bloodye+dekameron: Zhluboka jsem se nadechla, na tváři mi hrál lehký úsměv a v očích jsem měla jiskřičky nadšení. Právě jsem naprosto bez okolků valila oči na vyleštěnou výlohu za jejímž sklem se skrývalo spousty malovátek, těšila jsem se až tam naběhnu a stejně neomaleně tahla za rukáv i Noemi, které to koukání zdá se stačilo. Vevnitř krámu to bylo naprosto úžasné, připadala jsem si jako typická holka a jednou za takovou dobu to byl prostě fajn pocit. "Můžu Vám pomoci?" přistoupila k nám blondýnka s lehkým úsměvem, ihned jsme na její nabídku kývla a začala jí vysvětlovat co všechno potřebujeme. U stojanu s řasenkami jsme strávily hodnou chvilku, důkladně jsem si prohlížela štětečky, ale stejně to nebylo nic proti tomu času, který nám zabral čas u make-upů. Slečna ochotně vyzkoušela přes polovinu vzorků, aby našla ten co nám nejlépe pasuje k pleti a je nám také nejpříjemnější texturou. DO košíku jsem v závěru přihodila ještě několik potřebných věcí a zamířila k pokladně. Oči mi v jednu chvíli málem vypadly z důlků, když se ukázala cena mého nákupu zamáčkla jsem slzu a podala bankovky prodavačce. Noemi na tom byla nejinak. "Jednou za rok si člověk musí udělat radost!" prohlásila jsem jakmile jsme se objevili před obchodem vzala kamarádku kolem ramen, lehce rozpačitě se na mě zazubila, ale to už jsme mířily k dalšímu obchodu, kde nás čekalo to hlavní, šaty. Jen co jsme vešly srdce mi poskočilo, šatům jsem nikdy neholdovala, ale přesto když jsem viděla všechny ty nadýchané sukně bylo mi jasné, že peněženka už dlouho naplněná nebude. Společně jsme vtrhly, ukázněně, mezi regály a začaly se za pomoci ochotných dam prohrabávat množstvím šatů. Po několika vystřídaných modelech, úporném zapínání šatů a několika zoufalými pohledy když jsem zjistila, že tohle rozhodně nejsou ty pravé jsem na sebe navlíkla jedny naprosto úžasné. Černé šaty s růžovou širokou sukní byly jasná volba, spokojeně jsem se culila na Noe vykukující z druhé kabinky, na ramínku jí visely vybrané šaty. Smaragdová zeleň, falešnými kameny křivě zdobený pas a vzadu o něco dělší než vepředu, pro ni naprosto ideální jak sama řekla. K šatům jsem ještě vybrala botky, vyplázla zbytek svých peněz a ověnčená taškami jsem se společně s kamarádkou, která teď zářila jako sluníčko, kráčela na autobusovou zastávku co nás odvezla zpátky domů...
Stála jsem opřená o dveře boxu a pozorovala Dekamerona jak žvýká seno, v pravidelném rytmu přežvykoval seno, pozorovat ho by někomu ožná připadalo jako naprosté mrhání časem, já to milovala, přenášel na mě svůj klid, srovnala jsem jeho dech s mým a všechno mělo svůj smysl.. "Pokud nechceš jít večer v tomhle měla bys sebou hodit" dloubnul mě do žeber Connor, nadskočila jsem s leknutím a hodila po něm jeden ze svých vražedých pohledů, tenhle byl speciálně vyhrazený pro něj. Rozesmál se, zahrála jsme uraženou a on mě vzal přtelsky kolem ramen. "Nebuď labuť" pozvednul koutek úst, povýšenecky jsem si odfrkla a otočila se na podpatku, uprostřed pohybu jsem se ale zarazila a prudce bouchla chlapce do ramena. "Teď jsme si kvit" mrkla jsem po něm a s poklusem mizela pryč ignorujíc slova co za mnou volal... Zasunula jsem klíček do zámku a jednou s ním otočila, cvaklo to, dveře so předsíně s emi otevřely a já vklouzla do pokoje, kde to vonělo skořicí. Zabouchla jsem dveře, zády se do nich opřela a začala si rozepínat vysoké jezdecké boty, předtím než je uklidím do skříně pořásně je vyčistím. Cestou k posteli jsem ze sebe po kusech odhazovala oblečení, pak jsme jen sebrala nachystané věci a zahučela do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy, otočila kosoutkem a začala se sebe smývat pot a prach co se na mě dnes nalepil. Pořádně jsem se vydrhla sprchovým gelem s vůní malin, vlasy dvakrát umyla brusinkovým šapónem, nanesla na ně kondicionér a následně i masku, spokojeně jsem prohrábla vlasy, které byly jiné než kdykoliv jindy, s přemáháním vypnula proud vody a vylezla ven, kde jsem vlasy ihned zabalila do ručníku a sebe do županu. Vlasy jsem trošku prosušila ručníkem, který jsem následně hodila na topení, vydolovala ve skříňce pod umyvedle fén a dala ho do zástrčky. Jakmile se fukar pořádně rozřičel uchopila jsem do druhé ruky ještě hřeben a začala je za jeho pomoci fénovat. Vlasy dnes vlastní život nepovedou. Než jsem háro dosučila jak sjem chtěla trvalo mi to pěkných pár desítek minut, díky hřebenu jsem neměla vlasy vlnité tolik jako obvykle, pořádně várazné to bylo až na koncích přesně jak sjem chtěla, první úkol tedy splněn. Na obličej jsem nanesla tenkou vrstvu podkladového krému, nechala jsem ho se chvíli vsáknout a následně nanesla i vrstvu vybraného makeupu, působil vážně dobře, pořádně jsme ho rozetřela, dneše byl až příliš významný na to abych měla někde šmouhy nebo o několik odstínů světlejší jednu půlku obličeje. Aby "mejkap" pořádně držel přejla jsem ho ještě tenkou vrstvou světlého pudru čímž jsem ho zafixovala a následně klíční kosti přejela lehce zdravíčkem. Teď zbývaly už jen oči a pusa. Otevřela jsem třpytivé stíny, nanesla na si na štěteček světle růžové a lehce jimi okopírovala víčko, do koutku jsem barvu ještě trochu zesvětlila přidáním bílé a rlžovou postupně směřující víc k vnější straně jsem začala lehce nanášet černé stíny. Nejdřív lehce, ke konci už výrazně, neomezovala jsme se jen na víčka, namalovala jsme zlehka i nadočnicový oblouk, vytvořila jakési "cat eye" Hloubku černých stínu jsem podtrhla úzkou černou linkou, kteoru jsem táhla jak nahoře tak i na dolní části oka. Neskutečně mi to oči protáhlo, povedlo se. Řasenkou jsem pak ještě několikrát projela řasy, dávala jsem si dobrý pozor, aby se mi neslepily, krásně se prodloužily a já se usmála do zrcadla, takhle namalovaou mě tu snad nikdo ještě neviděl. Obličej hotový, zkoukla jsem čas a z koupelny se přemístila ke stolu, kde jsem vytáhla světle růžový lak v barvě sukně mých šatů. Kromě růžového jsem ještě vyndala průhledný lak, který vytvořil podklad, na něj pak přišel onen barevný a zaklakoval jsem to znovu bezbarvým. Několikrát jsme na nehty foukla a když jsem si byla jistá, že je to všechno ok přemístila jsem se ke skříni. Sáhla jsem po ramínku na kterém visel veliký vak, který ukrýval moje drahocené šaty, opatrně jako kdyby se mohly rozbít jsem je položila na postel a rozepla vak. Jako když jsem je uviděla poprvé znovu jsem se nepřítomně usmála a představila si jak se budou vlnit na parketu po boku kavboje. :3 Shodila jsem ze sebe župan, sebrala z poličky silonky a pustila se do jejich navlékání s největší opatrností abych si neudělala oko, byl to skoro mistrovský výkon a si i zároveň rekord v nejpomalejším navlékání téhle příšery. Teprve když jsem po pokoji pobíhala v punčocáčích jsme si uvědomila, že šaty si sama nezavážu, sebrala jsem telefon a rychle vytočila číslo kamarádky. "Hoří?" ozvalo se na druhém konci "Tak nějak, potřebuju zapnout šaty" oznámila jsem, slíbila, že za minutku je u mě a já začala stepovat u dveří. Když se ozvalo zaťukání ihned jsme otevřela, dvonitř vklouzla Noemi, při poledu na mě se uchechtla a radši rychle zamířila do pokoje, kde zaujmula místo na mojí posteli. Byla překrásná. Pomaličku jsem se nasoukala do svých princeznovských šatů, postavila se zády ke kamarádce a oan obratně začala utahovat stuhu jakou byly zavázané. "Dobrý?" optala se nakonec, souhlasně jsem přikývla a docupitala k zrcadlu. Skoro jsem se napoznávala. Kde je ta Blood, které věčně trčí sláma z vlasů a vůně je k nerozeznání od koně?! Tahle dívka rozhodně nemůže být jedna a tatáž osoba.. Šaty měli černý vršek až k pasu, který byl vykládaný malými stříbrnými kamínky, srdíčkový výstřih a od zdobeného pasu se táhla dolů širší růžová sukně, spodnička byla ze saténu na níž s vrstvilo několik sukní z jemné síťoviny, takové která se běžně na tyle účely používá. Na rtech mi pohrával veselý úsměv. Noemi můj vzhled označila za princeznovský, přesně takhle jsem se cítila, vděčně jsem se na ní usmála, propustila jí a slíbila, že až bude čas jít dojdu si pro ni. Když jsem v pokoji osaměla vrátila jsem se znovu do pokoje, kde jsem vlasy shrnula na pravé rameno, zespoda je přichytila fikanou sponkou, která byla naprosto ideální a téměř neviditelná. Celé jsem to ještě přelakovala, přestříkala stříbrnými třpytkami a znovu zaběhla do pokoje, kde jsem ze šperkovnice vytáhla náušnice, dva úzké stříbrné provázky končící v uchu jednoducým stříbrným kamínkem. Nasunula jsem si je do ušních direk a pak vytáhla řetízek. Nebyl možná naprosto ideální, ale já si o prostě chtěla vzít. Stříbrný řetízek stejný jako u náušnic na němž byli tři ptáci v letu, dostala jsem ho v květnu od Jaka a byl pro mě důležitý. Usadila jsem se na kraji postele, vytáhla z krabice pár černýc bot a postupně do nich vklouzla. Měly asi centimetr široké černé pásky vykládané maličkými černými kamínky, dva pásky se týhly přes špičku, aby jí fixovali a další dva se pak křížily na nártu a obepínaly kotník, celkově měly asi 10cm vysoký podpatek a já se jen modlila ať to na nic vydržím. Zapnula jsem pásky okolo kotníků a postavila se, zapomněla jsem jak se na tom vlastně chodí a tak dokud se nerozřinčel telefon s tím, že odvoz už je tu jsem se procázela po pokoji abych si navykla na vratké botky. Rychle jsem sebrala černé psaníčko pokryté saténem, zdobila ho jedna černá mašlička, navlékla na sebe kabát, který mi ocotně půjčila maminka, omotala jsem si kolem krku šál a urychleně opustila pokoj. K východu jsem to vzala kolem Noemi, ta naštěstí byla připravená. Obě společně jsme se pak cestou přes dvůr vesele podpíraly a poklusem mířily k parkovišti, kde stála tetička v teplém kabátě. "Tak děvčata, auto už tu máte" usmála se na nás, obě jsme v souhlasu přikývly "Tak se hezky bavte, brzy se uvidíme" mrkla a postrčila nás k autu. Trochu jsem se zadrhla když jsem viděla cože to tam stojí. Černý Volvo jeep.. věděla jsem, že Fredovi městečko prosperuje, ale že až takhle. "Tak šup dámy! Chceme tam bejt v čas a s timhle si jet rychle netroufnu, táta by mě zabil" zuil se na nás Sam otevřeným okýnkem. Krev mi ztuhla v žilách, no bůh nás ochraňuj když bude řídit on.. Kdysi jsem slyšela o jeho řidičském umění. Jakmile jsem se k autu přiblížili vyskákali ze sedadel Jake a Luke, druhému chlapci jsem na pozdrav zamávala a too prvního pevně objala. "Páni" klesla mu brada a chvíli na mě koukal, byla jsme na tom podobně. Měl na sobě jen sako a bílou košili pod kterou se rýsovaly svaly a.. no.. obecně prostě kluci v oblecíc ... ách.. ! Zlehka mě políbil na tvář a pokynul mi abych nastoupila dovnitř, s úsměvem jsem si srovnala šaty a vmáčkla se dozadu na prostřední sedaldo. Z jedné strany pak přisedl Jacob a z drué Noe. "Tak jedem panstvo" mrknul synátor a rozjel auto až to pod koly zaskřípělo, celá jsem se napružila a stiskla sedačku, kavboj vedle se uchechtnul a omotal kolem mě ruku. "Ostatní nejedou?" vypadlo ze mě po pár minutách jízdy. "Jasně, že jedou jenom nás je moc" usmála se Luke zepředu a osvětlil mi tak situaci, Sam ještě dodal, že přijedou s Fredem nějakou dodávkou či co a Jake připomněl kolik je to stálo přemlouvání, aby dostali auto, no nedivila jsem se, že se Fred cukal. Cesta ubíhala rychle nejen díky tomu, že jsme přesaovali povětšinou rychlost, ale vyhrávalo rádio a všichni jsme vesele diskutovali, dokonce i brunetka, která občas měla problém. Za deset minut jízdy se před námi objevil zámek, všichni jsme obdivně vydechli, neyblo to poprvé co jsem to tu viděla, ale takhle v noci, nasvícené a ve slavnostní atmosféře to bylo něco úplně jiného. Niora to rozjíždí ve velkém stylu. Projeli jsme příjezdovou cestou dozadu na parkoviště, pankáč našel volné místo a brzy motor utichl. Chvíli jsme jen potichu seděli, koukali a zpracovávali scenérii před sebou, tohle bude bezpochyby jeden z nejkrásnějších večerů. Postupně jsme začali vylézat, Jake mi šarmantně pomohl ven a posléze nabídl rámě, zahákla jsem se a pomalým krokem jsme se vydali k hlavnímu vchodu. "Ahojte krasavice" kývla na nás Kitty, málem bych jí nepoznala, strašně jí to slušelo. Věnovala jsem jí široký úsměv a podívala se na dívku po jejím boku - Stella, pamatovala jsem si jí z honu, v očích jí zářily neposedné jiskřičky, už od pohledu byla živel. "Neudělaly by jste nám fotku?" usmála se na nás brunetka andělsky a už strkala zrzce svůj telefon. Couvli jsme s Jakem tak abychom dívkám nepřekáželi. Obě se šťastně usmály do objektivu, jednou to cvaklo a holky měly vzpomínku. Připadala jsem si důležitě, připadala jsem si že zářím když jsem stoupala po červeném koberci nahoru. Pootočila jsem hlavu, za námi stoupala Noemi, tvářičky rudé jak rajče a příčinou všeho toho byl Luke, do kteréo byla zavěšená, spiklenecky jsem na ní mrkla tak nenápadně, že to musel vidět i Sam co se držel dva kroky za nimi. Došli jsme k šatně, kde jsem si doložila kabát a nevyhnula se dalšímu pohledu chlapce. "Já.. já nemám slov" usmál se na mě svým pokřiveným úsměvem a zlehka přejel přes řetízek. Za zády se nám ozvalo lehké pokašlání, trhla jsem sebou a stočila pozornost za zvukem, to nám paní podávala lísteček. Zastrčila jsem ho do psaníčka, znovu příjmula Jakovo rámě a vydala se do sálu. Bylo tu už neskutečně živo , všude někdo pobíhal, když jsem náhodou rozpoznala tváře - ono je to totiž sakra těžký když znáte ty holky jenom v pracovním, mávla jsem na pozdrav. Procházeli jsme sálem, pohledem jsem slídila jestli někde nenajdu Mak se kterou jsme měli sedět u stolu, ale kde nic tu nic. "Myslím, že by se hodilo občerstvit se" nadhodila jsem a uchechtla se stejně jako moje garde, ihned jsme zamířili k baru, kde nás našla Maki s Chrisem a Noemi. Všichni jsme do sebe naházeli několik jednohubek. "Hahně nehápahně" zahuhlala Noe, vyvolalo to salvu smíchu. S ukojeným hladem jsme se pak všichni odebrali k jednomu z volných stolů, kde jsme se usadili a ještě než jsme si stačili cokoliv říct přitočil se k nám číšník. "Mohu nabídnout aperitiv?" Podívali jsme se po sobě, z toho se neopijem. Každý jsme si s poděkováním vzali z tácu skleničku. "Tak na co?" usmál se Chris. "Na nás!" pronesla jsem se širokým úsměvem, možná lehce egoistické, ale hodí se to. "Na nás!" zopakovali jsme všichni sborově a přiťukli si vysokými sklenkami. Zlehka jsem smočila rty v bublinkách a pak postavila skleničku na stůl. Rozhlížela jsem se kolem sebe, na stropech byly křestanské výjevy zatímco na stěnách byl královský znak, ten samý co byl na koženém pásku do závodních rajtek. Sál se pomalu zaplnil a rozezněly se první tóny chorobně známé operní písně Ave Maria. Zasněně jsem hleděla na zpěvačku, v sále nebylo slyšet nic než jí, všichni se skoro báli dýchat, aby okamžik nepokazily. Bylo to neskutečně nádherné, velkolepé, jedinečné... Poslepu jsem pod stolem nahmatala Jakovu ruku a lehce jí uchopila, hodil po mě kradmý pohled, periferně jsem to zahlédla a usmála se. Skladba se pomalu nachýlila ke konci a všichni postupně začali vstávat, aby dali najevo potleskem dojem... Jen co zpěvačka opustila pódium nahradili jí Niora, Tom a Sue, všichni měli na tvářích široké úsměvy a oči jim jen zářily. První se k mikrofonu dostala Niora, která nás mimo jiné i přivítala a poděkovala všem za to, že jsme přišli a také za účast na honu, pak předala mikrofon Susanne. Ta začala mluvit o Florestě, o tom jak je na nás všechny pyšná, o tom, že jsme rodina a když na konci dodala ono: "Nezapomeňte, že to právě vy děláte Florestu takovou jaká je" jen stěží jsem zadržovala slzy. Nakonec dostal slovo Tom, který všem v sále připoměl úspěchy Nata, Connora, Niory a samozřejmně sebe, za ním na plátně běžely fotky a videa z jednotlivých soutěží. Na konci proslovu jsme opět v pozoru začali tleskat dokud nás neumlčela ředitelka. "A teď mi prosím dovolte vyhlásit Nejlepší jezdkyně sezóny!" všichni jsme se opět usadili a čekali kdo ukořistí cenu. "Kromě klasických umístění to máme i jedno Čestné uznání, které bezpochyby zasluhuje Maki!" vyhledala pohledem dívku sedící naproti mě, reflektor jí osvítil a všichni měli možnost pokochat se nad jejím překvapeným výrazem. "Tak utíkej" popostrčila jí Noemi, všem nám na tváři hrál široký úsměv, rozrušená kráčela k pódiu za potlesku všech zúčastněných. Stále v rozpacích si přebírala cenu, zářila jak sluníčko... Třetí místo ukořistila Kitty, chvíli jí trvalo než se zvedla, za potlesku kráčela k pódiu, pohled směřovala na plátno, kde se právě zobrzazovaly její úspěchy s vrankou. Když zaujmula místo vedle Maki, Niora opět uchopila mikrofon. Tentokrát se od stolu zvedala Nadvandy, na tváři jí pohrával široký úsměv, otočila jsem se vzad na její stůl, Ell i tatínek stáli a bouřlivě tleskali, také si to zasloužila. ... "A nakonec, Bloodye!" ozvalo se z mikrofonu, reflektor se zastavil u mě a na okamžik mi vynechalo srdce. Než jsem vstala zhluboka jsem se nadechla, vydechla a ještě jednou, pak jsem odsunula židli a vydala se vpřed. Snažila jsem se o co nejjistější krok, za sebou jsem slyšela hlasitý potleska zapískání, uchechtla jsem se, moc dobře jsem věděla kdo to byl. No.. páni! Pohled jsem celou cestu upírala na plátno. Video z překonávání parkuru nahradila fotka z Drezurní olympiády, kde jsem se za remena držela se Sárou a s Haper, rychle jsem zamrkala, další výměna, teď tu byla fotka z veřejňáku, stáli jsme tam všichni seřazení v řadě, všemožné ksichty jsme tehdy dělaly, uchechtla jsem se a znovu prudce zamrkala. Došla jsem až ke schůdkům, kde jsem zarazila a ohlédla se. Upoutala mě jediná stojící postava, černé šaty, štíhlá postava, hnědé vlasy a.. ne.. vždyť to nemůže být ona.. nebo.. proč by vlastně nemohla?! ... Potlačila sjem silné nutkání protřít si oči. Usmála se na mě a povzbudivě kývla, byla to ona, byla to Haper. Srdce mi splašeně bylo, v hlavě jsem měla zmatek a nebyl čas si to urovnávat, právě ke mě přistupovala Niora. Předávala mi překrásnou cenu a obrovskou kytici, pak mě obejmula. "Gratuluju" špitla. Obejmula jsem se ještě s Tomem a tetičkou, po obličeji mi stekla osamocená slza když jsem si stoupla vedle Nadvandy. "Prosím potlesk pro NEJLEPŠÍ JEZKYNĚ SEZÓNY 2013!" zaburácela Niora a nám se dostalo potlesku ve stoje. Obklopil mě pocit neskutečné euforie. Společně jsme se uklonily, několikrát kolem nás blesknul foťák a pak jsme se pomalu a postupně vydaly dolů. Celá rozklepaná jsem se svezla na židli. "Haper.." špitla jsem. Maki jí nejspíš zaregistrovala, kývla na mě. "Je tady?" optal se Jake, přikývla jsem a pokusila se jí pohledem vyhledat, ale seděla od nás moc daleko. Prostor pro přemýšlení jsme, ale nedostala, znovu se rozezněla hudba. Znovu, jako při první skladbě, jsme všichni utichli a zaposlouchali se do tónů písně. Jakmile hudba utichla už poněkolikáté za dnešní večer se rozezněl potlesk, který následně vystřídal až hurónský smích když do sálu nakráčela Niora s panem Liwreyem. Oba oblečení no vojenských rajtek, Niora měla k tomu ještě vycpaný pupek, který vypadal vážně komicky. Oba pak měli nalepené kníry a klobouky na hlavě, nikdy bych ani pomyslela, že ředitelku v něčem takovém uvidím. Sotva jsem začala utírat slzy od smíchu propuknul znovu řehot. Pomalu se to dostávalo do takové fáze, že všichni rudli v obličeji a přestávali vydávat zvuky. Když konečně záchvat ustoupil zhluboka jsem se nadechla. Ještě párkrát sálem projela salva smíchu, pak už se ale blondýnka uklidnila, zvedla do ruky mikrofon a přisným pohledem s epo nás podívala. "To je dost, že jste si vzaly sukně, dámy!" Znovu jsem se rozesmála. Pak už na podium pozvala Nadvandy, která dnes podruhé vystoupala po schůdcích převzít si cenu. Ředitelka jí veřejně poděkovala za to, že byla skvělou Liškou, připoměla jak je takhle pozice důležitá a složitá a pak vyhlásila Královnu honu, kterou nebyl nikdo jiné než Ell. Jestli ty příští rok někdo uloví nikdo neví. Hlasitě jsem tleskala, byli spolu krátce s Dárek krátce a všechny nás strčili do kapsy. Když se Niora opět zmocnila mikrofonu všichni jsme měli zato, že ukončí vyhlášení honu, ale to by nebyla ona, aby to bylo tak obyčejné. Začala povídat o tom, že se rozhodla předat pomyslné žezlo Mastera někomu dál, nikdo v t chvíli nechápal dokud reflektor neulpěl na mě. V tu chvíli to všichni pochopili, kromě mě. "Myslí tím tebe" šeptnul se smíchem Jacob, naprázdno jsem otevřela pusu a podívala se na Nioru, která se na mě dívala tím jejím pohledem, který měla speciálně vyhrazený pro události když někoho naprosto zaskočila a málem mu přivodila srdeční infarkt. Stěží jsem se zvedla, knedlík v krku a klopýtala jsem k pódiu. Napadlo mě jestli se mi tohle všechno nezná, jestli jsem náhodou neusnula, ale když se ke mě znovu přiblížila ředitelka a opět mě obejmula začala jsem věřit, že je to vážně skutečné. Poté co mi předala cenu ještě zahlásila, že tímhle se jí rozhodně nezbavíme a příští rok se s námi vypraví jako Vrchní lovčí. Znovu zaburácel smích. A aby toho nebylo málo zaskočila ještě Kitty uznáním za skvělou jízdu. Tvářila se dost podobně jako já. Sotva jsem se stihla poobjímat se všemi gratulujícími už zase stála u mikrofonu Nia a začala vyhlašovat tresty. Nasucho jsem polkla, moc dobře jsem věděla, že tu zazní i moje jméno. Postupně jsme se na pódiu seřadili vedle sebe. Sam, Jake a Luke se vesele smáli dokud jim Tom nepřinesl westernové klobouky naplněné až po okraj vodou. "Tak pánové, nasadit!" přeměřila si je Niora nesmlouvavě pohledem a to jim úsměv teprve zatuh na rtech, já se zato smála jako pominutá ikdyž jsem moc dobře věděla, že mě může čekat něco dost podobného. Zachvíli jim po oblecích stékali čůrky vody, zmoklí kohouti hadr. Pak přišla na řadu Laila s Eliz, které měly za úkol vylovit z kádě s vodou jablko bez použití rukou. Očividně se jim do toho nechtělo, ono komu jo když si rozmažete make-up. Když jablko ulovily ob vypadaly jak medvídek panda. Další byla Maki, když se vyhlásil její trest všichni jsme se hlasitě rozchechtali, nosit šerpu "jsem prase" je vcelku originální. "Tak, další dámy na holení.. Clair, Noemi a Blood. Předjetí Mastera" nadzvedla obočí Nia a podala nám provázek. "Za trest budete hodinu chodit přivázané k sobě" vynesla rozsudek. No to bude teda pecka. Začaly jsme bojovat s provázkem. Mezitím co jsem si uvázala na levém zápěstí uzlík se udělil trest i dvěma zbývajícím. Joanie musela nosit starý, těžký kabát po Niořině babičce zatímco Kitty musela chodit s modřínovou větvičku se kterou měla zákaz mluvit, to se zase smáli všichni kdo jí znali, nikdo jí nezažil nemluvnou.. "Odpočet!" zahlásila ještě blondýnka a na plátně, kde se před chvílí promítala videa se začaly komíhat čísla. Neobratně jsme sešly ze schůdků dolů, začala jsem se rozhlížet jestli nikde neuvidím tu dobře známou tvář. Pořád seděla u stolu. Skoro jsem zapomněla na holky, prodrala se dopředu a cupitala za kamarádkou. Cestou jsem proklínala dlouhé šaty a vyoské podpatky, které absolutně znemožňovaly každý rychlejší pohyb, holky za mnou vlály jak hadrové panenky a já se sotva stačila omluvně ohlížet. "Haper!" vypískla jsem a už jí svírala v železném objetí, tolik mi chyběla! "Ty bys měla přestat s tím vzpíráním koleček jinak mě zabiješ!" zachechtala se a já se odtáhla, asi sjem jí vážně dost drtila. "Nebreč!" napomenula mě a sama se snažila příval slz rozmrkat. Se smíchem jsem si utřela jednu z desítek slz co mi cestovaly po tváři. "Jaktože jsi tady, proč jsi nic neřekla, jak se máš, co děláš, vrať se!" chrlila jsem na ní jedním dechem, začala se smát, a já na ní zase začala chrlit další a další věci, bylo toho tolik co jsem jí chtěla říct a tak zatraceně málo času! Došly k nám i Maki, Ell, Nadvandy a kavbojové, stáli jsme tam v kroužku a všichni se objímali, obklopil mě pocit štěstí. Pomalu jsme se přesunuli trošku do kouta, kde jsme se snažili říct si navzájem všechno co jsme chtěli. a sotva postřehli když se Niora znovu objevila na pódiu. Za zvuku elektrické kytary nám popřála pěknou, volnou, zábavu, přečetla jména těch kterým trest už skončil a já znovu vrhla omluvný pohled po holkách. Věnovaly mi široký úsměv. "Navrhnul bych, aby jsme si šli zatančit, ale to asi nepůjde" zasmál se Jake, který se zase přitočil k nám, měl na sobě už jen košili s kravatou, sako se mu někde sušilo a pořád byl pěkně mokrý. "No" zasmála jsem se a loupla pohledem po Hap ke které přistoupil David, zřejmě si s ní taky chtěl popovídat... Zašli jsme si sednout na bar, kde jsme za pozorování tančících párů upíjeli..džus.. Při onom pozorování jsme se vážně nasmáli, většina se spíš tak kolébala na místě jak to dělají tučňáci, to se ovšem nedalo říct o Kitty a Stelle. Ty dcvě to tam parádně rozjížděly! Sice na rockovou písničku tančily kroky cha chy, ale parádně. Klukům z kapely to tedy taky parádně šlapalo a Clair vlnící se na barové stoličce div nespadla. "Mám žízeň" zahuhlala dívka na obačném konci provázku nakonec, přikývla jsem, už i mě vyschlo v puse a žludek se taky dožadoval pozornosti. Požádaly jsme číšníka o pití, na talířek si nabraly lákavě vyhlížející chlebíčky a pokusily se nakrmit - opravdu pokusily protože stačila,aby jedna zatahala prudčeji a druhé skončil chlebíček místo v ústech na obličeji. Noemi to po několika pokusech vzdala. Clair se uvolila a začala zrzku po soustech krmit ve chvíli kdy k nám dorazila Kitty. "Gratuluju!" usmála se a objala mě, poděkovala jsem a taky jí poblahopřála k úspěchu. "Představíš nás?" strčila k nám hlavu Stella. "Jasně, Bloodey, Noemi, Clair" zazubila se Kitt, Noemi složila Stelle poklonu na její kobylku kterou jsme všichni měly možnost vidět na honu. Dívka byla strašně příjemná, dobře jsme se s ní bavily až do konce trestu, kde jsem rychlostí blesku vyprostila zápěstí a po pár minutách, kdy jsem svojí volnost oslavila dalším chlebíčkem se přitočil Jacob s nabídkou tance. "Já to neumím" zakroutila sjem hlavou. "Já taky ne" zasmál se a už mě vedl doprostřed parketu. Naštěstí zrovna začali hrát takový ten typ ploužáku při kterém se stačí točit dokolečka a zamilovaně se na sebe koukat takže Jakovi nohy zůstaly neporušeny a protože jsem zas dostala žízeň odporoučeli jsme se ke stolu. Na židli, kde původně seděla Maki teď dřepěl Luke a o něčem se horlivě bavil se zrzkou, to vypadá slibně! "Tak co hrdličky, jak jste si zatancovali?" vypálila hned s úsměvem kamarádka. "Skvěle, měla bys to taky zkusit" odpověděla jsem jí a vyzývavě mrkla na Luka. "Kde máte koně dámy?" uslyšela jsme za zády a div mi oči nevypadly z důlku. Měla jsem pocit, že někdo nechce abych dnešní večer přežila bez srdečního kolabsu. "Kar!" vypískla jsem a skočila blondýnce kolem krku, podruhé za večer jsem se rozbrečela. "Chybíš mi" špitla jsem jí zatímco sjme se svíraly navzájem v železném objetí. Odpovědí mi bylo potáhnutí a lehké uchechtnutí. Po pár minutách jsem Kar konečně pustila, aby se mohla přivítat i s ostatními. "Uíí!" vypískla Karin když zahlédla Hap, kterou upoutal rozruch. Když tam tak všichni stáli všechno bylo perfektní. "Chci fotku!" prohlásila jsem nekompromisně a už si vyhlížela nějakou oběť. Tom byl perfektní. "Prosím!" zaškemrala sjem a už si běžela stoupnout k děvčatům. Nutno podotknout, že trenérovi už řádně lezlo na nervy když jsme fotili dvacátou fotku, ale já to prostě chtěla mít zdokumentované. No vážně, kdy zase uvidím všechny pohromadě?! Nakonec jsme ho propustili a já s Kar jsme se vytratily do tmy. Tiše jsme kráčely ztemělou zahradou, za zády osvětlen zámek zjehož otevřených oken se linula hudba a před námi neprůhledná tma. "Chybíš mi" špitla jsem k blondýnce, obě jsme si toho měly spoustu co říct a nechtěly jsme promarnit ani chviličku. Procházely jsme s ekolem zámku pěknou chvíli dokud nás nenašla Noemi, která Kar líčila v barvách jak se jí Luke líbí, no vida! Když už nám začala být vážně zima vydaly jsme se pomalu zpátky do sálu, kde čekal Jacob. "Ztratila ses mi" usmál se na mě "Promiň" špitla jsem a naoplátku ho letmo líbla. "Jestli to vždycky bude vypadat takhle klidně se mi můžeš ztrácet častěji" zasmál se a už mě táhnul na parket. Holky se k nám přidaly v minutě, a tak jsme na každou rychlejší skladbu tvořili na parketu obrovskou grupu a když kluci zahráli něco rychlejšího střídala sjem jednu náruč za druhou, ať už kavbojovu nebo nějakou z kamarádčin a Sam se dokonce upsal k tomu, že mě začal učit taneční kroky, kdo by to byl do pankáče řekl.. Po hodině tance jsem potřebovala nutně na vzduch, využila jsem jednoho z balkónu, který se dnes stal romantickým útočištěm pro mnoho párů. Jacob brzo dorazil za mnou. "Nepřestává mi z tebe klesat brada dolů" složil mi poklonu a stoupnul si vedlě mě, věnovala jsem mu úsměv a blíž se k němu přimknula. "Uvidíme se na jaře?" vypálila jsem zničeho nic. "Nepochybně, ale teď před sebou máme ještě celej večer" mrknul na mě, sarkasticky jsem se uchcechtla při pohledu na hodiny, které značily za pět půlnoc. Chvíli jsme stáli mlčky než jsme se na sebe otočili, utápěla jsem se v moři smaragdů, zrychlil se mi tep, tváře chytli červenější barvu a naše rty se o sebe otřely. Věčnost v několika sekundách. Na balkóně jsme stáli dokud jsem se neotřásla zimou, to už mě kavboj stáhnul zpátky do sálu, kde jsme opět stanuli na parketu. Při jednom z ploužáku jsme byli na parketu už jen s Nad a Nathanielem, dnešní večer si užíval prostě každý... A když jako poslední písnička zaznělo "It's my life" vlítli na parket už zas všichni a tančili jsme jako o život, touhle písní totiž končil Galavečer a my jí nemohli jen tak nečině prosedět. Písnička se dokonale hodila k zakončení, hodila se k nám. Když utichla poslední struna kytary začali jsme všichni vyklízet plac, tiše jsme kráčeli všichni až na venkovní schodiště, kdy měla přijít nejtěžší část dnešního večera, loučení. "Hap" špitla jsem a potlačovala slzy. Bez řečí jsme se k sobě přitiskly. "Jste šampióni" špitla brunetka, jen jsem se zasmála a s rozpitým pohledem jí po několika minutách potkala, kdo by poslouchal, že kvůli mě zmeškala vlak?! Další pak byla Karin. Nechtěla sjem jí pouštět, ale slíbila, že se brzo ukáže a já jí to prostě muslea věřit... Nakonec jsem ještě objala Roba s Davidem na rozloučenou, pak už jsem se společně s ostatními vydala k autu. Nebyla jsem jediná komu už zas tekly po tvářích slzy, Noemi mrkala jak posedlá. "Brzo je zas uvidíme" ujistila jsem jí s úsměvem a vzala kamarádku kolem ramen. Zahučela jsem na zadní sedačku auta vedle Jaka a Noe stejně jako když jsme přijížděli, hlavou jsem klesla na rameno chlapce a v duchu rekapitulovala dnešní nezapomenutelný večer... Poslední loučení pak nastalo na Florestě, musela jsem se rozloučit i s Jakem. "Brzo se uvidíme, neboj" dostala jsem další slib, kývla jsem a znovu ho políbila, potom jsme stáli dalších několik minut v objetí. "Dobrou noc, hvězdo" pošeptal mi pak do vlasů, vtisknul mi ještě jeden letmý polibek a zmizel v autě. Noemi taky dávala sbohem svému objevu a když se zavřely dveře a kluci zmizeli v autě stály jsme tam a mávaly dokud nezmizeli za zatáčkou, pak jsme se s přiblblým úsměvem vydaly na kolej...
Když jsem o půl hodiny později usínala bylo mi jasné, že tenhle večer si budu pamatovat do konce života..