iris+nota: Druhý den- s Lesněnkou

Když jsme se ráno rozhodli, jak to uděláme s dnešní částí kurzu, rozešly jsme se po svých povinnostech. Okolo desáté jsem došla do stájí, kde jsme Notu vyčistila a začala jsme jí připravovat. K boxu jsme si dovezla sedlo, uzdečku, podsedlovku, gelovku, poprsák, kamaše a bederku. Začala jsme jí připravovat. Nasadila jsme jí uzdečku a následně jsem jí nasedlala. Zkontrolovala jsme poprsák, pak jsme připnula bederku a nakonec jsme Notě nandala kamaše. Zašla jsme ještě do sedlovny pro opratě a vyvedla jsme Notičku před stáj. Les se nejspíš ještě připravovala, takže jsem mezitím připnula opratě a uklidňovala jsme Notu.
„No kde seš?!“ zeptala jsme se Les hraně naštvaným hlasem, když přicházela. Les se jen usmála, protože věděla, že to jen hraju.
„Tož, se musím připravit,“ odvětila Les klidně a blýskla po mě úsměvem. Zavrtěla jsme hlavou a začala jsem smotávat opratě zatímco Les si dozapínala lyžáky a zacvakávala je do lyží. Skončila jsme a podala jsem jí opratě, pak jsem se vrátila k Notě a vyhoupla jsme se do sedla. Srovnala jsem se si sed.
„Můžeme?“ zeptala jsem se Les a otočila jsem se na ní. Les přikývla a já jsme stisknutím holení pobídla Notu do kroku. Krokem jsme prošly nádvoří a já jsme s Notou stále v kroku zamířila na lesní stezku, která vedla přes les a pak se napojovala na lesní stezku. Nechala jsem Notu jít volným krokem, protože už si zvykla na to, že musí někoho táhnout za sebou, nechala jsme jí napnuté otěže, ale stejně jako normálně. Otočila jsme se na Les, která si jízdu viditelně užívala. usmála jsme se a zase jsme se podívala před sebe. Ještě chvíli jsme šly krokem, aby se Nota protáhla a nechala jsem Les, aby si zase zvykla na jízdu na lyžích za koněm.
„Naklušeme?“ zeptala jsme se Les, která přikývla, takže jsem stiskla holeně a začala jsme vysedat. Nota klusala a vyjely jsme z lesa na polní cestu. Do Floresty už to nebylo daleko. Les se hrdinně držela a ani nijak se nekymácela, takže jí to šlo dobře.
„Přecházíme do kroku,“ upozornila jsme Les, po několika minutách klusu, abych jí připravila na zpomalení a nenajela Notě do zadku. Zasedla jsme do sedla, ztuhla jsem v kříži, přiložila jsem holeně a mírně jsme zatáhla za otěže. Nota na pobídku zpomalila do kroku. Ještě jsme cestou několikrát vystřídali krok a klus, ale do cvalu jsme nešly, protože na to jsme byly ještě moc nezkušené. Dojely jsme na Florestu a na nádvoří jsem Notu zastavila. Sesedla jsem a odepnula jsme opratě od udidla. Ohlédla jsme se na les, která se vycvakávala z lyží. Usmála jsem se a odvedla jsem Notu do boxu. Tam jsme jí odstrojila, zatímco se Les převlékala v šatně. Usmála jsme se a odvezla jsme věci do sedlovny. Vrátila jsme se s termodekou a odvedla jsem Notu do výběhu. Pak jsme se s Les vydaly na náš pokoj.
Odpoledne přišel na řadu Lauris a já jsem měla jet na lyžích, takže zatímco Les připravovala Laurise na vyjížďku, já jsme se v šatně převlékla do sady. Vyšla jsme z šatny ven a položila jsme lyže na zem. Dozapnula jsem si lyžáky a zapnula jsem helmu, sundala jsem brýle a skrz ně jsme se podívala na Les, která přicházela.
„Sluší ti to,“ popíchla mě Les. Zašklebila jsem se na ní.
„Díky,“ řekla jsme a udělala jsme pukrle, což se v lyžácích dělalo vážně špatně. Zacvakla jsme boty do lyží a Les mi podala opratě. Vzala jsme si je a připravila jsem se na jízdu.
„Můžeme?“ zeptala se mě Les. Přikývla jsme a Lauris se rozešel. Rozjela jsme se a usmívala jsme se. Oproti včerejšku to bylo lepší. jely jsme déle a ještě k tomu už jsme věděla co čekat a na co si dávat pozor, takže jsme si to hodně užila. Sníh byl dostatečně hluboký, takže jsme klidně klouzala po sněhové peřině. Těch 45 minut uběhlo hrozně rychle, takže jsem to ani pomalu nestíhala registrovat. Když jsme zastavili na nádvoří usmívala jsme se od ucha k uchu. Šla jsme se převléct do šatny, a pak jsem vyrazila za Les a Laurisem.