ell*:
GALAVEČER

Ještě naposledy. Rozhodla jsem se a otočila na patě. Právě jsem mířila ven ze stájí, ale chtěla jsem se ještě naposledy podívat na Daria. Hřebec spokojeně stál v boxu a přežvykoval seno. "Darie," promluvila jsem na krasavce a pohladila jsem ho po měkkém nosu, který ke mně natáhl. "Dnes už jen odpočívej a mysli na mě, je čas, aby se ze mě stala zase princezna." Shrnula jsem mu hřívu na stranu ze širokého čela a ujistila se, že má vše. "Děkuji za dnešek." šeptla jsem mu do sametového ouška a zamířila ven ze stájí. Naklonila jsem hlavu doleva a doprava a uvolnila si krční páteř- jako boxeři co jdou do ringu: Natáhla jsem dlouhé nohy. V pokoji jsem ze sebe stáhla oblečení a nechala ho volně spadnout na zem, stejně se musí vyprat. Zaplula jsem do koupelny a pustila si na unavené tělo horkou sprchu. Ve chvíli, kdy jsem otevřela lahvičku s melounovým šamponem, doslova jsem cítila, jak se mi vrací zpět energie. Dneska byl úžasný den - a ještě nekončil! Těšila jsem se na galavečer jako malé dítě. Na krásné šaty a čas strávený s přáteli zase trochu jinak. Spláchla jsem si z loktu poslední zbytek ovocného sprchového gelu a vypnula přívod vody. Zabalila jsem se do ručníku. Vedle v pokoji klaply dveře -Nadvandy. Usmála jsem se a vykročila ze sprchy. Nahřáté kachličky příjemně pohladily po chodidlech."Ahoj hvězdo." Pozdravila jsem zmoženou kamarádku, když jsem vyšla z koupelny. Nad se rozzářil pěkný obličej a zapadla místo mě do koupelny. Otevřela jsem dveře do šatny a ze skříně jsem vytáhla ramínko a na nich krásné šaty- bledě modré přes jedno rameno zdobené kamínky od Swarowskiho, přes pas pěkně vypasované,sukně splývala volně dolů a zlatý hřbet - měly vlečku. Byly prostě nádherné (->http://www.bestmoda.cz/obleceni/luxusni-saty-v-athenskem-stylu-6-barev-zdobene-kaminky--vel--32-46/ - bledě modré). Rozložila jsem je na postel a připravila si k nim světle šedé psaníčko a lodičky na nízkém podpatku,nohy mám dlouhé i bez nich. Zálibně jsem po nich hodil naposledy očkem, místo ručníku jsem na sebe oblékla tepláky a propínací mikinu a posadila se ke kosmetickému stolečku. Zručně jsem si nalakovala nehty a zamávala dlaněmi, aby uschnuly co nejrychleji. Z koupelny vykoukla Nadvandy a s potutelným výrazem zamířila do šatny. "Konečně přišla ta chvíle?" Zavolala jsem za kamarádkou a přeběhla pokoj za ní. Nad dělala kolem svých šatů pěkné tajnosti! Byla jsem netrpělivá a hrozně zvědavá. Rozčísla jsem si pramen dlouhých blond vlasů a nakukovala jí přes rameno. Prsty nohou jsem zatínala do krémového koberce.Trpělivost nebyla moje silná stránka. Nad pomalu rozepnula zip a na světlo světa vykoukly neuvěřitelně nádherné šaty. "Nadvandy! no teda!ty jsou neuvěřitelný!" Zařvala jsem a hleděla na tu krásu. Natáhla jsem ruku a prsty zkusila materiál. Byly hladké a lehoučké. "A co k tomu za boty?" vysoukala jsem ze sebe jen, co jsem se probrala z úžasu. Nad se sehnula pro krabici a já si šla fénovat vlasy. Věděla jsem přesně, jak se učešu.Vyfénované blond vlasy do půli zad jsem pečlivě pročesala. Nahřála jsem žehličku a jeden pramen za druhým proměnila v super rovný. Hřebínkem jsem sčísla vlasy nad čelem dozadu a lehce je natupírovala. Vzadu na týle je přichytila sponkou se stříbrnými kamínky. Účes byl jednoduchý, ale zlatý hřeb teprve přijde. Z krabičky jsem vytáhla krásnou blyštivou tenoučkou korunku a položila jsem ji před sebe na stolek. Korunka promění obyčejný účes v neobyčejný a mě v princeznu. Tělo jsem si natřela hydratačním krémem, který obsahoval decentní třpytky. Kůže se projasnila, a když na ni zasvítilo světlo, malinké částečky pěkně odrážely světlo. "Jak jsi na tom Nad? můžem se pustit do česání?" Zavolala jsem na kamarádku, která právě se právě s tichým klením soukala do silonek. Nad vyhrála boj se silonkami bez ujmy na zdraví jak svém tak silonek a už oblečená to šatů sedla na židli přede mě a já se pustila do složitého účesu. Musela jsem sama sebe pochválit. Účes se moc povedl. Byl čas, pustit se do svého líčení. Posadila jsem se ke stolečku a pustila se do práce. Na obličej a krk jsem nanesla hydratační krém. Pod oči speciální sérum, které slibovalo vyhladit kruhy a na víčka super bázi pro fixaci stínu. Rty jsem přetřela pečujícím balzámem. Odšroubovala jsem uzávěr na BB krému, trošku vymáčkla a rovnoměrně rozetřela po obličeji. Pleť pěkně sjednotil a dodal jí lehce opálený nádech. Pudrem jsem celkový vzhled zjemnila a pleť dokonale zmatovala. Sypkou růž jsem oparně nanesla na štěteček a růžovým práškem přetřela lícní kosti. Černou tužkou jsem obtáhla oční víčka a do koutků nanesla špetku bílé. Pomocí studeně světle modrých a šedých stínů se třpytky jsem vytvořila kouzelné léčení. Povolila jsem pevně utaženou řasenku a mega tlustým kartáčkem pročesávala řasy a nanášela na ně pěkně výraznou vrstvu. Zálibně jsem se na sebe podívala, k dokonalosti zbývala už jen růžová rtěnka, kterou jsem přetřela rty. Sama sebe jsem nemohla poznat. Už to byla nějaká doba, co jsem se naposledy slavnostně nalíčila . Do vlasů jsem posadila korunku a stříkla si parfémem na krk a vlasy. Už jen obléct. Vytáhla jsem z balíčku nové tělové samodržící silonky ozdobené pěknou krajkou na horním lemu. Vyhrnula jsem je a vklouzla do modrých šatů. Padly mi jako ulité. Zip na boku šel lehce zapnout a úzké nohy vklouzly do lodiček. Nadvandy si právě pudrovala nos a v odrazu zrcadla mě uviděla. Vydechla úžasem. "Vypadáš vážně jako princezna." zašeptala a nevěřícně se na mě podívala. Nad dokončila líčení a zálibně jsme se na sebe zadívali do zrcadla. Vypadaly jsme prostě božsky! Na ruku jsem si připnula náramek, který ladil se šaty a na krk tenký řetízek s bledě modrým kamínkem. Do psaníčka jsem nacpala mobil, pudr, rtěnku, lesk na rty, parfém a peníze. Ještě kapesníčky, vzpomněla jsem si a snad to bylo vše. "Připravená?" Otočila jsem se na Nadvandy a usmála se na kamarádku. Nad dokončila poslední úpravy, já si oblékla krátký kabát a rukavice. "Můžeme." Byl čas vyrazit.
Místo obvyklého úprku chodbou do stájí dnes procházím jako dámy. Nadvandy po pár krocích získala jistotu na proklatě vysokých podpatcích. Sladily jsme spolu krok a zavěsili se do sebe. Byla to i pojistka, kdyby přeci jen Nad podpatky neposlechly. Byla jsem rozehřátá z příprav a taky z hrnku horké kávy, který jsem do sebe vyklopila, abych se nabudila. Proto i když venku zavál chladný vítr, bylo mi teplo. Očima jsem propátrala okolí Floresty a hledala auto, které zařídila Nad u otce. Bylo neuvěřitelné, že se konečně dostanu do limuzíny! „Dívej, támhle.“ Ukázala jsem prstem a jemně strčila do kamarádky. Nadvandy právě hledala v kabelce zvonící mobil a jen letmo koukla směrem, kam ukazuji. „Tak pojď, jdeme.“ Pobídla mě, když telefon vylovila. Vysoký řidič v obleku od Armaniho s vojenskými rysy se příjemně usmál. „Dobrý večer slečny.“ Pozdravil a otevřel dveře. Přizvedla jsem si šaty a vklouzla dovnitř za kamarádkou. Musela jsem se hodně držet, abych se nezačala hlasitě divit. Limuzína byla uvnitř prostě neuvěřitelná. Bílé kožené sedačky, tlustý koberec, obrovská televize, temná skleněná přepážka oddělující prostor od řidiče, složitý ovládací panel a prosklená lednice s nejrůznějším ovocem, saláty a džusy. „Dobrý večer.“ Vzpamatovala jsem se honem a pozdravila pána, který sevřel Nad v objetí – její tatínek. Způsobně jsem se usadila a přijala jsem jeho nabízenou ruku. Snažila jsem se o vřelé a pevné stisknutí, ale Nadvandin otec mi vůbec nebyl sympatický. Za to řidič... Do konverzace jsem se příliš nezapojovala. Tiše jsem seděla a přemýšlela o svých rodičích, a jestli pak přijedou. Na rozdíl od většiny studentek na akademii, jsem za sebou neměla žádné velké tragédie v životě. Stalo se mi sice několik opravdu špatných věcí, se kterými jsem se dlouho vyrovnávala, ale největším zlem a nepřítelem jsem byla odjakživa sama sobě. Moje myšlenky byly příliš napřed a v dobách, kdy jsem neměla pořádnou výplň dne, mě doháněly a ničily. Nesly se společně se vzpomínkami na špatné období, které hlavně mělo následky do dnešních dnů. Sice pečlivě skryté, takže o nich ani Nad netušila, ale pořád to tu bylo. A už to nikdy nezmizí. Prudce jsem zavrtěla hlavou. Dnes večer ne! Auto zastavilo a řidič otevřel dveře. Pokusila jsem se co nejelegantněji vystoupit, poděkovala jsem řidiči s milým úsměvem.
Zámek byl nádherný. I poslední zbyteček únavy z náročného honu byl ten tam. Večer získával stále více na své výjimečnosti. Okouzleně jsem sledovala masivní vstupní dveře, složité štukování a věžičky. Dorazili jsme ve skvělou dobu. U šaten stálo jen pár lidí a my si pohodlně mohli odložit. Do kapsy krátkého kabátku s dvěma řadami knoflíků jsem nacpala rukavice a šál, abych měla jistotu, že se mi neztratí. Srovnala jsem si výstřih na šatech a zadívala se na sebe do zrcadla, táhnoucím se za pultem šatny. Uhladila jsem si vlasy a rozhlédla se po kamarádce. Nadvandy nebyla vedle otce ve své kůži. Mrzelo mě to, ale nebylo jak pomoci. Rodiče si člověk zkrátka nevybírá. Sama jsem o tom něco věděla. Zvrátila jsem hlavu a raději dál obdivovala kouzelný zámek. „Musím si odskočit.“ Omluvila jsem se a zamířila k těžkým dubovým dveřím. Opřela jsem se do nich oběma rukama. Zálibně jsem si prohlédla pozlacená umyvadla a obrovské zrcadlo ve zlatém rámu. Z kamenných kohoutků tekla průzračná voda. Opláchla jsem si ruce a přelakovala vlasy. Upravila make-up a zhluboka se nadechla. Nadvandy nebyla jediná, z koho její otec vysával život. Přidala jsem kapičku parfému. Ve chvíli kdy jsem opustila toaletu mi zazvonil mobil v kabelce – naši, přijeli. Šla jsem jim naproti ke dveřím. „Holčičko.“ Zaševelila matka a objala mě. Měla jsem mámu ráda, byla sice ztřeštěná a sebestředná, nejvíce se zajímala o sebe, ale to jsem koneckonců zdědila po ní. Otec umělec, né zrovna společenský typ se na dnešní večer mimořádně slušivě oblékl. „Ahoj tati.“ Usmála jsem se na něj. Ráda jsem rodiče viděla. „Jak se ti daří?“ optala se matka. Věděla jsem, že kdyby to nechtěla slyšet, nezeptá se. Proto jsem bez zábran spustila o Florestě a hlavně o Dariovi. Matka i otec se poznail díky koni, takže ve skrytu duše moji lásku k těmto ušlechtilým zvířatům chápal, nic méně představovali si pro mě jinou budoucnost. Zavedla jsem rodiče ke stolu, kde seděla zamlklá Nadvandy a tlačila do sebe kaviár. Vím, jak ho nesnáší. Musí se kvůli otci opravdu přemáhat. Představila jsem rodiče a sedla si ke kamarádce. Na podporu jsem se na ni usmála a zabloudila jsem pohledem k chladící váze s pravým a nekřesťansky drahým šampaňským. Bublinky jsem milovala, ale obvykle se spokojím jen s o hodně levnější napodobeninou. Teď jsem si to chtěla vynahradit a nalila si do velké flétny. Mm spokojeně jsem začichala libou vůni a natáhla se pro mísu s jahodami. Vidět me zkušení baristé, spadnou pod stůl při této globálně rozšířené kombinaci, kterou oni profesionálové nemohli ani cítit, ale taková já prostě byla. To samé káva a skořice, pro mě neoddělitelné. Pro ně nepředstavitelné. Zahihňala jsem se vlastním myšlenkám a usrkla si lahodného nápoje a zajedla ho jahodou. Sál se začal plnit lidmi a všeobecným šumem. Vytáhla jsem telefon a v galerii nalistovala fotografii Daria pro matku, která vypadala, že dnes svoji sebestřednou, egoistickou a sobeckou povahu nechala doma. V tu chvíli na hodinách odbilo 19,00. Pár minut na to se sál začal halit do elegantního šera. Silné reflektory se namířily na pódium, které bylo zastřené těžkými tmavomodrými závěsy. Zazněly úvodní tóny melodie a opona se rozhrnula. Uprostřed stála oblečená do stříbrných šatů operní pěvkyně a spustila Ave Maria. Po zádech mi šel mráz a vlasy se mi ježily. Měla neuvěřitelný hlas. Po otci jsem zdědila umělecké cítění, miluju focení, kreslení a ráda chodím do divadla. Pravda, že na Janáčkovu operu bych dobrovolně nešla, ale Ave Maria v podání operní hvězdy byla dokonalým začátkem večera. Za zády jí stál orchestr v plné parádě. Zpěvačka – neobyčejně pěkná žena byla drobná a malá, neuvěřitelné, kde se v ní bere takový hlas, který by mohl rozbíjet sklenice na šampaňské. Po skončení posledního tónu se ozval bouřlivý potlesk. Zpěvačka se uklonila a opustila pódium. Na jeviště vyšla Sue, za ní Niora a poslední Tom. Všichni ve společenském oblečení vypadali jako rodinka z amerického filmu – až nechutně jim to spolu slušelo. Sál ztichl a slova se ujala Niora. Její pohled byl vřelý a plný štěstí. „Je mi velkou ctí se tu s vámi dnes večer potkat. Na úvod bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili dnešního honu a všem, kteří tu jsou dnes večer s námi na slavnostní ukončení jezdecké sezony 2013, která přinesla obrovské úspěchy, jak na oficiálních kolbištích, tak i mezi zdmi naší akademie... pokračovala v proslovu dál, po Nie se slova ujala Sue. „Našimi branami prochází hodně studentek, jsou jako voda, některé protečou kolem a nic se nezmění, pak jsou tu takové, které rozšíří hliněný břeh, ale také přicházejí dívky, které jsou vytrvalé a pracovité, není to hned, ale po čase, jim uhne i skála. Přesně takovým studentkám chci z celého srdce poděkovat. To vy děláte Florestu takovou, jaká je, protože kde my bychom byly bez vás. Proto prosím o potlesk pro dívky, které hýbou Florestou“ sál zaburácel potleskem a já zatlačila v koutku oka slzu. Sue to řekla nádherně. Tom dodal na závěr několik vlastních postřehů a zhodnotil své a sestřiny úspěchy. Slova se ujala opět Niora: „A nyní pojďme společně odměnit ty z vás, které jste si vedly v letošní sezoně nejlépe. Začneme kategorií našich studentek“ Sálem projela vlna vzrušení. To už ale Niora pokračovala svým zvučným hlasem. „Dovoluji si k nám na pódium pozvat a převzít čestné ocenění Maki. Ozval se potlesk a Maki rozzářená v krásných fialových šatech vystoupala vedle Niory. Zakladatelé jí popřáli a předali ocenění. Za jejich zády na velkoplošné obrazovce běžel sestříhaný film nejdůležitějších momentů jezdecké sezony dvojice Maki a Lady. Maki si stoupla bokem a vyhlašování pokračovalo dál – na třetím místě Kitty. Věděla jsem, kdo se umístí jako druhý. Bylo to nad slunce jasné. Po očku jsem s dívala na kamarádku. Ještě když ji vyhlásili, Nad dál seděla a smála se od ucha k uchu. „Nad, to jsi TY!“ zazubila jsem se na ni a šťouchla ji do žeber. Dívkou jakoby projel blesk. Zatřásla se jí brada a vyvalila oči neuvěřitelnou spokojeností se sebou samou a šla si pro krásnou cenu. Niora měla na odměny úžasný nápad. Byla to krásná skleněná trofej s vypálenou fotkou koně studentky, která ji obdrží. Navíc jedna strana byla ozdobená barvou, do které se ladili. Bylo to dokonalé. Nadvandy stála na pódiu a zářila. Nikoho nepřekvapilo, že první se umístila Bloodye. Měla jsem za dívky obrovskou radost. Zuřivě jsem tleskala a sledovala krátké video, doprovázející příchod Blood. „Představuji vám nejúspěšnější jezdec této sezony. Prosím ještě jednou potlesk pro Maki, Kitty, Nadvandy a Bloodye.“ Zavolala Niora a rozhodila rukama, jako by chtěla obejmout celý sál. Dívky s rozzářenými tvářemi sestoupily dolů a Niora pokračovala ve vyhlášení kategorie externích účastníků. Já ale přestala vnímat a okouzleně jsem si prohlížela krásnou skleněnou trofej s limetkovým okrajem, kterou Nadvandy hrdě přinesla. Niora vyhlásila poslední oceněnou jezdkyni a informovala hosty, že opět následuje krátká vsuvka orchestru a pěvkyně. Spokojeně jsem se zavrtěla na židli a po očku sledovala kamarádku v rozhovoru s otcem. Nad se leskly oči. Zadívala jsem se na pódium na dnes už druhý, okouzlující projev operní zpěvačky a orchestru. Dozněly poslední tóny a já vstřebávala zážitek z hudby, když v tom se na pódium vyvalily dvě postavy a sál zahalila salva smíchu. „To – snad – není – možné!“ vyjektala jsem ze sebe mezi nekontrolovatelnými záchvaty. Před námi stáli v plné parádně Niora a pan Livrey. Mají na sobě prastaré jezdecké oblečení. Mimo to Niořinu hlavu „zdobí“ obrovský cylindr, který vypadá, že jí už už spadne přes oči, jediné co ho ještě drží na svém místě je drdol, který si vytvořila ze svých blond vlasů. Huňatý knír pod nosem a korunu všemu dávají její vojenské rajtky s vycpaným břichem. Konečně jsem začala trochu ovládat smích a prohlédla si anglického gentlemana. Na rozdíl od šéfky na jeho hlavě trůnil malinkatý a nizoučký cylindřík. Ovšem pod nosem měl stejnou parádu. Dohromady vypadaly jak dvě komické postavičky ze starých filmů – malý a tlustý, velký a hubený. Neuvěřitelné! Honem jsem pořídila několik fotografií na mobil. Myslím, že to si budu muset vytisknout! Oba provedli několik komických gest, takže smích se spouštěl znovu a znovu a byl hlavně neuvěřitelně nakažlivý. Konečně jsme se všichni jakž takž zklidnili a Nia si vzala slovo. Zabořila oči do našich řad a popíchla nás několika slovy typu „konečně trochu vypadáte, tohle se sluší pro dámu.“ Což v nás znovu rozpoutalo smích, ale už né tak bouřlivý. V duchu jsem si představila, jak by se asi Darius tvářil, kdybych si takhle k němu nakráčela a Niora pokračovala: „Je čas vyhlásit dnešní hon na lišku. Chci sem k nám pozvat naši dosud živou kořist. Nadvandy pojď k nám.“ Stiskla jsem kamarádce ruku a usmála se na ni. Nad si vedla perfektně. Zasloužila si co nejvíce chvály. Sledovala jsem, jak drobná dívka na vysokánských podpatkách bojuje se smíchem a schody na pódium. Niora i pan Livrey ji pogratulovali k poctivé přípravě, volbě perfektní trasy a profesionálního zvládnutí nelehké úlohy. V koutku oka mě zaštípaly slzy dojetím. Dívka se zařadila po Niořině boku, která znovu spustila. „Nyní vyhlásíme královnu honu.“ Pan Livrey v při slovu „královna“ srazil podpatky a zasalutoval. Niora ho pleskla po rameni a Livrey se se smíchem opět uvolnil. Nia pokračovala: „Královnou honu na lišku roku 2013 se stává....na židlích se všichni nepatrně napřímili... ELL.“ Krev se mi odvalila z obličeje a reflektor se do mě opřel svojí silou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Odložila jsem si psaníčko na stůl a zvedla se na dlouhých nohách, které jsem měla jako z tvarohu. Zachytila jsem matčin překvapený pohled, ale byla v něm jistá spokojenost s dcerou, se kterou se teď může chlubit v kruhu svých kamarádek. To jsem ale teď hodila za hlavu společně s korunkou, která přistála v šunkovém chlebíčku. Rozešla jsem se rozjařeným sálem a smála jsem se na Nad, která jančila na pódiu, vlečka z šatů za mnou tiše šustila. Ozdoba na rameni se leskla pod světlem doprovázejícího reflektoru. Teď jsem se cítila, jak skutečná královna. Vystoupala jsem nahoru a objala se s Niorou. Rychle jsem zamrkala, aby mi na načerněných řasách neulpěla slza štěstí. Ke gratulacím se připojil pan Livrey a Nadvandy se kterou jsem se vřele objala a to už mi Nia posadila do vlasů korunu trochu jiného rázu, ale pro mě neuvěřitelně cenou. Byla vytvořená ze zelených větviček a červených bobulí. Nad okem mi trčel rudý šípek. Zhluboka jsem se nadechla libé vůně podzimu. Převzala jsem trofej a kytičku. Otočila jsem se čelem k sálu a vychutnávala si potlesk. Šeptem jsem požádala Nioru o mikrofon a když sál utichla, trochu roztřeseným hlasem jsem spustila: „Jsem neuvěřitelně šťastná a je mi ctí, že se příští rok mohu zúčastnit slavnostního honu jako liška.“ Můj hlas nabil jistoty a síly: „A pro vás mám jednu radu. Začněte tvrdě trénovat, protože já s Dariem jsem nepolapitelná.“ Dodala jsem a moje slova završil další burácivý potlesk a smích. Šťastná jsem sestoupala z pódia a šla se posadit.“ Probrala jsem se ze zasnění a srovnala si na hlavě korunku, která mi sjížděla na stranu. Niora pokračovala tajemnými slovy: „Některé naše studentky již dospěly do takového bodu, kdy jim v klidu mohu předat tu čest být na příštím honu na lišku Masterem, zvláště jedna konkrétní: " Svou neobyčejně mistrovskou jízdou si tuto čest vysloužila Bloodye.“ Bloo ochromeně seděla a valila oči, konečně procitla a zamířila na pódium. Zuřivě jsem tleskala. Převzala si cenu a přijala objetí. Už nikoho nepřekvapilo, když Niora pokračovala čestným uznáním, které si vysloužila Kitty. Niora naposledy zopakovala naše jména a věnovala nám poslední potlesk. Dnešní večer nemohl být lepší. Zaručeně nás znovu rozesmála Nia v komickém oděvu, jak se snaží pouštět hrůzu a pustila se do vyjmenovávání dnešních prohřešků a trestů. Myslela jsem, že prasknu smíchy při pohledu na Sama, Jaka a Luka jak jim studená voda z klobouků spláchla z vlasů gel i úsměv z tváře, ale né na dlouho, protože už za okamžik se Sam otřepal jako retrívr a se šibalským pohledem postříkal všechny v dosahu. To Blood, Noemi a Claire čekala nelehká hodinka – musely strávit svázané k sobě. Bylo vtipné, jak se snažila nebohá prostřednice napít nebo posadit. To už se ale Lalia a Eliz potýkaly s jablíčky ve vaně. Bylo to zapeklité a hlavně Lalia se snažila ze všech sil, nezničit si účes a make up. Jenže jablka byla zrádná a tak obě dívky skončily pěkně zmáčené a mohly si podat ruce s kovboji. Maki obdržela nelichotivou šerpu, kterou ale zlehčoval roztomilý obrázek prasátka. Jak by takové prasátko mohlo znamenat něco špatného. To Joanie a Kitty dopadly hůře. Joanie se v Suině obrovském kabátu úplně ztrácela a Kitty s modřínovou větvičkou v ústech prostě neměla chybu. Březová větvička v nalíčené puse Kitty tak hrubě kontrastovala s jejím krásným elegantním vzhledem! Následoval poslední potlesk, orchestr zahrál poslední tóny a Niora vyhlásila pauzu. Rozhlédla jsem se po sále a při pohledu na dívku vzadu u dveří se mi sevřelo srdce. „Haper.“ Zašeptala jsem tiše sama pro sebe. V tu chvíli mi slzy, které jsem celý večer zadržovala naplno vytryskly a já se hnala sálem za ní. Pevně jsme se objaly. Slova nebyla třeba. To už se sem ale hrnul zbytek akademie a všichni se Haper začali o překot vyptávat. Tak ráda jsem ji viděla. Přestávka utekla jako nic. Orchestr se sbalil a místo něj začala nastupovat skupina mladých kluků v ležérním oblečení. Na první pohled úplně jiný šálek kávy. Jeden kytarista ukončil pauzu perfektním sólem na elektrickou kytaru a na pódium vplula Niora opět v krásných šatech. „Dnes vás ruším už naposledy a to proto, abych vám popřála hezký zbytek večera a oznámila, že nás čeká volná zábava.“ Všichni nadšeně zatleskali, někdo dokonce pískal. Mladící spustili nejlepší písničky posledních dnů a většina se hrnula na parket. Nad se někam vytratila, rodiče blbli na parketu a já tu najednou byla sama. Nevadilo mi to, měla jsem slavnostní náladu. Chtěla jsem se jít projít. Ještě jednou jsem zapátrala očima po sálu, v tom jsem Nad uviděla, tančila s Nathanem. Stačil mi na ni jediný pohled. Nechápala jsem, proč se tomu tak brání, když je do Nathana evidentně zamilovaná, stejně jako on do ní. Podle mě, jim to spolu náramně slušelo. Přetékala jsem štěstím, jak se dnešní den vyvedl. Tiše jsem se procházela po parku. Cítila jsem se skvěle, ale jedna věc mě stále doháněla. Před nástupem na Florestu jsem se hodně nepohodla s tehdejším přítelem. Ublížil mi a já nebyla připravená odpustit, i když o to tolik stál, na něco bylo příliš brzy. Jenže dnes byl úžasný den, užila jsem si perfektní hon, Darius mě konečně opravdu přijal za svého jezdce, Nadvandy se stala jedním z nejlepších jezdců sezony a navíc se snad konečně bude řídit jen srdcem a já se stala královnou, jenže co je královna, bez svého krále. Ledový závan mě zaštípal na rozpálených tvářích. Měla bych si přepudrovat obličej a přidat rtěnky, abych byla stejně okouzlující, ale teď jsem na to neměla myšlenky. V ruce jsem svírala bílý smartphone. Opřela jsem se o obrovský dub. Představa, že tento strom tu už třeba stojí přes dvě stě let, byla závratná. Skousla jsem si spodní ret a vyťukala jsem na qwerty klávesnici tak známé číslo."Odpouštím ti.“ Promluvila jsem, když jsem uslyšela milovaný hlas. „Nikdo není neomylný, každý může udělat chybu a dnes byl perfektní den. Chci, aby i jeho konec byl perfektní. Promluvíme si. Pošlu ti do zprávy adresu." na chvilku jsem zmlkla, abych mu dala možnost promluvit – řekl mi jen dvě slova: „ Jsem na cestě.“ a já stiskla tlačítko pro ukončení hovoru. V tu chvíli se mi po těle rozlil neuvěřitelný klid a úleva. Byla jsem pyšná na to, že jsem dokázala odpustit. Někdy musíme udělat krok zpět, abychom se vlastně vůbec posunuli dopředu. A já to právě dokázala. Dnešní večer nemohl být lepší. Byl čas přepudrovat si obličej a nanést novou vrstvu rtěnky. Vyzvedla jsem si v šatně kabát a rozloučila se s rodiči. Nadvandy jsem nechtěla rušit. Byla ve světě, kde existovala jen ona a Nathan. Nemyslím si, že jí dnes budu chybět . Vyšla jsem před zámek a nastoupila do modrého passatu. Teď je čas na můj svět, který patří jen nám dvěma.