sillia: Za Silliu ta vkládám já (Nawita)
Galavečer
Došla jsem do pokoje pro hosty, kde mě a tátu ubytovali, poprosila jsem o to, protože jsem věděla, že ještě dnes domů určitě nepojedeme. Zalezla jsem do sprchy a pořádně se vydrbala žíňkou, nohy jsem si vydrbala kartáčkem, byly totiž černé od bot a to by na těch krásných botičkách, co mám připravené bylo vidět jakože celkem hodně, zvlášť, když nemám šaty až na zem. Potom jsem si umyla vlasy, šampónem několikrát, potom jsem na ně dala balzám. Když jsem vylezla, vyfoukala jsem si vlasy tak, aby měly co největší objem, když jsem je měla vyfoukané a celá jsem byla oblečená, oblékla jsem si prádlo a v županu běhala po pokoji a hledala svoje šaty. Nakonec jsem je našla na ramínku ve skříni, což bylo poslední místo, kde jsem hledala, ono když je člověk mít všechno na jedné hromadě na židli, posteli a zemi, tak pak ho moc nenapadne, kouknout se do skříně. Vytáhla jsem je tedy ven a odložila někam na oči. Stoupla jsem si před zrcadlo a začala si rozčesávat vlasy, přičemž jsem na ně nastříkala dost toho rozčesávacího spreje, protože jsem neměla trpělivost se česat pomalu, už bylo celkem dost hodin a já si musela stihnout udělat drdol, neotočit si jeden pramínek vlasů, který zůstane po pravé straně obličeje viset, obléknou a obout se a zavolat tátovi, aby pro mě včas přijel abychom tam dorazili včas, většinou totiž jezdíme pozdě, i když to vlastně jenom kvůli mně, vždycky si všechno špatně rozvrhnu a pak na to doplácíme oba. Po dost velkém snažení vypadaly moje vlasy k světu, hodny obdivu a pohledů veřejnosti. Potom jsem se začala soukat do šatů, ale až po chvíli mi došlo, že mají zip, který se musí rozepnout, ale i když jsem tak udělala, chvíli jsem přemýšlela, jak se do nich dostat, ale nakonec jsem z toho souboje vyšla jako vítěz. Potom jsem vyndala své botky, byly to takové ty sandálky na podpatku, který vzhledem k velikosti mé nohy, spíš maličkosti, jehla měřila jen 5 cm, ale i tak jsem byla ráda, že vůbec stojím, podpatky jsem na sobě ještě neměla, natož jehly, chvíli jsem se tedy jen procházela po pokoji a snažila se zvyknout na tu nepřirozenou výšku, ale celkově se mi líbily, odstín modré na proužcích byl stejný jako ten na mých šatech. Už jsem zavolala tátovu, aby pro mě přijel, mezitím jsem dolaďovala detaily. Na krk si vzala náhrdelník, na kterém byla zavěšena kapka s modrým kamínkem a visací náušnice, prstýnek a náramek do sady. Náušnice byly ještě o pár kamínků prodloužené, takže mi sahaly až do úrovně kousek nad bradou. Než táta přijel, ještě jsem se na sebe podívala do zrcadla. Slušelo mi to, hlavně jsem ale obdivovala svoje šaty. Měly jen jedno ramínko, bylo silnější a přes levé rameno, byly tmavě modré a při prsou a hrudi těsné, od boků pak byly volnější a jejich spodek se svažoval, od levé nohy, kde sahaly do půli stehna až po pravou stranu, kde jejich délka dosahovala půli lýtka a ze shora od ramínka byly jakoby posypané světle modrými kamínky, které byli jakoby utnuté pod prsy (http://postimg.org/image/vitoztfbt/) Když jsem byla oblečená, došla jsem si pro lak na nehty, byl takový, jako moje šaty, tmavě modrým lehce šmrncnutý do tyrkysova a se světle modrými tečkami v sobě, nanesla jsem si jen slabou vrstvu jak na nehty na rukou, tak na nohou, i ty přece budou vidět a když zaschnul, nanesla jsem vrstvu průhledného, jako takový štít toho krásného pod ním. Zhlížela jsem se v zrcadle, když mi zazvonil mobil a krátce na to se to típlo, to byl táta, byli jsme domluvení, že mě prozvoní až bude před bránou, rychle jsem na sebe hodila svůj černý společenský kabátek a vyrazila před bránu, kde už stál tátův pracovní Jeep s maskáčovým vzorem, terénními pneumatikami a celkově vojensky upravené, ono, co byste asi od armádního důstojníka čekali jiného že? „Ahoj kočičko, jsem rád, že Tě vidim, a páni z tebe je velká kočka, když se hezky oblečeš.“ Přivítal mě úsměvem. „Ahoj, taky Tě ráda vidim a tobě to v tom obleku taky sluší.“ Řekla jsem mu na oplátku, ale neměla jsem chuť se moc bavit, chtěla jsem tam být co nejdříve, už jsem se těšila na Naw, dlouho jsme se neviděli, tak jsem jí pozvala, ať spolu s tou svojí famílií přijede taky, alespoň bude vzrůšo. „A pusa nebo obejmutí nebude?“ řekl než jsem si sedla, takže mě zarazil a já mu tedy lískla jednu pusu na tvář a objala ho. „No vidíš, a už jsem Ti říkal, že Ti to moc sluší, když se oblečeš jako dáma?“ prohodil, když rozjel auto. To byl celý on, už od mého narození ze mě chtěl mít tu holčičku, co se ráda lísá, maluje, má kluky, které by mohl odhánět (on se moc rád předváděl, zvlášť v armádní uniformě nebo s nějakou zbraní), ale místo toho ze mě vyrostl spíš takový kluk, místo, abych kluky naháněla, trénovala jsem s nimi, místo, abych chodila s kamarádkami do kavárničky nebo cukrárny, lezla jsem po stromech a místo, abych ráda chodila pěkně oblíkaná, tak mi ke spokojenosti stačily jedny dlouhý a krátký kahoty, tílko, mikina a tenisky, plus v zimě bunda a vystačila jsem si s jedním oblečením celý rok, ostatně nic z toho se nezměnilo. Z přemýšlení a občasného „hmm“ nebo „jo“ mě vyrušilo zastavení, byli jsme na místě a tak jsem vystoupila do zimy, zabalila jsem se do kabátku a počkala na Naw. Když přijela, byly jsme obě nadšené, že se po tak dlouhé době vidíme.
Když jsme přijeli před zámeček, Naw tam ještě nebyla, ale přijela jenom chvilku po nás, nedalo se to přehlídnout, kytitičkovaný trabant s neuměle vyřezaným střešním okýnkem, když přijeli blíže bylo sem tam vidět, že z okýnka uniká kouř a když vystoupil muž v hippie oblečení, bylo vše jasné, tedy ten kouř, v ruce držel jointa. Naw potom vystoupila ze zadních sedaček a byla značně přešlá, ale zkouřená nebyla, měla otevřené okýnko, takže to nedýchala, ale přesto jí asi nebylo dobře, ale brzy to rozdýchala. Tátovi jsem řekla, že jdeme dovnitř a že nás potom najde, Nawin strejda a teta jeli ještě zaparkovat a tak obě oblečené ve společenských šatech na nádvoří zámečku, Naw nic neříkala, bylo vidět, že je celkem napjatá, ale nedivila jsem se, jí ono její rodina je celkem komplikovaná, já měla taky obavy, ale jenom hodně malé, doufala jsem, že můj táta neudělá nějakou kravinu. Vešly jsme dovnitř a kabátky odložily do šaten, kde nám dali kolečka s čísly, to jsem si schovala do psaníčka, na úzkém dlouhém ramínku, které jsem s sebou měla, bylo tmavě modré s bílými kamínky. Se vším jsem ladila k šatům. Potom už jsme si sedly k jednomu ze stolků, konkrétněji do toho úplně vzadu v levém rohu, nechtěly jsme moc poutat pozornost až přijdou naše doprovody. Tedy hlavně ten Nawin, ale i já dnes měla docela špatný pocit. V sedm hodin se ztišila světla v publiku a na pódiu se objevila operní pěvkyni, která začala skladbou Ave Maria. Trochu občerstvení už bylo na stole a já i Naw jsme si vzaly každá po jedné jednohubce, ale každá jinou, vzápětí jsem byla ráda, že jsem nezvolila tu, co Naw, protože ta se ihned zbarvila do červena a na ex vypila půlku sklenice sklenici vody a začala šíleně nadávat, ale jen potichu, takže jsem ji i já sotva slyšela. Všichni byli zaposloucháni do hudby a najednou se otevře a vstoupila Nawinina rodina a za nimi se táhnul smrad marihuany, volali Nawino jméno a bylo jim úplně jedno, že se na ně celý sál dívá a zpěvačka kvůli nim musela přerušit skladbu. Za chvíli ji našli a zpěvačka začala operu od znovu, a jelikož babička Derby tuto operu znala tak a byla jednou z jejích oblíbených, což nám předtím také řekla a začala zpívat s ní. Naw ji umlčela pálivým chlebíčkem, Derby se začala věnovat jídlu a přestala zpívat, ale i tak to byl hrozná trapas. Když zpěvačka dokončila operu, přihnal se do sálu i můj otec, už byl i trochu v náladičce. Když nás objevil, trochu se zděsil, ale přeci jenom si přisedl a udělal velmi hloupý vtip na účet hippies, čekala jsem ostrou reakci, která se nekonala, asi to bylo částečně i tím, že byli už trochu zhulení. Potom se opět více nasvítilo pódium a tam vstoupila Niora se Sue a Tomem. Já jsem měla štěstí, že jsem jela hon a už jsem tedy věděla kdo jsou, ale Naw jsem to musela říct. Nejdříve Niora všechny pozdravila a poděkovala všem za účast jak na honu, tak na tomto galavečeru, Sue potom vychvalovala studentky a jejich práci tady a nakonec Tom předvedl ukázky závodů z tohoto roku. Poté vyhlásí nejlepší jezdkyně sezóny z davu studentek, pěkně od zadu, po předání ceny na plátně promítli útržky z jejich závodů. Potom Niora vyhlásila nejlepší jízdy externích účastníků, mezi prvními třemi jsem nebyla, ale byla jsem čtvrtá. Mezitím už Nawina babička Derby stihla spořádat půlku pálivých chlebíčků, divila jsem se, že jí ještě nepálí pusa, ale asi jí už měla od mariánky otupenou. Potom ještě předali několik cen navíc. Potom opět vystoupil na pódium orchestr a operní pěvkyně, tentokrát se skladbou Memories sung. Když to skončilo propukl v sále smích a my už si pomalu mysleli, že ta Nawina famílie zase něco udělala, ale překvapivě stále seděli u stolu, takže jsem se rozhlédla a potom jsem se začala smát také, na pódium totiž vstoupila Niora a pan Liwrey ve starých a ošoupaných rajtkách a jezdeckých sakách. Niora měla vysoký klobouk a pan Liwrey nízký, byly jako v malý a tlustý a velký a hubený. Když sál přestal burácet přistoupila Niora k mikrofonu a ironicky pronesla: „to je taky dost, že jste si vzaly sukně, konečně vypadáte jako dámy…“ Potom k sobě přizve dívku, co tento rok dělala lišku a poděkovala jí. Když jí šli naproti ke schodům, bylo lepší sklopit oči a nesmát se, ale mě se to nepodařilo, nešlo se nesmát. Oba jí pogratulovali a Niora jí předala její už druhou trofej. Potom vyhlásí královnu honu, při té příležitosti pan Liwrey zasalutoval, je to totiž angličan, tak to byla jen další vtipná vložka, za což ho Niora plácne a nevěřícně zakroutí hlavou. Potom ale vyhlásila letošní královnu honu, kterou se stala jistá Ell, dostala korunku svázanou z větévek a bobulek lesních plodů, i když to vypadalo spíše jako adventní věnec, dokonce to mělo symbolické čtyři svíčky, které jí dokonce zapálili, vlastně to sedělo, byl to 4. ročník honu, takže to celkem přesně sedělo. Zazněl obrovský potlest, ale potom si Niora opět vyžádala ticho a udělila cenu Mistrovské jízdy, předtím jsem tu nebyla, ale pochopila jsem, že je to novinka, také řekla, že ten, co tuto cenu dostane, bude mít tu čest být při dalším honu Masterem. Opět zazněl potlesk. Potom si ale znovu vyžádala klid, a všichni byli evidentně dosti zmatení. Niora tedy začala svou řeč. Vyhlásila cenu čestného uznání, prý proto, že této studentce unikla cena královny honu jen o vlas. Když ale potlesk ustal, Znovu přistoupila k mikrofonu, každý hned ztichl a já i z té délky viděla na její tváři výraz, kterému říkám „ďábelský“ Mezi členkami akademie bylo teď jakési napětí a přitom sem tam si prohodily pár slov, jedna z nich, kterou jsem slyšela říkala: „A sakra, tresty.“ V tu chvíli jsem byla ráda, že nejsem členkou, i když jsem jim všem záviděla to, že mohou koně přímo studovat a dostává se jim profesionálního tréninku a nejenom v jízdě, ale i celkově, prostě ve všem, co se koní týče, asi to byl ten moment, kdy jsem se rozhodla přihlásit. Během tohoto předávání cena trestů k nám několikrát přišel číšník a doplnil otci šampaňské, ten ale nechal nalít i mě s Naw, navíc už nebyl jen v náladičce a já se začala strachovat, že tenhle večer nedopadne dobře, navíc nás teď nemá kdo odvést na Florestu, kde nám nabídli na noc po honu pokoj. Všichni svoje tresty přijali s humorem. Bylo zajímavé dívat se, jak ze sebe všichni musí povinně udělat blbce, celkem jsem se bavila při tomto plnění trestů a zvlášť jsem se v duchu smála těm, jejichž tresty jsou na delší dobu, ten kožich byl moc pěkný a ta větvička v puse… Dostala jsem tam chvilkový záchvat smíchu, i když tomu pomohlo, že díky otci jsem už vypila asi dvě decinky šampaňského a táta mi nechal dolít třetí. Znovu jsme všichni zatleskali a potom Niora opět všem poděkovala za účast. Začala přestávka, orchestr se sbalil a místi nich nastoupila trochu modernější kapela z vedlejšího města, což pro mě byla hotová spása, ty opery už se fakt poslouchat nedaly. Potom se Niora a pan Liwrey šli do zákulisí převléct do slavnostního. Když se znovu objevily, táta, který byl již značně ožralý, mě klepnul rukou do ramene „Řezivo…“ prohodil směrem ke mně a mě došlo, že teď už je to opravdu vážné. „Tak, právě skončil slavnostní a noblesní večer.“ Zašeptala jsem k Naw a mezitím se šly podívat na zahradu a nechala ostatní na pospas mému otci a Nawině famílii.
Mezitím, co já a Naw jsme se kochaly nádherou zámecké zahrady, ve vnitř zámečku byl rachot, můj otec začal obtěžovat snad všechny dívky, kterým bylo více než 18 let a když ho ostraha chtěla odvést, strhla se pořádná rvačka, ostraha je sice silná, ale táta je cvičený voják, mám dojem, že krom normálního výcviku, měl i výcvik vládního zabijáka a dělal i na tajných operacích. Teď když byl ožralý, byl ještě více vznětlivý, než normálně, přestal se ovládat, možná, že se mu vrátila iluze, že je na jedné ze svých vražedných misí a tak popadl lahev, rozbil ji a zabil všechny členy ostrahy, co jej chtěli vyvést ven ze zámečku. Těla potom uklidil do skladu nářadí. Nawina rodina tam mezitím polítávala a každý z nich měl v ruce jointa, sem tam, když potkali, tak někomu nabídli, ale nikdo nechtěl, byli z toho trochu zklamaní.
Když jsem si došla na WC oslovil mě ten kluk, co jsem se s ním hodně bavila na honu. Zeptal se mě, kde, že je ten bufet, doprovodila jsem ho až tam, mezitím jsme se zapovídali, zjistila jsem, že má rád motorky a z hudby spíš něco tvrdšího, jako já, co se týče koní, jsme na tom zhruba stejně, ale i když musím říct, že jsem přeci jen o něco lepší, v nohou jsme tak nastejno, ale jemu víc lítají ruce, docela jsme se o koních zapovídali,když v tom na nás narazila na nás Naw. „Tak tady jsi, zrovna Tě hledam, potřebuju pomoct, stala se pohroma, pojď rychle!“ vzala mě za ruku a táhla někam jinam „Tak na zábavě.“ Křiknul na mě už zpoza rohu Seth, tak se jmenoval. Naw mě odtáhla do sálu, kde její teta, teď už pořádně zhulená tančila na pódiu s koštětem a její strejda si hrál se skleničkami v domnění, že hraje bowling a Derby mlátila do opony, byla totiž ve vzpomínce na nemocnici, kde byla po svém prvním odchytu na festivalu, kdy počítala beránky na obloze. Pokusily jsme se je co nejvíc uklidnit a posadily je na židle a daly jim jednohubky, jídlo na ně zabírá, jak už jsem si stačila všimnout. Naštěstí to bylo právě včas, protože po pár minutách se sál už znovu začal plnit lidmi. Táta se konečně vrátil, nevěděla jsem, co během pauzy dělal, ale vzhledem k jakési červené barvě na jeho rukou, která nejspíš byla krví, jsem to ani vědět nechtěla, ne ze zhnusení, ale už jsem byla… zvyklá, naučil mě se pořádně rvát a bojovat i s některými šikovnými věcičkami, stejně jako mě naučil střílet a řídit auto, ano už od 10 let jsem uměla řídit, jediný problém byl, že až do třinácti jsem byla příliš malá. Naposledy mi nechal dolít skleničku šampusem s tím, že číšníkovi řekl, že je to pro něj. Sám si pak došel pro něco „ostřejšího“ naštěstí to byl šampus s opravdu nízkými procenty alkoholu, takže to se mnou nic neudělalo, jen jsem byla trošku veselejší, ale hlava mě nebolela, viděla a vnímala jsem jako normálně, neviděla jsem nic navíc, takže jsem se shledala v pořádku. Potom na pódium opět vystoupila Niora "Dnes již naposled vás ruším, tentokráte již jen proto, abych vám popřála krásný zbytek Svatohubertské zábavy a popřála vám pěknou – VOLNOU – zábavu.“ Řekla nakonec a sestoupila mezi lidi a na pódiu jí vystřídala kapela, takže jsem si šla „trsnout“ s Naw, se kterou jsme se pořádně rozjely.
Víc než my se rozjeli Nawitina teta, strejda a babička, každý z nic tančil na jiném stole, ze kterého tak poshazovali všechno, co na nich bylo a při tom každý zpíval jinou píseň, přičemž se ani jedna neshodovala s tím, co hrála kapela. Všichni na ně zírali s otevřenou pusou a všichni kluci z kapeli, měli co dělat, aby vůbec vydrželi zpívat, vlastně se teď všichni zadrhávali, ale po cca. pěti minutách, co to pokračovalo, si lidi asi řekli, že zírat nemá smysl a dál si toho nevšímali. Potom babička Derby řvala jméno svého již zesnulého manžela a zvala jej, aby se k ní přidal. Potom se jí ale zamotali nohy a ona spadla na zem, hudba přestala hrát a všichni se kolem ní shlukli a to včetně Gildy (teta) a Delfina (strýc). Derby chvíli ležela a vypadala jako mrtvá, ale dýchala, potom se probudila a první co řekla bylo: „Mimozemšťani!!!! Lidi utečte všichni, je jich tu hodně!!“ rychle se zvedla a utíkala pryč ze sálu, přes celý zámeček až někam ven. Gilda a Delfino běželi za ní a zábava mohla dál pokračovat, nyní již bez hippies. Zato můj otec tam mezi všemi klopýtal, nikdo si ho nevšímal a já se málem propadla studem, to samé se dá ale říct i o Naw. Obě jsme tam měly nějaký trapas se svým doprovodem, to jsem ale ještě nevěděla, že to nejhorší se ještě nestalo. Když kapela dohrála, pustila ze hudba z rekordéru. Seth si mě našel a tančil se mnou, pro Naw se stavil jeden kluk z kapely, byl mezi nimi rozdíl asi měsíce nebo dvou a on byl ten starší, pokud vím, jeho jméno je Adrian. Celý večer jsme tam blbli a dělali kraviny, spolu s našimi novými kamarády, když mě ale táta viděl, jak se Sethem tancuju, přilít k němu jak střela a ihned začal: „O, tye, otlavujs moj erku o?“ řekl opileckým, že mu skoro nebylo rozumět. Seth se na mě divně podíval a já zase na svého otce „On mě neotravuje, bavím se s ním dobrovolně.“ Řekla jsem mu ráznějším hlasem, už vím, že jinak by neposlouchal. „ak e bate cka, a neapomne a chanu.“ Řekl a otočil se a šel někam pryč, Seth zřejmě nevěděl, co to znamená, ale já bohužel až moc dobře „Ten je takovej sexista, když je vožralej, chudák každá starší holka co tu je…“ podala jsem mu takové zaobalené vysvětlení toho, co říkal, během tance jsem mu to pak ještě blíž vysvětlila, protože to nechápal a když to věděl, docela se zhrozil, ale zůstal se mnou tančit i ploužák, přece nebudeme sedět ne? Když jsme si ale dali pauzu, všichni čtyři, tedy já, Naw, Seth i Adrian, s Naw jsme si sedly trochu dál, abychom jenom tak pokecaly, byly jsme zrovna u pódia, když kolem šla Niora. „Ahoj holky, tak co, jak se vám tu líbí?“ zeptala se nás s úsměvem. Také jsem ji pozdravila, ale vykáním, řekla jsem, že hodně, že se opravdu skvěle bavím a taky jsem vyjádřila obdiv nad stájemi a celým areálem a hlavně koňmi, Naw jí odpověděla, že v areále nebyla, že sem přijela se mnou, abych tu alespoň někoho měla. „A nechcete zkusit přijímačky? Je to něco jako přijímačky na školu, akorát je zaměřená na jezdectví a přijímací zkoušky je vlastně je to tak, že přijdete, přivedete koně z výběhu, postaráte se o koně, pojedete jednu jezdeckou lekci na lonži, tak zjistíme jak na tom jste, po lekci koně odstrojíte a odvedete zpět do výběhu a na základě toho vás přijmeme a zrovna máme několik volných míst, tak co, nestálo by to za to to zkusit?“ Obě jsme horlivě přikývly… „A nemohla bych si o tom promluvit s někým z vašich rodičů?“ já jsem naznačila, že by to nebylo teď zrovna moudré a Naw na rovinu řekla, že se za ně stydí a raději by jednala sama za sebe, že oni jí stejně podepíšou všechno, hlavně když jí to udělá radost. Když se Niora znovu otočila na mě, proč si myslím, že by to nebylo příliš moudré, ale odpověď brzy zjistila sama, můj otec se totiž přiřítil jako velká voda a ihned na ní svou opileckou mluvou házel balící fráze. „Já jsem říkala, že není zrovna dobrej nápad s nim teď mluvit.“ Hodila jsem jakýsi nevinný pohled,ten Niory přímo křičel „Pomoc!“ nešlo jí ji neporadit, v tuhle chvíli je můj otec opravdu strašný a není jednoduchý. Přišla jsem k ní a řekla jí, ať ho nakopne, to jediné teď bude fungovat, kdybych ho zkusila zastavit já, tak mi řekne, že on se mi taky neplete do toho jak a kdy balik kluky, tak ať se já do toho napletu jemu. „To jedinej způsob, jak mu říct razantní ne a ženu on nepraští ani v tomhle stavu.“ Špitla jsem jí, asi mi moc nevěřila, ale nakonec se k tomu odhodlala. „Tak dobře no…“ řekl po jejím přesném zásahu do rozkroku a odešel si sednout. „To byl tvůj táta?“ zeptala se mně nevěřícně Niora, načež jsem jí musela přikývnout, ale rychle jsem dodala, že takhle se normálně nechová, jenom když se opije a pak nahoru vyplývá, jak je zoufalý ze smrti mé matky a jenom se snaží nebýt sám. Potom už jsme se rozloučily s tím, že na přijímačky se určitě stavíme. Teď tu ale byl problém, jak se kam dostaneme, já s tátou máme jeden z pokojů na Florestě, ale co Naw a kdo nás odveze? Její strejda a teta s babičkou tu ještě nebyli a vypadalo to, že už nepřijedou, viděla jsem jenom jednu, možná šílenou, ale možnost. Na zámečku přespávat nebudeme, tak jsem došla nejdříve pro svého otce a sebrala mu klíčky, a naložila ho do auta, dozadu. Potom jsem došla pro Naw, rozhodla jsem se jí vzít s sebou na pokoj, jsou tam sice postele dvě, ale lepší na zemi někde vevnitř v teple, než na schodech v zimě. S Naw jsme dočly pro tátovu bundu a svoje kabáty. Posadila jsem jí na místo spolujezdce a nasedla jsem na místo řidiče a auto nastartovala, bylo zaparkované, takže jsem hodila zpátečku a vycouvala a potom podle značek a navigace v autě dojela před Florestu, parkovat jsem neuměla, tak jsem jenom najela na trávu, nechala všechny vystoupit. Došli jsme na pokoj a tam se nějak uložili na noc.