ell + tarot: SKIJÖRING (+NADVANDY, SÁRA)
Dovedla jsem Tarotka na rovný úsek cvalovky a rozhlédla jsem se kolem. V těsném závěsu za mnou šla Nadvandy s Vahallou. Sára už byla na místě a právě bojovala s dvojitou lonží. Zamávala jsem na ni, ale příliš jsem nerušila její soustředění. Pohled mi padl na zbrusu nové krásné lyže, které jsem si položila do sněhu do bezpečné vzdálenosti hned vedle lyžáků. Na nohách jsem si na opracování nechala klasické jezdecké boty. Nevím nevím, jak bych v lyžákách chodila za Tarim. Bylo mi pěkně teploučko v krásné lyžařské bundě a zateplených kalhotách. Pohladila jsem Tariho po krku. Tarot se zvědavě rozhlížel. Měl na sobě skokové sedlo, klasickou uzdečku a botky s kamašemi. Samozřejmě bederku. K uzdečce jsem mu připnula dvě lonže. Zatím jsem je držela smotané v ruce. Tari se tvářil naprosto klidně. Já se zhluboka nadechla a začala jsem se soustředit. Spustila jsme třmeny na sedle. Lonže jsem od sebe oddělila. Odcvakla jsem první karabinku a provlékla jsem ji třmenem a zpět do udidla. Přešla jsem na druhou stranu a zopakovala jsem totéž. Stála jsem vedle Tariho zády k jeho hlavě. Valáškova bílá hlava byla po mé levici. V pravé ruce jsem držela smotanou lonž vedoucí kolem Tariho zádě do třmenu a do udidla. Jemně jsem ji přitáhla, aby ji Tarotek cítil na zadních nohách. Celou dobu jsem na něj klidně mluvila. Tari otočil uši dozadu a přešlápl, když se lonž napnula. Pochválila jsem ho a přesunula jsem ji po jeho zadních nohou nahoru a dolů. Tarot se spokojil s provazem kolem zádě a klidně stál, pochválila jsem ho a odměnila pamlskem se skotským máslem. Běloušek si ho spokojeně schroupal. Kolem Tarotkovi zádě jsem přešla na druhou stranu a zopakovala jsem totéž z druhé strany. Tarot v tom neviděl rozdíl a klidně stál. Pochválila jsem ho. Po očku jsem pohlédla na svoji nejlepší kamarádku. Nadvandy stála vedle drobné Vahallky a s hlavou nakloněnou na stranu kobylce vysvětlovala, že se nic neděje. Vahalla koulela očima, ale nechala se svojí milovanou majitelkou přesvědčit. Usmála jsem se a věnovala se opět Tarimu. Přesunula jsem se k jeho zádi. Neustále jsem na Tariho mluvila, aby se lépe orientoval v tom, kde jsem. Páni přes Tariho zadek nic nevidím. Zasmála jsem se sama pro sebe. Tak teď malá maturita, jak jsem Tariho při klasickém lonžování navykla na hlasové pomůcky. Zamlaskala jsem a energickým hlasem zavolala: „Tarote, jdi krok!“ Tarot zastříhal ušima, odkud se line hlas jeho paničky. Neviděl mě, ale poslušně vykročil. „Tak si hodný.“ Pochválila jsem ho okamžitě. Hlídala jsem si, abych měla obě lonže stejně dlouhé a abych za ně netahala. Byl to zvláštní pocit, řídit svého koně zezadu. Dmula jsem se pýchou, že mě poslouchá a reaguje na můj hlas. Zamlaskáním jsem ho povzbudila k rychlejšímu chodu a protáhla jsem svůj krok. Z levé lonže jsem si udělala pomyslnou vnější otěž, jemně jsem ji napnula a pohrála jsem si na pravé lonži – tedy otěži vnitřní. Tari se začal přistavovat. Hlasem jsem ho pochválila a zamlaskáním podpořila k pohybu kupředu. Elegantně jsme vykroužili půl oblouk. Když jsme se dostali k okraji, změnila jsem pomůcky a nasměrovala Tariho doleva. Opracování na dvojité lonži jsem věnovala patnáct minut. Na závěr jsem Tarotka moc pochválila. Mrkla jsem po holčinách. Zavolala jsem na Nad, jestli už je připravená. Nadvandy na mě kývla a se širokým úsměvem řídila před sebou Vahallku. Dovedla jsem Tariho Sáře a lonže jsem jí vyměnila za vodítko, aby se jí Tarot lépe ovládal. Sára přijala vodítko a procházela se v naší blízkosti s Cascorem a Tarotem, aby jim neztuhly svaly. S Nadvandy jsme byly domluvené, že první si ona sedne na Vahallu a mě zkusí táhnout za sebou. Přišlo nám to tak správné. Vahalla samozřejmě nejvíce věřila své milované Nadvandy. Proto by se s ní na svém hřbetě měla seznámit s taháním jako první. Já se seznámila s Valčou a odešla jsem se přezout do lyžáků a nasadit lyže. Byla jsem nervózní. Pro mě to byla naprostá novinka, doufala jsem, že to zvládnu. Praly se ve mně pocity obav a chuti vyzkoušet něco nového. Z racionálního hlediska jsem se ale neměla čeho obávat. Nadvandy věřím. Ta dotáhla sedlo Vahalle a spustila třmeny. Zastavila kobylku tak, že obě lonže ležely na zemi přímo přede mnou. Opatrně jsem se posunula na lyžích o kousek dopředu. Už to je nějaký ten pátek, co jsem na nich naposledy stála! Zvedla jsem lonže ze země a udělala na nich uzel. „Můžeme?“ ozvalo se zepředu od Nad. Teď už nadšeným hlasem, jsem kladně odpověděla. Domluvily jsme se, že Nad Vahallku první kousek povede a teprve potom až nasedne. Nad ji potáhla za otěže. Vahalla otočila uši dozadu a nejistě se zaposlouchala do zvuků, ozývající se za ní. Po několika krocích shledala, že v tom podivném tvorovi, ve žlutých kalhotách nemusí vidět nepřítele a klidně vyšlapovala vedle paničky. Nad se za mnou ohlédla a zubila se od ucha k uchu. Oplatila jsem jí úsměv. Na okamžik jsme zastavily a Nadvandy se vyhoupla do sedla. Stiskem holení kobylku rozešla vpřed. Já se kochala pohledem kolem sebe do chvíle, kdy se kamarádka otočila a zavolala, jestli můžeme klusat. Sebejistota mě zase trochu opustila, ale souhlasila jsem. Postavila jsem se na lyžích tak, abych měla co nejlepší rovnováhu a čekala jsem, co bude. Při naklusání to trochu cuklo, ale pak se pohyb ustálil a já jela. Od Vahallčinných kopýtek odlétal sníh a já tu bílou peřinu rozrážela svými plackami. Pružnými koleny jsem vyrovnávala nerovnosti terénu. No myslím, že to by pro dnešek stačilo! Pomyslela jsem si ve chvíli, kdy Nadvandy zavolala krok. Stočila jsem špice lyží proti sobě do „pluhu“ a zpomalila jsem. Nadvandy se s námi ve velkém oblouku otočila a krokem jsme zamířili zpět k Sáře. Tarot mě bedlivě sledoval. Nadvandy sesedla a podržela kobylku. Já se mezitím zula a přezula do jezdeckých bot. Přilbu jsem si nechala lyžařskou a prohodily jsme se s Nadvandy. Já šla rovnou do sedla. Vahallka už věděla, co ji čeká. O díru jsem si prodloužila třmeny a promluvila jsem na kobylku. Vyhoupla jsem se do sedla. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Ta už byla připravená do akce. Hnědá klisna byla oproti Tarotovi o hodně dorbnější. Nadvandy mi dala znamení a jí ji pobídla do kroku. Její kroky byly kratší a rychlejší. Ohlédla jsem se za Nad. Jela za námi a vypadala roztomile na sněhové závěji v rukách s dvěma lonžemi. Byla jsem moc šťastná, že jsme spolu! Svoji pozornost jsem věnovala opět Vahalle. Jemně jsem si sní pohrála. Vedla jsem ji stejnou cestou, jako předtím Nadvandy mě. Co chvíli jsem se ohlížela. Vše bylo v pořádku a já s Nadvandiným svolením přivedla kobylku stiskem holení do klusu a začala jsem vysedávat. Klusala už klidným a vyrovnaným krokem. Pochválila jsem ji a ohlédla se na. Klusem jsem ujela stejný úsek. Hladce jsme přešly do kroku a vrátili se k Sáře. Vahalla měla pro dnešek odpracováno. Dostala ode mě pohlazení a od paničky velkou pusu. Domluvily jsme se, že Nad ji už odvede do stáje, protože držet ji vedle Cascora by mohla být trochu potíž a my nechtěly nic riskovat. Nad byla za okamžik zpět, já mezitím připravila Tariho. Dotáhla jsem mu sedlo a připevnila lonž z každé strany za přezku vedoucí k podbřišníku. Počkala jsem, až se Nadvandy připravila k akci. Promluvila jsem na bělouška a ze začátku jsem šla vedle něj. Tarot stejně jako Vahalla stočil uši dozadu a poslouchal, ale se svojí statečnou povahou neměl nejmenší problém. Moc jsem ho pochválila a pokračovali jsme ještě pár metrů, než jsem nasedla. Porovnala jsem se v sedle a ohlédla se za Nadvandy. Vše probíhalo v pořádku. Tari si vysloužil další pochvalu. Kývla jsem na Nad stiskem holení a nabídnutím otěží jsem Tariho naklusala. Tarotův klus má hodně akce. Raději jsem ho brzdila, aby to pro Nad nebylo tak obtížné. Ohlédla jsem se a viděla jsem její rozzářenou tvář. Hřálo mě to u srdce. Po dokončení jsem sesedla a vyměnila si Tariho se Sárou, která se na něj vyhoupla. Já se přezula do lyžáků a nasadila jsem si lyže. Nadvandy vafasovala Cascora na pohlídání. Za Tarotkem to byla paráda. Je to miláček! Už jsem si byla daleko jistější a patřičně jsem si jízdu vychutnala. Už zbýval jen Cassi, na kterém nejprve pojede Sára a potáhne Nadvandy a potom se přehodí. Já sesedla a smotala jsem Tariho lonže. Odměnila jsem ho a dala jsem mu pořádnou pusu na nos. Sledovala jsem, jak se Sára vyhoupla do hřebcova sedla a Nad uchopila lonž. Byla to pěkná podíváná! Po našem okruhu se holky prohodily. Já stála s Tarim ve sněhu a hladila jsem ho po bílém čele. Moc jsem si dnešní den užila. Už se těším na zítřek! Po práci jsme koně dovedli do boxů a dopřály jim tu nejlepší možnou péči!