lesněnka + lauris: PRVNÍ DEN – SKIJÖRING (s Iris)

Tak, už to bylo tady. První den Skijöringu, na který jsem se tak těšila! Byla jsem ve dvojici s Iris, takže jsme si obě došli pro popruhy, které nám Nia připravila a obě jsme vyvedli koně před stáj. Laurise jsem musela trochu klidnit, protože moc z toho nebyl nadšený. Popruhy jsme zatím odložily a vzaly si dvě lonže. „Tak půjdeme na halu a potom půjdeme ven, abychom si to zkusily,“ navrhla jsem Iris, která s mým nápadem souhlasila. Usmála jsem se a přikývla. Vzala jsem Laurise za lonž, který měl už připnutý k uzdečce. Společně jsme šli do haly a tam se zavřely. Bylo tu celkem teplo. Koukla jsem na Iris, která začala připínat Notce k uzdečce lonže. Udělala jsem to samé a pěkně si je napnula. Ovšem, ne tak, že bych Laurisovi tahala za udidlo, to jsem vůbec nechtěla. Lauris toto ještě vůbec neznal, takže jsem šla k jeho hlavě a začala ho ohýbat na stejné strany, jako u otěží. Vlastně jim to bylo dost podobné, i ten systém. Lauris na to reagoval s klidem, takže jsem šla za jeho zadek a zkusila odtamtud. Začala jsem jemně působit pravou otěží a Lauris se začal ohýbat. „Hodný,“ pochválila jsem ho a usmála se. To samé jsem udělala na levou a ještě jednou na obě strany. Reagoval dobře, což mě velice těšilo . Usmála jsem se a koukla na Iris. „Tak co, jak to jde?“ optala jsem se jí a koukla na obě holky. Iris se usmála a odpověděla mi kladnou odpovědí. Přikývla jsem a začala se věnovat Laurisovi. Teď jsem ho chtěla rozejít. „Krok!“ řekla jsem mu a zamlaskala, aby věděl, že se má rozejít. Trochu jsem povolila lonže, abych mu nebránila v pohybu. Lauris se rozešel, takže jsem ho slovně pochválila a rozešla se za ním. Už jsem měla trochu napjaté otěže, takže jsem ho začala řídit. Vyjela jsem s ním roh, i když byl naučený ho vycházet. Navedla jsem ho na velký kruh. Zareagoval celkem dobře, akorát jsem asi moc přitáhla lonž, takže udělal menší kruh. Taky jsem se to musela naučit. Iris už také s Notičkou pracovala, takže jsem se i museli míjet. Naši koníci byli na sebe zvyklí, protože jsme už byly několikrát na společné vyjížďce a jsou ve stejném stádu. Pokývala jsem hlavou a dívala se pořád na Laurise a řídila ho. Měnila jsem s ním směry a dělala velké kruhy, také vlnovky, aby si zvyknul na obě dvě strany, které reagují velice rychle po sobě. Pokoušela jsem se mít jemnou ruku, stejně jako, když na něm sedím a držím v rukou otěže. Teď to nebyly otěže, ale lonže.
Vypadalo to, že i Iris skončila se základní prací s Notou, takže jsem se k nim vydala. „Tak, jak to uděláme?“ optala jsem se své nejlepší kamarádky tady na Florestě. „Takže, já bych nejdřív vzala Notu a obě si za ní zkusíme jet. To samé zkusíme s Laurisem, protože taky si to potřebuje procvičit,“ navrhla Iris a já s ní naprosto souhlasila. Laurise jsem dala na hlídání Tomovi, který byl poblíž a zrovna neměl, co dělat. Zatím jsme to chtěly zkusit na dvoře a možná potom jet kousek na cvalovku, ale to se uvidí, jak nám to půjde. Iris si připravila Notu a já si mezitím došla do sedlovny pro své úžasné lyže a lyžáky . Ano, tuto sadu jsem přímo zbožňovala! Vyšla jsem ven ze sedlovny a rychle přispěchala k Iris s Notou. Už jsem viděla, že Iris vyměnila lonže za opratě a uklidňovala ji. Usmála jsem se a podívala se na Iris tázavým pohledem, zda mohu cvaknout lyžáky do lyží a jestli je Nota připravená. Krátce jsem se podívala na Laurise, který v klidu stál a díval se na nás. Iris přikývla, takže jsem lyžáky zacvakla do lyží a čekala na opratě. Iris mi je podala a hezky mi je připravila a smotala, abych se za ně mohla hezky chytit. Přikývla jsem a spokojeně se usmála. Poté Iris šla k Notě a hladila ji po hlavě, aby se uklidnila. „Můžeme?“ zeptala se mě Iris trochu zvýšeným hlasem, abych to vůbec slyšela. „Můžeme!“ odpověděla jsem jistým hlasem a usmála se. Iris zamlaskala na Notku a začala ji řídit. Nota zabrala a já se pohnula. Na lyžích jsem se cítila pomalu jistější, jak na koni. Ano, znělo to divně, ale na lyžích jsem už jezdila od svých 3 let a moc mě to bavilo, stejně jako ježdění na koni. Vyrovnávala jsem váhu a sledovala, jak Nota nejistě jde. Pokývala jsem hlavou a držela se od ní dál, aby náhodou nezastavila a já do ní nenajela. „Zatáčíme!“ křikla na mě Iris a pomalu začínala Notu otáčet. Přizpůsobila jsem se tomu, takže jsem se opřela do vnitřní nohy a zatočila. Nota postupovala už jistěji, takže jízda byla plynulejší. Došli jsme na linii Laurise a Toma a šli ještě dál. Soustředila jsem se jenom na jízdu na lyžích a na Notu s Iris. Znovu jsme se otočili a poté se u Laurise a Toma zastavili. Vyměnily jsme si pozice a já tentokrát vedla Notu. Samozřejmě ne v lyžákách, to bych se určitě zabila . Vzala jsem Notu za opratě a křikla na Iris: „Jedeme!“ Nevěděla jsem, jak na tom Iris s lyžováním je, ale hodlala jsem tak i tak jet pomalu. Zamlaskala jsem na Notu a kobylka se rozešla. Zatím jsme šli rovně, ale i tak jsem ji řídila. Také jsem se koukala dozadu na Iris, jestli náhodou nespadla, i když to bych slyšela nějaký křik a ten jsem naštěstí neslyšela. Jely jsme stejnou trasou, jako předtím. Kobylce to hezky šlo a jenom jednou se zastavila a to jenom na chvíli. Byla vyrovnaná a jakmile jsme dojely zpět k Tomovi a Laurisovi, počkala jsem, než se Iris vyzuje a potom jsem šla pro Laurise k Tomovi.
„Díky moc Tome!“ poděkovala jsem mu a usmála se na něj. Tom si převzal od Iris Notu a já začala chystat Laurise. Dala jsem mu na hřbet sedlo a připevnila poprsák a připevnila mu ke kroužkům uzdečky opratě. Také jsem si rychle doběhla do sedlovny pro bederku. Na ní jsem totiž úplně zapomněla. Naštěstí mi ho Tom podržel a já ji mohla připnout k sedlu. Popovedla jsem ho mimo Toma a dívala se na Iris, která byla připravená. Také jsem jí připravila opratě, tak, jako ona mě a vrátila se k Laurímu. „Můžeme!“ křikla na mě Iris, když byla připravená. Přikývla jsem a zamlaskala na Laurise. Kůň se rozešel a šel dál nejistým krokem. Uši měl natočené dozadu a já na něj tiše promlouvala, že je moc šikovný a že mu to jde. Nebyl nějaký splašený kůň, který by se lekal kde všeho. Tedy, poslední dobou jsem to u něj nepozorovala, zezačátku ano. Možná, že má ke mně větší důvěru, takže je klidný, když jsem klidná já. Kontrolovala jsem i Iris, která jela za Laurise. Usmála jsem se a pohladila Laurise po krku. Už byl trochu klidnější, ale šel pomalým krokem, což mi vážně nevadilo. „Točíme doleva!“ křikla jsem na Iris a natočila se jejím směrem, aby to lépe slyšela. Pomalu jsem přitáhla levou otěž a Lauris zareagoval. Začal se točit velkým obloukem doleva. Kdyby udělal malý oblouk, Iris by to horkotěžko vytočila. Poté jsme šli stejným tempem rovně. Krásně nám to šlo a už jsem se těšila na další den kurzu. Tak, znovu jsme byli u Toma a na mě zbývala jízda. Laurise jsem předala Iris a nazula si lyžáky, které jsem následně připnula do lyží. Usmívala jsem se štěstím, protože za Laurisem už mohu jet já. Lauris se s Iris rozešli a moje lyže se pohnuly. Vyrovnala jsem je vedle sebe a pěkně vodorovně, jak jsem byla zvyklá. Držela jsem se a zároveň si hlídala lyže. Usmívala jsem se a když jsme opět zatočili, nahnula jsem se a také zatočila. Když jsme skončili u Toma, odepnula jsem si lyžáky, přezula se do normálních bot a moc Laurise chválila. „Půjdeme ještě na cvalovku, ne?“ zeptala se Iris a já jenom přikývla. Znovu jsme využily Toma, který čekal na začátku cvalovky. Nejprve jsem šla já s Laurisem a Iris Laurise vedla. Poté naopak s Notou – já ji vedla, Iris jela. Vždycky jsme jely jenom kousek a ještě k tomu krokem. Tom vždycky hlídal koníka, který nejezdil. Poté jsme obě koníky odsedlaly, sundaly jim poprsáky a společně je vyčistily a daly jim zimní deky.