noemi: JEZDECKÝ GALAVEČER
„Nabe“ naposledy jsem vyslovila jeho jméno, políbila ho na čelo a tiše opustila box. Byla jsem ve stáji jedna z posledních. Raději jsem zmizela ve vratech a pokračovala na koleje. Na pokoji jsem byla sama, byla jsem na to zvyklá, měla jsem to ráda. Byla jsem vždycky člověk, který chtěl mít svůj klid a samota mu nevadila. Člověk v tom najde vlastně řadu pozitivů.Postavila jsem se před zrcadlo v koupelně. Splavené vlasy mi trčely na všechny strany. Hned jsem vlezla do sprchy, kde jsem si dopřála horkou sprchu gelem tropického lesa a avokádovým šamponem si pořádně umyla vlasy. Raději jsem je vzala i po druhé. Mokré vlasy jsem zlehka osušila ručníkem, chmátla po fénu, kterým je vysušila i do konečků. Zrzavé vlasy se vlnily jako velké obří vodní víry v ještě větších azurových plochách.Vzala jsem do ruky hřeben, kterým lehce rozčesala zrzavé vlasy a nechala je přirozeně pohozené. Ano, tohle bylo vždycky výhodou, že jsem byla brzy hotová, právě díky krátkým vlasům, a pravdou bylo, že jsem brunetce vždycky záviděla, to jak si mohla vybrat z řad úchvatných vysokých účesů nebo rybích copů, které kopírovaly jí splývaly a proplétaly odstíny hnědých barev vlasů. Probrala jsem se z času k zamyšlení, právě tohoto času jsem moc neměla. Přejela jsem zarámovanou fotku mého táty, přála jsem si, aby se tu objevil, ale bohužel on nemohl. Zhluboka jsem vydechla velkou slzu smutku. Otevřela jsem obrovskou krémovou skříň, na ramínku visela šaty smaragdové zeleně, s pasem křivě zdobeným stříbrnými až azurovými drobnými kamínky a s jedním ramínkem stejně zdobeným. Pod šaty ležela krabička s elegantními smaragdovými botkami. Opatrně jsem uslyšela zvuk rozepínajícího se vaku a dotkla se půvabné a lehoučké látky šatů. Byla to jedna z nejjemnějších látek, které bych mohla čekat. Opatrně jsem je z vaku vytáhla, položila na postel. Koukala jsem na ně jako poprvé, a živě mi hrála fantazie. Bohužel fantazie musí zůstat jen fantazií. Ještě před oblékáním šatů jsem vytáhla silonky, které mi skryly ledově bílou kůži. Ale díky létu tady to bylo mnohem lepší než minulý rok a na nohy měly mnohem tmavší barvu. Opatrně jsem si je navlékala, byl to dost těžký úkol vzhledem k mé šikovnosti samotné. když jsem byla konečně po deseti vyčerpávajících minutách v silonkách, rozepla jsem zip a vrátila jsem se k šatům. Ležely tam z jemné a lehoučké látky, rozplývající se, s křivě zdobeným vypasovaným pasem, nastavitelným korzetem, který se přizpůsobí každé linii. Nádherný vzdušný spodní střih části kryl mé nedostatky a zároveň tvaroval mou nepříliš tvarovanou siuletu. Se šněrováním mi pomohla brunetka, která ochotně přiskočila ještě v domácím. „Děkuji“ obdařila jsem ji zářivým úsměvem, který mi hrál v obličeji a se zaklapnutím dveří se dvakrát zatočila. I tak bych tu protančila noc sama boská s štípající ledově studenou podlahou.Smaragdové šaty se s každým kroužením pohybovaly v pravidelném vlnitém kruhu. Koukla jsem se na čas, moc jsem ho neměla. Raději jsem odtančila do koupelny. U zrcadla jsem měla na poličkách rozmístěné všechny make-upy, které jsme s brunetkou koupily. Opatrně jsem z tubičky s krémem vymáčkla podkladový krém, na který jsem pak namatlala opatrně o něco světlejší ton barvy netypicky broskvové. Celý make-up jsem pak vzala ještě štětcem a lícní kosti zvýraznila jemně růžovou tvářenkou. Víčka jsem zvolila jemnou růžovou, která bude zajímavě korespondovat s smaragdovou barvou. Měla jsem raději jemné tony na obličeji a celkem mi slušely i přes světlou barvu obličeje, za což jsem byla ráda, nerada bych smaragdovou zeleň měla i na obličeji, i když na šatech se vyjímala opravdu impozantně. Nakonec jsem vytáhla, abych všechno dokončila řasenku. Tu jsem nikdy na sobě neměla, ale brunetka tvrdí, že si zvyknu rychle. Dolní okraj víček jsem zvýraznila temnou černou fixou, kterou jsem si v krámku s brunetkou koupily také. Byla jsem překvapená, jak moc dobře jsem to zvládla a oči jsem neměla ani nikterak zmatlané. Taky, že jsem si to několik večerů trénovala. Neřekla bych, že to bylo nic nenákladného. Z tuby s řasenkou jsem vytáhla štěteček s dlouhými vlasci. Jakmile mé zápasení s řasenkou bylo hotové, nestačila jsem se divit konečnému výsledku. Před zrcadlem stál úplně někdo jiný, sama jsem se nepoznávala. Dotkla jsem se odrazu zrcadla. Jiskřily mi oči, byla jsem tu tak strašně ráda. Uslyšela jsem drnčící mobil na nočním stolku. Odklusala jsem, na mobilu jsem uviděla kamarádčino jméno. „Hoří?“ uchechtla jsem, uslyšela jsem kamarádčin zoufalý hlas. Zacvakla jsem mobil, který položila na noční stolek zpátky, nazula se zatím do pohodlných kecek a pospíchala za brunetkou. A v tom jsem ji uviděla. Stála tam se svraštělým čelem v šatech se srdcovitým černým vrškem a dlouhou sukní rozpínající se do stran v jemně růžové. Nechala jsem ji pořádně navléknout a pak jsem se pustila do zápínání stuhou. „Dobrý?“ zeptala jsem se Bloo. Brunetka přikývla. Rozloučila jsem se s ní ještě pro pár minut a vrátila se na svůj osamělý pokoj. Dovršila jsem ještě dobré úpravy v podobě nalakování a nasazení smaragdových náušnic do uší. Byly to jen ozdobné smaragdové kamínky, které celý komplet dodávaly do úplné perfektnosti, ovšem ne na mě. Dala jsem si pozor, abych se neposadila a šaty si tak nezvalchovala. Vytáhla jsem deník z nočního stolku, sepsala nynější atmosféru a své pocity, nervozitu. Byl to veliký večer, veliký večer plný lidí a plný očekávání a já jsem se bála, jak moc jsem se bála, že se všechno pokazí – nebo já? Přes husté namalované řasy jsem špatně viděla, víčka mě svrběla. I přes to jsem dopsala pár posledních řádek, zbývalo mi už jen pár minut. Deník jsem pevně stiskla prsty a uložila do šuplíku s dalšími vzpomínkami. Otočila jsem se směrem ke skříni, skrčila se pro krabici s lodičkami na nízkém podpatku, více bych neunesla. Nechala jsem je v zajímavém kontrastu s smaragdovou barvou ve stříbrném provedení s stříbrnými obrysy lodiček, které je zvýraznily. Nazula jsem se do nich, ucítila jsem nepříliš příjemnou bolest. Zatnula jsem zuby, i přes to jsem se těšila. Ze skříně jsem vyndala ještě zimní kabát, který jsem od táty dostala k narozeninám a pro tuto příležitost sice nebyl plně uzpůsobený, ale i tak mi stačil. Brunetka už ťukala na dveře. Honem jsem si vzala kabelku s osobními věcmi včetně mobilu a peněz a pospíchala, aby nečekala.
„Tak děvčata, už tu máte auto“ usmála se na nás Sue, ukázala směrem na černý jeep Volvo. Trochu jsem se zadrhla. „Jen běž“ Sue mi položila ruku na rameno a popohnala mě k brunetce. Ještě jsem jí mávla. Odvoz Bloodye zajistila, bral nás Sam s Jakem a Lukem, pokud jsem dávala pozor. "Tak šup dámy! Chceme tam bejt v čas a s tímhle si jet rychle netroufnu, táta by mě zabil" zubil se na nás Sam otevřeným okýnkem. Neuniklo mi kamarádčin tvrdý výraz ve tváři, to se ovšem změnilo, když k ní přistoupil Jacob. Tiše jsem ho pozdravila a naskočila z druhé strany do auta. „ahoj“ prohodil Luke a obdařil mě tka jeho neskutečně neodolatelným anglickým přízvukem. „ahoj“ vydechla jsem a ještě než brunetka naskočila zeptala se Sama, jak dlouho nám cesta bude trvat. Ač jsme po dálnici skoro pořád překračovali bezmezně rychlost, pustilo se rádio s příjemným repertoárem a cesta tak ubíhala rychle. Autem se nesla supr atmosféra, konverzace nevázla, dokonce i já jsem se nezadrhávala zábavu si užívala. Před zámkem jsme obdivně kouleli očima. „Týjo“ souhlasně jsem kývla. Parkoviště bylo už značně zaplněné a tak nám chvíli trvalo než jsme našli dostatečně velké místo. Pak už jsme všichni vyskákali ven. U velkých shodů stoupajících do zámku jsme se setkali s Kitty a Stellou. Stella vypadala přesně jako Naberus. V očích ji hrála nespoutanost a ohromná pobavenost ať už k tomu neměla žádný důvod. Strčila mi do rukou foťák a já je tedy cvakla se Stellou před zámkem, tím jsem se i seznámily a společně pokračovali do zámku. Luke mi ochotně nabídl pomoc, protože v podpatcích jsem poměrně snadno ztrácela rovnováhu. „příště víc cvičit“ uchechtl se aniž by zakryl svůj pobavený výraz. Přátelsky jsem do něj tloukla pěstí až jsem skončila zavěšená do Luka, protože jsem ztratila svoji trochu rovnováhy úplně. Blood se na mě usmála a pokračovala s Jackem do sálu. Celý zámek vypadal opravdu magicky a takhle večer nasvícený hrál přímo gala-atmosférou. V šatnách jsem si odložila kabát, převzala si s poděkováním od paní lísteček. „budu sedět s klukama, uvidíme se?“ zeptal se. Trošku jsem byla mimo, pohled na jeho v košili a na ní sako už zavánělo vzrušením. I tak jsem se udržela a s vyrovnaným hlasem odpověděla. „když se najdeme, v tomhle mumraji budu ráda, když najdu chvíli klidu“ řekla jsem už teď vyčerpaně. Luke se zasmál, rozloučil mávnutím a pospíchal srdcem sálu za ostatníma. Zůstala jsem sama, no jak se vzalo, vedle mě bylo plno lidí, tak jsem raději neobratně pospíchala k občerstvení, od honu jsem nic nejedla a nebylo to zrovna nenáročné. U baru jsem nalezla Mak, která si na sebe oblékla velmi slušivé šaty, tmavě fialové až pod kolena, takže jí částečně byly viděny krásné štíhlé nohy. Na to bych si netroufla. Konverzace nevázla. Za chvíli dorazila i Bloo a my se tak společně odšouraly ke stolu, to už jsem se stačila seznámit i s charismatickým Chrisem, ale na anglický přízvuk opravdu neměl. Posadila jsem se mezi dvojičky a ještě obdivně koulela očima a prohlížela si sál zdobený tisíce ručně malovanými obrazy na stropech s vyobrazením andělů a čistoty. Sál i konverzace až utichla úvodní skladba operní zpěvačky s písni Ava Maria. Byl to úchvatný výstup a celému večeru dál určitý nádech. Vážnou hudbu jsem měla také moc ráda, takže mě výběr písně potěšil a překvapil. Když doznělo posledních pár táhlých melodií na podiu se objevila Niora v šedých šatech, Tom v obleku a Sue ve vkusných šatech také. „dobrý večer všem“ ozvala se Niora. „chtěla bych poděkovat všem, kteří dnes dorazili a chtějí se s námi podělit o společné zakončení jezdecké sezony 2013“ z hlediště se ozval hlasitý potlesk. „celý rok na sobě studentky pracují, studují a společně se lepší, okusí první závody, první pády a pocity vítězství a euforie“ sálem se ozval tichý smích některých z nás. Euforie byla opravdu správná a jasná poznámka, netýkající se jen lidí. „některé z vás se dostávají výš a výš a budou dnes zaslouženě odměněni, ale nutno neopomenout, že na závodech Florestu reprezentovali výborně Connor, Nath a má dcera Niora a syn Tom.“ Dodala Sue. Obrátila se na Nioru, která opět převzala slovo. „přejděme tedy k vyhlášení jezdecké sezony, začneme našimi studentkami.“ Na podiu se objevila Sue s skleněnými oceněními a Tom s velikými nádhernými květinami. „čestné uznání si určitě zasloužila v sezoně 2013 Maki s Lady“ sálem se ozval ohlušující potlesk, záře reflektorů osvítila Maki, která se s úsměvem zvedla od našeho stolu, vystoupala po schodech na podium, kde si převzala ocenění. „třetí místo patří Kitty s Asií!“ na velkém platně se objevily úryvky ze závodů, holky tam vypadaly skvěle. Potlesk burácel stále než Kitty vystoupala na plac. Usmívala jsem se, přála jsem jim to. Doufala jsem, že třeba příštím rokem budeme taky stejně dobří jako jsou holky teď. „druhé místo si vybojovala Nadvandy s Vall!“ opět jsem zvedala ruce nad hlavu, tleskala a holkám moc fandila. I Nad si převzala cenu od Niory, ohromnou kytici od Toma, který ji políbil na obě tváře. V sále se zvedlo napětí a vzrušení. I já jsem doufala, že první místo bude patřit jen a jen výhradně Bloo. V sále bylo ticho. Niora svým charismatickým hlasem s odmlkou promluvila. „a nejlepší jezdkyní této sezony nemůže být nikdo jiný než Bloodye a Dekameron!!“ sálem se ozval ještě bořlivější potlesk s výskáním od mé strany. Měla jsem za ni takovou radost!! Bylo to neuvěřitelné. Neskutečné. Musela jsem se usmívat tak ze široka, že jsem ucítila mimické svaly. „Ještě jednou potlesk pro jezdkyně sezony 2013!!“ holky sešly pomalu po schodech z podia. Dívaly se přesně pdo nohy, aby jim to na podpatích nesjelo, no, holkám od koní vždycky se lépe šlape v ať už keckách, holinkách nebo jiných plochých botách. Nechala jsem holky vydechnout, ale nemohla jsem si ujít za podiem hromadné gratulace. Přistoupila jsem k Maki, kterou pevně sevřela v objetí, stejně jako blondýnku, která ještě prozkoumávala nádhernou cenu, Kitty už se zase spouštěla s nekončícím hovorem, tak jsem ji rychle utlumila objetím. „mocgratuluju, zasloužíte si to!“mrkla jsem na ni a přátelsky se usmávala. Brunetku jsem už nikde neviděla, byla s Jackem. S přibývající bolestí z lodiček jsem odklopýtala jak jen to elegantněji šlo zpět ke stolu. Číšník nám dolil aperitiv, tak jsem jen s mírným kývnutím poděkovala a napila se. Sál se zhasl a na podiu se objevila tentýž zpěvačka, akorát s jinou skladbou. Zahleděla jsem se do dálky a nechala se unášet skladbou a dlouhými melodiemi, které do mě přímo vsály tu nádhernou atmosféru. Po další skladbě na podium přišla Niora s anglickým getlemanem. Ale pokud jsem si pamatovala, byla šatech? Niora tam stála ještě ve vojenských rajtkách, vycpané břicho, nebo že by se nám přejedla? Pokud se někdo nechtěl smát, raději se nesměl dívat. Zvučný smích sálem byl ohlušující a velice nakaž