lesněnka+lauris: DRUHÝ DEN – SKIJÖRING (s Iris)

Společně s Iris jsme se domluvily, že Notku vezmeme ráno a Laurise odpoledne. Dohoda nebyla složitá, protože jsme spolu na pokoji a skoro každé ráno vstáváme společně. Zvláště, když je tento týden kurz. Začala jsem se v sedlovně připravovat, zatímco Iris strojila Notu. Už jsem se těšila na jízdu, protože mě to začínalo bavit. Už včerejšek se mi líbil a když teď pojedeme na vyjížďku, bude to ještě lepší. V šatně jsem si oblékla sadu, kterou nám Niora dala ke kurzu. No, prostě boží! Do té sady jsem se vážně zamilovala . Když už jsem měla na sobě i modré lyžáky, popadla jsem helmu s brýlemi a dlouhé lyže. Šla jsem ven a Iris s Notou už čekaly venku. „No, kde seš?!“ řekla Iris zlobným hlasem, ale věděla jsem, že to je jeden z jejích každodenních žertíků. „Tož, musím se připravit,“ vysvětlila jsem a zasmála jsem se. Položila jsem lyže na sníh a zacvakla si do nich lyžáky. Iris mezitím smotala lano, abych se za něj mohla chytit a dobře se držet. Poté mi ho podala a já si nasadila lyžařské brýle. Sice jsem vypadala dosti blbě, ale vážně jsem po prvním cvalu nechtěla mít celý obličej od sněhu. Trochu jsem zacouvala, aby se opratě napjaly a Nota si je nepřišlápla. Iris nasedla a dala si obě nohy do třmenů. „Můžeme?“ optala se mě a já na ni koukla. Přikývla jsem a Iris pobídla Notu do kroku. Celých 45 minut jsem se soustředila jenom na lyže, na terén a ještě na Notu, abych věděla, v jakém chodu jde, i když mi každé změny Iris hlásila. Stejně jsem všechno hlídala a ani jsem nevěděla, jak to stíhám, ale nějak jsem to stíhala. Po vyjížďce jsem se oblékla do normálních věcí a ty, co jsem měla na sobě, si uklidila do skříňky. Lyže jsem si opřela o stěnu a šla do stáje za Iris s Notou, společně jsme si povídaly. Poté jsem Notu doprovodila společně s Iris do výběhu a pak jsme šly do našeho pokoje.
A bylo tu odpoledne. Hned po obědě jsme chtěli s Iris vyrazit na vyjížďku s Laurisem a ne s Notou. Notička už totiž byla ráno . Usmála jsem se a vyšla s ním ven ze stáje. Venku už čekala Iris s lyžařskou výbavou. „Sluší ti to,“ popíchla jsem jí a usmála se. „Díky!“ odpověděla mi Iris a zapnula si lyžáky do lyží. Usmála jsem se a zkontrolovala Laurisovi připnutou bederku a také ještě popsák. Všechno měl, takže jsem opratě smotala tak, aby se Iris mohla pohodlně chytit a už jsem nasedala. Iris se tam ještě chvíli vrtěla a já ještě dotáhla sedlo. „Můžeme?“ zeptala jsem se jí a chytila otěže. Iris přikývla a chytila se opratí. Pobídla jsem Laurise do kroku a narovnala se v sedle. Šli jsme přes celý dvůr a potom jsme to vzali podél výběhu klisen a valachů, až k loukám a polím. Tady jsem především chtěla jezdit a oklikou to vzít zase zpátky na Florestu. Už jsem pocítila, že Lauris je přes zimu divočejší, než byl na podzim, takže jsem měla trochu kratší otěž. Pořád jsem hlídala Iris a otáčela se, abych se ujistila, že je v pořádku. „Naklušeme?“ zeptala jsem se Iris a otočila se na ní. „Jo!“ odpověděla mi veselým hlasem. Pobídla jsem Laurise do klusu a vysedala pravidelně na správnou nohu. Lauris krásně šel v kyprém sněhu a já hlídala jak cestu, tak Iris. Slyšela jsem zvuk lyží a taky dopadající sníh na zem. Pousmála jsem se a dívala se dopředu na cestu. Vlastně ani tady nebyla žádná pěšinka, ale mělo to i své výhody. Nemohlo to tu být namrzlé, protože tu žádná pěšinka nebyla. Po několika dalších metrech jsem zasedla do pracovního sedu a přitáhla si jemně otěže. Ovšem, Laurise už reagoval na sed, takže to bylo fajn. Zpomalil do kroku a já ho moc pochválila. V sedle jsem se otočila na Iris a změřila si jí pohledem. „Všechno v pohodě? Nemám jet pomaleji?“ optala jsem se jí. „Ne, takhle mi to vyhovuje,“ odpověděla. Přikývla jsem a otočila se. Nechtěla jsem s ní cválat, stejně jako ona se mnou. Prostě jenom klus a krok, nic více. Taky, byla to taková odpočinková vyjížďka. Vjeli jsme na lesní cestičku, která vedla krátce lesem a pak zase louky. Tady jsme šli krokem a dívala jsem se především na Iris a říkala jsem jí o každé větvi, která by mohla po ní švihnout. Ovšem, moje spolubydlící se statečně držela na lyžích a zatím nespadla! Naštěstí! Když jsme vyjeli ven z lesa, znovu jsme naklusali. Byl tu trochu jiný terén, takže jsem si Laurise držela na otěži a klidně vysedala. Klusali jsme pomaleji, aby Iris nespadla, a aby Lauris nezakopnul. Klusali jsme první část louky, druhou šli v krokem. Několik desítek metrů před lesní cestičkou jsme opět naklusali a jeli i na kousku lesní cesty. Zbytek cesty na Florestu jsme jeli krokem nebo klusem po lesní cestičce. Když jsme porazili zpět, Laurisovi jsem dala pamlsek a šla ho odstrojit.