haper + callatos: 2.DEN KURZU – samostatná jízda
Spolu s Bloodye a valáškem jsem vyšla před stáje. Brunetka mi nesla lyže a já si vedla Callatoska až za brány Floresty na pěknou rovnou zasněženou cestu do luk a polí, kam se dneska vydáme sami na vlastní pěst. První jsem jej vedla u huby, pravou oprať přehozenou přes hřbet, aby ji náhodou nepřistoupnul. Po několika metrech jsme zastavili a já si zacouvala za něj a ten kus až za oplocený areál Akademie jsem jej vedla zezadu, aby si to osvěžil a neměli jsme pak potíže, když už budu v lyžích. To by bylo nepříjemné. „Krok Calli!“ řekla jsem hlasitě a poslala mu malinkou vlnku. Valášek odfrknul, ale ochotně se rozešel. Pochválila jsem ho. Natáčel uši dozadu a dával pozor, co po něm chci. Zkusili jsme si zedvakrát zastavit a kousek jsme zaklusali. „A stáát!“ a poté lehká zádrž opratěmi a valášek zastavil a ohlédnul se po mě. Chvilku jsme postáli a já se ujistila, že se jen tak neotočí a nepůjde si jinam. Ale pobídku respektoval a trpělivě čekal.
Milovaná a ochotná Bloo to s námi šlapala a až když jsme došli na pěknou rovnou polňačku, zastavili jsme se, brunetka mi Callatoska podržela a já mu zatím k obřišáku připnula dvě lonže a zapla jsem si je ke snadno rozepínacímu pásku. Věděla jsem, že je to velmi důležité s ohledem jak na svoji, tak na valachovu bezpečnost, abych se kdykoliv mohla rychle odepnout a jeho nechat běžet. Nadzvedla jsem deku, kterou jsem přes něj přehodila a ještě jednou zkontrolovala postroje.Vše bylo v pořádku. Znovu jsem ji zapla a zacouvala si za něj. Zacvakla jsem se do lyží, trochu jsem si přešlápla a pobrala opratě. Na konci jsem si je svázala dohromady, aby mi jedna nemohla po cestě nevyklouznout. V duchu jsem si ještě prošla trasu, kterou jsem si pro dnešek vymyslela. Pojedu stejným směrem, jako jsme včera trénovaly všechny společně. Všude je tu rovinka a nebo jen mírně do kopce. Kdyby to bylo zkopce, bylo by to nebezpečné, protože bych to nemusela ubrzdit a do Calla napálit a to opravdu riskovat nebudu, když nemá jezdce. Z polí vjedeme na louky, kde to obloukem otočíme a vrátíme se z druhé strany zase rovnou polňačkou až do areálu. Snad to vše půjde hladce.
Bloo mi popřála hodně štěstí, naposledy pohladila valáška a ukročila stranou. Já si odfoukla uvolněný pramen vlasů z čela. Usmála jsem se na ni, mávla jí a pobídla miláčka: „Calli krok!“ a poslala mu vlnku. Trhlo to se mnou, ale už jsem věděla, co mám dělat. Mírně jsem se zaklonila, pokrčila kolena a vyvážila svou rovnováhu pánví. „Dobře!“ pochválila jsem Callatose. Ten šel ochotně vpřed a zabíral. Sníh nebyl nijak moc hluboký, sem tam tudy muselo projet auto, aby se dostali do nedalekých zahrádek, takže cesta byla zčásti už protažená a ještě šly vidět vyjeté koleje. Jeli jsme poklidně energickým krokem jen pár minut, zatím stále rovně. Callatos už spokojeně pofrkával a viděla jsem, že jde s hlavou níž. To je můj pašák Když jsem už byla na lyžích jistější, více se sžila s klouzavým pohybem a mírným pružením v kolenou jsem zdolávala nerovnosti cesty, začala jsem se více rozhlížet po krajině. Co by to bylo za zimu bez havranů. Hned několik nám s krákáním přelétlo nad hlavami. Sníh nám vrzal pod nohama a okolní mírně se zvedající krajina byla celá pokrytá pod měkkou sněhovou peřinou. Přímo tot u dýchalo pohodou
Pak se cesta začala mírně stáčet a já už si dávala více pozor, abych Calliho navedla správným směrem. V tlusté zimní rukavici jsem ohnula zápěstí vnitřní ruky a vnější oprať jsem mu přiložila více k zádi a zkřížila ruce. Callatos natočil ouška a začal uhýbat tlaku. Já přenesla váhu na vnitřní lyžu a v pohodě jsme projeli zatáčku. „Šikovný! Tak je hodný!“ pochválila jsem hned grošáčka ať se nezačne nudit. Projeli jsme takto několik zatáček, protože cesta už se tu víc vlnila a sníh byl najednou hlubší. Tudy už auta asi moc nejezdila...
Byli jsme s Callem sehraní, respektoval moje pobídky, já si zvykla na lyže, dokázala se bez problémů vypořádat s hroudami nebo dokonce děrami. To jsem prostě zvedla nohu a nepříjemnosti doslova přejela a nechala za sebou
A pak musel miláček zabrat a šlo se už víc do kopečka. Jenom mírný svah. Toho jsem po několika krocích využila a pobídla ho do klusu. Uvidíme, možná zkusíme i kousek zacválat, podle toho jak nám to půjde. „Calli klusss!“ houkla jsem na něj naučenou pobídkou ze země a poslala mu vlnku. Valach zafuněl a přidal. „Pašák!“ ihned jsem ho pochválila. Sníh mu těď sahal zhruba pod hlezna. Klusali jsme pomalým tempem a pak se vyhoupli až na rovinku. To mi ihned rychliů. Ale to já nechtěla, tak jsem si pohrála s opratěmi a houkla něj: „Poomalu!“ Grošák zbystřil a zkrátil krok. Zase pochvala. Tn kůň je poklad
Už jsme se pomalu začínali vracet do areálu. Teď už jsme byli v loukách a byly tu i nějaké ty stromy a já se sozstředila na to, aby Calliho nenapadlo některý z nich objet a já bych zůstala rozpláclá za ním Střídali jsme krok s klusem a bylo to hrozně fajn.Strašně se mi to líbilo! Celou dobu jsem si sice musela dávat pozor, abych mu nějak nechtěně neškubla v hubě a opravdu měla všechnu váhu na popruzích, které neměl zacvaklé k udidlu, ale i tak to bylo skvělé! Jednu chvíli jsem musela jet jen po jedné noze, protože jsem nezvládla tak dokonale řízení a projeli jsme blízoučko okolo velké naváté závěje. Ale zvládlo se to. A protože nám to tak dobře šlo a byl tu zrovna pěkný terén, sněhu nebylo moc a táhla se tudy dlouhá rovinka, riskla jsem to a odhodlala se kousek ke cvalu.
„Á kluss!“ pobídla jsem valáška do klusu a chvíli jsme vyklusali. Bušilo mi srdce..to bude jízda. „Calli á hop!“ houkla jsem na něj hlasitě a energicky a valach zabral, více se podsadil a naskočil do rychlého cvalu. Pokrčila jsem kolena, lyže držela srovnané a vítr mi cuchal vlasy. Panečku to byla ale rychlost! Zdusila jsem nadšené zavísknutí. Valášek by to mohl brát jako pobídku. To bylo teda něco! Vycválali jsme pěkný kus a já si zkusila Callatoska na tak širokém prostoru trošku otestovat a mírně jsme ho stáčela více doleva a poté zase doprava. Ze začátku mě spíše ignoroval, ale jakmile jsem tlak opratěmi zesílila a trochu více se opřela do postroje, aby ucítil větší tíhu, vzpamatoval se a začal se chovat slušně. A pravda je, že jsem v tyhle okamžiky měla docela nahnáno, že to nezvládnu a nedokážu ho vzít zpátky.
„A kluuus!“ protáhla jsem a obrátila zápěstí. Valach spokojeně zafrkal pohodil hlavou a přešel do pomalého tempa. Wuh a pak do kroku: „A krook!“ a poslední úsek cesty jsme šli už jenom kročkem. Projeli jsme hlavní bránou Floresty a já Callatoska zastavila u hnojáku. Koně ve výběhu na nás zvědavě koukali. „Stáát!“ houkla jsem na něj přitáhla opratě. Přiklusala ke mně Karin: „Tak co? Jak to šlo? Jsi celá?“ a hned mi pomohla podržet valáška, drbat ho na krku a já se zatím vypřáhla, vyzula lyže a došla za ní. Byla jsem celá zadýchaná a tváře mě štípaly od mrazu. „Bylo to skvělý! Pojď se mnou do tepla, všechno ti povím,“ vychrlila jsem na ni, valáška objala okolo krku a zkřehlými prsty jsem vylovila za kapsy bundy peprmintky a dostal zaslouženou odměnu. Pak jsem si hodila lyže na rameno, přehodila mu opratě přes záď a odvedla ho do tepla domů.