kitty: Ehe, asi jsem se rozepsala trochu moc (Můj předešlý pokud o dovložení toho co se nevložilo trochu nevyšel, tak se omlouvám za spam Tady je pokračování... O )
Obvykle byla ukecaná, hladová, vysmátá, dokud nepřišla ke koním, kde se měnila v rozumnou, zodpovědnou a přitom stále veselou. A stejně se chovala i k novým známostem… Dělala si díky tomu docela dost přátel, ale jen málokoho si pustila trochu víc k tělu… Za to, že jsem byla její nejbližší kamarádka jsem tedy byla vděčná  V klidu jsem se napila, dala si jeden obložený chlebíček a sledovala holky, docela si padly do oka. Stella se začínala zase více uvolňovat z té své vychované dívčiny, a smála se hlasitěji a více. Nicméně po chvilce si odskočila na záchod a já se rozhodla jít s ní, a před zrcadlem jsem si odstranila z vlasů ty kousky kůry a upravila šaty. Srovnala jsem si i make-up, a se Stellou jsme se vrátily do sálu. Chvilku jsme opět strávily na parketě (waltz… hehe ) a pak si Stella odskočila zavolat rodičům, že je všechno ok a já si šla sednout k našemu stolu. Joanie s Martinem se pořád nevrátili, (kupodivu .. ) a ke mně si přisedly už rozvázané Bloodye a Noemi. Docela mě to zarazilo, člověk by čekal, že když za sebou Blood už netahá dvě další holky, bude chtít mít chvilku intimčo s Jakem A ono ne. Chvilku jsem si takhle brunetku dobírala, když si k nám přisedla Stella. „Bavíte se o klucích? Já to věděla. Že by Kitty nějakýho potřebovala, říkám jí to pořád!“ vychrlila najednou, načež jsem jí přes ten krásně upravenej účas jak vytřiženej z alenky v říši divů přetáhla psaníčkem. „Tak ne“ zklidnila se Stella, a já spokojeně kývla hlavou.. to je výchova K mojí úlevě se téma stočilo opět ke koním, vzhledem k tomu že Noemi i Blood se ke koním dostaly až na Florestě, tak s poníky moc zkušeností neměly, a když se teď měla na Flo otevírat školička, tak je to samozřejmě zajímalo  Vyptávaly se na Hnědáčka, a já si vzpomněla, co mi Abi dneska o přestávce na honu říkala. „Prej honí Marlenku po výběhu, je to pravda?“ „Jo.. mám video“ vytáhla Stella mobil a začala listovat v galerii. Ukázala holkám pár fotek hnědýho prcka, než našla kýžené video. Hnědáček byl skoro o třicet čísel menší než Marlenka, ale lítal na něm za kobylkou, a vypadalo to že nemá problém jí stačit. První půlku videa jí spíš proháněl, druhou část už běhaly vedle sebe.. ale tam už neměl poník tolik energie, takže zatímco on naplno cválal, Marlenky vedle něj jen svižně klusala. „Jsou kouzelný“ usmála se Noemi, a Stella přikývla. „Jen nevím co s Prckem teď.. zatím ho beru na práci ze země, občas se na něm sveze nějakej prcek z jezdecký školy, ale tam by mi ho jen zkazili. Teda já na něm už jezdit nebudu, ale udělat z něj okopanýho školního koně taky nechci. A dát ho pryč, na to nemám srdce.“ Bloodye chápavě přikývla. „Kolik mu je?“ „Šestnáct. Jen díky tomu mi prošlo, že ho rodiče neprodali, přesvědčila jsem, že pro jeho věk mu zařídím dostatečné zatížení… Jen se mi to zatím nějak nedaří.“ Stěžovala si Stella a já si vzpomněla na Abi, dnes o honu se mi svěřila, že by na Hnědáčkovi ráda jezdila. Jenže to by vychovatelky v životě nedovolily. Začaly jsme s holkama diskutovat o tom, jaký to bude, až bude na Florestu docházet jezdecká školička. Stella byla definitivně pro, aby se po zařízení přišla podívat, možná by nám dokonce mohla s prckama pomoct – v jezdecký škole občas pomáhala s dětma, a že to s nima uměla Jedna sedmiletá holčička dělala problémy pokaždé, když na ní měl dohlížet někdo jiný, než Stella

Zvedla jsem se a nechala holky si povídat. Opět jsem vyšla ven na balkon, vevnitř byl na mě až moc velký ruch a šum. Začínala se mi z toho motat hlava, velké množství lidí jsem prostě nesnášela dobře. „Hey“ ozval se najednou za mnou – nebo možná spíše nademnou – a já se otočila. Stál u mě pan Liwrey, a já se jen pousmála, kývla hlavou a pozdravila. (Samozřejmě anglicky… ale a co řešit jazykové bariéry ) „Dobrý večer.“ „Spíše dobrou noc, nezdá se vám?“ poopravil mě pan Liwrey, a já se zasmála, vážně už bylo docela pozdě. „Viděl jsem vás dneska s vaším koněm. Tvoříte nádherný pár.“ „Děkuji, je hezké to slyšet právě od vás.“ „A dnes večer vám to velice sluší. Jakto, že nejste uvnitř s přáteli?“ „Moc lidí na mě, začínám být unavená.“ „Ano, to znám. Takovéhle společenské události jsou příjemné, ale tak vyčerpávající…“ Pokývla jsem hlavou. „A jak se vám líbí naše akademie?“ „Floresta? Je nádherná, opravdu nádherná, a zároveň záslužná. Opravdu se mi líbí ta idea jezdecké školy pro ty, kteří nemají ke koním jinak přístup. A jaké věci už Floresta dokázala, zdejší studentky jsou skvělé jezdkyně! A ta Nadvandy, jakou vymyslela pro dnešek trasu? Bylo to nádherné, různorodé a kreativní.“ Usmívala jsem se a kývala hlavou, ale v duchu jsem se smála – a pak, že jsou angličaní chladnokrevní, pan Liwrey se dokázal nadchnout snad pro cokoliv „Myslíte, že ještě někdy přijedete?“ „Možná, ale nevím, mám v anglii dost práce. Ale s Floresťankami se rozhodně nevidím naposledy.“ Nechápavě jsem se na pana Liwreyho podívala. „Něco domlouváme s vaší ředitelkou. Ale uvidíte, bude to překvapení.“ Mrknul na mě, a s „Good night, young lady“ zmizel v sále. Chvilku jsem se za ním dívala a říkala si, co tím asi myslel. Že by Nia kula další stáž?
Ještě chvilku jsem sledovala tmavý zámecký park, když se u mě objevila Stella. „Copak tu tak sama?“ přistoupila vedle mě, a opřela se o chladné kamenné zábradlí. „Jsem nějak unavená, víš že na velký společnosti nejsem.“ „Tak pojedeme domů?“ „Jak chceš, nechci tě odsud vytrhávat moc brzo“ usmála jsem se na ní, ale blondýnka jen kývla hlavou. „Stejně musím ráno vstávat ke koním, oni se sami nenakrmí. A znáš mě a ranní vstávání.“ Zasmála se, a já se jen zazubila. Pak jsem se na ní otočila trochu vážněji. „Vážně by ti to nevadilo?“ Věděla jsem, že Stella si podobné příležitosti užívá. „Jasně že ne. Pojď, než se tu něco semele.“

Blondýnka zavolala taťkovi, vzaly jsme si kabáty z šatny a vydaly se před zámek. „Kitt, mohla bych tě o něco poprosit?“ „Jasně“ otočila jsem se na blondýnku, zatímco jsme čekaly na odvoz. „Nechtěla bys někdy přijet projet Hnědáčka? Jsi hubeňoučká, nebude mít problém tě unést. Nemyslím že bys jezdila extra často, ale třeba jednou za ten týden alespoň… Pokud to teda bude možné a Niora ti to dovolí“ Vykulila jsem na Stellu oči. Jistě, je pravda že s váhou asi problém nebude, a Niora by mi to dovolit snad mohla. Pokud se domluví se Stellinýma rodičema… Ale nikdy by mě nenapadlo, že bych si zajezdila na Hnědáčkovi, na tý malý chundelatý kuličce, která mě vlastně ke koním přivedla. „Moc ráda. Určitě se Niuš zeptám“ usmála jsem se na kamarádku a objala jí. „Třeba bychom mohly někdy vyrazit na vyjížďku“ začaly jsme plánovat, ale to už před zámek zamířilo známé černé auto. „Taťka!“ zahlásila Stella, jakobych to sama nepoznala a když auto zastavilo, otevřela mi blondýnka dveře – měla jsem plné ruce cen
„No né, tady je někdo ověnčenej“ všiml si jich Stellin táta a já se jen zazubila „Nojo, když se daří, tak se daří.“ „Za co všechny jsou?“ „Tahle nádherná je za reprezentaci Floresty v sezoně“ ukázala jsem mu tu nejhezčí, s vybroušenou Asijkou, aby si jí mohl prohlédnout než vyjedeme. „Moc pěkná.. To je ta tvoje kobylka, žejo?“ „Jojo“ odkývala jsem po právu hrdá „A pak jsem dostala čestné ocenění za dnešní hon… Na královnu honu to nestačilo, ale stejně jsem moc ráda.“ „No zasloužila sis to, jelas moc pěkně. I když to i Stella.“ Usmál se na blondýnku, a ta vyplázla jazyk. „No proto, už jsem čekala, že zapomeneš, že máš dceru.“ „S těma výdajem co za ní mám? Nikdy“ zasmál se on a blondýnka se rozhodla raději mlčet
Během pár minut dorazilo auto na Florestu, já se rozloučila a vystoupila z auta. Spolu s námi přijelo i auto s Tomem, Connorem a ještě pár studentkami. Společně jsme prošli branou, a zatímco studentky zamířily do stájí a Tom zpátky na ples – přeci jen na Florestě nebydlel, jen dneska dělal taxi Vzhledem k tomu jak byl zámek blízko to nebyl problém – Connor zamířil ke stájím. „Nejdeš spát?“ zeptala jsem se ho, a on zavrtěl hlavou. „Chci ještě zkontrolovat koně, že je všechno jak má být. Nerad bych zítra ráno, když bude spousta lidí nevyspalá, naháněl po hlavní budově Laurise, kdyby si zase otevřel box.“ Ušklíbnul se, a já přistoupila blíž. „Můžu s tebou? Ráda bych se ještě podívala na vranku… Jen se kouknout, nepolezu za ní do boxu“ slíbila jsem, a Connor mi sjel pohledem na boty – šaty jsem měla zase sepnuté aby byly hezky nahoře, takže bylo vidět že místo podpatků mám normální zimní boty. „No dobře. Ale potichu, nechci je rušit.“ Pokývla jsem hlavou, a vklouzla za ním do té části budovy, kde byly šatny a záchody. Connor mi odemknul sedlovnu, do které jsem si odložila tašku s botkami a ceny, a společně jsme v tichosti obešly všechny boxy. Koně byli v klidu, podřimovali, a Connor ani nerozsvěcel světlo – svítil si baterkou, kterou měl na mobilu. Vrátila jsem se k vrančině boxu a chvilku tu svojí lásku sledovala, jak podřimuje. Hrozně ráda bych si k ní teď vlezla, objala jí a svěřila se jí s tím, jaké ceny dnes dostala, a jak nás chválil i pan Liwrey  Ale znala jsem jí a věděla jsem, že by se divila, co se to tady děje, výkyvy z programu neměla ráda. A navíc, v šatech do boxu.. no .. ne Vrátila jsem se za Connorem, který byl v šatně a dělal si čaj. „Udělej jeden i pro mě, prosím“ zaškemrala jsem, a odložila si bundu. „Ty ještě nepůjdeš spát?“ „Maki je ještě na zámku, a já sama v pokoji neusnu, jsem tak trochu srab“ usmála jsem se a začala nám chystat hrnky. Connorovi klasický černý s kostkou hnědého, mě malinový s dvěma kostkami bílého cukru. Zatímco se voda vařila, otočil se Connor na mě. „Víš, že ti to dneska sluší?“ „Ještě pořád? Tak děkuju. Ale už mám pomuchlaný šaty od toho spínání je, a snad mám ještě i kůru ve vlasech.“ Zasmála jsem se tlumeně, a Connor se jen usmál a zakroutil hlavou. „Ty v tom kvádru taky nevypadáš nejhůř.“ „No nevím, rajtky a přilba mi sednou líp.“ „Tak to jsme dva.“ Zasmála jsem se, a zasedla ke stolku na lavici. Poděkovala jsem za čaj, když mi ho Connor donesl, a začala si horký nápoj foukat. „Koukala jsem, že ses bavil se Stellou.“ Nadhodila jsem jen tak nenápadně, přišlo mi, že si padli do oka „Ta blondýnka? Jo, je to sympatická holka. A má nádhernou kobylu, určitě to spolu dotáhnout daleko.“ „Já jen že to vypadalo, že jste si docela padli do oka..“ Connorovi konečně došlo, proč se na ní ptám. „Je to skvělá holka, to určitě, ale že by z toho něco bylo to fakt ne… Nic proti ní, to vůbec, jen prostě.. Holku ani vztah nehledám.“ Přikývla jsem. „Spíš mi připadalo, že shání kluka pro tebe, pořád se vyptávala jestli nemám nějaký kámoše, co by se k tobě hodili.“ Pokukoval po mě a já zvedla oči v sloup. „Jo, Stella je posedlá představou že mě s někým dá dohromady. Jenže je tak trochu tvrdohlavá a Ne pro ní není odpověď.“ „Copak, kluci tě nezajímaj?“ „Upřímně? Ne. Ani mi nepřijde, že bych byla dobrá přítelkyně, občas mám i já sama problémy se sebou vydržet.“ Connor se na mě trochu zkoumavě podíval. „Jak to myslíš?“ „Myslím to tak, že musím bejt pořádně nesnesitelná, když to se mnou vzdala i vlastní matka.“ Odpověděla jsem trochu prudčeji, než jsem měla v úmyslu. Connor sebou trhnul, možná to bylo tónem mého hlasu, ale spíš to bylo tím, co jsem řekla. Věděl, že jsem z dětského domova, ale asi si vždycky myslel, že mě a Abi umřeli rodiče, než že by nás prostě nechali být. Svojí mámu měl rád a asi si tak nedokázal představit, že by se nějaká matka svého dítěte dobrovolně vzdala. „Tvoje matka to s tebou co?“ zeptal se nakonec, a já potichu vydechla. Pohled jsem upírala do desky stolu a uvažovala, jak to zformulovat. V osobních rozhovorech jsem nebyla dobrá, pořádně jsem se svěřovala jen Stelle a osobní věci o mě vědělo jen pár holek z Floresty, proto jsem vždycky říkala, že jsem na Florestu přišla z dětského domova, nechtěla jsem o takových věcech mluvit. „Mamka mě v mých pěti letech opustila… mě i Abi. Odešla na nákup a už se nevrátila. Když mi bylo jedenáct, došel do dětského movova dopis, kde se omlouvala, že jsme pro ní ale byli zátěž a že její nový přítel dti nechtěl a ona se mu musela přizpůsobit. Když jsem to zjistila, dokonce za námi, za mnou a Abi, přišel psycholog… Prý musela máma být psychicky narušená. Asi to zní i jako docela rozumná hypotéza, ale co když ne? Co když jsem byla prostě už jako pětiletá tak nesnesitelná, že to se mnou nevydržel ani vlastní rodič?“ Connor seděl naproti mně a nevěřícně na mě zíral. „Mateřské pouto má být to nejsilnější ze všech. Jak by to se mnou pak měl vydržet kluk, když ode mě bez mrknutí oka odešla máma?“ Vydechla jsem, a vítila jsem, jak se mi do očí řinou slzy. Rychle jsem začala mrkat abych je zahnala, a Connor se zvedl, přistoupil ke mně a objal mě kolem ramen. „Kitty, to co tady říkáš, je kravina. Jasný? Uvědom si, že cokoliv tady říkáš, by mohlo jako o tobě, stejně dobře platit o Abi. A přijde ti snad, že je nesnesitelná?“ Se sklopeným pohledem jsem zavrtěla hlavou. „Tak vidíš. Jsi milá, hezká a sympatická holka, tvoje máma musela být nějak narušená, žádný normální člověk by v bytě nezavřel dvě malé holky, aniž by o nich komukoliv řekl… Ale ty nejsi jako ona, jasný? To ať tě ani nenapadne si myslet.“ Zvedla jsem hlavu a trochu se na něj pousmála. Kamarádi nezklamou…
„Děkuju“ špitla jsem a znovu ho objala. Měla jsem Connora ráda, byl to dobrej kamarád a mě těšilo, že se rozhodl na Florestě zůstat déle než jen přes léto. „Dopij čaj a půjdeme. Maki určitě za chvilku taky dorazí,“ mrknul na mě, vstal, a začal umýat svůj hrnek od čaje.

Opatrně jsem otevřela dveře od pokoje a vklouzla dovnitř. Tak Maki tu už byla, dokonce už i v posteli a vesele zařezávala. Není divu, užila si s Chrisem fajn večer  Hodila jsem tašku s botami na zem, bundu pověsila na věšák a na poličku nad stolem jsem začala urovnávat ceny. Zatímco Makina polička už přetékala, na té mé bylo místa ještě poměrně dost, přesto jsem strávila notnou chvíli urovnáváním všech ocenění ať už za umístění nebo jen za účast, aby se cena s vyrytou Asií co nejlépe vyjímala. Druhou trofej v podobě liščího ohonu jsem si pak uvázala nad zrcadlo, za jehož rámem jsem měla zastrčené dvě fotky – jednu se Stellou, a jednu ze společné vyjížďky s Niorou, letos na podzim. Usmála jsem se na fotky a konečkama prstů je pohladila. Na řadu přišly květiny, ovšem bála jsem se, že ve váze moc dlouho nevydrží – vždy bývaly už další den nehezky povadlé, takže jsem vzala ze svého šuplíčku nitku, ovázala ji kolem jejich stonku, a pak je pověsila hlavou dolu – nechala jsem je tak uschnout, abych si je potom mmohla schovat 
Vyklouzla jsem z šatů, rozčesala si vlasy, odlíčila se, a šla si dát sprchu. Snažila jsem se být potichu, abych kamarádku neprobudila, ale přeci jenom, tu jen tak někdo nevzbudí Už v pyžamu jsem vklouzla do postele, a ještě chvilku sledovala ocenění na poličce. Ale teď už byl čas spát, zítra bude nový den a spousta povinností 