iris+nota: První den Kurzu-s Lesněnkou

Nastal mnou dost dlouho očekávaný den začátku kurzu, i když to zase tak dlouhé čekání nebylo, hrozně jsme se těšila. Ve dvojici jsem byla s Les, za což jsem byla ráda, protože naši koníci se znali a nedělali si naschvály. Došly jsme si s Les pro popruhy, které nám připravila Nia a vyvedli jsme koně před stáj. Nota se zaujatě rozhlížela a házela překvapené pohledy po Laurisovi. Usmála jsme se a pohladila jsme jí po krku, abych jí trochu uklidnila. Odložily jsme popruhy a nejdřív jsme si vzaly dva lonže, na kterých jsme chtěly začít.
„Tak půjdeme na halu a potom půjdem ven, abychom si to zkusily,“ navrhla Les. Přikývla jsem a zavedly jsme oba koně do haly, kde jsme hodlali zkusit ovládání zpoza koně. Vzala jsme lonže a připnula jsme je ke kroužkům udidla. Zkusila jsme , jak na ně bude Nota reagovat a jemně jsem zatáhla za levý lonž. Nota ohnula krk doleva. Usmála jsem se a zkusila jsme to i na druhou stranu, takže jsme zatáhla za pravý lonž a Nota otočila hlavu s krkem doprava. Ještě jsem to zkusila jednou, pak jsem přešla za Notu a trochu jsem povolila lonže, abych jí nebrzdila při pohybu.
„Krok,“ zavelela jsem Nota se rozešla pomalým a trochu nejistým krokem. Ráda bych jí pohladila, ale nemohla jsme, takže jsme jí nechala, ať si zvykne, což bude jen dobře. Jednou jsme obešly halu podél stěny, aby si Nota zvykla na to, že mě má za sebou. Teď přišlo na řadu ohýbání, aby si zvykla i na to, ale trochu jsme se bála. Nevěděla jsem, jestli budu mít tak jemnou ruku, jako při jízdách a trénincích. No, ale risknout jsme to musela.
Zatáhla jsme tedy lehce za pravou lonžku, abych Notu dostala od stěny na kruh. Sice od stěny odešla, ale naštvaně zafrkala, jelikož jsme to nejspíš neudělala zrovna jemně. Zapamatovala jsme si to pro příště a vedla jsme jí pomocí pravé lonže po kruhu. Když jsme najely na stěny, minuly jsme se s Les a Laurisem, kteří už také pracovali. Udělaly jsme vlnovky, osmičku a zkusila jsem i zmenšení kruhu, i když to nešlo zrovna moc dobře, ale zvládly jsem to, jakž takž. Taky jsme změnila směr, aby si Nota navyknula na obě dvě strany a nelekla se, až to budeme zkoušet venku. Zastavila jsme Notu, když jsme uznala, že si už zvykla a základní práci zvládla. Les už taky skončila a zamířila i s Laurisem k nám.
„Tak jak to uděláme?“ zeptala se Les a usmála se. Zamyslela jsme se.
„Takže, já bych nejdřív vzala Notu a obě si za ní zkusíme jet. Pak bych to samé udělala s Laurisem, protože taky si to potřebuje procvičit,“ navrhla jsme a Les souhlasila. Předala Laurise Tomovi, který momentálně neměl nic na práci a svolil, že nám pomůže. Taky jsme Notu Tomovi na chvíli svěřila a skočila jsem si do sedlovny pro lyže a lyžáky, které jsem nechala u Toma a skočila jsme pro sedlo, podsedlovku, gelovku a bederku. S tímhle jsme se vydala zpět a nasedlala jsem Notu, připnula jsme bederku a podbřišník jsme neutahovala tolik, jako bych šla jezdit. Všechno jsme několikrát zkontrolovala, pak jsem došla Les připravit popruhy, které jsme připnula na kroužky udidla. Nota vypadala nesvá, takže jsme jí hladila a uklidňovala. Všimla jsme si Les, která už k nám mířila a položila lyže za Notu, pak se na mě podívala, jestli můžeme. přikývla jsme a podala jsem jí už připravené opratě. Usmála jsem se a vrátila jsme se k Notě, abych jí vedla.
„Můžeme?“ zeptala jsme se nejistě a pohladila jsme Notu po čumáku. Les mi potvrdila, že můžeme, takže jsem na Notu mlaskla a ta se rozešla. Vedla jsme jí a ona nespokojeně zafrkala. Pohladila jsem jí po čele.
„To bude dobrý holka,“ snažila jsme se jí uklidnit a vedla jsem jí po dvoře. Les za Notou jela. Nota šla nejistě, ale postupně si zvykala a šla jistěji, takže jsem byla ráda. Začala jsme se usmívat a objely jsme dvůr asi dvakrát než jsme zastavily u Toma, abychom si s Les přehodily místa. Počkala jsem, až se Les přezuje z lyžáků a přendá lyže, pak jsem si došla pro svoje lyže a lyžáky a začala jsem se připravovat. Lyžáky jsem pořádně utáhla a lyže jsme položila za Notu. Zacvakla jsem lyžáky do lyží a vzala jsme jsi opratě do rukou.
„Jedeme“ křikla na mě Les a já jsme přikývla. Nota se rozešla a já jsme se za ní teda rozjela. Usmála jsem se a zároveň jsme se trochu bála, protože tohle pro mě bylo naprosto neznámé. Nota šla pomalým tempem, jak jí Les vedla, protože si asi stejně jako já předtím nebyla jistá, jaké to bude. Bylo to báječné a zároveň nové a Notě se to taky nejspíš líbilo, protože ona byla zaujatá pokud šlo o něco nového a vzrušujícího. Les Notu zastavila na stejném místě, jako předtím já a počkala než jsme se vyzula z lyží, pak jsem v lyžácích odvedla Notu k Tomovi a dala jsem mu jí, zatímco Les připravovala Laurise. Usmála jsme se, pak jsme se šla připravit, protože první šla s Laurisem Les, jelikož na ní byl zvyklý.
„Můžeme,“ křikla jsme na Les, když jsem se připravila. les mi podala opratě a pak už vedla Laurise kupředu. Tentokrát jsem se toho nebála a líbilo se mi to. Dávala jsme si pozor, abych si nezkřížila lyže, nebo něco podobného a nespadla jsem, což se mi na sjezdovkách stávalo téměř pořád. Tohle bylo super, lyže a koně v jednom. Les Laurise zastavila na stejném místě a vyměnily jsme si místa. Les musela samozřejmě počkat než jsme se přezula z lyžáků do normálních bot, pak jsme si prohodily místa. Stoupla jsem si k Laurisovi a podívala jsme se na něj.
Mlaskla jsem a Lauris se rozešel, Les se rozjela a já jsem Laurise vedla po stejné trase, kde už jsme měli vyjeté stopy. Lauris už se nebál, takže šel vyrovnaně a klidně. I jít vedle koně byl zážitek a stres zároveň, jelikož jsem byla zodpovědná, jak za koně, tak i za lyžaře za ním, proto jsme pořád po očku kontrolovala Les, které to šlo skvěle. Zastavila jsme Laurise u Toma.
„Nepůjdeme ještě na cvalovku?“ zeptala jsem se Les, která nadšeně souhlasila, takže jsme si vzaly sakypaky a vyrazily jsem na cvalovku. Tom šel ochotně s námi, aby nám držel koně, který zrovna nepotáhne.
Nejdřív jsme vedla Laurise a Les jela, pak Les vedla Notu a jela jsme já. Vždycky jsme ujely jen kousek cvalovky. Když jsme skončily odvedly jsem koně zpět a odsedlaly jsme je, vyčistily a daly jsme jim zimní deky.