ell_: SKIJÖRING 3. DEN S NADVANDY, BEREME VAHALLU
Rozhodování, kterého koně vybereme, bylo docela obtížné. Nakonec vyhrála Valča. Rozhodly jsme se tak proto, že Nadvandy pojede v sedle jako první, tak aby si mohla užít první jízdu se svojí kobylkou. Druhou část cesty tedy zpět na Florestu měl totiž jet v závěsu zdatnější lyžař a to tedy rozhodně je Nadvandy. Po snídani, šla Nad připravit kobylku. Já využila čas k vyhřebelcování Tarotka. Dala jsem si na něm záležet. Zopakovala jsem cvik pusinka a úsměv a pustila jsem Tariho do výběhu. Přece nebude trčet v boxu, pomyslela jsem si. Když jsem měla hotovo, šla jsem se za Nadvandy mrknout do stáje. Ell, hodíš mi prosím věci z pokoje do Tomova auta? Otázala se mě Nad. Abych mohla v klidu připravit Val. Dodala ještě. Jasně. Kývla jsem a vyšla ze stáje. Stejně jsem se musela obléknout. V pokoji jsem si rozložila na postel své lyžařské vybavení a začala jsem ho na sebe soukat. Když jsem byla obléknutá, vrhla jsem na sebe ksicht do zrcadla a popadla jsem přes rameno Nadvandiny tašky s vybavením. Svoje lyže a boty jsem nechala na lavičce u kašny. Nadvandiny přistály v Tomově autě. Ještě jsem si přihodila jezdecké boty a rajtky, v oteplovákách by se mi nejelo dvakrát pohodlně. Spokojeně jsem se rozhlédla po nádvoříčku. Holky se tu pomalu sbíhaly se svými koníky. Všude bylo plno hlaholu, cvakání vázání a koňských kopyt. Posadila jsem se na zamrzlý patník kašny a stáhla jsem si stájové boty. Vyhrnula jsem si tlusté podkolenky výše ke kolenům a nacpala jsem nožky do lyžařské boty a zapnula jsem přezky. Opatrně jsme se pomocí betonové konstrukce vydrápala do stoje vzpřímeného. Očima jsem hledala Nadvandy. Ta akorát vycházela ze stáje a vedla Vahallku za uzdečku. Lonže držela v ruce. Pousmála jsem se a narazila jsem si lyžařskou přilbu. Lyže jsem si položila za její záď. Nad zatím šmodrchala lonže a trochu u toho nadávala. Dělala jsem, že jsem to přeslechla . Nad vyhrála na lonžemi a s hrdým výrazem je natáhla ke mně dozadu. Já si nejistě zacvaknula boty do vázání a uvázala jsem uzel na konci obou provazů. Narazila jsem si rukavice a byla jsem připravená. Rozhlédla jsem se po ostatních holčinách. Dotáhování sedel a nasedání bylo v plném proudu. To už i Nadvandy seděla na Valče a hladila ji po krku. Nejistě jsme přešlápla, ale vesele jsem se smála. Moc jsem se těšila na další výlet. Nia kolem nás projela a z výšky Parisova hřbetu kontrolovala jak postupují přípravy. Všechno v pořádku holky? Otázala se nás. Přikývla jsem a Nia pokračovala kolem celé skupiny a zpět k Natemu. Nejspíš se domlouvali, kdo pojede kde. Nia vyhrála místo v čele skupiny a Nate se zařadil do míst, kde předpokládal, že bude poslední spřežení. Zvedla jsem hlavu k obloze. Sem tam prosvítala modř. Z dálky bylo slyšet zvuk nějakého motoru. Ve vzduchu panovala vzrušená atmosféra plná očekávání. Trošku mě mrzelo, že se Tarotek tohoto výletu nezúčastní, ale mu bylo ve výběhu určitě dobře a sbírá síly na zítřejší závod! Ze předu se ozval Niořin zvonivý hlas. Všichni připraveni? Ozvalo se pár tichých ano. Rozhlédla jsme se po ostatních a z plných plic jsem zařvala ANOO. Nia zřejmě spokojená s odpovědí se pustila do smíchu a pohlédla před sebe. Ještě jsme počkali, než profrčí Sue a Tom v autě. Potom se náš konvoj dal do pohybu. Objeli jsme kašnu a vydali se cestou mezi výběhy. Ven z areálu a po zasněžené polní cestě kolem nich. Jeli jsme zhruba někde uprostřed celého konvoje. Nad se na mě co chvíli usmívala a vyměnovaly jsme si úsměvy. Sníh probořený kopyty tolika koní a uježděný tolika lyžemi a boardy byl dost rozbitý, ze začátku jsem se soustředila jen na to, abych sebou neškrábla hned na začátku. Uf v ramenou mě začalo trošku píchat, ale nebála jsem se, že bych nevydržela. Rozhlédla jsem se okouzleně kolem. Přechytla jsem si svázané lonže a zahleděla jsem se na Vahallin nasvalený zadek. Ohlédla jsem se za sebe, za mnou byla Spirálka. Usmála jsme se na její jezdkyni a zase jsem se raději soustředila na cestu před sebou. Holky začali koníky pomalu ohýbat, což sem tam pro nás lyžaře znamenalo nějaké to zavlnění na trase. Komplex budov Floresty jsme už definitivně opustili. Cesta se před námi vinula polem a brzy se zařezávala do lesa. Nad zasněženou plání se nes Niořin hlas – připravte se ke klusu. Viděla jsem, jak si Nadvandy zkrátila otěže a stiskla kobylku holeněmi. Postupně se celá skupina pustila do klusu. Od lyžařů a snowbordistů se sem tam ozvalo tiché vyjeknutí, nesoucí se neoddělitelně se změnou tempa. Já se s naklusáním docela vyrovnala. Očekávala jsem cuknutí, jak Vahalla zabere, zapřela jsem se o lyže a ty se pode mnou poslušně rozjely, už jsem se na nich cítila jistější. Holky udržovaly koně ve svěžím tempu. Sledovala jsem Nadvandinu drobnou postavičku, jak pravidelně přesedá. Smála jsem se od ucha k uchu. Byla to paráda. Cesta brzy vstoupila do lesa a Nia zavelela na okamžik krok. Měli jsme odklusaných asi deset minut po polní cestě. Studnetky povolily koníkům otěže, aby si oddychly. Na okamžik jsem se pustila jednou rukou a zakroutila jsem s ní, abych si uvolnila rameno. Terén se opět vyrovnal a konvoj se na Niin pokyn rozklusal. Jen jsme se dali do pohybu, když se ze zadu ozvalo volání stáát, páád. Co nejrychleji jsem stočila lyže a zapřela se do nich, abych nenajela Valči na nohy. Zastavila jsem docela těsně a ohlédla jsem se. Nedokázala jsem identifikovat, kdo spadl, brzy jsme se opět dali do pohybu a do klusu. Cesta začala prudce stoupat. Zapřela jsem se o lyže, abych je třeba nenechala za sebou. Sledovala jsem, jak se Nadvandy postavila do stehenního sedu a nabídla Valče otěže. Kopec dal koníkům s lyžaři v závěsu pořádně zabrat. Na jeho vrcholku už Nia na nic nečekala a zavolala, že se bude cválat. Koně se radostně pustili do cvalu. Vahalla ze samé radosti vyhodila a hodila na mě spršku sněhu. Zdálo se mi, že jedeme pekelnou rychlostí. Opatrně, abych se nevychýlila z rovnováhy, jsem naklonila hlavu a podívala jsem se před sebe. Viděla jsem něco podivného. Koně i jezdci se najednou prudce dostávali nahoru a pak mizeli kdo ví kde. Proboh! On tam bude skokánek! Došlo mi a pevně jsem sevřela lonže. Nadvandy se na mě ohlédla a zubila se od ucha k uchu. Pevně jsem tiskla provazy a snažila jsem se uvolnit kolena a připravit na skokánek. Už jsme byli u něj. Jééééééé. Vyjekla jsem, když jsem se odlepila od země. A s úlevou jsem si oddychla, když jsem bezpečně přistála. Nad se ohlédla přes rameno a zkontrolovala, jestli jsem skok přežila. Zazubila se na mě a pokračovala cvalem dál. Cesta se vynořila z lesa na zasněženou louku. Vedla mírně do kopce. Terén byl pro koně hodně náročný proto Nia zavelela klus. Rozhodně, ale nešetřila nás lyžaře – snowbordisty a napařila nám tam vlnovky. Poctivě jsem zatěžovala tu či onu nohu a následovala jsem stopu Vahallky. Uf, docela jsem se přitom zapotila. Vyjeli jsme na vrchol a spouštěli se klusem do údolíčka, teď jsem musela pro změnu brzdit, ale v tom jsem už byla docela zběhlá. Nia nás zavedla opět do lesa a zavelela cval. V neblahé předtuše jsem se připravila na skokánky, které přišly záhy. Naštěstí ve zdraví jsem překonala další dva nebo tři skokánky. Lesní cesta skončila a holky převedly koně do kroku. Vynořili jsme se z hustého lesa a před námi byla krásná horská chata.

Už jsem se těšila na teplý oběd! Dojeli jsme před vchod. Já si odepnula lyže a dobelhala jsem se k Nad. Pomohla jsem jí smotat lonže a uchytit do třmenů na sedlo. ze dveří vyšla paní a začala organizovat, kam s koňmi. Poslala je dozadu za hotel do prázdné stáje. Mini krůčky jsem se vydala za svojí kamarádkou, abych jí pomohla postarat se o Vahallku. Valča dostala krásný box. Odstrojili jsme jí. Dojdu pro odpocku! Navrhla jsem. Stejně se potřebuju přezout. Odůvodnila jsem svoje nadšení navštívit auto. Už jsem se těšila na své jezdecké botičky! Tom stál zachumlaný v zimní bundě, opřený a bok auta. Čekal, až si studentky vezmou své věci. Docapala jsem k němu a dělala jsem, že nevidím úsměv, který se mu objevil na tvář, když viděl, jak chodím. Chvíli jsem se přehrabovala ve věcech v autě. Konečně jsem objevila deku. Položila jsem ji na rantl kufru, pohodlně jsem se usadila a stáhla jsem si lyžáky. Nekoukej se! Zavolala jsem na Toma a rovnou jsem si přehodila i oteplováky za rajtky. Natáhla jsem si je na termo kalhoty, takže jsem se zimy nebála! Lyžařské věci jsem si nechala rovnou v kufru. Popadla jsem deku a pelášila do stáje. Nad na mě čekala před boxem, Vahallka už měla kupu voňavého sena a vlažnou vodu v kyblíku. Přehodila jsem přes ni deku. Zavěsila jsem se do své nejlepší kamarádky a společně jsme šly do restaurace. Byla už přeplněná studentkami a krásně to v ní vonělo. Dlouho jsem se nerozmýšlela a rovnou jsem si objednala zvěřinový guláš. Pauzu jsem si vychutnala plnými doušky u stolu s Haper, Karin, Bloo a samozřejmě Nadvandy. Napráskaly jsme se výborným obědem a pak chvilku jen odpočívaly. Niora nás však nenechala zahálet příliš dlouho. Brzy nás začala burcovat do akce. Ozvalo se sborové vrzání židlí a šustění bund. Já si zapnula zip ke krku co nejvýše a vylovila jsem si z kapsy o něco méně teplejší rukavice. Myslela jsem na vše. Koukla jsem na Nadvandy, která akorát dopínala zip. Já půjdu připravit Vahallku a ty si běž zatím pro lyže. Navrhla jsem a Nad vděčně přijala. Pro zatím jsme se rozloučily. Zamířla jsem lehkým krokem ke stáji. Vahallko. Zavolala jsem na kobylku. Klisna uslyšela své jméno a vystrčila hlavu na dvířka. Otevřela jsem box a dala jí čichnout ke svým rukám. Sice se se mnou už znala, ale proč na to nejít pomalu. Pohladila jsem ji po krku. Vzala jsem botičky a začala jsem ji obouvat a kamašovat nožky. Ze zad jsem jí stáhla odpocku a položila jsem jí na hřbet dečku, gelovku a sedlo. Nauzdila jsem. Provlékla jsem očko poprsáku podbřišníkem a zapnula jsem řemen na první dírky. Ještě jsem jí dala bederku a nasadila jsem si lyžařskou helmu. Rozhodla jsme si nechat tuto, protože je zateplená, takže mi v ní bude daleko lépe než v jezdecké. Vyvedla jsem Valču ven a očima jsem hledala Nadvandy. Zamávala na mě z okraje skupinky. Usmála jsem se, když jsem viděla, jak Vahalla bystří svoji paničku. Dovedla jsem ji k ní a odmotala jsem lonže a natáhla je k Nad. Nasedááát. Zavolala Nia a sama se vyhoupla do sedla Parise. Já dotáhla sedlo a pdorloužila jsem si třmeny o díru. Vyhoupla jsem se do sedla a pohladila jsem Vahallu po krku. Ze předu zazněl další pokyn a tentokrát jedeme. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Všechno dobré? Otázala jsem se. Opustili jsme prostředí krásného horského hotelu. Nia nás vedla jinou cestou. Už od začátku byla z mírného kopce. Ohlédla jsem se, viděla jsem, jak Nad stočila špičky lyží k sobě a brzdila. Svoji pozornost jsem obrátila opět k Vahalle. Jemně jsem si s ní pohrála a trošku jsem si ji začala sbírat. Vahallka ochotně reagovala na moje pobídky a pěkně šlapala. Byl to pro mě pokaždé nezvyk, sedět na drobnějším koni než je Tarot, což byla drtivá většina stáje. Cesta byla krásná, jako v pohádce. Jehličnaté stromy obtěžkané sněhem se skláněly k zemi. Obloha zešedivěla. Do dvou hodin máme tmu. Návrat nám vyjde akorát. Pomyslela jsem si. Lesem se rozezněl Niořin hlas, až spadl sníh ze stromů, že se bude klusat. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Stiskla jsem Vahallu holeněmi a nabídla jsem jí oteže. Kobylka se pustila dorbným klusem po cestě. Snažila jsem se vybírat relativně neporušenou sněhovou peřinu. Důmyslně jsme se zařadily mezi přední koně. Jely jsme třetí, což mělo mnoho výhod. Užívala jsem si jízdu na Valči a kochala jsem se okolím. Pravidelně jsem přesedávala a ohlížela se po Nadvandy. Ve skupině panovalo ticho. Myslím, že si všichni užívali tu krásu a taky překřikovat hlomoz postrojů a lyží bořící se sněhem, vítr a odfrkování koní bylo docela náročné. Niora střídala krok s klusem podle stavu terénu. Brzy jsme se přiblížili k dalším skokánkům. Nebála jsem se, že by si Nadvandy neporadila. A hlasité jooo! Po překonání prvního mě v tom ujistilo . Po cestě nás čekaly ještě asi tři. Důmyslně ukryté v lese. Všechny jsme překonali ve zdraví. Na louce potrápila Niora pro změnu tuhle skupinku obloučky. Já si vesele naváděla Vahallu pomocí vnější otěže a holeně kolem vnitřní holeně do obloučkou a po očku jsem sledovala, jak za mnou Nad vlaje. Cesta zpět byla delší, méně náročná pro koně, ale o to náročnější pro lyžaře. Myslím, že si dnešní výlet všichni moc užili, ale přesto byli rádi, když uviděli štít Floresty.
Po příjedu jsem nechala Nadvandy, ať se v klidu vyzuje a vysleče. Odvedla jsem Vahallku a postarala jsem se o ni.