noemi: OMLOUVÁM SE, NEZKONTROLOVALA JSEM SI, ŽE SE TO ODESLALO NAPŮL..
Ovšem rozdáváním cen a další skladbou galavečer nekončil. Než jsem se stihla zmátořit, všem pogratulovat na podium stála už zase Niora a házela po nás loupavým pohledem. Niora si už prvními slovy upoutala pozornost sálu, včetně mě. Sálem se nesl hlasitý smích, bolelo mě už břicho. Raději jsem sklopila pohled směrem dolů. „drazí hosté“ uvedla a pokynula hlavou k nám všem. „tento večer nemá být jen o rozdání cen za celou sezonu, ale musíme vyhlásit naši královnu honu!!“ zamrkala. „ale dovolte mi ještě pozvat naší Lišku a poděkovat ji za skvělou odvedenou práci s trasou!“ Záře reflektorů v sále zabrousila k jednomu ke krajním stolů, kde společně s ní seděla nejen Ell,ale jejich rodiny. Blondýnka se pomalu zvedla a jistými kroky vystoupala k Nioře. Ta jí veřejně poděkovala, ale pak už vyhlásila královnu Honu, kterou nemohl být nikdo jiný než Ell. Nutno podotknout, že s Dárkem byly jen chvíli a nikdo si nedokázal představit, jaké to bude příští rok, to už budou nepolapitelní! Nikdo nečekal, konverzace v sále se zvýšila. Niora se trochu rozpovídala, že by chtěla příští rozjet jako Vrchní lovčí a tím také upozornila, že není ještě venku z kurzu. Proto bylo také potřeba předat pomyslné žezlo Mastera, světla opět ulpěla na Bloodye. Brunetka civěla s otevřenou pusou dokořán, dostat z tranzu ji dokázal jedině Jack. Dvakrát se nadechla a zanesla ke mně vůni mentolek, dneska měla všechno vychytané. Kamarádka vystoupala nahoru, odejmula Nioru, která ji poděkovala a doufala, že bude prohřešky řešit stejně důsledně jako dosud ona. Ovšem bylo by to moc obyčejné, kdyby ředitelka neměla připraveného něco navíc. Ze sálu si ještě vyžádala Kitty, která by měla být stejně odměněna za skvělou jízdu, liščí ocas jí unikl jen o kousek. Sotva jsem se zvedla od stolu a odklopýtala se středem sálu pogratulovat holkám ředitelka do rukou vzala mikrofon a přistoupila k poslední části honu – tresty. Ztuhla jsem, celá jsem zbledla. „Ty nikam!“ prohodil ke mně Tom a táhl mě zpátky k podiu. Klopýtala jsem za ním, snažila se mu vymanit ze sveřepí- ale marně. Za chvíli na podiu stála celá řada hříšníku, včetně mě, brunetky, všimla jsem si i Sama, Jacka a Luka, kteří to brali s poměrným pobavením. Až jim Tom přinesl jejich klobouky až do roviny naplněné vodou, smích je přešel - u mě vyvolal naopak vlnu smíchu – aspoň prozatím. Při nasazování jsem viděla jejich zvrásnělá čela, vodu stékající jim po ramenech, mokré vlasy. Na řadu přišla Eliz s Lailou, jejich úkol zněl celkem jasně – vylovit jablko z kádě s vodou bez pomoci rukou, tudíž hlavou? Docela jsem jich litovala, dnešní večer byl důležitý, každá z ná měla an obličeji vrstvu
make-upu a pak po vylovení vypadaly spíše jako vodníci s bledou tváří, většina make-upu zůstala v kádince. Maki měla myslím, zatím z nás nejmírnější trest a to, že musela nosit šerpu „jsem čuně“. „tak .. poslední hříšnice – Noemi, Bloodye, Clair.“ Podívala se na papír a podala nám provázek, nerozuměla jsem tomu. Clair ovšem ano, obmotala jím moje jedno zápěstí a brunetka to druhé. Hodila jsem po ní jeden ze svých vražedných pohledů. „až budu muset na WC, tak za to nemůžu“ nadhodila jsem s ironií. Náš trest trval celou hodinu. Kamarádka se zahleděla někam dozadu. Táhla nás přes sál, my klopýtajíce za ní. Bolely mě už opravdu nohy z lodiček. „Haper“ vydechla. Tu dívku jsem nepoznávala, tak jsem na ní jen kývla a nechala je o samotě. „tys jezdila Callista, že?“ usmála jsem se. To jméno mi něco říkalo. Kývla hlavou. „Bloodye mi o tobě vyprávěla.“ Mrkla jsem na ni. Clair při své levé straně zahuhlala, že má žízeň, tak jsme se odšouraly k baru, kde jsem se snažila všemožně upíjet džus, bylo to ale těžké, víc něž těžké – nemožné. Holky sebou stále cukaly a mě sklenička i s mojí nerovnováhou neustále klimbala v ruce. „Chlebíčky“ výskla jsem, jakmile je číšník položil před nás. Poprosila kamarádku, jestli by mě nakrmila, sama jsem neměla jak, Několikrát mi chlebíček skončil na obličeji, takže jsem možnost se najíst nakonec zavrhla úplně a jen počítala počet zbývajících minut na provázku. Mít obličej od vajíčkových až lososových pomazánek nebyl můj sen. K baru přispěchala Kitty se Stellou. Obě jsme jí pogratulovaly a nadhodily jí seznámení se Stellou, jen tak nenápadně. Neprotestovala. Stelle jiskřilo stále v očích, jako když jsem ji viděla poprvé, to mě utvrdilo, že je to vážně Naberusek. Při této myšlence jsem jí složila upřímnou poklonu na kobylku, na které jela, byla nádherná. Trest skončil, odklopýtala jsem se k volnému stolu, abych se napila a nechala se utrápené nohy odpočinout. Kolem šel Luke, tak zaskočil na židli, která se celá zakymácela. „Koukám, že už jsi suchý!“ neudržela jsem vážnou tvář, opravdu ne. „Já jo, sako ale ne, táta mě zabije“ pokrčil rameny. Konverzace ubíhala sama, Luke mi prozradil malou část o sobě a já zase jemu. Skvěle se s ním povídalo, ale nebyla bych připravená s ním něco mít, byl to je kamarád, se kterým se dalo mluvit – což mi často činilo problém. Tentokrát to bylo ale jiné. Našla jsem opravdu hlubší stránku své často stydlivé povahy a to když se uvolním, žr konverzace utíká nenuceně sama. „Tak co hrdličky?“ vypálila jsem na kamarádku, která se vracela uřícená z tanečního parketu. „měla bys to zkusit“ tím mrkla na Luka. Zakroutila jsem hlavou. „moje taneční schopnosti nejsou zdaleka tak zázračné jako ty tvoje“ odvětila jsem. Ano, já a elegance, nikdy, dvě neslučné vlastnosti. „jak vám jdou koně dámy?“ ten hlas jsem poznávala, andělský plný nadšení a veselosti. „Karůů“ špitla jsem. Bloodye po mém boku jí skočila do náruče. Dvakrát jsem zamrkala, abych skryla vlny pláče, hodně hodně mě vzalo když karů odešla, ale věřila jsem jí, že se jednou vrátí a že a ni počkáme. Objala jsem ji, pevně sevřela. „jsem moc ráda, že jsi tu“ usmála jsem se a ještě jednou jí silně sevřela. Přisedla si k nám ke stolu, začaly jsme na ni chrlit otázky,kde je, jak se má. Tolik dlouho jsme se neviděly a takhle noc byla tak krátká. Odešla jsem si ještě pro džus k baru. V sále bylo opravdu vedro, vzala jsem si kabát z šatny a zmizela v nasvícených nočních zahradách. Celá jsem byla naplněná emocemi, na mě to byl dlouhý večer, plný moc překvapení a zážitků.. Sklopila jsem pohled, vydýchávala adrenalin, byla jsem taky ráda, že jsem měla chvíli pro sebe. Posadila jsem se naproti zámku na lavičku a dívala se na osvícený zámek a upravovanou zahradu, plnou keřů stříhaných do nejrůznějších obrazců. Tohle byl ten klid, o který moje tělo žáda. Někdo pije krev, někdo vodu, já by se dalo nostalgicky říct potřebuju k životě klid nejen na rozmyšlenou, ale dodává mi to určitý odpočinek. Po deseti minutách jsem začala cítit zimu, tak jsem raději po vykládané cestě malinkatými kamínky vydala zpět k zámku. V dálce jsem zahlédla dvě siulety dívek. „holky, jste to vy?“ špitla jsem rozklepaným hlasem. Dívky kývly.. Společně s nimi jsem se vrátila do sálu. Ještě jsem si odložila svůj kabát a neobratně vystoupala po shodech, abych se usadila ke kulatému stolu, byla jsem tu sama. Ke mně pak konečně usedla blondýnka. „tohle je krásný večer“ vydechla jsem a opřela svou naleštěnou hlavu o rameno Karin. Blondýnka přikývla. Náš hovor se dal do pohybu, byla jsem mco ráda, že jsem si s kým měla zase po dlouhé době povídat aniž bych musela zadržovat, že bych byla ráda sama nebo, ež nemám co k tomu říct. S Karin jsme si padly do noty hned jak jsem se tu objevila, díky ní jsem poznala, že člověk může narazit na přátele, který život činí lepším. Hlavně nezklamou, neselžou, budou vždycky stát při dobrém a zlém, taková moje opora. Ke stolu přišel Luke s zářivým úsměvem. „Na nohy, posledních pár písniček!“ zatahal mě za ruku a já mu vpadla na tvrdou hruď. Střídaly se pomalejší, a rychlejší rockové a jazzové hity. Už mi docházela síla. Ale poslední písní se vše změní - it’s my life byla opravdu poslední peckou na závěr večera. Začala jsem tancovat, pokud se tomu tak dalo říct, svoje tělo jsem nechala odpočinout, vybít se, vnímala jen muziku, musela jsem si jí užít. Vyčerpána jsem se odbelhala ke kulatému stolu, abych vypila poslední džus. „zajdu ti pro kabát“ nabídl se ochotně tmavovlasý chlapec. Jeho anglický přízvuk mě stále dostával na kolena. Kývla jsem. Byla jsem až moc unavená, abych protestovala. Nechala bych se už unést, někam odvést.. Pomalu jsem sešla dolů po schodech. Luke už se hnal s kabátem zpátky. „počkej pomůžu ti“ pokřiveně se usmál, tiše jsem poděkovala a zapřela se o něj. Takhle jsme tiše odklopýtali až před zámek. Postavila jsem se na vlastní nohy, Karin stála před autem s Robem. Když ji brunetka pustila, opět jsem se na ni se slzami v očích podívala, objala ji. „já se vrátím“ zněla její sotva slyšitelná slova. Kývla jsem hlavou. Naskočila do auta a já ho sledovala, dokud nezhaslo i poslední světlo.. otočila jsem se k autu, které bylo na parkovišti jedno z posledních. Luke mě dohnal, nabídl mi opět pomoc. Naskočili jsme za ticha do auta, které se rozjelo zase nepříliš příjemně vysokou rychlostí po dálnici. Tentokrát rádio bylo zticha, takže byl slyšet občas brek můj i kamarádky. Před Florestou nastalo loučení. Luke mi opět pomohl z auta. Držel mě za ruku. „tak za rok“ nadhodil lišáckým úsměvem. „tak za rok“ špitla jsem a pevně stiskla jeho ruku. Nasedl do auta společně s Jackem a já se vydala na koleje zavěšená do kamarádky.. Po půl hodině jsem se cítila jinak, cítila jsem se konečně sebou, byla jsem to zase já před zrcadlem s možná nedokonalou pletí, povahou a obratností, ale nikdo mi nemohl sebrat nikdy moje já..