nadvandy: GALAVEČER
„Tak fajn, Val. Máš tady seno, právě jsi spořádala večeři, lízátko ti taky nedošlo…“ úpěnlivě jsem kontrolovala jednotlivé části boxu. Kobylka do mě strčila čumákem, jako by mě pobízela, abych konečně zmizela a nechala ji odpočívat. „no dobře, už jdu…“ smála jsem se. „mrzí mě, že nemůžeš na galavečer taky.“ projela jsem jí ještě jednou rozpletenou hřívu, která byla ještě zvlněná od bobánků, které měla celý den zapletené. Val si odfrkla, což jsem si volně přeložila jako“nevadí“. „tak pa.“ Rozloučila jsem se s ní, zavřela box a zhasla žárovku. Opustila jsem stáj. Kolem mě ještě doznívaly poslední aktivity po tom úžasném honu, který se tu dnes konal. Nadýchala jsem se zhluboka čerstvého vzduchu, až mě studeně zapálil v krku. podívala jsem se na hodinky. Byl akorát čas vyrazit se připravovat. Rychle jsem se proto doběhla do šatny přezout z parádních vysokých jezdeckých bot a pak už spěchala na pokoj. Z koupelny se ozývalo šumění vody, jak se Ell sprchovala. Její jezdecké oblečení, které měla celou jízdu na sobě, leželo shozené na zemi na jedné hromádce. Začala jsem se taky svlíkat a házela jednotlivé kusy oděvu na hromádku. No co, stejně to půjde všechno do pračky. Než jsem se svlékla, vylezla Ell ze sprchy zabalená v ručníku.“přesně na čas.“ Pochválila jsem ji a vklouzla do koupelny. Ta byla zahalená oblakem páry, která se pomalu srážela na zrcadle. Skočila jsem rovnou pod sprchu, kde se v odpadu točily ještě bublinky z melounového šamponu, který Ell používá. Nanesla jsem na vlasy dvakrát šampon a potom kondicionér, vydrbala se pořádně vánočním sprchovým gelem a pak to ze sebe spláchla. Myla jsem i vlasy, protože ty byly po celém dni v helmě zpocené, zacuchané a byly cítit koňmi. Vylezla jsem ze sprchy, zabalila se do obrovské froté osušky a vyšla ven. Dveře jsem nechala otevřené, aby mohla místnost vyvětrat. „uděláš mi něco s vlasy, viď?“ zaprosila jsem. Ell stála u zrcadla a rozčesávala si své dlouhé blond vlasy. „no jasně.“ Usmála se na mě v zrcadle. Dost se mi ulevilo, na účesy nejsem zrovna dobrá a sobě je už vůbec dělat neumím. Otevřela jsem skříň a vytáhla ramínko na kterém visel ochranný vak na obleky. „jsem zvědavá.“ Objevila se mi za zády Ell. „to buď.“ Napínala jsem ji dál. ačkoli ona mi své šaty ukázala ihned jak si je koupila, já ji napínala. Nechala jsem si totiž z domova poslat nádherné šaty, které mi dlouhé tři roky visely jen ve skříni, protože mi byly velké. Nyní jsem ale dostatečně vyrostla-všude abych si je snad mohla vzít. Rozepnula jsem zip a postupně se začala objevovat černá krajka se třpytkami, která byla podložená krémově-růžovým sametem. Vytáhla jsem je z obalu kompletně celé a zatajila dech. Jak já ty šaty miluju! „nad, ty jsou úžasné.“ Vydechla Ell. Šaty byly naprosto odzbrojující. Elegantní a zároveň stylové. Pod korzetem totiž byla kratší taftová sukně, několikrát nařasená, takže mi odstávala od těla. Výstřih byl srdíčkový, takže krásně vyplňoval výstřih a ramínka byla sametová, pouze špagetová. Odložila jsem šaty na postel a ze šuplíku vytáhla krabičku se silonkami. „bože, jak já nesnáším si je oblíkat.“ Odfrkla jsem si a rozbalila je. Koupila jsem si jemňoučké silonky s lesklým efektem, které nevypadají tak usedle a dle mého se k šatům naprosto kouzelně hodí. „co botky?“ zajímala se ještě Ell, která už se vrátila k zrcadlu a začala si fénovat vlasy. „no vidíš!“ vzpomněla jsem si a sehnula se pod postel, kde byla schovaná krabice, která ukrývala lodičky na osmicentimetrovém podpatku. Nebyly však jen ta obyčejné, protože byly opět krémově-oranžové a navíc posázené blyštivými kamínky. „páni. Ty budeš kočka!“ jásala Ell. Je pravda, že jsme ještě jedna druhou v šatech neviděli. Ani nikoho jiného. „bude to divný večer.“ Konstatovala jsem, protože přesně tak to určitě bude vidět všechny holky, které normálně chodí v rajtkách v šatech. Potěš bože! „tak to, obleč se a já tě pak učešu.“ Sedla jsem si na postel a pustila se do natahování silonek. Muži by měli být rádi, že je nemusí nosit. Vážně jo! Konečně jsem se do nich nasoukala a dokonce se mi povedlo je neroztrhnout. Potom už jsem rozepnula šaty a vkročila do nich. Vytáhla jsem si je až nad prsa, kde vycpávky pěkně přilnuly k mé pokožce a krásně dotvarovaly dekolt. Zkroutila jsem si ruku za záda a zapnula zip. Pod prsy pak vedla ještě tlustá černá stuha, kterou mi Ell zavázala na mašli. „dobře. Tak se posaď.“ Usadila mě do křesla u toaletního stolku, proti zrcadlu. „co to bude?“ začala mi rozčesávat mokré vlasy a pak se do nich pustila fénem. Věděla co má dělat k vytvoření dokonalého účesu. Vlasy byly ještě vlhké, když je začala splétat do strašlivě složitého drdolu. Přední prameny mi však nechávala volné, protože je později natočila kulmou a vytvořila nádherný rám obličeje. „ještě přidám pár skřipečků.“ Rozhodla se a do účesu mi zapíchla asi osmero skřipečků, které se taky blyštěly. Nakonec ještě účes zafixovala lakem na vlasy a bylo to. „nádherný, děkuju.“ Jásala jsem. Vypadala jsem tak jinak! Posunula jsem se stranou, aby se i Ell mohla učesat a začala jsem se líčit. Nejdřív jsem nanesla hydratační krém a pořádně ho rozetřela. Na bradu, prostor mezi obočím a vedle nosu, jsem nanesla korektor na pupínky a začervenalá místa, abych je zakryla. Korektor byl šedý, takže krásně pohltil červeň a zakryl pupínky. Ještě jsem se přepudrovala, abych si sjednotila tón pleti. Na oční víčka jsem nanesla oční bázi, aby mi stíny hezky vydržely. Vykouzlila jsem si kouřové šedé oční stíny s tmavě šedou silnější linkou na horním víčku. Do vnitřních koutků jsem si přidala bílou tužku, aby mi oči krásně otevřela. Nakonec jsem dílo dovršila silnou vrstvou řasenky a také trochou zdravíčka na tvářích. Na hrudník jsem si nanesla světle růžový gel, který obsahoval třpytky a tak jsem se nádherně leskla komplet celá, ještě když jsem si nazula botky… na krk jsem si nic nevěšela, jen na ruku jsem si natáhla stříbrný náramek se srdíčkem. Do ruky jsem si vzala psaníčko, posázené cvočky. Pohled do zrcadla mě naprosto okouzlil. Ještě když si vedle mě vlezla Ell ve svých šatech! Byla to prostě paráda. Podpatky mě navíc zvýšily, také jsme konečně byly stejně velké. Ell si naopak vzala podpatky jen miniaturní, aby se netyčila do výšky jak žirafa její slova, ne moje… „měly bychom vyrazit.“ Podívala jsem se na hodiny nade dveřmi. Ano, byl ten pravý čas vyjít na scénu. Vzala jsem si delší kabát, přehodila ho přes šaty a pak už jsme mohli vyrazit. Přizpůsobit se chůzi na vysokých podpatcích mi nečinilo moc velké potíže, jsem vytrénovaná Sestoupit po schodech jsme však kvůli šatům museli elegantně, hezky pomalu. Potom jsme vyšly na nádvoří. „podívej, támhle stojí.“ Ukázala Ell prstem na dlouhou černou limuzínu, která parkovala před bránou. „no jasné, nemohli stát nikde stranou.“ Odfrkla jsem si. Mířily jsme rovnou k autu. „krásný večer, slečny.“ Pozdravil nás řidič a otevřel dveře. Vlezla jsem dovnitř, za mnou Ell. „holčičko.“ Objal mě otec do svého chladného sevření. Nevím, nikdy mě neobejmul tak, aby mi to bylo příjemné. „ahoj tati.“ Pozdravila jsem ho. auto se pomalu rozjelo po silnici. „moc vám to sluší.“ Culil se táta a významně na mě pomrknul. Vždycky si pro mě představoval spíš šaty, než jezdecké rajtky. „děkujeme.“ Ell byla zdvořilá, jak jinak. Cesta naštěstí nebyla dlouhá, pět kilometrů jsme ujeli rychle a tak jsme již brzy zastavili na nádvoří krásného zámku. „niora udělala moc dobře, že pronajala sál tady.“ Liboval si otec, který si na honosné věci opravdu potrpěl. Navíc rád navštěvuje místa, kam se normálně běžný člověk nedostane. Vystoupili jsme z auta a vydali se po vysokých schodech k vstupnímu portálu do zámku. Zrovna jsme procházeli kolem statných dubových dveří, když na hodinách věže odbila šestá hodina. „odložíme si nejdříve kabáty, ano?“ navrhla jsem. Zámek si můžeme prohlížet celý večer, ale u šaten bude brzy fronta. Teď tam stálo zatím jen pár skupinek. Podala jsem svůj kabát šatnářce a tatík jí do dlaně vložil nějaké bankovky jako poděkování. Vždycky to tak dělá, naprosto všude, kam přijde, po sobě zanechává peníze. Vyšly jsme ze šaten a vydali se dlouhou chodbou, jejíž strop byl nádherně zdobený křesťanskými výjevy. „to je nádhera.“ Otec byl okouzlený, miluje tento styl malby. Nejspíše proto, že je věřící. Další věc, ve které si se svou zarytě ateistickou dcerou nerozumí. Mě naopak zaujaly obarzy, rozvěšené kolem. Zachycovaly výjevy ze života šlechty. Lovy, honosné hostiny, projížďky na koních…bylo o krásné. Při jedné stěně chodby pak stály stoly potažené bílými ubrusy, na kterých stály nápoje, ale také obložené mísy, kde si každý mohl brát, co hrdlo ráčí. Na talířek jsme si tak nabrali nějaké občerstvení. Já jsem se rozhodla dát šanci kaviáru, protože jsem nechtěla poslouchat, jak skvělý byl a výčitky, proč ho vlastně nejím. Nechutnal mi, ale stejně jsem ten chlebíček snědla. Nicméně jsem ho musela zapít perlivým šampaňským s nizoučkým obsahem alkoholu, které nám bylo nabídnuto a otec nám ho laskavě dovolil si vzít. Jak záslužné… čas tu ubíhal tak nějak jiným tempem. Kolem nás korzovaly dámy v nádherných róbách a páni v oblecích. Otec se významně podíval na má odhalená kolena. „ach bože, a je to tu zas…“ rozčílila jsem se. Ell mě však štípla do ruky, což mě sice bolelo, ale zastavilo. Otec už se nijak nevyjadřoval, znal mě. Stejně tak, jako já jeho. „měli bychom se posadit ke stolu.“ Změnila Ell taktně téma. Evidentně na sebe převzala roli prostředníka mezi námi dvěma. „to je dobrý nápad.“ Souhlasil otec a já nebyla proti, proto jsme se vydali chodbou dál, která nás dovedla až do velkého sálu. Ten byl nasvětlen jemným světlem z velkých svícnových lustrů na stropě. „myslím, že sedíme tamhle na kraji.“ Pohodila jsem hlavou směrem, který jsem myslela. Nechtěla jsem vyvolat další hádku tím, že bych ukazovala prstem. „ano ano, to bude ono.“ Souhlasila Ell. Vydali jsme se proto k tomuto stolečku. Byl prostřen bílým ubrusem, židle na sobě měly taktéž bílé žerzejové přehozy a navíc světle modré mašle ze stuh. Usadili jsme se ke stolu, kde již byly přichystané skleničky na víno, lahev se chladila v míse. „mohu vám nalít?“ objevil se číšník. „ale jistě.“ Pokynul otec. Obsluha otevřela lahev a nechala otci ochutnat, teprve pak mu dolila skleničku. „my jen aperitiv.“ Rozhodla se Ell. Pohlédla jsem na ni udiveně. Od kdy si ona nechá ujít příležitost k pití vína? Nicméně naše skleničky se zaplnily nažloutlou průsvitnou tekutinou, ve které jemně stoupaly bublinky vzhůru. „tak na vás, dámy.“ Pronesl krátký přípitek otec a naše skleničky jemně cinkly o sebe. Napila jsem se sektu. Bože, já ho tak nemám ráda. Bolestný úšklebek jsem si však raději odpustila. Postupně přicházeli další a další hosté, mezi nimi i rodina Ell, kteří si k nám přisedli a jali se seznamovat s otcem. My s Ell jsme tam seděly jak tiché myšky v koutě a snažily se tvářit co nejméně trapně. Zamávala jsem lehce Bloodye, která měla nádherné dlouhé šaty a kráčela zavěšená do tatínka. Usadili se jen kousek od nás. Jakmile odbila na věži sedmá hodina, celý sál ztichl v očekávaném zahájení. Světla se vypnula, naopak se rozsvítili modré reflektory. Začala hrát jemná hudba a roztáhla se blyštivá opona, která odhalila schovaný orchestr. Publikum je přivítalo vřelým potleskem. Pak před obecenstvo vyšla zpěvačka v nádherných bílých šatech s péřovým vzhledem a začala zpívat táhlou skladbu Ave Maria. Nejsem zrovna na tenhle druh hudby, ale stejně jsem si song vychutnala s trochou nostalgie, kterou vyvolával. Navíc hlas zpěvačky byl naprosto perfektní, lahodil mému sluchu a tak jsem to vydržela doposlouchat až do konce bez jediného mrknutí oka. Bouřlivé ovace odměnily operní pěvkyni a doprovodily ji zpět do zákulisí. Zpoza opony pak vyšla Sue, za ní Tom, který doprovázel Nioru. Byli kouzelní, jak tam tak táli ve společenském oděvu, nedokázala jsem odtrhnout oči. „dobrý večer, dámy a pánové, hosté, studentky“ oslovila nás nejprve všechny Niora. Její pohled byl plný laskavosti, se kterou shlížela na nás dolů. „vítejte na dnešním galavečeru k ukončení jezdecké sezony 2013.“ Ozval se jásavý potlesk. „děkuji vám všem, že jste sem dnes přišli ocenit celoroční práci našich studentek a někteří se také účastnili dnešního Honu.“ Další potlesk. Slovo si převzala Sue. „Dnes večer jsme se tu sešly, abychom ocenily celoroční snažení našich pilných jezdkyň, které celý rok pracovali, soutěžili, prožívali pády i vítězství.“ Přísahala bych, že v ten okamžik se všechny páry očí upřely ke mně. „ano, ale nejen samotné studentky reprezentovaly letos Florestu, nemůžeme opomenout ani perfektní výsledky Nathana, Connora, Niory a také mé maličkosti.“ Lehký smích přelétl sálem. „dovolte nám proto vyhlásit nejlepší jezdkyně této sezony.“ Začala opět mluvit Niora do mikrofonu. „čestné uznání za reprezentaci v této sezoně si zaslouží Maki společně s Lady.“ Ozval se bouřlivý potlesk a Maki vstala. Vystoupala na pódium, převzala ocenění a kytičku od Sue a postavila se proti publiku. Za zády jí běžel medailonek s videi z jejích letošních závodů s komentovaných slovem. „na třetím místě se pak umístila Kitty s Asií.“ Hlásila dál Niora. Kitty až vyskočila ze své židle a pak klidným krokem vystoupala na pódium, kde převzala své ocenění. Opět přišly videozáběry ze závodů. „na druhém místě skončila Nadvandy s Valhallou, které patří zároveň velké uznání za překonávání zdravotních obtíží.“ Tleskala jsem jako divá…MOMENT, CO??!?!?!?!?! „to jsi ty, zlato.“ Postrčila mě Ell. Jen pomalu jsem se zvedla ze židle a doklopýtala na vysokých podpatcích na pódium. Ale vždy´t…skoro celou sezonu jsem promarodila. „gratuluji.“ Tom mi stiskl ruku a předal nádherné skleněné ocenění s vypalovaným portrétem Valhallky a navíc limetkově zeleným okrajem. Ta cena se nám bude perfektně hodit do barevné kombinace naší sady. Určitě to byl niořin záměr převzala jsem kytičku nádherných velkých květin a pak už otočila hlavu, abych viděla na plátno. Sledovat samu sebe, jak překonávám překážky, nebo se snažím na drezurním obdélníku bylo strašné. Viděla jsem všechny ty nedostatky, ale pro tu chvíli mi to bylo fuk.cítila jsem, jak mi hoří tváře vzrušením. „a konečně, první místo sivysloužila Bloodye a Dekameron.“ Bloodye přicupitala na pódium, převzala své ocenění a za chviličku už stála vedle mě. „neuvěřitelný.“ Slyšela jsem ji syknout. „prosím potlesk pro nejlepší jezdkyně sezony 2013!“ rozbouřila publikum Niora. Uklonily jsme se a pak postupně sešly po schůdcích a ke svým stolům. „ach bože.“ Nemohla jsem sedět v klidu. „zlato, jsem tak pyšná!“ objala mě Ell. „ano holčičko, moc pyšní jsme.“ Usmál se otec. To bylo snad poprvé, co přiznal, že je na mě hrdý. „nyní nám dovolte vyhlásit kategorii externích závodníků“ nemohla jsem se soustředit, kdo že vlastně to vyhrál, protože jsem si neustále musela prohlížet to ocenění. Bylo tak dokonalé! Pro mě o to vzácnější, že letošní sezona nebyla zrovna dle mých představ. Když se však znvu rozezněla hudba, odtrhla jsem oči. Na pódiu již nestáli ani Tom, Niora, nebo Sue. Objevil se opět orchestr s operní pěvkyní a začali hrát další skladbu, jejíž první tóny jsem poznala hned. „ta je tvoje.“ Zašeptal otec a oběma se nám zaleskli oči vzpomínkou na maminku. „byla by hrdá jak úžasná jezdkyně i dáma jsi.“ Zašeptala Ell a stiskla mi povzbudivě ruku. Vychutnávala jsem si jednotlivé tóny nádherné skladby, která dlouho nebrala konce. Ale i ten však musel přijít. Jak postupně doznívaly poslední tóny, světlo se utlomovalo, až zhaslo úplně. Za momentík už pak ozářilo dvě žertovné postavy ze starých anglických románů. Niora s panem Liwreyem totiž na pódium vyšli značně vyšperkovaní niora měla na hlavě postavený doslova OBŘÍ cylindr, vlasy neměla pro jistotu vůbec, za to měla kníra Pan Liwrey si naopak nasadil malinký cylindřík, který vypadal poněkud zmačkaně a taktéž měl pod nosem chlupatého kamaráda. Oba měli stará jezdecká saka a vojenské pumpky. Nioře se přes pás ještě valilo tlusté břicho. Vypadali jako „tlustý a hubený, malý a vysoký“ přítomní hosté řvali smíchy, protože byli opravdu komičtí. Když smích konečně ustal, Niora přiložila mikrofon k puse a pohlédla na nás-studentky. „konečně vás napadlo, vzít si sukně!konečně vypadáte jako dámy!“ to nás samozřejmě rozesmálo a mě ještě víc, protože otec si spokojeně přikyvoval „přejděme nyní k vyhlášení Honu na lišku, který se konal dnešního dne. To ale nemůžeme bez naší, dosud živé, kořisti. Vystup prosím na pódium, liško podšitá, Nadvandy.“ Zvedla jsem se od stolu a se stále pomrskávajícími koutky vyšplhala po schůdcích na pódium. Soustředěně jsem hleděla do orchestřiště, protože jakmile bych pohlédla na ně, asi bych se skácela ze schodů. Postavila jsem se vedle Niory a neubránila se alespoň rychlému vyzubenému úsměvu „je třeba ocenit nelehkou práci, kterou liška každoročně má. Ať už je to s přípravou samotné trasy, nebo s vedením celého lotu jezdců. Nad se tohoto úkonu zhostila však na výbornou a připravila nám nádherný Hon. Děkujeme.“ Červenala jsem se. Úplně jsem to cítila. Pan Liwrey mi předal ocenění v podobě liščího ocasu a další malou kytičku. Niora mě sevřala do mateřského objetí. Bylo to tak dojemné… přišla ke mně dívka v dlouhých šatech a vzala si ode mě ocenění, které mi později samozřejmě vrátí teď bylo však třeba vyhlásit ostatní účastníky Honu, takže jim musím taky pogratulovat a to bych s plnýma rukama vlastní ceny samozřejmě nemohla. „Nyní nastal čas, abychom vyhlásili Královnu honu!“ rozhodla Niora a Liwrey se postavil do vzpřímeného postoje a zasalutoval. Připomněl tak povinnost, kterou mají angličané v přítomnosti královny, jakožto hlavy britského impéria. Niora ho plácla vesele po rameni, ale pak již opět zvážněla. „dámy a pánové, dovolte mi vyhlásit absolutní vítězku letošního, již čtvrtého, honu na lišku, kterou se stává….“ Orchestr zahrál temnou melodii, která prohloubila napětí. „ELL!“ zavýskla jsem. Fakt, vážně. Udělala jsem to přímo na pódiu. Ale měla jsem takovou radost! Bylo to neuvěřitelné, Ell se stala královnou honu!Ell si nadzvihla sukni, když kráčela pomalu na pódium. Doslova jsem viděla, jak provádí izotropní dýchání, aby se neskácela vzrušením k zemi. Postavila se čelem k nám. „gratuluji.“ Pan Liwrey jí nasadil přírodní korunku. Tak perfektně se hodila k jejímu účesu! „moc blahopřeju.“ Objala ji Niora a předala cenu. „zlato, jsi ta nejlepší.“ Zašeptala jsem, když jsem jí předávala kytičku. Ell se pak otočila čelem k publiku a vychutnala si jejich bouřlivý potlesk. Já jsem tleskala nejvíc, to je jasné ell sestoupila z pódia. Niora si však znovu vyžádala pozornost. „dovolte mi, abych předala ještě jednu trofej.“ Sálem to zašumělo. Co? jakou proboha? Zase něco, o čem nevím? "Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní..Bloodye, pojď k nám prosím" Bloodye vypadala naprosto šokovaně, stejně tak jako ostatní. Ale rychle jsme se vzpamatovali a podpořili ji potleskem. Blood trvalo dosti dlouho, než se vysápala na pódium a byla schopná převzít ocenění. Když pak scházela po schůdcích, zakopla o šaty a málem sletěla přímo na nosík „dovolte mi však, abych předala ještě jednu, poslední cenu.“ COŽE? kde jsem byla když se tohle celé plánovalo? Naštěstí nejsem jediná, kdo je matený. Nicméně na mě je to vidět nejvíc, když stojím na pódiu, že. Nicméně já jsem viděla všechny ty zmatené obličeje najednou. „rozhodla jsem se věnovat čestné uznání jedné jezdkyni, které unikla výhra jen o kousíček. Kitty, pojď též k nám prosím.“ Kitty vypadala naprosto stejně překvapeně, jako před chvílí Blood. Nicméně se dokázala rychle vzpamatovat a stoupala na pódium jako dáma. Převzala ocenění a za bujarého potlesku pak sestoupila zět do hlediště. „prosím velký potlesk pro všechny účastníky letošního Honu na lišku. Naší lišku Nadvandy, královnu honu Ell, budoucího mastera Bloo a čestně uznanou kitty.“ Niora to hlásila přesně tak, jako v televizi. Hrála vítězná podmanivá hudba a já sestoupila také po schodech dolů. Sál bujel nadšením, všichni byli naprosto strhnuti nadšením okolí. Hudba ustala, diváci se zklidnili. „to ještě není všechno.“ Začala Niora, na tváři jí pohrával známý vražedný úsměv. Přesně ten, kterého se děsíte protože víte, že přijde něco strašného. „dnešní večer je také takzvaná svatohubertská zábava kde se taktéž rozdávají tresty. Nuže, přistupme k nim. Pozvala bych si na pódium tyto jezdce: Luka, Sama a Jakea, kteří se provinili pokusem o ukradení přilby masterovi. Bloodye, Noemi a Clair za předjetí mastera. Lailu a Eliz, které dávají přednost vlastnímu krmení před koňmi. Maki, která znesvětila slavnostní oděv. Joanie, která koni nedala o pauze bederku a taktéž Kitty, která nechala koně žrát.“ Hudba doplňovala její slova a doprovázela kroky všech hříšníků na pódium. „no, vymyslela jsem si pro vás něco opravdu zákeřného.“ Začala niora a jak vyjmenovávala jednotlivé tresty, provinilcům spadly úsměvy. K některým trestům se přistoupilo hned, kluci Luke, Sam a Jake převzali od Toma své klobouky naplněné vodou a museli si je nasadit na hlavu. Zničily si tak nejen své účesy, ale zamokřily i ramena obleků Eliz s lailou se pak museli naklonit nad necky, ze kterých zubama lovili jablko. Nikdy jsem to nezkoušela, ale evidentně je to dosti těžké, hlavně když máte ruce za zády další slečny se pak připravovaly na své tresty. Bloo, Noemi a Clair byly svázány k sobě, Maki byla natažena šerpa s nápisem „jsem prase“ . Joanie byla navlečena do příšerného kožichu snad sto let starého a nakonec Kitty dostala do pusy modřínovou větvičku. Na plátně se pak začal odpočítávat čas a trestanci se mohli vrátit na svá místa. Nelehký to byl úkol pro svázané holky „tímto vám všem chci ještě jednou poděkovat za účast na honu, byli jste skvělí.“ Zahájila niora přestávku poděkováním a pak už s panem Liwreyem zmizely v zákulisí, aby se mohli převléct. Zatáhla se opona a lidé se začali zvedat ze židlí. Atmosféra se uvolnila, rozproudil se hovor. S holkama jsme se slezli a vzájemně si gratulovali a ukazovali ceny. Vydala jsem se také k bufetu, protože mě přepadla náhlá chu´t na něco masitého, takže jsem si nechala ukrojit kus čerstvě pečené šunky. Vyšla jsem na balkonek a ujídala tu dobrotu. Osvěžoval mě čerstvý podzimní vzduch. „strašně ti to sluší.“ Ozval se mi za zády klidný hlas. Nemusela jsem se otáčet, věděla jsem, že to byl Nath. „gratuluju k ocenění.“ Jemně mě pohladil po rameni. Stále jsem mlčela a upírala pohled do tmavého večera. „podívej se na mě.“ Zašeptal a sám si mě otočil k sobě čelem. Vpíjela jsem se do jeho očí, tak nádherných… byl čím dál tím blíž a blíž, otřel se svým nosem o můj. „tohle nesmíme“ zaprotestovala jsem, ale bylo příliš pozdě. Jeho rty splynuly s mými na dlouhý okamžik. Cítila jsem závan vzduchu, když se odlepily. „jen pro dnešek.“ Pronesl šibalsky. „ne Nathe, to nejde.“ Zakrouila jsem hlavou. Říkala jsem však nco, co mi lámalo srdce. Odmítnout je tak těžké, obzvláště když nechcete. Nath ale vypadal, že nic z toho neslyší. „pojď tancovat.“ Táhl mě za ruku z balkonu, kde zůstal položený můj talíř na zábradlí. Neměla jsem psychikou sílu ho odmítnout. Nechala jsem se proto odtáhnout do sálu, kde už se za rytmů hudby chlapecké kapely svíjely holky v podivných kreacích. Hudba mě pohltila. Přestala jsem hrát a odvázala se. Protančila jsem s Nathem celou noc…dobře, asi do půl jedné, ale bylo to dlouho. Zdálo se mi, jako by kapela hrála snad jen pro mě, protože vybírala největší pecky poslední doby, ale také té předposlední. Všechny písničky, které tolik miluju. Když dozněla i poslední písnička padla jsem unaveně Nathovi na rameno. „vezmu t domů.“ Rozhodl. „ne ne, táta čeká.“ Spatřila jsem ho u vchodu. Stál a mračil se. „uvidíme se zítra.“ Zašeptala jsem nohovi do ucha, sbalila kabelku a vydala se s otcem do šatny pro kabát. Jeho limuzína mě pak vyklopila na nádvoří Floresty. Zabouchla jsem dveře, kola se protočila a byl pryč. Ani tenhle závěr mi však nedokázal večer zkazit. Bylo nádherně. Obloha plná hvězd, měsíc krásně svítil. Zasněně jsem hleděla na oblohu. Vytáhla jsem z kabátu schovanou cenu za nejlepší jezdkyni a nechala na ni dopadat měsíční světlo. ..