karin: GALAVEČER
„Karin!“ ozvalo se zezdola kuchyně lehce naštvaným hlasem mamky mé jméno. „Ano?“ odpověděla jsem zcela nevinně. Rušit mě od videa ve kterém závodila Bloodye s Dekameronem nemělo smysl protože moje mysl se upírala jen k němu. „Karin okamžitě pojď dolů máš tu dopis.“ Na malou vteřinu jsem se zarazila. Od koho by asi tak mohl být? Můj zájem sílil a chtě nechtě nakonec přebil sledování videa. Notebook tiše klapl a já spěchala po schodech dolů. Jako uragán jsem se vřítila do obývacího pokoje kde plápolal oheň v krbu a na gauči naproti němu seděla mamča s časopisem v ruce. Potutelně se usmívala a po očku mě sledovala. Oči mi bloudily ke stolku. Určitě musel být dopis tam. „Jestli hledáš ten dopis, mám ho já.“ Překazila mi mamka úmysl nenápadně ho čapnout a vytratit se zpět nahoru. „Od koho je?“ nadhodila jsem normální tónem ale uvnitř hořela nedočkavostí. „Od Niory.“ Jen pouhé vyslovení toho jména a srdce mi zaplesalo radostí i smutkem. Mamka vytáhla z časopisu lehoučkou obálku s krásným úhledným písmem kde stálo mé jméno. Ten skvost se mi nechtělo ničit a tak jsem si došla do kuchyně pro nůž a opatrně obálku přeřízla. Vytáhla jsem na světlo úhlednou listinu rozložila ji a tiše si četla. Niora mě zvala na jezdecký galavečer na zámku kousek odtud.Už jen tím že mi poslala pozvánku si získala mou stoprocentní účast. Položila jsem opatrně pozvánku na stoleček a zmizela co nejrychleji nahoru, nedbaje mamčiného hlasitého volání a vyhrožování. Vycvakala jsem na mobilu Robovo číslo. Pár krátkých zatůtání a započal náš rozhovor. Rob byl mile překvapen že si Niora vzpomněla i na členky které již na Florestě nebyly. Dohodla jsem se s ním zda-li by mě doprovodil. „Moc rád.“ Rozlil se mi na tváři úsměv. Spěšně jsem se s ním rozloučila a mířila si pořídit šaty. Galavečer se konal už zítra. Mamka která naprosto znuděně ležela na gauči si mě se zájmem prohlížela. Pozvánka kterou jsem četla ležela maličko jinak.Bylo mi jasné že si jí přečetla. „Asi ti nemusím říkat že si beru auto a jedu do města.“ Mamce zacukaly koutky. „To nemusíš.Ale dávej pozor hodně to klouže.“ Přikývla jsem a z věšáku si vzala svou bundu. Nazula jsem si tenisky které, jak mi došlo byly opravdu nevhodná zimní obuv. Doklouzala jsem se k našemu terénnímu vozítku a zaklela. Bylo lehce zapadané. Za malý okamžik už se od auta ozývalo škrábání a já s úpornou zuřivostí škrábala čelní sklo. Autíčku předl motor aby se trochu ohřálo. Přes menší klení a jedno spadnutí se černý auťák nakonec přeci jen dostal z pod sněhu a já mohla naskočit a vyrazit. Zapnula jsem pás, pustila si tiše hudbu a vyrazila do víru velkoměsta. Po silnici jsem jela pomalu a pobrukovala si poklidnou melodii.Vánoční songy mi utkvěly v hlavě a já sledovala po očku sněhobílou krajinu která se pomalu utápěla do tmy. Odpolední shon v obchodním domě byl znát. Zaparkovala jsem stěží dál od ostatních protože s tím naším obrem se velmi složitě parkovalo. Peněženku, klíčky všechno mám, znělo mi v hlavě. Se cvaknutím klíčků se auto zavřelo a já se vydala obchodům vstříc. Spousty krámků bylo okupováno davy lidí. Někteří se mračili, jiní usmívali nebo se smáli s přáteli. Vyjela jsem po eskalátorech do druhého patra obchodního domu a mířila k šatům. Měli tu hezký výběr a přitom byly šaty levné. Nedovedla jsem si na sobě šaty představit ale několikrát už je na mě mamka navlékla. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se. Na figurínách se jevily šatů různých barev, tvarů a velikostí. Menší mladá brunetka se příjemně usmála. Nikdo v obchodě nebyl. „Dobrý den jak vám mohu pomoci?“ Rozpačitě jsem začala mluvit. S úsměvem mě pozorovala a poté zatáhla dále do obchodu kde mi ukázala několik druhů šatů. Doporučila mi které by se ke mně hodily. Velmi mě zaujaly dlouhé modré šaty se zúženým pasem těsně pod prsy. Látka pozvolně stékala k zemi. Prsty mi lehce přejely po jejich látce. Byla krásně hebká. „Směla bych si je vyzkoušet?“ „Zajisté.“ Brunetka trpělivě vyčkávala až se nasoukám do šatů. Vzadu se musely zašněrovat a tak mi ochotně později pomohla. Když jsem se otočila k zdrcadlu a pohlédla na sebe, přišla jsem si velmi podivně. Kde byla ta malá střeštěná dívka. V odrazu stála mladá žena s dlouhými blond vlasy, hubenou vyrýsovanou postavou zaskočeně se mračíc na sebe. „Ty šaty vám opravdu sluší slečno.Ještě k nim najít vhodné střevíčky a bude to perfektní.“ Mladá žena měla pravdu. Za šaty jsem dala přijatelnou částku. S velkým díkem jsem opustila obchod a mířila o patrno níže kde prodávali boty. Společenských tu moc nebylo ale jedny mě zaujaly. Byly do stříbrna přesně jako ozdoba kolem prsou na šatech. Skvěle by k sobě mohly ladit, došlo mi. Bohužel ale neměli mou velikost. V rozladění jsem volala mamce že nemám boty. „Teta ti určitě půjčí.“ Ujistila mě. A tak jsem pokračovala po obchodním domě. Čím více se blížila pátá hodina, tím více lidí přibývalo. Nemám ráda davy a tak jsem udělala poslední zastávku u šperků. Ve slevě byla spousta věcí. Na zrak mi padl stříbřitý širší náramek a podlouhlejší náušnice stříbrné barvy. Už jsem si chtěla vybírat i přívěsek když mi došlo že jeden mám doma. Zaplatila jsem za věci, lehce si posteskla nad svou finanční situací ale uklidnila se tím že je to galavečer a musím se na to trošku vyfiknout. Cesta zpět netrvala dlouho. Jednou nebo dvakrát jsem musela opravdu přibrzdit a nasadit náhon na kola protože ledovka byla vážně potvora ale jinak jsem obstála. Opatrně jsem zaparkovala před domem a doklouzala se k domu.Jen co se otevřely dveře, mamča s tetou se na mě sesypaly jako vosy na med. Nad vybíráním bot teta s mamkou strávili celý večer. Nakonec mi vybraly v barvách diamantů s menším podpatkem ale uznala jsem že mi opravdu padly. S těžkou hlavou a velkou nervozitou jsem se uložila ke spánku. Dlouho se mi však nedařilo usnout. Myslela jsem na Florestu, na všechny dívky které mi tak moc chybí. Učení mi přerůstalo přes hlavu a tak nebylo zbytí že jsem kvůli maturitě musela akademii opustit. Hlava mi stále víc a víc těžkla až jsem usnula.

Seděla jsem na měkkém hřbetě menší ryzky s krémovou hřívou. Vanilko! Zavolala jsem ve snu a dotýkala se rukama jejího krku.Radostně zaržála a dál cválala bělostným sněhem. Můj smích se rozléval po pláních jako zvonivá píseň.Do vlasů mi padaly bělostné vločky. Náhle se mnou někdo cloumal a cosi mluvil. Několikrát jsem zamrkala a poté rozmrzele zamručela. Byl to jen sen. S povzdechem jsem se otočila na mamku. „Karin zlatíčko jsi v pořádku? Je skoro půl druhé odpoledne.“ Mamka si mě starostlivě prohlížela. Poté mi sáhla na čelo jestli nemám teplotu. Vyprskla jsem smíchy. „Ty malá potvoro!“ začala mě lechtat a pak mě vyhnala z pelechu. Dala jsem si rovnou teplé jídlo.Byl to velký nezvyk jíst oběd v pyžamu. Teta se strejdou valily své baterky že já taky jednou spala nějak podezřele dlouho. S omluvným pokrčením ramen jsem dojedla kuře a chtěla se jít rozvalit na gauč ale teta mě hodně rychle vyvedla z omylu.“ Musíme ti udělat účes.“ Pronesla naprosto vážně. Vytřeštila jsem oči ale protesty by neměli cenu. Honem jsem se tedy skočila obléknout do domácího oblečení a rychle zavolala Robovi od kterého mi na mobilu blikalo asi deset nepřijatých hovorů. Ihned mi to zvedl a ujišťoval se že mi nic není. Poté mi řekl že si mě vyzvedne v šest. Souhlasila jsem a zamířila na své přípravy. Odpoledne ubíhalo až moc rychle. Mamka i teta létaly kolem mých vlasů. Strejda se radši našeho babince stranil a zamířil se sousedem zahrát si hokej na místní kluziště. Jak se blížila tma a s ní i očekávaný večer, měla jsem stále větší trému.Navlečená do šatů, ozdobená přívěskem s modrým kamínkem, stříbrným náramkem a náušnicemi jsem pomalu mířila k botníku. Teta cosi lovila ve skříni a já si s nervozitou navlékla střevíčky. Malé zrcadlo nad botníkem mi prozradilo jak vypadám. Skoro bych se lekla. Jestli jsem v obchodu působila cize tak teď se to nedalo srovnávat. Měla jsem stříbrnou sponku s kytičkami ve vlasech. Ofina byla rovná ale spodní část vlasů se vlnila rozpuštěná a nakroucená kulmou. „Karin.“ Probrala mě z udivení mamka. Vtiskla mi do ruky tmavě modrý šál který jsem si opatrně hodila přes ramena abych neumrzla. Tetička našla malou podlouhlou peněženku. Vložila jsem do ní zrcátko abych se mohla zkontrolovat a pár peněz. Také jsem si do ní dala svou pozvánku. „Vypadáš skvěle.“ Pochválila mě mamka. Ona sama jela autem ale byla jako fotografka takže si šaty nebrala. Na sobě měla jen hezkou sukni a halenku. Náhle zatroubilo auto. „Rob!“ Srdce mi poskočilo a já zamířila ven. Nezvykle pomalu jsem kráčela k autu, lehce si přidržujíc šaty. Rob obdivně zapískal opřen o auto. V černém obleku mu to nesmírně slušelo. Lehce mě políbil a otevřel auto. Úlevně jsem vklouzla dovnitř kde bylo teplíčko. Cestou se mě Rob snažil všemožně rozptýlit ale já nemyslela na nic jiného než na holky. Nervozita mě svírala. Opustit je a nerozloučit se nebylo správné. Snad mi odpustily. Cesta k zámku byla o něco delší. Bylo náledí a proto jsme museli jet pomalu. Na parkovišti jsme byli asi za deset sedm. „Snad se nebudeš zlobit ale dřív to nešlo.“ Omluvil se Rob. „Nezlobím se.“ Nabídl mi své rámě a my pomalu mířili k zámku.Z oken se linulo světlo a byl slyšet šum hlasů a lehký smích. Ze sálu se ozvaly první tóny Ave Maria. Rob si odložil svůj kabát a my neslyšně zamířili dovnitř sálu. Několik očí na nás při vstupu ulpělo a spíš všichni poslouchali pěvkyni. Všimla jsem si svého místa u prázdného stolu. Nemohla jsem si sednout. Bylo tak blízko dívek. Rob mě pustil ruku a zamířil ke klukům. Stoupnula jsem si do stínu sloupu a mlčky poslouchala. Zpěv proudil přímo do duše. Za víčky mě šimralo několik slz. Jakmile utichla, sálem se rozezněl potlesk. Utřela jsem svou šimrající slzu která mi stékala po tváři a přidala se k bouřlivému tleskání. Když vše utichlo, na jeviště vstoupila Niora s Tomem. Jejich řeč byla velkolepá a já jen velmi těžce zadržovala slzy. Musela jsem odejít na toalety abych se mohla vysmrkat. Ze sálu se ozývalo tleskání a já se snažila nepromarnit žádnou událost. Vrátila jsem se nazpět a přisedla si prázdnému stolu kde bylo několik jmenovek odešlých členek. Stále jsem sbírala odvahu projít kolem dívek a usednout ke svému stolu. Nebyl však čas přemýšlet.Vyhlašování nejlepších jezdkyň sezóny mě bezpochyby dojalo. Zvlášť když první cenu obsadila Blood. Vypadala tak neuvěřitelně dospěle, když kráčela v růžovo černých šatech na podium. Tleskala jsem až mě ruce pálily a utírala slzy. Jakmile přebrala cenu i ona, všechny dívky se uklonili a teď už za naprostého a ohlušujícího tleskání a pískání do kterého se přidala i moje pusa se potichu usadili. Na jeviště opět vplul orchestr se zpěvačkou. Dojatá jsem poslouchala její andělský hlas a vzpomínala na prožité chvíle na Florestě. Hlas pozvolna sílil a poté utichal. Sálem se ozval další potlesk a jakmile orchestr odešel, sál se rozsvítil a na jeviště vyběhla Niora s panem Liwreyem kterého jsem já neznala. Byli vtipně oděni do jezdeckého oblečení. Další momenty této komické dvojice sál rozezvučely salvami smíchu. Pomalu jsem přestávala dýchat. Po několika vtipných scénkách se pokračovalo dalším vyhlašováním. Tentokrát to byl hon na lišku. Píchlo mě u srdce při vzpomínce na minulý rok. Dívky si určitě užily spoustu zábavy. Na malou chviličku jsem si představila jaké by to bylo kdybych se jej účastnila s Vanilkou. Zaplašila jsem tu myšlenku a sledovala Nadvandy stoupající vzhůru. Niora blondýnce s díky předala trofej a sálem se ozval potlesk. Jako další přišla na řadu královna. Pan Liwreyem se postavil rovný jako svíce hrdě stojící, zkrátka typický Angličan. Nia do něj jemně dloubla čímž vyvolala v sále lehký smích. V sále to opět utichlo a brzy zaznělo jméno Ell. Ta překvapeně zamrkala a ladným krokem mířila vzhůru.Tleskala jsem jako o život. Niora nasadila Ell krásnou korunu s bobulemi lesních plodů a jemně dívku objala. Znovu jsem pořádně zatleskala s ostatními. Ale to ještě nebylo vše. Niora se potutelně usmála a pokračovala zvláštní cenou. Když poukázala na pozici mastera, a vyhlásila brunetčino jméno, překvapeně jsem otevřela pusu stejně jako ona. Pak už následoval obrovský potlesk a pískot z mé strany. Bloodye vyšla vzhůru na jeviště a nevěřícně sledovala svou cenu. Po vyhlášení cen následovaly tresty. Nad těmi se nedalo nesmát. Nejvíce mě dostala Kitty. Už jen proto že byla dobře upovídaná. Také Maki měla velice zajímavou šerpu se kterou po sále poté musela chodit. Noemi s Bloodye a Clair měly celkem problém aby se po sále mohly pohybovat. Myslím že nakonec byly všechny rády když jejich resty skončily. Rob si všiml že jsem ze setkání dívek nervózní a tak mě zkrátka vytáhl na parket aniž by se mě zeptal. Orchestr se sbalil a vystřídala jej mužská kapela. Jejich zmixované písničky se k tanci skvěle hodily. Rob tancoval skvěle. „kde ses to naučil?“ zeptala jsem se ho se zájmem. „To víš Amerika.“ Spiklenecky mrkl a udělal se mnou otočku. Jakmile přestala písnička, vlepila jsem Robovi pusu na tvář. Opravdu mě rozptýlil a chytila mě správná radostná nálada. Všimla jsem si stolu kde seděli dívky. Noemi s Bloodye a kovboji se něčemu vesele smáli. S hlubokým nádechem jsem se rozešla k jejich stolu. Nikdy z přítomných mě nezaregistroval protože se navzájem v něčem pošťuchovali. S rozzářeným úsměvem jsem nakráčela k jejich stolu. „Kde máte koně dámy?“ hodila jsem drzý a lišácký úsměv. Oplátkou mi byly naprosto nechápající a udivené pohledy. „To není možné!“ Noemi si dala ruku před pusu a zahuhlala k pohlednému mladíkovi aby jí štípnul. Než jsem stihla jakkoli zareagovat, Bloodye se na mě vrhla. „Karů!“ mluvila mi k uchu a pevně se mě držela. Vyhrkly mi slzy a já jí objetí opětovala. Když jsme se vzpamatovali a zaplašili své slzy, brunetka mi okamžitě vyčetla rozzuřeným hlasem jak si to jako představuju jí nic neříct. Ihned na to mě popadla kolem krku Noemi. S úsměvem jsem jí objala také a pak už jsme se dali do dlouhého vypravování. To bylo panečku zpovědí jak se mám a co pořád dělám. Jediné co jsem jim mohla říct nového bylo že jsme s Robem oficiálně přes měsíc spolu. Makča, Ell i Nadvandy mě objímali a zasypávali otázkami.Kitty která byla naprosto vyřízená ze svého nemluvného trestu na mě chrlila věty rychlostí blesku. Nakonec mě z davu dívek vytáhla Bloodye a my se vydaly stranou do zahrad. „Asi umrznu.“ Přiznala jsem jí když jsme vyšli ven do osvětlených zahrad. Měla jsem na sobě jen teplý šál ale na nohy mi od sněhu hezky táhlo. Cestičky v zahradách byly pečlivě vyházené. Dech se mi srážel v obláčky páry. Mlčky jsme kráčely s brunetkou a vychutnávaly si společnou chvíli. Za víčky mě opět šimraly slzy. „Chybíš mi.Chybí mi Vanilka. Chybí mi Floresta.“ Ty věty ze mě vypadly tak tiše že bylo skoro nemožné aby je slyšela. „Karu ty mi taky chybíš!“ Pevně mě objala a tak jsme tam stály a držely se v objetí. Po nějaké době, jsem Bloodye pustila a začala se vyptávat. Odpověděla mi na každou otázku ohledně Vanilky i ostatních. Musela jsem Florestu znovu vidět. Moc jsem tam chtěla. Všichni mi strašně chyběli. „Kam jste se vy dvě ztratili?“ usmívala se na nás Noemi když jsme se vrátili nazpět. Bylo jí to jasné že jsme toužili po chvilce soukromí. I s ní jsem musela probrat jisté věci. Ihned mi vychrlila že se jí šíleně líbí Luke až jí tváře hořely stydlivostí. Popřála jsem jí s ním hodně štěstí. Za příjemného hovoru jsme se vrátili na parket a dobrou hodinu tanščili. Moje plíce už vážně nestíhali takže když Bloo navrhla jít pro pití bez váhání jsem jí následovala. Večer ubíhal až šíleně rychle. S příslibem že se na Florestu zajedu podívat jsem nakonec nerada opouštěla zámek. Potoky slz protekly když mě objímala Bloodye a Noemi. Ani jedna se mě nechtěla pustit. Až nakonec Rob ukončil naše loučení protože se bál že usne. „Nebojte. Než se nadějete přijedu.“ Než jsem usedla do auta, zavolala jsem za nimi větu aby pozdravovali ryzku. Obě horlivě kývaly hlavami a mávaly dokud naše auto nezmizelo ve tmě.