lesněnka+lauris: TŘETÍ DEN – S Iris (bereme Notičku)
Ráno – Jedu JÁ, v závěsu IRIS

Notička už byla nachystaná a já šla do šatny. Vzala jsem si lyžáky a pytel na lyže a šla jsem na dvůr, kde čekalo auto. Tam jsem si naskládala všechny věci a potom šla do stáje. U uvaziště byla Iris s Notkou. Iris na ni mluvila a hladila ji. Už samozřejmě byla v lyžákách a všelijak připravena. Usmála jsem se na ni a postavila se vedle ní. „Můžeme?“ zeptala jsem se. Iris přikývla a dala mi to rukou otěže. Společně jsme vyšly ven ze stáje a zastavily se na dvoře mezi ostatními. Ještě jsem jí dotáhla sedlo a podívala se na Iris, která si zatím dávala lyžáky do lyží. Pokývala jsem hlavou a dívala se na všechny strany. Když už byla Iris hotova, vyhoupla jsem se na Notičku a dala si obě nohy do třmenů. Stáli jsme všichni u kašny, kde byl sraz a já se dívala na Iris, jak skládá opratě, aby se za ně mohla hezky chytnout. „Na zpět jedu já, dobře?“ zeptala jsem se a podívala se na Niu, která už také seděla na koni. Iris přikývla a ještě prohodila: „Buď na Notku hodná a na mě taky. Nejsem moc dobrý lyžař.“ Usmála jsem se a přikývla. Měli jsme naplánované nějaké malé skoky, ale Iris je mohla jet nebo ne. Byla to její volba. Když už i Nate seděl na koni a všechno bylo připraveno, už jsme mohli vyrazit. „Tak jedeme!“ křikla na nás Nia a s koněm se rozjela do čela skupiny. My jsme se zařadily za Bloodye a Karin. Nevadilo mi, že nejedu sama, jako například Haper. Já bych se nedokázala soustředit na lyže, ba naopak na koně. Prostě bych se soustředila jenom na to jedno. Držela jsem si Notku na otěži a šli jsme v kroku. I přesto jsem se dívala na Iris, kdyby náhodou. Lehce jsem se usmála a dívala se jenom před sebe. Skoro nijak jsem nezkoumala přírodu a okolí, protože jsem to povětšinu znala. Niora nás zavedla a polní cestičku. Bylo sněhu celkem dost a byl pěkně nadýchaný. Zepředu se ozval rozkaz k zrychlení do klusu. Připravila jsem na to slovem i Iris, aby to s ní nějak netrhlo. Poté jsem jemně pobídla Notu do klusu a začala vysedat v kobylčině rytmu. Dívala jsem se dopředu a někdy se také podívala na Iris, abych zkontrolovala, zda nespadla. I když to bych slyšela . „Krok!“ ozvalo se zepředu po několika metrech. Oznámila jsem to houknutím i Iris a zasedla do sedla. Také jsem jemně přitáhla otěže a Notička zpomalila do kroku. Pochválila jsem jí a usmála se. Už jsem se těšila na oběd. Nějak jsem moc nesnídala, takže jsem měla celkem prázdno v břiše. Šli jsme polní pěšinkou a potom přešli na louky zahalené sněhem. Prostě nádhera. Tady jsem už viděla nějaké ty skokánky. Podívala jsem se na Iris, která se trochu vyděšeně dívala dopředu. „Neboj. Když nebudeš chtít skákat, nepojedeš na to,“ řekla jsem, aby se tolik nebála. Hodlala jsem sice jet blíže skokánkům, aby to když tak mohla skočit. „Klus a pak cval!“ zaslechla jsem. To samé jsem řekla Iris a pobídla Notu do klusu. Chvíli jsem vysedávala a potom zasedla do pracovního sedu a dala pobídku do cvalu. Nota nacválala a já si jí pořád držela na otěži, abych nad ní měla kontrolu. Blížil se první skokánek, takže jsem k němu trochu najela, ale ne moc. Podívala jsem se v sedle na Iris. Neskočila ho. Jeli jsme na další, ten už nějak skočila, ale málem spadla! Takže na ten další si znovu netroufla. No, neměla jsem jí to za zlé . „Vpravo!“ zaslechla jsem a zprávu předala dál Iris. Jemně jsem přitáhla pravou otěž a Nota se nasměrovala doprava za ostatními koňmi a lyžaři/snowboardisty. Samozřejmě jsem si držela rozestup a Notu udržovala v takovém sbalenějším cvalu. Byl tu poslední skokánek a potom se zavelelo do kroku. Zpomalila jsem Notu sedem a otěží do kroku. Hned jsem se otočila na Iris. „Tak co, dobrý?“ optala jsem se. „Jasně, dobrý,“ řekla Iris se spokojeností a já se zase začala věnovat Notě. Nia říkala, že teď poběžíme do mírného kopečka, takže se máme prý držet. Tedy, spíše lyžaři. Přikývla jsem a celá skupinka se dala do klusu. Pobídla jsem Notu a trochu dříve dala pobídku do cvalu. Předklonila jsem se do stehenního sedu, abych jí běh ulehčila. Trochu jsem jí brzdila, aby se tu Iris někde nevymázla. Když jsme takhle dojely na vrcholek malého kopečku, uviděla jsem restauraci. Začala jsem se v duchu radovat a můj žaludek taky!

(OBĚD)
Jede IRIS, v závěsu JÁ

Po obědě jsem se převlékla a přestrojila do lyžařského oblečení. Můj žaludek už byl taky celkem spokojený. Šla jsem k Iris s Notičkou a položila lyže na zem. „Byly ty skoky lehké?“ zeptala jsem se. Iris se chvíli zamyslela a potom řekla: „Ani ne.“ Pokývala jsem hlavou a zacvakla si lyžáky do lyží. Holky se tu už začínaly scházet a Niora s Natem už seděli na koních. Já si smotala opratě tak, aby mi to bylo příjemné a poté jsem se chytila jako klíště. Iris už seděla na Notce a sledovala dění. To samé jsem dělala já. Opět jsme se rozjeli vstříc cestě. Držela jsem se opratí jako klíště a vyvažovala váhu. Taky jsem zatáčela, když bylo potřeba a brzdila, abych Notičce nenajela na nohy. Po chvilce přibyly i skokánky. Na každý jsem najela a přikrčila nohy, abych dobře dopadla. Jeli jsme dál k Florestě a už jsem se těšila domů!