karin + vanilka: 2.den KURZU
RANNÍ JÍZDA S VANILKOU:
Stála jsem s ryzkou u fontány a v zimním ránu čekala na Bloodye. Určitě si ještě zkontrolovala Dekiho než půjde s námi.Pohladila jsem Vanilku která si přežvýkla udidlo. !Už běžím.“ Zavolala brunetka a mířila k nám.“ Přímo letíš.“ Utrousila jsem poznámku a zašklebila se spolubydlící. Ta si nesla spokojeně své prkno v podpaží.Kráčeli jsme na stejnou louku jako včera a já se těšila na poježdění s Vanilkou.Nejvíc mě dostával rozdíl mezi mnou a Bloodye. Někdo by si mohl pomyslet že Bloodye asi zabloudila. Došli jsme společně za příjemného hovoru k louce. Já jsem začala chystat Vanilku. Rozmotala jsem lonže a podala je Blooye. Van si trošku nedůvěřivě odfrkla.Obě jsme jí s Bloodye pohladili a uklidňovali hlasem. Pomalu jsem dotáhla podbřišník a vyhoupla se do sedla.Vanilka sklonila hlavu a očichala sníh. Bloodye se chopila lonže. „Můžeme.“ Pobídla jsem jemně Vanilku.Na malou chvilku se jí možná trošku nechtělo ale nakonec ochotně vyrazila. Bloodye za námi tiše klouzala. Vanilka měla uši natočené dozadu. Jemně jsem na ní mluvila a nechala jí na volné otěži projít louku.Mrkla jsem občas po brunetce jestli je v pořádku a neztratili jsme jí. Kráčeli jsme stále rovně a louka nás vedla stále dál a dál. Vychutnávala jsem si pravidelný Vanilčin krok a občas jí pohladila. Mluvila jsem k ní aby se zaměstnala ale na zvuk jedoucího prkna s člověkem už si zvykla.“Naklušeme?“ Ozvala jsem se asi po čtvrt hodině.Pobídla jsem Vanilku do klusu a dala se do pravidelného vysedávání.Ryzka si uvolnila hlavu níž a čumákem rejdila ve sněhu.Ten odletoval do všech stran. Usmála jsem se při té představě a vzpomněla si na Popelku a Juráška.Louka před námi se vlnila. Trochu jsem zpomalila aby jsme nevyklopili tu naši snowboardistku za námi. Sklusali jsme v klidu dolů. Bloodye neušlo od pusy pár veselých výkřiků. „Bacha kopec.“ Zavolala jsem přes rameno a přešla do stehenního sedu. Držela jsem se koleny, ruce na krku, patu puštěnou dolů, holeň pod sebou a mírně pobízela. Vyklusali jsme nahoru. Na malý okamžik jsem mrkla na brunetku. Ta si div neukousla jazyk soustředěním ale když jsme vyklusali kopec vzhůru zajásala. Usmála jsem se a nechala Vanilce zase živější tempo. Louka se ztratila mezi stromy.Zpomalila jsem klisnu do kroku, pěkně zasedla, stiskla koleny sedlo a jemně přitáhla otěže. Vanilka plynule přešla a odfrkla si.Malinko jsme pokrátila otěže a poté sledovala zasněžené stromy. Jejich kmeny se místy ztrácely pod sněhem a ledem. „Páni jak je vše zamrzlé.Jako pohádka že?“ Bloodye mi pokývala a na malou chvilku si sundala dolů brýle a vydechla si. „Je to celkem námaha.“ Přiznala mi. A to ještě nevíš že ti nacválám. Pousmála jsem se v duchu té představě. Brzy si zase brunetka řekla o klus a tak jsme si užívala příjemný pohyb ryzky a sledovala koruny stromů nad námi.Tu a tam nějaký ten sníh spadl a nadělil nám spršku. Prostřídali jsme krok a klus a když jsme vyjeli na louce. Nechala jsem Vanilku uvolněně klusat vpřed. „Nacváláme?“ hodila jsem očkem po brunetce. „Zabiješ mě“Bude mě mít na svědomí!“ děsila se Bloodye. „Neboj se bude to jen pomalý cval slibuji!“ Ukázala mi palec horu a já zasedla, zhoupla se v sedle,pobídla holeněmi a mlaskla. Vanilka tenhle signál znala a přešla do houpavého cvalu. Nejprve jsem seděla v pracovním a trochu Vanilku brzdila abychom tak nehnali ale po chvilce když už si byla Bloodye jistější a dokonce se i usmívala, jsem přenesla váhu dopředu, chytila se koleny, odlepila zadek od sedla a ruce měla na krku. Procválali jsme kousek a zase přešli do klusu.Zasedla jsem a stiskla koleny sedlo. Vanilka zpomalila a já opět vysedávala. Proklusali jsme lesíkem a klusali zpět na Florestu. Kus před ním jsem přešla do kroku a povolila ryzce otěže aby se vyfuněla.Hodně jsem jí pochválila a popleskala po krku. Když jsme dojeli až na dvůr, Bloodye spokojeně kecla na zadek a začala odepínat prkno.Já seskočila dolů, povolila podbřišník a odměnila Vanilku. Smotala jsem lonže a svázala dohromady. „Šikulka.“ Chválila jsem jí a odvedla do stáje.



ODPOLEDNÍ JÍZDA S DEKAMERONEM:
Celá nesvá jsem mířila s lyžemi za Bloodye.Mrkla jsem na svou krásnou kombinézu. Lyže se mi špatně pobírali do rukou nechápu jak to ty lidi nosí.Najednou mi jedna vylétla z ruky a následně i druhá. „Karin?“ zavolala na mě Bloodye.Naštvaně jsem mrkla po lyžích a usmála se na brunetku stojící u hnědáka.Ta se pustila do rozvazování lonží a já se přesunula k dozadu za valáška.Přicvakla jsem si přeskáče k lyžím a nasadila si brýle.Pak jsem si vylovila od kapsy rukavice a navlékla je na ruce. Blood mi podala lonže a já se připravila. Jakmile byla v sedle houkla jsem že můžeme.Trhlo to se mnou až jsem málem slítla ale poslouchala jsem co mi včera říkali holky a pružila koleny. Projeli jsem Florestou a já se modlila abychom se nemuseli vyhýbat žádnému přijíždějícímu autu.Vnímala jsem jak mi občas lyže ujíždějí od sebe, nebo jak mi najížděšjí na nerovnosti.Snažila jsem se to pěkně vyrovnat a pružit v kolenou. Dekiho příjemný krok byl lehce znát když jsem držela lonž.Byli jsme daleko za výběhy a koně se teď jevili jako maličké tečky.Přišlo mi že to je celkem sranda. „Naklušem?“ ozvala se Bloodye.Trochu ve mně znovu hrklo ale nadechla jsem se a řekla že můžeme. Trhlo to se mnou ale vybrala jsem balanc a užívala si rychlejší jízdy. Lyže mi ladně klouzal po sněhu který se před nimi rozevíral a tvořil vyjeté koleje.Deki spokojeně šlapkal a brunetka si vysedávala.Obdivovala jsem její sed a málem se přerazila když jsme vyjeli na menší hrbol. Pruž v kolenou! Znělo mi v hlavě.Hned jsem to udělala a trochu zatočila. Za chvilku přešla Bloodye s Dekim do kroku a já si odfoukla.Pokračovali jsme dál a nechali valáška vydechnout. Bloodye mě i koníkovi udělala cvičení na zatáčení. Snažila jsem se vyjíždět pěkné obloučky a nespadnout a myslím že to ušlo.Vyjeli jsme kopeček nahoru což nebylo úplně snadné ale i když jsem se silně zapotila nakonec jsme vyjeli. Brunetka opět naklusala a já už se do toho začala pomalu dostávat. „Nacváláme?“ Chtěla jsem zakřičet ne ale místo toho jsem se odhodlala a ukázala zdvižený palec. Najednou to potáhlo a už jsme letěli.Paráda! Lyže ujížděli mnohem rychleji, já se soustředila na jízdu a odletující sníh od Dekiho kopyt a jeho vlající ocas před sebou. Najednou mi to ale nějak ošklivě ujelo a já už viděla jen sníh a sníh. Byla jsem celá bílá ale musela jsem se smát. Trochu mě ale po chvíli začala bolet noha. „Seš okej?“ Bloodye na mě starostlivě koukala.Se smíchem jsem jí kývla a jelo se dál.To už jsme ale jeli jen krok a klus nějak už jsem se ke cvalu neměla.Bloodye se mnou projela ještě cvalovkou a tak jsem si procvičila jízdu do zatáčky. Nakonec jsme přijeli před fontánu a já se celá pomrzlá těšila na čaj.