haper: Přejela jsem pohledem v zrcadle vysokou štíhlou postavu. Boky měla zahalené jemnou nenápadnou černou látkou až ke kolenům. Krátké vlasy jí splývaly kolem tváří. Natáhla prsty a dotkla se fotografie zastrčené v rámu. Přejely po krku robustního grošáka. Znovu jsem si tu dívku pořádně prohlédla. Nepřirozeně se jí leskly oči... „Vždyť jsi to ty, Haper,“ proběhlo mi hlavou. Podívala jsem se na fotku a zpět na sebe do zrcadla. „Tolik se toho změnilo,“ šeptla jsem tiše.
Stáhla jsem z háčku kabát a vklouzla do kozaček. Klíče zachrastily v zámku a já za klapotu podpatků spěchala na vlak.
Za deset minut sedm jsem stála před zámkem. V oknech se svítilo a bylo vidět přecházející postavy. Zhluboka jsem se nadechla a vkročila dovnitř. V předsálí postávali hosté a uvolněně klábosili. Otevřenými dveřmi do hlavního sálu ke mně však vanulo vzrušení a velikost večera. Okolo procházely slečny v překrásných šatech s úsměvy na tvářích. Nikoho jsem nepoznávala, ale bylo mi jasné, že jsou to studentky akademie.
Nervózně jsem přejížděla zpocenými dlaněmi po psaníčku. Poprosila jsem hostesku o sklenici vody a opatrně nakoukla do zářícího sálu. „Slečno, pospěšte si, už se bude začínat,“ oslovil mne vysoký pán s povědomou tváří - William Livrey. Jen jsem zmateně zamrkala a nestačila ani nic říct. Vklusal dovnitř. Pár sekund na to se ozval hlasitý potlesk. Odložila jsem skleničku a rychle se protáhla zavírající se škvírou dveří.Omluvně jsem mrkla na hosty u stolu, ke kterému jsem si s dovolením přisedla.
Na pódium už vstupoval orchestr a já se přidala k jásajícímu davu. S každým dalším tlesknutím jakoby ze mě padala stísněnost víc a víc. Viděla jsem před sebou Nadvandy se skvěle vyčesanými vlasy, vedle zase Bloodye, jak něco lišácky špitá otci. Tleskala jsem dál a dál a stále hledala známé tváře. Seděla jsem úplně vzadu a měla nejlepší rozhled. Támhle luxusní oblek Toma a o kousek dál Sueiny oblíbené šaty. Najednou mi došlo, že tleskám příliš dlouho. Celý sál už ztichnul a já se zase rychle vrátila zpátky na zem. Se zatajeným dechem jsem poslouchala tiché tahy houslí a dál přejížděla pohledem stoly. Někdo se trošku ošíval. A byly to ty samé rozježené vlasy Davida z Fredovy farmy, který se tvářil trošku znudeně. Zahlédla jsem, jak jej pod stolem drcnul do nohy Jake a já se málem taky uchechtla. Zakryla jsem to však tichým zakašláním a Dave se ohlédnul. Zachytila jsem jeho pohled. Chvilku vypadal netečně, ale když jsem mírně zvedla koutky a mrkla na něj, vykulil oči a roztáhl rty do širokého úsměvu.
Protáhlé „ave maria“ utichlo a v sále to zašumělo. Trvalo dlouho, než byl zase klid. To už nahoru vyšli Niora s Tomem a Susanne. Všichni doslova zářili. Každý říkal tak krásné věci o stávajících studentkách, o životě, o úspěších a mně se draly do očí slzy. Štípaly v koutcích a já musela divoce mrkat. Viděla jsem rozmazaně, ale přece jenom jsem zachytila Niořin krátký pohled střelený směrem ke mně. Nejistě jsem se pousmála a Nia mě ujistila blísknutím zubů a leskem v očích, že tu nejsem cizí a mě se obrovsky ulevilo. Ztuhlost v zádech povolila a já se konečně uvolnila a nadšeně tleskala ke konci proslovu.
Začalo vyhlašování nejlepších jezdkyň sezóny. Se zadrženým dechem jsem pozorovala stoupající Maki, přidržující si šaty, překrásná a nadšená. Převzala cenu uznání a já na stěně zahlédla, jak tančí s hnědkou po obdelníku a létá přes překážky.. 3.místo Kitty s její černou kráskou. Jakmile se usadila i s cenou zpět ke stolu, rostlo ve mně vzrušení a měla jsem tušení, kdo se zvedne teď. Hádala jsem správně. „Nadvandy!“ pozvala ji Nia s úsměvem k nim. Blondýnka se vrávoravě zvedla a šla si pro zasloužený úspěch. Na fotkách a videích vypadala tahle dvojice Valhally a Nad jako bohyně. A já už natvrdo brečela a veliké slzy mi mizely ve vlasech. Bylo mi totiž jasné, kdo je ten nejlepší jezdec celé sezóny. Stoupla jsem si a začala divoce tleskat, když po schodech stoupala Bloodye s vytřeštěnýma očima. Loupla po mně pohledem, protože jsem zatím stála jako jediná. Usmívala jsem se na ni od ucha k uchu a snažila se, aby mi tekoucí slzy nekazily výhled. Povzbudivě jsem na ni kývla a pak už se jen kochala piafami a těmi nejobtížnějšími oxery, které se jim spolu s Dekameronem letos povedlo překonat. Dívala jsem se na žluté stužky a poháry a na spokojené tváře. A slzy nešly zastavit...tekly mi ještě dlouho i potom, co na podium znovu vstoupil orchestr.
Konečně jsem si mohla utřít tváře a zase se začít smát, když se pokračovalo ve vyhlašování honu, protože ředitelka s Williamem se převlekli do vtipných starých jezdeckých holin a nalepili kníry. Královnou honu byla samozřejmě Ell a já si začínala připadat jako za starých časů zpátky na akademii mezi známými tvářemi, které celou dobu tvrdě dřely a vlastně se nic nezměnilo.
Zpozorněla jsem, když Nia oznámila, že má pro všechny ještě překvapení ve formě speciální ceny. Tady trošku zaváhám a čeká nováčka, ale že já hlava dubová si vůbec něco takového pomyslela. Reflektor zablikal a zůstal stát na Bloodye. Znovu propukl sál v potlesk a udivená brunetka si převzala ceny za mistrovskou jízdu.
Z tleskotu a jásání už mě tak bolí ruce, že si unaveně sedám zpět do židle a pak s chichotáním poslouchám tresty, za porušování pravidel při honu.
Pak propukla zábava. Orchestr vystřídala kapela a já se pomalým krokem blížila ke skupince studentek. Počkala jsem až se doobjímají s rodiči a známými. Zahlédla jsem, jak se ke mně prodírá Bloodye a táhne za sebou přivázanou Clair a Noemi (jak jsem se dozvěděla). Vrhla se na mě a mačkala mě takovou silou, že by to porazilo i vola. „Bloodye, ty bys měla přestat se vzpíráním těch koleček, jinak mě zabiješ!“ procedila jsem mezi zuby a odtáhla ji od sebe. Koukla jsem na ni a už mi znovu vlhly oči. „Nebreč!“ napomenula jsem ji přiškrceně, protože i jí se jedna velká kapka skutálela po tváři. „Jaktože jsi tady, proč jsi nic neřekla, jak se máš, co děláš, vrať se!“ chrlila na mě „A máš nový vlasy a vypadáš skvěle a krásný boty. Málem jsem tě nepoznala!“ a já jen koulela očima a smála se. Přišly k nám i Maki s Nadvandy a Ell a já si je jednu po druhé pevně přitiskla k tělu. „Holky ani nevíte, jak je mi po vás smutno,“ řekla jsem tiše a znovu je objala.
„Uaííííí!“ ozvalo se mi najednou za zády a něco po mně skočilo. Zavrávorala jsem a okolo krku mi visela Karin. Vedle ní se křenil Rob a držel ji kolem pasu. Strašně dlouho jsme si povídali, pojídali jednohubky a pili víno. Kapela už začala hrát, ale my pořád seděli a klábosili. Přidal se k nám i David a já s ním taky strávila chvíli o samotě. Vyprávěl mi, co nového na ranči a pak mu zase já povídala o dvou zlobidlech, které přiježďuju v malé stáji kousek za městem, kde bydlím a jak se prokousávám školou a jak mi všichni a všechno tolik chybí..
Prožila jsem úžasný večer plný tance, zábavy, dojetí a slz. Povídala jsem si s Niorou a s celým vedením a s těžkým srdcem jsem se pak loučila. V doprovodu Davida jsem spěchala na poslední noční vlak na nádraží.
Opřela jsem si hlavu o okenní tabulku a nechala slzy stékat po tvářích. Dobrou noc, Floresto.