracovala. Proto jsme jí s Bloodye pomohly. Jen co jsme si každá pochodila s koníkem na ruce na obě strany, zatím pěkně vedle plece, podržela jsem Bloodye Dekamerona a ta se přesunula k Vanilčině hubě, připla si k udidlu ještě vazák a Karin si stoupla za ni, kousek bokem, aby ji kobylka viděla a začaly to společně zkoušet. A aby mi tady ti dva valáškové nelelkovali, tak jsem s nimi oběma ještě chodila po hale. A byla to celkem psina Každý chodil jiným tempem a jednou se Dekameron zničehonic zastavil, zatímco Call pokračoval dál. Nechybělo málo a byla jsem roztrhlá vedví
Po pár minutkách, kdy už tomu holky šikovný přišly na kloub a zvládaly to pěkně i samy předala jsem brunetce toho jejího krasavce a teď jsme se každá naplno věnovala své práci. Zavedla jsem si Callise bokem ať máme pro začátek klid. „Stát!“ šeptla jsem tiše a zastavila. Provedla jsem v rychlosti přátelskou hru s oběmi lonžemi a přehazovala mu je přes hžbet, krk a okolo zadníh nohou. Nehnul ani brvou...Odmotávala jsem si obě lonže a pomalu couvala za něj. Valášek se po mě zvědavě podíval. Zvedla jsem varovně prst: „Stát!“ zopakovala jsem mu pobídku, která stále platila. Už jsme práci na dvou lonžích dlouho nepotrénovali, ale chodili jsme takto v pohodičce i na procházky, tak doufám, že to půjde hladce
Nestoupla jsem si úplně za něj, ale trošku stranou, aby mě viděl. Stejně jako jsme to radily Karin Chvilku jsme jen tak stáli a já si ověřovala, že Callatos bude respektovat moje povely i takhle zezadu bez biče...ale stejně jsem si ho pro jistotu vzala a nechala u dveří na židli...uvidíme jestli ho budeme potřebovat. Valášek stál.
„Á krok!“ pobídla jsem hlasem a poslala mu lonžemi jemnou vlnku. Callatosek chviličku váhal, ale pak se rozešel. „Anoo!“ pochválila jsem ho nadšeně. Jakmile jsem jej podpořila při prvních krůčcích, bylo to dobré první jsme chodili rovné linie, jen vyjížděli rohy. Reagoval krásně na jemné naznačení lonží. Vnitřní jsem mírně ohnula zápěstí a vnější přiložila více přes záď. Nadšeně jsem ho chválila Tyhle základy nám šly i bez biče...uvidíme jak to půjde dál. Ale valášek se choval vzorně, měl už dnes odpracováno a nikde nebyl žádný problém. Měnili jsme obloučkem směr, zkoušeli zastavovat a prošli jsme si na obě ruce ten malý slalomek mezi kužely. Když jsem měnila směr, vždy jsem mu naznačovala jak vnitřní lonží, tak vnější. Při zastavování jsem jej první upozornila hlasem: „A stáát!“ a poté ohnula zápěstí a lonže zaráz jemně přitáhla. A bylo to moc fajn Prošli jsme si základní jízdárenskou drezuru jako vlnovky, od stěny ke stěně, půl jízdárny a středem. A protože nám to tak šlo, tak jsem s Callim na rovných liniích zkusila i po pár krůčcích i zaklusat. Zase pobídka hlasem: „Á kluss!“ a pak jemňounká vlnka a já se rozběhla a zvedala vysoko kolena. Stejně jako kdybych šla vedle něj. A protože jsem nechtěla, aby se Callatosek začal nudit a vymýšlet ptákoviny, nijak jsem to nepřeháněla, pochodili jsme jen pár minut.
„Tak co? Zkusíme to i kousek venku?“ navrhla Bloo Karin zakoulela očima, ale souhlasila. Tak jsme na sebe natáhly batony s botama a přicvaklýma přilbama za popruhy, koním jsme daly očmuchat lyže ať se s náma nerozběhnou ještě dřív než je budeme mět na nohách a vyvedly jsme je z haly ven a pěkně s velkými rozestupy šli za sebou každá na dvojlonži směrem k velkému výběhu. Šli jsme v pohodě krokem, sníh nám křupal pod nohama, ale byl tu pěkně ušlapaný. Doufám, že někde nevytratíme botečky. To by mě mrzelo...
Prošli jsme okolo velkého výběhu a pak brankou a dozadu na louky. Šli jsme přes louku až do polí. Holky mě nechaly jít první. Tak jsem nám s Callatoskem prošlapávala cestu. Vak s lyžema jsem měla hozený přes rameno a takhle ven jsem si pro jistotu vzala bič, protože valach nebyl dlouho v terénu...a zkusily jsme si každá zase nějaký ten oblouček, zastavit a změnu směru. A ono to šlo Byla jsem na Callatoska moc hrdá a hned dostal mlsku Poplácala jsem ho po krku a srovnala mu na zádi deku. Byli jsme na místě.

TRÉNINK
U smrčkového hájku, kde pod stromy nebylo napadaného tolik sněhu jsme shodily batohy. Zacinakala mi tam termoska. „Hap?“ zeptala se Karin s nadzvednutým obočím. Jiskřilo jí v očích. „No neboj, svařák to není. Ale horké kakao jsem vzala. Bude se hodit ne?“ zeptala jsem se s úsměvem. „No že váháš!“ vyjekla Bloodye a už se po něm sápala, že se napije. Plácla jsem ji přes ruku A všechny jsme se začaly smát.
Koně jsme zatím nechaly očmuchávat sníh. Vanilka si dokonce i hrábla asi hledala trávu. Dohodly jsme se na podrobnostech, jak se co nejlépe prostřídat. Nakonec to dopadlo tak, že já si to zkusím s Callim jako první sama. Uvidíme kolik jsem toho z lyžování zapomněla. Stála jsem na tom tak před sto lety a Karin se chtěla podívat, protože na tom byla snad ještě hůř než já.
Bloo mi podržela Calliho a já se snažila dostat do lyžáků. „Ježiši mě asi upadly palce!“ brumlala jsem si pod nosem, když jsme vytáhla nohu z vyhřáté termoboty a snažila se ji vecpat do nových ještě nerozchozených lyžáků. Trvalo mi to hrozně dlouho a mumlala jsem si pod nosem nehezké věci. Několikrát jsem totiž málem zkončila bosou nohou ve sněhu
Když jsem se do nich konečně dostala, naposledy jsem zasupěla, odfoukla si pramen vlasů z čela a nasadila si helmu. Dala jsem si i brýle. Vytáhla jsme z vaku lyže, donesla jsem si je ke Callovi, hodila na zem a zacvakla se do nich. „Uh, dobrý,“ a natáhla jsem se po opratích.
„Holky jakmile začneme cválat, tak je něco špatně jasný?! Potkáme se u Lútesu!“ řekla jsem se smíchem, ale i tak jsem byla trošku nervózní ale snažila jsem se to brát s nadsázkou. Callatosek si mě chvíli prohlížel, když se dlouho nic nedělo a já se snažila si v tlustých rukavicích svázat opratě dohromady. Taky ho asi děsily ty moje brejle Ale stále jsem na něj tiše promlouvala. Tak se nedal na úprk hned...heh. Když jsem byla připravená, mlaskla jsem a nahlas na valáška houkla: „Á krok!“ a kývla jsem bičem, který jsem si vzala. Snad to zvládnu. Callatosek se rozešel. Trhlo to se mnou a rychle jsem se to snažila vyvážit koleny a pánví. „Jdi krok!“ dopobídla jsem grošáka, který nejistě zpomalil a natáčel uši dozadu. „Dobřee!“ pochválila jsem ho, když se opět vrátil do tempa. Připadala jsem si jak šikmá věž, která musí každou chvíli spadnout kývala jsem se z jedné strany na druhou a ze začátku jsme se pohybovali dost trhaným pohybem. Bloodye se mi vedle nahlas řehtala. Karin se to aspoň snažila skrýt Hodila jsem po brunetce vražedné očko
Ale když jsem Callatoska stále dopobízela a nadšeně ho chválila, za chvíli jsme tomu přišli na kloub. Polňačka zatím vedla stále rovno, nikde nebyl žádný velký hrbol a já se snažila stát s koleny mírně pokrčenými a nijak nechtěně netrhnout opratěmi, jen se jemně přidržovat popruhů, které byly jen zapnuté v obřišníku a ty mu nijak neubližovaly. Sníh mi klouzal pod nohama a už jsem se po několika desítkách metrů cítila jistější. Pak se ale začala polňačka ztáčet doleva. Tak teď uvidíme. Jemně jsem naznačila zkrácením vnitřní opratě a přiložením vnější na záď, že má jít do obloučku a nahnula jsem se, abych lyže přiměla spolupracovat. A ono to šlo! Roztáhnul se mi po tváři úsměv Ujeli jsme takhle ještě kousek. Pak jsem se víc napřímila a houkla na valáška: „A stáát!“ a přitáhla zlehka opratě. Valach zafrkal a zastavil se. Ohlédnul se po mě. „Pašák!“ pochválila jsem ho hlasem. Pak jsme se znovu rozjeli. Zase to se mnou nebezpečně trhlo, ale už to bylo lepší. Čekala jsem to a podržela se v kolenou.
Stále po cestě jsme za chvíli došli z druhé strany zpátky k holkám.
Zářivě jsem se na ně usmívala a pověděla jim, jak nám to šlo. Přispěchala ke mně Karin, aby podržela šedáčka než se vyzuju a hladila ho po krku. Dostal od ní i nějaký ten pamlsek. Poděkovala jsem jí
Pak si to zkusila s Dekim Bloodye a vedla ji Karča. Já zatím podržela koně, trošku s nimi pochodila ať nezatuhnou a dívala se jak to Blood jde. Jednou málem zkončila na zemi a to jsem to nevydržela a taky jsem se chechtala jako blázen Oplatila mi to stejně vražedným pohledem jako před chvílí já jí. Dokonce si zkusili i zaklusat. Ale kurnik šlo jim to! Na prkně vypadala drobná brunetka jako profík! Byla jsem nadšená.
Pak přišel trošku těžší úkol a to přesvědčit Karin, že se nemusí ničeho bát. Měla z jízdy celkem strach. Ale nakonec do toho šla a já vzala Vanilku opratně u huby a pomalu jsme se rozešli. Vzadu bylo ticho...nakoukla jsem tam. Blondýnka měla pevně stisknuté rty a pekelně se soustředila. Tak jsem ji nechala. Ale šlo jí to, tak nevím co tu schízovala! Po několika desítkách metrů se ozvalo: „Hele Haper, už mi to jde!“ Stihla jsem se jen ohlédnout, když jsem uslyšela vypísknout Bloodye a ihned nato ležela Karin v hromadě sněhu Zastavila jsem Vanilku a otočila ji. „Jsi v pohodě?“ zeptala jsem se starostlivě. Karin se silou vůle vyhrbala na nohy, rozmáchlým pohybem si sundala brýle a hodila po lyžích velmi velmi velmi nehezký pohled....a pak...jsme všechny propukly v tak huronský smích až nás z toho bolela břicha nešlo to zastavit.
Všechny jsme se prostřídaly za každém z koní. Já si vrněla blahem, když jsem se nechala táhnout Vanilkou nebo Dekim, protože jsem se mohla soustředit jen na svoje nohy a na to, aby mě tu pak nemuseli tahat bagrem z příkopy Když šly holky na Calliho, neřídily si ho, vedla jsme je. Jen já jsem si s Callem pohrávala bez vodiče snad mi to promine...
Zrovna jsem se držela Dekameronových opratí a užívala si takový servis, když najednou valach podezřele zrychlil. Asi se něčeho polekal. Jenže pak naklusal a to už to bylo setsakramentsky rychlý. Vyjekla jsem. „Bloodyeno chceš mě zabít?! Okamžitě zpomal!“ křikla jsem na ni. Ta opica se tam vepředu jenom smála a chtěla dokonce vyjednávat! Prý za kakao! no co jsem měla dělat. Tak mi nakonec zastavili. Nasupeně jsem se po ní dívala a chřípí se mi chvělo vše bylo ale jen naoko.
Nakonec jsme se všichni vrátili k mému batohu s životabudičem - kakaem, svalily se v nepromokavých kalhotech na zadky do sněhu a naklopily do sebe zaslouženou odměnu. Koně samozřejmě taky dostali po pamlsku a hlazení a škrabkání Bylo moc šikovní. Nakonec jsme si ještě trošku zablbli O Holky se pokusily v lyžákách vysápat na koně a já se zase zapřáhla za Callatoska a kousíček jsme jeli jako dva mušketýři a jeden postižený lyžař
Pak jsme posbíraly věci, vysoukaly se z lyžáků a hodily si na ramena batohy. Cestu zpět už jsem si jednu oprať dala do batohu a druhou přicvakla jen Callimu k udidlu a šla vedle něj. Pro dnešek toho bylo ažaž. A šli jsme domů Byl to parádní zážitek a zase jsme si s holkama o pár let prodloužily život ...pokud se teda neodrovnáme v nejbližších dnech na těch prkýnkách smrti

Zpátky v areálu jsme zavedly koně do boxů, odstrojily je, pečlivě všechno zkontrolovaly. Jestli není Callatosek někde otlačený nebo odřený. Botečky i chrániče jsme měli kupodivu všechny. Štěstí nám přálo. Vytřela jsem mu nožky do sucha víchem slámy zatímco pil. Pečlivě jsem ho poté vykartáčovala, promasírovala a rozproudila mu krev. Hodila jsem na něj teplou stájovku a pro jistotu mu na noc i zabandážovala nožky. Jen co jsem se spacifikovala na koleji a byla zase suchá, pomohla jsem pokrmit a pak jsem se vyvalila u Bloo a Karin na pokoji a vylepé u notebooku jsme koukaly na film