bloodye+dekameron: CESTA TAM, V ZÁVĚSU KARIN – BEREM VANILKU

Vláčela jsem se s batohem na zádech a prknem v ruce k autu, které stálo nedaleko už pěkně oblečená do jezdeckého, ale nechávala jsem si lyžařskou bundu, protože i teď byl batoh narvaný k prasknutí a to tam byli jen oteplováky a rukavice. „Hoď to sem“ ukázal Tom na kufr a já jen přikývla a už tam rvala věci. Batoh už si hověl v kufru auta a prkno nahoře v rakvi a tak jsem se vydala za Kar která připravovala ryzku k dnešnímu výletu do hor. „Ukaž pomůžu ti“ nabídla jsem se, aby se mohla jít taky připravit. „Ruce pryč!“ zahudrovala a plácla mě přes natažené ruce. S povytáhlím obočím jsem se svezla a zem a pohrávala si s tkaničkou pérek dokud Karin neuznala, že klisna je hotová a nešla se připravit sama to jsem se pak zvědla a opírala se o ryzku zatímco jsem jí vysvětlovala dnešní plán. „Spíš?“ zeptal se se smíchem Nathaniel když kolem nás procházel s Venuší a Sezamem. „Ne, ale brzo usnu“ usmála jsem se a když jsem viděla, že všichni už jsou na dvoře čapla jsem otěže, zkontrolovala zamotané opratě a vadali jsme se taky na dvůr, kde už se Karin s hudrováním obouvala. Nanadala jsem si helmu a zapla si jí pod bradou. „Zatraceně co to máš?!“ ozvala se blondýna při pohledu na mě. „No hlásili sněžení“ zazubila jsem se a poklepala na lyžařské brýle lpící na mé helmě a vyvolala tím vlnu smíchu. Dotáhla jsem sedlo, stáhla si třmeny, zkontrolovala zapnutí opratí, rozmotala opratě a podala jejich konec Karin, a sama se vydrápala na ryzčin hřbet. „Hodná holka“ pohladila jsem jí a usadila se pohodlně v sedle. Začalo řezení, čst které jsem se vždycky obávala nejvíc. „Vezmi jí někam dozadu“ dostávala jsem pokyny o d lyžařky a vyčkávala v sedle ryzky která netrpělivě popošla dopředu. „Nene“ usmála jsem se a přitáhla otěž společně se stiskem kolen a mírném ztuhnutí v sedle, vyčkávali jsme a když jsem uviděla Hapeřiné záda jemně jsem Vanilku pobídla dopředu a zařadila se za Callatoska. „Spokojená?“ otočila jsem se dozadu na Karin, protože jsme uzavírali celou grupu a za námi pojede jen Nate určený jako doprovod. „Naprosto“ zazubila se a už se jen vyčkávalo až se všichni dáme do pohybu, Niora nás ještě objela a po mě hodila udivený pohled. „Když bude sněžit“ pokrčila jsem s úsměvem rameny a zas se koukala dopředu. „Jdeme!“ poslali jsme si pokyn co přicházel zepředu od šéfky. Počkala jsem dokud se Hap s Callem dostatečně nevzdálí a pak jsem jemným zhoupnutím stiskem holení povolila ryzce vyrazit. Otěže jsem nchala vytáhnout a s celou grupou jsme zamířili do polí a luk. Cesta byla příjemně rovná a navíc jsme jí znali a tak se jelo dobře všem, spokojeně jsme broukali vánoční koledy a užívali si zasněžené krajiny, kde se sem tam snesla nějaká ta sněhová vločka a já začínala věřit, že ty brýle opravdu nazmar nepříjdou. Cesta jen tak ledabyle přes pole netrvala dlouho a zachvilku nás Niora začala vodit na vlnovkách a obloučcích a tak jsme mírně vzala otěž do ruky a ohýbala ryzku, šlo jí to pěkně a regovala skvěle na přiložení otěží, krásně se ohla a lyžařka zatím pilně pilovala obloučky. „Klušem“ ozvalo se zezadu, zkrátila jsem otěž a když vyklusali koně před náma jemně jsem nadlehčila sed a stiskla holeň, ryzka vyklusala a já se začala zvedat ze sedla do rytmu. Jemně jsem si pohrávala otěžemi, Vanilku jsem jakž takž znala a bala jsem ráda, že máme zrovna jí, protože šlapala jak hodinky a spokojeně žvýkala udidlo s pěkně podsazenou zádí a na jemném přilnutí, pochválila jsem jí a nachvilku se ohlídla na Kar. „Koukej dopředu!“ zasmál se Nathaniela a já na něj jen vyplázla jazyka a zas se otočila. Koně jsme si zas ohýbali pěkně na vlnovkách v zástupu, musela to vypadat suprově takhle celá velká grupa. Když jsme se rozehřáli delším klusem Niora s námi zkoušela přechody a musím říct, že lyžařům/prknařům jsem moc nezáviděla, chvilkama se tu vyskytli pěkné hroudy a sem tam nějaké to vyjeknutí jak někdo nadskočil. „Bude se cválat“ uslyšela jsem zepředu a všichni zpozorněli, pobídla jsem ryzku do klusu, zasedla a s pomocí poloviční zádrže jsme zpomalili. Držela jsem jí zpátky dokud jsem neuviděla šimla jak vskočil do cvalu to už i já přehodila nohy do cvalové pobídky, ztížila víc pravý třmen, zhoupla se v sedle a po prvotní vycválání mírně vzala zpět, aby tolik nerozehnala. Koním odletoval od kopyt sníh, skupinou zvučel smích a od úst stoupala pára. Spokojeně jsem si seděla v sedle a když nás šéfka zas navedla na obloučky jen jsem přenášela váhou a naznačila otěží Vanilka si hned sama přeskočila a do obloučků šla vždy správnou nohou a já nezapomínala chválit obě holky. Nia zařadila zase pár přechodů dokud se před námi neobjevilo pár sněhových už předem připravených skokánků. Nechala jsem klisnu cválat dopředu a hlídala jí tak, abychom projeli těsně vedle skokánků, Karin se mi objevila po boku a tak jsem si opravdu hlídala, abych si ryzku navedla dobře. „ÍÍ“ ozvalo se zakvičení a věděla, že Karin skokánek zdárně zvládla. Skokánků bylo ještě pár a všechny nám vyšli celkem pěkně, pomalu se přešlo do pomalejšího tempa, povolila jsem mírně otěž a pochválila ryzku už po mírně spoceném krku jak jsme teď hnali v hlubším sněhu. Přešli jsme do kroku a zamířili si to nahoru do kopců, ryzce jsem na krok nechala volnější otěž, všichni koníci byli unavení a bylo to pro ně náročné. Na rychlejší pasáže už moc nedošlo, ale stejně jsme všichni byli hodně unavení a tak jsme radostně výtali dřevěný hotel nahoře kopce na který jsme se všichni vyšplhali. Když jsme zaparkovali, sesunula jsem se ze sedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, lonže smotala, dala ryzce zaslouženou odměnu a když se vrátila Karin předala jsem jí Vanilku a šla se napít. Zrovna jsme mířila ke dveřím, když jsem uslyšela staré dobré „Dřepkins!“ se smíchem jsem si kecla na bobek a pak už se málem nezvedla, bundu jsem pověsila na věšák a už zaplula dovnitř, kde jsem si spokojeně došla pro teplý čaj a jídlo. Spokojeně jsem se vyložila na lavičku a nabírala sílu na další šílenou jízdu, kterou jsem měla před sebou. „Šup holky! Chystat!“ uslyšela jsem šérku a s mručením se zvedala z vyhřátého místečka a sunula se pro batoh, kde byli věci. Na záchodě jsem se s ostatními rychle nasunula do zelených oteplováků, kecla si na zem o zeď opřela nohu a pořádně utahovala bot, abych v nich nelítala a když jsem zabalila ještě jezdecké, navlíkla se do bundy, přeměnila si helmy a přendala brýle, natáhla rukavice a vytáhla prkno spokojeně jsme dokráčela k holkám které už čekaly. Na nohy jsem si rychle přivázala prkno a vyhoupla se na nohy.

CESTA ZPĚT, V ZÁVĚSU JÁ

„prosím madam!“ poklonila se blondýna teatrálně a podala mi svázané lonže sloužící jako opratě. Čapla jsem po nich a ještě se pořádně zavrtěla, urovnala se a čekala na další pokyny. „Jedem!“ ozvalo se zas zepředu a já se naposledy pořádně zhluboka nadechla. Vanilka se dala do pohybu a se mnou to mírně cuklo jak se opratě napnuli a rozjela jsem se. Jeli jsme zatím v hlubokém sněhu, ale holky mi už vyjeli stopu a tak jsem do ní zajela a pohodlně se držela v ní. Po rozjezdové rovince nás čekal sestup, mírně jsem klesla v kolenou, pravou nohu pořád udržovala vepředu ať to trochu jede, ale zadní nohu jsem si mírně posunula dopředu a váhu přenesla na paty tak, abych mírně zahranila. Když jsem moc ujížděla do strany přední nohu jsem vytočila doleva a zadní tlačila víc doprava, abych se přetočila na přední hranu a trochu se srovnala. Kopec jsme všichni zdolali bez nějakého pádu, sníh byl prašan a namrzlý nebyl což byl příjemný bonus a aspoň to neklouzala což bylo něco čehož jsem se bála. Zase nás Nia začala trápit na vlnovkách a tak jsem střídavě přenášela váhu na špičky a střídavě na patu tak, abych měnila hrny jak byla potřeba a dávala si dobrý pozor, abych to nepřehnala a neryla pak čumákem ve sněhu. „Á klus!“ uslyšela jsem od Hap která se držela před námi a tak jsems e mírně pokrčila v kolenou, srovnala si nohy a těžiště posunula níž. Rozklusání se mnou mírně trhlo, ale jízda byla příjemnější než v kroku a tak jsem se pomalu zvedla a užívala si zatím rovnou jízdu, když se ale řada začala točit věděla jsem, že jdem zas obloučkovat. V klusu se váha přenášela líp a tak jsem vyzkoušela jít do oblouku i se zvednutou hranou a tím ho líp vyjet. Po úvodním rozklusání jsme zas udělali pár přechodů, sjeli menší kopeček v kroku a na zasněžené rovné louce nás vyzvali opět ke cvalu. „Hop“ uslyšela jsem od Karin, pokrčila jsem se v kolenou a pevněji stiskla opratě. Ucítila jsem jak jsme se rozjeli rychle vpřed sníh lítal vzduchem a já se smála na celé kolo v hlavně mi zněla písnička „We are young“ , motýlci v břiše a tekli mi slzy ze studeného vzduchu který kolem mě proudil. Cval se trochu zpomalil a koně vycválávali vlnovky a obloučky do kterých jsem se nakláněla a někdy až moc prudce, to mi připomnělo mírné zakolísání a zatahání opratí. Ve cvalu jsme taky zamakali na přechodech a to teprve mi dalo pořádně zabrat, přechod o dvě rychlosti nepříjemně zacukal a rovnováhu to nepodpořilo. Z louky jsme vjeli do malého lesíku, kde jsme si prostřídali krok s klusem než jsme vyjeli na louku, kde čekali skokánky. „To dáš“ přesvědčovala jsem samu sebe, když zacukala oprať a ryzka s blondýnkou na hřbetě se dala do cvalu. Přední nohu jsem výrazněji pokrčila, aby váha na ní byla ještě větší a zadní držela více narovnanou, zadní nohu jsem posunula kousek doleva a váhu dala opět na paty tak, abych vyjela vedle Vanilky, kterou Kar vedle ke skokánku. Ještě kousek jsem uhla doprava, abych najela co nejvíc na střed. Jemně to nadskočilo a zatahalo jak jsme vjeli na skokánek, pak už jsem jenom tělo naklonila mírně dopředu, kolena mírně pokrčená, aby mi to pak pružilo, váhu tentokrát zas prohodila na zadní nohu . Ucítila jsem, že už jsem ve vzduchu a pak tlumený náraz jak jsem dopadla do sněhu, rychle jsem vyrovnala zadní nohu která se nekontrolovatelně posunula dopředu a už jsme si to hnali k dalším skokánkům… Příjemné bylo, že jsem všechny skokánky přežila a rychlejší cval co jsme ještě chvilku drželi jsem si užívala. Po cvalové pasáži celá grupa přešla do klusu a na louce jsme ještě udělali pár vlnovek než se koníkům zahodili otěže a dokrokovalo se až do areálu, kde jsme se všichni odstrojili, postarali o koně a šli si odpočinout k dobrému kakau od tetičky Sue…