haper + callatos: 3.DEN KURZU
Držela jsem v tlustých rukavicích hrozně moc lan a šla vedle Callatoska po nádvoří, na ramenou ještě lyže a na zádech batůžek. Zastavila jsem se u Nadvandy a Tarota, které byly nejblíž a s funěním jsem složila náklad na zem. Objevila se taky Ell a pohladila Callatoska po nose. Zakřenila jsem se na ni a zkontrolovala jestli má ten můj grošáček dotažený obřišník a zda všechno sedí a nikde nic netlačí. Vše bylo v pořádku.
Od nozder nám stoupaly obláčky páry a ozývalo se cvakání lyžáků a sem tam nějaké to vyjeknutí, když se někomu rozjely v lyžích nohy Poznala jsem hlas Karin? ...
Už k nám mířila Niora s Natem a Tom kousek dál stál s jeepem a pomáhal holkám do kufru skládat věci. Já zatím smotala opratě a zavěsila je Callimu za obřišník za jedno z oček. Odmotala jsem si svoje popruhy a zacvakla si je do pásku. Pak jsem poprosila nejbližší osobu – Hančí, jestli by mi na chvilku podržela Callatoska a já si zatím odmotala opratě a zacouvala si dozadu. Zacvakla jsem se do lyží a popojela dozadějš. Opratě jsem na koncí zasukovala a poděkovala brunetce . Valášek se po mně zvědavě ohlédnul. „No jen stůj!“ houkla jsem na něj a upravovala si rukavice. Niora s Natem už se vyhoupli na koně a zaveleli k pozoru. Jakmile byli všichni v sedlech anebo na prknech, začalo velmi složité seřazování se za sebe Přiložila jsem Callimu přes hřbět pravou oprať a zdelšila si ji popuštěním. Levou jsem zkrátila a jemným vydržením na vnější jsem jej upozornila na akci. Valach uhnul před tlakem a spustil si hlavu trošku níž. „Á krok!“ houkla jsem na něj a poslala mu vlnku. Calli se rozešel a pomalu začal ukračovat stranou. Se mnou to trhlo, zapružila sjem v kolenou a postavila se víc na hrany lyží, abych to srovnala. Callatos natáčel uši, šel pomalým nejistým krokem. Povzbudila jsme ho hlasem a když jsme se konečně aspoň jakštakš dostali do zadní části celé grupy, aby neměl Callatos takové choutky hnát se dopředu. „Stáát!“ řekla jsem, zastavila se stromečkem, víc se opřela do postroje a mírně přitáhla opratě. Callatos s frknutím zpomalil. Pochválila jsem ho. Zvědavě pozoroval dění kolem.
„Jedem!“ ozvalo se zepředu a postupně se všichni s vrzáním postrojů a šustěním bund rozešli. Pobídla jsem Calliho do kroku a srovnala si lyže ať tu nedělám andělíčky hned zezačátku. Mířili jsme do luk a polí. To bude zatím krásná rovinka Minulé dva dny, jsme to tady s valáškem a holkama projezdili křížem krážem Zatím jsme s koňmi šli jen krokem, ale Niora nás nenechala dlouho lelkovat a jak na nás sama houkla: „Nenechávám vám omrznout zadky!“ a vedla nás přes louku do velkých oblouků a vlnovek. To jsem vždy popustila vnější otěž, přeložila přes záď, vnitřní zkrátila, zlehka polechtala vnější, aby Calli pracoval a aspoň trochu se ohnul, a vnitřní nabídla. Dělala jsem to úplně stejně jako ze sedla. Holky před náma nám většinou krásně projely stopu, tak jsem na ni jen najela lyžou a bylo vystaráno Vlnovky byly ale hrozné zlo. Než jsem Calliho stihla přestavit s těma dlouhýma „otěžema“ chvilku mi to trvalo a ještě dávat pozor na ro, aby se mi valach netlačil na lyžařku před ním. Několikrát na mě Karin volala, že jí Calli žužlá kapucu od bundy myslela to samozřjmě s nadsázkou a já ho hned jemným pohrátím opratěmi a hlasem: „Poomalu!“ brala zase zpátky do patřičných mezí.
„Do klusů!“ ozvalo se. Callatos zafrkal. Už to znal. Jakmile se něco ozve zepředu, vždy přijde změna. Držela jsem si ho už teď pěkně pod kontrolou s velkým rozestupem a jakmile se holky před námi rozklusaly, poslala jsem grošáčkovi vlnku a houkla na něj: „Á klusss!“ ten na nic nečekal, zafuněl, zabral a já už šla víc do kolen, abych nežuchla. Rozjezd byl pomalejší, sníh tu byl hlubší, ale Callatos se do toho opřel. Zase jsem si jemně pohrála s opratěmi, ať dává pozor, nežene se jak balvan a taky trošku pracuje i těmi správnými svaly. Zase jsme koně rozehřáli na nějakých těch mírných obloucích a už jsem se cítila mnohem jistější a dokonce jsem zjistila, že se v rychlejším tempu cítím lépe než v kroku, kdy mi dělá problém pořádně se vyhýbat hroudám a nerovnostem. Takhle jsem je vždy zlehka přejela nebo přeskočila ale několikrát to nemělo daleko ke karambolu. Jednu chvíli jsem se tam kymácela jako hadrová pana a holky za mnou se strašně smály kdybych měla odvahu, tak se na ně otočím a vypláznu aspoň jazyk, ale ten by mi zaprvé mrazem upad a zadruhé bych ihned nato byla vyvalená ve sněhu.
Cvičili jsme přechody, Niora nás nijak nešetřila. Prý trénujeme na zítřejší závod. No...to teda dopadne
Callatos se choval docela slušně, občas něco málo zkusil, jakože se zašklebil a odmítal zpomalovat, ale silnější zádrž a hlasitější hlasová pobídka popřípadě jsem mu více vyjela do zorného pole k jeho boku, a jak to najednou šlo. Když byli koně rozhřátí i v klusu a zatím tu byla stále rovinka, připravili jsme se na cval. „Á hop!“ houkla jsem na něj, když jsme pěkně pomalu a slušně vyklusali. Callatos se do toho zapřeů, trochu si pohodil hlavou a sníh mu odletoval do kopyt. To bylo úžasný! Zase jsem se musela držet, abych nevypískla adrenalinem. Tempo se sice nasadilo pomalejší s ohledem na naši bezpečnost, ale i tak to bylo parádní. Sníh už tu nebyl tolik nafoukaný a koně mohli lépe zabrat a nenamáhali se tolik. Zase jsme zkoušeli vycválat mírné obloučky a pocvičili si přechody. A pak nás Niora překvapila malými připravenými sněhovými skokánky. Nahlas jsem polkla. No to snad ne. Vždyť sotva stojím Ale riskla jsem to a nechala Callatose stále rovno cválat. Jen jsem se víc naklonila, vyjela mu po pravém boku a zaměřila se na sněhovou hroudu. Jestli se netrefím a zaryju to tady jak kombajn... Ale vyšlo mi to, sice tak tak, ale zapružila jsem koleny, šla níž a rychle mě to vyhodilo na hrbek a s mírným nadskočením jsem byla zpět. Zase jsem se zařadila za valacha a po chvíli přišel další, pak Niora vyjela oblouček, my všichni v dlouhém roztáhlém zástupu za ní s už pořádně rozpálenými tvářemi. Uf uf, nebyl to žádnej med. Ale skokánky brzy zkončily a tempo se zpomalilo, zato se šlo více do kopce. Mířili jsme do hor...prý to tam někde zakempíme v hotelu
Do kopečka jsem vždy Calliho podpořila i zamlaskáním a cítila jsem tah v podbříšku, jak mě popruhy vlekly nahoru. Chudák cvalinek. Ten se zapotí Ale snažila jsem se mu to ulehčovat, ruku mít stále jemnou, nikdy mu nechtěně necuknout, veškerou váhu mít v pase.
Cesta byla dlouhá a náročná. Tak jako ze sedla jsem Callimu dávala průběžně prostor si protáhnout krk prodloužením opratě a pak jsem si jej většinou na vyšší tempo zase pomalu sbírala na kratší a zlehka si pohrávala s otěžemi. Povětšinu času jsem šlapali do mírného kopečka a koně námahou frkali. Ale zhruba za dvě hodinky jsme už viděli velkou dřevenou chatu se zasněženou střechou. Krokem jsme došli až na „parkoviště“ pro koně a já tam s úlevou Callimu přitáhla opratě a ten ochotně zastavil. Vycvakla jsem se z lyží a rychle se vysmrkala. To mě mučilo posledních pár minut jak nikdy Odepla jsem se a smotala lonže. Smotala jsem i opratě a došla ke Callimu.Moc moc jsem ho pochválila a poplácala po krku. Na prsou byl dokonce vlhký. Ale odpocku mám v batůžku. Takže dobré. Vylovila jsem z kapsy mlsku a položila jsem ji na dlaň. S nadšeným výrazem si ji opatrně vzal a schroustal. Vylovila jsem z batohu vazák, který jsem mu cvakla do ohlávky, co měl na uzdečce a zavedla jsem ho k uvazišti, kde už měli koníci nachystanou trochu sena a kbelíky vody. To bylo od majitelů moc milé. Odcvakla jsem mu opratě a dala je do báglu. Stáhla jsem z něj postroje a rychle ho zadekovala. Spokojeně se podrbal na noze a pak se pustil do sena. Zkontrolovala jsem jestli jsme nevytratili bandážky nebo botečky. Ale zatím všechno máme. Když jsem si byla jistá, že mu nic nechybí, šla jsem lyže zapíchnout ke stěně chaty, stejně jako ve Sněženkách a pak mě něco napadlo. „DŘEPKINS!“ křikla jsem a holky se začaly smát a šly dolů. Taky jsem se chechtala a pak bylo hrozné se zvednout. Kolena mi křupala jak staré bábě Potom jsme zapluly do tepla do dřevené haly s praskajícím krbem, sundali jsme ze sebe bundy a šli si pro teplý guláš a horký čaj To vážně bodlo až jsme se oblizovali za ušima.
Pak jsme se už pomalu museli sbírat k odjezdu, nastrojit znovu koně. Došla jsem za valáškem a pohladila ho po nose. Zvědavě mi šacoval kapsy. Už byl suchý. Deku jsem mu sundala a nacpala do batohu. Zapla jsem mu poprsák a dotáhla obřišník. Protáhla jsme mu nožky a pak ho odvázala od kroužku. Schovala jsem vazák a vytáhla opratě. Protáhla jsem je nejnižším kroužkem a pak zapla do udidla. Sama jsem se zapřáhla do svého postrojku a zase poprosila dobrou duši o přidržení miláčka než se nazuju do lyží. A po rozloučení s hodnými majitely hotelu a za mávání návštěvníků, kteří si takovou podívanou nenechali ujít a když ne venku, tak mávali aspoň z oken jsme se oklikou rozešli zpátky do areálu. Zase jsme střídali všechny chody, ale teď to bylo převážně zkopečka a já valnou část cesty brzdila stromečkem a přidržovala se za svoje popruhy.
Projížděli jsme okolo vysokých hřebenů hor a několikrát nad námi zakroužili havrani. Úplně jako scéna z filmu Celou vyjížďku jsem si naprosto užívala. Byl to tak skvělý pocit vědět, že koně zvládnete bez větších problémů a výměň názorů uřídit i zezadu a ještě k tomu jet na lyžích. To mi po těle vždycky projel hřejivý pocit euforie
Konečně asi za dvě hodiny a kousek jsem začala poznávat okolní krajinu. Už jsme nebyli daleko od Akademie. I koně to cítili a značně zdelšili krok Naposledy jsme si vyklusali na dlouhých otěžích a pak se šlo už jen krokem a všichni jsme byli rádi, že zase vidíme hrazení Floresty. Koně ve výbězích už tlumeně řehtali a někteří z našich jim odpovídali.
Zastavili jsme u pítka a já se se skuhráním vysoukala z lyží. Zavrávorala jsem. Stále mi připadalo, že se kloužu po sněhu proto mi chvíli trvalo než jsem se rozhoupala k prvním kroků ke Callatoskovi a po huronském objetí a pochvalo se šlo do stájí dát se do pořádku