ell + tarot: 2. DRUHÝ DEN KURZU S NADVANDY
Stála jsem v chodbičce stáje klisen a valachů. Opírala jsem se o dvířka a povídala jsem si s Nadvandy o včerejším kurzu. Obě jsme byly plné dojmů. Nadvandy mi zrovna líčila zážitky z Cascora, když se mé myšlenky zatoulaly k dnešní jízdě. Přemýšlela jsem, jak to dnes vymyslet. Trochu neomaleně jsem přerušila Nadvandino vyprávění a neurvale jsem se zeptala, jak to dnes provedeme. Nad vykulila oči. Chvilku trvalo, než se v rozhovoru přeorientovala. Nakrčila nos a na čele se jí samým myšlením objevila tenoučká rýžka. No, myslím, že bude lepší, když pojedu první a aspoň otestuju terén. Přece jen jsem zběhlejší lyžař. Poznamenala a já důkladně přikyvovala. Nadvandy měla teda rozhodně pravdu. Navrhla jsem, že teď bychom teda mohli vzít Tarota a odpoledne Vahallku. Nad se opět důkladně zamyslela a potom mi ale oponovala, že to není příliš dobrý nápad. Chvilku jsme pečlivě zvažovaly pro a proti, ale Nadvandy mě ubila svými argumenty. Měla samozřejmě zase pravdu. Proto jsme se pro zatím rozloučily a já šla připravit Tarotka. Věci jsem už měla na vozíku. Pečlivě jsem Tarotka nastrojila a na závěr dostal nepromokavou bederku. Nasadila jsem si přilbu a přes ně klapky. Musel to vypadat opravdu vtipně, ale mně alespoň nebude zima! Teplé rukavice jsem si strčila do komory u sedla. Nasadím si je, až nasednu. Uchopila jsem Tariho otěže do jedné ruky a do druhé lonže a vyvedla jsem bělouška z boxu. Ve dveřích jsem zahlédla stín kamarádky, která se podivně kulhajícím krokem promenovala před dveřmi a čekala na nás. Vyvedla jsem Tariho na prosluněný plácek před stájí a usmála se na svoji nejlepší kamarádku. Nad se odbelhala opět k lavičce pro lyže a postavila si je za Tariho. Zapřáhneme tě ale až venku ne? Otázala jsem se, protože přece jen, před stájí bylo sněhu poskrovnu. Potáhla jsem Tariho za otěž a slušela jsem roztomilé capkání Nad v lyžákách, ta mi to potom dá vychutnat. Pomyslela jsem si se smíchem a zastavila Tariho.Připevnila jsem lonže k řemenům a natáhla k Nadvandy. Tarotek byl úplně zodpovědný a klidně stál. Zatím co se Nad šmodrchala s lonžemi, vrátila jsem se k bělouškovi. Zvedla jsem bočnici sedla a dotáhla jsem sedlo. Spustila jsem si třmeny. Uchopila jsem otěže a vyhoupla se do sedla. Zavrtěla jsem se v pohodlném endruančním sedle a pohladila jsem valáška po krku. Ohlédla jsem se na Nadvandy, která se úspěšně vymotala z lonží. Připravená? Zavolala jsem dozadu. Podívala jsem se před sebe. Sklonila jsem se nad Tariho bílou šíji a zašeptala jsem mu pár slůvek do měkkého ouška. Potom jsem se narovnala a stiskla Tariho holeněmi. Popruhy se napjaly. Cítila jsem, jak se Nadvandiny váha přenesla na sedlo. Ohlédla jsem se, jestli je všechno v pořádku a vedla jsem Tariho po cestě. Nad se na cestu neptala, ale já ji měla promyšlenou. Přidržela jsem levou otěž, levou holeň jsem posunula za podbřišník a ohnula jsem Tariho okolo vnitřní holeně. Otěže jsem si nechala volnější. Tarotek se začal stáčet doprava. Dala jsem si záležet, aby nebyl oblouk prudký a Nadvandy ho mohla snadno projet. Tari byl klidný a spokojeně se díval kolem. Navedla jsem Tarotka mezi stromy. Obvykle se tu vinula krásná lesní cesta, ale teď byla pod pokrývkou jiskřivého sněhu. Skrz větvě stromů sem dopadalo slunce a kreslilo obrysy na sníh. Jemně jsem si Tarimu pohrála, aby se začal uvolňovat. Tari mi odpověděl překousnutím udidla a snížením hlavy a krku. Pohladila jsem ho a ohlédla se na Nadvandy. Můžeme klusat? Otázala jsem se a zkrátila jsem si otěže, abych měla koníka pod kontrolou. Nadvandy horlivě kývala, i když jsem si všimla, že trochu neklidně na lyžích postává a snaží se najít pohodlnou pozici. Stiskla jsem Tariho holeněmi. Nabídla jsem mu otěže a začala jsem vysedávat. Vyžadovala jsem relativně posbíraný klus, abych měla valáška pod kontrolou. Tarotovi dlouhé nohy se míhaly na sněhové pokrývce a od jeho kopýtek odletoval sníh. Ještě že je Nadvandy v dostatečné vzdálenosti. Jinak bych se vrátila se sněžnou ženou. Pravidelně jsem přesedávala. Ty hele. Doneslo se ke mně ze zadu. Ano? Otázala jsem se? Co takhle zkusit cval? Zeptala se Nadvandy vyzývavým hlasem. Až mě z toho zamrazilo. Ty si se snad zbláznila? Otázala jsem se jí. Neměla jsem nejmenší chuť riskovat její zdraví, ale Nad byla neúprosná. Nakonec jsem trhla rameny a prohodila něco ve smyslu, že je to na její zodpovědnost. Zkontrolovala jsem cestu před sebou. Přesunula jsem váhu na pravou sedací kost. Pravou nohu jsem posunula dozadu. Přidržela jsem pravou otěž. Levou jsem nabídla a levou nohou jsme pobídla na podbřišníku. Zhoupla jsem se v sedle a Tarot nacválal. Ihned jsem si s ním pohrála a odlehčila jsem sed. Nechávala jsem si ho ale pod maximální kontrolou. Ohlédla jsem se na Nadvandy. Ta zářila jako sluníčko. Trochu jsem se uklidnila a pohlédla na cestu před sebou. Musela jsem se pochválit. Trasa to byla opravdu skvělá! Znovu jsem se ohlédla a znovu mě zamrazilo. Hele co tam děláš? Zaječela jsem na Nadvandy, když jsem viděla, co za psí kusy tam provádí. Nad sebou cukla. Ztratila kontrolu nad lyžemi a začala padat. Zadoufala jsem, že se pustí. Sice jsem okamžitě začala zastavovat, ale rozhodně bych ji kousek táhla. Tarot rozvášněný cvalem se jen nerad nechal zpomalit. V podstatě ještě za klusu jsem seskočila a táhla Tariho k ležící Nadvandy. Tarotek za mnou klusal. Já se s obavami sklonila k ležící Nadvandy. Vytáhla jsem ji na nohy. Tariho otěže jsem odhodila a jen kouskem oka jsem zahlédla, jak je Nad zachytila. Začala jsem ji mačkat a kontrolovat, jestli je v pořádku. Pomalu jsem se začala uklidňovat ze své hysterie. Nad se už smála na celé kolo. Ale já pořád byla ještě trochu ustaraná. Nejraději bych ji už na lyžích nepustila! Ale neměla jsem na výběr. Vyhoupla jsem se na Tariho a počkala jsem, až se Nad zapřáhla. Stiskla jsem Tariho holeněmi a odvlekla jsem Nadvandy k Florestě v kroku. Nad kňučela a prosila, ale už jsem se nesmilovala! Jakmile jsme dojeli zpět na Florestu, opatrně jsem se svezla na prochladlé nohy. Tari ke mně otočil svoji bílou hlavu. pohlédl na mě svýma krásnýma tmavýma očima. Objala jsme ho kolem krku. Ze zadu se ozývalo kníkání, jak se Nadvandy pokoušela bolestivě rozejít. Pousmála jsem se a odepnula jsem Tarimu lonže. Nad se mezitím odbelhala připravovat Vahallku. Já vytáhla třmeny a povolila sedlo. Zavedla jsem Tariho do stáje. Povolila jsem přezky na výstroji stáhla ji z něj dolů. Ihned jsme ho zadekovala odpocovací dekou. Tarotek byl urousaný z mokrého sněhu. Pro jistotu jsem mu zkontrolovala kopýtka. Podívala jsem se, jestli má dostatek vlažné vody a velkou zásobu sena. Na rozloučenou jsem mu dala kousek suchého pečiva a zajistila jsem dvířka. Uklidila jsem výstroj a odběhla na pokoj obléknout se do lyžařského. Lyžařská sada mi krásně padla. Narazila jsem si přilbu a popadla rukavice, lyže a lyžáky. Seběhla jsem schody a vykoukla jsem ven, abych mohla vyhodnotit situaci. Nad akorát vyváděla Vahallku. Doufám, že si nemyslí, že jsem na ni příliš naštvaná. Pomyslela jsem si. Já se akorát bála. Mávla jsem na Nadvandy. Přezula jsem se do lyžáků a opatrně se vydala cestou za kobylkou, jejíž otěže svírala Nad. Už jsem věděla, jaks e Nad cítila. konečně jsem docapala na místo, kde už jsem se mohla zapřáhnout. Zpevnila jsem boty. Lyže jsem si položila do sněhu za kobylčin zadek a s nejvyšší opatrností jsem si nacvakla boty do vázáná. Málem jsem spadlahned při obouvání, ale povedlo se mi to vybalancovat. Zvedla jsem oči. Nadvandy akorát zápasila s lonžemi. Nakonec bitvu vyhrála a natáhla ke mně lonže. Uvázala jsem uzel a nasadila jsem si rukavice a uchopila svázanou lonž. Přenesla jsem váhu z jedné nohy na druhou a pokusila jsem se trochu ustálit na uzoučkých prkýnkách. Nadvandy se elegantně vyhoupla do sedla drobné kobylky. Ohlédla se po mě. Přikývla jsem a Nad stiskem holení Vahallku rozešla. Opřela jsem se o lonže, jakmile se tlak začal zvyšovat, aby mě holky nerozpůlily. Lyže se pode mnou rozjely a já si jen tak pro sebe vyjekla. Snad to nikdo neslyšel. Nadvandy mě zodpovědně vedla mimo projetou stopu. Vážila jsem si její ohleduplnosti! Po několika minutách mi ale začaly trnout ramena a brnět kolena. Skousla jsem si ret a nedala jsem na sobě nic znát. Nad mě vyvedla z lesní pěšiny na louku a zeptala se, jestli může zařadit vyšší rychlost. S úsměvem jsem přikývla. Nebylo mi sice nejpohodlněji, ale moc se mi to líbilo. Očekávala jsem cuknutí, jakmile Vahallka zrychlila. Pokrčenými koleny jsem to vybalancovala a sledovala jsem třpytivý sníh kolem sebe. Bolest v ramenou jsem přestala vnímat, ale byla jsem už z klusu tak udrndaná, že jsem se rozhodla rezignovat. Houkla jsem na Nadvandy nevrlým hlasem. Dostala si mě. Tak už konečně cválej. Nad se tomu podivila, ale bez dalších řečí pobídla Valču do cvalu. Já se najednou rozjela rychostí číslo pět a jen mi uklouzlo další tiché vyjeknutí. Letěly jsme po louce a já měla trochu obavami, ale hlavně radostí doširoka otevřené oči. Vítr mi svištěl kolem přilby. Pevně jsem svírala lonže. Brzy se přiblížil konec louky. Nad zavolala změnu chodu a já se neumě pokusila zpomalit. Docela jsem byla úspěšná. Tak mě to rozradostnilo, že jsem se pokusila o nějaký oblouček, ale to už bylo příliš nad moje dovendosti, raději jsem se nechala v kroku dotáhnout na Florestu .

VČEREJŠÍ DEN – OMLOUVÁM SE, ZA PODZNÍ PŘIDÁNÍ! VČERA JSEM SE NĚJAK NEDOSTALA K POČÍTAČI