Komentáře k článku: Jezdecký galavečer - SRHNUTÍ

nadvandy: GALAVEČER
„Tak fajn, Val. Máš tady seno, právě jsi spořádala večeři, lízátko ti taky nedošlo…“ úpěnlivě jsem kontrolovala jednotlivé části boxu. Kobylka do mě strčila čumákem, jako by mě pobízela, abych konečně zmizela a nechala ji odpočívat. „no dobře, už jdu…“ smála jsem se. „mrzí mě, že nemůžeš na galavečer taky.“ projela jsem jí ještě jednou rozpletenou hřívu, která byla ještě zvlněná od bobánků, které měla celý den zapletené. Val si odfrkla, což jsem si volně přeložila jako“nevadí“. „tak pa.“ Rozloučila jsem se s ní, zavřela box a zhasla žárovku. Opustila jsem stáj. Kolem mě ještě doznívaly poslední aktivity po tom úžasném honu, který se tu dnes konal. Nadýchala jsem se zhluboka čerstvého vzduchu, až mě studeně zapálil v krku. podívala jsem se na hodinky. Byl akorát čas vyrazit se připravovat. Rychle jsem se proto doběhla do šatny přezout z parádních vysokých jezdeckých bot a pak už spěchala na pokoj. Z koupelny se ozývalo šumění vody, jak se Ell sprchovala. Její jezdecké oblečení, které měla celou jízdu na sobě, leželo shozené na zemi na jedné hromádce. Začala jsem se taky svlíkat a házela jednotlivé kusy oděvu na hromádku. No co, stejně to půjde všechno do pračky. Než jsem se svlékla, vylezla Ell ze sprchy zabalená v ručníku.“přesně na čas.“ Pochválila jsem ji a vklouzla do koupelny. Ta byla zahalená oblakem páry, která se pomalu srážela na zrcadle. Skočila jsem rovnou pod sprchu, kde se v odpadu točily ještě bublinky z melounového šamponu, který Ell používá. Nanesla jsem na vlasy dvakrát šampon a potom kondicionér, vydrbala se pořádně vánočním sprchovým gelem a pak to ze sebe spláchla. Myla jsem i vlasy, protože ty byly po celém dni v helmě zpocené, zacuchané a byly cítit koňmi. Vylezla jsem ze sprchy, zabalila se do obrovské froté osušky a vyšla ven. Dveře jsem nechala otevřené, aby mohla místnost vyvětrat. „uděláš mi něco s vlasy, viď?“ zaprosila jsem. Ell stála u zrcadla a rozčesávala si své dlouhé blond vlasy. „no jasně.“ Usmála se na mě v zrcadle. Dost se mi ulevilo, na účesy nejsem zrovna dobrá a sobě je už vůbec dělat neumím. Otevřela jsem skříň a vytáhla ramínko na kterém visel ochranný vak na obleky. „jsem zvědavá.“ Objevila se mi za zády Ell. „to buď.“ Napínala jsem ji dál. ačkoli ona mi své šaty ukázala ihned jak si je koupila, já ji napínala. Nechala jsem si totiž z domova poslat nádherné šaty, které mi dlouhé tři roky visely jen ve skříni, protože mi byly velké. Nyní jsem ale dostatečně vyrostla-všude abych si je snad mohla vzít. Rozepnula jsem zip a postupně se začala objevovat černá krajka se třpytkami, která byla podložená krémově-růžovým sametem. Vytáhla jsem je z obalu kompletně celé a zatajila dech. Jak já ty šaty miluju! „nad, ty jsou úžasné.“ Vydechla Ell. Šaty byly naprosto odzbrojující. Elegantní a zároveň stylové. Pod korzetem totiž byla kratší taftová sukně, několikrát nařasená, takže mi odstávala od těla. Výstřih byl srdíčkový, takže krásně vyplňoval výstřih a ramínka byla sametová, pouze špagetová. Odložila jsem šaty na postel a ze šuplíku vytáhla krabičku se silonkami. „bože, jak já nesnáším si je oblíkat.“ Odfrkla jsem si a rozbalila je. Koupila jsem si jemňoučké silonky s lesklým efektem, které nevypadají tak usedle a dle mého se k šatům naprosto kouzelně hodí. „co botky?“ zajímala se ještě Ell, která už se vrátila k zrcadlu a začala si fénovat vlasy. „no vidíš!“ vzpomněla jsem si a sehnula se pod postel, kde byla schovaná krabice, která ukrývala lodičky na osmicentimetrovém podpatku. Nebyly však jen ta obyčejné, protože byly opět krémově-oranžové a navíc posázené blyštivými kamínky. „páni. Ty budeš kočka!“ jásala Ell. Je pravda, že jsme ještě jedna druhou v šatech neviděli. Ani nikoho jiného. „bude to divný večer.“ Konstatovala jsem, protože přesně tak to určitě bude vidět všechny holky, které normálně chodí v rajtkách v šatech. Potěš bože! „tak to, obleč se a já tě pak učešu.“ Sedla jsem si na postel a pustila se do natahování silonek. Muži by měli být rádi, že je nemusí nosit. Vážně jo! Konečně jsem se do nich nasoukala a dokonce se mi povedlo je neroztrhnout. Potom už jsem rozepnula šaty a vkročila do nich. Vytáhla jsem si je až nad prsa, kde vycpávky pěkně přilnuly k mé pokožce a krásně dotvarovaly dekolt. Zkroutila jsem si ruku za záda a zapnula zip. Pod prsy pak vedla ještě tlustá černá stuha, kterou mi Ell zavázala na mašli. „dobře. Tak se posaď.“ Usadila mě do křesla u toaletního stolku, proti zrcadlu. „co to bude?“ začala mi rozčesávat mokré vlasy a pak se do nich pustila fénem. Věděla co má dělat k vytvoření dokonalého účesu. Vlasy byly ještě vlhké, když je začala splétat do strašlivě složitého drdolu. Přední prameny mi však nechávala volné, protože je později natočila kulmou a vytvořila nádherný rám obličeje. „ještě přidám pár skřipečků.“ Rozhodla se a do účesu mi zapíchla asi osmero skřipečků, které se taky blyštěly. Nakonec ještě účes zafixovala lakem na vlasy a bylo to. „nádherný, děkuju.“ Jásala jsem. Vypadala jsem tak jinak! Posunula jsem se stranou, aby se i Ell mohla učesat a začala jsem se líčit. Nejdřív jsem nanesla hydratační krém a pořádně ho rozetřela. Na bradu, prostor mezi obočím a vedle nosu, jsem nanesla korektor na pupínky a začervenalá místa, abych je zakryla. Korektor byl šedý, takže krásně pohltil červeň a zakryl pupínky. Ještě jsem se přepudrovala, abych si sjednotila tón pleti. Na oční víčka jsem nanesla oční bázi, aby mi stíny hezky vydržely. Vykouzlila jsem si kouřové šedé oční stíny s tmavě šedou silnější linkou na horním víčku. Do vnitřních koutků jsem si přidala bílou tužku, aby mi oči krásně otevřela. Nakonec jsem dílo dovršila silnou vrstvou řasenky a také trochou zdravíčka na tvářích. Na hrudník jsem si nanesla světle růžový gel, který obsahoval třpytky a tak jsem se nádherně leskla komplet celá, ještě když jsem si nazula botky… na krk jsem si nic nevěšela, jen na ruku jsem si natáhla stříbrný náramek se srdíčkem. Do ruky jsem si vzala psaníčko, posázené cvočky. Pohled do zrcadla mě naprosto okouzlil. Ještě když si vedle mě vlezla Ell ve svých šatech! Byla to prostě paráda. Podpatky mě navíc zvýšily, také jsme konečně byly stejně velké. Ell si naopak vzala podpatky jen miniaturní, aby se netyčila do výšky jak žirafa její slova, ne moje… „měly bychom vyrazit.“ Podívala jsem se na hodiny nade dveřmi. Ano, byl ten pravý čas vyjít na scénu. Vzala jsem si delší kabát, přehodila ho přes šaty a pak už jsme mohli vyrazit. Přizpůsobit se chůzi na vysokých podpatcích mi nečinilo moc velké potíže, jsem vytrénovaná Sestoupit po schodech jsme však kvůli šatům museli elegantně, hezky pomalu. Potom jsme vyšly na nádvoří. „podívej, támhle stojí.“ Ukázala Ell prstem na dlouhou černou limuzínu, která parkovala před bránou. „no jasné, nemohli stát nikde stranou.“ Odfrkla jsem si. Mířily jsme rovnou k autu. „krásný večer, slečny.“ Pozdravil nás řidič a otevřel dveře. Vlezla jsem dovnitř, za mnou Ell. „holčičko.“ Objal mě otec do svého chladného sevření. Nevím, nikdy mě neobejmul tak, aby mi to bylo příjemné. „ahoj tati.“ Pozdravila jsem ho. auto se pomalu rozjelo po silnici. „moc vám to sluší.“ Culil se táta a významně na mě pomrknul. Vždycky si pro mě představoval spíš šaty, než jezdecké rajtky. „děkujeme.“ Ell byla zdvořilá, jak jinak. Cesta naštěstí nebyla dlouhá, pět kilometrů jsme ujeli rychle a tak jsme již brzy zastavili na nádvoří krásného zámku. „niora udělala moc dobře, že pronajala sál tady.“ Liboval si otec, který si na honosné věci opravdu potrpěl. Navíc rád navštěvuje místa, kam se normálně běžný člověk nedostane. Vystoupili jsme z auta a vydali se po vysokých schodech k vstupnímu portálu do zámku. Zrovna jsme procházeli kolem statných dubových dveří, když na hodinách věže odbila šestá hodina. „odložíme si nejdříve kabáty, ano?“ navrhla jsem. Zámek si můžeme prohlížet celý večer, ale u šaten bude brzy fronta. Teď tam stálo zatím jen pár skupinek. Podala jsem svůj kabát šatnářce a tatík jí do dlaně vložil nějaké bankovky jako poděkování. Vždycky to tak dělá, naprosto všude, kam přijde, po sobě zanechává peníze. Vyšly jsme ze šaten a vydali se dlouhou chodbou, jejíž strop byl nádherně zdobený křesťanskými výjevy. „to je nádhera.“ Otec byl okouzlený, miluje tento styl malby. Nejspíše proto, že je věřící. Další věc, ve které si se svou zarytě ateistickou dcerou nerozumí. Mě naopak zaujaly obarzy, rozvěšené kolem. Zachycovaly výjevy ze života šlechty. Lovy, honosné hostiny, projížďky na koních…bylo o krásné. Při jedné stěně chodby pak stály stoly potažené bílými ubrusy, na kterých stály nápoje, ale také obložené mísy, kde si každý mohl brát, co hrdlo ráčí. Na talířek jsme si tak nabrali nějaké občerstvení. Já jsem se rozhodla dát šanci kaviáru, protože jsem nechtěla poslouchat, jak skvělý byl a výčitky, proč ho vlastně nejím. Nechutnal mi, ale stejně jsem ten chlebíček snědla. Nicméně jsem ho musela zapít perlivým šampaňským s nizoučkým obsahem alkoholu, které nám bylo nabídnuto a otec nám ho laskavě dovolil si vzít. Jak záslužné… čas tu ubíhal tak nějak jiným tempem. Kolem nás korzovaly dámy v nádherných róbách a páni v oblecích. Otec se významně podíval na má odhalená kolena. „ach bože, a je to tu zas…“ rozčílila jsem se. Ell mě však štípla do ruky, což mě sice bolelo, ale zastavilo. Otec už se nijak nevyjadřoval, znal mě. Stejně tak, jako já jeho. „měli bychom se posadit ke stolu.“ Změnila Ell taktně téma. Evidentně na sebe převzala roli prostředníka mezi námi dvěma. „to je dobrý nápad.“ Souhlasil otec a já nebyla proti, proto jsme se vydali chodbou dál, která nás dovedla až do velkého sálu. Ten byl nasvětlen jemným světlem z velkých svícnových lustrů na stropě. „myslím, že sedíme tamhle na kraji.“ Pohodila jsem hlavou směrem, který jsem myslela. Nechtěla jsem vyvolat další hádku tím, že bych ukazovala prstem. „ano ano, to bude ono.“ Souhlasila Ell. Vydali jsme se proto k tomuto stolečku. Byl prostřen bílým ubrusem, židle na sobě měly taktéž bílé žerzejové přehozy a navíc světle modré mašle ze stuh. Usadili jsme se ke stolu, kde již byly přichystané skleničky na víno, lahev se chladila v míse. „mohu vám nalít?“ objevil se číšník. „ale jistě.“ Pokynul otec. Obsluha otevřela lahev a nechala otci ochutnat, teprve pak mu dolila skleničku. „my jen aperitiv.“ Rozhodla se Ell. Pohlédla jsem na ni udiveně. Od kdy si ona nechá ujít příležitost k pití vína? Nicméně naše skleničky se zaplnily nažloutlou průsvitnou tekutinou, ve které jemně stoupaly bublinky vzhůru. „tak na vás, dámy.“ Pronesl krátký přípitek otec a naše skleničky jemně cinkly o sebe. Napila jsem se sektu. Bože, já ho tak nemám ráda. Bolestný úšklebek jsem si však raději odpustila. Postupně přicházeli další a další hosté, mezi nimi i rodina Ell, kteří si k nám přisedli a jali se seznamovat s otcem. My s Ell jsme tam seděly jak tiché myšky v koutě a snažily se tvářit co nejméně trapně. Zamávala jsem lehce Bloodye, která měla nádherné dlouhé šaty a kráčela zavěšená do tatínka. Usadili se jen kousek od nás. Jakmile odbila na věži sedmá hodina, celý sál ztichl v očekávaném zahájení. Světla se vypnula, naopak se rozsvítili modré reflektory. Začala hrát jemná hudba a roztáhla se blyštivá opona, která odhalila schovaný orchestr. Publikum je přivítalo vřelým potleskem. Pak před obecenstvo vyšla zpěvačka v nádherných bílých šatech s péřovým vzhledem a začala zpívat táhlou skladbu Ave Maria. Nejsem zrovna na tenhle druh hudby, ale stejně jsem si song vychutnala s trochou nostalgie, kterou vyvolával. Navíc hlas zpěvačky byl naprosto perfektní, lahodil mému sluchu a tak jsem to vydržela doposlouchat až do konce bez jediného mrknutí oka. Bouřlivé ovace odměnily operní pěvkyni a doprovodily ji zpět do zákulisí. Zpoza opony pak vyšla Sue, za ní Tom, který doprovázel Nioru. Byli kouzelní, jak tam tak táli ve společenském oděvu, nedokázala jsem odtrhnout oči. „dobrý večer, dámy a pánové, hosté, studentky“ oslovila nás nejprve všechny Niora. Její pohled byl plný laskavosti, se kterou shlížela na nás dolů. „vítejte na dnešním galavečeru k ukončení jezdecké sezony 2013.“ Ozval se jásavý potlesk. „děkuji vám všem, že jste sem dnes přišli ocenit celoroční práci našich studentek a někteří se také účastnili dnešního Honu.“ Další potlesk. Slovo si převzala Sue. „Dnes večer jsme se tu sešly, abychom ocenily celoroční snažení našich pilných jezdkyň, které celý rok pracovali, soutěžili, prožívali pády i vítězství.“ Přísahala bych, že v ten okamžik se všechny páry očí upřely ke mně. „ano, ale nejen samotné studentky reprezentovaly letos Florestu, nemůžeme opomenout ani perfektní výsledky Nathana, Connora, Niory a také mé maličkosti.“ Lehký smích přelétl sálem. „dovolte nám proto vyhlásit nejlepší jezdkyně této sezony.“ Začala opět mluvit Niora do mikrofonu. „čestné uznání za reprezentaci v této sezoně si zaslouží Maki společně s Lady.“ Ozval se bouřlivý potlesk a Maki vstala. Vystoupala na pódium, převzala ocenění a kytičku od Sue a postavila se proti publiku. Za zády jí běžel medailonek s videi z jejích letošních závodů s komentovaných slovem. „na třetím místě se pak umístila Kitty s Asií.“ Hlásila dál Niora. Kitty až vyskočila ze své židle a pak klidným krokem vystoupala na pódium, kde převzala své ocenění. Opět přišly videozáběry ze závodů. „na druhém místě skončila Nadvandy s Valhallou, které patří zároveň velké uznání za překonávání zdravotních obtíží.“ Tleskala jsem jako divá…MOMENT, CO??!?!?!?!?! „to jsi ty, zlato.“ Postrčila mě Ell. Jen pomalu jsem se zvedla ze židle a doklopýtala na vysokých podpatcích na pódium. Ale vždy´t…skoro celou sezonu jsem promarodila. „gratuluji.“ Tom mi stiskl ruku a předal nádherné skleněné ocenění s vypalovaným portrétem Valhallky a navíc limetkově zeleným okrajem. Ta cena se nám bude perfektně hodit do barevné kombinace naší sady. Určitě to byl niořin záměr převzala jsem kytičku nádherných velkých květin a pak už otočila hlavu, abych viděla na plátno. Sledovat samu sebe, jak překonávám překážky, nebo se snažím na drezurním obdélníku bylo strašné. Viděla jsem všechny ty nedostatky, ale pro tu chvíli mi to bylo fuk.cítila jsem, jak mi hoří tváře vzrušením. „a konečně, první místo sivysloužila Bloodye a Dekameron.“ Bloodye přicupitala na pódium, převzala své ocenění a za chviličku už stála vedle mě. „neuvěřitelný.“ Slyšela jsem ji syknout. „prosím potlesk pro nejlepší jezdkyně sezony 2013!“ rozbouřila publikum Niora. Uklonily jsme se a pak postupně sešly po schůdcích a ke svým stolům. „ach bože.“ Nemohla jsem sedět v klidu. „zlato, jsem tak pyšná!“ objala mě Ell. „ano holčičko, moc pyšní jsme.“ Usmál se otec. To bylo snad poprvé, co přiznal, že je na mě hrdý. „nyní nám dovolte vyhlásit kategorii externích závodníků“ nemohla jsem se soustředit, kdo že vlastně to vyhrál, protože jsem si neustále musela prohlížet to ocenění. Bylo tak dokonalé! Pro mě o to vzácnější, že letošní sezona nebyla zrovna dle mých představ. Když se však znvu rozezněla hudba, odtrhla jsem oči. Na pódiu již nestáli ani Tom, Niora, nebo Sue. Objevil se opět orchestr s operní pěvkyní a začali hrát další skladbu, jejíž první tóny jsem poznala hned. „ta je tvoje.“ Zašeptal otec a oběma se nám zaleskli oči vzpomínkou na maminku. „byla by hrdá jak úžasná jezdkyně i dáma jsi.“ Zašeptala Ell a stiskla mi povzbudivě ruku. Vychutnávala jsem si jednotlivé tóny nádherné skladby, která dlouho nebrala konce. Ale i ten však musel přijít. Jak postupně doznívaly poslední tóny, světlo se utlomovalo, až zhaslo úplně. Za momentík už pak ozářilo dvě žertovné postavy ze starých anglických románů. Niora s panem Liwreyem totiž na pódium vyšli značně vyšperkovaní niora měla na hlavě postavený doslova OBŘÍ cylindr, vlasy neměla pro jistotu vůbec, za to měla kníra Pan Liwrey si naopak nasadil malinký cylindřík, který vypadal poněkud zmačkaně a taktéž měl pod nosem chlupatého kamaráda. Oba měli stará jezdecká saka a vojenské pumpky. Nioře se přes pás ještě valilo tlusté břicho. Vypadali jako „tlustý a hubený, malý a vysoký“ přítomní hosté řvali smíchy, protože byli opravdu komičtí. Když smích konečně ustal, Niora přiložila mikrofon k puse a pohlédla na nás-studentky. „konečně vás napadlo, vzít si sukně!konečně vypadáte jako dámy!“ to nás samozřejmě rozesmálo a mě ještě víc, protože otec si spokojeně přikyvoval „přejděme nyní k vyhlášení Honu na lišku, který se konal dnešního dne. To ale nemůžeme bez naší, dosud živé, kořisti. Vystup prosím na pódium, liško podšitá, Nadvandy.“ Zvedla jsem se od stolu a se stále pomrskávajícími koutky vyšplhala po schůdcích na pódium. Soustředěně jsem hleděla do orchestřiště, protože jakmile bych pohlédla na ně, asi bych se skácela ze schodů. Postavila jsem se vedle Niory a neubránila se alespoň rychlému vyzubenému úsměvu „je třeba ocenit nelehkou práci, kterou liška každoročně má. Ať už je to s přípravou samotné trasy, nebo s vedením celého lotu jezdců. Nad se tohoto úkonu zhostila však na výbornou a připravila nám nádherný Hon. Děkujeme.“ Červenala jsem se. Úplně jsem to cítila. Pan Liwrey mi předal ocenění v podobě liščího ocasu a další malou kytičku. Niora mě sevřala do mateřského objetí. Bylo to tak dojemné… přišla ke mně dívka v dlouhých šatech a vzala si ode mě ocenění, které mi později samozřejmě vrátí teď bylo však třeba vyhlásit ostatní účastníky Honu, takže jim musím taky pogratulovat a to bych s plnýma rukama vlastní ceny samozřejmě nemohla. „Nyní nastal čas, abychom vyhlásili Královnu honu!“ rozhodla Niora a Liwrey se postavil do vzpřímeného postoje a zasalutoval. Připomněl tak povinnost, kterou mají angličané v přítomnosti královny, jakožto hlavy britského impéria. Niora ho plácla vesele po rameni, ale pak již opět zvážněla. „dámy a pánové, dovolte mi vyhlásit absolutní vítězku letošního, již čtvrtého, honu na lišku, kterou se stává….“ Orchestr zahrál temnou melodii, která prohloubila napětí. „ELL!“ zavýskla jsem. Fakt, vážně. Udělala jsem to přímo na pódiu. Ale měla jsem takovou radost! Bylo to neuvěřitelné, Ell se stala královnou honu!Ell si nadzvihla sukni, když kráčela pomalu na pódium. Doslova jsem viděla, jak provádí izotropní dýchání, aby se neskácela vzrušením k zemi. Postavila se čelem k nám. „gratuluji.“ Pan Liwrey jí nasadil přírodní korunku. Tak perfektně se hodila k jejímu účesu! „moc blahopřeju.“ Objala ji Niora a předala cenu. „zlato, jsi ta nejlepší.“ Zašeptala jsem, když jsem jí předávala kytičku. Ell se pak otočila čelem k publiku a vychutnala si jejich bouřlivý potlesk. Já jsem tleskala nejvíc, to je jasné ell sestoupila z pódia. Niora si však znovu vyžádala pozornost. „dovolte mi, abych předala ještě jednu trofej.“ Sálem to zašumělo. Co? jakou proboha? Zase něco, o čem nevím? "Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní..Bloodye, pojď k nám prosím" Bloodye vypadala naprosto šokovaně, stejně tak jako ostatní. Ale rychle jsme se vzpamatovali a podpořili ji potleskem. Blood trvalo dosti dlouho, než se vysápala na pódium a byla schopná převzít ocenění. Když pak scházela po schůdcích, zakopla o šaty a málem sletěla přímo na nosík „dovolte mi však, abych předala ještě jednu, poslední cenu.“ COŽE? kde jsem byla když se tohle celé plánovalo? Naštěstí nejsem jediná, kdo je matený. Nicméně na mě je to vidět nejvíc, když stojím na pódiu, že. Nicméně já jsem viděla všechny ty zmatené obličeje najednou. „rozhodla jsem se věnovat čestné uznání jedné jezdkyni, které unikla výhra jen o kousíček. Kitty, pojď též k nám prosím.“ Kitty vypadala naprosto stejně překvapeně, jako před chvílí Blood. Nicméně se dokázala rychle vzpamatovat a stoupala na pódium jako dáma. Převzala ocenění a za bujarého potlesku pak sestoupila zět do hlediště. „prosím velký potlesk pro všechny účastníky letošního Honu na lišku. Naší lišku Nadvandy, královnu honu Ell, budoucího mastera Bloo a čestně uznanou kitty.“ Niora to hlásila přesně tak, jako v televizi. Hrála vítězná podmanivá hudba a já sestoupila také po schodech dolů. Sál bujel nadšením, všichni byli naprosto strhnuti nadšením okolí. Hudba ustala, diváci se zklidnili. „to ještě není všechno.“ Začala Niora, na tváři jí pohrával známý vražedný úsměv. Přesně ten, kterého se děsíte protože víte, že přijde něco strašného. „dnešní večer je také takzvaná svatohubertská zábava kde se taktéž rozdávají tresty. Nuže, přistupme k nim. Pozvala bych si na pódium tyto jezdce: Luka, Sama a Jakea, kteří se provinili pokusem o ukradení přilby masterovi. Bloodye, Noemi a Clair za předjetí mastera. Lailu a Eliz, které dávají přednost vlastnímu krmení před koňmi. Maki, která znesvětila slavnostní oděv. Joanie, která koni nedala o pauze bederku a taktéž Kitty, která nechala koně žrát.“ Hudba doplňovala její slova a doprovázela kroky všech hříšníků na pódium. „no, vymyslela jsem si pro vás něco opravdu zákeřného.“ Začala niora a jak vyjmenovávala jednotlivé tresty, provinilcům spadly úsměvy. K některým trestům se přistoupilo hned, kluci Luke, Sam a Jake převzali od Toma své klobouky naplněné vodou a museli si je nasadit na hlavu. Zničily si tak nejen své účesy, ale zamokřily i ramena obleků Eliz s lailou se pak museli naklonit nad necky, ze kterých zubama lovili jablko. Nikdy jsem to nezkoušela, ale evidentně je to dosti těžké, hlavně když máte ruce za zády další slečny se pak připravovaly na své tresty. Bloo, Noemi a Clair byly svázány k sobě, Maki byla natažena šerpa s nápisem „jsem prase“ . Joanie byla navlečena do příšerného kožichu snad sto let starého a nakonec Kitty dostala do pusy modřínovou větvičku. Na plátně se pak začal odpočítávat čas a trestanci se mohli vrátit na svá místa. Nelehký to byl úkol pro svázané holky „tímto vám všem chci ještě jednou poděkovat za účast na honu, byli jste skvělí.“ Zahájila niora přestávku poděkováním a pak už s panem Liwreyem zmizely v zákulisí, aby se mohli převléct. Zatáhla se opona a lidé se začali zvedat ze židlí. Atmosféra se uvolnila, rozproudil se hovor. S holkama jsme se slezli a vzájemně si gratulovali a ukazovali ceny. Vydala jsem se také k bufetu, protože mě přepadla náhlá chu´t na něco masitého, takže jsem si nechala ukrojit kus čerstvě pečené šunky. Vyšla jsem na balkonek a ujídala tu dobrotu. Osvěžoval mě čerstvý podzimní vzduch. „strašně ti to sluší.“ Ozval se mi za zády klidný hlas. Nemusela jsem se otáčet, věděla jsem, že to byl Nath. „gratuluju k ocenění.“ Jemně mě pohladil po rameni. Stále jsem mlčela a upírala pohled do tmavého večera. „podívej se na mě.“ Zašeptal a sám si mě otočil k sobě čelem. Vpíjela jsem se do jeho očí, tak nádherných… byl čím dál tím blíž a blíž, otřel se svým nosem o můj. „tohle nesmíme“ zaprotestovala jsem, ale bylo příliš pozdě. Jeho rty splynuly s mými na dlouhý okamžik. Cítila jsem závan vzduchu, když se odlepily. „jen pro dnešek.“ Pronesl šibalsky. „ne Nathe, to nejde.“ Zakrouila jsem hlavou. Říkala jsem však nco, co mi lámalo srdce. Odmítnout je tak těžké, obzvláště když nechcete. Nath ale vypadal, že nic z toho neslyší. „pojď tancovat.“ Táhl mě za ruku z balkonu, kde zůstal položený můj talíř na zábradlí. Neměla jsem psychikou sílu ho odmítnout. Nechala jsem se proto odtáhnout do sálu, kde už se za rytmů hudby chlapecké kapely svíjely holky v podivných kreacích. Hudba mě pohltila. Přestala jsem hrát a odvázala se. Protančila jsem s Nathem celou noc…dobře, asi do půl jedné, ale bylo to dlouho. Zdálo se mi, jako by kapela hrála snad jen pro mě, protože vybírala největší pecky poslední doby, ale také té předposlední. Všechny písničky, které tolik miluju. Když dozněla i poslední písnička padla jsem unaveně Nathovi na rameno. „vezmu t domů.“ Rozhodl. „ne ne, táta čeká.“ Spatřila jsem ho u vchodu. Stál a mračil se. „uvidíme se zítra.“ Zašeptala jsem nohovi do ucha, sbalila kabelku a vydala se s otcem do šatny pro kabát. Jeho limuzína mě pak vyklopila na nádvoří Floresty. Zabouchla jsem dveře, kola se protočila a byl pryč. Ani tenhle závěr mi však nedokázal večer zkazit. Bylo nádherně. Obloha plná hvězd, měsíc krásně svítil. Zasněně jsem hleděla na oblohu. Vytáhla jsem z kabátu schovanou cenu za nejlepší jezdkyni a nechala na ni dopadat měsíční světlo. ..

joanie: GALAVEČER
V půl páté jsem se začala chystat. Vlezla jsem do sprchy a umyla se, hlavu jsem omyla šamponem a pak přepláchla kondicionér. Vylezla jsem ven a s mokrou hlavou v ručníku jsem se dopravila do pokoje. Na posteli jsem si nalakovala nehty na černo, aby mi ladily. Nechala jsem je uschnout mávajíc rukama, doufala jsem, že to pomůže. Když už konečně uschly vyfénovala jsem si vlasy a šla se podívat, jestli mám s sebou ty správné boty. „Clair?! Koukni se prosím do té krabice, co mám na posteli a řekni mi, jaký tam jsou boty!“ zakřičela jsem z koupelny. Ozvalo se štrachání a po chvíli mi Clair odpověděla: „Černý lodičky na podpatku asi deset centimetrů!“ „Díky!“ zakřičela jsem nazpátek a dál se věnovala svému fénování. Clair se zatím připravovala v pokoji. Vlasy jsem si fénovala tak, aby měly co největší objem. „Jo? Zapneš mi šaty?“ Clair otevřela koupelnu. Byla jsem zabalená do ručníku, ale co bych pro kamarádku neudělala. „Hned,“ vypnula jsem fén, uklidila ho a šla za Clair. Zapnula jsem jí šaty, zip měla na boku. Hrozně jí to slušelo. „Strašně ti to sluší!“ obejmula jsem ji. „Né! Budu mokr!“ zaúpěla kamarádka a odtáhla se od mého ručníku. Zasmála jsem se a pořádně ji k sobě přitiskla. Pak jsme jí pustila a šla se obléknout sama. Vytáhla jsem pleťové silonky a pomalu, abych je neroztrhla, si je natáhla na štíhlé nohy. Pak jsem z ramínka sundala červené šaty ke kolenům. U konce asi tři centimetry koukala černá síťovina. Pod ní byla ještě spodnička a díky třem vrstvám sukně od šatů nesplývala, ale hezky šla šikmo do stran. Nahoře šaty neměly ramínka, taky byly těsnější, aby nepadaly. A na kraji byla látka přehnutá, takže to vypadalo jako černá stuha, vnitřek šatů byl černý. Tyhle šaty mi totálně šly k vlasům. V pokoji se objevila Clair a spatřila mě, jak si držím šaty na prsou, aby mi nespadly. „Chceš je zapnout?“ zeptala se. „To bys byla hodná,“ otočila jsem se k ní zády a podržela si vlasy. Jen co je Clair dopnula, pustila jsem šaty, díkybohu nespadly. „Jsou fakt krásný, Joanie!“ „Díky.“ Usmála jsem se a nechala kamarádku odcupitat za rodiči. Zůstala jsem v pokoji sama. V koupelně jsem si rozčesala vlasy a hodila přes jedno rameno. Vytáhla jsem lak na vlasy se třpytkami a celou hlavu postříkala. Teď jsem měla krásně se třpytící vlasy. Rychle jsem si dala řasenku a koukla jsem se na hodiny, doběhla jsem do pokoje, oblíkla si černý těsný kabát a obula lodičky. Hned jsem byla vyšší. Popadla jsem černou kabelku na řetízku místo popruhu a „vyběhla“ jsem z pokoje.
Martin stál u auta a opíral se o něj zády. Hned jak uslyšel klapání podpatků, zvedl hlavu a zářivě se usmál. „Čau,“ prohlídnul si mě. Ale šaty neviděl. „Ahoj,“ zdráhavě jsem ho pozdravila. „Můžeme?“ zeptal se a otevřel mi dveře luxusního auta. Nastoupila jsem, on zavřel a auto obešel. Nastoupil z druhé strany, gentleman. „Ahoj, zlatíčko,“ mrknul na mě ze zrcátka táta. Nastartoval a jeli jsme na zámek.
Dorazili jsme, bylo přesně 18:00. „Tak jsme tu mládeži. V tuto chvíli vás opouštím a uvidíme se až budeme odjíždět, nechám vás o samotě. Budu někde u pana Liwreye, seznámili jsme se po tom závodě a zjistili jsme, že máme mnoho společného. Joanie, ty víš, že jsem bydlel asi deset let v Londýně.“ Dopověděl táta a rychlými kroky se vzdaloval. Martin mi nabídl rámě, já se do něj zavěsila a šli jsme k zámku. Zdi zámku byly nádherně osvětlené, zahrada taky. Vonělo to tu růžemi a byl i poprašek sněhu, takže romantika. Prošli jsme průčelím a došli na nádvoří, uprostřed byla tabule s šipkou Jezdecká Akademie Floresta TUDY. Odpočili jsme doprava a vešli do haly. Bylo tu teplo a paní za stolkem se hned zeptala, jestli nemůže pomoci. „Kde jsou tu šatny? Jsem z Akademie Floresta,“ řekla jsem vznešeně. „Jistě, tudy prosím, na konci si odložte a potom po schodech nahoru,“ ukázala slečna. „Děkujeme,“ řekl Martin. Došli jsme k šatně a odložili si kabáty. Dostali jsme lístky s čísli a vyšli nahoru po schodech. Byl na nich natažený červený koberec, prostě bájo. Vyšli jsme do prvního patra a Martin mi už stačil pochválit dvakrát šaty. Měl červenou kravatu a totálně jsme k sobě ladili, bylo vidět, že k sobě patříme. „Běž do sálu, já si odskočím.“ Otočila jsem se k toaletám. Řetízek od kabelky jsem hodila na rameno, klouzal, a šla jsem. U zrcadla jsem si zkontrolovala vlasy a ještě jednou přestříkala třpytkami. Upravila jsem si makeup a šla do sálu.
Prošla jsem okolo Clair s jejími rodiči, pak jsem si všimla Martina, jak sedí u jednoho kulatého stolu s Kitty a nějakou blondýnou, která mi byla představena jako Stella. Jen co jsem dosedla přiběhnul číšník. „Dáte si něco k pití?“ zeptal se. „Jen bublinky, děkujeme.“ Odpověděl Martin za nás za oba a ukázal na naše skleničky. „Jistě a vy dámy?“ obrátil se na Kitty. Dál jsem neposlouchala, dívala jsem se na Martina, který se usmíval. Jak já miluju jeho úsměv, jeho oči, … Z přemýšlení mě přerušil orchestr a zpěvačka, která začala zpívat Ave Maria. Jak zazpívala Maria, vzpomněla jsem si na babičku, která byla v domě jediná, která mě dokázala chápat, ale umřela, když mi byly 4 roky a tak jsem měla v podstatě hrozné dětství. Po tváři se mi koulela slza. „Co je? Stalo se něco?“ Martin mě objal kolem ramen. „To nic,“ věnovala jsem mu na chvíli pohled, pak se naše oči rozešli. Niora zahájila dnešní slavnost a poblahopřála všem úspěšným jezdcům této sezóny. A zase na chvilku přišla krásná zpěvačka. Westernový kluci na ní mohli oči nechat. Když se Niora s panem Liwreyem vraceli na pódium, provázel je bujarý smích. Pak vyzvala Niora s panem Liwreyem oceňované studentky, aby si přišli pro ceny. Poté ale na pódiu ředitelka zůstala. Došlo na tresty. Byly vyzváni Luke, Sam, Jake, Blood, Noemi, Clair, Laila, Eliz, Maki a pak jsem uslyšela svoje jméno. Zdvyhla jsem obočí a pak viděla, jak se mi Kitty směje. „Však ty půjdeš taky.“ ušklíbla jsem se a vstala. Hodila řetízek s kabelkou na rameno a na podpatcích šla ke schůdkům na pódium. Vyšla jsem nahoru a postavila se k Maki. „A Joanie bude ¾ hodiny nosit tehle skvělý kabát po mojí babičce!“ ukázala Nia na dívku, která nesla starý, vypelichaný a těžký asi sto let starý kožich. Hodila mi ho přes ramena. Byl opravdu těžký. „Řekneš nám k tomu něco?“ začala jsem Niora hrozně smát a podávala mi mikrofon. „Je strašně těžký, už teď je mi vedro,“ poznamenala jsem smíchy a podala jí mikrofon zpět. Pak přišla na řadu Kitty. Já to řekla dobře! Nejlepší trest ale měla Maki. Ta měla šerpu s nápisem ‚Jsem prase!‘ Tomu jsem se za boha nemohla přestat smát. Pak jsem s kabátem došla zpět ke stolu. Martin se mi hrozně smál a viděla jsem jak Kitty cukají koutky a zároveň ji bolí, jak má v puse větévku, když se směje. „Tak jdeme se podívat na půl hoďky do zahrady?“ navrhl Martin. „Jo, aspoň mi nebude takový vedro…“ Všichni se zasmáli. Pak se ozvala Stella: „Tak my půjdem s váma!“ vypálila. Kitty když se Martin nedíval, rychle rukou naznačila podříznutí krku a pak rty pusu. Stella se nadechla a pak se zarazila. „No víte, my asi půjdem jinam.“ Dodala a mrkla na mě. „Uvidíme se za půl hoďky!“ zacvrlikala. Bože… v duchu jsem se plácla do čela. Kitty se plácla do čela doopravdy, popadla Stellu za předloktí a táhla k jednomu z několika barů. Tak jsem pokrčila rameny, hodila jsem si přes rameno kabelku a šla. Na chodbě jsem málem zakopla, ale Martin mě chytil. „Jsi v pohodě?“ „Jo, to ty boty…“ řekla jsem a narovnala se. Martin mi propletl prsty a stiskl dlaň. Udělala jsem to samé a šli jsme dál. Martin si vyzvedl bundu a vyšli jsme do tmy. Prošli jsme až do zahrady. Bylo tam příjemně chladno, v tom kabátě to bylo jako v sauně. „Není ti zima?“ řekl spíš, aby tu nebylo ticho. „Si piš že v tom kabátě je spíš vedro.“ Řekla jsem naoko vážně. Oba nás to hrozně rozesmálo. Došli jsme až k lavičce a usadili se. Já se zabalila do kabátu a bylo mi dobře. Zato Martin se začínal klepat. „Pojď.“ Otevřela jsem kabát. Vešli jsme se do něj oba, jak byl velkej. Chvilku jsme nemluvili, poslouchala jsem jeho dech, viděla jsem, jak mu jde od úst pára. Byly jsme blízko. Pak se jeho rty dotkly mých. Ten pocit trval dlouho. Nebyl to jen pocit, bylo to doopravdy. Že budeme spolu. Seděla jsem svému klukovi na klíně a hlavu měla na jeho rameni. Dlouho jsme seděli a užívali si pocit, že jsme spolu. Pak zašustilo křoví a ozvalo se: „Hey! Who are you?“ Rychlostí světla jsme se od sebe odtrhli, já se zabalila do kabátu, Martin si sednul na studenou lavičku. Hned jsme měli oba rudé obličeje. „Sorry! Are you ok?“ Jen co jsme si to s angličanem vyříkali, zadržovali jsme smích a došli zpět do sálu. Bylo tam vedro na umření. Jen co přišel číšník jsem se zeptala: „Máte tu led?“ „Jistě, hned ho přinesu,“ ujistil mne. Opravdu, za minutku jsem před sebou měla sklenici plnou ledových kostiček. „Jo…,“ vzdychla jsem a jednu si hodila do pusy. Všichni kolem stolu se začali totálně řehtat. „Co je? Je mi vedro.“ Trvala jsem na svém a cumlala led. Niora se objevila na pódiu a převzala mikrofon. „Vážení hosté! Trest právě vypršel Joanie! Můžeš si sundat kabát,“ natáhla Nia ruku. Já jsem k ní doběhla na podpatcích a kabát jí předala. „Děje se něco?“ optala se. „Ne, jen cucám led.“ Vysvětlila jsem ji situaci. Teď se začala smát i Niora. Elegantně jsem došla ke stolku a sedla si. „Mám hlad, nepůjdem si něco nabrat?“ zeptala jsem se Martina. „Jo, taky bych šel.“ Zvedli jsme se a odešli ke švédskému stolu. Vzali jsme si každý talíř. Já jsem se vydala k salátům. Měli tu můj oblíbený německý bramborový salát. Hned jsem si ho nandala a pokračovala. Zakončila jsem to kouskem dortu a nalila si pomerančovej džus. Donesli jsme si to zpět ke stolu. Už tu řvala hudba, holky asi tancovali. Ale musím uznat, že hráli dobře. Samý ‚vypalovačky‘. „Nepůjdem na chodbu?“ zeptal se Martin po tom, co jsme dojedli hlavní chod. Přikývla jsem a vzala do ruky bublinky. Vyšli jsme ze dveří a šli dál po červeném koberci. Nakonec jsme zapadli do výklenku zaplněného měkkou lavičkou do oblouku. Sedli jsme si a srkali šampus. Musím říct, že byl fakt dobrej. „Víš ,“odkašlal si, „Jsem fakt rád, že jsem mohl přijet. Moc nevím, co bych měl říkat, já…jsem řád že jsem tu s tebou.“ Dořekl a přitáhl si mě k sobě. „Asi bych se tu bez tebe zbláznila,“ řekla jsem a políbila ho. Vzal mě za ruku a rameno přehodil přes mojí hlavu, takže jsme byly blízko u sebe, drželi se za ruce a objímali zároveň. Co víc si přát?! „Slyšíš?“ zaposlouchala jsem se, „Pojď! Jdeme tancovat!“ vytáhla jsem ho na nohy a táhla za sebou až do sálu. Položili jsme si sklenice na stůl a spěchali na parket. Tancovali jsme dlouho, ale nepřestali ani když nás boleli nohy. Pohádkový večer jsme zakončili ploužákem. „V nejlepším přestat.“ Řekl smutně Martin. „Bohužel to platí vždycky.“ Oba jsme posmutněli a tenhle rozhovor zopakovali až u auta.
„Kdy se zase uvidíme?“ zeptal se. „Až při nějaký akci…ale hned zejtra si nainstaluju skype,“ dala jsem mu pořádnou pusu a odběhla k Niořinýmu autu. Rychle jsem nastoupila a setřela slzu. „Všechno v pohodě?“ otočila se Nia. „Jeď prosím.“ Odpověděla, vysmrkala se a okýnkem se podívala na zmateného Martina. Vzduchem jsem poslala pusu a rty naznačila ‚Nezlob se.‘ Pak už byla jen tma.

maki: GALAVEČER:

„Kitty! Já tam taky potřebuju!“ zvolala jsem nervózně za dveře koupelny a zabušila na dveře. „No jo, chvilku“ houkla a já si otráveně šla kecnout na postel, nervózní, že se nestihnu připravit. „, Kitty, kde jsou ty šaty?“ panikařila jsem jak divá na pokoji. „Já nevím, asi tamhle“ ukázala někam ke skříni Kitty a dál se malovala u zrcadla. Naštvaně jsem se na dívku podívala a v županu a s turbanem na hlavě lítala po pokoji. Otevřela jsem skříň a opravdu tam byli. Na ramínku, pověšené. Usmála jsem se na ně, čapla je do ruky a šla si je dát na postel. Potom jsem si skočila do koupelny rozčesat vlasy. Po rozčesání jsem si je pořádně vyfénovala do sucha a vzala do ruky žehličku a pramen po prameni vyžehlila. Šlo to pomalu, ale právě proto jsem začala aspoň 2 hodiny před. V tomhle bývám občas pomalá. Hubert končil kolem třetí hodiny, než jsem se o ní postarala, bylo půl 4. Zkrátka neměla jsem moc času. Ještě jsem se stihla vysprchovat, umýt si vlasy. Teď bylo to hlavní. Udělat si účes, namalovat se, obléknout si šaty. Nejdříve jsem si nanesla na obličej trochu make-upu, potom pudr a lehce tvářenku a začala jsem tvořit dílo řasenkou. Oči byly krásně zvýrazněné, bylo to jemné, ale zároveň i lehce upozorňující a šedá myška ze mě rozhodně nebyla a ani nebude. Když jsem se podívala na krásné fialové šaty, musela jsem se usmát. Měly nádhernou barvu, takovou krásnou jemnou fialovou, v pase měly zdobení a na jednom ramínku měly růži. Mrkla jsem na hodinky. Odvoz tu bude až za hodinu. Maminka s Chrisem se odjely domů také připravit. Teda, mamka vlastně se ani tolik nepřipravuje. Bohužel, bude nám dělat jen taxík, protože musí do práce. Bohužel. Usmála jsem se na Kitty. „Teda Kitt! Tobě to sekne. Ty jsi jak princezna“ pochválila jsem jí a sama si šla obléknout ty krásné šaty. Nasoukala jsem se do nich a stoupla si před zrcadlo. Vyrazilo mi to dech. „Aby ten tvůj nezapomněl mluvit, až tě uvidí“ poškádlila mě Kitty a já se jen usmála. „Mám tu odvoz. A ty bys měla taky jít, asi už se bude odjíždět“řekla mi Kitty a já se dál zálibně prohlížela v zrcadle. „No jo, sluší ti to“ řekla se smíchem Kitty. Usmála jsem se na ní, rozloučila se a šla si vzít ještě silonky. Natáhla jsem je na sobě co by dup a hledala urychleně ty krásné podpatky, které měly stejnou barvu, jako to zdobení v pase. Nazula jsem si je na nožky, u kotníku zapnula na jemný pásek. Koukla jem na sebe do zrcadla a usmála se. Byla jsem spokojená. Vzala jsem si delší náušnice, které mi opticky prodlouží krk. Podívala jsem se na mobil. Sakra, mamka s CHrisem už 5 minut čekají venku. Rzchle jsem si došla pro černý elegantní kabá, zapnula ho. Aha, pozor! Zapomněla jsem se navonět! Rychlůe jsem utíkala zpět do koupelny, kde jsem se nvoněla svým krásným parfémem. Ještě jednou jsem na sebe mrkla do zrcadla, do ruky vzala psaníčko, zamknula jsem pokoj a utíkala k autu. Tam už netrpělivě čekala máma, která mě trochu sprdla. Chris seděl v autě, přece by nevylézal do té zimy, ne? Otevřela jsem dveře se slovy „Ahoj Chrisi „ a nastoupila do zadního sedldla. Už teď, když se na mě podíval, spočinul jeho pohled trochu déle na mě, než obvykle. „Moc ti to sluší“ pochválil mě a já mu s milým úsměvem poděkovala.
,Cesta na zámek netrvala dlouho. Když jsem zámek uviděla, vyrazilo mi to dech. „To je nádhera“ zašeptala jsem a všichni přikývli. Mamka nám zastavila skoro před vchodem, já ji dala pusu na tvář a ona nám popřála hodně štěstí. Chris mi nabídnul rámě a tak jsem mu ruku zavěsila za jeho a šlo se. „Moc Vám to s Lady slušelo“ řekl mi cestou v chodbě a já se usmála. „Mohl jsi jet přece také? A mohli jsme jet oba dva“ řekla jsem trochu smutně a on se zastavil a pohladil mě po tváři. „Snad to vyjde jindy, Maki“ řekl s úsměvem a milý pán, který nás zastavil a nanavigoval do šatny. S úsměvem mi pomohl z kabátu a já tak odhalila své šaty. Chris na mě kouknul a vypadal, jako by mu uletěli včely. „Maki.. tobě to sekne“ pošeptal mi do ucha jakmile dal do šatny naše kabáty. Usmála jsem se, poděkovala mu a společně jsme se vydali k občerstvení. Vzala jsem si jednu jednohubku a trochu se rozhlédla, kde najdu Bloodye. Uviděla jsem ji a mávla na ní. Seděli jsme totiž spolu u stolu, s ní byl ještě Jake a Noemi. „Jdeme?“ optala jsemse Chrise s úsměvem a společně jsme vyšli ke stolu, kde bylo 5 židlí. Pozdravili jsme se navzájem a usedli. Holkám to vážně moc slušelo. Kočky to jsou. Usmála jsem se na ně, povídali jsme si a přiťukli si šampáněm. Ale jen tak decentně, protože jsme ještě nebyli plnoleté. V 19h se zhaslo a sál celý ztichl. Nějak jsem nevěděla, co se děje a tak jsem upřeně koukala na pódium, kde se objevila operní zpěvkyně. Zazpívala nám Ave Maria a po tom, co sklidila bouřlivý potlesk. Píseň mě příjemně naladila a celou atmosféru jsem si tak opravdu začala užívat. Vážně skvělé to je a mělo by se to dělat snad každý rok. Niora má opravdu skvělé nápady. A ačkoliv se to koná hned ten den po Hubertu, vůbec jsem nebyla unavená.
Na podium vstoupila Niora, Sue a Tom. Hrozně jim to slušelo a byli si podobní. Byl to nezvyk, je vidět v takto společenském oděvu, když jsem se vždy vídala pouze v rajtkách. Ale všem to moc slušelo. „Dobrý večer, dámy a pánové, hosté, studentky“ přivítala nás Niora a pokračovala: „Vítejte na dnešní galavečeru k ukončení jezdecké sezony“ Dále pokračovala Sue, která nás začala chválit, jak jsme tento rok krásně prezentovaly Florestu a Tom nemohl chybět, že by nedodal i sebe, Nioru, Nathana a Connora. Zatleskala jsem a usmála se. Niora převzala slovo a řekla: „Dovolte mi, abych vyhlásila nejlepší jezdkyně za jezdeckou sezónu 2013. Za účast v reprezentaci v této sezóně si zaslouží Maki společně Lady“ Trošku jsem zkoprněla, protože ačkoliv jsem se závodů účastnila, tohle jsem nějak nečekala. „No běž“ pobínul mě Chris a já se zvědla ze židle a šla nahoru na podium. Za mnou začaly běžet mé fotky s Lady a sem tam i nějaké video. S úsměvem jsem přišla k Nioře, která mi pogratulovala, obejmula mě a pochválila mi šaty. Předala mi cenu – další trofej. Kam já to budu dávat, poyslela jsem si a vzala si od Sue krásnou kytičku. Na třetím místě byla Kitty s Asií, na druhém místě Nadvandy a konečně na prvním místě byla Bloodye. Tleskala jsem, co to šlo, ale s tou cenou moc ne. Holkám jsem to strašně přála a byla na ně pyšná. Niora nás společně představila ostatním jako nejlepší jezdkyně této sezóny, my se uklonily a šly zpět na svá místo. „Gratuluji Maki,“ řekl mi Chris s úsměvem a dal mi pusu na tvář. Lehce jsem zrudla, poděkovala jsem mu a kecla si zpátky na židli. Podívala jsem se na trofej. Byla úžasná! Začalo vyhlašování lišky. Opět zazněl orchestr. Po něm, na pódium vystoupila Niora a pan Liwrey. Niora měla udělané břicho, knírek a dlouhý cylindr, pan Liwrey nízký a malý klobouk a knírek. Všichni se začali smát, bylo to opravdu komické. Trvalo to celkem takových 10 minut, než bylo v sále konečně zase ticho a nikdo se nechichotal jejim oblekům. „Konečně vypadáte jako dámy v těch krásných šatech!“ řekla nám Niora se smíchem a sálem se opět začal ozývat smích. Vzyvala na pódium Nadvandy, letošní lišku Honu. Dostala ocenění a začalo se vyhlašovat další účastníci honu, kteří získají nějaké ocenění. „Královnou honu se stáváá… Ell!“ řekla nadšeně Niora do mikrofonu. Ell se zvedla od stolu a cupitala také na pódium pro cenu. Převzala cenu ašla si opět sednout na své místo. „Dovolte mi prosím, abych vyhlásila ještě jedno cenné ocenění“ sálem to zašumělo a my všichni od stolu se na sebe zvědavě podívali. „Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní..Bloodye, prosím, pojď k nám!“ řekla Niora a ta vypadala naprosto překvapeně. Sál začal tleskat. „Příští rok si hon užiji jako vrchní lovčí“ dodala Niora a předala s úsměvem Bloodye cenu. „Rozhodla jsem se ještě předat cenu čestného uznání, protože této slečně unikla královna skutečně jen o vlas.. Kitty, pojď prosím rovněž za námi.". Sál opět zašuměl a všichni začali tleskat. Kitty vypadala dojatě. Však aby ne!
Když se předali ceny, Nioře se na tváři objevil ten její známý výraz, když něco chystá. „Prosím, aby sem přistoupili Sam, Jake a Luke, Bloodye, Clair, Joanie, Maki, Noemi, Kitty, Lailu a Kitty“ podívala jsem se se smíchem na holky od stolu a společně jsme se zvedly od stolu a mířily na podium. Jsem zvědavá, co si na nás asi vymyslela. Nejdříve dala úkol klukům, potom Bloodye, Clair a Noemi, za to, že předjely Mastera, musí být hodinu společně na provázku. Když Niora přišla ke mně, řekla, že musím chdoti hodinu se šerpou „Jsem prase“ Neudržela jsem se a vybuchla smíchy. V sále se pár lidí začalo smát. Laila a Eliz musí vlovit jablko s rukama za zády jen hlavou. Joanie chodit v tlustém kožichu a Kitty nesmí mluvit. Dostala jsem šerpu a já opět vysmátá jsem se vrátila zpět ke stolu. „mÁme tady prase, chro chro“ rýpnul si se smíchem Chris a obejmul mě kolem ramen. „Děkuji za Vši účast na honu a vaši krásnou jízdu a atmosféru“ rozloučila se pro teď Niora s panem Liwreyem a šli se převléknout. Měly jsme 30 minut pauzu a tak jsme šli s Chrisem na chvilku ven, protože v sále bylo trošku nedýchatelno. „Tak jak se cítíš, čunčo?“ zeptal se se smíchem Chris a já se zasmála také. „Chro chro“ odpověděla jsem mu a oba jsme vybuchli smíchy. Obejmul mě a zadíval se mi do očí. „Příští rok přijedu a pojedu s Vámi Huberta“ zašeptal s úsměvem a já ho obejmula. „To bych byla moc ráda“ Dala jsem mu pusu, nevím, jestli poznal,že to nebylo jen kamarádské, ale raději jsem ho táhla na sál tancovat. Niora pronesla ještě poslední slova „Dnes již naposled vás ruším, tentokráte již jen proto, abych vám popřála krásný zbytek Svatohubertské zábavy a popřála vám pěknou - VOLNOU - zábavu."
Poděkovali jsme ji opět potleskem. Společně s Chrisem jsme strávili na zámku až do půl 1 ráno, potom jsme se nacpaly k Sue do auta, protože mamka pro nás přijet nemohla a tak nám nabídla, že nás odveze. Poděkovala jsem Chrisovi za krásný večer a doprovod, rozloučila se s ním. Sue mezitím zmizela do budovy a tak jsem Chrise obejmula a využila příležitosti. Rty jsem spojila s jeho. Za chvilku jsem se od něj odlepila, usmála se na něj a nechala jsem mu projít hlavou, jak se s tím vypořádá a co on vlastně chce. Chris odjel a já cupitala na pokoj. Kitty tam ještě nebyla a tak jsem se začala odmalovávat, osprchovala se ašla do postele. Ještě mi pípla smska od Chrise, že dorazil domů a …. Že by to nakonec nebylo jen kamarádství?

delli: GALAVEČER

Vešla jsem do pokoje.Bylo tu prázdno,mrzí mě že Sendy nemůže jet na galavečer se mnou.Shodila jsem ze sebe všechny věci co voněli po konících,bylo to všechno oblečení co jsem měla na sobě a vlezla jsem si do sprchy.Naregulovala jsem si teplejší vodu a začala jsem s očistou.Ve sprše jsem byla asi půl hodiny,tak dlouho jsem ve sprše ještě čas nestrávila.Když jsem byla čistá a voňavá,oblékla jsem si bílé spodní prádlo a hodila jsem přes sebe dlouhý bílí plášť.Pořádně jsem si vyčistila zubky a vzala jsem si lak a nalakovala jsem si nehty krásným tyrkysovým lakem.Po zaschnutí laku jsem přišla k zrcadlu a vytáhla jsem si z šuplíku svoji taštičku se šminkama Začala jsem make-upem.Rozetřela jsem si ho po obličeji a z taštičky jsem vyhrabala řasenku extra velký objem.Tu mi posala máma v balíčku spolu s krásnými šaty a s úžasnými modrými lodičkami.Ještě jsem si namalovala modré oční stíny a na ústa jsem si natřela rtěnku.Ták,obličej hotov,teď se jen nasoukat do těch krásných šatů.Vytáhla jsem je ze skříně.Byli nádherně tyrkysově modré a drobné bílé kamínky.Naštěstí jsem se do šatů nasoukala.Asi jsem tím ježděním zhubla Na nohy jsem si dala bílé silonky a krásné modré lodičky.Všechno bylo krásné.Vzala jsem si hřeben a rozčesala jsem si mé hnědé vlásky.Nechala jsem si je rozpuštěné a nasadila jsem si ještě pár doplňků,byli to: korunka,která nahradila čelenku,stříbrný náhrdelník s podkovou pro štěstí od Dereka a bílí prsten s falešným modrým diamantem.Uslyšela jsem zvuk motoru.Rodiče!Rychle jsem na sebe hodila bundu,do kabelky jsem si dala mobil a ostatní důležité věcičky(rtěnka atd).Seběhla jsem dolů po schodech a uviděla jsem Dereka s rodiči a sestrou,jak se rozhlíží po okolí.Podívala jsem se na Dereka a on na mě.Když se naše pohledy střetli,rozběhli jsme se proti sobě a já jsem skočila Derekovi do náruče.Slova nebyla potřeba,všechno mi bylo jasné."Jsem tak strašně ráda že tě vidím Dereku a vás taky",řekla jsem po pár minutách obímání."Bez tebe je u nás doma velká nuda",pověděla máma a dali jsme se všichni do řeči.Po pár minutkách společného klábosení nastal čas vyrazit.Derek mi otevřel dveře a já jsem s elegancí nastoupila do auta.Když všichni nastoupili do auta,táta pustil jeho oblíbenou hudbu.Všichni ji nenáviděli,protože ji pouštěl pořád,ale já jsem si na to už zvykla.Když jsme opouštěli areál Floresty,drželi jsme se s Derekem za ruce a já jsem mu vyprávěla o tom jak se mi tady daří,o Notce a o dalších podstatných věcích co se tu děli Z okýnka jsem sledovala poslední ohrady Floresty,jak mizí v dálce. Oběvili se rozlehlé husté lesy až jsme nakonec uviděli samotný zámek.Niora stála před ním ve svátečních šatech a ukazovala kde můžeme zaparkovat.Zamávala nám a my jsme jí taky.Když táta zastavil vystoupili jsme z auta prohlédli jsme si zámek a okolí,prošli jsme se zahradou a pak jsme zamířili zase zpět k zámku.Zámek byl zvenku nádherný,ale zevnitř vypadal ještě lépe.Odložili jsme si věci do šatny a my s Derekem jsme se porozhlédli po zámku a obsadili jsme jeden stůl.Rodiče šli se sestrou zatím pro občerstevní.Sotva co přišli,donesli nám pití a rozdělali tyčinky začal hrát orchestr.Mezitím co hrál orchestr a operní zpěvačka zpívala,na pódium se postupně přesunuli Tom,Sue a Niora.Když orchestr dohrál krásnou písničku Ave Maria začala Niora se svým proslovem."Milí rodiče,kamarádi,pradědečkové,prababičky,babičky,dědečkové,strejdové,tety a hlavně neše milé studentky.Vítáme vás společně se Sue a Tomem na vyhlášení honu na lišku,ale i na vyhlášení celé jezdecké sezóny.Děkuji všem co se účastnili honu za účast a děkuji všem co jsme tady.Ještě chci připomenout že občerstvení si můžete koupit v bufetu,můžete se jít projít na zámeckou zahradu,můžete tancovat a můžete se bavit Ještě jednou děkuji za to že jsme se tu sešli v tak hojném počtu,ale dost mluvení,teď už předávám mikrofon Sue."Niora mikrofon předala Sue a ta začala také se svým proslovem."Dobrý večer všem,tak já bych vás také chtěla přivítat na této svatohubertské zábavě. Ale začneme od úplně nejduležitějších lidí,bez kterých by tu nikdo nebyl a tím chci jmenovat všechny studentky a hlavně Nioru a Toma a samoržejmě naši úžasnou krásnou obětavou kuchařku,ale výbornou jezdkyni a matku těchto dvou velkých dětí,Sue,prosím velký potlesk pro Sue!",řekla Sue a následoval velký potlesk."To je dobrý jak se umí chválit."řekla jsem a Sue pokračovala ve svém výkladu."Chci jen připomenout že naše studentky se starají každá o jednoho koně.Mají dost práce,ale vše stihnou a kůň je pro ně na prvním místě.Dokonce jsem si všimla že Delli nepřišla na večeři,protože s Notkou ještě dodělávali práci v kruhovce."Usmála jsem se a Derek do mě šťouchl"Jsou to jinak obětavé,hodné,příjemné studentky,které rády pomůžou a nebojí se práce.Konkrétně Clair,která je mistr Floresty ve službách.Teď už ale předávám mikrofon Tomovi,který vás obeznámí s úspěchy jak jeho,tak úspěchy Niory,Nathana a Connora."Tom si vzal mikrofon,odkašlal si a začal s líčením úspěchů a důležitých reprezentací roku 2013.Když se k mikrofonu dostala opět Niora,došlo na vyhlášení jezdecké sezóny 2013."Takže nejdříve přejdeme ke kategorii studentky. Na třetím místě se umístila Kitty a Asie,která v tomto roce 2013 absolvovala 4 závody,z toho byla dvakrát první a jednou třetí.Poprosím Kitty,aby přišla na pódium."
Kitty se zvedla ze své židle a odklusala nahoru na pódium kde jí už čekala Niora s cenou.Na plátně se promítali fotky Kitty a Asie jak na závodech,tak i při trénincích."Kitty gratuluji ti k takovému velkému úspěchu a je mi velkou ctí ti předat tuto krásnou cenu."Niora jí podala cenu a Kitty poděkovala a odsunula se na bok."Nyní tu máme třetí místo.Tato studentka se zůčastnila 5 závodů,z toho dva vyhrála a v jednom byla druhá.A kdo jiný by to mohl být jiný než naše liška podšitá,Nadvandy a Valhalla!"Nadvandy poklidným krokem došla na podium a hleděla na fotky,které se promítali na plátnu."Nadvandy,tady jsem"ozvala se Niora,když uviděla jak se Nad dívá na plátno."Takže Nad chtěla bych ti předat cenu za druhé místo v jezdecké sezóně 2013.Opravdu si to zasloužíš."Niora podala Nad cenu a ta odklusala ke Kitty."Zajímá vás kdo je na prvním místě?NO samozřejmě že jsem to já!Né dělám si srandu,nejlepší jezdkyní roku 2013 se stává Bloodye a Dekameron,kteří společně absolvovali 7 závodů,z toho dva vyhráli a ve čtyřech byli druzí!Poprosím Bloodye aby přišla na podium a převzala ode mně tuto krásnou cenu."Blood se s těžkostí zvedla a došla až k Nioře.Opět běželi fotky na plátně a bylo tam i jedno video jak Bloodye a Dekameron skáčí přes velmi vysoké překážky.Niora předala cenu Bloodye a ta se odklidila k holkám.Niora poprosila o klid a pokračovala dále."Mám tu ještě jednu cenu.Cenu pro Maki,čestné uznání za 5 absolvovaných závodů,z toho jedno druhé a jedno třetí místo.Poprosím Maki aby přišla sem k nám."Niora předala Maki cenu a všechny čtyři dívky se seřadili na pódium."Tohle jsou naše NEJLEPŠÍ JEZDKYNĚ TÉTO SEZÓNY prosím velký potlesk pro ně!"Holky se uklonili a každá odcupitala na své místečko."Nyní bych chtěla vyhlásit první tři místa v kategorii externí účastníci.Takže pojedeme pěkně od zadu.Třetí místo získává Katty,nebo spíše naše Eliz,druhé místo získává Clair Venns a první místo v této kategorii získává Terra Paramo Rtterová.Prosím holky aby přišli na pódium."Niora jim předala ceny,dívky se uklonili a seběhli zase zpátky dolů z pódia."A teď,hudbo hrej!"zakřičela Niora a vytratila se z pódia.Opět hrál orchestr.Povídali jsme si s Derekem ještě o honu a když hudba přestala hrát a na pódium přišli Niora a pan Liwrey,nikdo se neudržel a všichni se zažali smát.Niora měla óbrovský cilindr,vypadala jako kdyby neměla vlasi a měla nalepený knírek.Také obrovské vycpané rajtky ,aby to vypadalo že má břicho
Pan Liwrey měl naopak malý cilindr,také měl nalepený knírek,stejné sako i rajtky jako Niora,ale rajtky neměl vycpané.Když smích v sálu utichl,začala Niora se svým dalším proslovem.Podívala se na nás a začla."Konečně vypadáte jako správné dívky,sukničky,šatky né žádné uplé rajtky Chtěla bych pozvat na pódium naši lišku,Nadvandy,pojď sem!"Nad přišla nahoru a převzala trofej.Následovalo objetí a velký potlesk.Nadvandy se postavila vedle Niory a ta začala opět vykládat "Nyní je na čase vyhlásit letošní královnu honu."Pan Liwrey se napřímil a stál v pozoru jako voják.Niora ho napomenula a pan Liwrey si zase stoupl do svého přirozeného postoje."Letošní královnou honu se stává Ell!Poprosím ji aby přišla sem na pódium."Osvícená Ell přišla na pódium a převzala krásnou korunku z větévek.Objala Nioru a postavila se vedle Nad."Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní.. Svou neobyčejně mistrovskou jízdou si tuto čest vysloužila Bloodye."Bloodye přišla na pódium a převzala cenu za Mistrovskou jízdu.Uklonila se a postavila se vedle Ell."Prosím o klid,mám tu ještě jednu milou povinnost.Rozhodla jsem se udělit cenu za vinikající jízdu a ta patří Kitty."Kitty přišla na pódium a také převzala cenu.Následovalo opět obětí s Niorou a pak se všechny čtyři dívky uklonili."Takže tohle je královna honu Ell,liška Nadvandy,Bloodye,nejlepší jezdkyně a Kitty,vinikající jízda.Prosím ještě jednou o potlesk!"Když holky odklusali pryč,všimla jsem si Niořiného vražebného úsměvu."Je čas odčinit své přestupky v průběhu honu.Prosím aby sem přišli Luke,Sam a Jake.Kluci se pokusili ukrást přilbu masterovi v průběhu přestávky.Kluci,klobouky prosím!"Niora jim do klobouků nalila vodu a nasadila jim klobouky zpět na hlavu.Vypadali teď jako mokré slepice."Nu dobrá to stačí,můžete jít dolů.Teď bych poprosila aby sem přišly Bloodye,Noemi a Clair.Za předjetí mastera budete muset hodinu chodit přivázané k sobě."Niora holky k sobě přivázala a začal jim běžet čas.Chvíli to trvalo než holky odešli a Niora mohla pokračovat v dalších trestech."Teď bych sem chtěla pozvat Lailu a Eliz.Přineste necky!Holky nakrmili dříve sebe než koně a tak budou muset s rukama za zády vylovit jablko z necek plných vody."Holky ponořili hlavy do necek a snažili se zubama vytáhnout jablko.Dlouho to trvalo,ale nakonec se jim to podařila a holky s mokrým obličejem odkráčeli pryč.Takže ještě bych sem chtěla pozvat Maki,Joanie a Kitty.Začneme u Maki.Přijela si se špinavými rajtkami jako prase a tak budeš muset chodit hodinu s šerpou "jsem prase"takže pojď sem Maki,já ti ji připnu."Niora připla Maki šerpu a ta odklusala pryč."Tak další na řadě je Joanie.Ta nedala svému koni bederku a tak musí strávit 3/4 hodiny v těžkém tlustém Sueiném kožichu, který má po Niořině babičce."Niora nasadila Joanie kožich a ta pomalým krokem odešla."A jako poslední Kitty.Nechala koně žrát větévky za jízdy,bude muset mít v puse půl hodiny modřínovou větvičku."Kitty si vložila do úst modřínovou větvičku a odkráčela na své místečko.Ozval se potlesk a Niora ještě dodala."Ještě jednou chci poděkovat všem účastnníkům honu.Všichni jsme hon úspěšně dokončili a to jsem ráda že nikdo nespadl. A teď už slibovaná přestávka,ale za 30 minut tady!!"Když začala hrát hudba Niora s panem Liwrëyem odešli z pódia."Nechtěla by ses chvíli projít?"podotkl Derek."Jo moc ráda,mami mi se jdeme s Derekem projít."Zvedli jsme se od stolu a začali jsme s procházkou Měli jsme si toho tolik říct,ale za třicet minutek jsme toho moc nestihly.Když jsme s Derekem dorazili,stoly byli odsunuté na stranu a na pódium vešla Niora."CHtěla bych vám všem popřát krásný večer a krásný zbytek Svatohubertské zábavy a popřála vám pěknou - VOLNOU - zábavu."Hudba začala hrát a pár párů začalo tančit."Smím prosit?"zeptal se mně Derek."No,jistě že můžeš "Ras dva tři,ras dva tři,ras dva tři,ras dva tři.
Chvíli jsme tancovali,než jsme se unavili.Derek si šel odskočit a já jsem si začala povídat i s rodiči."Tak holky ............... a Dereku je čas jet domů.Než my dojedeme domů,to budou dvě hodiny."Rozloučili jsme se s holkama a Niorce jsme oznámili že už jedeme.Nastoupili jsme do auta a táta nastartoval auto.Sledovala jsem krajinu mizící v dálce z okénka a přemýšlela jsem co bych vlastně dělala kdybych tady nebyla.Z přemýšlení mě vyrušil tátuv hlas."Ták Dellinko vystupovat."Vystoupila jsem společně s Derekem z auta.Pobíbil mě na čelo a zamával mi na rozloučenou.Já jsem všem také mávala.A když mizelo auto v dálece,vzpoměla jsem si že mám tak úžasnou rodinu.Úžasnou školu i úžasného koníka.Utřela jsem si kapku slzy a odešla jsem na kolej.

haper: Přejela jsem pohledem v zrcadle vysokou štíhlou postavu. Boky měla zahalené jemnou nenápadnou černou látkou až ke kolenům. Krátké vlasy jí splývaly kolem tváří. Natáhla prsty a dotkla se fotografie zastrčené v rámu. Přejely po krku robustního grošáka. Znovu jsem si tu dívku pořádně prohlédla. Nepřirozeně se jí leskly oči... „Vždyť jsi to ty, Haper,“ proběhlo mi hlavou. Podívala jsem se na fotku a zpět na sebe do zrcadla. „Tolik se toho změnilo,“ šeptla jsem tiše.
Stáhla jsem z háčku kabát a vklouzla do kozaček. Klíče zachrastily v zámku a já za klapotu podpatků spěchala na vlak.
Za deset minut sedm jsem stála před zámkem. V oknech se svítilo a bylo vidět přecházející postavy. Zhluboka jsem se nadechla a vkročila dovnitř. V předsálí postávali hosté a uvolněně klábosili. Otevřenými dveřmi do hlavního sálu ke mně však vanulo vzrušení a velikost večera. Okolo procházely slečny v překrásných šatech s úsměvy na tvářích. Nikoho jsem nepoznávala, ale bylo mi jasné, že jsou to studentky akademie.
Nervózně jsem přejížděla zpocenými dlaněmi po psaníčku. Poprosila jsem hostesku o sklenici vody a opatrně nakoukla do zářícího sálu. „Slečno, pospěšte si, už se bude začínat,“ oslovil mne vysoký pán s povědomou tváří - William Livrey. Jen jsem zmateně zamrkala a nestačila ani nic říct. Vklusal dovnitř. Pár sekund na to se ozval hlasitý potlesk. Odložila jsem skleničku a rychle se protáhla zavírající se škvírou dveří.Omluvně jsem mrkla na hosty u stolu, ke kterému jsem si s dovolením přisedla.
Na pódium už vstupoval orchestr a já se přidala k jásajícímu davu. S každým dalším tlesknutím jakoby ze mě padala stísněnost víc a víc. Viděla jsem před sebou Nadvandy se skvěle vyčesanými vlasy, vedle zase Bloodye, jak něco lišácky špitá otci. Tleskala jsem dál a dál a stále hledala známé tváře. Seděla jsem úplně vzadu a měla nejlepší rozhled. Támhle luxusní oblek Toma a o kousek dál Sueiny oblíbené šaty. Najednou mi došlo, že tleskám příliš dlouho. Celý sál už ztichnul a já se zase rychle vrátila zpátky na zem. Se zatajeným dechem jsem poslouchala tiché tahy houslí a dál přejížděla pohledem stoly. Někdo se trošku ošíval. A byly to ty samé rozježené vlasy Davida z Fredovy farmy, který se tvářil trošku znudeně. Zahlédla jsem, jak jej pod stolem drcnul do nohy Jake a já se málem taky uchechtla. Zakryla jsem to však tichým zakašláním a Dave se ohlédnul. Zachytila jsem jeho pohled. Chvilku vypadal netečně, ale když jsem mírně zvedla koutky a mrkla na něj, vykulil oči a roztáhl rty do širokého úsměvu.
Protáhlé „ave maria“ utichlo a v sále to zašumělo. Trvalo dlouho, než byl zase klid. To už nahoru vyšli Niora s Tomem a Susanne. Všichni doslova zářili. Každý říkal tak krásné věci o stávajících studentkách, o životě, o úspěších a mně se draly do očí slzy. Štípaly v koutcích a já musela divoce mrkat. Viděla jsem rozmazaně, ale přece jenom jsem zachytila Niořin krátký pohled střelený směrem ke mně. Nejistě jsem se pousmála a Nia mě ujistila blísknutím zubů a leskem v očích, že tu nejsem cizí a mě se obrovsky ulevilo. Ztuhlost v zádech povolila a já se konečně uvolnila a nadšeně tleskala ke konci proslovu.
Začalo vyhlašování nejlepších jezdkyň sezóny. Se zadrženým dechem jsem pozorovala stoupající Maki, přidržující si šaty, překrásná a nadšená. Převzala cenu uznání a já na stěně zahlédla, jak tančí s hnědkou po obdelníku a létá přes překážky.. 3.místo Kitty s její černou kráskou. Jakmile se usadila i s cenou zpět ke stolu, rostlo ve mně vzrušení a měla jsem tušení, kdo se zvedne teď. Hádala jsem správně. „Nadvandy!“ pozvala ji Nia s úsměvem k nim. Blondýnka se vrávoravě zvedla a šla si pro zasloužený úspěch. Na fotkách a videích vypadala tahle dvojice Valhally a Nad jako bohyně. A já už natvrdo brečela a veliké slzy mi mizely ve vlasech. Bylo mi totiž jasné, kdo je ten nejlepší jezdec celé sezóny. Stoupla jsem si a začala divoce tleskat, když po schodech stoupala Bloodye s vytřeštěnýma očima. Loupla po mně pohledem, protože jsem zatím stála jako jediná. Usmívala jsem se na ni od ucha k uchu a snažila se, aby mi tekoucí slzy nekazily výhled. Povzbudivě jsem na ni kývla a pak už se jen kochala piafami a těmi nejobtížnějšími oxery, které se jim spolu s Dekameronem letos povedlo překonat. Dívala jsem se na žluté stužky a poháry a na spokojené tváře. A slzy nešly zastavit...tekly mi ještě dlouho i potom, co na podium znovu vstoupil orchestr.
Konečně jsem si mohla utřít tváře a zase se začít smát, když se pokračovalo ve vyhlašování honu, protože ředitelka s Williamem se převlekli do vtipných starých jezdeckých holin a nalepili kníry. Královnou honu byla samozřejmě Ell a já si začínala připadat jako za starých časů zpátky na akademii mezi známými tvářemi, které celou dobu tvrdě dřely a vlastně se nic nezměnilo.
Zpozorněla jsem, když Nia oznámila, že má pro všechny ještě překvapení ve formě speciální ceny. Tady trošku zaváhám a čeká nováčka, ale že já hlava dubová si vůbec něco takového pomyslela. Reflektor zablikal a zůstal stát na Bloodye. Znovu propukl sál v potlesk a udivená brunetka si převzala ceny za mistrovskou jízdu.
Z tleskotu a jásání už mě tak bolí ruce, že si unaveně sedám zpět do židle a pak s chichotáním poslouchám tresty, za porušování pravidel při honu.
Pak propukla zábava. Orchestr vystřídala kapela a já se pomalým krokem blížila ke skupince studentek. Počkala jsem až se doobjímají s rodiči a známými. Zahlédla jsem, jak se ke mně prodírá Bloodye a táhne za sebou přivázanou Clair a Noemi (jak jsem se dozvěděla). Vrhla se na mě a mačkala mě takovou silou, že by to porazilo i vola. „Bloodye, ty bys měla přestat se vzpíráním těch koleček, jinak mě zabiješ!“ procedila jsem mezi zuby a odtáhla ji od sebe. Koukla jsem na ni a už mi znovu vlhly oči. „Nebreč!“ napomenula jsem ji přiškrceně, protože i jí se jedna velká kapka skutálela po tváři. „Jaktože jsi tady, proč jsi nic neřekla, jak se máš, co děláš, vrať se!“ chrlila na mě „A máš nový vlasy a vypadáš skvěle a krásný boty. Málem jsem tě nepoznala!“ a já jen koulela očima a smála se. Přišly k nám i Maki s Nadvandy a Ell a já si je jednu po druhé pevně přitiskla k tělu. „Holky ani nevíte, jak je mi po vás smutno,“ řekla jsem tiše a znovu je objala.
„Uaííííí!“ ozvalo se mi najednou za zády a něco po mně skočilo. Zavrávorala jsem a okolo krku mi visela Karin. Vedle ní se křenil Rob a držel ji kolem pasu. Strašně dlouho jsme si povídali, pojídali jednohubky a pili víno. Kapela už začala hrát, ale my pořád seděli a klábosili. Přidal se k nám i David a já s ním taky strávila chvíli o samotě. Vyprávěl mi, co nového na ranči a pak mu zase já povídala o dvou zlobidlech, které přiježďuju v malé stáji kousek za městem, kde bydlím a jak se prokousávám školou a jak mi všichni a všechno tolik chybí..
Prožila jsem úžasný večer plný tance, zábavy, dojetí a slz. Povídala jsem si s Niorou a s celým vedením a s těžkým srdcem jsem se pak loučila. V doprovodu Davida jsem spěchala na poslední noční vlak na nádraží.
Opřela jsem si hlavu o okenní tabulku a nechala slzy stékat po tvářích. Dobrou noc, Floresto.

ell*:
GALAVEČER

Ještě naposledy. Rozhodla jsem se a otočila na patě. Právě jsem mířila ven ze stájí, ale chtěla jsem se ještě naposledy podívat na Daria. Hřebec spokojeně stál v boxu a přežvykoval seno. "Darie," promluvila jsem na krasavce a pohladila jsem ho po měkkém nosu, který ke mně natáhl. "Dnes už jen odpočívej a mysli na mě, je čas, aby se ze mě stala zase princezna." Shrnula jsem mu hřívu na stranu ze širokého čela a ujistila se, že má vše. "Děkuji za dnešek." šeptla jsem mu do sametového ouška a zamířila ven ze stájí. Naklonila jsem hlavu doleva a doprava a uvolnila si krční páteř- jako boxeři co jdou do ringu: Natáhla jsem dlouhé nohy. V pokoji jsem ze sebe stáhla oblečení a nechala ho volně spadnout na zem, stejně se musí vyprat. Zaplula jsem do koupelny a pustila si na unavené tělo horkou sprchu. Ve chvíli, kdy jsem otevřela lahvičku s melounovým šamponem, doslova jsem cítila, jak se mi vrací zpět energie. Dneska byl úžasný den - a ještě nekončil! Těšila jsem se na galavečer jako malé dítě. Na krásné šaty a čas strávený s přáteli zase trochu jinak. Spláchla jsem si z loktu poslední zbytek ovocného sprchového gelu a vypnula přívod vody. Zabalila jsem se do ručníku. Vedle v pokoji klaply dveře -Nadvandy. Usmála jsem se a vykročila ze sprchy. Nahřáté kachličky příjemně pohladily po chodidlech."Ahoj hvězdo." Pozdravila jsem zmoženou kamarádku, když jsem vyšla z koupelny. Nad se rozzářil pěkný obličej a zapadla místo mě do koupelny. Otevřela jsem dveře do šatny a ze skříně jsem vytáhla ramínko a na nich krásné šaty- bledě modré přes jedno rameno zdobené kamínky od Swarowskiho, přes pas pěkně vypasované,sukně splývala volně dolů a zlatý hřbet - měly vlečku. Byly prostě nádherné (->http://www.bestmoda.cz/obleceni/luxusni-saty-v-athenskem-stylu-6-barev-zdobene-kaminky--vel--32-4 6/ - bledě modré). Rozložila jsem je na postel a připravila si k nim světle šedé psaníčko a lodičky na nízkém podpatku,nohy mám dlouhé i bez nich. Zálibně jsem po nich hodil naposledy očkem, místo ručníku jsem na sebe oblékla tepláky a propínací mikinu a posadila se ke kosmetickému stolečku. Zručně jsem si nalakovala nehty a zamávala dlaněmi, aby uschnuly co nejrychleji. Z koupelny vykoukla Nadvandy a s potutelným výrazem zamířila do šatny. "Konečně přišla ta chvíle?" Zavolala jsem za kamarádkou a přeběhla pokoj za ní. Nad dělala kolem svých šatů pěkné tajnosti! Byla jsem netrpělivá a hrozně zvědavá. Rozčísla jsem si pramen dlouhých blond vlasů a nakukovala jí přes rameno. Prsty nohou jsem zatínala do krémového koberce.Trpělivost nebyla moje silná stránka. Nad pomalu rozepnula zip a na světlo světa vykoukly neuvěřitelně nádherné šaty. "Nadvandy! no teda!ty jsou neuvěřitelný!" Zařvala jsem a hleděla na tu krásu. Natáhla jsem ruku a prsty zkusila materiál. Byly hladké a lehoučké. "A co k tomu za boty?" vysoukala jsem ze sebe jen, co jsem se probrala z úžasu. Nad se sehnula pro krabici a já si šla fénovat vlasy. Věděla jsem přesně, jak se učešu.Vyfénované blond vlasy do půli zad jsem pečlivě pročesala. Nahřála jsem žehličku a jeden pramen za druhým proměnila v super rovný. Hřebínkem jsem sčísla vlasy nad čelem dozadu a lehce je natupírovala. Vzadu na týle je přichytila sponkou se stříbrnými kamínky. Účes byl jednoduchý, ale zlatý hřeb teprve přijde. Z krabičky jsem vytáhla krásnou blyštivou tenoučkou korunku a položila jsem ji před sebe na stolek. Korunka promění obyčejný účes v neobyčejný a mě v princeznu. Tělo jsem si natřela hydratačním krémem, který obsahoval decentní třpytky. Kůže se projasnila, a když na ni zasvítilo světlo, malinké částečky pěkně odrážely světlo. "Jak jsi na tom Nad? můžem se pustit do česání?" Zavolala jsem na kamarádku, která právě se právě s tichým klením soukala do silonek. Nad vyhrála boj se silonkami bez ujmy na zdraví jak svém tak silonek a už oblečená to šatů sedla na židli přede mě a já se pustila do složitého účesu. Musela jsem sama sebe pochválit. Účes se moc povedl. Byl čas, pustit se do svého líčení. Posadila jsem se ke stolečku a pustila se do práce. Na obličej a krk jsem nanesla hydratační krém. Pod oči speciální sérum, které slibovalo vyhladit kruhy a na víčka super bázi pro fixaci stínu. Rty jsem přetřela pečujícím balzámem. Odšroubovala jsem uzávěr na BB krému, trošku vymáčkla a rovnoměrně rozetřela po obličeji. Pleť pěkně sjednotil a dodal jí lehce opálený nádech. Pudrem jsem celkový vzhled zjemnila a pleť dokonale zmatovala. Sypkou růž jsem oparně nanesla na štěteček a růžovým práškem přetřela lícní kosti. Černou tužkou jsem obtáhla oční víčka a do koutků nanesla špetku bílé. Pomocí studeně světle modrých a šedých stínů se třpytky jsem vytvořila kouzelné léčení. Povolila jsem pevně utaženou řasenku a mega tlustým kartáčkem pročesávala řasy a nanášela na ně pěkně výraznou vrstvu. Zálibně jsem se na sebe podívala, k dokonalosti zbývala už jen růžová rtěnka, kterou jsem přetřela rty. Sama sebe jsem nemohla poznat. Už to byla nějaká doba, co jsem se naposledy slavnostně nalíčila . Do vlasů jsem posadila korunku a stříkla si parfémem na krk a vlasy. Už jen obléct. Vytáhla jsem z balíčku nové tělové samodržící silonky ozdobené pěknou krajkou na horním lemu. Vyhrnula jsem je a vklouzla do modrých šatů. Padly mi jako ulité. Zip na boku šel lehce zapnout a úzké nohy vklouzly do lodiček. Nadvandy si právě pudrovala nos a v odrazu zrcadla mě uviděla. Vydechla úžasem. "Vypadáš vážně jako princezna." zašeptala a nevěřícně se na mě podívala. Nad dokončila líčení a zálibně jsme se na sebe zadívali do zrcadla. Vypadaly jsme prostě božsky! Na ruku jsem si připnula náramek, který ladil se šaty a na krk tenký řetízek s bledě modrým kamínkem. Do psaníčka jsem nacpala mobil, pudr, rtěnku, lesk na rty, parfém a peníze. Ještě kapesníčky, vzpomněla jsem si a snad to bylo vše. "Připravená?" Otočila jsem se na Nadvandy a usmála se na kamarádku. Nad dokončila poslední úpravy, já si oblékla krátký kabát a rukavice. "Můžeme." Byl čas vyrazit.
Místo obvyklého úprku chodbou do stájí dnes procházím jako dámy. Nadvandy po pár krocích získala jistotu na proklatě vysokých podpatcích. Sladily jsme spolu krok a zavěsili se do sebe. Byla to i pojistka, kdyby přeci jen Nad podpatky neposlechly. Byla jsem rozehřátá z příprav a taky z hrnku horké kávy, který jsem do sebe vyklopila, abych se nabudila. Proto i když venku zavál chladný vítr, bylo mi teplo. Očima jsem propátrala okolí Floresty a hledala auto, které zařídila Nad u otce. Bylo neuvěřitelné, že se konečně dostanu do limuzíny! „Dívej, támhle.“ Ukázala jsem prstem a jemně strčila do kamarádky. Nadvandy právě hledala v kabelce zvonící mobil a jen letmo koukla směrem, kam ukazuji. „Tak pojď, jdeme.“ Pobídla mě, když telefon vylovila. Vysoký řidič v obleku od Armaniho s vojenskými rysy se příjemně usmál. „Dobrý večer slečny.“ Pozdravil a otevřel dveře. Přizvedla jsem si šaty a vklouzla dovnitř za kamarádkou. Musela jsem se hodně držet, abych se nezačala hlasitě divit. Limuzína byla uvnitř prostě neuvěřitelná. Bílé kožené sedačky, tlustý koberec, obrovská televize, temná skleněná přepážka oddělující prostor od řidiče, složitý ovládací panel a prosklená lednice s nejrůznějším ovocem, saláty a džusy. „Dobrý večer.“ Vzpamatovala jsem se honem a pozdravila pána, který sevřel Nad v objetí – její tatínek. Způsobně jsem se usadila a přijala jsem jeho nabízenou ruku. Snažila jsem se o vřelé a pevné stisknutí, ale Nadvandin otec mi vůbec nebyl sympatický. Za to řidič... Do konverzace jsem se příliš nezapojovala. Tiše jsem seděla a přemýšlela o svých rodičích, a jestli pak přijedou. Na rozdíl od většiny studentek na akademii, jsem za sebou neměla žádné velké tragédie v životě. Stalo se mi sice několik opravdu špatných věcí, se kterými jsem se dlouho vyrovnávala, ale největším zlem a nepřítelem jsem byla odjakživa sama sobě. Moje myšlenky byly příliš napřed a v dobách, kdy jsem neměla pořádnou výplň dne, mě doháněly a ničily. Nesly se společně se vzpomínkami na špatné období, které hlavně mělo následky do dnešních dnů. Sice pečlivě skryté, takže o nich ani Nad netušila, ale pořád to tu bylo. A už to nikdy nezmizí. Prudce jsem zavrtěla hlavou. Dnes večer ne! Auto zastavilo a řidič otevřel dveře. Pokusila jsem se co nejelegantněji vystoupit, poděkovala jsem řidiči s milým úsměvem.
Zámek byl nádherný. I poslední zbyteček únavy z náročného honu byl ten tam. Večer získával stále více na své výjimečnosti. Okouzleně jsem sledovala masivní vstupní dveře, složité štukování a věžičky. Dorazili jsme ve skvělou dobu. U šaten stálo jen pár lidí a my si pohodlně mohli odložit. Do kapsy krátkého kabátku s dvěma řadami knoflíků jsem nacpala rukavice a šál, abych měla jistotu, že se mi neztratí. Srovnala jsem si výstřih na šatech a zadívala se na sebe do zrcadla, táhnoucím se za pultem šatny. Uhladila jsem si vlasy a rozhlédla se po kamarádce. Nadvandy nebyla vedle otce ve své kůži. Mrzelo mě to, ale nebylo jak pomoci. Rodiče si člověk zkrátka nevybírá. Sama jsem o tom něco věděla. Zvrátila jsem hlavu a raději dál obdivovala kouzelný zámek. „Musím si odskočit.“ Omluvila jsem se a zamířila k těžkým dubovým dveřím. Opřela jsem se do nich oběma rukama. Zálibně jsem si prohlédla pozlacená umyvadla a obrovské zrcadlo ve zlatém rámu. Z kamenných kohoutků tekla průzračná voda. Opláchla jsem si ruce a přelakovala vlasy. Upravila make-up a zhluboka se nadechla. Nadvandy nebyla jediná, z koho její otec vysával život. Přidala jsem kapičku parfému. Ve chvíli kdy jsem opustila toaletu mi zazvonil mobil v kabelce – naši, přijeli. Šla jsem jim naproti ke dveřím. „Holčičko.“ Zaševelila matka a objala mě. Měla jsem mámu ráda, byla sice ztřeštěná a sebestředná, nejvíce se zajímala o sebe, ale to jsem koneckonců zdědila po ní. Otec umělec, né zrovna společenský typ se na dnešní večer mimořádně slušivě oblékl. „Ahoj tati.“ Usmála jsem se na něj. Ráda jsem rodiče viděla. „Jak se ti daří?“ optala se matka. Věděla jsem, že kdyby to nechtěla slyšet, nezeptá se. Proto jsem bez zábran spustila o Florestě a hlavně o Dariovi. Matka i otec se poznail díky koni, takže ve skrytu duše moji lásku k těmto ušlechtilým zvířatům chápal, nic méně představovali si pro mě jinou budoucnost. Zavedla jsem rodiče ke stolu, kde seděla zamlklá Nadvandy a tlačila do sebe kaviár. Vím, jak ho nesnáší. Musí se kvůli otci opravdu přemáhat. Představila jsem rodiče a sedla si ke kamarádce. Na podporu jsem se na ni usmála a zabloudila jsem pohledem k chladící váze s pravým a nekřesťansky drahým šampaňským. Bublinky jsem milovala, ale obvykle se spokojím jen s o hodně levnější napodobeninou. Teď jsem si to chtěla vynahradit a nalila si do velké flétny. Mm spokojeně jsem začichala libou vůni a natáhla se pro mísu s jahodami. Vidět me zkušení baristé, spadnou pod stůl při této globálně rozšířené kombinaci, kterou oni profesionálové nemohli ani cítit, ale taková já prostě byla. To samé káva a skořice, pro mě neoddělitelné. Pro ně nepředstavitelné. Zahihňala jsem se vlastním myšlenkám a usrkla si lahodného nápoje a zajedla ho jahodou. Sál se začal plnit lidmi a všeobecným šumem. Vytáhla jsem telefon a v galerii nalistovala fotografii Daria pro matku, která vypadala, že dnes svoji sebestřednou, egoistickou a sobeckou povahu nechala doma. V tu chvíli na hodinách odbilo 19,00. Pár minut na to se sál začal halit do elegantního šera. Silné reflektory se namířily na pódium, které bylo zastřené těžkými tmavomodrými závěsy. Zazněly úvodní tóny melodie a opona se rozhrnula. Uprostřed stála oblečená do stříbrných šatů operní pěvkyně a spustila Ave Maria. Po zádech mi šel mráz a vlasy se mi ježily. Měla neuvěřitelný hlas. Po otci jsem zdědila umělecké cítění, miluju focení, kreslení a ráda chodím do divadla. Pravda, že na Janáčkovu operu bych dobrovolně nešla, ale Ave Maria v podání operní hvězdy byla dokonalým začátkem večera. Za zády jí stál orchestr v plné parádě. Zpěvačka – neobyčejně pěkná žena byla drobná a malá, neuvěřitelné, kde se v ní bere takový hlas, který by mohl rozbíjet sklenice na šampaňské. Po skončení posledního tónu se ozval bouřlivý potlesk. Zpěvačka se uklonila a opustila pódium. Na jeviště vyšla Sue, za ní Niora a poslední Tom. Všichni ve společenském oblečení vypadali jako rodinka z amerického filmu – až nechutně jim to spolu slušelo. Sál ztichl a slova se ujala Niora. Její pohled byl vřelý a plný štěstí. „Je mi velkou ctí se tu s vámi dnes večer potkat. Na úvod bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili dnešního honu a všem, kteří tu jsou dnes večer s námi na slavnostní ukončení jezdecké sezony 2013, která přinesla obrovské úspěchy, jak na oficiálních kolbištích, tak i mezi zdmi naší akademie... pokračovala v proslovu dál, po Nie se slova ujala Sue. „Našimi branami prochází hodně studentek, jsou jako voda, některé protečou kolem a nic se nezmění, pak jsou tu takové, které rozšíří hliněný břeh, ale také přicházejí dívky, které jsou vytrvalé a pracovité, není to hned, ale po čase, jim uhne i skála. Přesně takovým studentkám chci z celého srdce poděkovat. To vy děláte Florestu takovou, jaká je, protože kde my bychom byly bez vás. Proto prosím o potlesk pro dívky, které hýbou Florestou“ sál zaburácel potleskem a já zatlačila v koutku oka slzu. Sue to řekla nádherně. Tom dodal na závěr několik vlastních postřehů a zhodnotil své a sestřiny úspěchy. Slova se ujala opět Niora: „A nyní pojďme společně odměnit ty z vás, které jste si vedly v letošní sezoně nejlépe. Začneme kategorií našich studentek“ Sálem projela vlna vzrušení. To už ale Niora pokračovala svým zvučným hlasem. „Dovoluji si k nám na pódium pozvat a převzít čestné ocenění Maki. Ozval se potlesk a Maki rozzářená v krásných fialových šatech vystoupala vedle Niory. Zakladatelé jí popřáli a předali ocenění. Za jejich zády na velkoplošné obrazovce běžel sestříhaný film nejdůležitějších momentů jezdecké sezony dvojice Maki a Lady. Maki si stoupla bokem a vyhlašování pokračovalo dál – na třetím místě Kitty. Věděla jsem, kdo se umístí jako druhý. Bylo to nad slunce jasné. Po očku jsem s dívala na kamarádku. Ještě když ji vyhlásili, Nad dál seděla a smála se od ucha k uchu. „Nad, to jsi TY!“ zazubila jsem se na ni a šťouchla ji do žeber. Dívkou jakoby projel blesk. Zatřásla se jí brada a vyvalila oči neuvěřitelnou spokojeností se sebou samou a šla si pro krásnou cenu. Niora měla na odměny úžasný nápad. Byla to krásná skleněná trofej s vypálenou fotkou koně studentky, která ji obdrží. Navíc jedna strana byla ozdobená barvou, do které se ladili. Bylo to dokonalé. Nadvandy stála na pódiu a zářila. Nikoho nepřekvapilo, že první se umístila Bloodye. Měla jsem za dívky obrovskou radost. Zuřivě jsem tleskala a sledovala krátké video, doprovázející příchod Blood. „Představuji vám nejúspěšnější jezdec této sezony. Prosím ještě jednou potlesk pro Maki, Kitty, Nadvandy a Bloodye.“ Zavolala Niora a rozhodila rukama, jako by chtěla obejmout celý sál. Dívky s rozzářenými tvářemi sestoupily dolů a Niora pokračovala ve vyhlášení kategorie externích účastníků. Já ale přestala vnímat a okouzleně jsem si prohlížela krásnou skleněnou trofej s limetkovým okrajem, kterou Nadvandy hrdě přinesla. Niora vyhlásila poslední oceněnou jezdkyni a informovala hosty, že opět následuje krátká vsuvka orchestru a pěvkyně. Spokojeně jsem se zavrtěla na židli a po očku sledovala kamarádku v rozhovoru s otcem. Nad se leskly oči. Zadívala jsem se na pódium na dnes už druhý, okouzlující projev operní zpěvačky a orchestru. Dozněly poslední tóny a já vstřebávala zážitek z hudby, když v tom se na pódium vyvalily dvě postavy a sál zahalila salva smíchu. „To – snad – není – možné!“ vyjektala jsem ze sebe mezi nekontrolovatelnými záchvaty. Před námi stáli v plné parádně Niora a pan Livrey. Mají na sobě prastaré jezdecké oblečení. Mimo to Niořinu hlavu „zdobí“ obrovský cylindr, který vypadá, že jí už už spadne přes oči, jediné co ho ještě drží na svém místě je drdol, který si vytvořila ze svých blond vlasů. Huňatý knír pod nosem a korunu všemu dávají její vojenské rajtky s vycpaným břichem. Konečně jsem začala trochu ovládat smích a prohlédla si anglického gentlemana. Na rozdíl od šéfky na jeho hlavě trůnil malinkatý a nizoučký cylindřík. Ovšem pod nosem měl stejnou parádu. Dohromady vypadaly jak dvě komické postavičky ze starých filmů – malý a tlustý, velký a hubený. Neuvěřitelné! Honem jsem pořídila několik fotografií na mobil. Myslím, že to si budu muset vytisknout! Oba provedli několik komických gest, takže smích se spouštěl znovu a znovu a byl hlavně neuvěřitelně nakažlivý. Konečně jsme se všichni jakž takž zklidnili a Nia si vzala slovo. Zabořila oči do našich řad a popíchla nás několika slovy typu „konečně trochu vypadáte, tohle se sluší pro dámu.“ Což v nás znovu rozpoutalo smích, ale už né tak bouřlivý. V duchu jsem si představila, jak by se asi Darius tvářil, kdybych si takhle k němu nakráčela a Niora pokračovala: „Je čas vyhlásit dnešní hon na lišku. Chci sem k nám pozvat naši dosud živou kořist. Nadvandy pojď k nám.“ Stiskla jsem kamarádce ruku a usmála se na ni. Nad si vedla perfektně. Zasloužila si co nejvíce chvály. Sledovala jsem, jak drobná dívka na vysokánských podpatkách bojuje se smíchem a schody na pódium. Niora i pan Livrey ji pogratulovali k poctivé přípravě, volbě perfektní trasy a profesionálního zvládnutí nelehké úlohy. V koutku oka mě zaštípaly slzy dojetím. Dívka se zařadila po Niořině boku, která znovu spustila. „Nyní vyhlásíme královnu honu.“ Pan Livrey v při slovu „královna“ srazil podpatky a zasalutoval. Niora ho pleskla po rameni a Livrey se se smíchem opět uvolnil. Nia pokračovala: „Královnou honu na lišku roku 2013 se stává....na židlích se všichni nepatrně napřímili... ELL.“ Krev se mi odvalila z obličeje a reflektor se do mě opřel svojí silou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Odložila jsem si psaníčko na stůl a zvedla se na dlouhých nohách, které jsem měla jako z tvarohu. Zachytila jsem matčin překvapený pohled, ale byla v něm jistá spokojenost s dcerou, se kterou se teď může chlubit v kruhu svých kamarádek. To jsem ale teď hodila za hlavu společně s korunkou, která přistála v šunkovém chlebíčku. Rozešla jsem se rozjařeným sálem a smála jsem se na Nad, která jančila na pódiu, vlečka z šatů za mnou tiše šustila. Ozdoba na rameni se leskla pod světlem doprovázejícího reflektoru. Teď jsem se cítila, jak skutečná královna. Vystoupala jsem nahoru a objala se s Niorou. Rychle jsem zamrkala, aby mi na načerněných řasách neulpěla slza štěstí. Ke gratulacím se připojil pan Livrey a Nadvandy se kterou jsem se vřele objala a to už mi Nia posadila do vlasů korunu trochu jiného rázu, ale pro mě neuvěřitelně cenou. Byla vytvořená ze zelených větviček a červených bobulí. Nad okem mi trčel rudý šípek. Zhluboka jsem se nadechla libé vůně podzimu. Převzala jsem trofej a kytičku. Otočila jsem se čelem k sálu a vychutnávala si potlesk. Šeptem jsem požádala Nioru o mikrofon a když sál utichla, trochu roztřeseným hlasem jsem spustila: „Jsem neuvěřitelně šťastná a je mi ctí, že se příští rok mohu zúčastnit slavnostního honu jako liška.“ Můj hlas nabil jistoty a síly: „A pro vás mám jednu radu. Začněte tvrdě trénovat, protože já s Dariem jsem nepolapitelná.“ Dodala jsem a moje slova završil další burácivý potlesk a smích. Šťastná jsem sestoupala z pódia a šla se posadit.“ Probrala jsem se ze zasnění a srovnala si na hlavě korunku, která mi sjížděla na stranu. Niora pokračovala tajemnými slovy: „Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní: " Svou neobyčejně mistrovskou jízdou si tuto čest vysloužila Bloodye.“ Bloo ochromeně seděla a valila oči, konečně procitla a zamířila na pódium. Zuřivě jsem tleskala. Převzala si cenu a přijala objetí. Už nikoho nepřekvapilo, když Niora pokračovala čestným uznáním, které si vysloužila Kitty. Niora naposledy zopakovala naše jména a věnovala nám poslední potlesk. Dnešní večer nemohl být lepší. Zaručeně nás znovu rozesmála Nia v komickém oděvu, jak se snaží pouštět hrůzu a pustila se do vyjmenovávání dnešních prohřešků a trestů. Myslela jsem, že prasknu smíchy při pohledu na Sama, Jaka a Luka jak jim studená voda z klobouků spláchla z vlasů gel i úsměv z tváře, ale né na dlouho, protože už za okamžik se Sam otřepal jako retrívr a se šibalským pohledem postříkal všechny v dosahu. To Blood, Noemi a Claire čekala nelehká hodinka – musely strávit svázané k sobě. Bylo vtipné, jak se snažila nebohá prostřednice napít nebo posadit. To už se ale Lalia a Eliz potýkaly s jablíčky ve vaně. Bylo to zapeklité a hlavně Lalia se snažila ze všech sil, nezničit si účes a make up. Jenže jablka byla zrádná a tak obě dívky skončily pěkně zmáčené a mohly si podat ruce s kovboji. Maki obdržela nelichotivou šerpu, kterou ale zlehčoval roztomilý obrázek prasátka. Jak by takové prasátko mohlo znamenat něco špatného. To Joanie a Kitty dopadly hůře. Joanie se v Suině obrovském kabátu úplně ztrácela a Kitty s modřínovou větvičkou v ústech prostě neměla chybu. Březová větvička v nalíčené puse Kitty tak hrubě kontrastovala s jejím krásným elegantním vzhledem! Následoval poslední potlesk, orchestr zahrál poslední tóny a Niora vyhlásila pauzu. Rozhlédla jsem se po sále a při pohledu na dívku vzadu u dveří se mi sevřelo srdce. „Haper.“ Zašeptala jsem tiše sama pro sebe. V tu chvíli mi slzy, které jsem celý večer zadržovala naplno vytryskly a já se hnala sálem za ní. Pevně jsme se objaly. Slova nebyla třeba. To už se sem ale hrnul zbytek akademie a všichni se Haper začali o překot vyptávat. Tak ráda jsem ji viděla. Přestávka utekla jako nic. Orchestr se sbalil a místo něj začala nastupovat skupina mladých kluků v ležérním oblečení. Na první pohled úplně jiný šálek kávy. Jeden kytarista ukončil pauzu perfektním sólem na elektrickou kytaru a na pódium vplula Niora opět v krásných šatech. „Dnes vás ruším už naposledy a to proto, abych vám popřála hezký zbytek večera a oznámila, že nás čeká volná zábava.“ Všichni nadšeně zatleskali, někdo dokonce pískal. Mladící spustili nejlepší písničky posledních dnů a většina se hrnula na parket. Nad se někam vytratila, rodiče blbli na parketu a já tu najednou byla sama. Nevadilo mi to, měla jsem slavnostní náladu. Chtěla jsem se jít projít. Ještě jednou jsem zapátrala očima po sálu, v tom jsem Nad uviděla, tančila s Nathanem. Stačil mi na ni jediný pohled. Nechápala jsem, proč se tomu tak brání, když je do Nathana evidentně zamilovaná, stejně jako on do ní. Podle mě, jim to spolu náramně slušelo. Přetékala jsem štěstím, jak se dnešní den vyvedl. Tiše jsem se procházela po parku. Cítila jsem se skvěle, ale jedna věc mě stále doháněla. Před nástupem na Florestu jsem se hodně nepohodla s tehdejším přítelem. Ublížil mi a já nebyla připravená odpustit, i když o to tolik stál, na něco bylo příliš brzy. Jenže dnes byl úžasný den, užila jsem si perfektní hon, Darius mě konečně opravdu přijal za svého jezdce, Nadvandy se stala jedním z nejlepších jezdců sezony a navíc se snad konečně bude řídit jen srdcem a já se stala královnou, jenže co je královna, bez svého krále. Ledový závan mě zaštípal na rozpálených tvářích. Měla bych si přepudrovat obličej a přidat rtěnky, abych byla stejně okouzlující, ale teď jsem na to neměla myšlenky. V ruce jsem svírala bílý smartphone. Opřela jsem se o obrovský dub. Představa, že tento strom tu už třeba stojí přes dvě stě let, byla závratná. Skousla jsem si spodní ret a vyťukala jsem na qwerty klávesnici tak známé číslo."Odpouštím ti.“ Promluvila jsem, když jsem uslyšela milovaný hlas. „Nikdo není neomylný, každý může udělat chybu a dnes byl perfektní den. Chci, aby i jeho konec byl perfektní. Promluvíme si. Pošlu ti do zprávy adresu." na chvilku jsem zmlkla, abych mu dala možnost promluvit – řekl mi jen dvě slova: „ Jsem na cestě.“ a já stiskla tlačítko pro ukončení hovoru. V tu chvíli se mi po těle rozlil neuvěřitelný klid a úleva. Byla jsem pyšná na to, že jsem dokázala odpustit. Někdy musíme udělat krok zpět, abychom se vlastně vůbec posunuli dopředu. A já to právě dokázala. Dnešní večer nemohl být lepší. Byl čas přepudrovat si obličej a nanést novou vrstvu rtěnky. Vyzvedla jsem si v šatně kabát a rozloučila se s rodiči. Nadvandy jsem nechtěla rušit. Byla ve světě, kde existovala jen ona a Nathan. Nemyslím si, že jí dnes budu chybět . Vyšla jsem před zámek a nastoupila do modrého passatu. Teď je čas na můj svět, který patří jen nám dvěma.

sillia: Za Silliu ta vkládám já (Nawita)
Galavečer
Došla jsem do pokoje pro hosty, kde mě a tátu ubytovali, poprosila jsem o to, protože jsem věděla, že ještě dnes domů určitě nepojedeme. Zalezla jsem do sprchy a pořádně se vydrbala žíňkou, nohy jsem si vydrbala kartáčkem, byly totiž černé od bot a to by na těch krásných botičkách, co mám připravené bylo vidět jakože celkem hodně, zvlášť, když nemám šaty až na zem. Potom jsem si umyla vlasy, šampónem několikrát, potom jsem na ně dala balzám. Když jsem vylezla, vyfoukala jsem si vlasy tak, aby měly co největší objem, když jsem je měla vyfoukané a celá jsem byla oblečená, oblékla jsem si prádlo a v županu běhala po pokoji a hledala svoje šaty. Nakonec jsem je našla na ramínku ve skříni, což bylo poslední místo, kde jsem hledala, ono když je člověk mít všechno na jedné hromadě na židli, posteli a zemi, tak pak ho moc nenapadne, kouknout se do skříně. Vytáhla jsem je tedy ven a odložila někam na oči. Stoupla jsem si před zrcadlo a začala si rozčesávat vlasy, přičemž jsem na ně nastříkala dost toho rozčesávacího spreje, protože jsem neměla trpělivost se česat pomalu, už bylo celkem dost hodin a já si musela stihnout udělat drdol, neotočit si jeden pramínek vlasů, který zůstane po pravé straně obličeje viset, obléknou a obout se a zavolat tátovi, aby pro mě včas přijel abychom tam dorazili včas, většinou totiž jezdíme pozdě, i když to vlastně jenom kvůli mně, vždycky si všechno špatně rozvrhnu a pak na to doplácíme oba. Po dost velkém snažení vypadaly moje vlasy k světu, hodny obdivu a pohledů veřejnosti. Potom jsem se začala soukat do šatů, ale až po chvíli mi došlo, že mají zip, který se musí rozepnout, ale i když jsem tak udělala, chvíli jsem přemýšlela, jak se do nich dostat, ale nakonec jsem z toho souboje vyšla jako vítěz. Potom jsem vyndala své botky, byly to takové ty sandálky na podpatku, který vzhledem k velikosti mé nohy, spíš maličkosti, jehla měřila jen 5 cm, ale i tak jsem byla ráda, že vůbec stojím, podpatky jsem na sobě ještě neměla, natož jehly, chvíli jsem se tedy jen procházela po pokoji a snažila se zvyknout na tu nepřirozenou výšku, ale celkově se mi líbily, odstín modré na proužcích byl stejný jako ten na mých šatech. Už jsem zavolala tátovu, aby pro mě přijel, mezitím jsem dolaďovala detaily. Na krk si vzala náhrdelník, na kterém byla zavěšena kapka s modrým kamínkem a visací náušnice, prstýnek a náramek do sady. Náušnice byly ještě o pár kamínků prodloužené, takže mi sahaly až do úrovně kousek nad bradou. Než táta přijel, ještě jsem se na sebe podívala do zrcadla. Slušelo mi to, hlavně jsem ale obdivovala svoje šaty. Měly jen jedno ramínko, bylo silnější a přes levé rameno, byly tmavě modré a při prsou a hrudi těsné, od boků pak byly volnější a jejich spodek se svažoval, od levé nohy, kde sahaly do půli stehna až po pravou stranu, kde jejich délka dosahovala půli lýtka a ze shora od ramínka byly jakoby posypané světle modrými kamínky, které byli jakoby utnuté pod prsy (http://postimg.org/image/vitoztfbt/) Když jsem byla oblečená, došla jsem si pro lak na nehty, byl takový, jako moje šaty, tmavě modrým lehce šmrncnutý do tyrkysova a se světle modrými tečkami v sobě, nanesla jsem si jen slabou vrstvu jak na nehty na rukou, tak na nohou, i ty přece budou vidět a když zaschnul, nanesla jsem vrstvu průhledného, jako takový štít toho krásného pod ním. Zhlížela jsem se v zrcadle, když mi zazvonil mobil a krátce na to se to típlo, to byl táta, byli jsme domluvení, že mě prozvoní až bude před bránou, rychle jsem na sebe hodila svůj černý společenský kabátek a vyrazila před bránu, kde už stál tátův pracovní Jeep s maskáčovým vzorem, terénními pneumatikami a celkově vojensky upravené, ono, co byste asi od armádního důstojníka čekali jiného že? „Ahoj kočičko, jsem rád, že Tě vidim, a páni z tebe je velká kočka, když se hezky oblečeš.“ Přivítal mě úsměvem. „Ahoj, taky Tě ráda vidim a tobě to v tom obleku taky sluší.“ Řekla jsem mu na oplátku, ale neměla jsem chuť se moc bavit, chtěla jsem tam být co nejdříve, už jsem se těšila na Naw, dlouho jsme se neviděli, tak jsem jí pozvala, ať spolu s tou svojí famílií přijede taky, alespoň bude vzrůšo. „A pusa nebo obejmutí nebude?“ řekl než jsem si sedla, takže mě zarazil a já mu tedy lískla jednu pusu na tvář a objala ho. „No vidíš, a už jsem Ti říkal, že Ti to moc sluší, když se oblečeš jako dáma?“ prohodil, když rozjel auto. To byl celý on, už od mého narození ze mě chtěl mít tu holčičku, co se ráda lísá, maluje, má kluky, které by mohl odhánět (on se moc rád předváděl, zvlášť v armádní uniformě nebo s nějakou zbraní), ale místo toho ze mě vyrostl spíš takový kluk, místo, abych kluky naháněla, trénovala jsem s nimi, místo, abych chodila s kamarádkami do kavárničky nebo cukrárny, lezla jsem po stromech a místo, abych ráda chodila pěkně oblíkaná, tak mi ke spokojenosti stačily jedny dlouhý a krátký kahoty, tílko, mikina a tenisky, plus v zimě bunda a vystačila jsem si s jedním oblečením celý rok, ostatně nic z toho se nezměnilo. Z přemýšlení a občasného „hmm“ nebo „jo“ mě vyrušilo zastavení, byli jsme na místě a tak jsem vystoupila do zimy, zabalila jsem se do kabátku a počkala na Naw. Když přijela, byly jsme obě nadšené, že se po tak dlouhé době vidíme.
Když jsme přijeli před zámeček, Naw tam ještě nebyla, ale přijela jenom chvilku po nás, nedalo se to přehlídnout, kytitičkovaný trabant s neuměle vyřezaným střešním okýnkem, když přijeli blíže bylo sem tam vidět, že z okýnka uniká kouř a když vystoupil muž v hippie oblečení, bylo vše jasné, tedy ten kouř, v ruce držel jointa. Naw potom vystoupila ze zadních sedaček a byla značně přešlá, ale zkouřená nebyla, měla otevřené okýnko, takže to nedýchala, ale přesto jí asi nebylo dobře, ale brzy to rozdýchala. Tátovi jsem řekla, že jdeme dovnitř a že nás potom najde, Nawin strejda a teta jeli ještě zaparkovat a tak obě oblečené ve společenských šatech na nádvoří zámečku, Naw nic neříkala, bylo vidět, že je celkem napjatá, ale nedivila jsem se, jí ono její rodina je celkem komplikovaná, já měla taky obavy, ale jenom hodně malé, doufala jsem, že můj táta neudělá nějakou kravinu. Vešly jsme dovnitř a kabátky odložily do šaten, kde nám dali kolečka s čísly, to jsem si schovala do psaníčka, na úzkém dlouhém ramínku, které jsem s sebou měla, bylo tmavě modré s bílými kamínky. Se vším jsem ladila k šatům. Potom už jsme si sedly k jednomu ze stolků, konkrétněji do toho úplně vzadu v levém rohu, nechtěly jsme moc poutat pozornost až přijdou naše doprovody. Tedy hlavně ten Nawin, ale i já dnes měla docela špatný pocit. V sedm hodin se ztišila světla v publiku a na pódiu se objevila operní pěvkyni, která začala skladbou Ave Maria. Trochu občerstvení už bylo na stole a já i Naw jsme si vzaly každá po jedné jednohubce, ale každá jinou, vzápětí jsem byla ráda, že jsem nezvolila tu, co Naw, protože ta se ihned zbarvila do červena a na ex vypila půlku sklenice sklenici vody a začala šíleně nadávat, ale jen potichu, takže jsem ji i já sotva slyšela. Všichni byli zaposloucháni do hudby a najednou se otevře a vstoupila Nawinina rodina a za nimi se táhnul smrad marihuany, volali Nawino jméno a bylo jim úplně jedno, že se na ně celý sál dívá a zpěvačka kvůli nim musela přerušit skladbu. Za chvíli ji našli a zpěvačka začala operu od znovu, a jelikož babička Derby tuto operu znala tak a byla jednou z jejích oblíbených, což nám předtím také řekla a začala zpívat s ní. Naw ji umlčela pálivým chlebíčkem, Derby se začala věnovat jídlu a přestala zpívat, ale i tak to byl hrozná trapas. Když zpěvačka dokončila operu, přihnal se do sálu i můj otec, už byl i trochu v náladičce. Když nás objevil, trochu se zděsil, ale přeci jenom si přisedl a udělal velmi hloupý vtip na účet hippies, čekala jsem ostrou reakci, která se nekonala, asi to bylo částečně i tím, že byli už trochu zhulení. Potom se opět více nasvítilo pódium a tam vstoupila Niora se Sue a Tomem. Já jsem měla štěstí, že jsem jela hon a už jsem tedy věděla kdo jsou, ale Naw jsem to musela říct. Nejdříve Niora všechny pozdravila a poděkovala všem za účast jak na honu, tak na tomto galavečeru, Sue potom vychvalovala studentky a jejich práci tady a nakonec Tom předvedl ukázky závodů z tohoto roku. Poté vyhlásí nejlepší jezdkyně sezóny z davu studentek, pěkně od zadu, po předání ceny na plátně promítli útržky z jejich závodů. Potom Niora vyhlásila nejlepší jízdy externích účastníků, mezi prvními třemi jsem nebyla, ale byla jsem čtvrtá. Mezitím už Nawina babička Derby stihla spořádat půlku pálivých chlebíčků, divila jsem se, že jí ještě nepálí pusa, ale asi jí už měla od mariánky otupenou. Potom ještě předali několik cen navíc. Potom opět vystoupil na pódium orchestr a operní pěvkyně, tentokrát se skladbou Memories sung. Když to skončilo propukl v sále smích a my už si pomalu mysleli, že ta Nawina famílie zase něco udělala, ale překvapivě stále seděli u stolu, takže jsem se rozhlédla a potom jsem se začala smát také, na pódium totiž vstoupila Niora a pan Liwrey ve starých a ošoupaných rajtkách a jezdeckých sakách. Niora měla vysoký klobouk a pan Liwrey nízký, byly jako v malý a tlustý a velký a hubený. Když sál přestal burácet přistoupila Niora k mikrofonu a ironicky pronesla: „to je taky dost, že jste si vzaly sukně, konečně vypadáte jako dámy…“ Potom k sobě přizve dívku, co tento rok dělala lišku a poděkovala jí. Když jí šli naproti ke schodům, bylo lepší sklopit oči a nesmát se, ale mě se to nepodařilo, nešlo se nesmát. Oba jí pogratulovali a Niora jí předala její už druhou trofej. Potom vyhlásí královnu honu, při té příležitosti pan Liwrey zasalutoval, je to totiž angličan, tak to byla jen další vtipná vložka, za což ho Niora plácne a nevěřícně zakroutí hlavou. Potom ale vyhlásila letošní královnu honu, kterou se stala jistá Ell, dostala korunku svázanou z větévek a bobulek lesních plodů, i když to vypadalo spíše jako adventní věnec, dokonce to mělo symbolické čtyři svíčky, které jí dokonce zapálili, vlastně to sedělo, byl to 4. ročník honu, takže to celkem přesně sedělo. Zazněl obrovský potlest, ale potom si Niora opět vyžádala ticho a udělila cenu Mistrovské jízdy, předtím jsem tu nebyla, ale pochopila jsem, že je to novinka, také řekla, že ten, co tuto cenu dostane, bude mít tu čest být při dalším honu Masterem. Opět zazněl potlesk. Potom si ale znovu vyžádala klid, a všichni byli evidentně dosti zmatení. Niora tedy začala svou řeč. Vyhlásila cenu čestného uznání, prý proto, že této studentce unikla cena královny honu jen o vlas. Když ale potlesk ustal, Znovu přistoupila k mikrofonu, každý hned ztichl a já i z té délky viděla na její tváři výraz, kterému říkám „ďábelský“ Mezi členkami akademie bylo teď jakési napětí a přitom sem tam si prohodily pár slov, jedna z nich, kterou jsem slyšela říkala: „A sakra, tresty.“ V tu chvíli jsem byla ráda, že nejsem členkou, i když jsem jim všem záviděla to, že mohou koně přímo studovat a dostává se jim profesionálního tréninku a nejenom v jízdě, ale i celkově, prostě ve všem, co se koní týče, asi to byl ten moment, kdy jsem se rozhodla přihlásit. Během tohoto předávání cena trestů k nám několikrát přišel číšník a doplnil otci šampaňské, ten ale nechal nalít i mě s Naw, navíc už nebyl jen v náladičce a já se začala strachovat, že tenhle večer nedopadne dobře, navíc nás teď nemá kdo odvést na Florestu, kde nám nabídli na noc po honu pokoj. Všichni svoje tresty přijali s humorem. Bylo zajímavé dívat se, jak ze sebe všichni musí povinně udělat blbce, celkem jsem se bavila při tomto plnění trestů a zvlášť jsem se v duchu smála těm, jejichž tresty jsou na delší dobu, ten kožich byl moc pěkný a ta větvička v puse… Dostala jsem tam chvilkový záchvat smíchu, i když tomu pomohlo, že díky otci jsem už vypila asi dvě decinky šampaňského a táta mi nechal dolít třetí. Znovu jsme všichni zatleskali a potom Niora opět všem poděkovala za účast. Začala přestávka, orchestr se sbalil a místi nich nastoupila trochu modernější kapela z vedlejšího města, což pro mě byla hotová spása, ty opery už se fakt poslouchat nedaly. Potom se Niora a pan Liwrey šli do zákulisí převléct do slavnostního. Když se znovu objevily, táta, který byl již značně ožralý, mě klepnul rukou do ramene „Řezivo…“ prohodil směrem ke mně a mě došlo, že teď už je to opravdu vážné. „Tak, právě skončil slavnostní a noblesní večer.“ Zašeptala jsem k Naw a mezitím se šly podívat na zahradu a nechala ostatní na pospas mému otci a Nawině famílii.
Mezitím, co já a Naw jsme se kochaly nádherou zámecké zahrady, ve vnitř zámečku byl rachot, můj otec začal obtěžovat snad všechny dívky, kterým bylo více než 18 let a když ho ostraha chtěla odvést, strhla se pořádná rvačka, ostraha je sice silná, ale táta je cvičený voják, mám dojem, že krom normálního výcviku, měl i výcvik vládního zabijáka a dělal i na tajných operacích. Teď když byl ožralý, byl ještě více vznětlivý, než normálně, přestal se ovládat, možná, že se mu vrátila iluze, že je na jedné ze svých vražedných misí a tak popadl lahev, rozbil ji a zabil všechny členy ostrahy, co jej chtěli vyvést ven ze zámečku. Těla potom uklidil do skladu nářadí. Nawina rodina tam mezitím polítávala a každý z nich měl v ruce jointa, sem tam, když potkali, tak někomu nabídli, ale nikdo nechtěl, byli z toho trochu zklamaní.
Když jsem si došla na WC oslovil mě ten kluk, co jsem se s ním hodně bavila na honu. Zeptal se mě, kde, že je ten bufet, doprovodila jsem ho až tam, mezitím jsme se zapovídali, zjistila jsem, že má rád motorky a z hudby spíš něco tvrdšího, jako já, co se týče koní, jsme na tom zhruba stejně, ale i když musím říct, že jsem přeci jen o něco lepší, v nohou jsme tak nastejno, ale jemu víc lítají ruce, docela jsme se o koních zapovídali,když v tom na nás narazila na nás Naw. „Tak tady jsi, zrovna Tě hledam, potřebuju pomoct, stala se pohroma, pojď rychle!“ vzala mě za ruku a táhla někam jinam „Tak na zábavě.“ Křiknul na mě už zpoza rohu Seth, tak se jmenoval. Naw mě odtáhla do sálu, kde její teta, teď už pořádně zhulená tančila na pódiu s koštětem a její strejda si hrál se skleničkami v domnění, že hraje bowling a Derby mlátila do opony, byla totiž ve vzpomínce na nemocnici, kde byla po svém prvním odchytu na festivalu, kdy počítala beránky na obloze. Pokusily jsme se je co nejvíc uklidnit a posadily je na židle a daly jim jednohubky, jídlo na ně zabírá, jak už jsem si stačila všimnout. Naštěstí to bylo právě včas, protože po pár minutách se sál už znovu začal plnit lidmi. Táta se konečně vrátil, nevěděla jsem, co během pauzy dělal, ale vzhledem k jakési červené barvě na jeho rukou, která nejspíš byla krví, jsem to ani vědět nechtěla, ne ze zhnusení, ale už jsem byla… zvyklá, naučil mě se pořádně rvát a bojovat i s některými šikovnými věcičkami, stejně jako mě naučil střílet a řídit auto, ano už od 10 let jsem uměla řídit, jediný problém byl, že až do třinácti jsem byla příliš malá. Naposledy mi nechal dolít skleničku šampusem s tím, že číšníkovi řekl, že je to pro něj. Sám si pak došel pro něco „ostřejšího“ naštěstí to byl šampus s opravdu nízkými procenty alkoholu, takže to se mnou nic neudělalo, jen jsem byla trošku veselejší, ale hlava mě nebolela, viděla a vnímala jsem jako normálně, neviděla jsem nic navíc, takže jsem se shledala v pořádku. Potom na pódium opět vystoupila Niora "Dnes již naposled vás ruším, tentokráte již jen proto, abych vám popřála krásný zbytek Svatohubertské zábavy a popřála vám pěknou – VOLNOU – zábavu.“ Řekla nakonec a sestoupila mezi lidi a na pódiu jí vystřídala kapela, takže jsem si šla „trsnout“ s Naw, se kterou jsme se pořádně rozjely.
Víc než my se rozjeli Nawitina teta, strejda a babička, každý z nic tančil na jiném stole, ze kterého tak poshazovali všechno, co na nich bylo a při tom každý zpíval jinou píseň, přičemž se ani jedna neshodovala s tím, co hrála kapela. Všichni na ně zírali s otevřenou pusou a všichni kluci z kapeli, měli co dělat, aby vůbec vydrželi zpívat, vlastně se teď všichni zadrhávali, ale po cca. pěti minutách, co to pokračovalo, si lidi asi řekli, že zírat nemá smysl a dál si toho nevšímali. Potom babička Derby řvala jméno svého již zesnulého manžela a zvala jej, aby se k ní přidal. Potom se jí ale zamotali nohy a ona spadla na zem, hudba přestala hrát a všichni se kolem ní shlukli a to včetně Gildy (teta) a Delfina (strýc). Derby chvíli ležela a vypadala jako mrtvá, ale dýchala, potom se probudila a první co řekla bylo: „Mimozemšťani!!!! Lidi utečte všichni, je jich tu hodně!!“ rychle se zvedla a utíkala pryč ze sálu, přes celý zámeček až někam ven. Gilda a Delfino běželi za ní a zábava mohla dál pokračovat, nyní již bez hippies. Zato můj otec tam mezi všemi klopýtal, nikdo si ho nevšímal a já se málem propadla studem, to samé se dá ale říct i o Naw. Obě jsme tam měly nějaký trapas se svým doprovodem, to jsem ale ještě nevěděla, že to nejhorší se ještě nestalo. Když kapela dohrála, pustila ze hudba z rekordéru. Seth si mě našel a tančil se mnou, pro Naw se stavil jeden kluk z kapely, byl mezi nimi rozdíl asi měsíce nebo dvou a on byl ten starší, pokud vím, jeho jméno je Adrian. Celý večer jsme tam blbli a dělali kraviny, spolu s našimi novými kamarády, když mě ale táta viděl, jak se Sethem tancuju, přilít k němu jak střela a ihned začal: „O, tye, otlavujs moj erku o?“ řekl opileckým, že mu skoro nebylo rozumět. Seth se na mě divně podíval a já zase na svého otce „On mě neotravuje, bavím se s ním dobrovolně.“ Řekla jsem mu ráznějším hlasem, už vím, že jinak by neposlouchal. „ak e bate cka, a neapomne a chanu.“ Řekl a otočil se a šel někam pryč, Seth zřejmě nevěděl, co to znamená, ale já bohužel až moc dobře „Ten je takovej sexista, když je vožralej, chudák každá starší holka co tu je…“ podala jsem mu takové zaobalené vysvětlení toho, co říkal, během tance jsem mu to pak ještě blíž vysvětlila, protože to nechápal a když to věděl, docela se zhrozil, ale zůstal se mnou tančit i ploužák, přece nebudeme sedět ne? Když jsme si ale dali pauzu, všichni čtyři, tedy já, Naw, Seth i Adrian, s Naw jsme si sedly trochu dál, abychom jenom tak pokecaly, byly jsme zrovna u pódia, když kolem šla Niora. „Ahoj holky, tak co, jak se vám tu líbí?“ zeptala se nás s úsměvem. Také jsem ji pozdravila, ale vykáním, řekla jsem, že hodně, že se opravdu skvěle bavím a taky jsem vyjádřila obdiv nad stájemi a celým areálem a hlavně koňmi, Naw jí odpověděla, že v areále nebyla, že sem přijela se mnou, abych tu alespoň někoho měla. „A nechcete zkusit přijímačky? Je to něco jako přijímačky na školu, akorát je zaměřená na jezdectví a přijímací zkoušky je vlastně je to tak, že přijdete, přivedete koně z výběhu, postaráte se o koně, pojedete jednu jezdeckou lekci na lonži, tak zjistíme jak na tom jste, po lekci koně odstrojíte a odvedete zpět do výběhu a na základě toho vás přijmeme a zrovna máme několik volných míst, tak co, nestálo by to za to to zkusit?“ Obě jsme horlivě přikývly… „A nemohla bych si o tom promluvit s někým z vašich rodičů?“ já jsem naznačila, že by to nebylo teď zrovna moudré a Naw na rovinu řekla, že se za ně stydí a raději by jednala sama za sebe, že oni jí stejně podepíšou všechno, hlavně když jí to udělá radost. Když se Niora znovu otočila na mě, proč si myslím, že by to nebylo příliš moudré, ale odpověď brzy zjistila sama, můj otec se totiž přiřítil jako velká voda a ihned na ní svou opileckou mluvou házel balící fráze. „Já jsem říkala, že není zrovna dobrej nápad s nim teď mluvit.“ Hodila jsem jakýsi nevinný pohled,ten Niory přímo křičel „Pomoc!“ nešlo jí ji neporadit, v tuhle chvíli je můj otec opravdu strašný a není jednoduchý. Přišla jsem k ní a řekla jí, ať ho nakopne, to jediné teď bude fungovat, kdybych ho zkusila zastavit já, tak mi řekne, že on se mi taky neplete do toho jak a kdy balik kluky, tak ať se já do toho napletu jemu. „To jedinej způsob, jak mu říct razantní ne a ženu on nepraští ani v tomhle stavu.“ Špitla jsem jí, asi mi moc nevěřila, ale nakonec se k tomu odhodlala. „Tak dobře no…“ řekl po jejím přesném zásahu do rozkroku a odešel si sednout. „To byl tvůj táta?“ zeptala se mně nevěřícně Niora, načež jsem jí musela přikývnout, ale rychle jsem dodala, že takhle se normálně nechová, jenom když se opije a pak nahoru vyplývá, jak je zoufalý ze smrti mé matky a jenom se snaží nebýt sám. Potom už jsme se rozloučily s tím, že na přijímačky se určitě stavíme. Teď tu ale byl problém, jak se kam dostaneme, já s tátou máme jeden z pokojů na Florestě, ale co Naw a kdo nás odveze? Její strejda a teta s babičkou tu ještě nebyli a vypadalo to, že už nepřijedou, viděla jsem jenom jednu, možná šílenou, ale možnost. Na zámečku přespávat nebudeme, tak jsem došla nejdříve pro svého otce a sebrala mu klíčky, a naložila ho do auta, dozadu. Potom jsem došla pro Naw, rozhodla jsem se jí vzít s sebou na pokoj, jsou tam sice postele dvě, ale lepší na zemi někde vevnitř v teple, než na schodech v zimě. S Naw jsme dočly pro tátovu bundu a svoje kabáty. Posadila jsem jí na místo spolujezdce a nasedla jsem na místo řidiče a auto nastartovala, bylo zaparkované, takže jsem hodila zpátečku a vycouvala a potom podle značek a navigace v autě dojela před Florestu, parkovat jsem neuměla, tak jsem jenom najela na trávu, nechala všechny vystoupit. Došli jsme na pokoj a tam se nějak uložili na noc.

nawita: Galavečer
Četla jsem si knížku a v tom mi blesklo hlavou že bude galavečer. Otevřela jsem skříň a ještě jsem si prohlédla šaty, ve kterých jsem měla jít. Koukala jsem jestli někde nejsou špinavé a vyndala jsem je a položila na postel. Chvíli jsem na ně zírala a přemýšlela jsem jak budu asi vypadat. Došla jsem do koupelny a zapla jsem žehličku na vlasy, nechla jsem jí rozehřát a mezitím jsem si vyndala silonky, ozdobnou čelenku a psaníčko. Vzala jsem si kartáč a pořádně jsem si rozčesala vlasy. Srovnala jsem je do původní pozice a došla jsem do koupelny před zrcadlo. Vlasi na horní půlce hlavy jsem sepla do skřipce a spodní část jsem rozdělila na půlku. Jeden pramen vlasů jsem pavně zatočila a držela jsem ho jednou rukou a druhou jsem ten pramen žehlila. Po třech minutách jsem vzala další vlasy a udělala jsem to samé. Na konci jsem rozpletla ty trubičky co mi z vlasů vznikli a vzala jsem si lak na vlasy. Pořádně jsem je přestříkala aby drželi a a do hlavy jsem si vzala tu čelenku. Tenhle fígl jak si udělat hezké vlnité vlasy mi poradila babička Derby, když si hrála na kadeřnici a spálila mi vlasy xD
Z malé taštičky jsem vyndala voňavý krém s vůní růže a natřela jsem si obličej. Na to jsem naplácala make- up a ještě pudr xD Pak jsem našla ve stínech šedou a černou a pokusila jsem se udělat si na očích kouřové líčení. Docela se mi povedlo a vzala jsem řasenka na 'nařasenkovala' xD jsem si řasy. Slíkla jsem se a zkoušela jsem si navléknout šaty. Moc mi to nešlo, ale po pěti minutách jsem je měla srovnané a ani jsem si nerozpatlala obličej. Bylo už na čase, abych sedla do auta a jela
na zámeček, ještě jsem si radši skontrolovla moje bílé slehlé šaty, které měli černý pásek těsně pod prsy. Strašně se mi líbili a tak jsem doufala že je něčím nepokydám xD
Vyndala jsem ještě rtěnku a namalovala jsem si pusu. Nemohla jsem se dočkat už by jsem nejradši tancovala na galavečeru s nějakým hezkým princem xD
Ještě jsem si radši přestříkala vlasy lakem a zkontrolovala jestli něco nekouká. Radši jsem vzala uchošťoury a po páte jsem si vyčistila uši. Do psaníčka jsem si dala řasenku, make-up, rtěnku a krém na ruce. Pak jsem si vzala méně důležité věci třeba jako mobil o kterém teta se strejdou nevěděli, nechtěli totiž abych ho měla, prý to škodí. Hodila jsem na sebe kabát a nazula si bílé vysoké lodičky. Vyšla jsem ven a teta, strejda a babi už na mě čekali. Nastoupila jsem do našeho luxusního ferari s dírou ve střeše a jelo se na zámek xD

Na galavečeru
Už jsem jela autem a koukala jsem se z okýnka. Slunce už zapadalo a rozsvěcela se světla. Dívala jsem se na vánoční výzdobu, většinou měli lidi světélka v okně a na stromečkách. Bohužel na mě střešní dírou, kterou nám babička Derby vyřezala do střechy foukalo a cuchalo mi účes. Strejda Delfino si vypískával písničku Help! Od Beatles a Tetička Gilda zpívala, světla se za okénkem míhala a já měla veselou náladu, díky tetě a strejdovi, který si dávali jointa, já jsem jim říkala ať si to nedávají, ale říkali že je slabá, muselo to vypadat z okénka šel smradlavý dým a pořád jsem kašlala. Muselo to vypadat hrůzně, první setkání a já si přivedu takovýhle blázny a ještě k tomu ovlivnění THC. Venku byla zima to jsem oni nemusela chodit ven. Dojeli jsme k zámečku a Sillia už tam stála. Vystoupila jsem a Delfino mi řekl že ještě zaparkuje a ta smradlavá dodávka odjela. Prababička Derby mi zamávala z okénka a poťouchle se u toho smála. V duchu jsem si řekla že to bude ten největší trapas co se kdy stal, ale co se dá dělat, nemohla jsem jim říct že je tu nechci když přijeli z Ameriky. Vyšla jsem za Silliou a pozdravila jsem jí „Ahoj Sillio, tak půjdeme dovnitř?“ Sillia mě pozdravila a odpověděla mi že ano. Šli jsme po cestě k zámečku a já jsem ani nedutala, byla jsem tak napjatá co se stane- respektive co udělá strejda, teta a prababička Derby. Vešli jsme dovnitř a šly jsem si odložit kabáty a dali nám kolečka s čísly. Vložila jsem ho do psaníčka a vešly jsme do sálu. Sedly jsme si dozadu, úplně do rohu vlevo, protože všechno komentuju a strejdu, tetu a Derby nemusí moc lidí vidět. Došly jsme k vybranému stolku a sedly jsme si tam. Chvíli jsme si povídali v podstatě o ničem a zhasla světla. Na podium vešla mladá žena v krásných šatech. Srdečně nás pozdravila a podívala se na orchestr, nejspíš, aby mohli začít. Já jsem si do pusy strčila jednohubku a pochvíli jsem vypila půlku sklenice vody, protože ta jednohubka byla děsně pálivá. Zrudla jsem a začla jsem se smát a při tom nadávat. Mladá dáma na podiu po chvíli začla zpívat. Zpívala operu, tu já moc nemusím, ale líbila se mi. Všichni se dívali na tu zpívající dámu, až se v tu ránu otevřeli dveře. Vešlel tam můj strejda a teta, všichni se na ně podívali a oni jen tak šli uličkou. Volali mě jménem a asi jim nepřišlo divné že se na ně celý sál dívá a paní skoro přestala zpívat. Bylo mi jí líto, takhle jí to skoro přerušit. Teta se strejdou si mě jako schválně nevšimli a tak jsem na ně musela zavolat. V tu ránu si mě všimli a došly ke mně. Dáma zase mohla začít zpívat. Babička Derby si k nám přisunula židli a začla nám vypravovat že je to její oblíbená opera. Bohužel po chvilince se k paní přidala. Zpívala tak falešně že to ani nebylo poznat co zpívá, každopádně to byl trapas, to ani psát nemusím xD Babičce jsem strčila do pusy chlebíček, aby už nezpívala a díky Bohu to zabralo. Jen byl poprskaný celý stůl, protože ten chlebíček byl také pálivý. Byli jsem tam jen deset minut a už mě bodou všichni znát, hlavně mojí rodinu. Když zpěvačka dokončila píseň přihnal se do sálu nějaký pán- nejspíš Silliin otec. Když nás uviděl trochu se sděsil a přišel k nám. Sedl si na volnou židli a vypadl z něj velmi hloupí vtip na mojí rodinu- samozřejmě o hippies. Pak se dáma odklidila a na podium přišla Niora, Sue a Tom. Teda Sillia mi to řekla, jinak bych to nevěděla. Niora všem poděkovala za účast, jak na honu, tak na galavečeru. Sue povídala o úspěšnosti studentek a o tom ja jsou dobré- prostě ve všem Tom mluvil o tom jak se vedlo v závodech Nioře, Nathanovi, Connorovi a jemu. Pak se vrhli na udělování cen za hon. Babička zatím spořádala půlku talíře chlebíčků asi jí už vůbec nevadilo, že jsou pálivé. Tom vyhlašoval pořadí holek od konce, co jeli hon a předával jim ceny. Tom pouštěl útržky videí z honu.Pak zase vystoupil orchestr a já jsem doufala že Derby zas nebude zpívat. Konečně už nezpívala a já jsem si pořádně oddechla. Když orchestr odehrál, Niora a Liwrey vešla na podium a všichni se začli smát. Měli na sobě nalepený knírek pod nosy, jezdecká saka se vyjímali, mezi těmi kýčovitými věcmi, a na nohou měli staré vojenské jezdecké rajtky. Na hlavách měli cilindry a pořádně se usmívali když takhle vyšli na podium.Když sál přestal burácet přistoupila Niora k mikrofonu a ironicky pronesla: „to je taky dost, že jste si vzaly sukně, konečně vypadáte jako dámy…“Potom k sobě přizve dívku, co tento rok dělala lišku a poděkovala jí. Když jí šli naproti ke schodům, bylo lepší sklopit oči a nesmát se, ale mě se to nepodařilo, nešlo se nesmát. Oba jí pogratulovali a Niora jí předala její už druhou trofej. Potom vyhlásí královnu honu, při té příležitosti pan Liwrey zasalutoval, je to totiž angličan, tak to byla jen další vtipná vložka, za což ho Niora plácne a nevěřícně zakroutí hlavou. Pak vyhlásili letošní královnu honu a tou byla....Ell. Celý sál začel tleskat, ale potom si Niora opět vyžádala ticho a udělila cenu Mistrovské jízdy, předtím jsem tu nebyla, ale pochopila jsem, že je to novinka, také řekla, že ten, co tuto cenu dostane, bude mít tu čest být při dalším honu Masterem. Opět zazněl potlesk. Potom si ale znovu vyžádala klid, a všichni byli evidentně dosti zmatení. Pak Niora vyhlásila cenu četného uznání, protože studentce utekl jen o chlup. Při tom k nám přišel několikrát číšník a Sillinu tátovi několikrát dolil šáňo a Sill otec řekl číšníkovi ať nalije i nám. Mezitím Niora přešla na vyhlašování testů, byla to sranda. Sillia z toho dostala záchvat smíchu a jén takový poloviční xD
Na podium nastoupila už o poznání modernější kapela a !noblesa! skončila. Silliin otec byl už přímo ožralý a já jsem se mu musela neustále smát. Niora a pan Liwrey se šly obléknout do slavnostního a táta Sillie poklepal na rameno a řekl „ Řezivo“. To už bylo trochu mimo -_- Radši jsem se se Silliou vzdálila do zámecké zahrady a kochali jsme se tam krásnémi květinami i když zrovna nekvetly. Pomalu ale jistě jsem si všimla že Silliin otec obtěžoval všechny dívky , kterým už bylo 15let. Strhl se tam rachot, ale já jsem to nevnímala jsem jsem slyšela řinčení skla. Sillia odešla na WC a já jsem zatím hledala nějakého hezkého kluka s kterýDoběhla jsem pro Silliu a dotáhla jí do sálu, kde moje teta, teď už pořádně zhulená tančila na pódiu s koštětem a můj strejda si hrál se skleničkami v domnění, že hraje bowling a Derby mlátila do opony, byla totiž ve vzpomínce na nemocnici, kde byla po svém prvním odchytu na festivalu, kdy počítala beránky na obloze. Pokusily jsme se je co nejvíc uklidnit a posadily je na židle a daly jim jednohubky, jídlo na ně zabírá, jak už jsem si stačila všimnout. Naštěstí to bylo právě včas, protože po pár minutách se sál už znovu začal plnit lidmi. Po chvíli se vrátil Silliin táta, s červenýma rukama. Pane bože co to asi mohlo být? Radši to nechci vědět. Sesedly jsme si ke stolu a Silliin táta nám zase nechal dolít. Pak na podium vyšla Niora a rozhlásila že je volná zábava. Já jsem v lehkém opojení alkoholem musela jít se Silliou tančit. Náhodou to byla sranda dokonce i Derby tačila- škoda že jen valčík s koštětem.
Nakonec jsem se podívala na stoly kde tančila babička Derby a teta Gilda, asi si to hodně užívali xD Poschazovali snad všechno co na tom stole bylo a každá si zpívala jinou písničku. Babička Derby řvala aby se kní její mrtvý manžel připojil, ale asi jí neslyšel xD Snažili jsem se jí uklidnit tak jsme jí do pusy narvali chlebíčky a nalili jí půlitr piva. Kapela pomalu dohrála a pustila teda hudbu z rekordéru. Nějaký kluk tančil s Silliou, ale mě požádal o tanec jeden nádhernej kluk z kapely. Jasně že jsem mu řekla že jo, to bych byla blázenm kdybych řekla ne. Celý večer jsme se s nima bavili a já měla pocit že jsem se zamilovala Vyměnili jsme si teda telefoní čísla a tancovali jsme dál. Najednou se k Sillii přiřítil její otec a nesrozumitelně jejímu klukovi řekl: „O, tye, otlavujs moj erku o?“ Sillia mu na to odpověděla a já jsem nechápala jak to dokázele přeložit xD „Já se s ním bavím dobrovolně tati.“ Řekla naštvaně.„ak e bate cka, a neapomne a chanu.“ Tohle řekl její otech, ale tomuhle jsem už rozumněla xD Její táta šel tede někam jinam asi zase někoho otravovat.Když jsme si ale dali pauzu, všichni čtyři, tedy já, Sill, Seth i Adrian, se Sill jsme si sedly trochu dál, abychom jenom tak pokecaly, byly jsme zrovna u pódia, když kolem šla Niora. „Ahoj holky, tak co, jak se vám tu líbí?“ zeptala se nás s úsměvem. Obě jsme jí radostně odpověděli že jo. Já jsem teda řekla že jsem jen Silliin doprovod, aby tu nebyla sama. „Nechtěli by jste sem jít na přijímačky?“ Zeptala se nás Niora a ještě než to dopověděla, tak jsem jí skočila do řeči a řekla že jo. Pak jsem se teda omluvila a Sillia souhlasila. „ A nemohla bych si holky promluvit s vašima rodičema?“ Vytřeštila jsem oči a rychle jsem řekla že to není úplně nejlepší nápad a že se za ně stydim. Niora se podívala na Silliu a na odpověď nemusela čekat dlouho, hned jak to dořekla přiřítil se její otec. Sillia se na Nioru podívala pohledem !POMOC! A řekla jí že nejlepší řešení bude- pokud jí teda bude otravovat- ho nakopnout. Niora se trochu vyděsila, ale jak za chvíli zjistla bylo to nutné xD
Její ubohý bezdětný táta si šel sednout, ale netrvalo dlouho a šel si dovolovat na další ženskou. S Niorou jsme se rozloučila a řekli jí že na přijímačky určitě přijedeme Ale teď se musel řešit problém kdo nás odveze ne Florestu? No moje rodina určitě ne, protože babičku jsem viděla spát pod stolem. Sillia ukradla tátovi klíčky a šibalsky se na mě podívala. Já jsem z toho adrenalinu začla bláznit a chtěla jsem potom zkusit řídit taky
Došla pro svého otce a řekla mu že na zámečku přespávat nebudou, on jí na to nic neřekl jen mu ukápla slina z pusy FUJ! Jejího tátu jsme hodili dozadu do auta.
Potom pro mě Sillia došla, rozhodla se mě vzít s sebou na pokoj, jsou tam sice postele dvě, ale lepší na zemi někde vevnitř v teple, než na schodech v zimě. Se Silliou jsme došly pro tátovu bundu a svoje kabáty. Posadila mě na místo spolujezdce a nasedla na místo řidiče a auto nastartovala, bylo zaparkované, takže hodila zpátečku a vycouvala a potom podle značek a navigace v autě dojela před Florestu, parkovat neuměla, tak jenom najela na trávu, nechala všechny vystoupit. Došli jsme na pokoj a tam se nějak uložili na noc.

clair*: GALAVEČER

Ve čtyři hodiny jsem vyšla z boxu Pomněnky a zamířila jsem na pokoj. Mia, Vicky i rodina odjela do města, kde byli bytovaní. Vpadla jsem do pokoje, ve kterém nikdo nebyl a zamyslela jsem se. Již jsem věděla, co je potřeba udělat a proto jsem vpadla do koupelny, kde jsem se zamkla a vlezla jsem do sprchy. Nejdříve jsem ze sebe smyla pot a teprve poté jsem si začala umývat vlasy. Šampón byl s citrusovou vůní, přesněji citronovou vůní. Následovně jsem si na vlasy nanesla kondicionér, který jsem smyla a s úsměvem na tváři jsem vylezla z pokoje. Zabalila jsem se do ručníku. Zaslechla jsem Joanii a tak jsem vykoukla z pokoje a pozdravila jsem ji. Zabalená v ručníku jsem vyšla z koupelny a zamířila jsem do šatny, kde jsem vzala krabici, ve které jsem si schovávala drobnosti a dárky. Chvilku jsem se krabicí prohrabávala, dokud jsem nenašla tmavě růžový lak na nehty, který jsem dostala od mé milované sestry Michaeli. V pokoji jsem si nalakovala nehty na rukách i nohách a pak jsem lak zase poklidila. Joanie zalezla do koupelny a já jsem čekala, až mi lak zaschne. Stalo se tak po chvilce, kdy jsem se s Jo zase vyměnila a já jsem si v koupelně vyfénovala vlasy, které jsem si poté pořádně rozčesala. V pokoji jsem postála chvilku v ručníku, pak jsem vzala šaty, které byly pověšené na ramínku a usmála jsem se. Strašně se mi líbily. Šaty byly pastelově růžové a měly jedno ramínko. Na boku byl zip, ale skoro nebyl vidět, protože kolem něj byly samé kamínky. Kamínky se třpytily ve světle a vypadaly dokonale. Ramínko bylo z krásného šeříkově fialového kožíšku. "No, raději si ještě najdu boty" vrátila jsem se do šatny, ručník jsem již neměla, byla jsem v županu. Z krabice jsem vytáhla nové boty na vysokém podpatku. Měly šeříkově fialovou barvu a hodily se mi ke kabátu stejné barvy. Boty i kabát jsem si odnesla do pokoje a chvilku jsem uvažovala, co mám udělat nyní. Rozhodla jsem se, že se obleči. Nejdříve jsem se nasoukala do silonek pleťové barvy a pak jsem si začala oblékat šaty. Joanie byla právě v koupelně a tak jsem na ni zavolala a poděkovala jsem jí za to, že mi je tak ochotně zapnula. "Strašně ti to sluší" usmála se a já jí poděkovala. Když mě objala, vykřikla jsem něco ve smyslu, že budu mokrá. Odtáhla jsem se a vešla jsem do koupelny, kde jsem se chtěla nalíčit. Nejdříve jsem si však vzala kulmu, kterou jsem použila na své vlasy, které se pak krásně vlnily. Popadla jsem tašku s líčidly a nejdříve jsem si nanesla oční stíny ve světle růžové barvě. Pak jsem si nanesla silnější vrstvu řasenky a pak jsem si přetřela rty růžovou rtěnkou. Dala jsem si stříbrný náramek s růžovými kamínky a řetízek s písmenem C, které bylo také poseto růžovými kamínky. Nakonec jsem si dala dlouhé stříbrné náušnice a vrátila jsem se do pokoje. "Páni Joanie, tobě to opravdu sekne. Chceš ty šaty zapnout?" zeptala jsem sr Jo, která přikývla a tak jsem jí šaty zapnula. Vzala jsem si kabelku, do které jsem si hodila mobil, klíče od pokoje, rtěnku a další serepetičky Obula jsem si botky a navlékla jsem si kabát v šeříkové barvě. "Tak zatím Joanísku, uvidíme se na zámku" obě jsme se zasmály, jelikož to znělo příšerné. Vyšla jsem z pokoje a o chvilku později jsem se objevila na nádvoří.
"Vicky" zavolala jsem a objala jsem se s kamarádkou. Mia i Vicky s rodinou byly ubytované ve městě. Miiny rodiče tam byli ubytováni také. Moje sestra, bratr i mamka byli také ve městě, ale rozhodla jsem se, že pojedu s Vicky a její rodinou. "Mio? Ty jedeš taky s Vicky či?" ptala jsem se kamarádky. "Ne, jedu s rodiči. Ještě jsem se sem chtěla povídat" zasmála se a objaly jsme se. "Tak zatím pa" rozloučily jsme se a já jsem se posadila do nového černého Volva, které patřilo matce Vicky. "Dobrý den" pozdravila jsem její rodiče a najednou jsem si všimla bratra Vicky. Patrik byl ještě hezčí, než když jsem ho poznala. "Ahoj" usmál se a i já jsem ho pozdravila. "Patrik se ti líbí, co?" zeptala se tiše se smíchem. "Ne, teda možná, trochu" a okamžitě jsme se začaly smát. Celou cestu na zámek jsem si s Vicky povídala. Cesta ubíhala rychle a než jsem se nadála, vystupovala jsem. Za mnou vylezla Vicky a z druhé strany vystoupil Patrik. Takto jsme vyrazili, dokud se k nám nepřipojila Mia a později Míša. Zámek byl opravdu krásný, skoro jako Floresta. Prošly jsme nádvořím a vstoupili jsme do pravého křídla zámku. "Kde jsou šatny?" zeptala se Vicky a my pokrčili rameny. Nikdo to nevěděl, ale Patrik po chvilce zahlédl šipku, která směřovala k šatnám a tak jsme se tam vydali. "Dobrý den" pozdravili jsme postarší paní a svlékli jsme si kabáty či bujdy. Paní je odnesla a zeptala se nás na jména. Poté jsme mohli jít. Jakmile jsme vešli do sálu, úžasem jsem vydechla. Sál vypadal tak úchvatně, že to ani nemohlo být možné. "Hele, tamhle máme sedět" řekla po chvilce Patrik a kývl k jednomu volnému stolu pro pět osob. Usadila jsem se vedle Patrika a Míši, vedle které si sedla Mia. Z druhé strany Patrika seděla Vicky, která také seděla vedle Mii. "Počkejte tady, odskočím si" řekla Vicky a já jsem se postavila. "Jdu s tebou Vicky" usmála jsem se se a vzala jsem kabelku, stejně jako Vicky. Nikdo další se k nám nepřidal a tak jsem se vydala i s Vicky ven ze sálu. Po chvilce jsme objevily toalety a tak jsme vešly a zastavily jsme se u zrcadla. "Hele Clair, víš, měla bych ti něco říci. Jakmile jsme se vrátili s Resortu domů, tak se Patrik rozešel se svou holkou a od té doby s nikým nechodil" zasmála se Vicky a já do ní žďuchla. "Hele, nech toho laskavě." zasmála jsem se s Vicky a poté jsem se trošku upravila a vrátily jsme se do sálu. Po chvilce k nám došel číšník a zeptal se, co si dáme. "Patrik, já i Vicky jsme si objednali pomerančovou limonádu, Mia i Míša si objednali nějakou minerálku. Po chvilce jsme již pití měli u sebe a čekali jsme na zahájení.
Po honu jsem byla trošku unavená, ale zase mě zajímalo, co se bude dít. Přesně v sedm hodin se ozval orchestr a zpěvačka začala zpívat Ave Maria. Při této písničce byli všichni potichu, já ani skoro nedýchala V myšlenkách se mi objevil táta a myslím, že se to stalo i mé sestře, Míše. Po doznění Ave Maria se na pódiu objevila Niora, Sue i Tom, alias taková normální rodinka "Chtěla bych všechny přítomné pozdravit, také bych chtěla poděkovat všem, kdo se zúčastnil honu i tohoto galavečeru. Moc děkuji za vaši účast" usmála jsem se. Po Nioře se ujala slova Sue. Sue pochválila studentky a předala slovo Tomovi, který připomněl jeho, Niořinu, Connorovu a Nathanovu účast na závodech. Poté bylo chvilku ticho a teprve poté Niora promluvila. "Nyní se vrhneme na vyhlášení sezónu 2013. Čestné uznání si zaslouží Maki, která se s Lady zúčastnila celkem pěti závodů, jednou byla druhá i třetí." Maki se poslušně zvedla a zamířila na pódium. Na plátně se objevili video - útržky a fotky Maki a Lady. Maki dostala cenu a kytičku a poté se Niora usmála. "Gratujuli ti Maki" Maki se usmála a poodstoupila. "Třetí místo získává Kitty, která se s Asií zúčastnila celkem čtyř závodů. První byla dvakrát a jednou byla třetí, Kitty, poj´d si prosím pro cenu" usmála se Niora a Kitty došla na pódium, převzala si cenu i kytičku a po poděkování odstoupila k Maki. "Kdo by mohl být druhý, snad jedině, ano, naše liška Nadvandy" většina lidí v sálu se zasmála. Niora po utišení pokračovala. "Nadvandy se s Valhalou zúčastnila pěti závodú, dvakrát byla první a jednou zlatá." Nadvandy vstala ze židle a na pódiu si přebrala cenu a kytičku. Nia, Tom i Sue jí pogratulovali a Nadvandy poděkovala. Poté se zařadila vedle Kitty a čekala. "No a kd by tak mohl být první? Myslím, že studentkám je jasné, kdo je první, ale pro tu veřejnost. První je Bloodye, která s Dekameronem odjela sedm závodů, ze kterých dva vyhrála a čtyřikrát byla druhá. To si zaslouží potlesk" usmála se Niora a Bloodye pomalu došla na pódium a jelikož jsem seděla u pódia, zaslechla jsem Toma, jak říká "Rychleji by to asi nešlo" usmála jsem se a tleskala jsem do doby, než si Nia vyžádala klid. Na plátně jako před tím probíhaly fotky Blood s Dekem. Blood si převzala cenu i kytičku a zařadila se. "Tak a toto jsou nejlepší jezdkyně jezdecké sezony 2013." Maki, Kitty, Nadvandy i Blood se uklonily a po potlesku se odebraly na svá místa. Znovu zazněl orchestr a poté se objevila Niora s panem Lywreyem. Nia měla vysoký cilindr, vycpané staré rajtky, takže vypadala, že má velké břicho, nalepený knír, naleštěné jezdecké holínky a jezdecké sako. Všichni v sále se jim smáli, protože vypadali opravdu komicky. Bylo to k nevydržení. "Tak to je fakt dobrý" zaslechla jsem Vicky a po chvilce jsem zaslechla Míšu. "Tak se normálně nechová, že ne?" zeptala se Míša a kývla na Nioru. "Ne" zase jsem se začala smát. Když se skoro nikdo nesmál, tak Niora pronesla. "No konečně vypadáte jako opravdové slečny" po chvilce smíchu pohledem vyhledala Nadvandy a pronesla. "Prosím Nadvandy, aby se dostavila na pódium" Nadvandy se rychle zvedla a od stolu, kde seděla, zamířila na pódium. Tam jí Niora i pan Liwrey pogratulovali a poděkovali. "Byla to úžasná trasa" řekla Nia a pokračovala. "A také to byl moc úžasný hon" usmála se Niora i pan Liwrey a Niora Nad objala. Když Nad dostala trofej a zařadila se ke komické dvojici, Niora pronesla. "Tak a nyní musíme vyhlásit královnu honu. Bylo to těsné, ale nakonec se královnou honu stala" Niora se odmlčela a pohlédla na pana Liwreye, který zaujal slavnostní postoj v pozoru a Nia jen zakroutila hlavou a poplácala ho po zádech. "Ell!" vyhrkla následovně a Nad vedle začala šíleně tleskat. Všichni jsme tleskali, ale ne tak, jako Nadvandy. Ell se po chvilce postavila a zamířila na pódium. Převzala si přírodní korunku i trofej a poté ji Niora objala. Všichni Ell tleskali, ale Nadvandy neustále tleskala nejvíce. Ell se odebrala na své místo a když si Niora vyžádala klid, nechápali jsme, proč. "Některé naše studentky dospěly do takového bodu, kdy jim mohu v klidu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní a tou je" Niora se rozhlédla a pronesla. "Bloodye. Já si další hon chci užít jako Vrchní lovčí" usmála se Niora a světlo vyhledalo Bloodye, která seděla na židli a zírala na Nioru. Když se konečně trošku vzpamatovala, vyšla k Nie, která jí pogratulovala, objala a dala jí trofej. Bloodye byla neustále jako v tranzu, nemohla tomu uvěřit. Všichni tleskali a když si Niora zase vyžádala ticho, nikdo zase nechápal. "Rozhodla jsem se ještě předat cenu čestného uznání, protože této studentce unikla královna skutečně jenom o vlas. Kitty, pojď prosím rovněž za námi" Niora se usmála a my jsme začali tleskat. Kitty jsem to moc přála. Kitty na Niu chvilku zírala, ale vzpamatovala se dříve než Blood a tak již po chvilce objímala Nioru, která jí pogratulovala a dala jí trofej. Poté ještě vyjmenovala lišku, královnu, budoucího Mastera a čestné uznání, snad abychom to nezapomněli. Niora se hrozivě usmála. "Prosím, aby ke mně přišli Luke, Sam, Jake, Bloodye, Noemi, Clair, Laila, Eliz, Maki, Joanie a Kitty" zaslechla jsem své jméno a najednou mi to došlo. Tresty. "Tak se tady zatím mějte" usmála jsem se a došla jsem na pódium.
"Luke, Sam a Jake se pokusili Masterovi ukrást přilbu, za trest si musí na hlavu nasadit své westernové klobouky naplněné vodou. Bloodye, Noemi a Clair zase předjeli Mastera, takže budou za ruce přivázané k sobě a to celou hodinu'' Niora takto vyjmenovala všechny prohřešky. Tom kovbojům podal jejich klobouky naplněné vodou. Jakmile si je nasadili, crčela z nich voda. Musela jsem se smát, protože vypadali opravdu legračně a měli promočené oblečení, tedy jenom vršek. "Eliz a Laila, ruce si dejte za záda a pusou vylovte jablko z těchto necek" Niora kývla na necky, které zde již byly připravené. Začala Eliz, která přistoupila k neckám, ruky si dala za záda a snažila se vylovit jablko, samozřejmě pusou. Moc jí to nešlo, ale nedivila jsem se jí, sama bych to asi moc dobře nezvládla. Když se to Eliz konečně povedlo, nastoupila Laila, které to taky nějakou chvilku trvalo. Když holky svůj trest splnily, přišla řada na ty, které měly tresty delší. Mě, Noemi a Bloodye svázali provázkem za ruce. Chuděrka Noemi byla uprostřed. Maki navlékli šerpu jsem prase, Joanie dostala tlustý kožich po babičce Niory a musela si ho obléci a Kitty dostala modřínovou větévku, kterou jí strčili do pusy a ona nesměla mluvit. Na plátně se začal odpočítávat čas. "Nyní se můžete vrátit na svá místa" usmála se Niora a každý se vydal ke svému místu. Já, Noe a Blood jsme to měly složitější. Slyšela jsem jak lidé tleskají a také jsem zaslechla Nioru. "Ještě jednou děkuji za vaši účast v hodnu, také za vaše jízdy. Byly jste úžasní. Nyní následuje přestávka". Niora i pan Liwrey zamířili do zákulisí, aby se mohli převléci. "Tak, kam se posadíme?" zeptala se Noemi a rozhlédla se. "Nevím, co myslíš ty Bloodye?" zeptala jsem se Blood, která pokrčila rameny. "Asi k našemu stolu" kývla na Noemi pak a já jsem přikývla. "Jenom, zajdu si pro své pití" zasmála jsme se a táhla jsem je k našemu stolu. Naštěstí jsem měla jednu ruku volnou, takže jsem si v pohodě vzala skleničku a napila jsem se. "uvidíme se tak asi za hodinu" usmála jsem se na kamarády a v tu chvíli se Blood začala někam prodírat. Mě a Noemi táhla za sebou, ani se neptala, zda někam chceme jít, prostě nás bez problémů táhla na konec sálu. "Haper" zaslechla jsem ji, když začala objímat dívku, které říkala Haper. K dívce se nahrnulo ještě pár studentek. Když se Blood s Haper konečně doobjímaly, zaměstnanci zámku již odšoupli stoly, takže zde vznikl parket na tančení, kapela již byla připravená a Niora pronesla. "Tak, uběhla nám půl hodina, takže Kitty si smí vyndat z pusy modřínovou větévku, tedy pokud jí nechutnala, jinak si ji v té puse smí ještě nechat" zažertovala Niora a já mrkla na Blood. "Hele, těším se, až ta hodina uběhne a já tady nebudu muset jen tak stát" řekla jsem mé někdejší spolubydlící, která přikývla. "To jo" odpověděla mi Noemi. "Nyní vypršel trest Joanii, která nám může vrátit kožich" usmála se Nia a pohledem vyhledala Joanii, která vyskočila a co nejrychleji šla k Nioře, které podala kožich a vrátila se na své místo. Kapela již hrála modernější písničky, takže jsem začala přemýšlet co asi dělá Pomněnka. "mám žízeň" zkusila jsem přerušit Blood, která zase nereagovala a tak jsem pohlédla na Noemi, která jenom pokrčila rameny a pohlédla na plátno. Ještě deset minut. "Hele Blood" zaslechla jsem Noemi, ale pak jsem se ohlédla na stůl, kde seděla moje máma a brácha, poté jsem pohlédla na stůl, kde jsem seděla předtím já. U stolu seděla pouze Mia a Míša, tedy moje sestra. "Už jen pět minut" oznámila radostně Noemi. "Super, docela to rychle utíká, čekala bych, že když tady tak stojíme, tak že to bude utíkat pomaleji" poznamenala jsem, ale usmála jsem se. Byla jsem ráda, že za chvilku budu moci jít kam se mi zachce. Blood si povídala s Haper a já i Noemi jsme se přidaly. Sice jsme Haper neznali předtím, ale nyní již ano. "Tak a chtěla bych vám oznámit, že Maki si smí sundat šerpu jsem prase a Blood, Noemi a Clair se smí nechat rozvázat" usmála jsem se. Konečně. Blood to ani nepostřehla, takže jsme ji na pódium tak trošku dovlekly, Sue nás rozvázala a my jsme s úsměvem zamířily tam, kam jsme chtěly. Když jsem se posadila na židli, na které jsem seděla, okamžitě se u stolu objevila Vicky i Patrik. "Tak co, jaké to bylo, mít takový trest?" zeptal se s pošklebkem Patrik. "Mnohem lepší, než jsem čekala. Díky tomu jsem poznala Haper" pokrčila jsem rameny a usmála jsem se. "Nejdeš si zatančit?" zaslechla jsem Patrika, který se usmíval. "Jako já?" zeptala jsem se a Patrik přikývl. "Jo, tedy pokud umíš tančit, ale jak jsi poprvé hrála golf, tak myslím, že tančit umíš" zasmál se a ušklíbl se na Vicky. Moc dobře jsem si pamatovala, jak jsem se s Vicky i Patrikem seznámila. Vicky se učila hrát golf a málem mě přizabila golfovým míčkem. "No" odmlčela jsem se "tak proč ne, že jo?" zasmála jsem se a postavila jsem se. Šli jsme si zatančit. Netančili jsem moc dlouho, dostala jsme totiž hlad, což nebylo moc zvláštní, protože jsem asi naposledy jedla při pauze na honu. "Hele, nevíš, kde je tady nějaký bufet?" zeptala jsem se Patrika a on přikývl. "Jasně, ukážu ti ho" zamířil na chodbu, kterou prošel a zastavil se až u bufetu. "Vezmeš si něco?" zeptala jsem se ho a on přikývl. "Jo, tedy nejspíše" usmál se a já jsem se taky usmála. "Tak a co si mám dát? Je tady toho tolik" říkala jsem. Nakonec jsem si přeci jenom vybrala a opřela jsem se o stěnu a začala jsem jíst. "Nechce se mi vracet do toho rušného sálu, chci se v klidu najíst" vysvětlila jsem to Patrikovi a on přikývl a opřel se vedle mě. "Hele, nevíš, zda si Vicky a Mia již rozumí?" zeptala jsem se ho a on přikývl. "Vím a myslím, že si rozumí od té doby, co byla ta pauza při honu, ale nevím. Vicky je hodně kamarádská a milá, to jí musím nechat, ale občas bývá dosti" Patrik se odmlčel a hledat správné slovo. "Miu znám odmala, takže nechci, aby se hádala s kamarádkami, které znám nyní. Asi bych měla přiznat, že si s Vicky rozumím mnohem více než s Miou" řekla jsem zase já a on přikývl. "Nebudeme to řešit" navrhl a já jsem se zamyslela. "Po honu jsem pro Vicky a Miu chtěla připravit nějakou věc či tak, ale nyní jsem nějak zapomněla, co to bylo. Zadoufala jsem, že si vzpomenu. "Nejdeš do sálu?" zeptal se Patrik a já jsem přikývla. V sálu jsem s Patrikem chvilku tančila, poté jsem se vrátila ke stolu. Patrik si chtěl zatančit s Vicky. "Nejdeš se projít do zahrady, vypadá nádherně" navrhla moje kamarádka Mia a tak jsem přikývla. "Jasně" s Miou jsem vyšla ze zámku a rozhlédla jsem se. "Opravdu je taky krásně. Škoda jen, že jsem sem nemohla vzít Pomněnku" řekla jsem smutně a pohlédla jsem na Miu. "Víš, chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se ráno chovala, nejspíše jsem žárlila na Vicky, že se s ní bavíš a že se stala tvojí velmi dobrou, snad nejlepší kamarádkou a to ji znáš tak krátkou dobu a se mnou jsi se skoro nebavila a to se známe mnohem delší dobu" Miu jsem objala. "To ne, Mio, jsi má nejlepší kamarádka, stejně tak i pár dalších dívek. Znám tě dlouho, ale to neznamená, že si nemohu najít i jiné kamarádky." řekla jsem jí a usmála jsem se. "No, víš, jenom, mě to nejspíš zaskočilo. Do doby, než jsem se odstěhovala, tak jsi měla asi jenom jednu další kamarádku a poté, co jsem se odstěhovala, jsi mi psala, že jsi si našla pár dalších kamarádek a od té doby, co jsi na Florestě, tak máš mnohem více kamarádek." řekla Mia smutně, ale poté se usmála. "Ale chápu tě, Floresta je překrásná, je zde mnoho studentek, které jsou milé, tím myslím všechny. Také je zde krásná příroda a s Florestou můžeš jezdit i někam, kam by jsi se normálně nedostala" řekla Mia s úsměvem. "Ještě jednou se omlouvám, už to nebudeme řešit, dobře?" zeptala se Mia a já jsem přikývla. "Je mi docela zima, můžeme se vrátit?" zeptala jsem se a Mia se rozzářila a přikývla. S rozzářenou Miou jsem se vrátila do zámku, kde jsem se zastavila, protože Mia se také zastavila a pohlédla na hodinky. "Sakra, budu muset jít, za chvilku je půl dvanácté a otec chtěl vyrážet brzy" řekla Mia nešťastně a tak jsme doběhly do sálu, kde u našeho stolu již stáli rodiče Mii. "Kde jsi byla tak dlouho, měli jsme před půl hodinou vyrážet" řekl Miin otec. "Byly jsme se projít" řekla jsem mu a on přikývl. "Tak dobře, rozluč se Mio, musíme jet" řekl a tak jsem se s Miou objala a pošeptala jsem jí. "Jakmile se vrátím na Florestu, napíši ti mail. A neboj, jsi moje kamarádky navždy" usmála se a poté, co se rozloučila i se zbytkem, odešla. "Clair, měla by jsi jít za mamkou, za chvilku tak bude chtít vyrazit" usmála se moje milovaná sestra a tak jsem i s ní zamířila ke stolu na konci sálu. Seděl tam Luis, tedy můj bratr i matka. Chvilku jsem si s nimi povídala, poté se mamka zvedla, byla přesně půlnoc a oznámila. "My budeme muset jet, abychom to stihli. Tak se měj hezky Clair, snad se zase brzy uvidíme" mamka mě objala a já objala ji. Objala jsem i bráchu i Míšu. "Hele Míšo, jak budeš v městě, tak mi napiš, abych se za tebou zastavila" usmála jsem se a šla jsem je doprovodit ven. Zamávala jsem jim a poté jsem se vrátila do sálu. Objednala jsem si další limonádu a šla jsem si zatančit s Patrikem, který k našemu duu přizval i Vicky, takže jsme byli tančící trio. Smáli jsme se, protože jsem vypadali jako nějací cvoci, tedy skoro. Užívala jsem si to. Občas jsme prohodili nějaké to slovo, ale jinak jsme skoro nemluvili, spíše jsme se smáli. Když jsme byli unavení, byl tři čtvrtě na jednu. Posadili jsme se ke stolu a já jsem dopila limonádu. "Myslím, že bych měla jet zpátky na Florestu. Už je dosti pozdě. Vlastně už tady není Tom, je tu jenom Sue a Niora, která se chystá venku k odjezdu." poznamenala jsem. "Neboj, taťka tě odveze volvem" usmála se Vicky a vytáhla mě ze židle. "Ale už stejně budu muset jet" poznamenala jsem a Vicky přikývla. "V sále už bylo dosti pustno, až na pár studentek a pár hostů. Zahlédla jsem Nioru, jak říká kapele, aby již přestala hrát, abychom se my, poslední konečně uráčili jít domů či na Florestu. V šatně jsem si vzala kabát a unaveně jsem se zavěsila mezi Vicky a Patrika, takže jsem šla uprostřed. Nasedla jsem do Volva, které mě dovezlo až k hlavní bráně Floresty, kde jsem se se všemi rozloučila a naposledy jsem jim zamávala. Za tři minuty se zamykali koleje, takže jsem běžela tak, jak nejrychleji jsem mohla. Vpadla jsem do kolejí a za mnou vpadlo ještě pár studentek. Rychle jsme se odebraly na pokoje. Joanie strašila v koupelně a tak jsem si vyzula boty a svlékla jsem si kabát a šaty a vše jsem uložila do skříně. Vklouzla jsem do koupelny a začala jsem se odličovat. "Tak co, užila sis to?" zeptala jsem se Joanie, která přikývla. "Jo a ty?" zeptala se na oplátku a já jsem přikývla. "Jasně, bylo to skvělé" usmála jsem se a poté, co jsem se vysprchovala a vyčistila zuby, jsem zalezla do postele a v tu ránu jsem se ponořila do říše snů.

kitty: „Kitty! Kitty! Tady jsou, mám je!“ zaslechla jsem Stellu, jak na mě volá z druhého konce krámku. Přicupitala jsem k ní a pohlédla na šaty. „Jo, to jsou přesně ony. Můžu si je vyzkoušet?“ Otočila jsem se na asistentku, která nám v salonu byla po ruce. Vybíraly jsme se Stellou šaty na Galavečer – no, vybíraly. Stella vybírala a já hledala ty, které jsem včera po nekonečném brouzdání po internetu, rozmluvě s holkama z Flo a s Niorou, vybrala na webových stránkách salonu. „Jistěže. Jděte si do kabinky, já vám je tam přinesu“ usmála se na mě sladce brunetka. Stella na mě mrkla a já se odporoučela do kabinky. Začala jsem se svlékat, a říkala si, že sem vůbec nezapadám. Ostatní zákaznice byly takové ty dokonalé holčiny, s perfektním make-upem, kterým z upraveného drdolu nevyčníval jediný vlásek, nehty ať už umělé nebo nalakované také naprosto eňo ňuňo … Bála jsem se, že až si ty šaty obleču, bude to kříčet „Tahle holka je na nás moc obyčejná.“ Přeci jenom, vlnité hnědé vlasy jsem měla všude kolem hlavy, z líčení jsem měla jen trochu té řasenky a na sobě rok staré ošoupané džíny a sportovní zimní bundu. Vážně jsem sem nezapadala, a všechny Vystylované přítomné mi to daly při příchodu svým pohledem najevo. „Vidět mě ve Florestovským, spadne jim čelist“ zamumlala jsem si, když mi podala asistentka přes dvířka kabinky šaty. Znovu jsem si je prohlédla, opravdu se mi zamlouvaly. Oblékla jsem si je, a pak poprosila asistentku, jestli by mi je zezadu zapnula. Otočila jsem se na Stellu… Bylo rozhodnuto 

VEČER GALAVEČERU
Stála jsem v před zrcadlem v koupelně, a snažila se zklidnit tep. Dnes byl velký galavečer, a ano, byla jsem z toho nervózní. Společenská událost, velký počet lidí, účastníci honu a jejich rodiny, Floresťanky a jejich rodiny, kluci z westernu… Bude to docela velká akce a mě se z představy, že nebudu moct utéct nikam mimo lidi, nedělalo dobře. Nejsem samotář, jen nejsem zrovna společenská. Miluji přítomnost svých blízkých a přátel, ale větší společnost neznámých lidí mi většinou nedělá dobře. Obvykle jsem nedělala dobrý první dojem, neuměla jsem komunikovat s cizími lidmi.
„Kitty! Já tam taky potřebuju!“ začala najednou Maki horečně klepdat na dveře koupelny. „Nojo, chvilku“ houkla jsem zpět a vzala do ruky žehličku. Mé šaty byly dlouhé splývavé, a vyžehlené vlasy k tomu hezky půjdou. Navíc mám vlasy přirozeně vlnité, a rovné budou překvapující změna. Mimoto budou vypadat upraveněji a nebudou tak rozcuchané, jak když se je snažím zkrotit hřebenem. Navíc mělo žehlení ještě jeden příjemný efekt – jak vlasy spláclo k sobě, působily jakoby byly tmavší, než ve skutečnosti jsou, a moje obvykle nevýrazná hnědá barva se změnila v příjemně sytou.
To množství vlasů trvalo poměrně dlouho, nicméně práci jsem dokončila, vypnula jsem žehličku a otevřela dveře už nedočkavé Maki. Byla v županu, vlasy na hlavě svázané do turbanu a snažila se probojovat se do koupelny, aby mohla začít s úpravou. „No to je dost!“ hudrovala, já na ní jen sladce zamrkala očima, nahodila jsem andílkovský úsměv, a šla si dodělat líčení raději ke svému malému zrcátku. Lehce jsem si zvýraznila rty více do červena – ne rudě, ale alespoň tak aby získaly nějaký červený nádech. Ještě řasenku, a tenké oční linky, a bylo hotovo. Natáhla jsem se do šuplíčku u postele a nahmatala drobnou ozdbonou krabičku. Uvnitř byly dvě stříbrné náušnice. Jednu náušnici tvořily dva stříbrné řetízky vykládané drobnými průhlednými kamínky, dohromady mohly mít tak tři milimetry na šířku, na délku tak šest centimetrů. Připevnila jsem si obě náušnice a zkontrolovala, že dobře sedí a že zarážky nesklouzávají. Teď přišel na řadu stříbrný přívěsek, který jsem dostala k šestnáctým narozeninám. Takový trochu luxusnější přívěsek přátelství – drobounké srdíčko mělo na jedné straně vyryté S a na druhé K. Stella měla naprosto to identické, a rozhodly jsme si ho dnes vzít. Připnula jsem si ho, dala si záležet, abych si do něj neskřípla vlasy a upravila si zapínání dozadu. Ještě poslední doplněk, tentokrát ne můj, ale vypůjčený od Stelly. Opět stříbrno lesklý, tentokrát prstýnek, s masivnější růží, které byla tlustčí než můj prst. Zajímavě kontrastoval se zbylými doplňky, které byly oproti němu jednoduché a elegantní.
Oblékla jsem si silonky, a ohlédla se na šaty, visící na ramínku na skříni. Pomalu jsem vydechla, přistoupila k nim a zasněně pohladila látku. Sundala jsem je z ramínka, a opatrně do nich vklouzla. Vlasy jsem si přehodila na stranu, přes jedno rameno, abych si je neskřípla do zapínání, a začala si šaty zezadu zapínat. V tomhle už jsem měla praxi, vypadalo to sice trochu krkolomně, ale šaty se mi povedlo zapnout a já si uhladila vlasy, nazula si botky, postávající u postele – měly docela vysoký podpatek, dokonce i platformu, ale přesto se v nich krásně chodilo. Kolem kotníku jsem si je zapnula na malý řemínek, aby mi nevyklouzávala nožka, a zkusila si pár kroků. Šlo o kvalitní (a taky docela drahou) značku, takže ačkoliv jsem na podpatcích moc praxi neměla, s chůzí jsem neměla problém. Navíc, jak jsem na nich byla vyšší, sukně, která předtím splývala na podlahu, se zvedla a měla teď konec asi centimetr nad zemí, takže jsem si na ní nemohla šlápnout. Otočila jsem se na Maki, a ta se ze svých fialových šatů podívala na mě. „Teda Kitt, tobě to sekne! Jsi jak princezna“ usmála se, a já se šla překontrolovat k zrcadlu, jak výsledek vypadá.
Téměř jsem se nepoznávala. V odraze zrcadla, na místě, kde jsem měla stát já, stála a hleděla na mě jakási vysoká, pohledná brunetka. Hnědé vlasy jí splývaly po jednom rameni, a odhalovaly tak na druhé straně rameno a nechávaly vyniknout delší úzké náušnici. Na sobě měla dlouhé splývavé fialové šaty, které na její vysokou postavu krásně padly. Šaty měly vyšší pas, od nějž nahoru byly zdobené lesklými kamínky. Na jejích menších prsou toto zdobení krásně vyniklo, a já si všimla že i na fialové sukni byl občas vyšitý nějaký ten kamínek, a když jsem se otočila, abych se prohlédla i zezadu, sukně se zavlnila a kamínky začaly házet odlesky. Doslova jsem zářila, a to i v obličeji. Na tváři se mi totiž rozlil pitomý úsměv, a já si znova vzpomněla na Popelku, když se prohlédla v prvních šatech. Zhluboka jsem vydechla, a odpoutala pohled od šatů. Začala jsem si prohlížet kombinaci šatů s doplňky a líčením, a musela jsem se pochválit. Jak jsem měla vlasy uhlazené na jednu stranu, moje oči trochu zanikaly, nicméně úzké linky kolem nich to krásně vyvážily a výsledek působil velice pěkně. Ještě jsem vzala z nočního stolku malou, nenápadnou sponu, a sepnula si vlasy na té odhalené straně tak, aby mi při chůzi na toto rameno nepadaly. Upravila jsem si je, byl to nezvyk, mít obvykle pocuchané rozevláté vlasy najednou takhle uhlazené, dokonce byly i příjemnější na dotek. Vzala jsem ladící psaníčko, ve stejném odstínu jako šaty, jehož zapínání bylo i podobně zdobené kamínky. Dala jsem si do něj vše potřebné a ještě jednou se zálibně podívala do zrcadla. Šaty byly přesně to, co jsem potřebovala – slavnostní, trochu princeznovské, ale nic kýčovitého. Jak byly jednoduché splývavé, se zdobeným vrškem, seděly krásně na mou vysokou, hubenou postavu. Barvou hezky padly k mé barvě pleti a vlasů a snadno se k nim i dohledaly ladící doplňky. Ještě jednou jsem se celá prohlédla, měla jsem zastřižené, bezbarvým lakem přelakované nehty, vytrhané obočí, ačkoliv ne do té uzounké čárky, co se dneska tolik nosí. Šaty mi padly bezvadně, takže jsem mohla mít podprsenku bez ramínek a celkový dojem nekazilo nic. Znovu jsem se prohlédla – toho pohledu jsem se nemohla nabažit – a pak se otočila na Maki. Ta stála před její skříni u zrcadla, na sobě fialové šaty s jedním ramínkem, jež bylo zdobené růží. Oproti mě – a oproti asi většině holek, co jsme se o tom tak bavily – měla šaty krátké, jen ke kolenům. Přesto vypadala hezky nastrojeně a já přemýšlela, co na to řekne Chris. „Aby ten tvůj nezapomněl mluvit, až tě uvidí“ poškádlila jsem jí a Maki se usmála. Věděla jsem, že i když to možná nahlas nepřizná, v duchu nad svým vzhledem jásá, bylo jí to vidět na očích. Nemohla jsem se divit, opravdu jí to slušelo.
Otevřela jsem psaníčko a pohlédla na mobil – byl čas odjezdu. A opravdu, zrovna když jsem ho držela v ruce, mi začal vrnět – volala Stella, měli mě na galavečer odvézt. „Mám tu odvoz. A ty bys měla taky jít, asi už se bude odjíždět“ houkla jsem na Maki a ta kývla, ale dál se zálibně prohlížela v zrcadle. „No sluší ti to no“ zasmála jsem se, a do ruky vzala delší šedivý kabát, s dvěma řadami velkých černých knoflíků – opět Stellin majetek, já tohle elegantní obvykle moc nemusela. Ovšem galavečer je přeci jen něco úplně jiného a jednou za čas se nastrojit můžu, no ne? Ještě jsem se ale přezula z vysokých podpatků do nízkých zimních botek, přezuji se až na místě. „Setkáme se tam! A nevyraž moc Chrisovi dech“ mrkla jsem na ní a s kabátem na sobě a psaníčkem v ruce vyšla ven z pokoje
Venku už byla tma, a jen sněhové vločky poletující vzduchem mi trochu svítily na cestu, jak odrážely tu trochu světla. Zvedla jsem si šaty, abych je náhodou někde něčím neprotáhla, a cupitala nádvořím k hlavní bráně, kde na mě měli čekat Stellini rodiče, měli nás odvézt na místo konání.
U hlavní brány stála Sue, v pěkném, teplém kabátu – hodně studentek odjíždělo se svými rodinami a známými, a Sue je tady vyprovázela. Neuniklo mi, že ona sama je nastrojená a má na sobě šaty. Chvilku trochu mžourala očkama, protože v tom šeru, i přes osvětlení Floresty nebylo lehké člověka poznat a když jsem měla vyžehlené vlasy a líčení, vypadala jsem zase trochu jinak. „Kitty?“ oslovila mě nakonec, a já se na ní široce usmála. „Poznalas mě.“ „No teda, sluší ti to holka,“ ocenila mě Sue a já udělala malé pukrle. „Děkuji. Měla bych tu už mít odvoz.“ „No něco támhle stojí, poznáš, jestli je to tvoje?“ ukázala za bránu a já přikývla „Jo, to je Stellin táta.“ Sue přikývla a otevřela mi bránu. „Uvidíme se tam!“ mávla jsem na ní a vyběhla k autu, přidržujíce si šaty.
Otevřela jsem si dveře a vklouzla na zadní sedadlo. „Dobrý večer“ pozdravila jsem nejprve Stellina tátu a pak se otočila na Stellu. „Čauky bloncko“ ušklíbla jsem se. „Čau rajťáku“ vrátila mi to ona, a obě jsme se rozesmály. Upravila jsem si šaty a Stella už si mě prohlížela. „Jakobych ti neříkala, že ti to bude slušet. Vypadáš naprosto dokonale! Skoro škoda, že tam nebude víc kluků, taky bysis konečně někoho našla.“ „Nestraš prosimtě“ opáčila jsem s očima v sloup. Kluci, to určitě. Jedinej chlap kterej kdy získal mojí pozornost byl Gentleman, a nijak mi to nechybělo. „Mimoto i kdyby, tak budou spíš slintat z tebe.. Strašně ti to sluší!“ ocenila jsem pak Stellu. Blonďaté vlasy měla jen mírně navlněné, vypadalo to hezky upraveně a zároveň přirozeně, a rozpuštěné je měla svázané sametovou černou stuhou – místo čelenky – ze které jí kratší, sestříhané prameny rámovaly obličej. Kolem očí měla kouřové stíny, které pěkně kontrastovaly se světlejší pletí a blond vlasy, ale zároveň ladily k černé stuze. Pod kabátkem jí trochu vykukovaly kratší, světle modré šaty, na nohou měla černé boty na malém podpatku, s otevřenou špičkou.
Stella se jen zachichotala „A tos ještě neviděla ty šaty! Jsou dokonalý!“ „Aby ne, stály pěknej balík“ ozval se najednou zepředu Stellin táta a já se rozesmála. „Ale notáák,“ protáhla Stella, „Když na to máme, tak proč ne? Přece nepůjdu na galavečer v nějakých levných šatech“ ohradila se, a já se rozesmála. „Ty mlč, ty tvoje stály ještě víc.“ Vyplázla na mě jazyk a já zvedla s úsměvem oči v sloup. „Víš že na šaty jsem vybíravá!“
Blížily jsme se k místu. „Tak holky, Niora teda vážně netroškaří“ okomentoval to Stellin táta a my se Stellou se naklonily, abychom viděly to, co on. Věděly jsme, že galavečer má být na místním zámku a věděly jsme, jak vypadá, ale ještě nikdy jsme tu nebyly v noci, když byl zámek nasvícený. „A to teprv jaký to bude uvnitř!“ hvízdla Stella a její táta se zasmál „Nepokoušej mě, jako tvůj otec bych s vámi mohl jít nakonec taky, docela mě mrzí že o to přijdu.“ „To by ti máma neodpustila“ „No,to máš pravdu… Těžký úděl manžela“ zasmál se, a Stella na něj vyplázla jazyk „Tohle mamce řeknu!“ „A když koupím Marlence novou ohlávku?“ „Mlčím jako hrob“ opáčila Stella a mě to rozesmálo. „Taky bych něco takovýho potřebovala“ „Jakobys toho neměla na Asii dost“ pošťouchla mě Stella. „Holčiny nehádejte se, můžete vystupovat – jsme na místě“ oznámil Stellin táta, a blondýnka mu dala pusu na tvář. „Bavte se. A žádný šampaňský, jasný?“ „Jasný!“ houkla Stella, když už jsme byly z auta venku. Rozloučily jsme se, zabouchly dveře od auta a znova pohlédly na nádherně osvícený zámek. Chvilku jsme tam jen tak stály a kochaly se, když najednou Stella vypískla a začala něco štrachat ve svém bílém psaníčku. „Dělej, stoupni si k tomu zámku, udělám ti fotku. Abi určitě bude chtít vědět, jak jsi vypadala.“ Rozesmála jsem se, Stella byla fotící maniak, i když šlo jen o fotku na mobil. Dovedla jsem si představit, že během pár minut bude obíhat svět na facebooku, instagramu a tumblr, či jak se to jmenovalo Ačkoliv ano, Abi bude určitě zajímat jak vypadám – odjakživa prohlašovala, že jsem kalhotovej typ a že šaty nebo sukně na mě prostě nesedí… Schválně co by řekla, kdyby mě viděla teď  Vychovatelky jí nedovolily jít na galavečer, od šeti do bůhvíkolika hodin v noci, a tak tu dnes večer nebude. Na jednu stranu mě to mrzelo, na stranu druhou si užijeme skvělý večer se Stellou a přece jenom, jedenáctiletá holčička by si galavečer asi dvakrát neužila.
Natočila jsem se ke Stelle, jak nejpřirozeněji mi to na fotku přišlo, a pokusila se usmát. „Ale notak!“ zahudrovala Stella, přiběhla ke mně, a začala mě nejrůzněji aranžovat do pozic, které jí připadaly lepší. „A narovnej se, vypadáš jako nejvíc sexy kočka večera, tak buď trochu hrdá!“ volala Stella, když jsem byla konečně tak, jak mě ona sama chtěla, s jí vyhovujícím úsměvem. Ještě třikrát mě předělávala do jiných póz, jednou zepředu s úsměvem, jednou z boku, jednou zezadu s pohledem přes rameno, jedno zepředu se zasněným pohledem do dálky… Divila jsem se, že si od rodičů ještě nevyžádala zrcadlovku a fotografické kurzy Osobně jsem na focení moc nebyla, ne když jsem byla na fotce sama, přesto jsem v klidu pózovala a dovedla si představit, že mi s těmihle fotkami Stella zařídí profil na nějaké internetové seznamce
Najednou před zámek přijelo další auto, a z něj vyskočily Noemi, Bloodye, a nějakcí kluci z westernu – jménem jsem je neznala, jen jsem tušila že jeden z nich bude ten Bloodyin pověstný Jake Neušly mi jiskřičky ve Stelliných očích, proto jsem sešla ntěch pár schodů na kterých jsem pózovala, a dloubla do Stelly loktem „Na ty zapomeň, jsou zadaný“ „Já myslela pro tebe..“ „Jsou Zadaný“ zdůraznila jsem zasyčením, a to už holky i s klukama mířily k nám. Bloodye vypadala nádherně, měla mírně navlněné vlasy, na jedno rameno, lehce zvýrazněné oči a zpoza kabátu jí vykukovala dlouhá sametová sukně. Noemi měla šaty kratší, podle okrajů co jí vykukovaly to vypadalo na smaragdovou barvu, která jí pěkně ladila s barvou vlasů  „Ahojky krasavice“ usmála jsem se na ně, a Bloodye mi věnovala jeden z jejích zářivých úsměvů – přítomností Jakea měla ale pro tentokrát oči do srdíčka Musela jsem se tomu usmát, sebrala jsem Stelle mobil a podala ho holkám „Udělaly byste nám fotku prosím?“ hodila jsem andílkovský pohled smutného štěněte, a Noemi přikývla. Vzala mobil, na kterém už byl foťák zapnutý a my se Stellou jsme si vylezly na schody. Stouply jsme si k sobě, a já se snažila působit co nejlépe, aby se Stelle ta fotka líbila i přesto, že mě na ní nemohla naaranžovat Stellin mobil patřil k těm držším, s docela pokročilým foťákem, který vám udělá v šeru i blesk, takže výsledný fotka vyšla docela pěkně. „Děkuju moc“ poděkovala jsem holkám, které na nás jen mrkly, a odešly s klukama do zámku. Já se otočila na Stellu. „Co to bylo za lidi?“ Ptala se Blondýnka, ačkoliv si je musela alespoň podle obličeje pamatovat z honu. „Bloodye, Noemi a kluci z Westernové vesničky“ řekla jsem jí a pokynula, že bychom měly taky jít do zámku, tady venku byla docela zima. „Bloodye jezdí Dekamerona, služebně nejstarší FLoresťanka, určitě se v průběhu večera objeví na pódiu. A Noemi jezdí Nabera, toho si musíš pamatovat, pokukovalas po něm na nástupu. „A Noemi je ta se zrzavými vlasy, žejo? Sluší jí to“ „Žejo.. Závidím jí že si je může takhle nechat i na takovouhle událost a pořád to vypadá dobře“ zapovídaly jsme se a vydaly se nahoru do schodů, tedy já se zdviženou sukní 
Vešly jsme do prostorné haly a rozhlédly se po vnitřku. Zdi byly zdobeně všemi možnými zdobeními, jak to na zámku bývá, a strop, vypuklý do kopule, zdobil nádherný křišťálový lustr. „Fíííjo“ vydechla Stella a já jen pokývla, jestli je tohle vstupní hala, chci vidět samotné místo konání. Chvilku jsme tam stály a tupě sledovaly tu nádheru kolem, když se najednou ozvalo odkašlání. Teprve teď jsem si všimla opodál stojící šatny, za jejímž pultem stála starší, ale perfektně upravená dáma. „Dobý večer“ pozdravila jsem jí s úsměvem, a začala si rozepínat kabát. To Stella ještě chvilku stála opodál a sledovala malby s křesťanskými výjevy na stěnách a stropech. Vždycky jí to fascinovalo. Nedala se označit za ateistku ani věřící, tohle téma jsme mnohokrát rozebíraly. Jí představa, že svět a člověka stvořila nějaká Vyšší moc, přišla přitažená za vlasy, přesto, jak mi říkala, považovala za zvláštní, aby všechny kultury, všechny národy, vytvořily nějakou předtavu Boha, a tato víra vydržela tisíce let bez toho, aby byla založená na něčem reálném. Podala jsem svůj šedivý kabát paní v šatně a zavolala na Stellu. Ta teprve teď otočila hlavu na nás, pár vteřin na mě koukala, jakože co se děje, a pak se ke mně rozeběhla, a halu se ozývalo její klapání podpatků a podlahu. „Boty!“ vzpomněla jsem si, a vzala si od Stelly tašku s mými podpatky. Přezula jsem se ze zimních bot, ty dala do tašky a podala jí paní za pultem „Můžu si to tu nchat?“ „jistě“ kývla hlavou, a podala mi lísteček s číslem. „Děkuju“ usmála jsem se na ní, a když i Stella odevzdala svůj kabát, zapnula jsem si řetízek na stříbrných botkách a vydaly jsme se nahoru. Přes schodiště byl položený rudý koberec, který byl u každého schodu přichycen kovovými .. něčím jak to na zámku bývá. Na zdech visely výjevy ze života šlechty, a já si jako vždy prohlížela – jak jinak – obrázky z honů, na kterých byli vyobrazeni koně. „Místní hrabě prý miloval hony, říkalo se, že svého nejlepšího koně má radši než vlastní dítě“ ozvala s Stella. „Celkem tématický na dnešek“ okomentovala jsem to, a pohlédla vzhůru. Blížily jsme se k sálu, bylo slyšet počínající ruch. Přesto, že celá akce měla začít až za skoro hodinu, všimla jsem si že v šatně už pár kabátů viselo, a tak tu nemůžeme být první – navíc před námi vklouzli do zámku Blood, Noe a kluci z westernu.
Začalo to ve mně vřít. Tolik lidí tam bude, odhadovala jsem že i docela dost vysoko postavených – minimálně Nadvandin táta, ale obecně měla Niora kontakty i ve vyšších vrstvách – pan Liwrey toho byl živoucím důkazem. Docela jsem se bála, abych nevyvedla nějakou capinu, nějaký naprostý faux pas.. začala jsem zpomalovat, jak jsem se blížila k mohutným dveřím od sálu. Zavřít oči a pomalu nádech, výdech, a počítat do deseti. Sluší ti to, vypadáš dobře, zdržovat se budeš hlavně se Stellou a nebudeš na sebe strhávat pozornost – a bude to fungovat. Takže klid, všechno bude dobrý .. odříkávala jsem si, když jsem zaslechla jak kolem mě profičela Stella, otevřela jsem oči a jen jsem viděla blondýnku, jak bez rozpaků otevřela dveře a strhla do sálu. Potichu, se zaťatými zuby jsem zaklela, a chtě nechtě se vydala za ní. Zadržela jsem těžké dveře ještě než se stačily zavřít, a vlezla dovnitř.
Sál byl obrovský, honosný, na jednu stranu zvláštně klasický a přitom moderní. Stěny byly vyzdobené modrými ornamenty (představte si jako zimní pozadí na Florestě, jen místo zlaté je tam ještě trošičku světlejší modrá ) a přes ně byly občas pověšené obrazy, nebo obrovská zrcadla s honosnými zlatými rámy. Ze stropu vysely křišťálové lustry, několik menších, a pak jeden honosný v zadní části sálu, uprostřed – samozřejmě tam, kde stálo i pódium, zakryté oponou. Venku byla tma, a okna už byla zatažená obrovskými těžkými závěsy z tmavě modré látky, prošívanými zlatavou nití. Po sále byly pak rozmístěné kulaté stoly s bílými ubrusy, každý o pěti židlích. Ty byly – kupodivu – docela jednoduché, takže celkové výzdoba sálu působila hezky a nepřeplácaně. „Fííha“ ozvala se Stella, a já si teprve teď všimla jejích padnoucích šatů. Světle modré, jak jsem si všimla v autě, korzetové, s černou stuhou kolem pasu a černým pruhem nahoře, pod nímž bylo i drobmné černé zdobení. Připomínala mi jedno disneyovskou postavičku, jen si vzpomenout, co to bylo zač.. Heidi? Možná. Tak jako tak vypadala kouzelně, a já se jen usmála. „Sluší ti to“ řekla jsem jí, a ona se na mě překvapieně otočila. „Co? Jo. No jo, ty šaty jsou boží“ zasmála se, a roztočila se. Trochu širší sukně se roztočila dokola a já jí jen s úsměvem pozorovala. „Pojď si někam sednout“ vybídla jsem jí, jelikož většina pohledů směřovala ke vchodu, jak lidé očekávali své známé. Neuniklo mi, že pár studentek FLoresty si mě prohlíží - s vyžehlenými vlasy a s šaty místo rajtek jsem vypadala doslova jako úplně jiný člověk, a tak možná uvažovali, kdo jsem, nebo jestli jsem to vážně já. Stella kývla, a blesku rychle nám našla místo k sezení u volného stolu. Seděly jsme v rohu místnosti – dál od vchodu se totiž sál ještě trochu rozšířil, a tak jsem seděla hezky v koutě, s výhledem na podium. Stella si sedla vedle mě a rozhlížela se kolem. „Kámo, jak tak tu Florestu sleduju, skoro lituju, že nemám chudý rodiče.“ Okomentovala, za což jsem jí rychle spražila pohledem. Moc dobře věděla, že bych svojí situaci – i přes Florestu, Asii a všechno kolem – ihned vyměnila za její. Měla dva milující rodiče, což bylo něco, za co bych dala cokoliv. Sklopila oči. „Víš že to tak nemyslím.. jen mě trochu mrzí že nemůžu Florestu studovat s tebou, to je všechno. Trenérka ve stáji toho neumí dost, aby mě s Marlenkou dostala tak vysoko, jak budeš za chvilku s Asií ty. Nežárlím, jen si myslím že má Marlenka lepší potenciál, než kůň na úrovni Z.“ povzdechla si, a pohlédla do sálu. „Jezdím od osmi let, to je polovina mýho života, a umím tak způlky tolik, co Bloodye, která nastoupila před dvěma lety.“
Viděla jsem jí v očích vzpouru, žralo jí to a já to chápala. Na druhou stranu bych dala cokoliv za její život, i kdyby do něj nepatřili Hnědáček a Marlenka. Nepamatovala jsem si, jaké to je, když člověka stiskne v náručí milující matka, když mu jeho otec řekne, že je na něj hrdý, až do Floresty jsem ani nevěděla, co to znamená vracet se domů. „Víš,“ začala jsem, „Na Florestu jsou přijaté holky se šrámy z minulosti, téměř všechny. Bloodye rodiče vytrhli z Kanady sem, z jejího milovaného domova do tohohle zapadákova, kde si popletli parlament s prasečincem. Bloodye je hrdá, vzpurná, a tohle jí tenkrát muselo docela sebrat. Noemi, ta zrzka, té se v šesti letech rozvedli rodiče, do péče jí dostal táta, a ten na ní skoro neměl čas. A víš přece, jak to bylo se mnou“ Dořekla jsem poslední větu, s trochu zvláštním hlasem. „Floresta není jezdecká akademie, Floresta je druhá šance nalézt domov pro ty, kteří ho nemají, nebo z nějakých důvodů mít nemohou. Ty ho máš, a lepší než kdokoliv jiný koho znám, tak si toho važ.“ Vychrlila jsem ze sebe najednou, hlas se mi třásl, a po dořeknutí poslední věty se mi do očí nahrnuly slzy. Za poslední půlrok jsem se naučila na mámu nemyslet, ale přesto ve mně tahle přes deset let stará rána pořád příliš vřela. „Promiň“ omluvila jsem se blondýnce, vstala, odběhla od stolu, a vycupitala ze sálu. Našla jsem nejbližší toalety, zalezla na ně a pohlédla na sebe do zrcadla. Tužka byla trochu rozmazaná, takže jsem teď měla černé stíny pod očima a vypadala jsem jak z filmu Mrtvá nevěsta. Při té představy jsem se i přes slzy zasmála, sáhla do psaníčka, a začala si upravovat líčení – ještě, že jsem s sebou měla odličovací tamponky a veškeré líčení  Najednou vrzly dveře. „Promiň“ uslyšela jsem pípnout Stellu a jen jsem se na ní usmála do zrcadla. „To je dobrý. Já jen… Chtěla bych vědět jaký to je, když tě obejme někdo, kdo tě má opravdu rád.“ Usmála jsem se na ní, a blondýnka ke mně přistoupila, otočila si mě čelem k sobě, odhrnula vlasy, aby mi je nepocuchala, a objala mě. „Asi takové“ mrkla na mě, když mě pustila, a já se usmála. Doopravdy, i očima. „Mimoto, máš šanci jednou dát nějakému dítěti to, co tobě máma nedala. Milující rodinu a láskyplný domov. S koňmi, samozřejmě. Ale k tomu!“ zvýšila hlas, a já už tušila, co přijde. „Si musíš nejdřív najít chlapa. A kde je největší šance potkat pohledného, zodpovědného, starostlivého a společenského chlapa?“ „Na jezdeckém galavečeru“ dořekla jsem za ní otráveně, ale musela jsem se zase hned zasmát. „Díky Stell“ usmála jsem se na ní, a blondýnka na mě jen mrkla. „Víš že nemám ráda když jsi smutná. Kor na galavečeru“ usmála se, já přikývla, zhluboka se nadechla a upravila si linky. „Ukaž se mi! Jako nová“ zhodnotila mě blondýnka, usmála se na mě a vyvedla mě zpátky do sálu. Cítila jsem, že mám ještě trochu rudé oči, a tak jsem byla nervózní z toho, že bych se tam měla vrátit – co když někdo zaregistroval, že jsem ubrečená běžela ven? Teda pokud na těch čtrnácti centimetrových podpatcích jde běžet. Stella to vycítila, a svým malíčkem mě vzala za ten můj. Šly jsme tak blízko u sebe, že to bylo sotva postřehnutelné, pro mě šlo ale o obrovskou duševní i psychickou oporu. S hlavou hrdě vztyčenou jsem se tak vrátila do sálu, a vklouzla zpátky k našemu stolu. Sotva jsme se usadili, přišel k nám nějaký kluk. Mohlo mu být tak stejně jako nám, a mě přišel nějak povědomý. Ale žádný div, dnes tu byli všichni, co se dnes zúčastnili i honu, i když třeba jako diváci, tak jsem ho tam dost možná někde zahlédla. „Zdravím dámy. Sedíte tu samy?“ zeptal se, a Stella na mě hodila pohled, který měl znamenat asi něco jako Játiříkalaženatebeklucipoletí. Já jen zvedla oči v sloup a otočila se na toho kluka. „Jistě, klidně si přisedni.“ „Spíše přisedneme.. Jsem Martin, doprovod Joanie z Floresty, asi jí znáte. Studujete tam přeci taky, ne?“ Jakmile řekl, že dělá doprovod Joanie, hodila jsem po Stelle vítězoslavný pohled Játitoříkala .. vypadalo to asi jako když se Děd vševěd někoho snaží setřít pouhým pohledem Pak jsem se otočila zase na něj. „Já ano, jsem Kitty, a tohle je zase můj doprovod – Stella.“ Blondýnka se na něj usmála, ale zdaleka ne tak zářivě, jako když si při jeho příchodu myslela, že by to mohl být můj budoucí manžel. „A kde máš Joanie?“ zeptala jsem se ho, když zrovna se ve dveřích tmavovláska objevila. Měla na sobě slušivé, kratší červené šaty, s černými detaily. Zatímco Martin se otočil a sledoval svojí přicházející krásku, Stella se ke mně naklonila. „Stejně nám to sluší víc“ zašeptala mi do ucha a já stěží zadržovala smích. Tohle bude tvrdit po zbytek večera, i kdyby se tu objevily Emma Watson, Lana del Rey a Jenifer Lawrence v těch nejnádhernějších šatech. „Ahoj Kitty“ pozdravila Joanie, a trochu zaraženě se podívala na Stellu. „Ahoj, já jsem Stella. Joanie?“ zeptala se blondýnka, a já byla ráda, že se chová slušně Dovedla lidi na první dojem vyděsit. Nalily jsme si se Stellou trochu vody a já se musely napít, nervozitou ze všech těch lidí kolem mi docela vyschlo v krku. Byla jsem šťastná, že tu máme jen vodu, cokoliv jiného, sladšího, nebo bublinkovitějšího, bych asi velice brzy vyvrhla zase ven – Stella tenhle problém očividně neměla, jednohubky z ozdobeného tácku do sebe házela jednu za druhou a já přemýšlela jak to, že pořád tolik jí a přitom vypadá pořád tak dobře. Stella nebyla tak vychrtlá jako já, měla zdravou postavu, ploché břicho, hezké, dlouhé nohy, ale zároveň měla i trochu ženské tvary, prostě holka jak má být. To jen já jsem byla naprosto vychrtlá. Za poslední roky jsem trochu nabrala, nebylo tomu tak dávno co si o mě lidé mysleli, že jsem anorektička. Musela jsem kvůli tomu dokonce chodit za psychologem který usoudil, že se tím trestám za to, že ode mě máma odešla, že si nepřipadám dost dobrá a tak si myslím, že musím hubnout a nejíst. Fakt, že jím naprosto normálně, možná dokonce víc než bych měla, naprosto ignoroval.
Zazněly táhlé tóny orchestru, a lidé, postávající kolem barů, se usadili na svá místa. Asi minutku bylo dlouhé ticho, jen z podia se ozývala směsice tónů jak hudebníci zkoušeli, jestli se jim nerozladily nástroje. Postupně se v celém sále pozhasínalo, a na oponu nad pódiem zamířily dva reflektory. Opona se rozhrnula, a nám se naskytl pohled na prostorné pódium, orchestr a pohlednou blondýnku v krásných, bílých šatech. Orchestr začal hrát, a blondýnka začala zpívat Ave Maria. Jako obykle při podobných písních mi běhal mráz po zádech, ať už nad atmosférou, která v místnosti vznikla, nebo údivem nad tím, jak čistě to drobná blondýnka vyzpívá. V celém sále, kde se ještě před chvilkou ozývalo spoustu šumu a ruchu, nebylo krom jejího zpěvu slyšet absolutně nic. Ani zakašlání, nebo třeba jen poposunutí židle. Dokonce i Stella byla ticho, a to bylo co říct Dovedla jsem si představit, že má v hlavě tři tucty poznámek, které na mě vychrlí, jakmile hudba skončí, minimálně během potlesku. Teď jsme ale jen obě tiše seděly a v údivu naslouchaly tónům hudby. Neuniklo mi ale, že Stella zpěvačku sleduje možná až moc pečlivě – snad se snažila přijít na to, jestli nezpívá na playback A já se nedivila, představa, že je někdo schopný Ave Maria zazpívat takhle čistě, byla tak trochu neuvěřitelná. Hlas blondýnky pak na chvíli utichl a sálem se neslo houslové sólo. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ty tóny, tu atmosféru, to všechno. Pak začala opět zpívat blondýnka a bylo úplně jedno, že nikdo slovům nerozumí, vše co bylo potřeba, vyjadřovala melodie. Píseň skončila, a jak se lidi v sále postupně dostávali z fascinovaného tranzu, začínali tleskat. Náš stůl se k nim přidal, a Stella se na mě trochu káravě podívala – byla jsem pravidelný návštěvník divadla, a tlaskání jsem měla tak natrénované, že i bez jakékoliv snahy z mé strany bylo krásně znělé a hlasité Stellu to pokaždé vytáčelo.
Bouřlivý potlesk ještě dozníval, když na podium vystoupila Sue, a Niora s Tomem – v ten moment potlesk opět zesílil. Všichni tři byli hezky nastrojení, samozřejmě Sue měla jako už starší dáma přes šaty ještě svetřík, Tom byl v obleku a Niora? Měla na sobě šedé metalické upunté šaty až k zemi, vlasy svázané do drdolu a … Seklo jí to Dokonce i Stella tiše zahvízdla, díkybohu její projev v potlesku zanikl. Široce jsem se usmála a na blondýnku po mém boku se otočila. „Kočka, co?“ „No to docela… Sluší jí to už skoro tak jako nám.“ Uznala Stella a já se rozesmála, tohle už od ní byl sakra kompliment Potlesk pozvolna utichl, a slova se chopila Niora. Na tváři měla široký úsměv, a člověk se nemohl divit. Tohle všechno byla hlavně její zásluha, její dílo. Mohla na ně být právem hrdá  A nemyslím galavečer a hon, ale studentky, fakt, že dneska jely jak jely, že je Floresta dostatečně precizní, abychom si mohli dovolit pronajmout na jezdecký galavečer zámek.
„dobrý večer, dámy a pánové, hosté, studentky“ Začala Niora, a já se cítila trochu jako VIP, že patřím mezi studentky „Vítejte na dnešním galavečeru k ukončení jezdecké sezony 2013.“ Ozval se jásavý potlesk. „děkuji vám všem, že jste sem dnes přišli ocenit celoroční práci našich studentek a někteří se také účastnili dnešního Honu.“ Usmála se a předala mikrofon Sue. „Dnes večer jsme se tu sešly, abychom ocenily celoroční snažení našich pilných jezdkyň, které celý rok pracovali, soutěžili, prožívali pády i vítězství.“ Většina studentek, které byly na Florestě už nějakou tu chvilku a věděli o Nadvandiném pádu, se po ní při slově „pády“ podívaly, zatímco ona se snažila zachovat poker face „ano, ale nejen samotné studentky reprezentovaly letos Florestu, nemůžeme opomenout ani perfektní výsledky Nathana, Connora, Niory a také mé maličkosti.“ Převzal slovo Tom, a v sálem se rozlehl smích. „dovolte nám proto vyhlásit nejlepší jezdkyně této sezony.“ Přebrala si mikrofon Niora, a sálem se rozlehlo tiché napětí. „Za účast v reprezentaci v této sezóně si čestné ocenění zaslouží Maki s Lady“začala Niora, a reflektor vyhledal v sále mojí kamarádku. Neušlo mi, že v židli sedí poněkud zařezaně, očividně jí tohle ocenění překvapilo. Zazubila jsem se, a začala potlesk, ke kterému se postupně přidal i zbytek sálu. To už se Maki vzpamatovala, zvedla se a na plátně za podiem se začaly promítat všelijaké její fotky s Lady, dokonce se objevily i nějaká videa. Mělo to v sobě zvláštní atmosféru, ze které mi začal běhat mráz po zádech. „Na třetím místě se pak umístila Kitty s Asií.“ Pokračovala Niora, a ve mně hrklo. Trvalo mi asi dvě vteřiny, než mi došlo, že nejde o omyl, ale že mám vážně cenu za účast v sezóně. Jistě, závodily jsme, ale skoro jenom na místních závodech, mimo jsme vyjely jen jednou, a to na jízdu, která byla pro všechny holky z Floresty povinná. „Tak tohle nepochopím“ zamumlala jsem si, zvedla se, psaníčko nechala na stole a obešla sál, abych se dostala ke stolkům na podiu. Za ním už se promítala MÁ videa.. Postřehla jsem, že první byly ústřižky z parkuru, moje první závody s Asií. Tenkrát šlo o veřejný trénink Floresty, a byly to ani ne dva týdny, co jsem splnila licenci, takže ani ne měsíc, co jsme s Asií prvně skákaly… A vyhrály jsme v parkuru. Připadalo mi docela humorné, že jsem s drezurním koněm, se kterým jsem se na trénincích před závody věnovala hlavně drezuře, jsem vyhrála parkur a Kari, která na tom jezdecky byla podobně jako já, a měla parkurového koně a před závody najeto víc parkurů, dopadla líp v drezuře. Světlo stála mířilo na mě a já litovala, že nemám vlasy přes to rameno, které mám blíž k divákům, alespoň bych se za ně mohla schovat. Se sklopeným pohledem jsem si chytilasukni, abych si na ní na schodech nešlápla, a naušlo mi, že na plátně už se přehrávaly úseky z drezurky. Cestou k Nioře jsem se neubránila a na záznam se na vteřinku podívala. Došlo mi, že to jak jsem jezdila tenkrát nebyl nic v porovnání s tím, co s Asií dovedeme teď. Jsme sehrané, já vím co od ní čekat a vím jak na to reagovat. Zlepšil se mi celkový výraz sedu a pomůcky, takže naše jízdy vyhlíží přirozeněji – občas jsem se od některé z holek nechala při jízdě natočit na mobil, abych viděla, jaké dělám chyby. Otočila jsem se zpátky na Nioru, která se na mě usmívala a v rukou držela cenu, do níž bylo vyryté mé jméno, ocenění „3. Místo jezdkyně sezony 2013“ a hlavně Asiin kukuč. V ten moment mi to došlo. Uvědomila jsem si, kam jsem se za ten tři čtvrtě rok dokázala dostat, kam jsem se propracovala a že jsem získala mezi Floresťankami čestné místo. Začaly mě zalívat vlny adrenalinu – nebo to bylo taky štěstí v citelné podobě, každopádně se mi z toho naježily všechny chlupy na těle Podala jsem Nioře ruku, ta se na mě usmála a pogratulovala mi. „Děkuju mockrát“ zeširoka jsem se na ní usmála a blondýnka pokývla hlavou. Převzala jsem cenu a kytičku, a ještě jednou pohlédla na Asiin kukuč. Zařadila jsem se vedle Maki, která se na mě culila, a neodolala jsem pokušení naposled se otočit za podium, než vyhlásí další místo a objeví se videa zase někoho jiného. Co jsem tam spatřila mi vyrazilo dech. Byla to fotka ještě z dnešního honu. Šlo o tu poslední překážku, a tu širší, kterou fotila ona neznámá holka na Stellin foťák. Byla jsem na ní já s Asií, a po našem pravém boku i Stella s Marlenkou. Okamžik byl nádherně zachycený, kobylky zrovna ve skoku, nožky před sebou, ouška našpicovaná kupředu, a my se Stellou, obě vysmáté od ucha k uchu jsme si užívaly poslední okamžiky honu. Nechápala jsem, jak jim Stella stihla tu fotku dát – a hlavně jak VĚDĚLA, že by se jim hodila? Fotka prezentaci nádherně zakončovala, ale… jak??
„na druhém místě skončila Nadvandy s Valhallou, které patří zároveň velké uznání za překonávání zdravotních obtíží.“ Pokračovala Niora a já viděla, jak Nadvandy začala tleskat. Teprve za moment jí došlo, že je asi něco špatně, a že se vlastně říkalo její jméno. Na jejím obličeji byl ten okamžik jasně vidět, a já se tomu zasmála. Ell jí ze strany s několika slovy, které jsem neměla šanci slyšet postrčila, a Nadvandy se pomalu zvedla a kráčela na podium. Na sobě měla úchvatné černé krajkové šaty s krémovou podloží, a z vlasů nádherný, ale docela složitý drdol. Ten jí musela dělat Ell, sama by to rozhodně nezvládla.
Jí cenu předal Tom a já si nemohla nevšimnout, že má ve tváři pořád ještě šok. Za námi se rozjela videa ze závodů a jedna fotka z dnešního nástupu před Hubertem, jako pravá liška. Nadvandy se postavila k nám dvěma a my už čekaly na vyhlášení poslední, nejlepší jezdkyně této sezony. Výsledek teda nepřekvapil asi nikoho, ale o to větší uznání si Bloodye zasloužila  Vystoupila na podium jako jediná docela v klidu, převzala si od Niory cenu, gratulaci a kytku, a stoupla si na konec řady. Pohlédla jsem mezi diváky, ale jak na nás svítily reflektory, bylo jen velmi špatně něco vidět. „Prosím potlesk pro nejlepší jezdkyně této sezony!“ zvolala Niora, my jsme se všechny čtyři uklonily, a pak postupně odkráčely z podia zpátky ke stolům. Cítila jsem, jak jsem rudá jak rajče, rozhodně jsem neměla v plánu lézt tenhle večer, před zraky tolika lidí, na podium Stella se na mě už zdálky vítězoslavně usmívala, vypadala že z toho má pomalu větší radost než já Ale v momentě, kdy jsem zasedla, místo toho aby mi blahopřála k ceně, zazubila se a pochválila sama sebe. „Pěknej konec prezentace, co? Já viděla jaks na tu fotku zírala“ smála se hrdě od ucha k uchu a já se rozesmála. „No to docela.. Tu fotku mi MUSÍŠ poslat“ „Dárek k vánocům“ připomněla mi Stella a já pokývala hlavou. „A jo vlastně. To bych měla vymyslet něco pro tebe“ odfrkla jsem si, a začala si prohlížet broušenou cenu. Byla jednoduše – nádherná. Asie byla zachycená naprosto přesně, dokonce i v očích měla tu samou jiskru jako jindy. Konečky prstů jsem pohladila cenu na místě, kde měla kobylka hlavu. V ten moment jsem si všimla, že se přes Asii objevila dorbná šmouha – na podiu jsem se samým stresem začala docela potit, a jak jsem držela v rukou kytku a cenu, měla jsem dlaně docela zpocené, a tak jsem Asii trochu umatlala. Vytáhla jsem z psaníčka látkový kapesníček a kobylku si vyleštila. Stella si cenu jen mlčky obdivně prohlížela, když na podium znovu vystoupila pěvkyně, a začala píseň Memories. Měla jsem dojem, že je z muzikálu Kočky, ale jistá jsem si nebyla. Hudba už nebyla až tak vznešená, stejně ale navozovala slavnostní atmosféru, a já cítila, jak mi buší srdce. To byl sice ještě zbytkáč z podia, ale píseň ho ještě prodlužovala. Vyvolávala ve mně takové návaly emocí, jaké jsem jen tak nepociťovala. Před očima jsem pořád viděla ta videa ze závodů a přemýšlela jsem, jak jsem se za ten půlrok zlepšila. V duchu jsem se tetelila radostí, ale padala na mě zvláštní nostalgie a já musela docela zhluboka dýchat, abych to všechno dokázala vstřebat.
Píseň skončila, a původně slavnostní, vážná a tak nějak vznešená nálada se proměnila ve sborový výbuch smíchu. Ale bayste pochopili proč – zkoušeli jste si někdy představit kombinaci Koblížka z pohádky O Koblížkovi, anglického gentlemana a Poirota, to vše v jednom? Jestli ne, tak si to představte, dejte tomu blonďatý drdol, jezdecké vojenské rajtky a tak nějak vypadala naše Niora.Vypané břicho se jí natřásalo, jak se smála té situaci, a když se vedle ní objevil pan Liwrey, pro změnu vystylovaný jak kombinace Poirota s panem Tau, opět ve vojenských rajtkách, rozesmála se tak, že jí začal padat knírek. Musela si ho přidržovat, a jak ho zpátky přidělávala, dělala grimasy v obličeji, což diváky, pana Liwreye, a ve výsledku i Nioru, rozesmívalo ještě víc. Panu Liwreyovi se sice nemělo co natřásat, přesto pohled na dva dospělé, s kloboukem, knírkem a ve vojenských rajtkách, jak se telí jeden druhému… Jestli můžu přejít do angličtiny, It made my day Se Stellou jsme se tam vzadu lámaly smíchy, tak moc, že místo smíchu jsme jen vydávaly tiché, neurčité výdechy a mlátili jsme sebou jak retardovaný tuleňové.. Niora chvilka pomalu, zhluboka, stále s pusou do širokého úsměvu dýchala, pak vzala do ruky mikrofon a užuž se nadechovala že začne mluvit, když se znovu rozesmála, a útržek jejího smícho zazněl do zapnutého mikrofonu, než otočila hlavu a snažila se uklidnit, ačkoliv bylo vidět, jak se smíchy celá třese. Sál znovu vypukl v hurónský smích, a Stella, jakmile mohla mluvit, mi pošeptala „Bejt to ta vychovatelka od vás z domova tak si ten knírek ani nemusí nalepovat…“ Vyprskla jsem smíchy, a uvědomila si, že Stella má pravdu Bůhví, jak dlouho tyhle výbuchy pokračovaly, ale nakonec se Niora uklidnila, vzala do ruky mikrofon a začala mluvit, ačkoliv pusu měla pořád široce roztaženou do úsměvu. Mě ta moje už od smíchu začala bolet, ale pokusila jsem se přestat smát, ačkoliv mi to moc nešlo – se rty stisknutými k sobě jsem tak poskakovala na židli, jak jsem se snažila zadržovat smích – jak jsem se jednou rozesmála, bylo těžké přestat „No to je dost, že jste si konečně jako správné dámy vzaly sukně“ pohlédla na nás Niora a pokusila se navodit přísný pohled. Zpoza vysokého cylindru a knírku působila … no Pak se opět usmála tím jejím úsměvem, a přivolala k sobě na podium Letošní lišku, Nadvandy. Nadvandy se stále ještě trochu smála, a s pohledem upřeným na orchestr vystoupala schůdky. „je třeba ocenit nelehkou práci, kterou liška každoročně má. Ať už je to s přípravou samotné trasy, nebo s vedením celého lotu jezdců. Nad se tohoto úkonu zhostila však na výbornou a připravila nám nádherný Hon. Děkujeme.“ Vyjádřila se Nia, a Nadvandy začínala rudnout. Usmála jsem se, ocenění jí náleželo po právu, hon jsem si naprosto užila a trasa byla výborná. Tleskala jsem proto jako divá, když Nadvandy gratulovali. Niora se jí pak pokusila obejmout, ale přes ten pupek to šlo sakra těžko Zasmála jsem se, a to už k Nadvandy přispěchala jakási dívčina a trofej jí brala… „Já chci taky!“ zakňučela Stella a já jí sjela naoko káravým pohledem. „Nyní nastal čas, abychom vyhlásili Královnu honu!“ zvolala slavnostně Niora, a při slově Královna se pan Liwrey napřímil, zasalutoval a jak se rychle narovnal, knírek se mu svezl na bradu… To nás se Stellou znovu rozesmálo, nicméně napětí v sále brzy udělalo své a my opět zvážněly. „dámy a pánové, dovolte mi vyhlásit absolutní vítězku letošního, již čtvrtého, honu na lišku, kterou se stává…“ prodloužila to napětí ještě Niora, když to Nad nevydržela a vypískla „ELL!“
Spustila se ohromný potlesk a světla se namířila na novopečenou královnu. Bylo vidět, jak Ell strnula. Koho by tohle nerozrušilo  Blondýnka vzala korunku ze svých vlasů, a odhodila jí jentak ledabyla na stůl. Nojo, kam se hrabe nějaká bižuterie na korunku z listí Zvedla se, a pak už s celkem klidným výrazem odkráčela na podium. Nadvandy vypadala že je z toho víc rozrušená než Ell Zasmála jsem se tomu, ale dál tleskala. Ell si to zasloužila, s Dariem za tu dobu co byla zase na Florestě odvedla pořádný kus práce a to na Honu přineslo své ovoce. Napadlo mě, že jak vyměnila svojí korunku za tu z větviček, je to jakoby se z princezny stala královna. Objala se s Niorou, podala ruku panu Liwreymu, a pak samozřejmě nadšené objetí – nebo spíše sevření – od Nad. To už k ní ale přistoupila Niora, a na její elegantní, ale jednoduchý účes, posadila korunku z větviček, červených bobulí a šípků. Ell to moc slušelo, vypadala jako víla  Potlesk pořád neutichal, ani když si Ell přebrala trofej a kytičku. Teprve když jí Niora předala mikrofon, sál se postupně utišil a nechal jí prostor promluvit. „Jsem neuvěřitelně šťastná a je mi ctí, že se příští rok mohu zúčastnit slavnostního honu jako liška.“ Začala, a o pravdivosti jejích slov svědčil široký úsměv na tváři. „A pro vás mám jednu radu. Začněte tvrdě trénovat, protože já s Dariem jsem nepolapitelná“ dodala pak s ďábelskou jiskrou v oku, a všichni v sále se zasmáli. Hlavně Floresťanky, přeci jenom Darius je docela rychlík Ell se ještě jednou široce usmála a bylo vidět, jak si vychutnává potlesk. Stála tam ve světle reflektorů, které odrážely její blonďaté vlasy, a jak byla perfektně upravená – a ještě k tomu v nádherných šatech – vypadala naprosto dokonale, a mě bodnul osten žárlivosti Stella to zřejmě postřehla, protože se ke mně znovu naklonila a zašeptala „Stejně vypadáme líp.“ To mě rozesmálo, otočila jsem se na blonďatou kamarádku, která na mě jen vesele mrkla, a tleskala dál. Ell se naposledy uklonila, a sestoupila z podia dolu.
Všichni jsme čekali, že Niora nějak celé vyhlašování zakončí a bude volný program… Omyl. „Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní“ začala, a většina Floresťanek kulila oči… Trochu výkyv z programu, ne? Niora se teď na chvilku odmlčela a loupla po nás pohledem, aby prodloužila napětí.
„Svou neobyčejně mistrovskou jízdou si tuto čest vysloužila Bloodye.“dokončila nakonec, a reflektory si v davu už podruhé za dnešní večer našly brunetku, která teď vypadala, jakoby jí právě někdo řekl, že Dekameron je původem jednorožec… Jakoby absolutně nechápala, co se to tu děje, a považovala to za jakýsi nepovedený aprílový žertík Stella se ke mně naklonila a situaci mi do ucha komentovala. „Realization in three, two, one..“ Nevím jak to udělala, ale přesně podle její odpočítávání se Blood zvedla, zhluboka se nadechla, vydechla, a za hlasitého potlesku a jásotu všech vedoucích (Jake přidal vítězoslavné písknutí na prsty) se vydala na podium. Tam jí už čekala Niora, které se ve tváři zračil nejen ten její úsměv „Tojsemtězasejednoudostala 3“ale i hrdost, byla vidět že je na Bloodye pyšná. A bylo to po právu  Tleskali jsme všichni jako diví a Niora se jen zazubila do mikrofonu „Moc nejásejte, stejně se mě nezbavíte.. příští rok nastupuju jako Vrchní lovčí“ Všichni jsme se tomu, že bychom se měli Niory zbavit, zasmáli. Bloodye celá rozklepaá převzala cenu, a pak se ještě otočila do davu diváků. Vypadala šťastně, ale zároveň zaraženě a překvapeně. I když tomu se člověk nemohl divit. Uklonila se, a s trofejí a kytkou se vydala po schůdcích zpátky dolu. Snad to bylo z toho, jak se jí klepaly nohy, ale málem cestou ze schodů slítla. To už Stella netrpělivě vyčkávala do přestávky, a mlsně sledovala bar s jídlem opodál. (Jednohubky z našeho stolu už zmizely… Hádejte čí to byla práce? Napovím vám, já, Joanie ani Martin jsme se jich ani nedotkli) Niora si ještě jednou vzala mikrofon, a přišla ještě jedna „Rána do zad.“
"Rozhodla jsem se ještě předat cenu čestného uznání, protože této slečně unikla královna skutečně jen o vlas.. Kitty, pojď prosím rovněž za námi." Nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale chvilku jsem tam jen tak seděla, a mrkala. Pak přišlo štípnutí. Nic. Silnější štípnutí. Pořád nic. V ten moment jsem úplně cítila, jak mi po mozku běhá nápis „Loading…“ jak jsem se s touhle větou vypořádávala. Teprve potom mi to došlo. „Wait, WAT?“ vypískla jsem, a můj… no… lehce nespolečenský projev díkybohu zaniknul v potlesku Zvlášť Stella vedle mě jásala obzvlášť bouřlivě, a jelikož jsem pořád seděla, tak nějak zaskočená tím, co se to děje, strčila do mě. „Dělej, ať může bejt pauza a já můžu jít jíst“ Ale zazubila se, a já jí věnovala jeden káravý pohled Zvedla jsem se a na nohou, které byly jako z rosolu, jsem odkráčela k podiu. Schod za schodem jsem se modlila, ať sebou neseknu, protože mi vzrušením začalo hučet v uších a motala se mi hlava. Jakoby všechno probíhalo ve snu. Niora ke mně přistoupila a začala na mě mluvit, a já jen sotva zvládala vnímat, co říká, jak jsem byla rozrušená. Pogratulovala mi a já se pokusila nevnímat adrenalin, který mi projížděl tělem. Převzala jsem kytku i trofej, a Niora se mě pokusila obejmout. Zdůrazňuji – pokusila. Nechápu, jak to holky přede mnou dokázaly, snad že byli na nižších botkách a více se tak k Nioře nahnuly, ale obejmout blondýnku s takhle vycpaným pupkem se ukázalo jako nemožné. Chvilku jsme se snažily dostat se do takové pozice, abychomto dokázaly, ale po asi dvaceti vteřinách snažení a smíchu jsme si nakonec jen s úsměvem podaly ruce. Uklonila jsem se, a to už orchestr za mnou začal emně vyhrávat jakousi víteznou ódu. Sestoupila jsem ze schodů, a mířila ke Stelle, která pořád nadšeně tleskala. Jakmile jsem došla blíž, slyšela jsem i její největší ocenění – zpívala mi We are the champions přímo do ucha Jen jsem se na ní trochu nervózně zazubila, trofej i kytku přidala k trofeji s Asií a snažila se rozdýchat to, co se právě stalo. „Prosím potlesk pro Lišku podšitou – nadvandy, letošní královnu honu Ell, budoucího Mastera Bloodye a čestně uznanou Kitty“ hlásala Niora z podia, a mě při vyslovení mého jména přejel mráz po zádech, ne ale strachem, nýbrž vzrušením. Bylo to neuvěřitelné.
Na chviličku jsem zavřela oči a pomalu to všechno rozdýchávala. Jakmile jsem je otevřela, uviděla jsem Stellu, jak si trofeje prohlíží. Tušila jsem, že omrzí, že s marlenkou nic podobného nezískala. „Jsou krásný“ špitla blondýnka, a já přikývla. „Musíš jich mít na pokoji už spoustu…“ „Ani ne. Většinu z akcí na Florestě, což jsou spíš poděkování za účast“ usmála jsem se ve snaze kamarádku povzbudit. Stella vrátila trofej na místo, a otočila se na mě. „A nesmutni … pořád máš mnohem víc výher ze závodů, vem si ty stužky co máš ze závodů s Hnědáčkem“ připomněla jsem Stelle výzdobu jejího pokoje, kde dominantou jedné stěny byla velká korková nástěnka se zapíchanými stužkami, nad ní se pak přes celou zeď táhla polička s poháry, medailemi a fotkami ze závodů. Za těch osm let co ho Stella jezdila toho zvládli nasbírat opravdu hodně. Blondýnka se pousmála. „To je fakt...“ usmála se na mě, a já v jejích očích viděla omluvu za její dnešní chování. Jen jsem jí lehce objala, a povzbudivě na ní mrkla.
„A teď ta zábavná část“ promluvila znovu Niora, a v očích jí hrály jiskřičky. „Na řadě jsou tresty z dnešního honu. Takže prosím aby nastoupili k výkonu trestu: Luke, Sam a Jake, Bloodye, Noemi a Clair, Laila, Eliz, Maki, Joanie, a Kitty.“ Stella vedle mě zatleskala, fakt že si budu muset odpykat trest se jí evidentně líbil Zvedla jsem se a odkráčela na podium – dnes už potřetí. No, s mým plánem moc se neukazovat se to nějak neshodovalo Nastoupili jsme si do řady a Niora k sobě volala jednotlivé jezdce, případně skupinky. „Luke, Sam a Jake“ přivolala si k sobě kluky z westernu a já si uvědomila, jak si je Stella mlsně prohlíží. Určitě uvažuje, jestli nějakej z nich není ještě nezadanej… V duchu jsem zvedla oči v sloup a neubránila se malému potřesení hlavou, ta holka byla šílená „Pokusili jste se ukradnout Masterovi přilbu. Jako trest vám ukládám vaše westernové klobouky, naplněné vodou.“ Ke klukům přistoupil Tom a opatrně jim je podal. Samozřejmě to kluci camrali všude možně, po zemi, po oblecích, po vlasech, a mě bylo jasný, že Stella už uvažuje, jestli se pak někam nepůjdou převléknout do suchýho… Pak mi pohled sjel na podlahu na podiu. Čůrky vody, větvičky… no, uklízečka z nás mít radost nebude.
„Bloodye, Noemi a Clair“ vyzvala Niora další trojici provinilců, a holky se posunuly před ředitelku. Vypadaly všechny docela ustrašeně, přece jenom znaly Niořiny nápady „Předjetí mastera“ zahlásila Niora, a já bych byla přísahala, že jsem v jejím tónu zaslechla zuřivé zavrčení „Za trest musí následující hodinu chodit přivázané k sobě“ vyřkla verdikt, a podala holkám dva kusy provazu, dostatečně dlouhé ke svázání dvou zápěstí. Bloodye vykulila oči a já se začínala děsit, co je připraveného pro mě Zatímco holky se domlouvaly, kdo bude uprostřed, a začaly bojovat s uzly tak, aby si kompletně neodkrvily ruce, Tom odněkud zezadu přinesl necky s vodou. Všimla jsem si, že na jejich hladině plavou dvě jablka. Já, Maki, Joanie, Laila i Eliz, které jsme ještě čekaly na výkon trestu, jsme na sucho polkly. S upraveným účesem se do tohohle nikomu nijak zvlášť nechtělo. Niora si nás přeměřila pohledem a já se začala modlit, aby nešlo o mě. „Laila a Eliz!“ zvolala najednou Niuš a mě spadl kámen ze srdce. Zato obě holčiny vypadaly, že ze svého úkolu moc nadšené nejsou. „Nakrmily dříve sebe než své koně. Za trest musí pusou vyndat jablko z těchto necek“ přednesla Niora, a obě holky poklekly, aby se k vodě lépe dostaly. První šla na řadu Eliz, které se povedlo jablko vylovit poměrně rychle, i tak byla ale docela zamáčená a já si všimla, že se jí lehounce rozmazala řasenka. Oproti tomu Laila se svým úkolem bojovala, a zatímco se snažila jablko ulovit, naklonila jsem se k Maki. „Trochu se bojím co si vymyslela na nás.“ Blondýnka jenom přikývla a dál hypnotizovaně sledovala Lailu. Když i ona zvedla umáčenou hlavu a jablkem v puse, spustil se v sálu hřmotný potlesk a já se k němu s úsměvem připojila. Necky byly odneseny a Niora se otočila na Maki. Neušlo mi, že ředitelka má v ruce složený jakýsi pruh látky, či co to bylo. „Maki.“ Předvolala pak Niora mojí kamarádku a když k ní Maki přistoupila, dostala do ruky to cosi, co Niora držela. „Zašpinění slavnostního oděvu“ přednesla Niora, a Maki začala rozkládat bílý pruh, ze kterého se vyklubala šerpa. „Za trest musí následující hodinu chodit s touto šerpou.“ To už Maki šerpu rozložila a jak jsem stála za ní, nápis jsem bezvadně přečetla. Vyprskla jsem smíchy, stejně tak se ale rozesmál i zbytek sálu, když jim Maki ukázala šerpu s nápisem „Jsem prase.“ Niora se na Maki sladce usmívala, když kamarádka scházela ze schodů s šerpou přes šaty. „Joanie“ předvolala Niora poslední dívku, která stála na podiu se mnou. „O pauze nedala Bouři bederku.“ Zdůraznila Niora Joanino provinění, a otočila se za sebe, odkud přicházela Sue s čímsí, co vypadalo jako kombinace kožichu a spacáku do hor. „Za trest musí strávit následující tři čtvrtě hodinu v kabátu mé matky“ ozvala se Sue, a já už přemýšlela, čím jsem se asi provinila já. Podbiřnšík i nánosník jsem povolila, bederku jsem Asii dala, měla kamaše, botičky, gelovku, ráno dostala krmení, Mastera jsem nepředjela, žádný naschvál jsem nevyvedla… Ale to už se Niora otočila na mě, s tím jejím zlověstným blýskáním v očích, a ve mně zůstala jen malá dušička „A nakonec Kitty“ vychutnávala si svou poslední oběť Niora, a já udělala ten jeden krok, který stačil k překonání vzdálenosti mezi námi. „Nechala koně žrát za jízdy“ řekla Niora, a já se zamyslela. Žrát? Asie si k té trávě ani nečuchla… Teprve když Tom Nioře podal modřínovou větvičku, vzpomněla jsem si na větev, kterou si Asie po pauze utrhla. „Následující půlhodinu bude mít v puse modřínovou větévku, a nesmí tedy mluvit“ dořekla Niora a po větě „nesmí tedy mluvit“ se ozval výbuch smíchu z té části sálu, kde seděla Stella. Tohle pro ní byla ohromná výhra, dovedla jsem si představit že ma zavlíkne k prvnímu hezkýmu klukovi, kterej bude volnej a řekne že sice nemůžu mluvit, ale chtěla jsem si s ním zatancovat… a bude jí jedno, že o nic takového nestojím, já nebudu mít žádnou šanci to tomu klukovi vysvětlit Budu tak plně v její moci…
Pokusila jsem se zachovat poker face, ale šlo to docela těžko, zvlášť když mi Niora podala větvičku a já si jí strčila do pusy. „Pfipabám fi iako kužák“ (přeloženo do češtiny: Připadám si jako kuřák ) zašišlala jsem přes větvičku, ale Niora mě napomenula. „Žádné mluvení. Odpočet!“ zavolala, a na plátně za námi se objevilo odpočítávání na hodinách. Stiskla jsem větévku zuby a sešla schody dolu z podia a za Stellou. Tý se v očích blyštilo ještě víc jiskřiček než Nioře, a já se jí začínala bát Nemohla jsem ale mluvit, tak jsem jen lehce zakňučela, a Stella se ďábelsky rozesmála. Zalomila jsem ruce vzhůru v gestu: „Bože za co?!“ Když Niora ještě jednou poděkovala za účast na honu a na dnešním Gala, vyhlásila třiceti minutovu pauzu. „Tak jdeme se podívat na půl hoďky do zahrady?“ slyšela jsem Martina k Joanie. „Jo, aspoň mi nebude takový vedro…“vydechla černovláska a zvedla se. „Půjdeme s váma!“ vylítla Stella ze židle, a já na ní všemožně, aby mě Martin nezaznamenal, gestikulovala, že bychom jim asi měli nechat soukromí… Jenže blondýny jsou občas prostě blondýny Takže jsem jí nakonec prostě čpla za zápěstí a odvlékla k tomu baru s jídlem, po kterým tak mlsně pošilhávala před vyhlášením trestů. To zafungovalo, a Stella nakonec nabrala vlastní rychlost. Vzala si jeden z talířků, které tu byly připraveny a začala si nabírat všechno možný, co našla. Já jen stála opodál, ono s modřínovou větvičkou v puse se docela blbě jí Ne že bych to někdy zkoušela…
Najednou jsem si všimla u dveří shluku holek a mezi FLoresťankami byla ještě jedna, ačkoliv ne neznámá tvář. No jistě… Haper. Pousmála jsem se,pořádně jsem jí nepoznala, ona si mě snad ani nepamatovala - odešla, když jsem byla na Florestě tak.. Měsíc? Asi. Přesto já si jí pamatovala zcela skvěle. Často jsem jí na hale z tribuny pozorovala, jak jezdila svého grošáčka, hodně věcí jsem okoukala od ní, jen ona o tom asi neměla ani tušení. Mimoto se nesmazatelně nezapsala jen do valáškovy duše, ale do historie celé Floresty. Ačkoliv už na akademii nestudovala, stále byla FLoresťanka a vždycky bude. Patřila k oněm legendám, na které se jednoduše nezapomíná. Pozorovala jsem Bloodye, Maki a Nad s Ell, jak se s ní bouřlivě objímají a vypráví si zážitky. Všechny byly dojaté, včetně samotné Hap. A kdo by nebyl? Musel to pro ní být takový menší návrat domů 

Najednou jsem si všimla, jak Stella u baru zbystřila. A ne kvůli jídlu. To mohlo znamenat jediné… uviděla nějakého kluka, kterého považovala za vhodného kandidáta pro mě. Podívala jsem se jejím směrem… Mezi davem holek stál jeden jediný kluk, Connor. No to tak … Došlo mi, že je vhodný čas se vytratit, takže jsem využila Stelliné nepozornosti a proklouzla dveřmi, a přes balkon do zahrady.
Ovanul mě chladný zimní vzduch, přeci jenom už bylo jen pár stupňů nad nulou a jediné, co jsem měla od prsou nahoru, byly moje vlasy. Ale upřímně, i ty docela stačily, jak byly bohaté, docela mě hřály Zámecká zahrada byla nádherná… Nešlo o takovou tu klasickou, přezdobenou zahradu, kde byl každý keř na milimetr přesně zastřižený, s kytkami co k sobě musely odstínově bezvadně ladit a přitom to všechno obvykle působilo kýčovitě. Tady byla ale jen táhnoucí se linie nízkých keřů zastřižená do kulata, pak posekaný trávník a o kus dál takový malinkatý lesík, kde rostly jehličnany i listnáče, a vypadalo to, že zcela nahodile. Působilo to hezky přírodně a mě napadlo, skočit si do šatny pro tašku s botami – v trávě se přeci jenom chodilo na vysokých podpatcích docela blbě Zaplula jsem k aštně a ukázala paní za pultem lísteček, a rukama naznačila tašku. Postarší dáma na mě koukala docela vytřeštěně, přece jenom představte si, že za vámi přijde šestnáctiletá puberťačka a větvičkou v puse a začne divoce máchat rukama.. Nakonec jsme se ale domluvily, díkybohu. Takže jsem se přezula, podpatky schovala do tašky a tu ukryla hezk do jednoho z keříků – nechtělo se mi pak do šatny vracet – když budu zpátky do sálu spěchat, bude rychlejší přezout se tady a pak to vzít rovnou po vekovních schodech na balkon.
V pohodlných botkách jsem se vydala nízkou trávou – z vlasů jsem si vyndala jednu sponku z těch, co mi je držely na straně, a s ní jsem zafasádovala šaty tak, že držely nahoře a já si je necourala po zemi. Zalezla jsem si do zákrytu stromů a teprve tady jsem si připadala v bezpečí… Z toho ruchu a množství lidí mi nebylo úplně nejlíp, a v přírodě, u stromů jsem se cítila vždy … skvěle. Jakobych tak nějak zapadala… asi jsem prostě dřevo Zlehka jsem přejela po drsné kůře vysokého jehličnanu a zhluboka se nadechla jeho vůně. Stella mě touhle dobou už určitě hledá. Asi půl minuty bude nadávat, a pak se zaklá s prvním hezkým klukem, do kterýho nebude zavěšená holka… jak jí tak znám Ovanul mě studený vítr a já se trochu zatřásla zimou. Ale bylo mi báječně. Zavřela jsem oči a opřela se zády a kůru stromu. Třetí cena za účast na sezoně, čestné uznání za dnešní hon… Začínalo mi docházet, že jsem se do Floresty už skutečně začlenila. Jistě, patřila jsem ke služebně nejstarším členkám, ale nikdy mě nenapadlo, že k nejzkušenějším. Brávala jsem to tak,že ty lepší a zkušenější kvůli okolnostem musely odejít, a já se tak posouvala nahoru bez svého přičinění… Karin, Sharon, Ess… Nikdy mě nenapadlo, že bych si takovouhle pozici skutečně zasloužila. To byl důvod, proč mě víc vzalo četné ocenění z honu, než cena za reprezentaci za sezónu. Jistě, i ta mě překvapila a nevýslovně potěšila, ale čestné ocenění? Byl to pro mě takový důkaz, že jsem si tuhle pozici vážně zasloužila. Nešlo o něco, co prostě bylo třeba udělit, naopak. Jakoby mi tám vedení akademie dalo najevo „Ano, tohle chceme, jdeš správnou cestou a jsi v tom dobrá.“ Proto jsem na něj byla hrdá…
Celá šťastná jsem se usmála od ucha k uchu, skutečně jsem si zřejmě titul Floresťanka zasloužila. Začínala jsem dokonce věřit tomu, že zvládnu VAZ Samozřejmě, bude to stát hodně práce a tréninku, ale s Asií jsem to mohla zvládnout. Vyšla jsem z úkrytu stromů a mířila zpátky k zámku, přestávka už bude možná brzy končit, a já nechtěla dorazit pozdě. Přezula jsem se a igelitku si dala do šatny, když byl čas  Pak jsem vystoupila nahoru do sálu a první co jsem spatřila byla Stella, jak se o něčem baví s Connorem. Zřejmě jim oběma bylo fajn, a já se tedy rozhodla je nerušit a šla si sednout ke stolu. Většina stolů byly zasunuté více ke straně, ale náš stál u rohu, takže zůstal na svém místě a já ho nemusela hledat To už jsem si všimla, že na odpočítávání za podiem už uplynula půhodina.. pauza tedy brzy skončí, ale hlavně, já si můžu vyndat větvičku z pusy.
Za chvilku už ke mně zaplula i Stella. „Kdes byla?“ vyptávala se obezřetně, jakoby čekalas na ní něco chystám. „Utíkala před tebou“ „A cos tam prováděla, že máš kůru ve vlasech?“ ptala se dál Stella a z hnědých vlasů mi vytáhla kousíček kůry… Jejda „Ale nikde a nic“ odpověděla jsem tajuplně, což Stellu jenom nabudilo.. bavilo mě jí takhle provokovat. „A S KÝM??“ vyjekla když si všimla, že mám drobounké zbytky kůry i zezadu na šatech a že mám trošilinku pomuchlané šaty, jak jsem je měla sepnuté sponkou z vlasů. Tohle jí teda napnulo spolehlivě „Ono se to tváří cudně jak panenka Marie, a jak to člověk ztratí z očí tak tohle??“ Vypískla Stella, ačkoliv jí muselo být jasné že to není jak to vypadá .. ačkoliv to tak vážně vypadalo „Ale noták!“ protáhla jsem, protože mě nenapadalo nic na vlastní obranu To se ale ozvala elektrická kytara a na podium vstoupila Niora, už zase nalíčená, učesaná a převlečená. Dnes již naposled vás ruším, tentokráte již jen proto, abych vám popřála krásný zbytek Svatohubertské zábavy a popřála vám pěknou - VOLNOU - zábavu." Usmála se do mikrofonu, a za ní už začala hrát jedna místní kapela. Se Stellou jsme se po sobě jen podívaly, a už jsme si to valily na parket Přes léto, které jsem strávila z valné části u ní, mě naučila některé společenské tance, s tím, že já se učila pánské kroky. A když na podiu začali vyhrávat chachu, neodolaly jsme, já si teda zula svoje vysoké botky, protože v těch by to šlo docela blbě Opět si sepnula šaty, abych si na ně nešlapala, a už cupitala jen v silonkách za Stellou. Chytily jsme se do tanečního držení, odpočítaly si takty a začaly. Působily jsme tam trochu zvláštně, na parketu jsme byly mezi prvními a jediné obě holky Ale proč ne, že. A když Stella prohlásila, že z přítomných kluků a pánů tančím asi nejlíp, dost jsem se rozesmála.. přeci jenom, zamilované páry, kterých byl na parketu přebytek, se spíš tak nějak pohupovaly do rytmu a zírali si do očí… za zvuku elektrické kytary… no romantika Zatímco my se Stellou jsme si odpočítávaly takty a snažily se rozpomenout se na všechny variace ze speciálek, rozesmívaly se svými chybami, výrazy a když píseň skončila, byly jsme už vysmátý jak veverku na energy drinku. Daly jsme ještě dvě písně – quickstep a jive, a odešla se k baru trochu napít. Stella – Rebel – upila trochu šampaňskýho, zatímco já si cucala jablečný džus. Kousek od nás stály Bloodye, Noemi a Clair – jim měl trest vypršet až asi za čtvrt hoďky, takže yly ještě pořád uvázané u sebe. Bylo doceal vtipný sledovat, jak se Noemi – která stála uprostřed, a měla tak svázané obě ruce – snaží pít a jíst „Gratuluju k úspěchům“ přistoupila jsem k Bloodye, a ta se jen usmála, a poděkovala. Clair právě krmila Noemi, takže jsme měly tak nějak soukromí To se už ale u nás objevila Stella a vetřela se ke mně. „Představíš mě?“ usmála se, ale kupodivu ne tím jejím typickým, potrhlým úsměvem, ale naprosto normálně a mile. Jak neobvyklé „Jasně. Bloodye, Noemi, Clair“ představila jsem blondýnce popořadě všechny tři holčiny. „Tohle je Stella, moje nejlepší kamarádka“ usmála jsem se, a Stella si všechny tři holčiny prohlédla. „Viděla jsem dneska na honu tvojí kobylku, je moc pěkná.“ Ozvala se Noemi, a Stella pokývla hlavou. „Děkuju. Šestiletá hannoverka, mám jí teprve chvilku.“ „První vlastní kůň?“ „No kůň jo, ale od osmi let mám poníka. Jmenuje se Kornelius, ale protože mi nepřišlo, že se to na poníka hodí, přejmenovala jsem ho na Hnědáčka. První chyba: Nechat osmiletou holku vybírat jméno koni.“ Smála se Stella a já nestíhala žasnout. Nikdy jsem si nezvykla na tu proměnu, jakou Stella prodělala, jakmile chtěla udělat dobrý dojem. Obvykle byla ukec

kitty: „Kitty! Kitty! Tady jsou, mám je!“ zaslechla jsem Stellu, jak na mě volá z druhého konce krámku. Přicupitala jsem k ní a pohlédla na šaty. „Jo, to jsou přesně ony. Můžu si je vyzkoušet?“ Otočila jsem se na asistentku, která nám v salonu byla po ruce. Vybíraly jsme se Stellou šaty na Galavečer – no, vybíraly. Stella vybírala a já hledala ty, které jsem včera po nekonečném brouzdání po internetu, rozmluvě s holkama z Flo a s Niorou, vybrala na webových stránkách salonu. „Jistěže. Jděte si do kabinky, já vám je tam přinesu“ usmála se na mě sladce brunetka. Stella na mě mrkla a já se odporoučela do kabinky. Začala jsem se svlékat, a říkala si, že sem vůbec nezapadám. Ostatní zákaznice byly takové ty dokonalé holčiny, s perfektním make-upem, kterým z upraveného drdolu nevyčníval jediný vlásek, nehty ať už umělé nebo nalakované také naprosto eňo ňuňo … Bála jsem se, že až si ty šaty obleču, bude to kříčet „Tahle holka je na nás moc obyčejná.“ Přeci jenom, vlnité hnědé vlasy jsem měla všude kolem hlavy, z líčení jsem měla jen trochu té řasenky a na sobě rok staré ošoupané džíny a sportovní zimní bundu. Vážně jsem sem nezapadala, a všechny Vystylované přítomné mi to daly při příchodu svým pohledem najevo. „Vidět mě ve Florestovským, spadne jim čelist“ zamumlala jsem si, když mi podala asistentka přes dvířka kabinky šaty. Znovu jsem si je prohlédla, opravdu se mi zamlouvaly. Oblékla jsem si je, a pak poprosila asistentku, jestli by mi je zezadu zapnula. Otočila jsem se na Stellu… Bylo rozhodnuto 

VEČER GALAVEČERU
Stála jsem v před zrcadlem v koupelně, a snažila se zklidnit tep. Dnes byl velký galavečer, a ano, byla jsem z toho nervózní. Společenská událost, velký počet lidí, účastníci honu a jejich rodiny, Floresťanky a jejich rodiny, kluci z westernu… Bude to docela velká akce a mě se z představy, že nebudu moct utéct nikam mimo lidi, nedělalo dobře. Nejsem samotář, jen nejsem zrovna společenská. Miluji přítomnost svých blízkých a přátel, ale větší společnost neznámých lidí mi většinou nedělá dobře. Obvykle jsem nedělala dobrý první dojem, neuměla jsem komunikovat s cizími lidmi.
„Kitty! Já tam taky potřebuju!“ začala najednou Maki horečně klepdat na dveře koupelny. „Nojo, chvilku“ houkla jsem zpět a vzala do ruky žehličku. Mé šaty byly dlouhé splývavé, a vyžehlené vlasy k tomu hezky půjdou. Navíc mám vlasy přirozeně vlnité, a rovné budou překvapující změna. Mimoto budou vypadat upraveněji a nebudou tak rozcuchané, jak když se je snažím zkrotit hřebenem. Navíc mělo žehlení ještě jeden příjemný efekt – jak vlasy spláclo k sobě, působily jakoby byly tmavší, než ve skutečnosti jsou, a moje obvykle nevýrazná hnědá barva se změnila v příjemně sytou.
To množství vlasů trvalo poměrně dlouho, nicméně práci jsem dokončila, vypnula jsem žehličku a otevřela dveře už nedočkavé Maki. Byla v županu, vlasy na hlavě svázané do turbanu a snažila se probojovat se do koupelny, aby mohla začít s úpravou. „No to je dost!“ hudrovala, já na ní jen sladce zamrkala očima, nahodila jsem andílkovský úsměv, a šla si dodělat líčení raději ke svému malému zrcátku. Lehce jsem si zvýraznila rty více do červena – ne rudě, ale alespoň tak aby získaly nějaký červený nádech. Ještě řasenku, a tenké oční linky, a bylo hotovo. Natáhla jsem se do šuplíčku u postele a nahmatala drobnou ozdbonou krabičku. Uvnitř byly dvě stříbrné náušnice. Jednu náušnici tvořily dva stříbrné řetízky vykládané drobnými průhlednými kamínky, dohromady mohly mít tak tři milimetry na šířku, na délku tak šest centimetrů. Připevnila jsem si obě náušnice a zkontrolovala, že dobře sedí a že zarážky nesklouzávají. Teď přišel na řadu stříbrný přívěsek, který jsem dostala k šestnáctým narozeninám. Takový trochu luxusnější přívěsek přátelství – drobounké srdíčko mělo na jedné straně vyryté S a na druhé K. Stella měla naprosto to identické, a rozhodly jsme si ho dnes vzít. Připnula jsem si ho, dala si záležet, abych si do něj neskřípla vlasy a upravila si zapínání dozadu. Ještě poslední doplněk, tentokrát ne můj, ale vypůjčený od Stelly. Opět stříbrno lesklý, tentokrát prstýnek, s masivnější růží, které byla tlustčí než můj prst. Zajímavě kontrastoval se zbylými doplňky, které byly oproti němu jednoduché a elegantní.
Oblékla jsem si silonky, a ohlédla se na šaty, visící na ramínku na skříni. Pomalu jsem vydechla, přistoupila k nim a zasněně pohladila látku. Sundala jsem je z ramínka, a opatrně do nich vklouzla. Vlasy jsem si přehodila na stranu, přes jedno rameno, abych si je neskřípla do zapínání, a začala si šaty zezadu zapínat. V tomhle už jsem měla praxi, vypadalo to sice trochu krkolomně, ale šaty se mi povedlo zapnout a já si uhladila vlasy, nazula si botky, postávající u postele – měly docela vysoký podpatek, dokonce i platformu, ale přesto se v nich krásně chodilo. Kolem kotníku jsem si je zapnula na malý řemínek, aby mi nevyklouzávala nožka, a zkusila si pár kroků. Šlo o kvalitní (a taky docela drahou) značku, takže ačkoliv jsem na podpatcích moc praxi neměla, s chůzí jsem neměla problém. Navíc, jak jsem na nich byla vyšší, sukně, která předtím splývala na podlahu, se zvedla a měla teď konec asi centimetr nad zemí, takže jsem si na ní nemohla šlápnout. Otočila jsem se na Maki, a ta se ze svých fialových šatů podívala na mě. „Teda Kitt, tobě to sekne! Jsi jak princezna“ usmála se, a já se šla překontrolovat k zrcadlu, jak výsledek vypadá.
Téměř jsem se nepoznávala. V odraze zrcadla, na místě, kde jsem měla stát já, stála a hleděla na mě jakási vysoká, pohledná brunetka. Hnědé vlasy jí splývaly po jednom rameni, a odhalovaly tak na druhé straně rameno a nechávaly vyniknout delší úzké náušnici. Na sobě měla dlouhé splývavé fialové šaty, které na její vysokou postavu krásně padly. Šaty měly vyšší pas, od nějž nahoru byly zdobené lesklými kamínky. Na jejích menších prsou toto zdobení krásně vyniklo, a já si všimla že i na fialové sukni byl občas vyšitý nějaký ten kamínek, a když jsem se otočila, abych se prohlédla i zezadu, sukně se zavlnila a kamínky začaly házet odlesky. Doslova jsem zářila, a to i v obličeji. Na tváři se mi totiž rozlil pitomý úsměv, a já si znova vzpomněla na Popelku, když se prohlédla v prvních šatech. Zhluboka jsem vydechla, a odpoutala pohled od šatů. Začala jsem si prohlížet kombinaci šatů s doplňky a líčením, a musela jsem se pochválit. Jak jsem měla vlasy uhlazené na jednu stranu, moje oči trochu zanikaly, nicméně úzké linky kolem nich to krásně vyvážily a výsledek působil velice pěkně. Ještě jsem vzala z nočního stolku malou, nenápadnou sponu, a sepnula si vlasy na té odhalené straně tak, aby mi při chůzi na toto rameno nepadaly. Upravila jsem si je, byl to nezvyk, mít obvykle pocuchané rozevláté vlasy najednou takhle uhlazené, dokonce byly i příjemnější na dotek. Vzala jsem ladící psaníčko, ve stejném odstínu jako šaty, jehož zapínání bylo i podobně zdobené kamínky. Dala jsem si do něj vše potřebné a ještě jednou se zálibně podívala do zrcadla. Šaty byly přesně to, co jsem potřebovala – slavnostní, trochu princeznovské, ale nic kýčovitého. Jak byly jednoduché splývavé, se zdobeným vrškem, seděly krásně na mou vysokou, hubenou postavu. Barvou hezky padly k mé barvě pleti a vlasů a snadno se k nim i dohledaly ladící doplňky. Ještě jednou jsem se celá prohlédla, měla jsem zastřižené, bezbarvým lakem přelakované nehty, vytrhané obočí, ačkoliv ne do té uzounké čárky, co se dneska tolik nosí. Šaty mi padly bezvadně, takže jsem mohla mít podprsenku bez ramínek a celkový dojem nekazilo nic. Znovu jsem se prohlédla – toho pohledu jsem se nemohla nabažit – a pak se otočila na Maki. Ta stála před její skříni u zrcadla, na sobě fialové šaty s jedním ramínkem, jež bylo zdobené růží. Oproti mě – a oproti asi většině holek, co jsme se o tom tak bavily – měla šaty krátké, jen ke kolenům. Přesto vypadala hezky nastrojeně a já přemýšlela, co na to řekne Chris. „Aby ten tvůj nezapomněl mluvit, až tě uvidí“ poškádlila jsem jí a Maki se usmála. Věděla jsem, že i když to možná nahlas nepřizná, v duchu nad svým vzhledem jásá, bylo jí to vidět na očích. Nemohla jsem se divit, opravdu jí to slušelo.
Otevřela jsem psaníčko a pohlédla na mobil – byl čas odjezdu. A opravdu, zrovna když jsem ho držela v ruce, mi začal vrnět – volala Stella, měli mě na galavečer odvézt. „Mám tu odvoz. A ty bys měla taky jít, asi už se bude odjíždět“ houkla jsem na Maki a ta kývla, ale dál se zálibně prohlížela v zrcadle. „No sluší ti to no“ zasmála jsem se, a do ruky vzala delší šedivý kabát, s dvěma řadami velkých černých knoflíků – opět Stellin majetek, já tohle elegantní obvykle moc nemusela. Ovšem galavečer je přeci jen něco úplně jiného a jednou za čas se nastrojit můžu, no ne? Ještě jsem se ale přezula z vysokých podpatků do nízkých zimních botek, přezuji se až na místě. „Setkáme se tam! A nevyraž moc Chrisovi dech“ mrkla jsem na ní a s kabátem na sobě a psaníčkem v ruce vyšla ven z pokoje
Venku už byla tma, a jen sněhové vločky poletující vzduchem mi trochu svítily na cestu, jak odrážely tu trochu světla. Zvedla jsem si šaty, abych je náhodou někde něčím neprotáhla, a cupitala nádvořím k hlavní bráně, kde na mě měli čekat Stellini rodiče, měli nás odvézt na místo konání.
U hlavní brány stála Sue, v pěkném, teplém kabátu – hodně studentek odjíždělo se svými rodinami a známými, a Sue je tady vyprovázela. Neuniklo mi, že ona sama je nastrojená a má na sobě šaty. Chvilku trochu mžourala očkama, protože v tom šeru, i přes osvětlení Floresty nebylo lehké člověka poznat a když jsem měla vyžehlené vlasy a líčení, vypadala jsem zase trochu jinak. „Kitty?“ oslovila mě nakonec, a já se na ní široce usmála. „Poznalas mě.“ „No teda, sluší ti to holka,“ ocenila mě Sue a já udělala malé pukrle. „Děkuji. Měla bych tu už mít odvoz.“ „No něco támhle stojí, poznáš, jestli je to tvoje?“ ukázala za bránu a já přikývla „Jo, to je Stellin táta.“ Sue přikývla a otevřela mi bránu. „Uvidíme se tam!“ mávla jsem na ní a vyběhla k autu, přidržujíce si šaty.
Otevřela jsem si dveře a vklouzla na zadní sedadlo. „Dobrý večer“ pozdravila jsem nejprve Stellina tátu a pak se otočila na Stellu. „Čauky bloncko“ ušklíbla jsem se. „Čau rajťáku“ vrátila mi to ona, a obě jsme se rozesmály. Upravila jsem si šaty a Stella už si mě prohlížela. „Jakobych ti neříkala, že ti to bude slušet. Vypadáš naprosto dokonale! Skoro škoda, že tam nebude víc kluků, taky bysis konečně někoho našla.“ „Nestraš prosimtě“ opáčila jsem s očima v sloup. Kluci, to určitě. Jedinej chlap kterej kdy získal mojí pozornost byl Gentleman, a nijak mi to nechybělo. „Mimoto i kdyby, tak budou spíš slintat z tebe.. Strašně ti to sluší!“ ocenila jsem pak Stellu. Blonďaté vlasy měla jen mírně navlněné, vypadalo to hezky upraveně a zároveň přirozeně, a rozpuštěné je měla svázané sametovou černou stuhou – místo čelenky – ze které jí kratší, sestříhané prameny rámovaly obličej. Kolem očí měla kouřové stíny, které pěkně kontrastovaly se světlejší pletí a blond vlasy, ale zároveň ladily k černé stuze. Pod kabátkem jí trochu vykukovaly kratší, světle modré šaty, na nohou měla černé boty na malém podpatku, s otevřenou špičkou.
Stella se jen zachichotala „A tos ještě neviděla ty šaty! Jsou dokonalý!“ „Aby ne, stály pěknej balík“ ozval se najednou zepředu Stellin táta a já se rozesmála. „Ale notáák,“ protáhla Stella, „Když na to máme, tak proč ne? Přece nepůjdu na galavečer v nějakých levných šatech“ ohradila se, a já se rozesmála. „Ty mlč, ty tvoje stály ještě víc.“ Vyplázla na mě jazyk a já zvedla s úsměvem oči v sloup. „Víš že na šaty jsem vybíravá!“
Blížily jsme se k místu. „Tak holky, Niora teda vážně netroškaří“ okomentoval to Stellin táta a my se Stellou se naklonily, abychom viděly to, co on. Věděly jsme, že galavečer má být na místním zámku a věděly jsme, jak vypadá, ale ještě nikdy jsme tu nebyly v noci, když byl zámek nasvícený. „A to teprv jaký to bude uvnitř!“ hvízdla Stella a její táta se zasmál „Nepokoušej mě, jako tvůj otec bych s vámi mohl jít nakonec taky, docela mě mrzí že o to přijdu.“ „To by ti máma neodpustila“ „No,to máš pravdu… Těžký úděl manžela“ zasmál se, a Stella na něj vyplázla jazyk „Tohle mamce řeknu!“ „A když koupím Marlence novou ohlávku?“ „Mlčím jako hrob“ opáčila Stella a mě to rozesmálo. „Taky bych něco takovýho potřebovala“ „Jakobys toho neměla na Asii dost“ pošťouchla mě Stella. „Holčiny nehádejte se, můžete vystupovat – jsme na místě“ oznámil Stellin táta, a blondýnka mu dala pusu na tvář. „Bavte se. A žádný šampaňský, jasný?“ „Jasný!“ houkla Stella, když už jsme byly z auta venku. Rozloučily jsme se, zabouchly dveře od auta a znova pohlédly na nádherně osvícený zámek. Chvilku jsme tam jen tak stály a kochaly se, když najednou Stella vypískla a začala něco štrachat ve svém bílém psaníčku. „Dělej, stoupni si k tomu zámku, udělám ti fotku. Abi určitě bude chtít vědět, jak jsi vypadala.“ Rozesmála jsem se, Stella byla fotící maniak, i když šlo jen o fotku na mobil. Dovedla jsem si představit, že během pár minut bude obíhat svět na facebooku, instagramu a tumblr, či jak se to jmenovalo Ačkoliv ano, Abi bude určitě zajímat jak vypadám – odjakživa prohlašovala, že jsem kalhotovej typ a že šaty nebo sukně na mě prostě nesedí… Schválně co by řekla, kdyby mě viděla teď  Vychovatelky jí nedovolily jít na galavečer, od šeti do bůhvíkolika hodin v noci, a tak tu dnes večer nebude. Na jednu stranu mě to mrzelo, na stranu druhou si užijeme skvělý večer se Stellou a přece jenom, jedenáctiletá holčička by si galavečer asi dvakrát neužila.
Natočila jsem se ke Stelle, jak nejpřirozeněji mi to na fotku přišlo, a pokusila se usmát. „Ale notak!“ zahudrovala Stella, přiběhla ke mně, a začala mě nejrůzněji aranžovat do pozic, které jí připadaly lepší. „A narovnej se, vypadáš jako nejvíc sexy kočka večera, tak buď trochu hrdá!“ volala Stella, když jsem byla konečně tak, jak mě ona sama chtěla, s jí vyhovujícím úsměvem. Ještě třikrát mě předělávala do jiných póz, jednou zepředu s úsměvem, jednou z boku, jednou zezadu s pohledem přes rameno, jedno zepředu se zasněným pohledem do dálky… Divila jsem se, že si od rodičů ještě nevyžádala zrcadlovku a fotografické kurzy Osobně jsem na focení moc nebyla, ne když jsem byla na fotce sama, přesto jsem v klidu pózovala a dovedla si představit, že mi s těmihle fotkami Stella zařídí profil na nějaké internetové seznamce
Najednou před zámek přijelo další auto, a z něj vyskočily Noemi, Bloodye, a nějakcí kluci z westernu – jménem jsem je neznala, jen jsem tušila že jeden z nich bude ten Bloodyin pověstný Jake Neušly mi jiskřičky ve Stelliných očích, proto jsem sešla ntěch pár schodů na kterých jsem pózovala, a dloubla do Stelly loktem „Na ty zapomeň, jsou zadaný“ „Já myslela pro tebe..“ „Jsou Zadaný“ zdůraznila jsem zasyčením, a to už holky i s klukama mířily k nám. Bloodye vypadala nádherně, měla mírně navlněné vlasy, na jedno rameno, lehce zvýrazněné oči a zpoza kabátu jí vykukovala dlouhá sametová sukně. Noemi měla šaty kratší, podle okrajů co jí vykukovaly to vypadalo na smaragdovou barvu, která jí pěkně ladila s barvou vlasů  „Ahojky krasavice“ usmála jsem se na ně, a Bloodye mi věnovala jeden z jejích zářivých úsměvů – přítomností Jakea měla ale pro tentokrát oči do srdíčka Musela jsem se tomu usmát, sebrala jsem Stelle mobil a podala ho holkám „Udělaly byste nám fotku prosím?“ hodila jsem andílkovský pohled smutného štěněte, a Noemi přikývla. Vzala mobil, na kterém už byl foťák zapnutý a my se Stellou jsme si vylezly na schody. Stouply jsme si k sobě, a já se snažila působit co nejlépe, aby se Stelle ta fotka líbila i přesto, že mě na ní nemohla naaranžovat Stellin mobil patřil k těm držším, s docela pokročilým foťákem, který vám udělá v šeru i blesk, takže výsledný fotka vyšla docela pěkně. „Děkuju moc“ poděkovala jsem holkám, které na nás jen mrkly, a odešly s klukama do zámku. Já se otočila na Stellu. „Co to bylo za lidi?“ Ptala se Blondýnka, ačkoliv si je musela alespoň podle obličeje pamatovat z honu. „Bloodye, Noemi a kluci z Westernové vesničky“ řekla jsem jí a pokynula, že bychom měly taky jít do zámku, tady venku byla docela zima. „Bloodye jezdí Dekamerona, služebně nejstarší FLoresťanka, určitě se v průběhu večera objeví na pódiu. A Noemi jezdí Nabera, toho si musíš pamatovat, pokukovalas po něm na nástupu. „A Noemi je ta se zrzavými vlasy, žejo? Sluší jí to“ „Žejo.. Závidím jí že si je může takhle nechat i na takovouhle událost a pořád to vypadá dobře“ zapovídaly jsme se a vydaly se nahoru do schodů, tedy já se zdviženou sukní 
Vešly jsme do prostorné haly a rozhlédly se po vnitřku. Zdi byly zdobeně všemi možnými zdobeními, jak to na zámku bývá, a strop, vypuklý do kopule, zdobil nádherný křišťálový lustr. „Fíííjo“ vydechla Stella a já jen pokývla, jestli je tohle vstupní hala, chci vidět samotné místo konání. Chvilku jsme tam stály a tupě sledovaly tu nádheru kolem, když se najednou ozvalo odkašlání. Teprve teď jsem si všimla opodál stojící šatny, za jejímž pultem stála starší, ale perfektně upravená dáma. „Dobý večer“ pozdravila jsem jí s úsměvem, a začala si rozepínat kabát. To Stella ještě chvilku stála opodál a sledovala malby s křesťanskými výjevy na stěnách a stropech. Vždycky jí to fascinovalo. Nedala se označit za ateistku ani věřící, tohle téma jsme mnohokrát rozebíraly. Jí představa, že svět a člověka stvořila nějaká Vyšší moc, přišla přitažená za vlasy, přesto, jak mi říkala, považovala za zvláštní, aby všechny kultury, všechny národy, vytvořily nějakou předtavu Boha, a tato víra vydržela tisíce let bez toho, aby byla založená na něčem reálném. Podala jsem svůj šedivý kabát paní v šatně a zavolala na Stellu. Ta teprve teď otočila hlavu na nás, pár vteřin na mě koukala, jakože co se děje, a pak se ke mně rozeběhla, a halu se ozývalo její klapání podpatků a podlahu. „Boty!“ vzpomněla jsem si, a vzala si od Stelly tašku s mými podpatky. Přezula jsem se ze zimních bot, ty dala do tašky a podala jí paní za pultem „Můžu si to tu nchat?“ „jistě“ kývla hlavou, a podala mi lísteček s číslem. „Děkuju“ usmála jsem se na ní, a když i Stella odevzdala svůj kabát, zapnula jsem si řetízek na stříbrných botkách a vydaly jsme se nahoru. Přes schodiště byl položený rudý koberec, který byl u každého schodu přichycen kovovými .. něčím jak to na zámku bývá. Na zdech visely výjevy ze života šlechty, a já si jako vždy prohlížela – jak jinak – obrázky z honů, na kterých byli vyobrazeni koně. „Místní hrabě prý miloval hony, říkalo se, že svého nejlepšího koně má radši než vlastní dítě“ ozvala s Stella. „Celkem tématický na dnešek“ okomentovala jsem to, a pohlédla vzhůru. Blížily jsme se k sálu, bylo slyšet počínající ruch. Přesto, že celá akce měla začít až za skoro hodinu, všimla jsem si že v šatně už pár kabátů viselo, a tak tu nemůžeme být první – navíc před námi vklouzli do zámku Blood, Noe a kluci z westernu.
Začalo to ve mně vřít. Tolik lidí tam bude, odhadovala jsem že i docela dost vysoko postavených – minimálně Nadvandin táta, ale obecně měla Niora kontakty i ve vyšších vrstvách – pan Liwrey toho byl živoucím důkazem. Docela jsem se bála, abych nevyvedla nějakou capinu, nějaký naprostý faux pas.. začala jsem zpomalovat, jak jsem se blížila k mohutným dveřím od sálu. Zavřít oči a pomalu nádech, výdech, a počítat do deseti. Sluší ti to, vypadáš dobře, zdržovat se budeš hlavně se Stellou a nebudeš na sebe strhávat pozornost – a bude to fungovat. Takže klid, všechno bude dobrý .. odříkávala jsem si, když jsem zaslechla jak kolem mě profičela Stella, otevřela jsem oči a jen jsem viděla blondýnku, jak bez rozpaků otevřela dveře a strhla do sálu. Potichu, se zaťatými zuby jsem zaklela, a chtě nechtě se vydala za ní. Zadržela jsem těžké dveře ještě než se stačily zavřít, a vlezla dovnitř.
Sál byl obrovský, honosný, na jednu stranu zvláštně klasický a přitom moderní. Stěny byly vyzdobené modrými ornamenty (představte si jako zimní pozadí na Florestě, jen místo zlaté je tam ještě trošičku světlejší modrá ) a přes ně byly občas pověšené obrazy, nebo obrovská zrcadla s honosnými zlatými rámy. Ze stropu vysely křišťálové lustry, několik menších, a pak jeden honosný v zadní části sálu, uprostřed – samozřejmě tam, kde stálo i pódium, zakryté oponou. Venku byla tma, a okna už byla zatažená obrovskými těžkými závěsy z tmavě modré látky, prošívanými zlatavou nití. Po sále byly pak rozmístěné kulaté stoly s bílými ubrusy, každý o pěti židlích. Ty byly – kupodivu – docela jednoduché, takže celkové výzdoba sálu působila hezky a nepřeplácaně. „Fííha“ ozvala se Stella, a já si teprve teď všimla jejích padnoucích šatů. Světle modré, jak jsem si všimla v autě, korzetové, s černou stuhou kolem pasu a černým pruhem nahoře, pod nímž bylo i drobmné černé zdobení. Připomínala mi jedno disneyovskou postavičku, jen si vzpomenout, co to bylo zač.. Heidi? Možná. Tak jako tak vypadala kouzelně, a já se jen usmála. „Sluší ti to“ řekla jsem jí, a ona se na mě překvapieně otočila. „Co? Jo. No jo, ty šaty jsou boží“ zasmála se, a roztočila se. Trochu širší sukně se roztočila dokola a já jí jen s úsměvem pozorovala. „Pojď si někam sednout“ vybídla jsem jí, jelikož většina pohledů směřovala ke vchodu, jak lidé očekávali své známé. Neuniklo mi, že pár studentek FLoresty si mě prohlíží - s vyžehlenými vlasy a s šaty místo rajtek jsem vypadala doslova jako úplně jiný člověk, a tak možná uvažovali, kdo jsem, nebo jestli jsem to vážně já. Stella kývla, a blesku rychle nám našla místo k sezení u volného stolu. Seděly jsme v rohu místnosti – dál od vchodu se totiž sál ještě trochu rozšířil, a tak jsem seděla hezky v koutě, s výhledem na podium. Stella si sedla vedle mě a rozhlížela se kolem. „Kámo, jak tak tu Florestu sleduju, skoro lituju, že nemám chudý rodiče.“ Okomentovala, za což jsem jí rychle spražila pohledem. Moc dobře věděla, že bych svojí situaci – i přes Florestu, Asii a všechno kolem – ihned vyměnila za její. Měla dva milující rodiče, což bylo něco, za co bych dala cokoliv. Sklopila oči. „Víš že to tak nemyslím.. jen mě trochu mrzí že nemůžu Florestu studovat s tebou, to je všechno. Trenérka ve stáji toho neumí dost, aby mě s Marlenkou dostala tak vysoko, jak budeš za chvilku s Asií ty. Nežárlím, jen si myslím že má Marlenka lepší potenciál, než kůň na úrovni Z.“ povzdechla si, a pohlédla do sálu. „Jezdím od osmi let, to je polovina mýho života, a umím tak způlky tolik, co Bloodye, která nastoupila před dvěma lety.“
Viděla jsem jí v očích vzpouru, žralo jí to a já to chápala. Na druhou stranu bych dala cokoliv za její život, i kdyby do něj nepatřili Hnědáček a Marlenka. Nepamatovala jsem si, jaké to je, když člověka stiskne v náručí milující matka, když mu jeho otec řekne, že je na něj hrdý, až do Floresty jsem ani nevěděla, co to znamená vracet se domů. „Víš,“ začala jsem, „Na Florestu jsou přijaté holky se šrámy z minulosti, téměř všechny. Bloodye rodiče vytrhli z Kanady sem, z jejího milovaného domova do tohohle zapadákova, kde si popletli parlament s prasečincem. Bloodye je hrdá, vzpurná, a tohle jí tenkrát muselo docela sebrat. Noemi, ta zrzka, té se v šesti letech rozvedli rodiče, do péče jí dostal táta, a ten na ní skoro neměl čas. A víš přece, jak to bylo se mnou“ Dořekla jsem poslední větu, s trochu zvláštním hlasem. „Floresta není jezdecká akademie, Floresta je druhá šance nalézt domov pro ty, kteří ho nemají, nebo z nějakých důvodů mít nemohou. Ty ho máš, a lepší než kdokoliv jiný koho znám, tak si toho važ.“ Vychrlila jsem ze sebe najednou, hlas se mi třásl, a po dořeknutí poslední věty se mi do očí nahrnuly slzy. Za poslední půlrok jsem se naučila na mámu nemyslet, ale přesto ve mně tahle přes deset let stará rána pořád příliš vřela. „Promiň“ omluvila jsem se blondýnce, vstala, odběhla od stolu, a vycupitala ze sálu. Našla jsem nejbližší toalety, zalezla na ně a pohlédla na sebe do zrcadla. Tužka byla trochu rozmazaná, takže jsem teď měla černé stíny pod očima a vypadala jsem jak z filmu Mrtvá nevěsta. Při té představy jsem se i přes slzy zasmála, sáhla do psaníčka, a začala si upravovat líčení – ještě, že jsem s sebou měla odličovací tamponky a veškeré líčení  Najednou vrzly dveře. „Promiň“ uslyšela jsem pípnout Stellu a jen jsem se na ní usmála do zrcadla. „To je dobrý. Já jen… Chtěla bych vědět jaký to je, když tě obejme někdo, kdo tě má opravdu rád.“ Usmála jsem se na ní, a blondýnka ke mně přistoupila, otočila si mě čelem k sobě, odhrnula vlasy, aby mi je nepocuchala, a objala mě. „Asi takové“ mrkla na mě, když mě pustila, a já se usmála. Doopravdy, i očima. „Mimoto, máš šanci jednou dát nějakému dítěti to, co tobě máma nedala. Milující rodinu a láskyplný domov. S koňmi, samozřejmě. Ale k tomu!“ zvýšila hlas, a já už tušila, co přijde. „Si musíš nejdřív najít chlapa. A kde je největší šance potkat pohledného, zodpovědného, starostlivého a společenského chlapa?“ „Na jezdeckém galavečeru“ dořekla jsem za ní otráveně, ale musela jsem se zase hned zasmát. „Díky Stell“ usmála jsem se na ní, a blondýnka na mě jen mrkla. „Víš že nemám ráda když jsi smutná. Kor na galavečeru“ usmála se, já přikývla, zhluboka se nadechla a upravila si linky. „Ukaž se mi! Jako nová“ zhodnotila mě blondýnka, usmála se na mě a vyvedla mě zpátky do sálu. Cítila jsem, že mám ještě trochu rudé oči, a tak jsem byla nervózní z toho, že bych se tam měla vrátit – co když někdo zaregistroval, že jsem ubrečená běžela ven? Teda pokud na těch čtrnácti centimetrových podpatcích jde běžet. Stella to vycítila, a svým malíčkem mě vzala za ten můj. Šly jsme tak blízko u sebe, že to bylo sotva postřehnutelné, pro mě šlo ale o obrovskou duševní i psychickou oporu. S hlavou hrdě vztyčenou jsem se tak vrátila do sálu, a vklouzla zpátky k našemu stolu. Sotva jsme se usadili, přišel k nám nějaký kluk. Mohlo mu být tak stejně jako nám, a mě přišel nějak povědomý. Ale žádný div, dnes tu byli všichni, co se dnes zúčastnili i honu, i když třeba jako diváci, tak jsem ho tam dost možná někde zahlédla. „Zdravím dámy. Sedíte tu samy?“ zeptal se, a Stella na mě hodila pohled, který měl znamenat asi něco jako Játiříkalaženatebeklucipoletí. Já jen zvedla oči v sloup a otočila se na toho kluka. „Jistě, klidně si přisedni.“ „Spíše přisedneme.. Jsem Martin, doprovod Joanie z Floresty, asi jí znáte. Studujete tam přeci taky, ne?“ Jakmile řekl, že dělá doprovod Joanie, hodila jsem po Stelle vítězoslavný pohled Játitoříkala .. vypadalo to asi jako když se Děd vševěd někoho snaží setřít pouhým pohledem Pak jsem se otočila zase na něj. „Já ano, jsem Kitty, a tohle je zase můj doprovod – Stella.“ Blondýnka se na něj usmála, ale zdaleka ne tak zářivě, jako když si při jeho příchodu myslela, že by to mohl být můj budoucí manžel. „A kde máš Joanie?“ zeptala jsem se ho, když zrovna se ve dveřích tmavovláska objevila. Měla na sobě slušivé, kratší červené šaty, s černými detaily. Zatímco Martin se otočil a sledoval svojí přicházející krásku, Stella se ke mně naklonila. „Stejně nám to sluší víc“ zašeptala mi do ucha a já stěží zadržovala smích. Tohle bude tvrdit po zbytek večera, i kdyby se tu objevily Emma Watson, Lana del Rey a Jenifer Lawrence v těch nejnádhernějších šatech. „Ahoj Kitty“ pozdravila Joanie, a trochu zaraženě se podívala na Stellu. „Ahoj, já jsem Stella. Joanie?“ zeptala se blondýnka, a já byla ráda, že se chová slušně Dovedla lidi na první dojem vyděsit. Nalily jsme si se Stellou trochu vody a já se musely napít, nervozitou ze všech těch lidí kolem mi docela vyschlo v krku. Byla jsem šťastná, že tu máme jen vodu, cokoliv jiného, sladšího, nebo bublinkovitějšího, bych asi velice brzy vyvrhla zase ven – Stella tenhle problém očividně neměla, jednohubky z ozdobeného tácku do sebe házela jednu za druhou a já přemýšlela jak to, že pořád tolik jí a přitom vypadá pořád tak dobře. Stella nebyla tak vychrtlá jako já, měla zdravou postavu, ploché břicho, hezké, dlouhé nohy, ale zároveň měla i trochu ženské tvary, prostě holka jak má být. To jen já jsem byla naprosto vychrtlá. Za poslední roky jsem trochu nabrala, nebylo tomu tak dávno co si o mě lidé mysleli, že jsem anorektička. Musela jsem kvůli tomu dokonce chodit za psychologem který usoudil, že se tím trestám za to, že ode mě máma odešla, že si nepřipadám dost dobrá a tak si myslím, že musím hubnout a nejíst. Fakt, že jím naprosto normálně, možná dokonce víc než bych měla, naprosto ignoroval.
Zazněly táhlé tóny orchestru, a lidé, postávající kolem barů, se usadili na svá místa. Asi minutku bylo dlouhé ticho, jen z podia se ozývala směsice tónů jak hudebníci zkoušeli, jestli se jim nerozladily nástroje. Postupně se v celém sále pozhasínalo, a na oponu nad pódiem zamířily dva reflektory. Opona se rozhrnula, a nám se naskytl pohled na prostorné pódium, orchestr a pohlednou blondýnku v krásných, bílých šatech. Orchestr začal hrát, a blondýnka začala zpívat Ave Maria. Jako obykle při podobných písních mi běhal mráz po zádech, ať už nad atmosférou, která v místnosti vznikla, nebo údivem nad tím, jak čistě to drobná blondýnka vyzpívá. V celém sále, kde se ještě před chvilkou ozývalo spoustu šumu a ruchu, nebylo krom jejího zpěvu slyšet absolutně nic. Ani zakašlání, nebo třeba jen poposunutí židle. Dokonce i Stella byla ticho, a to bylo co říct Dovedla jsem si představit, že má v hlavě tři tucty poznámek, které na mě vychrlí, jakmile hudba skončí, minimálně během potlesku. Teď jsme ale jen obě tiše seděly a v údivu naslouchaly tónům hudby. Neuniklo mi ale, že Stella zpěvačku sleduje možná až moc pečlivě – snad se snažila přijít na to, jestli nezpívá na playback A já se nedivila, představa, že je někdo schopný Ave Maria zazpívat takhle čistě, byla tak trochu neuvěřitelná. Hlas blondýnky pak na chvíli utichl a sálem se neslo houslové sólo. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ty tóny, tu atmosféru, to všechno. Pak začala opět zpívat blondýnka a bylo úplně jedno, že nikdo slovům nerozumí, vše co bylo potřeba, vyjadřovala melodie. Píseň skončila, a jak se lidi v sále postupně dostávali z fascinovaného tranzu, začínali tleskat. Náš stůl se k nim přidal, a Stella se na mě trochu káravě podívala – byla jsem pravidelný návštěvník divadla, a tlaskání jsem měla tak natrénované, že i bez jakékoliv snahy z mé strany bylo krásně znělé a hlasité Stellu to pokaždé vytáčelo.
Bouřlivý potlesk ještě dozníval, když na podium vystoupila Sue, a Niora s Tomem – v ten moment potlesk opět zesílil. Všichni tři byli hezky nastrojení, samozřejmě Sue měla jako už starší dáma přes šaty ještě svetřík, Tom byl v obleku a Niora? Měla na sobě šedé metalické upunté šaty až k zemi, vlasy svázané do drdolu a … Seklo jí to Dokonce i Stella tiše zahvízdla, díkybohu její projev v potlesku zanikl. Široce jsem se usmála a na blondýnku po mém boku se otočila. „Kočka, co?“ „No to docela… Sluší jí to už skoro tak jako nám.“ Uznala Stella a já se rozesmála, tohle už od ní byl sakra kompliment Potlesk pozvolna utichl, a slova se chopila Niora. Na tváři měla široký úsměv, a člověk se nemohl divit. Tohle všechno byla hlavně její zásluha, její dílo. Mohla na ně být právem hrdá  A nemyslím galavečer a hon, ale studentky, fakt, že dneska jely jak jely, že je Floresta dostatečně precizní, abychom si mohli dovolit pronajmout na jezdecký galavečer zámek.
„dobrý večer, dámy a pánové, hosté, studentky“ Začala Niora, a já se cítila trochu jako VIP, že patřím mezi studentky „Vítejte na dnešním galavečeru k ukončení jezdecké sezony 2013.“ Ozval se jásavý potlesk. „děkuji vám všem, že jste sem dnes přišli ocenit celoroční práci našich studentek a někteří se také účastnili dnešního Honu.“ Usmála se a předala mikrofon Sue. „Dnes večer jsme se tu sešly, abychom ocenily celoroční snažení našich pilných jezdkyň, které celý rok pracovali, soutěžili, prožívali pády i vítězství.“ Většina studentek, které byly na Florestě už nějakou tu chvilku a věděli o Nadvandiném pádu, se po ní při slově „pády“ podívaly, zatímco ona se snažila zachovat poker face „ano, ale nejen samotné studentky reprezentovaly letos Florestu, nemůžeme opomenout ani perfektní výsledky Nathana, Connora, Niory a také mé maličkosti.“ Převzal slovo Tom, a v sálem se rozlehl smích. „dovolte nám proto vyhlásit nejlepší jezdkyně této sezony.“ Přebrala si mikrofon Niora, a sálem se rozlehlo tiché napětí. „Za účast v reprezentaci v této sezóně si čestné ocenění zaslouží Maki s Lady“začala Niora, a reflektor vyhledal v sále mojí kamarádku. Neušlo mi, že v židli sedí poněkud zařezaně, očividně jí tohle ocenění překvapilo. Zazubila jsem se, a začala potlesk, ke kterému se postupně přidal i zbytek sálu. To už se Maki vzpamatovala, zvedla se a na plátně za podiem se začaly promítat všelijaké její fotky s Lady, dokonce se objevily i nějaká videa. Mělo to v sobě zvláštní atmosféru, ze které mi začal běhat mráz po zádech. „Na třetím místě se pak umístila Kitty s Asií.“ Pokračovala Niora, a ve mně hrklo. Trvalo mi asi dvě vteřiny, než mi došlo, že nejde o omyl, ale že mám vážně cenu za účast v sezóně. Jistě, závodily jsme, ale skoro jenom na místních závodech, mimo jsme vyjely jen jednou, a to na jízdu, která byla pro všechny holky z Floresty povinná. „Tak tohle nepochopím“ zamumlala jsem si, zvedla se, psaníčko nechala na stole a obešla sál, abych se dostala ke stolkům na podiu. Za ním už se promítala MÁ videa.. Postřehla jsem, že první byly ústřižky z parkuru, moje první závody s Asií. Tenkrát šlo o veřejný trénink Floresty, a byly to ani ne dva týdny, co jsem splnila licenci, takže ani ne měsíc, co jsme s Asií prvně skákaly… A vyhrály jsme v parkuru. Připadalo mi docela humorné, že jsem s drezurním koněm, se kterým jsem se na trénincích před závody věnovala hlavně drezuře, jsem vyhrála parkur a Kari, která na tom jezdecky byla podobně jako já, a měla parkurového koně a před závody najeto víc parkurů, dopadla líp v drezuře. Světlo stála mířilo na mě a já litovala, že nemám vlasy přes to rameno, které mám blíž k divákům, alespoň bych se za ně mohla schovat. Se sklopeným pohledem jsem si chytilasukni, abych si na ní na schodech nešlápla, a naušlo mi, že na plátně už se přehrávaly úseky z drezurky. Cestou k Nioře jsem se neubránila a na záznam se na vteřinku podívala. Došlo mi, že to jak jsem jezdila tenkrát nebyl nic v porovnání s tím, co s Asií dovedeme teď. Jsme sehrané, já vím co od ní čekat a vím jak na to reagovat. Zlepšil se mi celkový výraz sedu a pomůcky, takže naše jízdy vyhlíží přirozeněji – občas jsem se od některé z holek nechala při jízdě natočit na mobil, abych viděla, jaké dělám chyby. Otočila jsem se zpátky na Nioru, která se na mě usmívala a v rukou držela cenu, do níž bylo vyryté mé jméno, ocenění „3. Místo jezdkyně sezony 2013“ a hlavně Asiin kukuč. V ten moment mi to došlo. Uvědomila jsem si, kam jsem se za ten tři čtvrtě rok dokázala dostat, kam jsem se propracovala a že jsem získala mezi Floresťankami čestné místo. Začaly mě zalívat vlny adrenalinu – nebo to bylo taky štěstí v citelné podobě, každopádně se mi z toho naježily všechny chlupy na těle Podala jsem Nioře ruku, ta se na mě usmála a pogratulovala mi. „Děkuju mockrát“ zeširoka jsem se na ní usmála a blondýnka pokývla hlavou. Převzala jsem cenu a kytičku, a ještě jednou pohlédla na Asiin kukuč. Zařadila jsem se vedle Maki, která se na mě culila, a neodolala jsem pokušení naposled se otočit za podium, než vyhlásí další místo a objeví se videa zase někoho jiného. Co jsem tam spatřila mi vyrazilo dech. Byla to fotka ještě z dnešního honu. Šlo o tu poslední překážku, a tu širší, kterou fotila ona neznámá holka na Stellin foťák. Byla jsem na ní já s Asií, a po našem pravém boku i Stella s Marlenkou. Okamžik byl nádherně zachycený, kobylky zrovna ve skoku, nožky před sebou, ouška našpicovaná kupředu, a my se Stellou, obě vysmáté od ucha k uchu jsme si užívaly poslední okamžiky honu. Nechápala jsem, jak jim Stella stihla tu fotku dát – a hlavně jak VĚDĚLA, že by se jim hodila? Fotka prezentaci nádherně zakončovala, ale… jak??
„na druhém místě skončila Nadvandy s Valhallou, které patří zároveň velké uznání za překonávání zdravotních obtíží.“ Pokračovala Niora a já viděla, jak Nadvandy začala tleskat. Teprve za moment jí došlo, že je asi něco špatně, a že se vlastně říkalo její jméno. Na jejím obličeji byl ten okamžik jasně vidět, a já se tomu zasmála. Ell jí ze strany s několika slovy, které jsem neměla šanci slyšet postrčila, a Nadvandy se pomalu zvedla a kráčela na podium. Na sobě měla úchvatné černé krajkové šaty s krémovou podloží, a z vlasů nádherný, ale docela složitý drdol. Ten jí musela dělat Ell, sama by to rozhodně nezvládla.
Jí cenu předal Tom a já si nemohla nevšimnout, že má ve tváři pořád ještě šok. Za námi se rozjela videa ze závodů a jedna fotka z dnešního nástupu před Hubertem, jako pravá liška. Nadvandy se postavila k nám dvěma a my už čekaly na vyhlášení poslední, nejlepší jezdkyně této sezony. Výsledek teda nepřekvapil asi nikoho, ale o to větší uznání si Bloodye zasloužila  Vystoupila na podium jako jediná docela v klidu, převzala si od Niory cenu, gratulaci a kytku, a stoupla si na konec řady. Pohlédla jsem mezi diváky, ale jak na nás svítily reflektory, bylo jen velmi špatně něco vidět. „Prosím potlesk pro nejlepší jezdkyně této sezony!“ zvolala Niora, my jsme se všechny čtyři uklonily, a pak postupně odkráčely z podia zpátky ke stolům. Cítila jsem, jak jsem rudá jak rajče, rozhodně jsem neměla v plánu lézt tenhle večer, před zraky tolika lidí, na podium Stella se na mě už zdálky vítězoslavně usmívala, vypadala že z toho má pomalu větší radost než já Ale v momentě, kdy jsem zasedla, místo toho aby mi blahopřála k ceně, zazubila se a pochválila sama sebe. „Pěknej konec prezentace, co? Já viděla jaks na tu fotku zírala“ smála se hrdě od ucha k uchu a já se rozesmála. „No to docela.. Tu fotku mi MUSÍŠ poslat“ „Dárek k vánocům“ připomněla mi Stella a já pokývala hlavou. „A jo vlastně. To bych měla vymyslet něco pro tebe“ odfrkla jsem si, a začala si prohlížet broušenou cenu. Byla jednoduše – nádherná. Asie byla zachycená naprosto přesně, dokonce i v očích měla tu samou jiskru jako jindy. Konečky prstů jsem pohladila cenu na místě, kde měla kobylka hlavu. V ten moment jsem si všimla, že se přes Asii objevila dorbná šmouha – na podiu jsem se samým stresem začala docela potit, a jak jsem držela v rukou kytku a cenu, měla jsem dlaně docela zpocené, a tak jsem Asii trochu umatlala. Vytáhla jsem z psaníčka látkový kapesníček a kobylku si vyleštila. Stella si cenu jen mlčky obdivně prohlížela, když na podium znovu vystoupila pěvkyně, a začala píseň Memories. Měla jsem dojem, že je z muzikálu Kočky, ale jistá jsem si nebyla. Hudba už nebyla až tak vznešená, stejně ale navozovala slavnostní atmosféru, a já cítila, jak mi buší srdce. To byl sice ještě zbytkáč z podia, ale píseň ho ještě prodlužovala. Vyvolávala ve mně takové návaly emocí, jaké jsem jen tak nepociťovala. Před očima jsem pořád viděla ta videa ze závodů a přemýšlela jsem, jak jsem se za ten půlrok zlepšila. V duchu jsem se tetelila radostí, ale padala na mě zvláštní nostalgie a já musela docela zhluboka dýchat, abych to všechno dokázala vstřebat.
Píseň skončila, a původně slavnostní, vážná a tak nějak vznešená nálada se proměnila ve sborový výbuch smíchu. Ale bayste pochopili proč – zkoušeli jste si někdy představit kombinaci Koblížka z pohádky O Koblížkovi, anglického gentlemana a Poirota, to vše v jednom? Jestli ne, tak si to představte, dejte tomu blonďatý drdol, jezdecké vojenské rajtky a tak nějak vypadala naše Niora.Vypané břicho se jí natřásalo, jak se smála té situaci, a když se vedle ní objevil pan Liwrey, pro změnu vystylovaný jak kombinace Poirota s panem Tau, opět ve vojenských rajtkách, rozesmála se tak, že jí začal padat knírek. Musela si ho přidržovat, a jak ho zpátky přidělávala, dělala grimasy v obličeji, což diváky, pana Liwreye, a ve výsledku i Nioru, rozesmívalo ještě víc. Panu Liwreyovi se sice nemělo co natřásat, přesto pohled na dva dospělé, s kloboukem, knírkem a ve vojenských rajtkách, jak se telí jeden druhému… Jestli můžu přejít do angličtiny, It made my day Se Stellou jsme se tam vzadu lámaly smíchy, tak moc, že místo smíchu jsme jen vydávaly tiché, neurčité výdechy a mlátili jsme sebou jak retardovaný tuleňové.. Niora chvilka pomalu, zhluboka, stále s pusou do širokého úsměvu dýchala, pak vzala do ruky mikrofon a užuž se nadechovala že začne mluvit, když se znovu rozesmála, a útržek jejího smícho zazněl do zapnutého mikrofonu, než otočila hlavu a snažila se uklidnit, ačkoliv bylo vidět, jak se smíchy celá třese. Sál znovu vypukl v hurónský smích, a Stella, jakmile mohla mluvit, mi pošeptala „Bejt to ta vychovatelka od vás z domova tak si ten knírek ani nemusí nalepovat…“ Vyprskla jsem smíchy, a uvědomila si, že Stella má pravdu Bůhví, jak dlouho tyhle výbuchy pokračovaly, ale nakonec se Niora uklidnila, vzala do ruky mikrofon a začala mluvit, ačkoliv pusu měla pořád široce roztaženou do úsměvu. Mě ta moje už od smíchu začala bolet, ale pokusila jsem se přestat smát, ačkoliv mi to moc nešlo – se rty stisknutými k sobě jsem tak poskakovala na židli, jak jsem se snažila zadržovat smích – jak jsem se jednou rozesmála, bylo těžké přestat „No to je dost, že jste si konečně jako správné dámy vzaly sukně“ pohlédla na nás Niora a pokusila se navodit přísný pohled. Zpoza vysokého cylindru a knírku působila … no Pak se opět usmála tím jejím úsměvem, a přivolala k sobě na podium Letošní lišku, Nadvandy. Nadvandy se stále ještě trochu smála, a s pohledem upřeným na orchestr vystoupala schůdky. „je třeba ocenit nelehkou práci, kterou liška každoročně má. Ať už je to s přípravou samotné trasy, nebo s vedením celého lotu jezdců. Nad se tohoto úkonu zhostila však na výbornou a připravila nám nádherný Hon. Děkujeme.“ Vyjádřila se Nia, a Nadvandy začínala rudnout. Usmála jsem se, ocenění jí náleželo po právu, hon jsem si naprosto užila a trasa byla výborná. Tleskala jsem proto jako divá, když Nadvandy gratulovali. Niora se jí pak pokusila obejmout, ale přes ten pupek to šlo sakra těžko Zasmála jsem se, a to už k Nadvandy přispěchala jakási dívčina a trofej jí brala… „Já chci taky!“ zakňučela Stella a já jí sjela naoko káravým pohledem. „Nyní nastal čas, abychom vyhlásili Královnu honu!“ zvolala slavnostně Niora, a při slově Královna se pan Liwrey napřímil, zasalutoval a jak se rychle narovnal, knírek se mu svezl na bradu… To nás se Stellou znovu rozesmálo, nicméně napětí v sále brzy udělalo své a my opět zvážněly. „dámy a pánové, dovolte mi vyhlásit absolutní vítězku letošního, již čtvrtého, honu na lišku, kterou se stává…“ prodloužila to napětí ještě Niora, když to Nad nevydržela a vypískla „ELL!“
Spustila se ohromný potlesk a světla se namířila na novopečenou královnu. Bylo vidět, jak Ell strnula. Koho by tohle nerozrušilo  Blondýnka vzala korunku ze svých vlasů, a odhodila jí jentak ledabyla na stůl. Nojo, kam se hrabe nějaká bižuterie na korunku z listí Zvedla se, a pak už s celkem klidným výrazem odkráčela na podium. Nadvandy vypadala že je z toho víc rozrušená než Ell Zasmála jsem se tomu, ale dál tleskala. Ell si to zasloužila, s Dariem za tu dobu co byla zase na Florestě odvedla pořádný kus práce a to na Honu přineslo své ovoce. Napadlo mě, že jak vyměnila svojí korunku za tu z větviček, je to jakoby se z princezny stala královna. Objala se s Niorou, podala ruku panu Liwreymu, a pak samozřejmě nadšené objetí – nebo spíše sevření – od Nad. To už k ní ale přistoupila Niora, a na její elegantní, ale jednoduchý účes, posadila korunku z větviček, červených bobulí a šípků. Ell to moc slušelo, vypadala jako víla  Potlesk pořád neutichal, ani když si Ell přebrala trofej a kytičku. Teprve když jí Niora předala mikrofon, sál se postupně utišil a nechal jí prostor promluvit. „Jsem neuvěřitelně šťastná a je mi ctí, že se příští rok mohu zúčastnit slavnostního honu jako liška.“ Začala, a o pravdivosti jejích slov svědčil široký úsměv na tváři. „A pro vás mám jednu radu. Začněte tvrdě trénovat, protože já s Dariem jsem nepolapitelná“ dodala pak s ďábelskou jiskrou v oku, a všichni v sále se zasmáli. Hlavně Floresťanky, přeci jenom Darius je docela rychlík Ell se ještě jednou široce usmála a bylo vidět, jak si vychutnává potlesk. Stála tam ve světle reflektorů, které odrážely její blonďaté vlasy, a jak byla perfektně upravená – a ještě k tomu v nádherných šatech – vypadala naprosto dokonale, a mě bodnul osten žárlivosti Stella to zřejmě postřehla, protože se ke mně znovu naklonila a zašeptala „Stejně vypadáme líp.“ To mě rozesmálo, otočila jsem se na blonďatou kamarádku, která na mě jen vesele mrkla, a tleskala dál. Ell se naposledy uklonila, a sestoupila z podia dolu.
Všichni jsme čekali, že Niora nějak celé vyhlašování zakončí a bude volný program… Omyl. „Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní“ začala, a většina Floresťanek kulila oči… Trochu výkyv z programu, ne? Niora se teď na chvilku odmlčela a loupla po nás pohledem, aby prodloužila napětí.
„Svou neobyčejně mistrovskou jízdou si tuto čest vysloužila Bloodye.“dokončila nakonec, a reflektory si v davu už podruhé za dnešní večer našly brunetku, která teď vypadala, jakoby jí právě někdo řekl, že Dekameron je původem jednorožec… Jakoby absolutně nechápala, co se to tu děje, a považovala to za jakýsi nepovedený aprílový žertík Stella se ke mně naklonila a situaci mi do ucha komentovala. „Realization in three, two, one..“ Nevím jak to udělala, ale přesně podle její odpočítávání se Blood zvedla, zhluboka se nadechla, vydechla, a za hlasitého potlesku a jásotu všech vedoucích (Jake přidal vítězoslavné písknutí na prsty) se vydala na podium. Tam jí už čekala Niora, které se ve tváři zračil nejen ten její úsměv „Tojsemtězasejednoudostala 3“ale i hrdost, byla vidět že je na Bloodye pyšná. A bylo to po právu  Tleskali jsme všichni jako diví a Niora se jen zazubila do mikrofonu „Moc nejásejte, stejně se mě nezbavíte.. příští rok nastupuju jako Vrchní lovčí“ Všichni jsme se tomu, že bychom se měli Niory zbavit, zasmáli. Bloodye celá rozklepaá převzala cenu, a pak se ještě otočila do davu diváků. Vypadala šťastně, ale zároveň zaraženě a překvapeně. I když tomu se člověk nemohl divit. Uklonila se, a s trofejí a kytkou se vydala po schůdcích zpátky dolu. Snad to bylo z toho, jak se jí klepaly nohy, ale málem cestou ze schodů slítla. To už Stella netrpělivě vyčkávala do přestávky, a mlsně sledovala bar s jídlem opodál. (Jednohubky z našeho stolu už zmizely… Hádejte čí to byla práce? Napovím vám, já, Joanie ani Martin jsme se jich ani nedotkli) Niora si ještě jednou vzala mikrofon, a přišla ještě jedna „Rána do zad.“
"Rozhodla jsem se ještě předat cenu čestného uznání, protože této slečně unikla královna skutečně jen o vlas.. Kitty, pojď prosím rovněž za námi." Nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale chvilku jsem tam jen tak seděla, a mrkala. Pak přišlo štípnutí. Nic. Silnější štípnutí. Pořád nic. V ten moment jsem úplně cítila, jak mi po mozku běhá nápis „Loading…“ jak jsem se s touhle větou vypořádávala. Teprve potom mi to došlo. „Wait, WAT?“ vypískla jsem, a můj… no… lehce nespolečenský projev díkybohu zaniknul v potlesku Zvlášť Stella vedle mě jásala obzvlášť bouřlivě, a jelikož jsem pořád seděla, tak nějak zaskočená tím, co se to děje, strčila do mě. „Dělej, ať může bejt pauza a já můžu jít jíst“ Ale zazubila se, a já jí věnovala jeden káravý pohled Zvedla jsem se a na nohou, které byly jako z rosolu, jsem odkráčela k podiu. Schod za schodem jsem se modlila, ať sebou neseknu, protože mi vzrušením začalo hučet v uších a motala se mi hlava. Jakoby všechno probíhalo ve snu. Niora ke mně přistoupila a začala na mě mluvit, a já jen sotva zvládala vnímat, co říká, jak jsem byla rozrušená. Pogratulovala mi a já se pokusila nevnímat adrenalin, který mi projížděl tělem. Převzala jsem kytku i trofej, a Niora se mě pokusila obejmout. Zdůrazňuji – pokusila. Nechápu, jak to holky přede mnou dokázaly, snad že byli na nižších botkách a více se tak k Nioře nahnuly, ale obejmout blondýnku s takhle vycpaným pupkem se ukázalo jako nemožné. Chvilku jsme se snažily dostat se do takové pozice, abychomto dokázaly, ale po asi dvaceti vteřinách snažení a smíchu jsme si nakonec jen s úsměvem podaly ruce. Uklonila jsem se, a to už orchestr za mnou začal emně vyhrávat jakousi víteznou ódu. Sestoupila jsem ze schodů, a mířila ke Stelle, která pořád nadšeně tleskala. Jakmile jsem došla blíž, slyšela jsem i její největší ocenění – zpívala mi We are the champions přímo do ucha Jen jsem se na ní trochu nervózně zazubila, trofej i kytku přidala k trofeji s Asií a snažila se rozdýchat to, co se právě stalo. „Prosím potlesk pro Lišku podšitou – nadvandy, letošní královnu honu Ell, budoucího Mastera Bloodye a čestně uznanou Kitty“ hlásala Niora z podia, a mě při vyslovení mého jména přejel mráz po zádech, ne ale strachem, nýbrž vzrušením. Bylo to neuvěřitelné.
Na chviličku jsem zavřela oči a pomalu to všechno rozdýchávala. Jakmile jsem je otevřela, uviděla jsem Stellu, jak si trofeje prohlíží. Tušila jsem, že omrzí, že s marlenkou nic podobného nezískala. „Jsou krásný“ špitla blondýnka, a já přikývla. „Musíš jich mít na pokoji už spoustu…“ „Ani ne. Většinu z akcí na Florestě, což jsou spíš poděkování za účast“ usmála jsem se ve snaze kamarádku povzbudit. Stella vrátila trofej na místo, a otočila se na mě. „A nesmutni … pořád máš mnohem víc výher ze závodů, vem si ty stužky co máš ze závodů s Hnědáčkem“ připomněla jsem Stelle výzdobu jejího pokoje, kde dominantou jedné stěny byla velká korková nástěnka se zapíchanými stužkami, nad ní se pak přes celou zeď táhla polička s poháry, medailemi a fotkami ze závodů. Za těch osm let co ho Stella jezdila toho zvládli nasbírat opravdu hodně. Blondýnka se pousmála. „To je fakt...“ usmála se na mě, a já v jejích očích viděla omluvu za její dnešní chování. Jen jsem jí lehce objala, a povzbudivě na ní mrkla.
„A teď ta zábavná část“ promluvila znovu Niora, a v očích jí hrály jiskřičky. „Na řadě jsou tresty z dnešního honu. Takže prosím aby nastoupili k výkonu trestu: Luke, Sam a Jake, Bloodye, Noemi a Clair, Laila, Eliz, Maki, Joanie, a Kitty.“ Stella vedle mě zatleskala, fakt že si budu muset odpykat trest se jí evidentně líbil Zvedla jsem se a odkráčela na podium – dnes už potřetí. No, s mým plánem moc se neukazovat se to nějak neshodovalo Nastoupili jsme si do řady a Niora k sobě volala jednotlivé jezdce, případně skupinky. „Luke, Sam a Jake“ přivolala si k sobě kluky z westernu a já si uvědomila, jak si je Stella mlsně prohlíží. Určitě uvažuje, jestli nějakej z nich není ještě nezadanej… V duchu jsem zvedla oči v sloup a neubránila se malému potřesení hlavou, ta holka byla šílená „Pokusili jste se ukradnout Masterovi přilbu. Jako trest vám ukládám vaše westernové klobouky, naplněné vodou.“ Ke klukům přistoupil Tom a opatrně jim je podal. Samozřejmě to kluci camrali všude možně, po zemi, po oblecích, po vlasech, a mě bylo jasný, že Stella už uvažuje, jestli se pak někam nepůjdou převléknout do suchýho… Pak mi pohled sjel na podlahu na podiu. Čůrky vody, větvičky… no, uklízečka z nás mít radost nebude.
„Bloodye, Noemi a Clair“ vyzvala Niora další trojici provinilců, a holky se posunuly před ředitelku. Vypadaly všechny docela ustrašeně, přece jenom znaly Niořiny nápady „Předjetí mastera“ zahlásila Niora, a já bych byla přísahala, že jsem v jejím tónu zaslechla zuřivé zavrčení „Za trest musí následující hodinu chodit přivázané k sobě“ vyřkla verdikt, a podala holkám dva kusy provazu, dostatečně dlouhé ke svázání dvou zápěstí. Bloodye vykulila oči a já se začínala děsit, co je připraveného pro mě Zatímco holky se domlouvaly, kdo bude uprostřed, a začaly bojovat s uzly tak, aby si kompletně neodkrvily ruce, Tom odněkud zezadu přinesl necky s vodou. Všimla jsem si, že na jejich hladině plavou dvě jablka. Já, Maki, Joanie, Laila i Eliz, které jsme ještě čekaly na výkon trestu, jsme na sucho polkly. S upraveným účesem se do tohohle nikomu nijak zvlášť nechtělo. Niora si nás přeměřila pohledem a já se začala modlit, aby nešlo o mě. „Laila a Eliz!“ zvolala najednou Niuš a mě spadl kámen ze srdce. Zato obě holčiny vypadaly, že ze svého úkolu moc nadšené nejsou. „Nakrmily dříve sebe než své koně. Za trest musí pusou vyndat jablko z těchto necek“ přednesla Niora, a obě holky poklekly, aby se k vodě lépe dostaly. První šla na řadu Eliz, které se povedlo jablko vylovit poměrně rychle, i tak byla ale docela zamáčená a já si všimla, že se jí lehounce rozmazala řasenka. Oproti tomu Laila se svým úkolem bojovala, a zatímco se snažila jablko ulovit, naklonila jsem se k Maki. „Trochu se bojím co si vymyslela na nás.“ Blondýnka jenom přikývla a dál hypnotizovaně sledovala Lailu. Když i ona zvedla umáčenou hlavu a jablkem v puse, spustil se v sálu hřmotný potlesk a já se k němu s úsměvem připojila. Necky byly odneseny a Niora se otočila na Maki. Neušlo mi, že ředitelka má v ruce složený jakýsi pruh látky, či co to bylo. „Maki.“ Předvolala pak Niora mojí kamarádku a když k ní Maki přistoupila, dostala do ruky to cosi, co Niora držela. „Zašpinění slavnostního oděvu“ přednesla Niora, a Maki začala rozkládat bílý pruh, ze kterého se vyklubala šerpa. „Za trest musí následující hodinu chodit s touto šerpou.“ To už Maki šerpu rozložila a jak jsem stála za ní, nápis jsem bezvadně přečetla. Vyprskla jsem smíchy, stejně tak se ale rozesmál i zbytek sálu, když jim Maki ukázala šerpu s nápisem „Jsem prase.“ Niora se na Maki sladce usmívala, když kamarádka scházela ze schodů s šerpou přes šaty. „Joanie“ předvolala Niora poslední dívku, která stála na podiu se mnou. „O pauze nedala Bouři bederku.“ Zdůraznila Niora Joanino provinění, a otočila se za sebe, odkud přicházela Sue s čímsí, co vypadalo jako kombinace kožichu a spacáku do hor. „Za trest musí strávit následující tři čtvrtě hodinu v kabátu mé matky“ ozvala se Sue, a já už přemýšlela, čím jsem se asi provinila já. Podbiřnšík i nánosník jsem povolila, bederku jsem Asii dala, měla kamaše, botičky, gelovku, ráno dostala krmení, Mastera jsem nepředjela, žádný naschvál jsem nevyvedla… Ale to už se Niora otočila na mě, s tím jejím zlověstným blýskáním v očích, a ve mně zůstala jen malá dušička „A nakonec Kitty“ vychutnávala si svou poslední oběť Niora, a já udělala ten jeden krok, který stačil k překonání vzdálenosti mezi námi. „Nechala koně žrát za jízdy“ řekla Niora, a já se zamyslela. Žrát? Asie si k té trávě ani nečuchla… Teprve když Tom Nioře podal modřínovou větvičku, vzpomněla jsem si na větev, kterou si Asie po pauze utrhla. „Následující půlhodinu bude mít v puse modřínovou větévku, a nesmí tedy mluvit“ dořekla Niora a po větě „nesmí tedy mluvit“ se ozval výbuch smíchu z té části sálu, kde seděla Stella. Tohle pro ní byla ohromná výhra, dovedla jsem si představit že ma zavlíkne k prvnímu hezkýmu klukovi, kterej bude volnej a řekne že sice nemůžu mluvit, ale chtěla jsem si s ním zatancovat… a bude jí jedno, že o nic takového nestojím, já nebudu mít žádnou šanci to tomu klukovi vysvětlit Budu tak plně v její moci…
Pokusila jsem se zachovat poker face, ale šlo to docela těžko, zvlášť když mi Niora podala větvičku a já si jí strčila do pusy. „Pfipabám fi iako kužák“ (přeloženo do češtiny: Připadám si jako kuřák ) zašišlala jsem přes větvičku, ale Niora mě napomenula. „Žádné mluvení. Odpočet!“ zavolala, a na plátně za námi se objevilo odpočítávání na hodinách. Stiskla jsem větévku zuby a sešla schody dolu z podia a za Stellou. Tý se v očích blyštilo ještě víc jiskřiček než Nioře, a já se jí začínala bát Nemohla jsem ale mluvit, tak jsem jen lehce zakňučela, a Stella se ďábelsky rozesmála. Zalomila jsem ruce vzhůru v gestu: „Bože za co?!“ Když Niora ještě jednou poděkovala za účast na honu a na dnešním Gala, vyhlásila třiceti minutovu pauzu. „Tak jdeme se podívat na půl hoďky do zahrady?“ slyšela jsem Martina k Joanie. „Jo, aspoň mi nebude takový vedro…“vydechla černovláska a zvedla se. „Půjdeme s váma!“ vylítla Stella ze židle, a já na ní všemožně, aby mě Martin nezaznamenal, gestikulovala, že bychom jim asi měli nechat soukromí… Jenže blondýny jsou občas prostě blondýny Takže jsem jí nakonec prostě čpla za zápěstí a odvlékla k tomu baru s jídlem, po kterým tak mlsně pošilhávala před vyhlášením trestů. To zafungovalo, a Stella nakonec nabrala vlastní rychlost. Vzala si jeden z talířků, které tu byly připraveny a začala si nabírat všechno možný, co našla. Já jen stála opodál, ono s modřínovou větvičkou v puse se docela blbě jí Ne že bych to někdy zkoušela…
Najednou jsem si všimla u dveří shluku holek a mezi FLoresťankami byla ještě jedna, ačkoliv ne neznámá tvář. No jistě… Haper. Pousmála jsem se,pořádně jsem jí nepoznala, ona si mě snad ani nepamatovala - odešla, když jsem byla na Florestě tak.. Měsíc? Asi. Přesto já si jí pamatovala zcela skvěle. Často jsem jí na hale z tribuny pozorovala, jak jezdila svého grošáčka, hodně věcí jsem okoukala od ní, jen ona o tom asi neměla ani tušení. Mimoto se nesmazatelně nezapsala jen do valáškovy duše, ale do historie celé Floresty. Ačkoliv už na akademii nestudovala, stále byla FLoresťanka a vždycky bude. Patřila k oněm legendám, na které se jednoduše nezapomíná. Pozorovala jsem Bloodye, Maki a Nad s Ell, jak se s ní bouřlivě objímají a vypráví si zážitky. Všechny byly dojaté, včetně samotné Hap. A kdo by nebyl? Musel to pro ní být takový menší návrat domů 

Najednou jsem si všimla, jak Stella u baru zbystřila. A ne kvůli jídlu. To mohlo znamenat jediné… uviděla nějakého kluka, kterého považovala za vhodného kandidáta pro mě. Podívala jsem se jejím směrem… Mezi davem holek stál jeden jediný kluk, Connor. No to tak … Došlo mi, že je vhodný čas se vytratit, takže jsem využila Stelliné nepozornosti a proklouzla dveřmi, a přes balkon do zahrady.
Ovanul mě chladný zimní vzduch, přeci jenom už bylo jen pár stupňů nad nulou a jediné, co jsem měla od prsou nahoru, byly moje vlasy. Ale upřímně, i ty docela stačily, jak byly bohaté, docela mě hřály Zámecká zahrada byla nádherná… Nešlo o takovou tu klasickou, přezdobenou zahradu, kde byl každý keř na milimetr přesně zastřižený, s kytkami co k sobě musely odstínově bezvadně ladit a přitom to všechno obvykle působilo kýčovitě. Tady byla ale jen táhnoucí se linie nízkých keřů zastřižená do kulata, pak posekaný trávník a o kus dál takový malinkatý lesík, kde rostly jehličnany i listnáče, a vypadalo to, že zcela nahodile. Působilo to hezky přírodně a mě napadlo, skočit si do šatny pro tašku s botami – v trávě se přeci jenom chodilo na vysokých podpatcích docela blbě Zaplula jsem k aštně a ukázala paní za pultem lísteček, a rukama naznačila tašku. Postarší dáma na mě koukala docela vytřeštěně, přece jenom představte si, že za vámi přijde šestnáctiletá puberťačka a větvičkou v puse a začne divoce máchat rukama.. Nakonec jsme se ale domluvily, díkybohu. Takže jsem se přezula, podpatky schovala do tašky a tu ukryla hezk do jednoho z keříků – nechtělo se mi pak do šatny vracet – když budu zpátky do sálu spěchat, bude rychlejší přezout se tady a pak to vzít rovnou po vekovních schodech na balkon.
V pohodlných botkách jsem se vydala nízkou trávou – z vlasů jsem si vyndala jednu sponku z těch, co mi je držely na straně, a s ní jsem zafasádovala šaty tak, že držely nahoře a já si je necourala po zemi. Zalezla jsem si do zákrytu stromů a teprve tady jsem si připadala v bezpečí… Z toho ruchu a množství lidí mi nebylo úplně nejlíp, a v přírodě, u stromů jsem se cítila vždy … skvěle. Jakobych tak nějak zapadala… asi jsem prostě dřevo Zlehka jsem přejela po drsné kůře vysokého jehličnanu a zhluboka se nadechla jeho vůně. Stella mě touhle dobou už určitě hledá. Asi půl minuty bude nadávat, a pak se zaklá s prvním hezkým klukem, do kterýho nebude zavěšená holka… jak jí tak znám Ovanul mě studený vítr a já se trochu zatřásla zimou. Ale bylo mi báječně. Zavřela jsem oči a opřela se zády a kůru stromu. Třetí cena za účast na sezoně, čestné uznání za dnešní hon… Začínalo mi docházet, že jsem se do Floresty už skutečně začlenila. Jistě, patřila jsem ke služebně nejstarším členkám, ale nikdy mě nenapadlo, že k nejzkušenějším. Brávala jsem to tak,že ty lepší a zkušenější kvůli okolnostem musely odejít, a já se tak posouvala nahoru bez svého přičinění… Karin, Sharon, Ess… Nikdy mě nenapadlo, že bych si takovouhle pozici skutečně zasloužila. To byl důvod, proč mě víc vzalo četné ocenění z honu, než cena za reprezentaci za sezónu. Jistě, i ta mě překvapila a nevýslovně potěšila, ale čestné ocenění? Byl to pro mě takový důkaz, že jsem si tuhle pozici vážně zasloužila. Nešlo o něco, co prostě bylo třeba udělit, naopak. Jakoby mi tám vedení akademie dalo najevo „Ano, tohle chceme, jdeš správnou cestou a jsi v tom dobrá.“ Proto jsem na něj byla hrdá…
Celá šťastná jsem se usmála od ucha k uchu, skutečně jsem si zřejmě titul Floresťanka zasloužila. Začínala jsem dokonce věřit tomu, že zvládnu VAZ Samozřejmě, bude to stát hodně práce a tréninku, ale s Asií jsem to mohla zvládnout. Vyšla jsem z úkrytu stromů a mířila zpátky k zámku, přestávka už bude možná brzy končit, a já nechtěla dorazit pozdě. Přezula jsem se a igelitku si dala do šatny, když byl čas  Pak jsem vystoupila nahoru do sálu a první co jsem spatřila byla Stella, jak se o něčem baví s Connorem. Zřejmě jim oběma bylo fajn, a já se tedy rozhodla je nerušit a šla si sednout ke stolu. Většina stolů byly zasunuté více ke straně, ale náš stál u rohu, takže zůstal na svém místě a já ho nemusela hledat To už jsem si všimla, že na odpočítávání za podiem už uplynula půhodina.. pauza tedy brzy skončí, ale hlavně, já si můžu vyndat větvičku z pusy.
Za chvilku už ke mně zaplula i Stella. „Kdes byla?“ vyptávala se obezřetně, jakoby čekalas na ní něco chystám. „Utíkala před tebou“ „A cos tam prováděla, že máš kůru ve vlasech?“ ptala se dál Stella a z hnědých vlasů mi vytáhla kousíček kůry… Jejda „Ale nikde a nic“ odpověděla jsem tajuplně, což Stellu jenom nabudilo.. bavilo mě jí takhle provokovat. „A S KÝM??“ vyjekla když si všimla, že mám drobounké zbytky kůry i zezadu na šatech a že mám trošilinku pomuchlané šaty, jak jsem je měla sepnuté sponkou z vlasů. Tohle jí teda napnulo spolehlivě „Ono se to tváří cudně jak panenka Marie, a jak to člověk ztratí z očí tak tohle??“ Vypískla Stella, ačkoliv jí muselo být jasné že to není jak to vypadá .. ačkoliv to tak vážně vypadalo „Ale noták!“ protáhla jsem, protože mě nenapadalo nic na vlastní obranu To se ale ozvala elektrická kytara a na podium vstoupila Niora, už zase nalíčená, učesaná a převlečená. Dnes již naposled vás ruším, tentokráte již jen proto, abych vám popřála krásný zbytek Svatohubertské zábavy a popřála vám pěknou - VOLNOU - zábavu." Usmála se do mikrofonu, a za ní už začala hrát jedna místní kapela. Se Stellou jsme se po sobě jen podívaly, a už jsme si to valily na parket Přes léto, které jsem strávila z valné části u ní, mě naučila některé společenské tance, s tím, že já se učila pánské kroky. A když na podiu začali vyhrávat chachu, neodolaly jsme, já si teda zula svoje vysoké botky, protože v těch by to šlo docela blbě Opět si sepnula šaty, abych si na ně nešlapala, a už cupitala jen v silonkách za Stellou. Chytily jsme se do tanečního držení, odpočítaly si takty a začaly. Působily jsme tam trochu zvláštně, na parketu jsme byly mezi prvními a jediné obě holky Ale proč ne, že. A když Stella prohlásila, že z přítomných kluků a pánů tančím asi nejlíp, dost jsem se rozesmála.. přeci jenom, zamilované páry, kterých byl na parketu přebytek, se spíš tak nějak pohupovaly do rytmu a zírali si do očí… za zvuku elektrické kytary… no romantika Zatímco my se Stellou jsme si odpočítávaly takty a snažily se rozpomenout se na všechny variace ze speciálek, rozesmívaly se svými chybami, výrazy a když píseň skončila, byly jsme už vysmátý jak veverku na energy drinku. Daly jsme ještě dvě písně – quickstep a jive, a odešla se k baru trochu napít. Stella – Rebel – upila trochu šampaňskýho, zatímco já si cucala jablečný džus. Kousek od nás stály Bloodye, Noemi a Clair – jim měl trest vypršet až asi za čtvrt hoďky, takže yly ještě pořád uvázané u sebe. Bylo doceal vtipný sledovat, jak se Noemi – která stála uprostřed, a měla tak svázané obě ruce – snaží pít a jíst „Gratuluju k úspěchům“ přistoupila jsem k Bloodye, a ta se jen usmála, a poděkovala. Clair právě krmila Noemi, takže jsme měly tak nějak soukromí To se už ale u nás objevila Stella a vetřela se ke mně. „Představíš mě?“ usmála se, ale kupodivu ne tím jejím typickým, potrhlým úsměvem, ale naprosto normálně a mile. Jak neobvyklé „Jasně. Bloodye, Noemi, Clair“ představila jsem blondýnce popořadě všechny tři holčiny. „Tohle je Stella, moje nejlepší kamarádka“ usmála jsem se, a Stella si všechny tři holčiny prohlédla. „Viděla jsem dneska na honu tvojí kobylku, je moc pěkná.“ Ozvala se Noemi, a Stella pokývla hlavou. „Děkuju. Šestiletá hannoverka, mám jí teprve chvilku.“ „První vlastní kůň?“ „No kůň jo, ale od osmi let mám poníka. Jmenuje se Kornelius, ale protože mi nepřišlo, že se to na poníka hodí, přejmenovala jsem ho na Hnědáčka. První chyba: Nechat osmiletou holku vybírat jméno koni.“ Smála se Stella a já nestíhala žasnout. Nikdy jsem si nezvykla na tu proměnu, jakou Stella prodělala, jakmile chtěla udělat dobrý dojem. Obvykle byla ukec

kitty: Ehe, asi jsem se rozepsala trochu moc (Můj předešlý pokud o dovložení toho co se nevložilo trochu nevyšel, tak se omlouvám za spam Tady je pokračování... O )
Obvykle byla ukecaná, hladová, vysmátá, dokud nepřišla ke koním, kde se měnila v rozumnou, zodpovědnou a přitom stále veselou. A stejně se chovala i k novým známostem… Dělala si díky tomu docela dost přátel, ale jen málokoho si pustila trochu víc k tělu… Za to, že jsem byla její nejbližší kamarádka jsem tedy byla vděčná  V klidu jsem se napila, dala si jeden obložený chlebíček a sledovala holky, docela si padly do oka. Stella se začínala zase více uvolňovat z té své vychované dívčiny, a smála se hlasitěji a více. Nicméně po chvilce si odskočila na záchod a já se rozhodla jít s ní, a před zrcadlem jsem si odstranila z vlasů ty kousky kůry a upravila šaty. Srovnala jsem si i make-up, a se Stellou jsme se vrátily do sálu. Chvilku jsme opět strávily na parketě (waltz… hehe ) a pak si Stella odskočila zavolat rodičům, že je všechno ok a já si šla sednout k našemu stolu. Joanie s Martinem se pořád nevrátili, (kupodivu .. ) a ke mně si přisedly už rozvázané Bloodye a Noemi. Docela mě to zarazilo, člověk by čekal, že když za sebou Blood už netahá dvě další holky, bude chtít mít chvilku intimčo s Jakem A ono ne. Chvilku jsem si takhle brunetku dobírala, když si k nám přisedla Stella. „Bavíte se o klucích? Já to věděla. Že by Kitty nějakýho potřebovala, říkám jí to pořád!“ vychrlila najednou, načež jsem jí přes ten krásně upravenej účas jak vytřiženej z alenky v říši divů přetáhla psaníčkem. „Tak ne“ zklidnila se Stella, a já spokojeně kývla hlavou.. to je výchova K mojí úlevě se téma stočilo opět ke koním, vzhledem k tomu že Noemi i Blood se ke koním dostaly až na Florestě, tak s poníky moc zkušeností neměly, a když se teď měla na Flo otevírat školička, tak je to samozřejmě zajímalo  Vyptávaly se na Hnědáčka, a já si vzpomněla, co mi Abi dneska o přestávce na honu říkala. „Prej honí Marlenku po výběhu, je to pravda?“ „Jo.. mám video“ vytáhla Stella mobil a začala listovat v galerii. Ukázala holkám pár fotek hnědýho prcka, než našla kýžené video. Hnědáček byl skoro o třicet čísel menší než Marlenka, ale lítal na něm za kobylkou, a vypadalo to že nemá problém jí stačit. První půlku videa jí spíš proháněl, druhou část už běhaly vedle sebe.. ale tam už neměl poník tolik energie, takže zatímco on naplno cválal, Marlenky vedle něj jen svižně klusala. „Jsou kouzelný“ usmála se Noemi, a Stella přikývla. „Jen nevím co s Prckem teď.. zatím ho beru na práci ze země, občas se na něm sveze nějakej prcek z jezdecký školy, ale tam by mi ho jen zkazili. Teda já na něm už jezdit nebudu, ale udělat z něj okopanýho školního koně taky nechci. A dát ho pryč, na to nemám srdce.“ Bloodye chápavě přikývla. „Kolik mu je?“ „Šestnáct. Jen díky tomu mi prošlo, že ho rodiče neprodali, přesvědčila jsem, že pro jeho věk mu zařídím dostatečné zatížení… Jen se mi to zatím nějak nedaří.“ Stěžovala si Stella a já si vzpomněla na Abi, dnes o honu se mi svěřila, že by na Hnědáčkovi ráda jezdila. Jenže to by vychovatelky v životě nedovolily. Začaly jsme s holkama diskutovat o tom, jaký to bude, až bude na Florestu docházet jezdecká školička. Stella byla definitivně pro, aby se po zařízení přišla podívat, možná by nám dokonce mohla s prckama pomoct – v jezdecký škole občas pomáhala s dětma, a že to s nima uměla Jedna sedmiletá holčička dělala problémy pokaždé, když na ní měl dohlížet někdo jiný, než Stella

Zvedla jsem se a nechala holky si povídat. Opět jsem vyšla ven na balkon, vevnitř byl na mě až moc velký ruch a šum. Začínala se mi z toho motat hlava, velké množství lidí jsem prostě nesnášela dobře. „Hey“ ozval se najednou za mnou – nebo možná spíše nademnou – a já se otočila. Stál u mě pan Liwrey, a já se jen pousmála, kývla hlavou a pozdravila. (Samozřejmě anglicky… ale a co řešit jazykové bariéry ) „Dobrý večer.“ „Spíše dobrou noc, nezdá se vám?“ poopravil mě pan Liwrey, a já se zasmála, vážně už bylo docela pozdě. „Viděl jsem vás dneska s vaším koněm. Tvoříte nádherný pár.“ „Děkuji, je hezké to slyšet právě od vás.“ „A dnes večer vám to velice sluší. Jakto, že nejste uvnitř s přáteli?“ „Moc lidí na mě, začínám být unavená.“ „Ano, to znám. Takovéhle společenské události jsou příjemné, ale tak vyčerpávající…“ Pokývla jsem hlavou. „A jak se vám líbí naše akademie?“ „Floresta? Je nádherná, opravdu nádherná, a zároveň záslužná. Opravdu se mi líbí ta idea jezdecké školy pro ty, kteří nemají ke koním jinak přístup. A jaké věci už Floresta dokázala, zdejší studentky jsou skvělé jezdkyně! A ta Nadvandy, jakou vymyslela pro dnešek trasu? Bylo to nádherné, různorodé a kreativní.“ Usmívala jsem se a kývala hlavou, ale v duchu jsem se smála – a pak, že jsou angličaní chladnokrevní, pan Liwrey se dokázal nadchnout snad pro cokoliv „Myslíte, že ještě někdy přijedete?“ „Možná, ale nevím, mám v anglii dost práce. Ale s Floresťankami se rozhodně nevidím naposledy.“ Nechápavě jsem se na pana Liwreyho podívala. „Něco domlouváme s vaší ředitelkou. Ale uvidíte, bude to překvapení.“ Mrknul na mě, a s „Good night, young lady“ zmizel v sále. Chvilku jsem se za ním dívala a říkala si, co tím asi myslel. Že by Nia kula další stáž?
Ještě chvilku jsem sledovala tmavý zámecký park, když se u mě objevila Stella. „Copak tu tak sama?“ přistoupila vedle mě, a opřela se o chladné kamenné zábradlí. „Jsem nějak unavená, víš že na velký společnosti nejsem.“ „Tak pojedeme domů?“ „Jak chceš, nechci tě odsud vytrhávat moc brzo“ usmála jsem se na ní, ale blondýnka jen kývla hlavou. „Stejně musím ráno vstávat ke koním, oni se sami nenakrmí. A znáš mě a ranní vstávání.“ Zasmála se, a já se jen zazubila. Pak jsem se na ní otočila trochu vážněji. „Vážně by ti to nevadilo?“ Věděla jsem, že Stella si podobné příležitosti užívá. „Jasně že ne. Pojď, než se tu něco semele.“

Blondýnka zavolala taťkovi, vzaly jsme si kabáty z šatny a vydaly se před zámek. „Kitt, mohla bych tě o něco poprosit?“ „Jasně“ otočila jsem se na blondýnku, zatímco jsme čekaly na odvoz. „Nechtěla bys někdy přijet projet Hnědáčka? Jsi hubeňoučká, nebude mít problém tě unést. Nemyslím že bys jezdila extra často, ale třeba jednou za ten týden alespoň… Pokud to teda bude možné a Niora ti to dovolí“ Vykulila jsem na Stellu oči. Jistě, je pravda že s váhou asi problém nebude, a Niora by mi to dovolit snad mohla. Pokud se domluví se Stellinýma rodičema… Ale nikdy by mě nenapadlo, že bych si zajezdila na Hnědáčkovi, na tý malý chundelatý kuličce, která mě vlastně ke koním přivedla. „Moc ráda. Určitě se Niuš zeptám“ usmála jsem se na kamarádku a objala jí. „Třeba bychom mohly někdy vyrazit na vyjížďku“ začaly jsme plánovat, ale to už před zámek zamířilo známé černé auto. „Taťka!“ zahlásila Stella, jakobych to sama nepoznala a když auto zastavilo, otevřela mi blondýnka dveře – měla jsem plné ruce cen
„No né, tady je někdo ověnčenej“ všiml si jich Stellin táta a já se jen zazubila „Nojo, když se daří, tak se daří.“ „Za co všechny jsou?“ „Tahle nádherná je za reprezentaci Floresty v sezoně“ ukázala jsem mu tu nejhezčí, s vybroušenou Asijkou, aby si jí mohl prohlédnout než vyjedeme. „Moc pěkná.. To je ta tvoje kobylka, žejo?“ „Jojo“ odkývala jsem po právu hrdá „A pak jsem dostala čestné ocenění za dnešní hon… Na královnu honu to nestačilo, ale stejně jsem moc ráda.“ „No zasloužila sis to, jelas moc pěkně. I když to i Stella.“ Usmál se na blondýnku, a ta vyplázla jazyk. „No proto, už jsem čekala, že zapomeneš, že máš dceru.“ „S těma výdajem co za ní mám? Nikdy“ zasmál se on a blondýnka se rozhodla raději mlčet
Během pár minut dorazilo auto na Florestu, já se rozloučila a vystoupila z auta. Spolu s námi přijelo i auto s Tomem, Connorem a ještě pár studentkami. Společně jsme prošli branou, a zatímco studentky zamířily do stájí a Tom zpátky na ples – přeci jen na Florestě nebydlel, jen dneska dělal taxi Vzhledem k tomu jak byl zámek blízko to nebyl problém – Connor zamířil ke stájím. „Nejdeš spát?“ zeptala jsem se ho, a on zavrtěl hlavou. „Chci ještě zkontrolovat koně, že je všechno jak má být. Nerad bych zítra ráno, když bude spousta lidí nevyspalá, naháněl po hlavní budově Laurise, kdyby si zase otevřel box.“ Ušklíbnul se, a já přistoupila blíž. „Můžu s tebou? Ráda bych se ještě podívala na vranku… Jen se kouknout, nepolezu za ní do boxu“ slíbila jsem, a Connor mi sjel pohledem na boty – šaty jsem měla zase sepnuté aby byly hezky nahoře, takže bylo vidět že místo podpatků mám normální zimní boty. „No dobře. Ale potichu, nechci je rušit.“ Pokývla jsem hlavou, a vklouzla za ním do té části budovy, kde byly šatny a záchody. Connor mi odemknul sedlovnu, do které jsem si odložila tašku s botkami a ceny, a společně jsme v tichosti obešly všechny boxy. Koně byli v klidu, podřimovali, a Connor ani nerozsvěcel světlo – svítil si baterkou, kterou měl na mobilu. Vrátila jsem se k vrančině boxu a chvilku tu svojí lásku sledovala, jak podřimuje. Hrozně ráda bych si k ní teď vlezla, objala jí a svěřila se jí s tím, jaké ceny dnes dostala, a jak nás chválil i pan Liwrey  Ale znala jsem jí a věděla jsem, že by se divila, co se to tady děje, výkyvy z programu neměla ráda. A navíc, v šatech do boxu.. no .. ne Vrátila jsem se za Connorem, který byl v šatně a dělal si čaj. „Udělej jeden i pro mě, prosím“ zaškemrala jsem, a odložila si bundu. „Ty ještě nepůjdeš spát?“ „Maki je ještě na zámku, a já sama v pokoji neusnu, jsem tak trochu srab“ usmála jsem se a začala nám chystat hrnky. Connorovi klasický černý s kostkou hnědého, mě malinový s dvěma kostkami bílého cukru. Zatímco se voda vařila, otočil se Connor na mě. „Víš, že ti to dneska sluší?“ „Ještě pořád? Tak děkuju. Ale už mám pomuchlaný šaty od toho spínání je, a snad mám ještě i kůru ve vlasech.“ Zasmála jsem se tlumeně, a Connor se jen usmál a zakroutil hlavou. „Ty v tom kvádru taky nevypadáš nejhůř.“ „No nevím, rajtky a přilba mi sednou líp.“ „Tak to jsme dva.“ Zasmála jsem se, a zasedla ke stolku na lavici. Poděkovala jsem za čaj, když mi ho Connor donesl, a začala si horký nápoj foukat. „Koukala jsem, že ses bavil se Stellou.“ Nadhodila jsem jen tak nenápadně, přišlo mi, že si padli do oka „Ta blondýnka? Jo, je to sympatická holka. A má nádhernou kobylu, určitě to spolu dotáhnout daleko.“ „Já jen že to vypadalo, že jste si docela padli do oka..“ Connorovi konečně došlo, proč se na ní ptám. „Je to skvělá holka, to určitě, ale že by z toho něco bylo to fakt ne… Nic proti ní, to vůbec, jen prostě.. Holku ani vztah nehledám.“ Přikývla jsem. „Spíš mi připadalo, že shání kluka pro tebe, pořád se vyptávala jestli nemám nějaký kámoše, co by se k tobě hodili.“ Pokukoval po mě a já zvedla oči v sloup. „Jo, Stella je posedlá představou že mě s někým dá dohromady. Jenže je tak trochu tvrdohlavá a Ne pro ní není odpověď.“ „Copak, kluci tě nezajímaj?“ „Upřímně? Ne. Ani mi nepřijde, že bych byla dobrá přítelkyně, občas mám i já sama problémy se sebou vydržet.“ Connor se na mě trochu zkoumavě podíval. „Jak to myslíš?“ „Myslím to tak, že musím bejt pořádně nesnesitelná, když to se mnou vzdala i vlastní matka.“ Odpověděla jsem trochu prudčeji, než jsem měla v úmyslu. Connor sebou trhnul, možná to bylo tónem mého hlasu, ale spíš to bylo tím, co jsem řekla. Věděl, že jsem z dětského domova, ale asi si vždycky myslel, že mě a Abi umřeli rodiče, než že by nás prostě nechali být. Svojí mámu měl rád a asi si tak nedokázal představit, že by se nějaká matka svého dítěte dobrovolně vzdala. „Tvoje matka to s tebou co?“ zeptal se nakonec, a já potichu vydechla. Pohled jsem upírala do desky stolu a uvažovala, jak to zformulovat. V osobních rozhovorech jsem nebyla dobrá, pořádně jsem se svěřovala jen Stelle a osobní věci o mě vědělo jen pár holek z Floresty, proto jsem vždycky říkala, že jsem na Florestu přišla z dětského domova, nechtěla jsem o takových věcech mluvit. „Mamka mě v mých pěti letech opustila… mě i Abi. Odešla na nákup a už se nevrátila. Když mi bylo jedenáct, došel do dětského movova dopis, kde se omlouvala, že jsme pro ní ale byli zátěž a že její nový přítel dti nechtěl a ona se mu musela přizpůsobit. Když jsem to zjistila, dokonce za námi, za mnou a Abi, přišel psycholog… Prý musela máma být psychicky narušená. Asi to zní i jako docela rozumná hypotéza, ale co když ne? Co když jsem byla prostě už jako pětiletá tak nesnesitelná, že to se mnou nevydržel ani vlastní rodič?“ Connor seděl naproti mně a nevěřícně na mě zíral. „Mateřské pouto má být to nejsilnější ze všech. Jak by to se mnou pak měl vydržet kluk, když ode mě bez mrknutí oka odešla máma?“ Vydechla jsem, a vítila jsem, jak se mi do očí řinou slzy. Rychle jsem začala mrkat abych je zahnala, a Connor se zvedl, přistoupil ke mně a objal mě kolem ramen. „Kitty, to co tady říkáš, je kravina. Jasný? Uvědom si, že cokoliv tady říkáš, by mohlo jako o tobě, stejně dobře platit o Abi. A přijde ti snad, že je nesnesitelná?“ Se sklopeným pohledem jsem zavrtěla hlavou. „Tak vidíš. Jsi milá, hezká a sympatická holka, tvoje máma musela být nějak narušená, žádný normální člověk by v bytě nezavřel dvě malé holky, aniž by o nich komukoliv řekl… Ale ty nejsi jako ona, jasný? To ať tě ani nenapadne si myslet.“ Zvedla jsem hlavu a trochu se na něj pousmála. Kamarádi nezklamou…
„Děkuju“ špitla jsem a znovu ho objala. Měla jsem Connora ráda, byl to dobrej kamarád a mě těšilo, že se rozhodl na Florestě zůstat déle než jen přes léto. „Dopij čaj a půjdeme. Maki určitě za chvilku taky dorazí,“ mrknul na mě, vstal, a začal umýat svůj hrnek od čaje.

Opatrně jsem otevřela dveře od pokoje a vklouzla dovnitř. Tak Maki tu už byla, dokonce už i v posteli a vesele zařezávala. Není divu, užila si s Chrisem fajn večer  Hodila jsem tašku s botami na zem, bundu pověsila na věšák a na poličku nad stolem jsem začala urovnávat ceny. Zatímco Makina polička už přetékala, na té mé bylo místa ještě poměrně dost, přesto jsem strávila notnou chvíli urovnáváním všech ocenění ať už za umístění nebo jen za účast, aby se cena s vyrytou Asií co nejlépe vyjímala. Druhou trofej v podobě liščího ohonu jsem si pak uvázala nad zrcadlo, za jehož rámem jsem měla zastrčené dvě fotky – jednu se Stellou, a jednu ze společné vyjížďky s Niorou, letos na podzim. Usmála jsem se na fotky a konečkama prstů je pohladila. Na řadu přišly květiny, ovšem bála jsem se, že ve váze moc dlouho nevydrží – vždy bývaly už další den nehezky povadlé, takže jsem vzala ze svého šuplíčku nitku, ovázala ji kolem jejich stonku, a pak je pověsila hlavou dolu – nechala jsem je tak uschnout, abych si je potom mmohla schovat 
Vyklouzla jsem z šatů, rozčesala si vlasy, odlíčila se, a šla si dát sprchu. Snažila jsem se být potichu, abych kamarádku neprobudila, ale přeci jenom, tu jen tak někdo nevzbudí Už v pyžamu jsem vklouzla do postele, a ještě chvilku sledovala ocenění na poličce. Ale teď už byl čas spát, zítra bude nový den a spousta povinností 

karin: GALAVEČER
„Karin!“ ozvalo se zezdola kuchyně lehce naštvaným hlasem mamky mé jméno. „Ano?“ odpověděla jsem zcela nevinně. Rušit mě od videa ve kterém závodila Bloodye s Dekameronem nemělo smysl protože moje mysl se upírala jen k němu. „Karin okamžitě pojď dolů máš tu dopis.“ Na malou vteřinu jsem se zarazila. Od koho by asi tak mohl být? Můj zájem sílil a chtě nechtě nakonec přebil sledování videa. Notebook tiše klapl a já spěchala po schodech dolů. Jako uragán jsem se vřítila do obývacího pokoje kde plápolal oheň v krbu a na gauči naproti němu seděla mamča s časopisem v ruce. Potutelně se usmívala a po očku mě sledovala. Oči mi bloudily ke stolku. Určitě musel být dopis tam. „Jestli hledáš ten dopis, mám ho já.“ Překazila mi mamka úmysl nenápadně ho čapnout a vytratit se zpět nahoru. „Od koho je?“ nadhodila jsem normální tónem ale uvnitř hořela nedočkavostí. „Od Niory.“ Jen pouhé vyslovení toho jména a srdce mi zaplesalo radostí i smutkem. Mamka vytáhla z časopisu lehoučkou obálku s krásným úhledným písmem kde stálo mé jméno. Ten skvost se mi nechtělo ničit a tak jsem si došla do kuchyně pro nůž a opatrně obálku přeřízla. Vytáhla jsem na světlo úhlednou listinu rozložila ji a tiše si četla. Niora mě zvala na jezdecký galavečer na zámku kousek odtud.Už jen tím že mi poslala pozvánku si získala mou stoprocentní účast. Položila jsem opatrně pozvánku na stoleček a zmizela co nejrychleji nahoru, nedbaje mamčiného hlasitého volání a vyhrožování. Vycvakala jsem na mobilu Robovo číslo. Pár krátkých zatůtání a započal náš rozhovor. Rob byl mile překvapen že si Niora vzpomněla i na členky které již na Florestě nebyly. Dohodla jsem se s ním zda-li by mě doprovodil. „Moc rád.“ Rozlil se mi na tváři úsměv. Spěšně jsem se s ním rozloučila a mířila si pořídit šaty. Galavečer se konal už zítra. Mamka která naprosto znuděně ležela na gauči si mě se zájmem prohlížela. Pozvánka kterou jsem četla ležela maličko jinak.Bylo mi jasné že si jí přečetla. „Asi ti nemusím říkat že si beru auto a jedu do města.“ Mamce zacukaly koutky. „To nemusíš.Ale dávej pozor hodně to klouže.“ Přikývla jsem a z věšáku si vzala svou bundu. Nazula jsem si tenisky které, jak mi došlo byly opravdu nevhodná zimní obuv. Doklouzala jsem se k našemu terénnímu vozítku a zaklela. Bylo lehce zapadané. Za malý okamžik už se od auta ozývalo škrábání a já s úpornou zuřivostí škrábala čelní sklo. Autíčku předl motor aby se trochu ohřálo. Přes menší klení a jedno spadnutí se černý auťák nakonec přeci jen dostal z pod sněhu a já mohla naskočit a vyrazit. Zapnula jsem pás, pustila si tiše hudbu a vyrazila do víru velkoměsta. Po silnici jsem jela pomalu a pobrukovala si poklidnou melodii.Vánoční songy mi utkvěly v hlavě a já sledovala po očku sněhobílou krajinu která se pomalu utápěla do tmy. Odpolední shon v obchodním domě byl znát. Zaparkovala jsem stěží dál od ostatních protože s tím naším obrem se velmi složitě parkovalo. Peněženku, klíčky všechno mám, znělo mi v hlavě. Se cvaknutím klíčků se auto zavřelo a já se vydala obchodům vstříc. Spousty krámků bylo okupováno davy lidí. Někteří se mračili, jiní usmívali nebo se smáli s přáteli. Vyjela jsem po eskalátorech do druhého patra obchodního domu a mířila k šatům. Měli tu hezký výběr a přitom byly šaty levné. Nedovedla jsem si na sobě šaty představit ale několikrát už je na mě mamka navlékla. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se. Na figurínách se jevily šatů různých barev, tvarů a velikostí. Menší mladá brunetka se příjemně usmála. Nikdo v obchodě nebyl. „Dobrý den jak vám mohu pomoci?“ Rozpačitě jsem začala mluvit. S úsměvem mě pozorovala a poté zatáhla dále do obchodu kde mi ukázala několik druhů šatů. Doporučila mi které by se ke mně hodily. Velmi mě zaujaly dlouhé modré šaty se zúženým pasem těsně pod prsy. Látka pozvolně stékala k zemi. Prsty mi lehce přejely po jejich látce. Byla krásně hebká. „Směla bych si je vyzkoušet?“ „Zajisté.“ Brunetka trpělivě vyčkávala až se nasoukám do šatů. Vzadu se musely zašněrovat a tak mi ochotně později pomohla. Když jsem se otočila k zdrcadlu a pohlédla na sebe, přišla jsem si velmi podivně. Kde byla ta malá střeštěná dívka. V odrazu stála mladá žena s dlouhými blond vlasy, hubenou vyrýsovanou postavou zaskočeně se mračíc na sebe. „Ty šaty vám opravdu sluší slečno.Ještě k nim najít vhodné střevíčky a bude to perfektní.“ Mladá žena měla pravdu. Za šaty jsem dala přijatelnou částku. S velkým díkem jsem opustila obchod a mířila o patrno níže kde prodávali boty. Společenských tu moc nebylo ale jedny mě zaujaly. Byly do stříbrna přesně jako ozdoba kolem prsou na šatech. Skvěle by k sobě mohly ladit, došlo mi. Bohužel ale neměli mou velikost. V rozladění jsem volala mamce že nemám boty. „Teta ti určitě půjčí.“ Ujistila mě. A tak jsem pokračovala po obchodním domě. Čím více se blížila pátá hodina, tím více lidí přibývalo. Nemám ráda davy a tak jsem udělala poslední zastávku u šperků. Ve slevě byla spousta věcí. Na zrak mi padl stříbřitý širší náramek a podlouhlejší náušnice stříbrné barvy. Už jsem si chtěla vybírat i přívěsek když mi došlo že jeden mám doma. Zaplatila jsem za věci, lehce si posteskla nad svou finanční situací ale uklidnila se tím že je to galavečer a musím se na to trošku vyfiknout. Cesta zpět netrvala dlouho. Jednou nebo dvakrát jsem musela opravdu přibrzdit a nasadit náhon na kola protože ledovka byla vážně potvora ale jinak jsem obstála. Opatrně jsem zaparkovala před domem a doklouzala se k domu.Jen co se otevřely dveře, mamča s tetou se na mě sesypaly jako vosy na med. Nad vybíráním bot teta s mamkou strávili celý večer. Nakonec mi vybraly v barvách diamantů s menším podpatkem ale uznala jsem že mi opravdu padly. S těžkou hlavou a velkou nervozitou jsem se uložila ke spánku. Dlouho se mi však nedařilo usnout. Myslela jsem na Florestu, na všechny dívky které mi tak moc chybí. Učení mi přerůstalo přes hlavu a tak nebylo zbytí že jsem kvůli maturitě musela akademii opustit. Hlava mi stále víc a víc těžkla až jsem usnula.

Seděla jsem na měkkém hřbetě menší ryzky s krémovou hřívou. Vanilko! Zavolala jsem ve snu a dotýkala se rukama jejího krku.Radostně zaržála a dál cválala bělostným sněhem. Můj smích se rozléval po pláních jako zvonivá píseň.Do vlasů mi padaly bělostné vločky. Náhle se mnou někdo cloumal a cosi mluvil. Několikrát jsem zamrkala a poté rozmrzele zamručela. Byl to jen sen. S povzdechem jsem se otočila na mamku. „Karin zlatíčko jsi v pořádku? Je skoro půl druhé odpoledne.“ Mamka si mě starostlivě prohlížela. Poté mi sáhla na čelo jestli nemám teplotu. Vyprskla jsem smíchy. „Ty malá potvoro!“ začala mě lechtat a pak mě vyhnala z pelechu. Dala jsem si rovnou teplé jídlo.Byl to velký nezvyk jíst oběd v pyžamu. Teta se strejdou valily své baterky že já taky jednou spala nějak podezřele dlouho. S omluvným pokrčením ramen jsem dojedla kuře a chtěla se jít rozvalit na gauč ale teta mě hodně rychle vyvedla z omylu.“ Musíme ti udělat účes.“ Pronesla naprosto vážně. Vytřeštila jsem oči ale protesty by neměli cenu. Honem jsem se tedy skočila obléknout do domácího oblečení a rychle zavolala Robovi od kterého mi na mobilu blikalo asi deset nepřijatých hovorů. Ihned mi to zvedl a ujišťoval se že mi nic není. Poté mi řekl že si mě vyzvedne v šest. Souhlasila jsem a zamířila na své přípravy. Odpoledne ubíhalo až moc rychle. Mamka i teta létaly kolem mých vlasů. Strejda se radši našeho babince stranil a zamířil se sousedem zahrát si hokej na místní kluziště. Jak se blížila tma a s ní i očekávaný večer, měla jsem stále větší trému.Navlečená do šatů, ozdobená přívěskem s modrým kamínkem, stříbrným náramkem a náušnicemi jsem pomalu mířila k botníku. Teta cosi lovila ve skříni a já si s nervozitou navlékla střevíčky. Malé zrcadlo nad botníkem mi prozradilo jak vypadám. Skoro bych se lekla. Jestli jsem v obchodu působila cize tak teď se to nedalo srovnávat. Měla jsem stříbrnou sponku s kytičkami ve vlasech. Ofina byla rovná ale spodní část vlasů se vlnila rozpuštěná a nakroucená kulmou. „Karin.“ Probrala mě z udivení mamka. Vtiskla mi do ruky tmavě modrý šál který jsem si opatrně hodila přes ramena abych neumrzla. Tetička našla malou podlouhlou peněženku. Vložila jsem do ní zrcátko abych se mohla zkontrolovat a pár peněz. Také jsem si do ní dala svou pozvánku. „Vypadáš skvěle.“ Pochválila mě mamka. Ona sama jela autem ale byla jako fotografka takže si šaty nebrala. Na sobě měla jen hezkou sukni a halenku. Náhle zatroubilo auto. „Rob!“ Srdce mi poskočilo a já zamířila ven. Nezvykle pomalu jsem kráčela k autu, lehce si přidržujíc šaty. Rob obdivně zapískal opřen o auto. V černém obleku mu to nesmírně slušelo. Lehce mě políbil a otevřel auto. Úlevně jsem vklouzla dovnitř kde bylo teplíčko. Cestou se mě Rob snažil všemožně rozptýlit ale já nemyslela na nic jiného než na holky. Nervozita mě svírala. Opustit je a nerozloučit se nebylo správné. Snad mi odpustily. Cesta k zámku byla o něco delší. Bylo náledí a proto jsme museli jet pomalu. Na parkovišti jsme byli asi za deset sedm. „Snad se nebudeš zlobit ale dřív to nešlo.“ Omluvil se Rob. „Nezlobím se.“ Nabídl mi své rámě a my pomalu mířili k zámku.Z oken se linulo světlo a byl slyšet šum hlasů a lehký smích. Ze sálu se ozvaly první tóny Ave Maria. Rob si odložil svůj kabát a my neslyšně zamířili dovnitř sálu. Několik očí na nás při vstupu ulpělo a spíš všichni poslouchali pěvkyni. Všimla jsem si svého místa u prázdného stolu. Nemohla jsem si sednout. Bylo tak blízko dívek. Rob mě pustil ruku a zamířil ke klukům. Stoupnula jsem si do stínu sloupu a mlčky poslouchala. Zpěv proudil přímo do duše. Za víčky mě šimralo několik slz. Jakmile utichla, sálem se rozezněl potlesk. Utřela jsem svou šimrající slzu která mi stékala po tváři a přidala se k bouřlivému tleskání. Když vše utichlo, na jeviště vstoupila Niora s Tomem. Jejich řeč byla velkolepá a já jen velmi těžce zadržovala slzy. Musela jsem odejít na toalety abych se mohla vysmrkat. Ze sálu se ozývalo tleskání a já se snažila nepromarnit žádnou událost. Vrátila jsem se nazpět a přisedla si prázdnému stolu kde bylo několik jmenovek odešlých členek. Stále jsem sbírala odvahu projít kolem dívek a usednout ke svému stolu. Nebyl však čas přemýšlet.Vyhlašování nejlepších jezdkyň sezóny mě bezpochyby dojalo. Zvlášť když první cenu obsadila Blood. Vypadala tak neuvěřitelně dospěle, když kráčela v růžovo černých šatech na podium. Tleskala jsem až mě ruce pálily a utírala slzy. Jakmile přebrala cenu i ona, všechny dívky se uklonili a teď už za naprostého a ohlušujícího tleskání a pískání do kterého se přidala i moje pusa se potichu usadili. Na jeviště opět vplul orchestr se zpěvačkou. Dojatá jsem poslouchala její andělský hlas a vzpomínala na prožité chvíle na Florestě. Hlas pozvolna sílil a poté utichal. Sálem se ozval další potlesk a jakmile orchestr odešel, sál se rozsvítil a na jeviště vyběhla Niora s panem Liwreyem kterého jsem já neznala. Byli vtipně oděni do jezdeckého oblečení. Další momenty této komické dvojice sál rozezvučely salvami smíchu. Pomalu jsem přestávala dýchat. Po několika vtipných scénkách se pokračovalo dalším vyhlašováním. Tentokrát to byl hon na lišku. Píchlo mě u srdce při vzpomínce na minulý rok. Dívky si určitě užily spoustu zábavy. Na malou chviličku jsem si představila jaké by to bylo kdybych se jej účastnila s Vanilkou. Zaplašila jsem tu myšlenku a sledovala Nadvandy stoupající vzhůru. Niora blondýnce s díky předala trofej a sálem se ozval potlesk. Jako další přišla na řadu královna. Pan Liwreyem se postavil rovný jako svíce hrdě stojící, zkrátka typický Angličan. Nia do něj jemně dloubla čímž vyvolala v sále lehký smích. V sále to opět utichlo a brzy zaznělo jméno Ell. Ta překvapeně zamrkala a ladným krokem mířila vzhůru.Tleskala jsem jako o život. Niora nasadila Ell krásnou korunu s bobulemi lesních plodů a jemně dívku objala. Znovu jsem pořádně zatleskala s ostatními. Ale to ještě nebylo vše. Niora se potutelně usmála a pokračovala zvláštní cenou. Když poukázala na pozici mastera, a vyhlásila brunetčino jméno, překvapeně jsem otevřela pusu stejně jako ona. Pak už následoval obrovský potlesk a pískot z mé strany. Bloodye vyšla vzhůru na jeviště a nevěřícně sledovala svou cenu. Po vyhlášení cen následovaly tresty. Nad těmi se nedalo nesmát. Nejvíce mě dostala Kitty. Už jen proto že byla dobře upovídaná. Také Maki měla velice zajímavou šerpu se kterou po sále poté musela chodit. Noemi s Bloodye a Clair měly celkem problém aby se po sále mohly pohybovat. Myslím že nakonec byly všechny rády když jejich resty skončily. Rob si všiml že jsem ze setkání dívek nervózní a tak mě zkrátka vytáhl na parket aniž by se mě zeptal. Orchestr se sbalil a vystřídala jej mužská kapela. Jejich zmixované písničky se k tanci skvěle hodily. Rob tancoval skvěle. „kde ses to naučil?“ zeptala jsem se ho se zájmem. „To víš Amerika.“ Spiklenecky mrkl a udělal se mnou otočku. Jakmile přestala písnička, vlepila jsem Robovi pusu na tvář. Opravdu mě rozptýlil a chytila mě správná radostná nálada. Všimla jsem si stolu kde seděli dívky. Noemi s Bloodye a kovboji se něčemu vesele smáli. S hlubokým nádechem jsem se rozešla k jejich stolu. Nikdy z přítomných mě nezaregistroval protože se navzájem v něčem pošťuchovali. S rozzářeným úsměvem jsem nakráčela k jejich stolu. „Kde máte koně dámy?“ hodila jsem drzý a lišácký úsměv. Oplátkou mi byly naprosto nechápající a udivené pohledy. „To není možné!“ Noemi si dala ruku před pusu a zahuhlala k pohlednému mladíkovi aby jí štípnul. Než jsem stihla jakkoli zareagovat, Bloodye se na mě vrhla. „Karů!“ mluvila mi k uchu a pevně se mě držela. Vyhrkly mi slzy a já jí objetí opětovala. Když jsme se vzpamatovali a zaplašili své slzy, brunetka mi okamžitě vyčetla rozzuřeným hlasem jak si to jako představuju jí nic neříct. Ihned na to mě popadla kolem krku Noemi. S úsměvem jsem jí objala také a pak už jsme se dali do dlouhého vypravování. To bylo panečku zpovědí jak se mám a co pořád dělám. Jediné co jsem jim mohla říct nového bylo že jsme s Robem oficiálně přes měsíc spolu. Makča, Ell i Nadvandy mě objímali a zasypávali otázkami.Kitty která byla naprosto vyřízená ze svého nemluvného trestu na mě chrlila věty rychlostí blesku. Nakonec mě z davu dívek vytáhla Bloodye a my se vydaly stranou do zahrad. „Asi umrznu.“ Přiznala jsem jí když jsme vyšli ven do osvětlených zahrad. Měla jsem na sobě jen teplý šál ale na nohy mi od sněhu hezky táhlo. Cestičky v zahradách byly pečlivě vyházené. Dech se mi srážel v obláčky páry. Mlčky jsme kráčely s brunetkou a vychutnávaly si společnou chvíli. Za víčky mě opět šimraly slzy. „Chybíš mi.Chybí mi Vanilka. Chybí mi Floresta.“ Ty věty ze mě vypadly tak tiše že bylo skoro nemožné aby je slyšela. „Karu ty mi taky chybíš!“ Pevně mě objala a tak jsme tam stály a držely se v objetí. Po nějaké době, jsem Bloodye pustila a začala se vyptávat. Odpověděla mi na každou otázku ohledně Vanilky i ostatních. Musela jsem Florestu znovu vidět. Moc jsem tam chtěla. Všichni mi strašně chyběli. „Kam jste se vy dvě ztratili?“ usmívala se na nás Noemi když jsme se vrátili nazpět. Bylo jí to jasné že jsme toužili po chvilce soukromí. I s ní jsem musela probrat jisté věci. Ihned mi vychrlila že se jí šíleně líbí Luke až jí tváře hořely stydlivostí. Popřála jsem jí s ním hodně štěstí. Za příjemného hovoru jsme se vrátili na parket a dobrou hodinu tanščili. Moje plíce už vážně nestíhali takže když Bloo navrhla jít pro pití bez váhání jsem jí následovala. Večer ubíhal až šíleně rychle. S příslibem že se na Florestu zajedu podívat jsem nakonec nerada opouštěla zámek. Potoky slz protekly když mě objímala Bloodye a Noemi. Ani jedna se mě nechtěla pustit. Až nakonec Rob ukončil naše loučení protože se bál že usne. „Nebojte. Než se nadějete přijedu.“ Než jsem usedla do auta, zavolala jsem za nimi větu aby pozdravovali ryzku. Obě horlivě kývaly hlavami a mávaly dokud naše auto nezmizelo ve tmě.

bloodye+dekameron: Zhluboka jsem se nadechla, na tváři mi hrál lehký úsměv a v očích jsem měla jiskřičky nadšení. Právě jsem naprosto bez okolků valila oči na vyleštěnou výlohu za jejímž sklem se skrývalo spousty malovátek, těšila jsem se až tam naběhnu a stejně neomaleně tahla za rukáv i Noemi, které to koukání zdá se stačilo. Vevnitř krámu to bylo naprosto úžasné, připadala jsem si jako typická holka a jednou za takovou dobu to byl prostě fajn pocit. "Můžu Vám pomoci?" přistoupila k nám blondýnka s lehkým úsměvem, ihned jsme na její nabídku kývla a začala jí vysvětlovat co všechno potřebujeme. U stojanu s řasenkami jsme strávily hodnou chvilku, důkladně jsem si prohlížela štětečky, ale stejně to nebylo nic proti tomu času, který nám zabral čas u make-upů. Slečna ochotně vyzkoušela přes polovinu vzorků, aby našla ten co nám nejlépe pasuje k pleti a je nám také nejpříjemnější texturou. DO košíku jsem v závěru přihodila ještě několik potřebných věcí a zamířila k pokladně. Oči mi v jednu chvíli málem vypadly z důlků, když se ukázala cena mého nákupu zamáčkla jsem slzu a podala bankovky prodavačce. Noemi na tom byla nejinak. "Jednou za rok si člověk musí udělat radost!" prohlásila jsem jakmile jsme se objevili před obchodem vzala kamarádku kolem ramen, lehce rozpačitě se na mě zazubila, ale to už jsme mířily k dalšímu obchodu, kde nás čekalo to hlavní, šaty. Jen co jsme vešly srdce mi poskočilo, šatům jsem nikdy neholdovala, ale přesto když jsem viděla všechny ty nadýchané sukně bylo mi jasné, že peněženka už dlouho naplněná nebude. Společně jsme vtrhly, ukázněně, mezi regály a začaly se za pomoci ochotných dam prohrabávat množstvím šatů. Po několika vystřídaných modelech, úporném zapínání šatů a několika zoufalými pohledy když jsem zjistila, že tohle rozhodně nejsou ty pravé jsem na sebe navlíkla jedny naprosto úžasné. Černé šaty s růžovou širokou sukní byly jasná volba, spokojeně jsem se culila na Noe vykukující z druhé kabinky, na ramínku jí visely vybrané šaty. Smaragdová zeleň, falešnými kameny křivě zdobený pas a vzadu o něco dělší než vepředu, pro ni naprosto ideální jak sama řekla. K šatům jsem ještě vybrala botky, vyplázla zbytek svých peněz a ověnčená taškami jsem se společně s kamarádkou, která teď zářila jako sluníčko, kráčela na autobusovou zastávku co nás odvezla zpátky domů...
Stála jsem opřená o dveře boxu a pozorovala Dekamerona jak žvýká seno, v pravidelném rytmu přežvykoval seno, pozorovat ho by někomu ožná připadalo jako naprosté mrhání časem, já to milovala, přenášel na mě svůj klid, srovnala jsem jeho dech s mým a všechno mělo svůj smysl.. "Pokud nechceš jít večer v tomhle měla bys sebou hodit" dloubnul mě do žeber Connor, nadskočila jsem s leknutím a hodila po něm jeden ze svých vražedých pohledů, tenhle byl speciálně vyhrazený pro něj. Rozesmál se, zahrála jsme uraženou a on mě vzal přtelsky kolem ramen. "Nebuď labuť" pozvednul koutek úst, povýšenecky jsem si odfrkla a otočila se na podpatku, uprostřed pohybu jsem se ale zarazila a prudce bouchla chlapce do ramena. "Teď jsme si kvit" mrkla jsem po něm a s poklusem mizela pryč ignorujíc slova co za mnou volal... Zasunula jsem klíček do zámku a jednou s ním otočila, cvaklo to, dveře so předsíně s emi otevřely a já vklouzla do pokoje, kde to vonělo skořicí. Zabouchla jsem dveře, zády se do nich opřela a začala si rozepínat vysoké jezdecké boty, předtím než je uklidím do skříně pořásně je vyčistím. Cestou k posteli jsem ze sebe po kusech odhazovala oblečení, pak jsme jen sebrala nachystané věci a zahučela do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy, otočila kosoutkem a začala se sebe smývat pot a prach co se na mě dnes nalepil. Pořádně jsem se vydrhla sprchovým gelem s vůní malin, vlasy dvakrát umyla brusinkovým šapónem, nanesla na ně kondicionér a následně i masku, spokojeně jsem prohrábla vlasy, které byly jiné než kdykoliv jindy, s přemáháním vypnula proud vody a vylezla ven, kde jsem vlasy ihned zabalila do ručníku a sebe do županu. Vlasy jsem trošku prosušila ručníkem, který jsem následně hodila na topení, vydolovala ve skříňce pod umyvedle fén a dala ho do zástrčky. Jakmile se fukar pořádně rozřičel uchopila jsem do druhé ruky ještě hřeben a začala je za jeho pomoci fénovat. Vlasy dnes vlastní život nepovedou. Než jsem háro dosučila jak sjem chtěla trvalo mi to pěkných pár desítek minut, díky hřebenu jsem neměla vlasy vlnité tolik jako obvykle, pořádně várazné to bylo až na koncích přesně jak sjem chtěla, první úkol tedy splněn. Na obličej jsem nanesla tenkou vrstvu podkladového krému, nechala jsem ho se chvíli vsáknout a následně nanesla i vrstvu vybraného makeupu, působil vážně dobře, pořádně jsme ho rozetřela, dneše byl až příliš významný na to abych měla někde šmouhy nebo o několik odstínů světlejší jednu půlku obličeje. Aby "mejkap" pořádně držel přejla jsem ho ještě tenkou vrstvou světlého pudru čímž jsem ho zafixovala a následně klíční kosti přejela lehce zdravíčkem. Teď zbývaly už jen oči a pusa. Otevřela jsem třpytivé stíny, nanesla na si na štěteček světle růžové a lehce jimi okopírovala víčko, do koutku jsem barvu ještě trochu zesvětlila přidáním bílé a rlžovou postupně směřující víc k vnější straně jsem začala lehce nanášet černé stíny. Nejdřív lehce, ke konci už výrazně, neomezovala jsme se jen na víčka, namalovala jsme zlehka i nadočnicový oblouk, vytvořila jakési "cat eye" Hloubku černých stínu jsem podtrhla úzkou černou linkou, kteoru jsem táhla jak nahoře tak i na dolní části oka. Neskutečně mi to oči protáhlo, povedlo se. Řasenkou jsem pak ještě několikrát projela řasy, dávala jsem si dobrý pozor, aby se mi neslepily, krásně se prodloužily a já se usmála do zrcadla, takhle namalovaou mě tu snad nikdo ještě neviděl. Obličej hotový, zkoukla jsem čas a z koupelny se přemístila ke stolu, kde jsem vytáhla světle růžový lak v barvě sukně mých šatů. Kromě růžového jsem ještě vyndala průhledný lak, který vytvořil podklad, na něj pak přišel onen barevný a zaklakoval jsem to znovu bezbarvým. Několikrát jsme na nehty foukla a když jsem si byla jistá, že je to všechno ok přemístila jsem se ke skříni. Sáhla jsem po ramínku na kterém visel veliký vak, který ukrýval moje drahocené šaty, opatrně jako kdyby se mohly rozbít jsem je položila na postel a rozepla vak. Jako když jsem je uviděla poprvé znovu jsem se nepřítomně usmála a představila si jak se budou vlnit na parketu po boku kavboje. :3 Shodila jsem ze sebe župan, sebrala z poličky silonky a pustila se do jejich navlékání s největší opatrností abych si neudělala oko, byl to skoro mistrovský výkon a si i zároveň rekord v nejpomalejším navlékání téhle příšery. Teprve když jsem po pokoji pobíhala v punčocáčích jsme si uvědomila, že šaty si sama nezavážu, sebrala jsem telefon a rychle vytočila číslo kamarádky. "Hoří?" ozvalo se na druhém konci "Tak nějak, potřebuju zapnout šaty" oznámila jsem, slíbila, že za minutku je u mě a já začala stepovat u dveří. Když se ozvalo zaťukání ihned jsme otevřela, dvonitř vklouzla Noemi, při poledu na mě se uchechtla a radši rychle zamířila do pokoje, kde zaujmula místo na mojí posteli. Byla překrásná. Pomaličku jsem se nasoukala do svých princeznovských šatů, postavila se zády ke kamarádce a oan obratně začala utahovat stuhu jakou byly zavázané. "Dobrý?" optala se nakonec, souhlasně jsem přikývla a docupitala k zrcadlu. Skoro jsem se napoznávala. Kde je ta Blood, které věčně trčí sláma z vlasů a vůně je k nerozeznání od koně?! Tahle dívka rozhodně nemůže být jedna a tatáž osoba.. Šaty měli černý vršek až k pasu, který byl vykládaný malými stříbrnými kamínky, srdíčkový výstřih a od zdobeného pasu se táhla dolů širší růžová sukně, spodnička byla ze saténu na níž s vrstvilo několik sukní z jemné síťoviny, takové která se běžně na tyle účely používá. Na rtech mi pohrával veselý úsměv. Noemi můj vzhled označila za princeznovský, přesně takhle jsem se cítila, vděčně jsem se na ní usmála, propustila jí a slíbila, že až bude čas jít dojdu si pro ni. Když jsem v pokoji osaměla vrátila jsem se znovu do pokoje, kde jsem vlasy shrnula na pravé rameno, zespoda je přichytila fikanou sponkou, která byla naprosto ideální a téměř neviditelná. Celé jsem to ještě přelakovala, přestříkala stříbrnými třpytkami a znovu zaběhla do pokoje, kde jsem ze šperkovnice vytáhla náušnice, dva úzké stříbrné provázky končící v uchu jednoducým stříbrným kamínkem. Nasunula jsem si je do ušních direk a pak vytáhla řetízek. Nebyl možná naprosto ideální, ale já si o prostě chtěla vzít. Stříbrný řetízek stejný jako u náušnic na němž byli tři ptáci v letu, dostala jsem ho v květnu od Jaka a byl pro mě důležitý. Usadila jsem se na kraji postele, vytáhla z krabice pár černýc bot a postupně do nich vklouzla. Měly asi centimetr široké černé pásky vykládané maličkými černými kamínky, dva pásky se týhly přes špičku, aby jí fixovali a další dva se pak křížily na nártu a obepínaly kotník, celkově měly asi 10cm vysoký podpatek a já se jen modlila ať to na nic vydržím. Zapnula jsem pásky okolo kotníků a postavila se, zapomněla jsem jak se na tom vlastně chodí a tak dokud se nerozřinčel telefon s tím, že odvoz už je tu jsem se procázela po pokoji abych si navykla na vratké botky. Rychle jsem sebrala černé psaníčko pokryté saténem, zdobila ho jedna černá mašlička, navlékla na sebe kabát, který mi ocotně půjčila maminka, omotala jsem si kolem krku šál a urychleně opustila pokoj. K východu jsem to vzala kolem Noemi, ta naštěstí byla připravená. Obě společně jsme se pak cestou přes dvůr vesele podpíraly a poklusem mířily k parkovišti, kde stála tetička v teplém kabátě. "Tak děvčata, auto už tu máte" usmála se na nás, obě jsme v souhlasu přikývly "Tak se hezky bavte, brzy se uvidíme" mrkla a postrčila nás k autu. Trochu jsem se zadrhla když jsem viděla cože to tam stojí. Černý Volvo jeep.. věděla jsem, že Fredovi městečko prosperuje, ale že až takhle. "Tak šup dámy! Chceme tam bejt v čas a s timhle si jet rychle netroufnu, táta by mě zabil" zuil se na nás Sam otevřeným okýnkem. Krev mi ztuhla v žilách, no bůh nás ochraňuj když bude řídit on.. Kdysi jsem slyšela o jeho řidičském umění. Jakmile jsem se k autu přiblížili vyskákali ze sedadel Jake a Luke, druhému chlapci jsem na pozdrav zamávala a too prvního pevně objala. "Páni" klesla mu brada a chvíli na mě koukal, byla jsme na tom podobně. Měl na sobě jen sako a bílou košili pod kterou se rýsovaly svaly a.. no.. obecně prostě kluci v oblecíc ... ách.. ! Zlehka mě políbil na tvář a pokynul mi abych nastoupila dovnitř, s úsměvem jsem si srovnala šaty a vmáčkla se dozadu na prostřední sedaldo. Z jedné strany pak přisedl Jacob a z drué Noe. "Tak jedem panstvo" mrknul synátor a rozjel auto až to pod koly zaskřípělo, celá jsem se napružila a stiskla sedačku, kavboj vedle se uchechtnul a omotal kolem mě ruku. "Ostatní nejedou?" vypadlo ze mě po pár minutách jízdy. "Jasně, že jedou jenom nás je moc" usmála se Luke zepředu a osvětlil mi tak situaci, Sam ještě dodal, že přijedou s Fredem nějakou dodávkou či co a Jake připomněl kolik je to stálo přemlouvání, aby dostali auto, no nedivila jsem se, že se Fred cukal. Cesta ubíhala rychle nejen díky tomu, že jsme přesaovali povětšinou rychlost, ale vyhrávalo rádio a všichni jsme vesele diskutovali, dokonce i brunetka, která občas měla problém. Za deset minut jízdy se před námi objevil zámek, všichni jsme obdivně vydechli, neyblo to poprvé co jsem to tu viděla, ale takhle v noci, nasvícené a ve slavnostní atmosféře to bylo něco úplně jiného. Niora to rozjíždí ve velkém stylu. Projeli jsme příjezdovou cestou dozadu na parkoviště, pankáč našel volné místo a brzy motor utichl. Chvíli jsme jen potichu seděli, koukali a zpracovávali scenérii před sebou, tohle bude bezpochyby jeden z nejkrásnějších večerů. Postupně jsme začali vylézat, Jake mi šarmantně pomohl ven a posléze nabídl rámě, zahákla jsem se a pomalým krokem jsme se vydali k hlavnímu vchodu. "Ahojte krasavice" kývla na nás Kitty, málem bych jí nepoznala, strašně jí to slušelo. Věnovala jsem jí široký úsměv a podívala se na dívku po jejím boku - Stella, pamatovala jsem si jí z honu, v očích jí zářily neposedné jiskřičky, už od pohledu byla živel. "Neudělaly by jste nám fotku?" usmála se na nás brunetka andělsky a už strkala zrzce svůj telefon. Couvli jsme s Jakem tak abychom dívkám nepřekáželi. Obě se šťastně usmály do objektivu, jednou to cvaklo a holky měly vzpomínku. Připadala jsem si důležitě, připadala jsem si že zářím když jsem stoupala po červeném koberci nahoru. Pootočila jsem hlavu, za námi stoupala Noemi, tvářičky rudé jak rajče a příčinou všeho toho byl Luke, do kteréo byla zavěšená, spiklenecky jsem na ní mrkla tak nenápadně, že to musel vidět i Sam co se držel dva kroky za nimi. Došli jsme k šatně, kde jsem si doložila kabát a nevyhnula se dalšímu pohledu chlapce. "Já.. já nemám slov" usmál se na mě svým pokřiveným úsměvem a zlehka přejel přes řetízek. Za zády se nám ozvalo lehké pokašlání, trhla jsem sebou a stočila pozornost za zvukem, to nám paní podávala lísteček. Zastrčila jsem ho do psaníčka, znovu příjmula Jakovo rámě a vydala se do sálu. Bylo tu už neskutečně živo , všude někdo pobíhal, když jsem náhodou rozpoznala tváře - ono je to totiž sakra těžký když znáte ty holky jenom v pracovním, mávla jsem na pozdrav. Procházeli jsme sálem, pohledem jsem slídila jestli někde nenajdu Mak se kterou jsme měli sedět u stolu, ale kde nic tu nic. "Myslím, že by se hodilo občerstvit se" nadhodila jsem a uchechtla se stejně jako moje garde, ihned jsme zamířili k baru, kde nás našla Maki s Chrisem a Noemi. Všichni jsme do sebe naházeli několik jednohubek. "Hahně nehápahně" zahuhlala Noe, vyvolalo to salvu smíchu. S ukojeným hladem jsme se pak všichni odebrali k jednomu z volných stolů, kde jsme se usadili a ještě než jsme si stačili cokoliv říct přitočil se k nám číšník. "Mohu nabídnout aperitiv?" Podívali jsme se po sobě, z toho se neopijem. Každý jsme si s poděkováním vzali z tácu skleničku. "Tak na co?" usmál se Chris. "Na nás!" pronesla jsem se širokým úsměvem, možná lehce egoistické, ale hodí se to. "Na nás!" zopakovali jsme všichni sborově a přiťukli si vysokými sklenkami. Zlehka jsem smočila rty v bublinkách a pak postavila skleničku na stůl. Rozhlížela jsem se kolem sebe, na stropech byly křestanské výjevy zatímco na stěnách byl královský znak, ten samý co byl na koženém pásku do závodních rajtek. Sál se pomalu zaplnil a rozezněly se první tóny chorobně známé operní písně Ave Maria. Zasněně jsem hleděla na zpěvačku, v sále nebylo slyšet nic než jí, všichni se skoro báli dýchat, aby okamžik nepokazily. Bylo to neskutečně nádherné, velkolepé, jedinečné... Poslepu jsem pod stolem nahmatala Jakovu ruku a lehce jí uchopila, hodil po mě kradmý pohled, periferně jsem to zahlédla a usmála se. Skladba se pomalu nachýlila ke konci a všichni postupně začali vstávat, aby dali najevo potleskem dojem... Jen co zpěvačka opustila pódium nahradili jí Niora, Tom a Sue, všichni měli na tvářích široké úsměvy a oči jim jen zářily. První se k mikrofonu dostala Niora, která nás mimo jiné i přivítala a poděkovala všem za to, že jsme přišli a také za účast na honu, pak předala mikrofon Susanne. Ta začala mluvit o Florestě, o tom jak je na nás všechny pyšná, o tom, že jsme rodina a když na konci dodala ono: "Nezapomeňte, že to právě vy děláte Florestu takovou jaká je" jen stěží jsem zadržovala slzy. Nakonec dostal slovo Tom, který všem v sále připoměl úspěchy Nata, Connora, Niory a samozřejmně sebe, za ním na plátně běžely fotky a videa z jednotlivých soutěží. Na konci proslovu jsme opět v pozoru začali tleskat dokud nás neumlčela ředitelka. "A teď mi prosím dovolte vyhlásit Nejlepší jezdkyně sezóny!" všichni jsme se opět usadili a čekali kdo ukořistí cenu. "Kromě klasických umístění to máme i jedno Čestné uznání, které bezpochyby zasluhuje Maki!" vyhledala pohledem dívku sedící naproti mě, reflektor jí osvítil a všichni měli možnost pokochat se nad jejím překvapeným výrazem. "Tak utíkej" popostrčila jí Noemi, všem nám na tváři hrál široký úsměv, rozrušená kráčela k pódiu za potlesku všech zúčastněných. Stále v rozpacích si přebírala cenu, zářila jak sluníčko... Třetí místo ukořistila Kitty, chvíli jí trvalo než se zvedla, za potlesku kráčela k pódiu, pohled směřovala na plátno, kde se právě zobrzazovaly její úspěchy s vrankou. Když zaujmula místo vedle Maki, Niora opět uchopila mikrofon. Tentokrát se od stolu zvedala Nadvandy, na tváři jí pohrával široký úsměv, otočila jsem se vzad na její stůl, Ell i tatínek stáli a bouřlivě tleskali, také si to zasloužila. ... "A nakonec, Bloodye!" ozvalo se z mikrofonu, reflektor se zastavil u mě a na okamžik mi vynechalo srdce. Než jsem vstala zhluboka jsem se nadechla, vydechla a ještě jednou, pak jsem odsunula židli a vydala se vpřed. Snažila jsem se o co nejjistější krok, za sebou jsem slyšela hlasitý potleska zapískání, uchechtla jsem se, moc dobře jsem věděla kdo to byl. No.. páni! Pohled jsem celou cestu upírala na plátno. Video z překonávání parkuru nahradila fotka z Drezurní olympiády, kde jsem se za remena držela se Sárou a s Haper, rychle jsem zamrkala, další výměna, teď tu byla fotka z veřejňáku, stáli jsme tam všichni seřazení v řadě, všemožné ksichty jsme tehdy dělaly, uchechtla jsem se a znovu prudce zamrkala. Došla jsem až ke schůdkům, kde jsem zarazila a ohlédla se. Upoutala mě jediná stojící postava, černé šaty, štíhlá postava, hnědé vlasy a.. ne.. vždyť to nemůže být ona.. nebo.. proč by vlastně nemohla?! ... Potlačila sjem silné nutkání protřít si oči. Usmála se na mě a povzbudivě kývla, byla to ona, byla to Haper. Srdce mi splašeně bylo, v hlavě jsem měla zmatek a nebyl čas si to urovnávat, právě ke mě přistupovala Niora. Předávala mi překrásnou cenu a obrovskou kytici, pak mě obejmula. "Gratuluju" špitla. Obejmula jsem se ještě s Tomem a tetičkou, po obličeji mi stekla osamocená slza když jsem si stoupla vedle Nadvandy. "Prosím potlesk pro NEJLEPŠÍ JEZKYNĚ SEZÓNY 2013!" zaburácela Niora a nám se dostalo potlesku ve stoje. Obklopil mě pocit neskutečné euforie. Společně jsme se uklonily, několikrát kolem nás blesknul foťák a pak jsme se pomalu a postupně vydaly dolů. Celá rozklepaná jsem se svezla na židli. "Haper.." špitla jsem. Maki jí nejspíš zaregistrovala, kývla na mě. "Je tady?" optal se Jake, přikývla jsem a pokusila se jí pohledem vyhledat, ale seděla od nás moc daleko. Prostor pro přemýšlení jsme, ale nedostala, znovu se rozezněla hudba. Znovu, jako při první skladbě, jsme všichni utichli a zaposlouchali se do tónů písně. Jakmile hudba utichla už poněkolikáté za dnešní večer se rozezněl potlesk, který následně vystřídal až hurónský smích když do sálu nakráčela Niora s panem Liwreyem. Oba oblečení no vojenských rajtek, Niora měla k tomu ještě vycpaný pupek, který vypadal vážně komicky. Oba pak měli nalepené kníry a klobouky na hlavě, nikdy bych ani pomyslela, že ředitelku v něčem takovém uvidím. Sotva jsem začala utírat slzy od smíchu propuknul znovu řehot. Pomalu se to dostávalo do takové fáze, že všichni rudli v obličeji a přestávali vydávat zvuky. Když konečně záchvat ustoupil zhluboka jsem se nadechla. Ještě párkrát sálem projela salva smíchu, pak už se ale blondýnka uklidnila, zvedla do ruky mikrofon a přisným pohledem s epo nás podívala. "To je dost, že jste si vzaly sukně, dámy!" Znovu jsem se rozesmála. Pak už na podium pozvala Nadvandy, která dnes podruhé vystoupala po schůdcích převzít si cenu. Ředitelka jí veřejně poděkovala za to, že byla skvělou Liškou, připoměla jak je takhle pozice důležitá a složitá a pak vyhlásila Královnu honu, kterou nebyl nikdo jiné než Ell. Jestli ty příští rok někdo uloví nikdo neví. Hlasitě jsem tleskala, byli spolu krátce s Dárek krátce a všechny nás strčili do kapsy. Když se Niora opět zmocnila mikrofonu všichni jsme měli zato, že ukončí vyhlášení honu, ale to by nebyla ona, aby to bylo tak obyčejné. Začala povídat o tom, že se rozhodla předat pomyslné žezlo Mastera někomu dál, nikdo v t chvíli nechápal dokud reflektor neulpěl na mě. V tu chvíli to všichni pochopili, kromě mě. "Myslí tím tebe" šeptnul se smíchem Jacob, naprázdno jsem otevřela pusu a podívala se na Nioru, která se na mě dívala tím jejím pohledem, který měla speciálně vyhrazený pro události když někoho naprosto zaskočila a málem mu přivodila srdeční infarkt. Stěží jsem se zvedla, knedlík v krku a klopýtala jsem k pódiu. Napadlo mě jestli se mi tohle všechno nezná, jestli jsem náhodou neusnula, ale když se ke mě znovu přiblížila ředitelka a opět mě obejmula začala jsem věřit, že je to vážně skutečné. Poté co mi předala cenu ještě zahlásila, že tímhle se jí rozhodně nezbavíme a příští rok se s námi vypraví jako Vrchní lovčí. Znovu zaburácel smích. A aby toho nebylo málo zaskočila ještě Kitty uznáním za skvělou jízdu. Tvářila se dost podobně jako já. Sotva jsem se stihla poobjímat se všemi gratulujícími už zase stála u mikrofonu Nia a začala vyhlašovat tresty. Nasucho jsem polkla, moc dobře jsem věděla, že tu zazní i moje jméno. Postupně jsme se na pódiu seřadili vedle sebe. Sam, Jake a Luke se vesele smáli dokud jim Tom nepřinesl westernové klobouky naplněné až po okraj vodou. "Tak pánové, nasadit!" přeměřila si je Niora nesmlouvavě pohledem a to jim úsměv teprve zatuh na rtech, já se zato smála jako pominutá ikdyž jsem moc dobře věděla, že mě může čekat něco dost podobného. Zachvíli jim po oblecích stékali čůrky vody, zmoklí kohouti hadr. Pak přišla na řadu Laila s Eliz, které měly za úkol vylovit z kádě s vodou jablko bez použití rukou. Očividně se jim do toho nechtělo, ono komu jo když si rozmažete make-up. Když jablko ulovily ob vypadaly jak medvídek panda. Další byla Maki, když se vyhlásil její trest všichni jsme se hlasitě rozchechtali, nosit šerpu "jsem prase" je vcelku originální. "Tak, další dámy na holení.. Clair, Noemi a Blood. Předjetí Mastera" nadzvedla obočí Nia a podala nám provázek. "Za trest budete hodinu chodit přivázané k sobě" vynesla rozsudek. No to bude teda pecka. Začaly jsme bojovat s provázkem. Mezitím co jsem si uvázala na levém zápěstí uzlík se udělil trest i dvěma zbývajícím. Joanie musela nosit starý, těžký kabát po Niořině babičce zatímco Kitty musela chodit s modřínovou větvičku se kterou měla zákaz mluvit, to se zase smáli všichni kdo jí znali, nikdo jí nezažil nemluvnou.. "Odpočet!" zahlásila ještě blondýnka a na plátně, kde se před chvílí promítala videa se začaly komíhat čísla. Neobratně jsme sešly ze schůdků dolů, začala jsem se rozhlížet jestli nikde neuvidím tu dobře známou tvář. Pořád seděla u stolu. Skoro jsem zapomněla na holky, prodrala se dopředu a cupitala za kamarádkou. Cestou jsem proklínala dlouhé šaty a vyoské podpatky, které absolutně znemožňovaly každý rychlejší pohyb, holky za mnou vlály jak hadrové panenky a já se sotva stačila omluvně ohlížet. "Haper!" vypískla jsem a už jí svírala v železném objetí, tolik mi chyběla! "Ty bys měla přestat s tím vzpíráním koleček jinak mě zabiješ!" zachechtala se a já se odtáhla, asi sjem jí vážně dost drtila. "Nebreč!" napomenula mě a sama se snažila příval slz rozmrkat. Se smíchem jsem si utřela jednu z desítek slz co mi cestovaly po tváři. "Jaktože jsi tady, proč jsi nic neřekla, jak se máš, co děláš, vrať se!" chrlila jsem na ní jedním dechem, začala se smát, a já na ní zase začala chrlit další a další věci, bylo toho tolik co jsem jí chtěla říct a tak zatraceně málo času! Došly k nám i Maki, Ell, Nadvandy a kavbojové, stáli jsme tam v kroužku a všichni se objímali, obklopil mě pocit štěstí. Pomalu jsme se přesunuli trošku do kouta, kde jsme se snažili říct si navzájem všechno co jsme chtěli. a sotva postřehli když se Niora znovu objevila na pódiu. Za zvuku elektrické kytary nám popřála pěknou, volnou, zábavu, přečetla jména těch kterým trest už skončil a já znovu vrhla omluvný pohled po holkách. Věnovaly mi široký úsměv. "Navrhnul bych, aby jsme si šli zatančit, ale to asi nepůjde" zasmál se Jake, který se zase přitočil k nám, měl na sobě už jen košili s kravatou, sako se mu někde sušilo a pořád byl pěkně mokrý. "No" zasmála jsem se a loupla pohledem po Hap ke které přistoupil David, zřejmě si s ní taky chtěl popovídat... Zašli jsme si sednout na bar, kde jsme za pozorování tančících párů upíjeli..džus.. Při onom pozorování jsme se vážně nasmáli, většina se spíš tak kolébala na místě jak to dělají tučňáci, to se ovšem nedalo říct o Kitty a Stelle. Ty dcvě to tam parádně rozjížděly! Sice na rockovou písničku tančily kroky cha chy, ale parádně. Klukům z kapely to tedy taky parádně šlapalo a Clair vlnící se na barové stoličce div nespadla. "Mám žízeň" zahuhlala dívka na obačném konci provázku nakonec, přikývla jsem, už i mě vyschlo v puse a žludek se taky dožadoval pozornosti. Požádaly jsme číšníka o pití, na talířek si nabraly lákavě vyhlížející chlebíčky a pokusily se nakrmit - opravdu pokusily protože stačila,aby jedna zatahala prudčeji a druhé skončil chlebíček místo v ústech na obličeji. Noemi to po několika pokusech vzdala. Clair se uvolila a začala zrzku po soustech krmit ve chvíli kdy k nám dorazila Kitty. "Gratuluju!" usmála se a objala mě, poděkovala jsem a taky jí poblahopřála k úspěchu. "Představíš nás?" strčila k nám hlavu Stella. "Jasně, Bloodey, Noemi, Clair" zazubila se Kitt, Noemi složila Stelle poklonu na její kobylku kterou jsme všichni měly možnost vidět na honu. Dívka byla strašně příjemná, dobře jsme se s ní bavily až do konce trestu, kde jsem rychlostí blesku vyprostila zápěstí a po pár minutách, kdy jsem svojí volnost oslavila dalším chlebíčkem se přitočil Jacob s nabídkou tance. "Já to neumím" zakroutila sjem hlavou. "Já taky ne" zasmál se a už mě vedl doprostřed parketu. Naštěstí zrovna začali hrát takový ten typ ploužáku při kterém se stačí točit dokolečka a zamilovaně se na sebe koukat takže Jakovi nohy zůstaly neporušeny a protože jsem zas dostala žízeň odporoučeli jsme se ke stolu. Na židli, kde původně seděla Maki teď dřepěl Luke a o něčem se horlivě bavil se zrzkou, to vypadá slibně! "Tak co hrdličky, jak jste si zatancovali?" vypálila hned s úsměvem kamarádka. "Skvěle, měla bys to taky zkusit" odpověděla jsem jí a vyzývavě mrkla na Luka. "Kde máte koně dámy?" uslyšela jsme za zády a div mi oči nevypadly z důlku. Měla jsem pocit, že někdo nechce abych dnešní večer přežila bez srdečního kolabsu. "Kar!" vypískla jsem a skočila blondýnce kolem krku, podruhé za večer jsem se rozbrečela. "Chybíš mi" špitla jsem jí zatímco sjme se svíraly navzájem v železném objetí. Odpovědí mi bylo potáhnutí a lehké uchechtnutí. Po pár minutách jsem Kar konečně pustila, aby se mohla přivítat i s ostatními. "Uíí!" vypískla Karin když zahlédla Hap, kterou upoutal rozruch. Když tam tak všichni stáli všechno bylo perfektní. "Chci fotku!" prohlásila jsem nekompromisně a už si vyhlížela nějakou oběť. Tom byl perfektní. "Prosím!" zaškemrala sjem a už si běžela stoupnout k děvčatům. Nutno podotknout, že trenérovi už řádně lezlo na nervy když jsme fotili dvacátou fotku, ale já to prostě chtěla mít zdokumentované. No vážně, kdy zase uvidím všechny pohromadě?! Nakonec jsme ho propustili a já s Kar jsme se vytratily do tmy. Tiše jsme kráčely ztemělou zahradou, za zády osvětlen zámek zjehož otevřených oken se linula hudba a před námi neprůhledná tma. "Chybíš mi" špitla jsem k blondýnce, obě jsme si toho měly spoustu co říct a nechtěly jsme promarnit ani chviličku. Procházely jsme s ekolem zámku pěknou chvíli dokud nás nenašla Noemi, která Kar líčila v barvách jak se jí Luke líbí, no vida! Když už nám začala být vážně zima vydaly jsme se pomalu zpátky do sálu, kde čekal Jacob. "Ztratila ses mi" usmál se na mě "Promiň" špitla jsem a naoplátku ho letmo líbla. "Jestli to vždycky bude vypadat takhle klidně se mi můžeš ztrácet častěji" zasmál se a už mě táhnul na parket. Holky se k nám přidaly v minutě, a tak jsme na každou rychlejší skladbu tvořili na parketu obrovskou grupu a když kluci zahráli něco rychlejšího střídala sjem jednu náruč za druhou, ať už kavbojovu nebo nějakou z kamarádčin a Sam se dokonce upsal k tomu, že mě začal učit taneční kroky, kdo by to byl do pankáče řekl.. Po hodině tance jsem potřebovala nutně na vzduch, využila jsem jednoho z balkónu, který se dnes stal romantickým útočištěm pro mnoho párů. Jacob brzo dorazil za mnou. "Nepřestává mi z tebe klesat brada dolů" složil mi poklonu a stoupnul si vedlě mě, věnovala jsem mu úsměv a blíž se k němu přimknula. "Uvidíme se na jaře?" vypálila jsem zničeho nic. "Nepochybně, ale teď před sebou máme ještě celej večer" mrknul na mě, sarkasticky jsem se uchcechtla při pohledu na hodiny, které značily za pět půlnoc. Chvíli jsme stáli mlčky než jsme se na sebe otočili, utápěla jsem se v moři smaragdů, zrychlil se mi tep, tváře chytli červenější barvu a naše rty se o sebe otřely. Věčnost v několika sekundách. Na balkóně jsme stáli dokud jsem se neotřásla zimou, to už mě kavboj stáhnul zpátky do sálu, kde jsme opět stanuli na parketu. Při jednom z ploužáku jsme byli na parketu už jen s Nad a Nathanielem, dnešní večer si užíval prostě každý... A když jako poslední písnička zaznělo "It's my life" vlítli na parket už zas všichni a tančili jsme jako o život, touhle písní totiž končil Galavečer a my jí nemohli jen tak nečině prosedět. Písnička se dokonale hodila k zakončení, hodila se k nám. Když utichla poslední struna kytary začali jsme všichni vyklízet plac, tiše jsme kráčeli všichni až na venkovní schodiště, kdy měla přijít nejtěžší část dnešního večera, loučení. "Hap" špitla jsem a potlačovala slzy. Bez řečí jsme se k sobě přitiskly. "Jste šampióni" špitla brunetka, jen jsem se zasmála a s rozpitým pohledem jí po několika minutách potkala, kdo by poslouchal, že kvůli mě zmeškala vlak?! Další pak byla Karin. Nechtěla sjem jí pouštět, ale slíbila, že se brzo ukáže a já jí to prostě muslea věřit... Nakonec jsem ještě objala Roba s Davidem na rozloučenou, pak už jsem se společně s ostatními vydala k autu. Nebyla jsem jediná komu už zas tekly po tvářích slzy, Noemi mrkala jak posedlá. "Brzo je zas uvidíme" ujistila jsem jí s úsměvem a vzala kamarádku kolem ramen. Zahučela jsem na zadní sedačku auta vedle Jaka a Noe stejně jako když jsme přijížděli, hlavou jsem klesla na rameno chlapce a v duchu rekapitulovala dnešní nezapomenutelný večer... Poslední loučení pak nastalo na Florestě, musela jsem se rozloučit i s Jakem. "Brzo se uvidíme, neboj" dostala jsem další slib, kývla jsem a znovu ho políbila, potom jsme stáli dalších několik minut v objetí. "Dobrou noc, hvězdo" pošeptal mi pak do vlasů, vtisknul mi ještě jeden letmý polibek a zmizel v autě. Noemi taky dávala sbohem svému objevu a když se zavřely dveře a kluci zmizeli v autě stály jsme tam a mávaly dokud nezmizeli za zatáčkou, pak jsme se s přiblblým úsměvem vydaly na kolej...
Když jsem o půl hodiny později usínala bylo mi jasné, že tenhle večer si budu pamatovat do konce života..

noemi: JEZDECKÝ GALAVEČER
„Nabe“ naposledy jsem vyslovila jeho jméno, políbila ho na čelo a tiše opustila box. Byla jsem ve stáji jedna z posledních. Raději jsem zmizela ve vratech a pokračovala na koleje. Na pokoji jsem byla sama, byla jsem na to zvyklá, měla jsem to ráda. Byla jsem vždycky člověk, který chtěl mít svůj klid a samota mu nevadila. Člověk v tom najde vlastně řadu pozitivů.Postavila jsem se před zrcadlo v koupelně. Splavené vlasy mi trčely na všechny strany. Hned jsem vlezla do sprchy, kde jsem si dopřála horkou sprchu gelem tropického lesa a avokádovým šamponem si pořádně umyla vlasy. Raději jsem je vzala i po druhé. Mokré vlasy jsem zlehka osušila ručníkem, chmátla po fénu, kterým je vysušila i do konečků. Zrzavé vlasy se vlnily jako velké obří vodní víry v ještě větších azurových plochách.Vzala jsem do ruky hřeben, kterým lehce rozčesala zrzavé vlasy a nechala je přirozeně pohozené. Ano, tohle bylo vždycky výhodou, že jsem byla brzy hotová, právě díky krátkým vlasům, a pravdou bylo, že jsem brunetce vždycky záviděla, to jak si mohla vybrat z řad úchvatných vysokých účesů nebo rybích copů, které kopírovaly jí splývaly a proplétaly odstíny hnědých barev vlasů. Probrala jsem se z času k zamyšlení, právě tohoto času jsem moc neměla. Přejela jsem zarámovanou fotku mého táty, přála jsem si, aby se tu objevil, ale bohužel on nemohl. Zhluboka jsem vydechla velkou slzu smutku. Otevřela jsem obrovskou krémovou skříň, na ramínku visela šaty smaragdové zeleně, s pasem křivě zdobeným stříbrnými až azurovými drobnými kamínky a s jedním ramínkem stejně zdobeným. Pod šaty ležela krabička s elegantními smaragdovými botkami. Opatrně jsem uslyšela zvuk rozepínajícího se vaku a dotkla se půvabné a lehoučké látky šatů. Byla to jedna z nejjemnějších látek, které bych mohla čekat. Opatrně jsem je z vaku vytáhla, položila na postel. Koukala jsem na ně jako poprvé, a živě mi hrála fantazie. Bohužel fantazie musí zůstat jen fantazií. Ještě před oblékáním šatů jsem vytáhla silonky, které mi skryly ledově bílou kůži. Ale díky létu tady to bylo mnohem lepší než minulý rok a na nohy měly mnohem tmavší barvu. Opatrně jsem si je navlékala, byl to dost těžký úkol vzhledem k mé šikovnosti samotné. když jsem byla konečně po deseti vyčerpávajících minutách v silonkách, rozepla jsem zip a vrátila jsem se k šatům. Ležely tam z jemné a lehoučké látky, rozplývající se, s křivě zdobeným vypasovaným pasem, nastavitelným korzetem, který se přizpůsobí každé linii. Nádherný vzdušný spodní střih části kryl mé nedostatky a zároveň tvaroval mou nepříliš tvarovanou siuletu. Se šněrováním mi pomohla brunetka, která ochotně přiskočila ještě v domácím. „Děkuji“ obdařila jsem ji zářivým úsměvem, který mi hrál v obličeji a se zaklapnutím dveří se dvakrát zatočila. I tak bych tu protančila noc sama boská s štípající ledově studenou podlahou.Smaragdové šaty se s každým kroužením pohybovaly v pravidelném vlnitém kruhu. Koukla jsem se na čas, moc jsem ho neměla. Raději jsem odtančila do koupelny. U zrcadla jsem měla na poličkách rozmístěné všechny make-upy, které jsme s brunetkou koupily. Opatrně jsem z tubičky s krémem vymáčkla podkladový krém, na který jsem pak namatlala opatrně o něco světlejší ton barvy netypicky broskvové. Celý make-up jsem pak vzala ještě štětcem a lícní kosti zvýraznila jemně růžovou tvářenkou. Víčka jsem zvolila jemnou růžovou, která bude zajímavě korespondovat s smaragdovou barvou. Měla jsem raději jemné tony na obličeji a celkem mi slušely i přes světlou barvu obličeje, za což jsem byla ráda, nerada bych smaragdovou zeleň měla i na obličeji, i když na šatech se vyjímala opravdu impozantně. Nakonec jsem vytáhla, abych všechno dokončila řasenku. Tu jsem nikdy na sobě neměla, ale brunetka tvrdí, že si zvyknu rychle. Dolní okraj víček jsem zvýraznila temnou černou fixou, kterou jsem si v krámku s brunetkou koupily také. Byla jsem překvapená, jak moc dobře jsem to zvládla a oči jsem neměla ani nikterak zmatlané. Taky, že jsem si to několik večerů trénovala. Neřekla bych, že to bylo nic nenákladného. Z tuby s řasenkou jsem vytáhla štěteček s dlouhými vlasci. Jakmile mé zápasení s řasenkou bylo hotové, nestačila jsem se divit konečnému výsledku. Před zrcadlem stál úplně někdo jiný, sama jsem se nepoznávala. Dotkla jsem se odrazu zrcadla. Jiskřily mi oči, byla jsem tu tak strašně ráda. Uslyšela jsem drnčící mobil na nočním stolku. Odklusala jsem, na mobilu jsem uviděla kamarádčino jméno. „Hoří?“ uchechtla jsem, uslyšela jsem kamarádčin zoufalý hlas. Zacvakla jsem mobil, který položila na noční stolek zpátky, nazula se zatím do pohodlných kecek a pospíchala za brunetkou. A v tom jsem ji uviděla. Stála tam se svraštělým čelem v šatech se srdcovitým černým vrškem a dlouhou sukní rozpínající se do stran v jemně růžové. Nechala jsem ji pořádně navléknout a pak jsem se pustila do zápínání stuhou. „Dobrý?“ zeptala jsem se Bloo. Brunetka přikývla. Rozloučila jsem se s ní ještě pro pár minut a vrátila se na svůj osamělý pokoj. Dovršila jsem ještě dobré úpravy v podobě nalakování a nasazení smaragdových náušnic do uší. Byly to jen ozdobné smaragdové kamínky, které celý komplet dodávaly do úplné perfektnosti, ovšem ne na mě. Dala jsem si pozor, abych se neposadila a šaty si tak nezvalchovala. Vytáhla jsem deník z nočního stolku, sepsala nynější atmosféru a své pocity, nervozitu. Byl to veliký večer, veliký večer plný lidí a plný očekávání a já jsem se bála, jak moc jsem se bála, že se všechno pokazí – nebo já? Přes husté namalované řasy jsem špatně viděla, víčka mě svrběla. I přes to jsem dopsala pár posledních řádek, zbývalo mi už jen pár minut. Deník jsem pevně stiskla prsty a uložila do šuplíku s dalšími vzpomínkami. Otočila jsem se směrem ke skříni, skrčila se pro krabici s lodičkami na nízkém podpatku, více bych neunesla. Nechala jsem je v zajímavém kontrastu s smaragdovou barvou ve stříbrném provedení s stříbrnými obrysy lodiček, které je zvýraznily. Nazula jsem se do nich, ucítila jsem nepříliš příjemnou bolest. Zatnula jsem zuby, i přes to jsem se těšila. Ze skříně jsem vyndala ještě zimní kabát, který jsem od táty dostala k narozeninám a pro tuto příležitost sice nebyl plně uzpůsobený, ale i tak mi stačil. Brunetka už ťukala na dveře. Honem jsem si vzala kabelku s osobními věcmi včetně mobilu a peněz a pospíchala, aby nečekala.
„Tak děvčata, už tu máte auto“ usmála se na nás Sue, ukázala směrem na černý jeep Volvo. Trochu jsem se zadrhla. „Jen běž“ Sue mi položila ruku na rameno a popohnala mě k brunetce. Ještě jsem jí mávla. Odvoz Bloodye zajistila, bral nás Sam s Jakem a Lukem, pokud jsem dávala pozor. "Tak šup dámy! Chceme tam bejt v čas a s tímhle si jet rychle netroufnu, táta by mě zabil" zubil se na nás Sam otevřeným okýnkem. Neuniklo mi kamarádčin tvrdý výraz ve tváři, to se ovšem změnilo, když k ní přistoupil Jacob. Tiše jsem ho pozdravila a naskočila z druhé strany do auta. „ahoj“ prohodil Luke a obdařil mě tka jeho neskutečně neodolatelným anglickým přízvukem. „ahoj“ vydechla jsem a ještě než brunetka naskočila zeptala se Sama, jak dlouho nám cesta bude trvat. Ač jsme po dálnici skoro pořád překračovali bezmezně rychlost, pustilo se rádio s příjemným repertoárem a cesta tak ubíhala rychle. Autem se nesla supr atmosféra, konverzace nevázla, dokonce i já jsem se nezadrhávala zábavu si užívala. Před zámkem jsme obdivně kouleli očima. „Týjo“ souhlasně jsem kývla. Parkoviště bylo už značně zaplněné a tak nám chvíli trvalo než jsme našli dostatečně velké místo. Pak už jsme všichni vyskákali ven. U velkých shodů stoupajících do zámku jsme se setkali s Kitty a Stellou. Stella vypadala přesně jako Naberus. V očích ji hrála nespoutanost a ohromná pobavenost ať už k tomu neměla žádný důvod. Strčila mi do rukou foťák a já je tedy cvakla se Stellou před zámkem, tím jsem se i seznámily a společně pokračovali do zámku. Luke mi ochotně nabídl pomoc, protože v podpatcích jsem poměrně snadno ztrácela rovnováhu. „příště víc cvičit“ uchechtl se aniž by zakryl svůj pobavený výraz. Přátelsky jsem do něj tloukla pěstí až jsem skončila zavěšená do Luka, protože jsem ztratila svoji trochu rovnováhy úplně. Blood se na mě usmála a pokračovala s Jackem do sálu. Celý zámek vypadal opravdu magicky a takhle večer nasvícený hrál přímo gala-atmosférou. V šatnách jsem si odložila kabát, převzala si s poděkováním od paní lísteček. „budu sedět s klukama, uvidíme se?“ zeptal se. Trošku jsem byla mimo, pohled na jeho v košili a na ní sako už zavánělo vzrušením. I tak jsem se udržela a s vyrovnaným hlasem odpověděla. „když se najdeme, v tomhle mumraji budu ráda, když najdu chvíli klidu“ řekla jsem už teď vyčerpaně. Luke se zasmál, rozloučil mávnutím a pospíchal srdcem sálu za ostatníma. Zůstala jsem sama, no jak se vzalo, vedle mě bylo plno lidí, tak jsem raději neobratně pospíchala k občerstvení, od honu jsem nic nejedla a nebylo to zrovna nenáročné. U baru jsem nalezla Mak, která si na sebe oblékla velmi slušivé šaty, tmavě fialové až pod kolena, takže jí částečně byly viděny krásné štíhlé nohy. Na to bych si netroufla. Konverzace nevázla. Za chvíli dorazila i Bloo a my se tak společně odšouraly ke stolu, to už jsem se stačila seznámit i s charismatickým Chrisem, ale na anglický přízvuk opravdu neměl. Posadila jsem se mezi dvojičky a ještě obdivně koulela očima a prohlížela si sál zdobený tisíce ručně malovanými obrazy na stropech s vyobrazením andělů a čistoty. Sál i konverzace až utichla úvodní skladba operní zpěvačky s písni Ava Maria. Byl to úchvatný výstup a celému večeru dál určitý nádech. Vážnou hudbu jsem měla také moc ráda, takže mě výběr písně potěšil a překvapil. Když doznělo posledních pár táhlých melodií na podiu se objevila Niora v šedých šatech, Tom v obleku a Sue ve vkusných šatech také. „dobrý večer všem“ ozvala se Niora. „chtěla bych poděkovat všem, kteří dnes dorazili a chtějí se s námi podělit o společné zakončení jezdecké sezony 2013“ z hlediště se ozval hlasitý potlesk. „celý rok na sobě studentky pracují, studují a společně se lepší, okusí první závody, první pády a pocity vítězství a euforie“ sálem se ozval tichý smích některých z nás. Euforie byla opravdu správná a jasná poznámka, netýkající se jen lidí. „některé z vás se dostávají výš a výš a budou dnes zaslouženě odměněni, ale nutno neopomenout, že na závodech Florestu reprezentovali výborně Connor, Nath a má dcera Niora a syn Tom.“ Dodala Sue. Obrátila se na Nioru, která opět převzala slovo. „přejděme tedy k vyhlášení jezdecké sezony, začneme našimi studentkami.“ Na podiu se objevila Sue s skleněnými oceněními a Tom s velikými nádhernými květinami. „čestné uznání si určitě zasloužila v sezoně 2013 Maki s Lady“ sálem se ozval ohlušující potlesk, záře reflektorů osvítila Maki, která se s úsměvem zvedla od našeho stolu, vystoupala po schodech na podium, kde si převzala ocenění. „třetí místo patří Kitty s Asií!“ na velkém platně se objevily úryvky ze závodů, holky tam vypadaly skvěle. Potlesk burácel stále než Kitty vystoupala na plac. Usmívala jsem se, přála jsem jim to. Doufala jsem, že třeba příštím rokem budeme taky stejně dobří jako jsou holky teď. „druhé místo si vybojovala Nadvandy s Vall!“ opět jsem zvedala ruce nad hlavu, tleskala a holkám moc fandila. I Nad si převzala cenu od Niory, ohromnou kytici od Toma, který ji políbil na obě tváře. V sále se zvedlo napětí a vzrušení. I já jsem doufala, že první místo bude patřit jen a jen výhradně Bloo. V sále bylo ticho. Niora svým charismatickým hlasem s odmlkou promluvila. „a nejlepší jezdkyní této sezony nemůže být nikdo jiný než Bloodye a Dekameron!!“ sálem se ozval ještě bořlivější potlesk s výskáním od mé strany. Měla jsem za ni takovou radost!! Bylo to neuvěřitelné. Neskutečné. Musela jsem se usmívat tak ze široka, že jsem ucítila mimické svaly. „Ještě jednou potlesk pro jezdkyně sezony 2013!!“ holky sešly pomalu po schodech z podia. Dívaly se přesně pdo nohy, aby jim to na podpatích nesjelo, no, holkám od koní vždycky se lépe šlape v ať už keckách, holinkách nebo jiných plochých botách. Nechala jsem holky vydechnout, ale nemohla jsem si ujít za podiem hromadné gratulace. Přistoupila jsem k Maki, kterou pevně sevřela v objetí, stejně jako blondýnku, která ještě prozkoumávala nádhernou cenu, Kitty už se zase spouštěla s nekončícím hovorem, tak jsem ji rychle utlumila objetím. „mocgratuluju, zasloužíte si to!“mrkla jsem na ni a přátelsky se usmávala. Brunetku jsem už nikde neviděla, byla s Jackem. S přibývající bolestí z lodiček jsem odklopýtala jak jen to elegantněji šlo zpět ke stolu. Číšník nám dolil aperitiv, tak jsem jen s mírným kývnutím poděkovala a napila se. Sál se zhasl a na podiu se objevila tentýž zpěvačka, akorát s jinou skladbou. Zahleděla jsem se do dálky a nechala se unášet skladbou a dlouhými melodiemi, které do mě přímo vsály tu nádhernou atmosféru. Po další skladbě na podium přišla Niora s anglickým getlemanem. Ale pokud jsem si pamatovala, byla šatech? Niora tam stála ještě ve vojenských rajtkách, vycpané břicho, nebo že by se nám přejedla? Pokud se někdo nechtěl smát, raději se nesměl dívat. Zvučný smích sálem byl ohlušující a velice nakaž

noemi: OMLOUVÁM SE, NEZKONTROLOVALA JSEM SI, ŽE SE TO ODESLALO NAPŮL..
Ovšem rozdáváním cen a další skladbou galavečer nekončil. Než jsem se stihla zmátořit, všem pogratulovat na podium stála už zase Niora a házela po nás loupavým pohledem. Niora si už prvními slovy upoutala pozornost sálu, včetně mě. Sálem se nesl hlasitý smích, bolelo mě už břicho. Raději jsem sklopila pohled směrem dolů. „drazí hosté“ uvedla a pokynula hlavou k nám všem. „tento večer nemá být jen o rozdání cen za celou sezonu, ale musíme vyhlásit naši královnu honu!!“ zamrkala. „ale dovolte mi ještě pozvat naší Lišku a poděkovat ji za skvělou odvedenou práci s trasou!“ Záře reflektorů v sále zabrousila k jednomu ke krajním stolů, kde společně s ní seděla nejen Ell,ale jejich rodiny. Blondýnka se pomalu zvedla a jistými kroky vystoupala k Nioře. Ta jí veřejně poděkovala, ale pak už vyhlásila královnu Honu, kterou nemohl být nikdo jiný než Ell. Nutno podotknout, že s Dárkem byly jen chvíli a nikdo si nedokázal představit, jaké to bude příští rok, to už budou nepolapitelní! Nikdo nečekal, konverzace v sále se zvýšila. Niora se trochu rozpovídala, že by chtěla příští rozjet jako Vrchní lovčí a tím také upozornila, že není ještě venku z kurzu. Proto bylo také potřeba předat pomyslné žezlo Mastera, světla opět ulpěla na Bloodye. Brunetka civěla s otevřenou pusou dokořán, dostat z tranzu ji dokázal jedině Jack. Dvakrát se nadechla a zanesla ke mně vůni mentolek, dneska měla všechno vychytané. Kamarádka vystoupala nahoru, odejmula Nioru, která ji poděkovala a doufala, že bude prohřešky řešit stejně důsledně jako dosud ona. Ovšem bylo by to moc obyčejné, kdyby ředitelka neměla připraveného něco navíc. Ze sálu si ještě vyžádala Kitty, která by měla být stejně odměněna za skvělou jízdu, liščí ocas jí unikl jen o kousek. Sotva jsem se zvedla od stolu a odklopýtala se středem sálu pogratulovat holkám ředitelka do rukou vzala mikrofon a přistoupila k poslední části honu – tresty. Ztuhla jsem, celá jsem zbledla. „Ty nikam!“ prohodil ke mně Tom a táhl mě zpátky k podiu. Klopýtala jsem za ním, snažila se mu vymanit ze sveřepí- ale marně. Za chvíli na podiu stála celá řada hříšníku, včetně mě, brunetky, všimla jsem si i Sama, Jacka a Luka, kteří to brali s poměrným pobavením. Až jim Tom přinesl jejich klobouky až do roviny naplněné vodou, smích je přešel - u mě vyvolal naopak vlnu smíchu – aspoň prozatím. Při nasazování jsem viděla jejich zvrásnělá čela, vodu stékající jim po ramenech, mokré vlasy. Na řadu přišla Eliz s Lailou, jejich úkol zněl celkem jasně – vylovit jablko z kádě s vodou bez pomoci rukou, tudíž hlavou? Docela jsem jich litovala, dnešní večer byl důležitý, každá z ná měla an obličeji vrstvu
make-upu a pak po vylovení vypadaly spíše jako vodníci s bledou tváří, většina make-upu zůstala v kádince. Maki měla myslím, zatím z nás nejmírnější trest a to, že musela nosit šerpu „jsem čuně“. „tak .. poslední hříšnice – Noemi, Bloodye, Clair.“ Podívala se na papír a podala nám provázek, nerozuměla jsem tomu. Clair ovšem ano, obmotala jím moje jedno zápěstí a brunetka to druhé. Hodila jsem po ní jeden ze svých vražedných pohledů. „až budu muset na WC, tak za to nemůžu“ nadhodila jsem s ironií. Náš trest trval celou hodinu. Kamarádka se zahleděla někam dozadu. Táhla nás přes sál, my klopýtajíce za ní. Bolely mě už opravdu nohy z lodiček. „Haper“ vydechla. Tu dívku jsem nepoznávala, tak jsem na ní jen kývla a nechala je o samotě. „tys jezdila Callista, že?“ usmála jsem se. To jméno mi něco říkalo. Kývla hlavou. „Bloodye mi o tobě vyprávěla.“ Mrkla jsem na ni. Clair při své levé straně zahuhlala, že má žízeň, tak jsme se odšouraly k baru, kde jsem se snažila všemožně upíjet džus, bylo to ale těžké, víc něž těžké – nemožné. Holky sebou stále cukaly a mě sklenička i s mojí nerovnováhou neustále klimbala v ruce. „Chlebíčky“ výskla jsem, jakmile je číšník položil před nás. Poprosila kamarádku, jestli by mě nakrmila, sama jsem neměla jak, Několikrát mi chlebíček skončil na obličeji, takže jsem možnost se najíst nakonec zavrhla úplně a jen počítala počet zbývajících minut na provázku. Mít obličej od vajíčkových až lososových pomazánek nebyl můj sen. K baru přispěchala Kitty se Stellou. Obě jsme jí pogratulovaly a nadhodily jí seznámení se Stellou, jen tak nenápadně. Neprotestovala. Stelle jiskřilo stále v očích, jako když jsem ji viděla poprvé, to mě utvrdilo, že je to vážně Naberusek. Při této myšlence jsem jí složila upřímnou poklonu na kobylku, na které jela, byla nádherná. Trest skončil, odklopýtala jsem se k volnému stolu, abych se napila a nechala se utrápené nohy odpočinout. Kolem šel Luke, tak zaskočil na židli, která se celá zakymácela. „Koukám, že už jsi suchý!“ neudržela jsem vážnou tvář, opravdu ne. „Já jo, sako ale ne, táta mě zabije“ pokrčil rameny. Konverzace ubíhala sama, Luke mi prozradil malou část o sobě a já zase jemu. Skvěle se s ním povídalo, ale nebyla bych připravená s ním něco mít, byl to je kamarád, se kterým se dalo mluvit – což mi často činilo problém. Tentokrát to bylo ale jiné. Našla jsem opravdu hlubší stránku své často stydlivé povahy a to když se uvolním, žr konverzace utíká nenuceně sama. „Tak co hrdličky?“ vypálila jsem na kamarádku, která se vracela uřícená z tanečního parketu. „měla bys to zkusit“ tím mrkla na Luka. Zakroutila jsem hlavou. „moje taneční schopnosti nejsou zdaleka tak zázračné jako ty tvoje“ odvětila jsem. Ano, já a elegance, nikdy, dvě neslučné vlastnosti. „jak vám jdou koně dámy?“ ten hlas jsem poznávala, andělský plný nadšení a veselosti. „Karůů“ špitla jsem. Bloodye po mém boku jí skočila do náruče. Dvakrát jsem zamrkala, abych skryla vlny pláče, hodně hodně mě vzalo když karů odešla, ale věřila jsem jí, že se jednou vrátí a že a ni počkáme. Objala jsem ji, pevně sevřela. „jsem moc ráda, že jsi tu“ usmála jsem se a ještě jednou jí silně sevřela. Přisedla si k nám ke stolu, začaly jsme na ni chrlit otázky,kde je, jak se má. Tolik dlouho jsme se neviděly a takhle noc byla tak krátká. Odešla jsem si ještě pro džus k baru. V sále bylo opravdu vedro, vzala jsem si kabát z šatny a zmizela v nasvícených nočních zahradách. Celá jsem byla naplněná emocemi, na mě to byl dlouhý večer, plný moc překvapení a zážitků.. Sklopila jsem pohled, vydýchávala adrenalin, byla jsem taky ráda, že jsem měla chvíli pro sebe. Posadila jsem se naproti zámku na lavičku a dívala se na osvícený zámek a upravovanou zahradu, plnou keřů stříhaných do nejrůznějších obrazců. Tohle byl ten klid, o který moje tělo žáda. Někdo pije krev, někdo vodu, já by se dalo nostalgicky říct potřebuju k životě klid nejen na rozmyšlenou, ale dodává mi to určitý odpočinek. Po deseti minutách jsem začala cítit zimu, tak jsem raději po vykládané cestě malinkatými kamínky vydala zpět k zámku. V dálce jsem zahlédla dvě siulety dívek. „holky, jste to vy?“ špitla jsem rozklepaným hlasem. Dívky kývly.. Společně s nimi jsem se vrátila do sálu. Ještě jsem si odložila svůj kabát a neobratně vystoupala po shodech, abych se usadila ke kulatému stolu, byla jsem tu sama. Ke mně pak konečně usedla blondýnka. „tohle je krásný večer“ vydechla jsem a opřela svou naleštěnou hlavu o rameno Karin. Blondýnka přikývla. Náš hovor se dal do pohybu, byla jsem mco ráda, že jsem si s kým měla zase po dlouhé době povídat aniž bych musela zadržovat, že bych byla ráda sama nebo, ež nemám co k tomu říct. S Karin jsme si padly do noty hned jak jsem se tu objevila, díky ní jsem poznala, že člověk může narazit na přátele, který život činí lepším. Hlavně nezklamou, neselžou, budou vždycky stát při dobrém a zlém, taková moje opora. Ke stolu přišel Luke s zářivým úsměvem. „Na nohy, posledních pár písniček!“ zatahal mě za ruku a já mu vpadla na tvrdou hruď. Střídaly se pomalejší, a rychlejší rockové a jazzové hity. Už mi docházela síla. Ale poslední písní se vše změní - it’s my life byla opravdu poslední peckou na závěr večera. Začala jsem tancovat, pokud se tomu tak dalo říct, svoje tělo jsem nechala odpočinout, vybít se, vnímala jen muziku, musela jsem si jí užít. Vyčerpána jsem se odbelhala ke kulatému stolu, abych vypila poslední džus. „zajdu ti pro kabát“ nabídl se ochotně tmavovlasý chlapec. Jeho anglický přízvuk mě stále dostával na kolena. Kývla jsem. Byla jsem až moc unavená, abych protestovala. Nechala bych se už unést, někam odvést.. Pomalu jsem sešla dolů po schodech. Luke už se hnal s kabátem zpátky. „počkej pomůžu ti“ pokřiveně se usmál, tiše jsem poděkovala a zapřela se o něj. Takhle jsme tiše odklopýtali až před zámek. Postavila jsem se na vlastní nohy, Karin stála před autem s Robem. Když ji brunetka pustila, opět jsem se na ni se slzami v očích podívala, objala ji. „já se vrátím“ zněla její sotva slyšitelná slova. Kývla jsem hlavou. Naskočila do auta a já ho sledovala, dokud nezhaslo i poslední světlo.. otočila jsem se k autu, které bylo na parkovišti jedno z posledních. Luke mě dohnal, nabídl mi opět pomoc. Naskočili jsme za ticha do auta, které se rozjelo zase nepříliš příjemně vysokou rychlostí po dálnici. Tentokrát rádio bylo zticha, takže byl slyšet občas brek můj i kamarádky. Před Florestou nastalo loučení. Luke mi opět pomohl z auta. Držel mě za ruku. „tak za rok“ nadhodil lišáckým úsměvem. „tak za rok“ špitla jsem a pevně stiskla jeho ruku. Nasedl do auta společně s Jackem a já se vydala na koleje zavěšená do kamarádky.. Po půl hodině jsem se cítila jinak, cítila jsem se konečně sebou, byla jsem to zase já před zrcadlem s možná nedokonalou pletí, povahou a obratností, ale nikdo mi nemohl sebrat nikdy moje já..