melanie a karamel: Keď som sa zobudila na budík, bol večer. No počkať, ja nemám
takéto zvonenie budíku! Schmatla som rozospato mobil a pozrela sa na číslo
volajúceho. „Áno, tati? Och, ples! Jasné jasné, môžete ma odviezť. Pošli mi tu
prosím mamu, potrebujem pomoc!“ Ak som sa doteraz cítila ospalá, práve som sa
prebudila. Rýchlo som sa vyzliekla a vliezla do sprchy, kde som si umyla
mimo iného aj hlavu. Vyšúchala som si ju a zatiaľ ju nechala
v turbane. Netrpezlivo som čakala, kým príde mama. Otvorila som jej
a zhíkla. V rukách mala krásne tmavofialové šaty. (http://www.dressit.cz/image/cache/data/products/00131117/00131117_0-900x1254.jpg).
Samozrejme, že som sa jej poďakovala a potom si ma zobrala na paškál ona.
Ako prvé mi do vlasov nastrkala natáčky zo záchodového papiera a nechala
voľne sa sušiť. Kým sa vlasy sušili, postavila ma pred zrkadlo. Ako prvé mi na
tvár naniesla mejkap, pod oči mi vklepala korektor a na líčka jemne naniesla
bronzer. „Daj si ho na pery.“ Dostala som od mamy balzam. Najskôr treba pery
hydratovať, až potom sa na ne môže naniesť rúž. Kým som si dávala na pery
balzam, vytiahla si mama z kabelky tmavofialové, trochu trblietavé tiene.
„Ďakujem mami!“ zatieskala som rukami, keď som bola hotová. Moje pery vďaka
rúžu a balzamu nadobudli normálnu, dooranžova farbu, vlasy sa mi vlnili po
ľavom pleci. Práve som si obliekla šaty a otočila sa mame chrbtom. „Zapneš
mi to?“ poprosila som ju. Videla som, ako sa jej zaleskli oči. Zapla mi šaty
a ja som ju poprosila, aby mi podala vysoké jazdecké čižmy. Na ples sme
mali predpísanú nejakú jazdeckú vecičku. „Tie vlasy mi padajú do tváre... nemám
tu nejaké sponky?“ Začala som sa hrabať v šuflíku, až som nakoniec
vytiahla dve sponky v tvare lesklej podkovičky vykladanej kamienkami. Podala
som ich mame. „Ty vieš najlepšie, ako ich zapnúť,“ usmiala som sa na ňu
a zavrela oči, keď mi ich pripla. S úsmevom som si natiahla vysoké
jazdecké čižmy a zišla s mamou dolu, kde už čakal otec aj s Mattom.
Mama sa usadila dopredu, ja som si sadla dozadu k Mattovi. „Vyzeráš
dobre... teda na to, že tráviš celé dni pri koňoch,“ štuchol ma kamarát do
pleca. „Choď niekde!“ zahriakla som ho so smiechom a dala mu pohlavok.
S chichotom si pošúchal šiju, ale vyrývať neprestal. Doberali sme sa až
k príjazdovej ceste k zámku. Pomaly mi nervozita stúpla do žalúdku.
Budú sa oceňovať najlepší reprezentanti školy, ale aj hubertová jazda. Zhlboka
som sa nadýchla a vystúpila z auta, ktoré medzitým zastalo. „Pokojne,“
prehovoril do ticha otec a pošúchal mi ramená. Nadýchla som sa, usmiala sa
a vošla do budovy masívnymi dverami. Nedalo mi to a musela som si
riadne obzrieť všetko dookola. Na stenách boli rôzne výbežky s maľbami, na
pilieroch samé okrasné svetielka. Nad našimi hlavami sa hompáľali rôzne lustre
a pred pódiom bol riadny parket aj s klavírom. Široko, úprimne sa
usmievajúc som nasledovala rodičov
a Matta do šatní, kde som si dala dolu bundu. A o siedmej sme už
sedeli za bohato prestretým stolom. Pred sebou som mala nealkoholické šampanské
a napäto rozprávala príhody s Karamelom. Hlavne úžasné zážitky
s ním, tie pády som vynechala. Nezabúdala som, že obaja moji rodičia majú
pred koňmi rešpekt. Zrazu začala hrať hudba a ja som zatvorila ústa
v polovici vety. Vlastne, všetci stíchli. Tento song som poznala veľmi
dobre, jednu dobu som ho chcela hrať na klavíri. Akurát toto bola verzia
s husľami a... harfou? Ak ma sluch neklamal, bolo to tak. Po skončení
dlhej skladby sa objavila na pódiu Niora. Mala svoj predslov, ktorý som skoro
nevnímala. Mechanicky som tlieskala s ostatnými a púšťala jej slová
jedným uchom dnu a druhým von. Zapodievala som sa Niorinými šatami. Ani
ona nezabudla na podmienku dnešného večera. Biele šaty doplnila bielymi
rukavicami a ramená zakryla čiernym frakom. "A druhé miesto získala... Bloodye! Gratulujem, poď sem k nám!" Zachytila som Nioriné slová. Samozrejme Niora Bloodye podala ruku a taktiež kyticu. No, skôr to bola jedlá kytica ako tá klasická. Ale komu to vadí, že? :D Pokračovalo vyhodnotenie celého roku a ja som vlastne už viac ani nepočúvala. Srdce mi búšilo a čakala som, ako dopadne vyhodnotenie honu. Bála som sa, aby som nemala nejaký verejný trest, na ktorom by sa všetci zabávali. Je to ako imatrikulačky - všetci sa bavia, len ty nie. "A najúspešnejšou jazdkyňou sezóny sa stáva... Nadvandy!"Sálou prešiel veľký hrmot vyvolaný toľkým potleskom. Nadvandy vstala a prešla dopredu, kde si zobrala odmenu. Po ešte jednom potlesku sa už mohli dievčatá vrátiť naspäť k stolom. Všade sa pobúchavalo po pleciach, rozdávali sa pusinky a gratulácie. "Prosím ešte chvíľku... Poprosím na pódium Clair, Kitty, Mellysu a Ell s Maki! Aj tie odviedli skvelú prácu na všetkých možných akciách," prehovorila Niora. Samozrejme, že som im tlieskala ako o dušu. Všetky si prebrali svoje ceny a sadli si na miesto. "Nezabudli sme ani na externých účastníkov rôznych súťaží." Nasledovalo viacero mien, ktoré mi neboli známe a tak som ich rýchlo vypustila z hlavy. Akurát jedno meno mi zostalo v hlave. Tortia? Tortilla? Niečo také. Možno Portia, ale to je jedno. "Oliver, poď mi prosím pomôcť na pódium!" ozvala sa Niora a rozhliadala sa po sále. Keď som si to tak uvedomila, ani som ho tu nikde nevidela. Poslednú polhodinu určite nie, skôr sa mi tu možno niekde mihol. Alebo nemám oči, ale za to mám uši. Kapela prestala hrať, v sále to šumelo. Aj keď väčšina nevedela, kto je Oliver, otáčali sa a rozprávali sa pomedzi stoly. Do tejto vravy sa zamiešal tlmený hlas z mikrofónu. "Radšej som mohla zavolať na Kabria." Neviem, koľkí sme to počuli, ale mne to nedalo a zasmiala som sa. "Kto je Kabrio?" spýtal sa Matt. "Oliverov kôň, pekný biely... vlastne šedý žrebec. Síce trocha mrcha v boxe, ale inak je krásny. Vieš ako pekne reaguje na Oliverove zádrže a holene?" Ani som si neuvedomila, ako som sa rozohnila. Pýriac sa som sklonila hlavu a usmiala sa. "Už mlčím," povedala som práve vo chvíli, keď sa na pódium dotackal nejaký človek v bielom obleku s hlavou koňa. "To je hamba! Takto sa opiť hneď na začiatku!" ozvalo sa od susedného stola. Niora sa natiahla k mikrofónu, ale rýchlo sa odtiahla. Bolo na nej vidno, ako vykoľajená zdržiava smiech. Samozrejme, taký zjav za chrbtom a smejúce sa obecenstvo veľmi na vážnosti nepomôže. Niora aj trikrát začala, aj sa musela od mikrofónu odvrátiť. Po pár prestávkach už ale dokázala normálne hovoriť. "Ako ukončenie jazdeckej sezóny sa u nás konala Hubertová jazda, vlastne len pred pár hodinami. Rada by som poďakovala našej líške Kitty, ktorá pre nás vybrala krásnu trasu a dobré prekážky. Myslím si, že aj program na Súťažnej lúke bol vynikajúci. No poď sem, Kitty!" Kitty sa postavila o dva stoly ďalej, preplávala okolo nás hrdo sa usmievajúc a zastala si na pódiu. "Aby ti nebolo ľúto strateného chvosta, dostaneš menší ako prívesok," zasmial sa Oliver a podal jej cenu. Slovo prevzala Niora. "Ako to býva, najlepší z honu dostane pozíciu budúcoročnej líšky a kráľovnou honu zároveň sa stáva.... Cassie! Dúfajme, že sa budúci rok nezraní tesne pred jazdou a bude nám slúžiť ako dobrá líška." Aj Cassie dostala prívesok v tvare líščieho chvostu, od Kittinho sa líšil len veľkosťou. Moja tvár však poklesla, rovnako ako nálada. Ak je toto vyhodnotenie honu.... Tak som ako vždy nič nezískala. Napriek tomu som tlieskala, keď Niora slávnostne Cassie nasadila korunu. Bola zvláštna a celá z prírodných materiálov. Kto vie, či tam neboli aj chrobáci. Musela som sa pri tej predstave usmiať, závidela som a priznávam si to. "Ďalej si sem pozvééém.... kto nám tu chýba? Nadvandy, poď sem!" Prekvapená, nič netušiaca študentka teda prešla na pódium. "Gratulujem, tvoja jazda bola beztrestná a priam majstrovská." Potom sa otočila na nás. "Dámy a páni, predstavujem vám budúcoročného mastera!" Sálou zaznel potlesk. "Takže, funkcionárov máme vybavených. Teraz by som rada na pódium zavolala dievčatá, ktoré si zaslúžia odmenu za svoje výkony. Zopár z nich tu ešte nie je dlho, takže im skladám poklonu." Pri tých slovách sa mi začali potiť dlane a mrznúť prsty. "Na pódium prosím Clair, Izzy, Marigold a Melanie!" V úžase som vyskočila zo stoličky a hrdo vyšla na pódium. "Gratulujem." Oliver mi potriasol rukou a strčil do nej líščí chvost so zlatým štítkom. "Ďakujem," kývla som a pozorovala Bloodye, masterku tohoročného honu. Aj ona dostala chvost a potlesk. Za mohutného potlesku som sa vrátila ku stolu. Matt ma hneď objal, otec potľapkal po pleciach a mama? Tá to prežívala asi najviac. So slzami v očiach ma pred celou sálou vybozkávala. "Mami! Chcem počuť tresty!" zasmiala som sa a sadla si medzi Matta a otca v bezpečnej vzdialenosti od matky. "Takže ahoj... tento rok som bola masterkou honu a dávala pozor na prehrešky, za ktoré teraz prídu tresty. Prosím Izzy, Maki a Mellysu, aby prišli ku mne!" Znervóznené študentky prešli znovu k pódiu a čakali, čo im masterka povie. "Izzy, ty si spadla z koňa. Tvoj trest je zaspievanie karaoke hitu od Michala Davida." Izzy sa zahniezdila a zobrala do rúk mikrofón. "Non stop, ja chci žít nonstop! A s tím co příde..." ozývalo sa sálou. Musela som sa smiať, toto nebol rozhodne dobrý spev. Nechcem nikoho urážať, ale bavila som sa. "Ďalej tu máme dve previnené, Mellysu a Maki. Obe nám zatancujú Viedenský valčík a až do konca večera musia byť v gumákoch alebo iných čižmách," oznámila so škodoradosťou Bloodye. Mellysa a Maki sa teda chytili, vystúpili na pódium a čakali, kým im pustia valčík. Viedenský valčík pozná asi každý, je ťahavý a nudný, nie však v podaní tejto dvojky. Mellysa stúpala Maki na nohy, Maki zase nerytmicky cupotala v trojdobom takte. Ocenili sme ich vtipný výkon potleskom. "Ešte poprosím dodatočne Marigold! Jej kôň odmietol skok, takže bude hodinu chodiť s rukami zaviazanými za chrbtom," ozval sa posledný trest. Marigold vyšla na pódium, kde jej Bloodye vlastnoručne zaviazala ruky za chrbtom a na obrazovke sa začalo premietať časové odpočítanie. Ozval sa potlesk, počas ktorého prišla Niora k mikrofónu. "Ešte raz by som chcela poďakovať líške Kitty, masterke Bloodye a samozrejme všetkým účastníkom tohto Honu na líšku! Osobitne chcem poďakovať Oliverovi, ktorý si špeciálne vyhradil čas a prišiel aj so svojím koňom Cabrioletom. Ďalej ďakujem aj Lise a Sue, ktoré viedli lot nováčikov. A Vám, rodinným príslušníkom a kamarátom, by som chcela poďakovať za to, že ste si urobili čas a prišli sa pozrieť na našu akadému. Pokračujeme Svätohubertskou zábavou. Len pripomínam, že piť môžu iba plnoleté študentky. A všetky vás chcem vidieť najneskôr o jednej na izbách!" Ešte raz nasledoval potlesk a potom sa všetci začali trúsiť preč. Marigold so zviazanými rukami za chrbtom zvládla schody, ale Oliver s maskou koňa na tvári nevidel, kam ide a zo zákulisia sa ozvala rana. Niora prevrátila oči a radšej zišla dolu malými prednými schodíkmi. V sále zavládol ruch, nakoľko sa orchester zbalil a vystriedala ho iná, súčasná kapela. Taktiež stoly najbližšie pódiu sa posunuli nabok, čašníci lietali medzi stolmi a dopĺňali pitie, šampus alebo rozdávali jednohubky. Odpila som si z pohára a položila ho na stôl. "Idem na chvíľu von," oznámila som a zdvihla sa. "Idem aj ja. Chcem s tebou hovoriť," nasledoval Matt. Rodičia sa na seba pozreli a vymenili si veľavravné pohľady. Spolu s Mattom som išla do šatne, kde sme si zobrali kabáty a vyšli von, do záhrady. "O čom si chcel hovoriť?" prešla som rovno k veci. "Vieš... tvoji rodičia išli za mnou. Mal som ťa presvedčiť, aby si išla domov. Tvoj otec sa bojí, že sa raz smrteľne zraníš." Vyvalila som naňho oči. "Ale na tej súťažnej lúke... vyzerali, že sú v pohode. Karamel by mi nikdy nebol schopný ublížiť. Oni nepoznajú ten pocit dôvery? Viem, že by to fyzicky zvládol, zabiť ma. Ale on to nechce!" rozohnila som sa. "Hej, pokojne. Ja ťa nebudem presviedčať, pretože vidím, ako veľmi toho koňa miluješ." Matt ma objal tak, ako to robieval, keď sme boli malí. Zafúkal vietor a mnou striaslo. "Poďme dovnútra, určite už bude parket," navrhla som. Matt prikývol a my sme išli znovu dovnútra zámku. Nechali sme v šatni bundy a vošli do sály, kde už zábava bola v plnom prúde. Kapela hrala súčasné hity, ktoré som nepoznala. Nesledujem práve teraz hudbu. "Mel? Zatancuješ si?" oslovila ma mama. S úsmevom som prikývla a spolu s ňou som prešla na parket. Začali sme bláznivo tancovať, keď v tom pustili slaďák. Mama ma chytila akoby sme išli tancovať valčík a začala sa somnov húpať sem a tam. Obe sme sa smiali. "Mám z teba radosť. Zjavne si tu šťastná." Jej úsmev bol nefalšovaný, tak ako môj. "Takže tu môžem zostať?" Zaiskrili mi oči. "Áno, zostaneš tu. Aj napriek tomu, že sa o teba bojíme," znela odpoveď. Sladký song skončil a vystriedalo ho niečo rýchlejšie. "Môžem ti ju ukradnúť?" ozval sa hlas za mnou. Otočila som sa na otca. "Môžem prosiť?" Spýtal sa. Prikývla som a pustila sa aj s ním do tanca. Po troch tancoch ostýchavo prišiel aj Matt. "Zatancuješ si aj somnov?" Vedela som, že nie je veľmi dobrý tanečník, ale súhlasila som. Odtancovali sme spolu iba jeden tanec, pretože začali hrať zase niečo pomalé. "Už... asi pôjdem," rozhodla som sa. "Prečo?" spýtal sa hneď. "Nemám rada... veľkú spoločnosť," odpovedala som mu úprimne. "Nezmenila som sa, aj keď som tu," s týmito slovami som sa otočila a prešla ku stolu. Napila som sa džúsu a objala ako otca, tak matku. No a napokon Matta. "Počkaj, odvezieme ťa. Nemáme tu prečo zostávať," zastavila ma matka. "Super," usmiala som sa a pozrela na hodinky. Trištvrte na jedenásť? To už je tak neskoro? Mimovoľne sa mi zívlo. Všetci sme si zobrali kabáty zo šatne a sadli do auta. Počas cesty na Florestu sme klábosili. Keď sme zastavili, všetkých v aute som objala. "Ahojte, vidíme sa na Open Weeku. Ľúbim vás!" Kývala som im, až dokiaľ auto nezmizlo z cesty...

nadvandy: JEZDECKÝ GALAVEČER 2014
http://www.spolecensky-salon.cz/files/plesove-saty-ruzove-ledee-5[3].jpg
„Ell, zlatíčko, můžeš mi prosím vytvořit něco s těmi vlasy?“ zafňukala jsem od toaletního stolku. Už dobrou půl hodinu jsem se zhlížela ve svém odrazu, zkoušela natočit své dlouhé blond vlasy na natáčky, ale bylo to prd platné. Nejsem typ na tvoření vlasových stylingů. „jo, jenom si dovytrhám obočí.“ Houkla z koupelny. Nakláněla se až těsně k zrcadlu nad umyvadlem, jedním prstem si natahovala kůži nad okem a šermovala pinzetou, až chloupky lítaly. :D praštila jsem hřebenem o toaletku a zoufale se opřela do křesla. Studené plosky nohou jsem složila pod sebe a čekala, až bude madam hotová. Ell si vlasy spletla do složitého drdolu už před hodinou a teď dolaďovala make-up. Já už měla naopak tváře potřené tónovacím krémem, oční víčka zabarvená do růžového kouřového líčení s jemnou černou linkou, orámované lícní kosti tvářenkou a zapudrované tváře. Už chyběly jen rty, ale ty budou během minutky. „tak, jsem tady.“ Promnula si Ell ruce a zlehka mi projela dosud lehce vlhkými vlasy. „co s tím chceš vytvořit?“ pohlédla skepticky na přehlídku natáček, papilonů, žehličky a fénu. „chtěla bych měkké vlny na celých vlasech a přední prameny sepnout vzadu. Jako to mají vždycky modelky na fotkách.“ Vysvětlila jsem. Posadila jsem se vzpříma, kolmo proti zrcadlu a sledovala Elliny pohyby v odrazu zrcadla. „tak, nejdřív vlasy vyfoukáme úplně do sucha.“ Zapnula fén a jakmile se rozběhl motůrek, namířila mi proud teplého vzduchu na temeno hlavy. Přes ten hluk nebylo nic slyšet, ale vsadila bych se, že si prozpěvovala. Viděla jsem, že se jí pohybují rty. Dlouhými prsty mi prohrabovala vlasy a vpouštěla mezi prameny teplo. Jakmile fén vypnula, vypadala jsem s zelektrizovanými vlasy jako čarodějnice. „neboj, to dáme hned do pořádku.“ Zaplula do koupelny a vrátila se s tužidlem ve spreji. Vystříkla bílou pěnu do dlaní a lehkými pohyby ji zapracovala do vlasů. „tajemstvím správných vln je kulma. Na tohle zapomeň.“ Popadla natáčky a mrskla s nimi do koše. Zapojila kulmu, nechala nahřát a potom se konečně pustila do namotávání jednotlivých pramenů. Obtočila vlasy kolem válce, zajistila sponou a tři sekundy nechala nahřát. Jakmile jemně uvolnila sponu, vlasy se roztáhly kolem válce a ten šel snadněji vytáhnout, aniž by vlasy poškodil. Ell pracovala systematicky, pramen po prameni. Od horní vrstvy vlasů ke spodní. Jak vlnky chladly, zemská přitažlivost je táhla k zemi a tak se natahovaly do přirozenějších tvarů. Když jsem měla na hlavě dvě desítky zvlněných ocásků, Ell vypnula kulmu a nechala ji chladit na stolku. Prsty pak jemně vlnky roztahovala a formovala do komplexního účesu. Moje hříva tak nabrala zpátky nějaký objem. Přední prameny Ell sebrala, stáhla dozadu a pomocí pinetek připevnila k zadním vlasům. „tak, spokojená?“ „naprosto perfektní.“ Přikývla jsem. Ell vzala lak na vlasy a celý účes zafixovala extrasilnou vrstvou laku. „tak, mělo by ti to vydržet celý večer.“ „děkuju.“ Usmála jsem se. „ale no tak, vždyť to nic nebylo.“ Mávla rukou a zalezla do koupelny. Znovu. Vyhrabala jsem se z křesílka a došla ke skříni. Na dveřích bylo pověšené ramínko s těmi nejkrásnějšími plesovými šaty, jaké jsem si mohla vybrat. Z jednoho ze šuplíků jsem vytáhla balíček se silonkami. Novými, moc je nepoužívám. Teď už naštěstí ne. Doplnila jsem v duchu sarkasticky a rozbalila krabičku. Hnědý silon se rozložil do formy punčocháčů. Vklouzla jsem rukou do nohavičky a prsty si ji rolovala do dlaně, abych mohla špičku vtisknout rovnou až na konec a pomalým pohybem vytáhnout silon po lýtku až pod koleno. Tam jsem skončila, nahrabala si druhou nohavičkou a vklouzla i levou nohou do punčochy. Opatrně, abych je nepotrhala, jsem silonky vytáhla přes stehna až k pasu. Bože, jak já je nesnáším. Poposkočila jsem, aby si materiál sedl ke kůži. Stáhla jsem růžovoučké šaty z ramínka a rozepnula zip pod levým podpažím, tak šikovně maskovaným, že nebyl skoro vůbec vidět. Šaty se otevřely a dovolily mi do kruhového otvoru vstoupit, jednu nohu po druhé. Vytáhla jsem šaty rukama až nad prsa a opatrně dojela zipem až k vrcholu. Korzet, pošitými třpytivými kamínky, mi přiléhavě obepnul hrudník. Směrem dolů se pak rozšiřovala tylová sukně. Srdíčkový výstřih krásně lemoval poprsí. Opatrně jsem upravila blonďaté lokny a spustila je na záda. „nádhera.“ Vydechla Ell. „počkej, ještě to doladíme.“ Přistoupila zezadu a připnula mi na krk stříbrný řetízek v květinovém motivu, vykládaný růžovými drahokamy. Kdysi jsem jej dostala od táty k narozeninám. „tak, teď jsi jako skutečná princezna.“ Usmála se Ell a jala se oblékat do vlastních šatů. „chceš pomoct?“ houkla jsem. „ne, v pohodě.“ Mávla rukou. Posadila jsem se do křesla, pohlídala si sukni, aby se nezmačkala, a vytáhla páskové střevíčky bílé barvy na jehlovém podpatku. Prsty jsem nadzvedla lem sukně a vklouzla nožkami do střevíčků. Naslepo, protože jsem přes týl na nohy neviděla, jsem zapnula pásky. Srovnala jsem sukni a postavila se. Najednou jsem čněla do takové výšky. „páni. Najednou jsi nějak vysoká.“ Zasmála se Ell. Na jehlách jsem byla stejně vysoká, jako ona. Ne na moc dlouho, protože jakmile se obula, zase čněla pěkný kus nade mnou. „seš si jistá, že v tom budeš umět chodit?“ pohlédla skepticky na moje střevíčky schované pod hustou vrstvou růžového tylu. „jasně, neboj. Zapomínáš, že v tomhle mám praxi.“ Zasmála jsem se. Z malého růžového psaníčka jsem vylovila lesk na rty s růžovým pigmentem a přetřela si rty. „hotová princezna.“ Zatleskala Ell, když jsem se před ní uprostřed pokoje roztočila. Ložnicí zazněly tóny „love me like you do“ když se rozvibroval můj mobil. „táta je dole.“ Mrkla jsem na volajícího. „tak běž, já dojedu s našima za chviličku.“ Pohladila mě Ell po rameni. Už jsem vycházela z pokoje, když mě zavolala zpátky. „zapomněla sis svůj jezdecký doplněk, slečno.“ Vrazila mi do ruky tvídové sako ze závodní sady Floresty. „nojo vlastně.“ Zasmála jsem se a přehodila si sako přes ramena. Svou barvou i střihem šlo použít jako povinně daný jezdecký doplněk pro dnešní večer. Husími krůčky jsem cupitala chodbou a opatrně po schodech dolů. Když jsem zatlačila do dveří vedoucích z kolejí na nádvoří, opřel se do mě nepříjemný zimní vítr, až se mi v uších zahoupaly visací náušnice s růžovými kamínky. Kousek stejného návrháře, jako můj náhrdelník. Černé SUV stále přímo přede mnou. Zatmavená skla nedávala šanci, vidět, kdo sedí uvnitř vozu. „slečno.“ Pozdravil mě formálně řidič. „ráda tě vidím, Same.“ Usmála jsem se a elegantně vklouzla na zadní sedadlo vozu. Ještě štěstí, že nebylo mokro, jinak bych si ušpinila lem šatů. Otočila jsem se na svého spolucestujícího. „ahoj, tati.“ Broukla jsem a vlepila mu rychlou pusu na tvář. Stočil si mě do náručí a potom odtáhl na délku paží. „vypadáš kouzelně.“ Usmál se přes třídenní strniště. „jsem rád, že sis konečně vzala tuhle sadu.“ Prsty si pohrával s řetízkem. „můžeme už jet? I další auta chtějí vyzvednout lidi.“ Houkla jsem dopředu na řidiče, jehož jsem neznala. Otec ho musel přijmout až po mém návratu na Florestu před dvěma měsíci. „jistě.“ Přikývl, pohlédl do zpětného zrcátka a zařadil rychlost. „tak, jak jdou mezinárodní vztahy?“ snažila jsem se zavést neupřímný rozhovor s otcem. „celkem se nám daří udržovat rovnováhu.“ Pohlédl ven z okna, ode mě. Tak upovídaný, jako vždycky. Krajina za okny byla tmavá, jen světla pouličních lamp osvětlovala své nejbližší okolí. Ve voze bylo nepříjemné ticho. S otcem jsme každý zíraly ze svého okýnka a vpředu se Sam snažil dělat, že tam není a řidič chudák vůbec nechápal. Jeho aspoň zaměstnávala silnice. Naštěstí byla cesta k zámku jen krátká, ale i za tu dobu se v autě udělalo horko a atmosféra se dala krájet. S úlevou jsem přijala nastavenou Samovu ruku, když mi pomáhal vylézt. Chladný vzduch mi ofoukl kapky nervózního a vzteklého potu ze spánku. Auto odjelo na parkoviště a já se zahleděla na pohádkový zámek, osvětlený bodovými žlutými reflektory. „půjdeme?“ vytrhl mě ze zamyšlení o princích otec. Přijala jsem nabízené rámě a snažila se co nejvíce zakrýt, že ne zrovna dobrovolně. „dobrý večer.“ Přivítal nás mezi rozevřenými dveřmi portýr. „šatny jsou tímto směrem.“ Ukázal rukou k šatnám. Nechala jsem se odvést až k pultu. Otec chytil můj kabát za límec a opatrně mi ho stáhl z rukou. Přejel mé šaty i závodní sako kritickým pohledem, ale naštěstí je nijak nahlas nekomentoval. Dobře udělal. Neušlo mi, že spolu s kabáty podal šatnářce do dlaně i stočenou bankovku. On si nikdy nedá pokoj. Nemohl prostě položit pár mincí na talířek u pultu, jako ostatní. Vždycky musí být něco extra. Společné kasičky jsou pod jeho úroveň. Opět jsem se do něj neochotně zavěsila a nechala se provést spojovací chodbou mezi foyer a chodbou s bary, která přímo sousedila se samotným sálem. Ten byl oddělen řadou mramorových sloupů s barokními detaily. „dáš si něco k pití?“ zavedl mě otec ke konci fronty u jednoho z barů. „dala bych si mojito.“ Prozkoumala jsem nápojový lístek. „koktejl na začátku večera? V žádném případě. Přinesu vinný střik.“ Rozhodl za mě. Naštvaně jsem vypustila obláčky síry z nosních dírek. „musí být pořád tak panovačný?“ houkla jsem na Sama, který mi stál za zády. A celý večer stát bude. Osobní bodyguard asi těžko někam zmizí. Otec se vrátil se skleničkou perlivého vína.bublinky stoupaly ze dna sklenky až k samé hladině. „tak, na dnešní večer.“ Nabídl mi přípitek. Lehce jsem ťukla o jeho skleničku a usrkla. „pojďme ke stolu.“ Chtěla jsem být v bezpečí usazená na měkké polstrované židli za kulatým stolem potaženým krémovým ubrusem. Když jsme procházeli přes chodbu, zahlédla jsem úhledně upraveného Natha. V moderně střiženém obleku, se světlounce růžovou lesklou kravatou, která ladila k mým šatům. Naše oči se setkaly. Zavrtěla jsem hlavou, teď nebyla dobrá doba na seznámení těch dvou. Nechala jsem se odvést ke stolu a přišoupnout na židli. Doslova jsem odpočítávala minuty do sedmé hodiny. Sam se snažil udržet jakousi konverzaci, ale atmosféra byla nepříjemná. Rozhodně ne rodinná. Viděla jsem dívky korzující se svými přáteli, které dlouho neviděly. S rodiči, které skutečně zajímalo, jak se jejich koně jmenují a jaké pamlsky milují nejvíc. S každou další osobou, která se smála jejich vtipům a historkám, mě bodalo u srdce silněji a silněji. „musím si odskočit.“ Omluvila jsem se a co nejrychlejším tempem, které mi dovolovaly jehlové podpatky, zamířila na dámské toalety. Opřela jsem se do masivních třešňových dveří a vpadla do naleštěné místnosti s umyvadly, na kterých se povalovaly bílé a červené okvětní lístky růží. Ze všech sil jsem se snažila zatlačit slzy, valící se mi ze slzných kanálků. „všechno v pohodě?“ přidržela mě za ramena Mellysa. Ani jsem si jí nevšimla. „jo, dobrý.“ Houkla jsem a snad to znělo i trochu nevrle, protože Mell vystřelila z toalet. Utrhla jsem papírovou utěrku a snažila se slzy co nejopatrněji setřít, aniž bych uškodila make-upu. „zlato, jsi v pohodě?“ objevila se u mě Ell jako anděl strážný. „narazila jsem na Mellysu, poslala mě za tebou. Co se děje?“ nedokázala jsem se jí podívat do očí a říct, jak těžké je pro mě vidět ostatní studentky líčit svoje zážitky. Dobře vím, že některé neměly jednoduchý život a cesta na Florestu pro ně byla složitá. Ale určitě, určitě měly někoho, komu mohly říct, jak skvělé místo to je. Někoho, kdo alespoň poslouchal. A právě tady, kde jsem všechny ty neznámé tváře viděla, bavit se s holkama, mi došlo, jak opuštěná jsem. Otec je můj jediný příbuzný a poslouchal by mě snad jen tehdy, když bych mluvila o stavu financí Ugandy. Nebo možná ani to ne. Zatřásla jsem hlavou a podívala se zamlženě na Ell. Rozpíjela se, jak se světlo lámalo o moje slzy. Ell se neptala. Má ten nejcennější dar, vědět, kdy mlčet. Objala mě v náručí a nechala potlačovaně vzlykat na svém rameni. „dobrý?“ odtáhla jsem se a začala lovit pudr v kabelce. Přejela jsem štětcem tváře. „jo.“ Oddechla jsem si nejistě a následovala kamarádku v dlouhé plesové róbě zpět na chodbu. „co se stalo?“ přispěchal Nath. Tak starostlivý… „nic, chci tě představit tátovi.“ Převzala jsem zbrkle iniciativu a přitáhla si ho k sobě. Ell svraštila obočí, ale když mě viděla s Nathem, zřejmě se uklidnila a vrátila se zpět ke svému stolu. Za svou rodinou. Když jsme prokličkovali ruku v ruce mezi stoly, zarazila jsem se. Otec byl v živém rozhovoru s kýmsi. „ah, drahoušku. Tady jsi. Právě se seznamuji s tvým přítelem…“ Bílý oblek se s úsměvem otočil. „Olivere?“ klesla mi brada. Instinktivně jsem stiskla Nathovu ruku, protože jeho čelist se nebezpečně zatínala. Oli s šarmantním úsměvem vstal. „snažil jsem se.“ Zvedl v obraně ruce a couval pryč. Otec se nechápavě, což je u něj vskutku výjimečné, díval z Natha na Olivera, který už mizel v davu. „je tady něco špatně?“ vyřkl nakonec v předstíraném klidu. „jo, seznámil ses se špatným Paertsonem.“ Vyprskla jsem jako kočka. Už jsem chtěla začít svůj proslov, jehož text se mi rozléhal v hlavě, když zhasla světla. Ani jsem si nevšimla, že na podiu už je nastoupený orchestr. „musím zmizet.“ Šeptl Nath a přikrčený klouzal mezi stoly ke svému bratrovi a otci. Naštvaně jsem dosedla na židli. „zlato, to je strašné faux-pas..“ začal se šeptem omlouvat. „vyřešíme to pak.“ Utnula jsem jeho omluvu a zaměřila se na podium, kde jemná slečna usedala za harfu, přiložila prsty ke strunám a začala na ně vyluzovat jemné tóny ve velmi známé skladbě. Tóny harfy, doprovázené střídavě klavírem a houslemi, byly tak uklidňující. Tep i dech se mi postupně vrátily do normálu a dovolily mi začít uvažovat zase v klidu. Jak skladba pokračovala, objevila se na podiu Niora v nádherných saténových šatech do půli stehen, vzadu však s rozevlátou vlečkou. Ruce, třímající mikrofon, byly obalené bílými rukavicemi a ramena jí zakrýval černý frak. Blonďaté vlasy jí splývaly kolem obličeje a dotvářely úžasný výjev bohyně. „vážení diváci, studentky a jejich doprovody, dámy, pánové, slečny a chlapci, vítám vás na oficiálním galavečeru Jezdecké akademie Floresta.“ Začala svou úvodní řeč. Hudba zeslábla a pouze podmalovávala její slova. „jsem moc ráda, že jsme se v tento večer sešli v hojném počtu, abychom ukončili jezdeckou sezonu a vyhlásili nejlepší jezdkyně letošního roku. Ještě předtím vám však chci poděkovat za to, že jste dnes přišli podpořit naše studentky. Vaše dcery, vnučky, neteře a přítelkyně. Po celý rok pilně pracovaly se svými koňmi, budovaly důvěru, zvyšovaly výkonnost. Toto úsilí se pak odráželo ve sportovních výsledcích, které jsou vskutku reprezentující. Nastal čas, je odměnit.“ Krátce se odmlčela, aby si publikum mohlo slova pořádně přebrat. Zpoza opony se vynořily Lisa a Sue, obě vyšňořené jako první dámy, s tácy. Jeden s nádhernými cenami ze skla, druhý se zvláštními kytičkami. Od stolu jsem ale nemohla nic víc rozpoznat. „ráda bych tedy začala s vyhlašováním nejlepších jezdkyň letošní sezóny. Ještě předtím však musím udělit čestné uznání jezdkyni, která patří k nejlepším nováčkům poslední doby. Izzy, pojď prosím za námi.“ Reflektor bloudil mezi stoly, až se zakotvil na Izzy, která ztuhle vstávala od stolu a klopýtala k podiu. Její cestu provázel reflektor. Izzy, celá červená, přebrala svou cenu s modrým detailem a kytičku. Prohlédla si ji a usmála se. Ona už věděla, čím jsou tak speciální. Za jejími zády se přehrával klip, doprovázený její oblíbenou písničkou, který ukazoval ji a Meteora v průběhu závodů. Izzy se postavila stranou a očekávala, až se po její bok postaví tři nejlepší jezdkyně. „nyní, třetí místo v našem interním žebříčku. Je mi velkou ctí mít tu tak dobré studentky a v létě se k nám připojila další talentovaná jezdkyně. Marigold, pojď si pro svou cenu.“ Vybídla ji Niora. Stejně jako Izzy, Marigold vystoupala na podium, přebrala si cenu a kytičku a postavila se vedle Izzy. Usmívaly se, jak vůbec nejvíce mohly. „loni jsi byla druhá, viď?“ šeptl otec. Podívala jsem se na něj a jen zakývala hlavou. Vím, kam mířil. Dostanu taky nějakou cenu? „nyní, druhé místo. Po loňském prvenství obsadila tato studentka druhé místo. Reprezentovala však poctivě a aktivně naši akademii celou sezonu, Bloodye.“ Blood působila sebejistěji, když přecházela přes parket, přidržovala si šaty a stoupala po schůdcích na podium. Se šťastným úsměvem převzala svou cenu a kytičku, taktéž políbení od Niory a Toma. Pro Bloodye bylo již snadnější přijímat pozornost. „no, a jsme u samotného vrcholu. Já vím, kdo se stal nejlepší jezdkyní celé sezony a ráda se o to s vámi podělím. Jedná se o studentku, která se svojí kobylkou tvoří perfektní dvojici už dlouhou dobu, a snad ještě bude. Nadvandy, pojď si pro svou cenu.“ Sál ovládl aplaus. Odstrčila jsem se s jemným úsměvem, který neodpovídal mému nadšení uvnitř těla, od stolu a vyrazila na vratkých nohou k podiu. Nadzvedla jsem si šaty, abych mohla vystoupat čtyři schodky na podium a potom již k Sue a Lise. „gratuluju.“ Potřásl mi rukou Tom, přitiskl své rty k oběma mým tvářím a předal mi cenu z tmavě růžového a průhledného skla. V jejím středu byla laserem vypálená Valhallina podobenka. „bude se skvěle vyjímat vedle druhého místa z loňska.“ Usmála se Niora a potřásla mi rukou. Nakonec jsem přistoupila k Lise a převzala tu nejlepší kytici, jakou jsem mohla dostat. Že by to Niora věděla? Že by tušila, že kytky nesnáším? To asi těžko. Ovoce máčené v čokoládě a sypané bílým strouháním, to je perfektní kytička pro mě. Otočila jsem se čelem k publiku a vychutnala si tóny svojí písničky, doprovázející medailonek. „dámy a pánové, dovolte mi představit nejlepší jezdkyně roku 2014!“ zvolala Niora povzbuzujícím hlasem. Zlehka jsme se uklonily a pak už vyrazily ke schůdkům. Izzy k nim měla blíž, sestoupila jako první a my postupně za ní. Usedla jsem zpět za stůl a položila před sebe cenu i kytičku. „jsem na tebe pyšný.“ Usmál se táta přes stůl. „díky.“ Odpověděla jsem. Jasně, ceny má rád. Ale nemá ani tušení, za co vlastně je. Nejdůležitější je pro něj první místo, vítězství. Niora pak pozvala ještě další úspěšné reprezentantky letošní sezony a předala jim sladkou odměnu. Zatímco holky scházely dolů z podia, Lisa a Sue zmizely za oponou. „a nyní je čas probrat dnešní akci, ukončující závodní sezonu, a sice Hon na lišku. Letošním speciálním hostem byl Olivier Paertson, jehož jméno není jezdeckého světa znalým příbuzným neznámé. Olivere, pojď prosím k nám.“ Vyzvala jej Niora. Čekali jsme, že se opona zavlní a ladným krokem vstoupí sebejistý Oliver na podium. Avšak nic takového se nestalo. Nevyšel totiž vůbec nikdo. Sálem se neslo trapné ticho. Niora se pokusila přivolat Olivera ještě jednou, avšak opět s nevalným účinkem. Sklonila mikrofon, ale jeho citlivost byla dost vysoká, takže „já ho snad roztrhnu, i na Kabrioleta by byl větší spoleh“ bylo z reproduktorů slyšet. Sálem zašuměl smích. Nira se už už chystal opět promluvit do mikrofonu, tentokrát záměrně, když v tom se objevil bílý oblek, nicméně místo pěkně Oliho tvářičky se reflektory odrážely od gumové masky koně. diváci vyprskli smíchy. Všichni. Naprosto všichni, až na mého otce. Ten nejprve nechápavě civěl, stejně jako Niora na podiu, ale potom se začal tvářit naštvaně, uraženě a celkově negativně. Nojo, on srandu prostě nechápe. „dobře, takže..“ blekotala Nia, pohled se jí pořád vracel ke koni, který vrtěl hlavou ze strany na stranu, jako by nechápal, co se děje. „takže já bych ráda…“ Niora nemohla. Nemohla mluvit. Jakmile se na toho pakoně podívala, vybuchla v smích. Nakonec v ní však převládla její dospělost, povznesla se nad tu grotesku a přešla k samotnému vyhlášení. Jako první byla na podium vyvolána Kitty, jakožto liška letošního ročníku, která měla co dělat, když přebírala od zmutovaného Olivera svou cenu za roli. Cassie, která ulovila liščí ohon při závěrečném dostihu, pak převzala cenu nejvyšší. „poslední cenou, kterou tu máme, je předání Masterovi úlohy. Vůbec nejstylovější jízdu dnes předvedla Nadvandy, proto je mi velkou ctí udělit jí odznak Mastera.“ Zkoprněla jsem. Zírala jsem na Nioru, Niora na mě. Vlastně všichni na mě, protože mě osvětlil reflektor. „ehm.“ Odhrkla jsem si a vstala. Překvapeně jsem vyšplhala ještě jednou na podium a nechala se Oliverem, z nějž táhlo pivo, obejmout a políbit. Normálně bych se od něj nenechala dotýkat ani půlmetrovým klackem, ale teď jsem byla v takovém šoku, že jsem si jen nechala připnout cenu na klopu saka a zase slezla z podia. Se stále stejným šokovaným výrazem. Později jsem z fotek zjistila, že byl přesně tak praštěný, jak jsem si představovala. :D zatímco jsem vstřebávala ten nový pocit, Niora přivolala na podium ještě další jezdkyně, včetně Bloodye a věnovala jim vlastní ceny. Za ohromujícího potlesku (kolikátém už dneska?) sestoupily holky z podia. Kromě Bloodye. Ta přebrala mikrofon, od Niory desky, a začala rozdávat tresty za prohřešky při honu. Jména lítala jedno za druhým, drobnější trestíky byly odpuštěny, ale největší hříšnice Izzy, Mell, Maki a Marigold. Holky se musely potupně vrátit na podium. Začala hrát hudba, na plátně se objevil text a Izzy spustila Nonstop od Michala Davida. Neměla špatný hlas, několik tónů jí ujelo, ale v téhle vykopávce to vůbec nevadilo. Izzy rudla s každým otevřením pusy a když končila, hrozilo, že pukne. Jako nafouknuté rajče. Mell s Maki se musely chytit do tanečního držení a po parketu předvést něco, co mohlo připomínat valčík. Ale asi tak v jeho prvopočátku :D zatímco tančily, Bloodye jim donesla dva páry holinek – nových – které si musely obout. Následující hodinu v nich pak capaly po sále, zatímco Marigold stejnou hodinu chodila s rukama svázanýma za zády. Zcela jistě krajně nepohodlná pozice. :D Oliver už se potácivě vydal do zákulisí, když se ozvala dutá rána, orchestr zděšeně vyjekl a Niora protočila oči v sloup. Elegantně pak raději zvolila přední schůdky spolu s Bloodye, před nimiž se kroutila svázaná Marigold. Mell s Maki pak čvachtaly po sále v holinkách, svoje střevíčky v rukou. Světla se změnila, ozářila teď celý sál. Přišla na řadu přestávka, ceny byly rozdány a naběhli zaměstnanci, aby přestavěli sál. Hýbali se stoly a vytvářeli větší prostor pro taneční parket. „je to dobré?“ vytrhl mě ze zamyšlení otec a ukázal na odznak Mastera, který jsem žmoulala v rukách. „ano, moc. Master odpovídá za dodržování pravidel při honu.“ Vysvětlila jsem mu jednoduše. To stačilo uspokojit jeho potřebu. Na podiu nastoupili moderní muzikanti a začali si připravovat nádobíčko. „dojdu si poklábosit s ostatními.“ Omluvila jsem se od stolu a prchla. „gratuluju!“ objala mě Ell, když jsem jí vpadla do náruče. „děkuju!“ cítila jsem se tak uvolněná, když jsem byla pryč z otcovy přítomnosti. „nojo, perfektní odměny.“ Broukla Bloodye a objala mě. „užiješ si to.“ Mrkla na mě. Byla prvním masterem v naší historii, měla to zcela jistě nejtěžší. A příští rok to budu já. Panebože! Nadšeně jsem poskakovala a usrkovala své vytoužené mojito, které jsme si s Ell daly. Samozřejmě nealkoholické, že. :D jakmile se rozjela první písnička, vběhli jsme střemhlav na parket a pořádně to roztočili. Já, Ell, Nath, Bloodye, Kitty… prostě všichni. Máchala jsem vlnami ze strany na stranu, vrtěla boky i rameny. A absolutně se nestarala o to, že na mě otec musí koukat. Bylo mi to fuk. Tvořili jsme disco formace, tančili v kruhu i zástupu. Rychlejší moderní songy střídaly pomalejší filmové pecky. Když přišlo Time of my life, stulila jsem se Nathovi do náruče a vytvořila jeho druhou polovinu. „je mi horko.“ Řekla jsem mu potom do ucha během zrychlené verze jakési verze Eye of the tiger. „tak jdeme ven.“ Vytáhl mě Nath z davu svíjejícího se v rytmu decibelů. Už na chodbě bylo příjemněji, ale když jsme si vzali bundy a vyšli ven, do chladného pozdního večera, bylo mi nejlíp, jak mohlo. „ještě jsem ti ani nepogratuloval.“ „děkuju. Bylo to překvapující.“ Hleděla jsem dopředu, držela se za Nathovu teplou ruku a snažila se prohlédnout nocí. Kráčeli jsme tiše vedle sebe, občas se nám ramena dotkla o sebe, až šusťák zašustil. „je to zvláštní…“ vyřkla jsem do ticha. „a co?“ na chviličku jsme se zastavili na jedné z teras a hleděli na hvězdné nebe. „před rokem, tamhle.“ Zvedla jsem paži a ukázala prstem na jeden z balkonů. Nath sledoval můj prst. „co tam?“ zamračil se. „tam jsi mě poprvé políbil.“ Šeptla jsem do ticha. V očích mu problesklo poznání. „z pocitů toho večera jsem žila ještě půl roku, než přišlo léto.“ Vzpomněla jsem si na čundr. Na banány a jahody. A pak znovu jen na jahody. Nath se šibalsky usmál. Hleděli jsme spolu na balkon. Někdo na něj vyšel a za chviličku zase vlezl zpátky dovnitř. „oliver to trochu přehnal s pivem, co?“ vzpomněla jsem si na pád jeho bratra ze schodů. „neumí pít.“ Prskl Nath, napůl vesele a napůl ironicky. „já taky ne. Dám si jeden střik a jsem mimo.“ Nath se na mě podíval. „to má být návrh?“ vytáhl obočí do půli čela. „ne, to nemá ty čuně.“ Praštila jsem ho do hrudi. Chytil mou ruku a vtiskl na její hřbet polibek. „chtěla jsi mě seznámit s tátou.“ Zašeptal mi pak do vlasů, když jsem se o něj opřela. „už nechci.“ Zabručela jsem. „no, můj táta by rád poznal nejlepší jezdkyni akademie sezony a ještě masterku příštího honu.“ „to jako vážně?“ pohlédla jsem mu do očí. Jen přikývl. „a ty to chceš? Chceš mě mu představit?“ Nath váhal. „nebo se za mě stydíš?“ „ne, to určitě ne.“ Usmál se. Opět jsme se dali do pohybu. Už mi začínala být zima. Popravdě jsme se v zahradě za tmy trochu ztratili, a tak, když jsme slyšeli smích, vydali jsme se zvědavě za ním. „počkej.“ Chytila jsem ho za sako a schovala se za keř. „ty špionko.“ Broukl Nath s líbezným podtónem. „to je Kitty s Connorem.“ Popisovala jsem situaci nahlas. Seděli na fontáně. Kitty měla ruce složené úhledně v klíně, Connor přehodil nohu přes nohu. Ponožky s koníky a podkovami mu červeně zářily ve světle lampiček kolem fontány. „vyrušíme je?“ zeptal se Nath. Jasně. Vylezli jsme zpoza keře a pochodovali uvolněně přímo kolem nich. Conner ztuhnul, když jsme se přiblížili. Jeho ruka nenápadně putovala Kitty po zádech. „hele, bacha, kanče.“ Provokoval ho Nath. „jdete se projít?“ klidnila situaci honem Kitt. „vlastně se jdeme seznamovat se starým pánem Paertsonem.“ Mrkla jsem na ní. „tak hodně štěstí a dobrej první dojem.“ Zvedl palec Conny. „ty si radši dávej pozor.“ Hodil po něm smeč Nath. „no, Nad, ty si taky dávej pozor, Stella se nějak podivně zapovídala s tvým tátou.“ Mrkla na mě Kitty. „věř, že z ní macecha nebude. S ním by nevydržela žádná ženská.“ Mávla jsem rukou. Opět jsme se s Nathem vydali do sálu. Lidé tancovali na další hity a potili všechny ty dobroty, které tu zbaštili. „tak, tamhle jsou. Oliver se asi necítí nejlíp.“ Podíval se Nath na bratra. Mohla bych se vsadit, že mu kázání od otce ohledně chování na podiu přede. „připravená poznat starší generaci?“ „jasně. Budu se mu líbit?“ zastavila jsem se ještě. „určitě. Líbíš se mě, a to mu musí stačit.“ Mrkl na mě šibalsky a táhl směrem ke svému otci. Čím blíž jsme byli, tím více jsem si uvědomovala společně rysy s oběma syny. Zhluboka jsem polkla a vztáhla k němu ruku. Tak, oficiální představení číslo jedna v mém životě začíná…

nadvandy: http://www.spolecensky-salon.cz/files/plesove-saty-ruzove-ledee-5[3].jpg
http://www.napodpatku.c z/pic/20-belle-316-stribrne-sandalky-na-podpatku.jpg
http://ucesy.com/wp-content/uploads/2014/10 /spolocenske-ucesy-ples-promocie-stuzkova-2014-2015_10.jpg

Snad budou odkazy fungovat. Přes šaty mám tvídové sako ze závodní sady :)

cassie: Šaty i boty: http://www.stylmoda.cz/img/8616-750-h-59.jpg k tomu bílé drezurní rukavice a šedý klobouk ze závodní sady :)

Srdce mi bušilo ještě teď. Netušila jsem, že bych to zvládla, že bych dokázala utrhnout liščí ocas a tak se stát další liška na příští rok. Už teď jsem měla pochybnosti, zdali to zvládnu, avšak ty byli zahnány dalšími nejistotami. Nejistě jsem se dívala na sebe do zrcadla a povzdechla jsem si. Po honu následoval Galavečer, kdy se uzavře jezdecká sezona a každý musel být patřičně oblečen. Společenské šaty. K tomu vysoké boty, které mě dělali o něco vyšší a mohla jsem si je jako malá osoba dovolit.
,, Co tam pořád děláš?!" zavolal na mne někdo z pokoje a oná osoba byla Maki, když mi pomáhala se šaty. Právě jsem se do nich navlékla a Maki mi měla pomoct je vzadu zapnout. Vykoukla jsem nejdříve hlavou a trochu jsem se začervenala. Přece jen jsem se v nich připadala trochu .. zvláštně.
,, Měla jsem si vzít jiné." zasténala jsem, avšak vylezla jsem z koupelny a Maki se na mne podívala a usmála se. Šaty neměli ramínka, od jednoho mého boku měli rozparek, ale vážně rozparek, takže odhalovali mé nohy, zatím co na druhé straně volně visela látka jenž byla tvořená z jakých si volánků. Na stříbrné látce byla černá průsvitná látka. Horní část šatů, která byla černá byla dozdobená pruhem stříbrných ozdob, dalo by se říci. ,, Není to .. až moc vyzývavé," podívala se na Maki, která nade mnou zavrtěla hlavou, odstoupila a podívala se na mne.
,, Vypadáš úžasně! " řekla mi, až skoro káravě a povzdechla si, avšak otočila mě k sobě zády, až jsem skoro hodila hubu, ale pousmála jsem se. Moc jistá jsem si tím nebyla. Zapnula mi vzadu šaty a poupravila je. Vzala jsem do ruky boty na podpatcích a děkovala za to, že v nich umím chodit.
,, Děkuji.", začervenala jsem se nekontrolovatelně znova. Namalovaná jsem byla, ale spíše jen tak lehce. Vlasy jsem měla svázané do jakéhosi bobka z kterého viseli prameny vlasů, ale vše bylo uděláno tak, abych si na hlavu mohla nasadit šedý klobouk určený na závody. Poté bílé jezdecké rukavice. ,, Už vidím, že ležím na zemi a někdo mě bude muset zvedat.", postěžovala jsem si a Maki se zasmála.
,, Takhle vyvádíš pokaždé, když máš na sobě šaty?" zvedla tázavě obočí dívka a sledovala, jak si zapínám otevřené boty se stříbrnými pásky. Přikývla jsem nejistě, ale natáhla si rukavice a zkusila si dát na hlavu klobouk. Sedělo to přesně. ,, Připadám si tak hloupě.", zamumlala jsem.
,, Nebudeš jediná. To mi věř." mrkla na mne Maki, avšak poté se narovnala. Tentokrát jsem jí šla s šaty pomoci já. Slavnostní večery mi nevadili, spíše ty šaty. Ačkoliv jsem teď trochu vyváděla, poté to bude už v pořádku.
,, Musíš mi pomoct!" vběhla do pokoje Clair a upřela na mne prosebné oči. Zamrkala jsem a přemýšlela jsem, co by se mohlo dít tak naléhavého. Možná se nemůže rozhodnout, co vzít na sebe. Následovala jsem tedy Clair až do jejich pokoje, kde seděla Mell, ještě neoblečená. Neměla by se začít připravovat? Clair mi osvětlila situaci a já pohlédla na dívku s přísnějším pohledem.
,, Proč nechceš jít?" založila jsem si ruce na prsou.
,, Protože proto.." odpověděla. Z téhle odpovědi jsem byla hned moudřejší a nepatrně protočila panenky a přemýšlela o důvodu, proč se jí nechce jít, až mne možná něco napadlo, spíše takové menší popíchnutí.
,, Že ty neumíš tančit?" ukázala na ní prstem a usmála se.
"Co no dovol? Každý Kubánec ztrávil několik let svého života tancem. Neumíme si život bez hudby a tance představit. Tam umí snad i 4 leté dítě tančit Salsu a jiný tance!" vybouchla překvapeně dívka.
,, Tak proč teda nechceš jít?" naléhala jsem dál. Clair náš rozhovor poslouchala a těkala z jedné na druhou. Doufala jsem, že už se konečně dozvím důvod, proč se tak zdráhá. Nesnáší šaty. To já taky, ale jeden večer se v tom snad přežije.
"A tos ani neviděla jaký šaty jí přivezl její táta až z Kuby!" vložila se do toho najednou Clair a proti vůli Mell vytáhla ze skříně žluté nádherné šaty. To už jsem vrtěla tak trochu nechápavě hlavou. Postrčila jsem Mellysu do koupelny se slovy, že jí chci v tom vidět. Zanedlouho vylezla v šatech ven. Shlédla jsem jí jedním okem a ukázala palec nahoru.
,, Jsou úžasný! Vypadáš jako kanárek, ale roztomilý kanárek!" zazubila se. ,, Ne, vypadáš úžasně. Bojím se vedle tebe stát!" dodala jsem hned smířlivě. Mellysa pořád váhala a zeptala se nás, zdali tam má jít. Obě dvě s Clair jsme zakřičeli ve stejnou chvíli, že ano. Když souhlasila, obě dvě jsme si oddechli a plácli jsme si. Podívala jsem se na čas, skousla si ret, ale rozloučila se s tím, že se uvidíme na plese, protože každou chvíli by tu měla být má rodina. Většina studentek se už přesouvala na zámek, kde se má večer celý konat. Každá ustrojená v nádherných šatech. Ozve se zaťukání a dovnitř nakoukne Gabova hlava a poté vejde dovnitř celý a v závěsu mu je celá má rodina. Máma v hezkých šedých šatech, které jí šli k její zrzavé barvě vlasů, táta v úhledném obleku s motýlkem, až jsem nemohla uvěřit, že mu to takhle sluší. Gabe byl taky formálně oblečen, akorát neměl bílou košili, ale černou a nevzal si žádnou kravatu ani motýlka. Jen ten jeho rošťácký pohled mu kazil jeho eleganci. Malý Daniel byl ve fraku úplně úžasný, roztomilý.
,, Vypadáš jako princezna!" vykřikne Daniel a vrhne se ke mne. Zasměji se a nijak neprotestuji napříč tomu, že si to zrovna nemyslím, ale stisknu ho. ,, Děkuji pane.", zazubím se. Zatím co mne objímá a opírá se o mne, vzhlédnu k rodičům. Matka se tváří dojatě a otec se usmívá.
,, Sluší ti to sestřičko." pochválil mne Gabe, ale přišel ke mne a stiskl mne, až jsem se usmála spokojeně. Někdy mi má rodina chybí. Vážně. Gaba nevidím tak často a jsem ráda, že zde mohou býti. Otec zkontroloval čas a poté zavelel, že je třeba už jít, aby jsme nepromeškali to hlavní. Některé holky jeli taxíkem, jiné měli jiný odvoz. Já byla domluvená s Mell, že jí vezmeme na zámek. Nikde jsem žluté šaty neviděla, až mi poklepala na rameno, usmála jsem se.
,, Tady jsi." usmála jsem se a vzala jsem jí za ruku a dotáhla jí k autu, abych jí představila. ,, Tohle je můj bratr Gabe. Tohle je Daniel. Moje máma a táta." ukázala jsem na všechny a usmála se. ,, A tohle je Mell." ukázala na dívku v žlutých šatech. ,, Říkala jsem Vám o ní." zazubila se.
,, To je ta exotická slečna že?" mrkl na ní můj otec a máma se usmála. Jo, můj táta.
,, Exotická slečna?" zopakoval Gabe a prohlédl si Mell do hlavy až k patě.
,, Je to Kubánka." ujasnila jsem mu to.
,, Tak proto ta žlutá.", zamumlal bratr. ,, Hola chica." zvedl ruku a usmál se, kdy jsem si povzdechla. Mell koukala trochu vykuleně. Nalezla jsem do auta vedle Gaba, natáhla jsem ruku směrem k Danovi, který se vtiskl vedle mne a Mell, která zalezla do auta hned po něm. Daniela jsme připoutali, kdyby se něco stalo a my se taky o to pokusili.
,, Kolik je tvému bráchovi?" špitla mi do ucha a zasmála se.. Nechce mít snad zálusk na mého bratříčka?
,, Je mu 21. Ale mého bráchu nech být, máš Erica." špitla jsem k ní zpátky a pousmála se. Štěstí bylo, že tohle auto bylo troch větší a dozadu se vešlo v pohodě čtyři lidi, pokud nebyli teda moc silní. Daniel byl ještě prcek, já byla vždycky hubený a Gabriel na tom nebyl o nic lépe.
,, Jak se těšíte na večer?" zeptala se mamka a otočila se na nás. Byla jsem královnou honu, sebrala jsem ocas a měla jsem si převzít korunku, takže bych měla být nadšená, což jsem byla, avšak míchalo se ve mne spousta pocitů.
,, No .. ale jo těším." přitakala jsem a Gabe se vedle mne usmál a poté prohodil škaredou poznámku, kterou jsem vzala s úsměvem. Znala jsem jeho rýpání. Galavečer začínal od sedmi hodin, avšak všichni jeli na zámek dřív. Potřebovali jsme se usadit, popřípadě si dojít na záchod. Auto brzo zaparkovalo mezi další dvě auta na parkovišti před zámkem a já si přes sebe natáhla bundu, aby mi nebyla zima, ač nohy mi to nezakryje. Vylezla jsem hned po Danovi, který už běžel napřed. Máma ho zachytila včas. Zahrada kolem zámku byla úchvatná, až jsem si vážně připadala skoro jako princezna. Špatně jsem došlápla na botu, takže jsem hned mohla mít vyvrknutý kotník, kdyby mne nezachytila chudák Mell. Omluvně se na ní podívala a usmála se. Mamka zavrtěla hlavou a společně se vydali dovnitř, když jsem za sebou někoho zaslechla. Zadívala jsem se na tvář mladíka, jenž pro mne byla hodně známá. Dyť psal, že nemá čas ne?
,, Allene?" řekla s neuvěřením a zadívala se na jeho společenské oblečení. ,, Ty .. ty jsi neměl." podívala se na něj a zamrkala, jestli se mi to nezdálo. Mladík zvedl koutky do potěšeného úsměvu a pořádně mě stiskl v přátelském objetí. Oplatila jsem mu ho.
,, Hm, vypadáš úžasně! Já vím. Řekl jsem ti to schválně, abych tě překvapil.", asi byl očividně rád, že mne doběhl a já neměla slov. Kámoš, který byl k nezaplacení a asi jediný kluk s kterým si zatím rozuměla. Otočila jsem se na rodiče, kteří o tom věděli a usmívali se. Zavrtěla jsem hlavou. Tohle jsem vážně nečekala a vyrazilo mi to dech.
,, Panebože. Víš, že jsem tě nikdy v kvádru neviděla?" podívala se na něj užasle.
,, Vypadám úžasně že jo?" řekl, kdy jsem se uchechtla. Ale odpověděla jsem mu, že ano, raději. Mamka s taťkou tam mezitím vyzpovídali chudáka Mell a Gabriel někdy prohodil nějakou rýpavou poznámku. Daniel se držel mamky, díval se kolem a přešlapoval netrpělivě na místě. Allena představila ještě Mell. U ní se objevil zase její brácha, kterého taky představila, usmála jsem se na něj a co jsem slyšela od Mell, její bratr byl pro ní oporou v nejhorších chvílích. Poté se rozešli všichni společně dovnitř, odložili jsme si své bundy a šli do hlavního sálu. Neustále jsem se otáčela po zámku, vskutku nádhera. Došli jsme až do hlavního sálu, odkud se ozýval hluk, jak si všichni povídali. Mell se od nás oddělila, aby našla nejspíše svou rodinu. Zasedli jsme k jednomu ze stolů, kde bylo volno a já se hned cpala jídlem a povídala si s Allenem a říkala jí, jak bude muset přijet jednou na Florestu. Smáli jsme se, až si odskočil na záchod, protože za pět minut to mělo začínat. Hledala jsem pohledem jeho rodiče, ale nikoho jsem neviděla.
,, Za chvíli to začíná. Jak se těšíš?" zeptala se Maki a podívala se na mne. Srovnala jsem si na hlavě klobouk a v ruce s bílými rukavicemi držela skleničku ve které byla voda.
,, Ale jo .. bude to zajímavé, ale tenhle zámek je nádherný." usmála jsem se a sledovala nastupující kapelu, jenž začala hrát úvodní píseň. Pomalá, možná trochu deprimující, přitom tak nádherná a po očku se podívala po ostatních studentkách a zaměřila se na Izzy, která šla v černých šatech a oblečená jako gotička, bych odhadla. Hodně odvážné. ,, Izzy má zajímavé šaty.", podotkla jsem a Maki souhlasně kývla. Po očku se podívala na ustrojeného Connora a pousmála se. Bylo divné ho vidět ve společenském oblečení. Všiml si nás a rozešel se k nám.
,, Zdravím Vás .. " odmlčel se a podíval se na Maki. ,, Zdravím tě dámo a i tebe zrzavá čarodějnice.", řekl, kdy jsem se na něj podívala a otevřela jsem překvapeně ústa. Tohle mi asi zůstane, s tím jsem se smířila, jen mě taky mohl trochu pochválit. Uraženě jsem se odvrátila, ale zasmála se.
,, Ale nečerti se. Oběma to moc sluší." řekl a zasmál se, ale zase odběhl za Kitty.
,, Vedle něho se necítím moc bezpečně v těchto šatech.", zamumlala jsem a Maki se na mne podívala trochu nechápavě. ,, No, bojím se, že je schopný mi na ně šlápnout a víš co by se potom stalo ne," ujasnila jsem jí to. Zasmála se při představě, že bych tu běhala bez své vlečky, avšak obě dvě jsme vzhlédli k ředitelce, jenž se objevila na podium s bílých nádherných šatech, s bílými rukavicemi a saku přes rameno. Všechno drezurní. Já měla na sobě ty samé rukavice a drezurní klobouk. Některé holky zvolili jezdecké boty. Niora řekla pár úvodních slov na přivítanou a zahájila večer. V místnosti se rozléhá její hlas a všichni pozorně a tiše naslouchají jejím slovům. Na podium přichází Lisa a Sue s podnosy, na které se pozorněji podívám. Lisa má na podnosu ceny a Sue nese kytice.
,, Zdá se mi to nebo je v tom čokoláda?" zeptám se a hledím na to.
,, Jo .. ti, který to vyhrají by se neměli k tobě přibližovat jinak hrozí, že jim to sníš." zasmála se dívka vedle, zamručela jsem, že tohle není vůbec pravda a dále sledovala dění. Přišlo vyhlášení nejlepších jezdkyní za celý rok. Maki se poté vzdálí a vedle mne se objeví Allen a hledí se zaujetím na podium. Vzdálila jsem se ke své rodině. Jako první šla na podium Izzy, aby převzala čestné uznání za jezdeckou sezonu, kdy se snažila. Hudba v pozadí se v tu chvíli zesílila a na obrazovce vzadu běželi fotky a video - útržky, kde byla společně se svým grošovaným svěřencem. Izzy v černých šatech za doprovodu potlesku lidí vyšla na podium a převzala cenu a kytičku. Tleskala jsem a usmívala se. Postupně takhle byli volány i ostatní holky. Na třetím místě umístila Marigold, druhé místo patřilo Bloodye a první místo Nadvandy, i ony dostali kytičku a cenu. Přála jsem jim to, tleskala jsem a sledovala jejich usměvavé tváře, když jim pogratulovali a předali ceny.
,, Tohle jsou prosím nejlepší jezdkyně sezony. Popřejeme jim, ať se jim daří příští rok stejně jako tenhle." usmála se Niora a dívky se hluboce uklonily, opět velký potlesk. Musela jsem si sednout, neboť mě boleli nohy. Na boty jsem zas tak zvyklá nebyla a jistě si dneska ještě postojím. Poté na podium byli volány další studentky, jenž se také účastnili několika závodů. Mrkla jsem na Maki. Violet vedle mne hlesla, že jsou jak princezny, kdy jsem se pousmála a tleskala společně s lidmi a dívala se do různých usměvavých i těch neusmívajících se tváří. Byli obdařeni stejnou kytičkou jako Kitty a já trochu zalitovala, že jsem taky něco takového nedostala. Za potlesku se vrátili na svá místa a poté šli holčiny z jiných stájí, na které jsem se jen tak podívala, protože ani jednu neznala a místo toho se otočila k Allenovi.
,, Není to úžasné?" pochválila mamka ceny a pozorovala je s úžasem stejně jako já, ač pohled bloudil spíše ke kytičkám. Poté, co byli vyhlášeny nejlepší jezdkyně roku a vítězky si drželi své ceny pyšně v rukách, mohlo se přejít na vyhlášení honu, kdy jsem se nadechla. Sue a Lisa zmizeli někam dozadu.
,, Poprosila bych našeho významného hosta Olivera, aby mi pomohl s vyhlášením Honu na lišku." vyzvala ředitelka našeho hosta letošního honu na podium, avšak nastalo hrobové až trapné ticho, neboť host se nedostavil a každý čekal, kdy se objeví. Dokonce utichne i hudba a tím se to spíše zhorší. Rozhlížím se kolem a Allen povytáhne obočí, kdy pokrčím rameny. Nemám tušení, kde je. Niory povzdechnutí mikrofon je i tak slyšet. Na podium by si měla zavolat místo našeho čestného hosta jeho koně Kabrioleta. Potlačím smích a podívám se na mého kamaráda vedle, který je na tom dost podobně. Nejsem sama, které se chce smát a ředitelka chce už pokračovat bez něj, když se připotácí na podium Oliver v bílém obleku a na hlavě má .. gumovo masku koně?
,, To je Kabriolet?" zamumlal Allen. Dle ředitelky výrazu jde hned poznat, že tohle rozhodně v plánu nebylo a někteří účastníci galavečera neví, jestli se mají .. nebo spíše můžou smát. Je tohle možné? Nadechla jsem se, ale stejně jsem se předklonila a dala si ruku před pusu včas, než přijde výbuch smíchu. I Niořin výraz je úžasný.
,, Máme to i se zábavnou vložkou." zasmál se Gabe vedle mne na židli a sleduje Olivera. Očividně přebral. Niora se otočí směrem do místnosti a snaží se jít vyhlásit Hon na lišku. Skoro jsem jí litovala. Mít něco takového za zády. Jde to s přestávkami a výbuchy smíchu, kdy se směje už skoro celá místnost. Kdo by čekal, že ho tohle napadne? Panebože. Schovám si tvář do dlaní, jsem úplně rudá, ale musím se uklidnit, abych nevypadala tam nahoře jako rajčátko. Niora si odkašle.
,, Tak cenu za špičkový servis získává liška letošního honu a to Kitty. Moc děkujeme." pozvala si na podium Niora Kitty, jenž se rozešla ve svých šatech s výstřihem na podium, kam se postavila.
,, Cenu královny hony a roli příští lišky získává Cassie, která ukořistila se svým Gentlemanem liščí ocas." řekla Niora a vyhledala mne pohledem, kdy jsem se usmála. Nemohla jsem si pomoct, ač to bylo jen předávání, já z toho byla trochu neklidná, ale možná proto, že jsem tomu ještě stále nemohla uvěřit a až uvidím Gentlemana, asi ho budu muset pořádně obejmout, protože mi dělal po celou dobu skvělého parťáka. Klobouk dám na stranu a rozejdu se na podium, usmívám se, ale postavím se vedle Kitty. Poté k nám přejde Oliver, skousnu si ret, abych se nemusela smát. Je z něj cítit alkohol a není to zrovna moc příjemné, ale dá se to vydržet, zatímco gratuluje a předává nám ceny v podobě liščích ocasů se zlatým přívěskem, kde mohu zahlédnout své jméno, získaná cena a ročník 2014. Převezmu si ho, stejně jako Kitty, která se taky moc netváří na to, že je cítit alkoholem. Očima jsem putovala po tvářích a usmívala se. Nebylo to úplně zas tak moc strašný. Niroa mne posléze stiskne ve svém objetí, kdy se usměji a taky jí obejmu, jak se patří a zaslouženého objetí se dočká vedle i Kitty, oběma nám poděkuje. Klobouk jsem si sundávala proto, že budu mít na hlavě korunku a to by tam překážel, Niora mi ji nasadí a ještě předtím si ji prohlédnu. Je tvořená z větviček a bobulí, je prostě úžasná a já se hlídám, abych se nečervenala. Buší mi srdce, jsem z toho nadšená. Potlesk, kdy se usměji a kradmo se podívám na zrzku vedle. Jaká to náhoda, letošní liška byla zrzavá a další bude taky, pokud se nenechám přebarvit, o čemž jsem pochybovala.
,, Prosím, aby se na podium dostavila ještě Nadvandy a já jí mohla předat cenu za styl." usmála se Niora. Nadvandy vystoupí na podium a postaví se k nám, kdy její předána cena stejná jako nám, akorát s trochu jiným popisem, přátelské objetí od Niory a pogratulování od napitého Olivera, který začínal být poněkud vlezlý. Potlesk.
,, Je třeba také ocenit ostatní jízdy, které patřili letos vůbec k těm nejlepším a zaslouží si ocenit." řekla Niora směrem do místnosti a začala postupně volat ostatní holky k nám. Obdrží gratulaci od Olivera, také cenu v podobě ohonu se štítkem. Poté, co bylo vše předáno, jsme se šli za mohutného potlesku posadit, až na Bloodye, která jako master musela rozdat tresty těm, kteří měli přestupek. Po schodech jsem pomalu sešla dolů a usmívala se na svou rodinu. Jak jsem na ně tak koukala, byla jsem ráda, že je mám. Někdo takový štěstí nemá ani neměl.
,, Gratulujeme zlatíčko." zvedla se mamka, přišla ke mne a objala mne. Byli jsme si hodně podobné. Obě dvě malé a zrzavé vlasy. I otec mi poblahopřál. Gabe se zvedl ve své výšce, kdy mne objal, ale sundal mi z hlavy korunku a podíval se na to.
,, Ukaž mi, co ti to dali .." řekl a dal si to na hlavu. ,, Hm, tobě sluší víc." řekl.
,, To máš pravdu." zasmála jsem se, avšak natáhla se, abych mu jí sebrala, on se pousmál a zasedl zpátky a podíval se kolem. Uvelebil se na židli jako by byl doma a hned byl taky napomenut. Zasedla jsem vedle Allena, který se zazubil, podíval se na všechny ty ceny a podíval se mi do očí.
,, Takže příští rok liška? To se na tě budu muset jet podívat. Tenhle rok jsem to nestihl." usmál se a vzal do ruky korunku, prohlížel si jí. ,, Tak královna, neměl bych ti začít říkat veličenstvo?" zazubil se.
,, No jistě. Nechci od tebe slyšet nic jiného a pokaždé se mi budeš klanět jako princ." řekla jsem mu a zasmála se, kdy se na mne podíval, že tohle asi říkat neměl a moc se mu to nelíbí. Gabriel na nás hodil oči a zasmál se, kdy jsem se na něj otočila. ,, Co je?!" vyprskla jsem. Zvedl ruce, že nic a mlčel. Bloodye pomalu vyvolávala všechny na podium, kdy Mell a Maki měli společně zatancovat valčík a Izzy zazpívat písničku od Michala Davida - Nonstop. Marigold bude mít hodinu zavázané ruce. Jako první přišla na řadu Izzy, jenž začala zpívat a chudáka jsem jí litovala. Né, že by zpívala úplně hrozně, ale zpěvačka to rozhodně nebyla.
,, I koza mečí lépe." pronesl za mnou Gabe. Allen vedle mne se chtěl začít smát, zpražila jsem ho pohledem, tak si odkašlal a já se otočila na mého bratříčka. Ruka mi svrběla, abych mu nedala facku nebo pohlavek, přesto se mi na tváři objevil úsměv.
,, Nech si své postřehy pro sebe. Já bych to nezazpívala lépe. Spíše hůře." bránila jsem Izzy, zatím co tam prozpěvovala. Tohle bylo pro zábavu, takže nikdo to tu nebral vážně a Gabe se taky usmál. Jeho poznámky byli někdy, až nehezké.
,, Nemyslel jsem to zle. Jen sranda." rozhodila rukama a Allen se pousmál. Poté jsme přihlíželi valčíku Mell a Maki. Musela jsem se smát, když se jim někdy motali nohy, ale jinak jim to docela šlo. Obě dvě dívky se smály a po dokončení jejich valčíku se začali stoly posouvat ke straně, aby zde byl prostor pro tanec a Niora řekla ještě několik slov do mikrofonu. Stoly se stěhovali a každý měl možnost si dojít na toaletu, vzít si jídlo a podobně.
,, Chceš něco k pití?" zeptal se mne Allen a jeho oči se zadívali do mých. Zamrkala jsem, když jsem se v nich na chvíli ztratila.
,, Možná .. " pokrčila jsem rameny, kdy si povzdechl a protočil oči nad mou nejasnou odpovědí, vzal mne za ruku a vytáhl mě na nohy, až jsem se zadívala po svých rodičích, kdy se mamka usmála a sklonila se k otci. Došli jsme až ke stolu, kde jsem si ukradla něco k jídlu a vzala jsem si alkohol, který jsme mohli, neboť jsme byli už plnoletý. Víno bylo dobré polosladké. Stoly se pomalu šoupali ke straně. Zahlédla jsem Maki, jak jde k nám.
,, Ty už zase do sebe něco cpeš?" zvedla obočí.
,, Je to snad zakázaný?" odpověděla jsem.
,, Mělo by .. Alespoň u tebe. Nevíš, kdy přestat a potom obíráš o jídlo i ostatní." popíchl mne Allen. Odfrkla jsem si a představila jsem Maki Allenovi, který se usmál a mile jí pozdravil, napila jsem se vína, ale zatáhla jsem Maki k naší rodině, abych jí představila, když už se bavíme spolu jako kámošky. Dobré kámošky, doufala jsem. Máma byla ráda, že jsem si konečně našla kámarádky. Niora poděkovala a vyhlásila volný večer, kdy tam přišla kapela. A začala hrát moderní hudba. ať ze starých let nebo nových.
,, Pojď jdeme." řekla mi Maki, vzala mne za ruku a vytáhla mě na parket k holkám, které začali už tancovat. Tancovala jsem si někdy sama od sebe, takže mi to nedělalo problém. Poskakovali jsme a vyváděli jsme různé kravinky. V těch botách to bylo úžasné, za chvíli mě hezky boleli a bylo to nepříjemné, proto jsem se zachytila Maki, abych si je sundala. Řekla jsem jí, ať stojí a nehýbe se, stála jsem tam na jedné noze a snažila se zbavit bot, až mě musela Maki více zachytit. ,, Nezalehni mne!! " okřikla mne, kdy jsem se pobaveně zasmála, stáhla boty a doufala, že mne nikdo nepřišlápne. Poté jsme pokračovali v tancování. Někdy jsem nemohla až popadnout dech. Poté začala hrát písnička z hříšného tance, kdy jsem se zasmála.
,, Na chvíli jí ukradnu." řekl Allen. Jeho prsty se obtočili kolem mého zápěstí, omluvně se podíval na Maki a ostatní a zatáhl mě na parket mezi lidi, kdy jsem nestačila, ani co říct. ,, Musím si s tebou taky zatancovat. To nejde, aby ses mne nevšímala." vyčetl mi, kdy jsem se usmála. Chytili jsme se za ruce, jednu mi dal na bok, kdy jsem se pousmála.
,, Jistě, tebe se nikdo nevšímá chudáčku že. Tady je tolik holek a ty nemáš, co dělat." zasmála jsem se, kdy se na mne podíval a pokrčil rameny, chtěl něco říci, ale mlčel, místo toho mne chytil za ruku, rozbalil si mne, kdy jsem se zasmála, ale vrátila se k němu zpátky, kdy se mi podíval na nohy a snažili jsme se vychytat kroky jako v hříšným tanci. ,, Hlavně mne nešlápni"" upozornila jsem ho, protože by to dost bolelo. Boty jsem si držela v ruce a smála se, když jsme se snažili, až se nám to začalo dařit. Nebyli jsme na jednom místě, putovali jsme po parketě. Nebylo to poprvé, co jsme takhle kdy tancovali, spolu jsme to docela uměli a vyváděli u toho i kravinky. Zasmála jsem se, když jsem se zavlnila směrem dolů, zatím co mne držel za ruku a mé boky se vlnili do rytmické hudby, poté si mne otočil na místě. Tu písničku jsem znala nazpaměť, její slova jsem si prozpěvovala. Když měla přijít ve filmu zvedačka, Allen mě vzal z ničeho nic, až jsem skoro vypískla a vyzvedl mě do vzduchu, kdy jsem vyhodila nohama skoro dozadu a myslela jsem, že na něj přepadnu, ale v tu chvíli mne postavil na zem. ,, Příště aspoň upozorni." vyhekla jsem.
,, Asi budu muset, protože si mne nejspíš poškrábala." postěžoval si, kdy jsem se uchechtla a zadívala se kolem. Nebyli jsme jediní, kdo se snažil napodobovat kroky v hříšným tanci a někomu to šlo hůře, někomu lépe. Písnička skončila a začala nová, modernější, kdy jsem se ušklíbla. Gabe se taky nakonec zvedl a rozešel se k nám, když ho nebavilo sedět a vecpal se mezi nás, kdy mi to nevadilo a ohlédla jsem se po Maki. Nějakou dobu jsme tancovali na moderní hudbu, jak se nám to povedlo a někdy to bylo vážně úžasné, až začala zase vážnější hudba.
,, Copak nemáš s kým tancovat?" zeptala se Maki, když prošla kolem nás.
,, No, zrovna teď ne. Asi se bojí, že bych je pošlapala." zasmála se Maki.
,, Tak já to risknu." řekl najednou Gabe, kdy se postavil před Maki a vyšvihl jí poklonu jako za dávných dob, podíval se na ní zcela vážně. ,, Mohu Vás madam poprosit o jeden tanec?" zeptal se a podal jí ruku, kdy jsem zavrtěla hlavou, ale zasmála se.
,, Kdy se z něj stalo něco tak galantního?" zeptal se mne Allen a podíval se na mého bratra.
,, To opravdu nevím." smála se a sledovala Maki a její reakci, když se Gabe narovnal a usmál se rošťácky. Ten nikdy nevyroste. Gabe si našich poznámek nevšímal a odvedl Maki stranou, usmála jsem se. Dál jsem tancovala s Allenem, někteří se šli projít na zahradu. Já jsem taky moc dlouho netancovala, protože jsem si potřebovala jít na chvíli sednout a poté věnovala tanec mému malému bráškovi i tátovi. ,, To bolí nožky." řekla jsem a usmála se. Ale užívala jsem si to. Táta taky vyzval mámu na tanec. Usmála se a chvíli jsem je sledovala. Nakonec přispěchal i Gabe, aby mne vyzval na tanec. Neodmítla jsem a naopak jsem si to užila. Zase nějakou dobu ho neuvidím a někdy mi chybí, když si vzpomenu, jak jsme na sobě byli závislý a já vždycky s hrdostí říkala, že mám velkého staršího bráchu.
,, Pomalu z tebe roste žena." řekl mi, kdy se na mne podíval.
,, Počkej .. to bylo myšleno upřímně nebo narážíš na to, že jsem pořád stejně malá a zarazila jsem." u něj si jeden nebyl nikdy moc jistý, což bylo nejhorší.
,, Samozřejmě, že to myslím upřímně." řekl, zase to neznělo moc věrohodně, povzdechla jsem si, ale nic na to neřekla a dál jsem sním tancovala, až jsme skončili u jídla a šli jsme se napít a poté mne vytáhla na parket ještě Mell, kdy mne už vážně boleli nohy a sotva jsem chodila, ale začala hned vyzvídat ohledně Allena. Nic moc jsem jí toho neřekla, protože to byl kámoš od té doby, co jsme se nastěhovali a padli jsme si do oka a i když to možná nebylo dlouho, co jsem ho znala, měla jsem pocit jako by tomu bylo. Večer se pomalu blížil ke konci, za tu dobu, co jsem se bavila, jsem si ani nevšimla kolik je hodin. Tancovala jsem, až jsem si šla zase sednout a měla jsem v sobě docela hodně alkoholu. Opřela jsem se a podívala se na čas. Skoro půl jedné? Hm. Sál už nebyl tak plný a máma s tátou řekli, že už taky pojedou. Rozloučila jsem se s rodinou, Allen tu byl nakonec svým autem. Měl už řidičák a byl dobrý řidič. Opustili jsme místnost a rozešli se ven k jeho autu, kdy se podívala na nebe, na němž svítili hvězdy.
,, Víš, že jsi tu bosa?" upozornil mne Allen a podíval se na mé bosé nohy, kdy jsem na to nevzpomněla.
,, No vidíš." zasmála jsem se. Sklonila jsem se, aby si botu nazula, on naznačil, abych se ho chytila za rameno. Také jsem to udělala, nazula si jednu botu a potom druhou a přitom se smála. Zarudlé tváře, což bylo od alkoholu, co jsem měla. Nebyla jsem na tom tak moc špatně, abych nevnímala. Věděla jsem, co se kolem mne děje, jen se mi chtělo více smát.
,, To je ten alkohol .. " řekl. ,, Hlavně tu neztrať střevíček, popelko." uchechtl se.
,, Co ty víš .. třeba by ho potom našel nějaký princ." zasmála se, v menší kabelce jsem měla své věci, dívala jsem se na korunku, kterou jsem měla v ruce a místo ní měla na hlavě klobouk. Má první výhra. Byla jsem na ní pyšná. Přes ramena jsem měla bundu, ale na nohy mi byla trochu zima. Došli jsme pomalu až k autu se smíchem, nasedla jsem vedle řidiče a podívala se kolem. ,, To je nový?" zeptala se.
,, Ne. Táta mi ho půjčil. Jestli se s ním něco stane asi mi to neodpustí a možná budu zadlužený dokonce života." uchechtl se. Motor příjemně zavrněl, když nastartoval. Zadívala jsem se na zámek přes sklo a trochu jsem zívla. Vyřádila jsem se, bylo to úžasný. Zámek se pomalu vzdaloval, někdy jsem se podívala na Allena, který se soustředil na jízdu, občas se na mne usmál a něco jsme prohodili. ,, Bolí mne nožky." postěžovala jsem si a když zastavil před Florestou, podívala jsem se na něj.
,, Jsem rád, že jsem tě viděl a někdy se přijedu zase podívat. Na to jak jezdíš." řekl mi, mrkl na mne, kdy jsem se zapřela do sedačky a vůbec se mi nechtělo vylézat, ale musela jsem, objala jsem ho a stiskla s úsměvem.
,, Taky jsem tě ráda viděla a budu s tím počítat. Hlavně dobře dojeď." nakázala jsem mu a vystoupila. Otřásla jsem se trochu zimou, mávla jsem a poté sledovala jak se jeho auto vzdaluje a šla jsem na kolej do pokoje, kde jsem zahučela do postele hned poté, co ze sebe svlékla šaty rozpustila si vlasy.

kitty: Šaty: http://data1.whicdn.com/images/154868501/large.jpg
Boty: (dějově víc v barvě šatů) http://www.saksfifthavenue.com/main/ProductDetail.jsp?PRODUCT%3C%3Eprd_id=845524446774379&site_refer =AFF001&mid=13816&siteID=Hy3bqNL2jtQ-U5btIwNUUMvHxCeG_oOC3g&LScreativeid=1&LSlinkid=10&LSoid=347839

„Nemáš tušení kde mám náušnice??“ láteřila Maki, zatímco já stála před zrcadlem a lehounce si tupírovala některé prameny vlasů. Dnes večer budu mít drdol, a nechci aby stěžené vlasy byly připlácnuté k hlavě. Chce to trochu objemu.
„Nemělas je na poličce? V tý bílý krabičce“ opáčila jsem, když bylo dílo hotovo a stáhla jsem vlasy do drdolu na temeni hlavy. Udělat culík, neprotáhnout ho úplně, ale tak, aby gumička vytvořilo z vlasů nejvíc u hlavy bobánek, prameny které visí volně dolu rozdělit na dva a s jejich pomocí drdol omotat. Jedním po směru hodinových ručiček, druhým proti. Pak vzít dvě pírka, jimi to zafixovat a pro jistotu přecáknout trochou toho laku. Drdol vypadal jednoduše, elektivně a zároveň lehce nedbale. Prohlížela jsem si výsledek v zrcadle. „Vlasy dobrý.. ale s tím ksichtem se musí něco udělat“ zabrumlala jsem si a sáhla do skleničky pro tu trochu malovátek, co jsem měla. Běžně jsem je nepoužívala, ale na galavečer nemůžu jít stejně jako ke koním, to dá rozum :D Přes pupínky jsem si naťukala korektor, přejela se trochou, ale opravdu jen trochou makeupu, pro sjednocení, a pak přišly na řadu oči. Ke svým šatům jsem zvolila spíše světlé líčení, nijak zvlášť výrazné, ale oči by měly zářt – a s tím mi pomůže bílá barva. Takže bílé, nenápadně přecházející oční stíny a nad horním víčkem uzoučká černá linka, která oči zvýrazní. „To docela jde“ podivila jsem se. Druhé oko už bylo horší :D za boha se mi nedařilo udělat linky tak, aby můj obličej vypadal symetricky. Když jsem už potřetí tohle oko odličovala, ozvalo se klepání na dveře. „Kámo, seš už?“ No jistě, Bloodye. Měli jsme jet autem spolu..
„No.. skoro“ otevřela jsem jí s velkou černou šmouhou kolem jednoho oka. Násedující výbuch smíchu se rozhodně nehodil k jejímu do detailů upravenému vzhledu. „Ty seš umělec, fakt že jo“ prohlásila nakonec, vlezla dovnitř a posadila mě na postel. Během chvilky jsem měla oko doodlíčené, znovu udělané lehké bílé stíny a uzoučkou černou linku, která vypadala jako přes kopírák té druhé. Zlaté Blodyiny ručičky :D „A dělej, maj tu bejt za chvilku“ prohodila ještě, jelikož jsem na sobě měla teprve župan. Rychle jsem si navlékla punčošky s kraječkou u horního okraje, šaty si velmi opatrně přetáhla přes hlavu a do uší zapla Stelliny náušnice, které stály možná tolik co Marlenka. Prohlížela jsem se v zrcadle, když jsem si všimla rtů. „Ještě rtěnku!“ zvolala jsem a rychle ve skleničce našla světlou, ne nijak výraznou, ale bylo to s ní lepší. Ze stolku jsem vzala náramek, zapla si ho na zápěstí a vklouzla do bot podobné barvy jako měly mé šaty. „Můžeme jít“ řekla jsem Bloodye, když jsem si brala ze stolku drobnou kabelčičku se vším potřebným, a chtěla vklouznou do kabátu. „A zapnout šaty nechceš?“ přizdvihla brunetka obočí. „Cože?“ otočila jsem se zády k zrcadlu a podívala se přes rameno. No do háje :D Bloodye zakroutila hlavou, vypadalo to, že už se ani nediví, a šaty mi zapnula. „To by mělo být všechno.“ Nasadila si na hlavu cylindr ze závodní sady, který jí šel báječně k šatům a prohlédla si odshora dolu nejdřív mě a pak i sebe. „Jsme sexy zlato“ zkonstatovala, a za klapotu jejích červených botek vyšla dveřmi jako první.
„Kámo kámo kámo kámooo“ Přiběhla ke mně blondýnka, jakmile jsme opustily hlavní bránu. Na podpatcích, které měla na nohou běhala docela vtipně a musela se do mě zavěsit, aby neupadla. Bloodye vedle mě jenom ustoupila stranou, kdybychom náhodou spadly, ať nezasáhneme i jí. „Otec mi to právě řekl. Děláš si ze mě srandu? Dyť to je .. Oh můj bože. Jaks mi to mohla neříct???“ chrlila slova rychleji než kdykoliv předtím. Rozesmálo mě to, protože už její normální rychlost byla takové TGV mezi jazyky. Jednou na táboře dostala zvláštní diplom za nejrychleji mluvícího účastníka. „Klídek klídek klídek. To probereme večer. Teď nastup, je mi kosa“ strčila jsem jí směrem k autu a blondýnka jen uraženě přizvedla obočí a vklouzla na sedadlo spolujezdce. „Co se děje?“ přizvedla obočí Bloodye, když už byla Stella v autě. „Stelliní rodiče chtějí adoptovat Abigail.. Ale teď pst.“ Řekla jsem to s vážnou tváří, ale jakmile jsem otevřela dveře černého auta, nasadila jsem široký úsměv. „Dobrý večer“ pozdravila jsem Stelliného tátu, jenž nám dělal dneska řidiče. „Co jsme si o tom vykání říkali? Ahoj Kitty“ pozdravil mě s úsměvem, a to už z druhé strany vklouzla dovnitř Bloodye. „Dobrý večer“ pozdravila zdvořile. „Á, to jsi ty. Rajťák říkal že někoho povezeme. Já jsem Steven“ otočil se a podal jí ruku. „Bloodye“ přijala jí brunetka, zjevně trochu zaskočena jeho vřelostí. Upravila si šaty. Zapnuly jsme si pásy a mohli jsme vyjet. Blood musela jet lehce překloněná, aby si o sedadlo nezničila nízký drdol. Stella měla vlasy bohatě vyčesané nahoru, svázané pro ní typickou mašlí a volné prameny splývající dolů natočené do vln. Pravá princezna.
V autě panovalo podivné ticho. Není divu, Steven asi moc mluvit nechtěl, Stella byla zaskočená novými informacemi, Bloodye tu nebyla ve svém a já.. nějak neměla kecavou. Kupodivu. Byla jsem trochu nervózní, ačkoliv jsem věděla že tentokrát mě nahoru pozvou jenom jednou. Vlnoi jsem dostala čestní uznání za skvělou jízdu a trofej za reprezentaci akademie. Letos jsem ale na moc závodech nebyla, byla jsem ráda že jsme s Asií zvládly AZ a docela jsme postoupily nejen v drezurce. Tenhle rok to musíme dohnat. Jen doufám že mi to nikdo z vedení nevyčítá.
To už jme dojely k zámku. „Moc se neopijte“ prohodil Steven, „a ty pak zavolej.“ Ukázal na Stellu, a ta jen pokývla hlavou a zavřela ze sebou dveře. Vystoupily jsme do chladného večerního vzduchu, který nám dodal energii k tomu docupitat k zámku co nejrychleji. Ani jsme nepostřehly motor přijíždějícího auta, dokud se za námi neozvalo bouchnutí dveří a mě trochu povědomý hlas. „Bloodye?“ Z toho, jak brunetka zrudla, když to volání zaslechla, mi bylo jasné o koho jde. Jake je tady :D Otočily jsme se všechny tři v půlce schodů ke vchodu. „Jaku“ vyhrkla kamarádka a mě se zdálo, že se snaží aby to neznělo tak potěšeně. Nepovedlo se :D „Tak my vás tu necháme“ pozdvihla jsem obočí a jen zvedla ruku na pozdrav kovbojovi, kterého jsem sice viděla naposledy před rokem, nicméně díky Blood se na něj nedá zapomenout.
zatímco Blood scházela zpátky dolu, my se Stellou jsme pokračovaly směrem dovnitř. „Víc těch fešáků tu letos nebude?“ pozdvihla obočí a já se jen zasmála. „Bude tu ten tvůj hřebčák.“ Narážela jsem tím na Stellin výraz dnes áno, když uviděla Olivera. V tu ránu se její výraz změnil a jakmile jsme vešly do zámku, zamířila k prvnímu zrcadlu. Kontrolovala vlasy, makeup, šaty, vypadalo to že jestli zjistí že je něco o jeden mikrometr jinde než být má, spustí požární poplach. I já jsem si sundala dlouhý zelený kabát a odložila si jej do šatny – spolu s bundou Stelly, protože ta stále hledala na svém vzhledu neexistující chyby. Vlezla jysem si vedle ní a zběžně se prohlédla. Na vlasy stažené do drdolu jsem byla zvyklá – dřív mi hrozně vadilo odkrývat obličej, ale u koní se s rozpuštěnými vlasy maká hůř, a tak jsem je měla po většinu času v uzlu na temeni hlavy. Rozhodla jsem se letos pro krátké šaty, protože mi dlouhé připadaly někdy až moc slavnostní, jakoby se člověk snažil tak moc vyšperkovat, až se rozhodl zakrýt toho ze sebe co nejvíc to jde. Fakt je, že zakrytá jsem moc nebyla. Elegantní šaty se zdobeným vrškem měly výstřih až pod prsa, na druhou stranu díky mé postavě polochodrážníka to nepůsobila nějak levně. Paradoxně, naopak, kdybych se necítila jako nahá tak se mi ten výjev i líbí. Nevýraznou barvu šatů hezky doplňovaly ohnivě zrzavé vlasy. Ta barva byla vážně pěkná. „no jo, sluší vám to“ ozvalo se za námi. Connor.
Otočily jsme se obě dvě najednou a stejně tak jsme ve stejné chvíli vyprskly smíchy. Connor na sobě měl oblek, červeno černou kravatu která mu překvpivě slušela, naleštěné černé boty a konce kalhot zastrčené do vysokých ponožek s koníčkama. „To nemyslíš vážně“ smála jsem se modlila se, že nezačnu smíchy brečet. „Hele hele. Já vím že to vypadá debilně, chtěl jsem je mít jen pod kalhotama. Niora ale prohlásila, že ten doplněk Musí Být Vidět. Tak jsem skončil takhle. Mimochodem, nevidím žádnej tvůj“ přizdvihnul obočí, jakoby mě tím chtěl setřít. Klidně jsem zvedla předloktí a zacinkala na něj náramkem. „Asiin řetízek z uzdy“ poinformovala jsem ho. Vypadal zklamaně, a začal pohlede mpřejíždět Stellu. Už už to vypadalo že chce říct že ani ona nemá nic, ale pak si všiml že náhrdelník, který jí zdobí velmi blízko pod hrdlem, je jen velmi pěkná koňská čelenka na provázku. Tu čelenku tvořilo několik řetízků svázaných k sobě, takže by to na první pohled nikdo neřekl. Connor si odfrknul a chtěl uraženě odejít, když do dveří, u kterých jsme celou dobu stáli, vešla Blood. „No to nene“ bylo jediné, na co se zmohla, když spatřila jeho poníčky a podkovičky. Tohle bude ještě veselý :D
Vyšly jsme do sálu. Jednu ruku jsem měla ochranitelsky položenou přes malinkatou kabelčičku, která byla málem menší než můj mobil. Ani peněženka se mi do ní nevešla, musela jsem z ní vyndat jen to nejnutnější. Je fakt, že zákaznické karty do mangaloo, dami fresh, costa coffee nebo lindexu tady potřebovat asi nebudu. Objednala jsem si na baru hruškový džus a poprosila je, jestli by bylo možné ho převařit. Obsluha byla příjemná, mladík se na mě usmál a přikývnul, že určitě. Stella zatím odnášela směrem k vyhlédnutému stolu tolik chlebíčků s bramborovým salátem, kolik jen unesla. Jen jsem zakroutila očima a nechala to být. Koneckonců mi to nevadí, tyhle chlebíčky miluju.
Docupitala jsem za ní, opatrně si přidržovala vysokou sklenici se skořicovou tyčinkou uvnitř a sedla si na židli. „Společenská událost a ona pije čaj.“ Okomentovala to Stella. „A ty se láduješ tunou chlebíčků.“ Horký nápoj teď na zahřátí bodnul. Nechtěla jsem marodit jen proto, že bych si radši dala colu s ledem. „Můžeme?“ objevila se u stolu šíleně usměvavá a najednou hrozně milá a příjemná Bloodye, s Jakem v závěsu, samozřejmě. „Jistě“ ukázala jsem na volná místa u stolu, a usmála se na Jaka, když Blood pomáhal si sednout. „Jaktožes dneska nebyl na honu?“ zeptala jsem se ho, ačkoliv to bylo asi první co jsem s ním kdy promluvila. Věděla jsem, kolikrát se Bloodye omlouval snad všemi možnými způsoby, jak to jde. Divím se, že neposlal ještě poštovního holuba s omluvou. Brunetka mi velmi rázně přiskřípla prsty u nohou pod svojí botu – díkybohu ne pod podpatek. Jake hned začal vysvětlovat, že neměl koně se kterým by se mohl účastnit, protože má momentálně mlaďocha a tak dále. Odolala jsem pokušení prohodit „No mohl ses podívat aspoň jako divák“, ale to už se ozvala Blood „Očekával že hon odvoděný tebou bude katastrofa a radši to nechtěl vidět.“ Ozvala se najednou blondýnka po mé pravici. Ta šplhna! :D Pod stolem jsem jí jemně šťouchla loktem do boku. No, jemně :D S jemností moderních drezurních jezdců, řekla bych.
Konverzace u stolu se začala rozvíjet, pořád jsme byly více rozdělení do dvojic, ale občas jsme prohodili něco i mezi sebou. V tu ránu se ale přiřítila Ponožtička Connor, přitáhl si k našemu stolu židli – opěradlem ke stolu, takže se na ní posadil obkročmo a na opěradlo si položil ruce. „Jestli chcete dát radu jak přežít dnešní večer, tak se moc nepřibližujte k Nathanovi.“ „Proč?“ podívala jsem se na něj a pak se rozhlédla po sále. Bliklo mi hlavou, jestli něco není Nadvandy. Podle statného bodyguarda jsem hned poznala stůl jí a jejího otce, ale blondýnku nikde nevidět. Zato u něj seděl Oliver a očividně se s otcem dobře bavil. „Co to sakra.“ Ujelo Bloodye, když ho pohledem taky našla. „Jo. Nadvandin otec ho považuje za Nathaniela.“ „To Natha asi docela naštve.“ „No, myslím že by stačilo trocha alkoholu a ty dva se večer zvládnou poprat.“ Prohodil Kony, který právě plnil svou funkci slepičí prdelky. „Connoslave! Jak to sedíš? Jsi na společenské události!“ ozval se hlas Jasona. Connor se v tu ránu jako zasažený bleskem na židli narovnal. „Laskavě si tu židli otoč a sedni si jak máš. Oni tě ta neukopou.“ Dodal Jas, a Connor chtěl už už zaprotestovat že tady nesedí, to už se ale v sále začalu zhasínat a všude se rozhlehly jemné tóny harfy. „Bojím se, že sedíš u nás“ pošeptala jsem mu. Stella dělala, že se rozhlíží po sále, přitom se ale naklonila ke mně a skoro neslyšně prohodila. „To je trapný. Blood tu má chlapa, ty tu máš chlapa a já jsem na ocet“ V tu ránu dostala loktem tentokrát do ramene. „Kittyno!“ vypískla trochu víc nahlas, než by bylo nutné. Pár lidí kolem okolních stolů se otočilo na nás, a já bych v tu chvíli byla nejraději pod stolem. „Jestli tě na gala vezmu i příští rok, tak jedině s roubíkem“ procedila jsem mezi zuby, a zachytila u toho Bloodyin pohled. Očividně by nás obě ráda zakopala.
Hudba, která začala hrát, mi nebyla neznámá. River flows in you jsem milovala v jakékoliv podobě – a jasně si pamatuju že přesně tahle hrála v jídelně z rádia, když jsem do ní vešla poprvé. Zmocnila se mě vlna vzpomínek a nostalgie. Vzpomněla jsem si, když jsem si vybírala Asii za svého parťáka. Všichni koně se pásli, podřimovali nebo se jen tak procházeli, a ona zrovna mířila šikanovat Galaxii. Když jí od ní Ulita odehnala, vydala se do odlehlejší části výběhu užívat si posledních zbytků sněhu. Ten výjev jsem měla stále před sebou, hmátla jsem do kabelky a vytáhla mobil. Zobrazila jsem si spoříč obrazovky – fotku z letošního Fei Cupu, kdy jsme s klisnou zrovna dokončili drezurní úlohu. Láskyplně jsem pohladila uhlovou hlavu na obrazovce. To už se hudba začala tišit, mobil jsem uklidila a zvedla hlavu. Na podium vešla Niora. Jako obvykle jí to hrozně slušelo, stejně jako některé studentky šaty doplnila frakem a rukavicemi. Začíná vítat celý sál a mě se srdce zatetelí pýchou, když jmenuje studentky jezdecké akademie. „Zajímalo by mě, co jsem já“ prohodil Kony. „No studentka“ opáčím tiše, aniž bych spustila oči z Niory. Na druhé straně podia se bojeví Sue s Lisou. Sue není tak nastrojená jako ostatní, ale přece jí to moc sluší. V ruce třímají podnosy. Poznávám ceny za prezentaci na závodech, a zase se zastydím. Letos musíme vyrazit aspoň na nějaké.
Ředitelka vyhlásí nejprve čestnou cenu pro Izzy. Ta, celá v černém jak už je jejím zvykem, se vydává na podium. Vedle elegantně upravených dam vypadá docela vtipně, ale to by nebyla naše Izzy, aby nevyčnívala. Láskyplně se podívá na trofej, podle loňska odhaduju, že na ní má vyobrazeného Meteora. Převzala ještě kytičku, a už cupitala zase zpátky dolu.
"Další studentka v tomto roce přišla jako nováček a svým okamžitým plným zapojením do všech aktivit, včetně reprezentace na závodech, si vybojovala nejen uznání nás všech, ale také převálcovala většinu služebně starších kolegyň. Zazářila zejména na domácím FEIcupu, kde obhájila ve své kategorii - jako jediná - všechna tři zlatá místa! Marigold, pojď sem k nám.“ Blondýnka, která se obvykle stranila lidské společnosti, nerv=ozně přimhouřila oči, když na ní zazářil reflektor. Izzy se na ní povzbudivě usmála, když odkládala své věci na stůl. Marigold se proto zvedla a vydala se směrem na podium. Bylo znát jak je nesvá, a já se jí nedivila. Přesto neměla důvod  Vzhledem k tomu, jak vzorně se o Bouři starala, jí tu všichni brali jako součást Floresty, jako rodinu, ačkoliv jsme s ní promluvili jen zřídkakdy. S úsměvem převzala trofej i květinu, zatímco na pozadí se přehrávaly videa z jejich společné sezony.
Přišlo na řadu další místo. „Poprosíme Bloodye, ať si přijde pro svou trofej.“ Zamířil refelktor k našemu stolu. „Bloodye se z loňského prvenství posunula na druhé místo, nicméně opět pilně akademii prezentovala a má na co být hrdá.“ Odříkávala Niora do mikrofonu, zatímco Bloodye mířila k podiu. Její slova na chvilku zanikly v Jakeově vítězném hvízdnutí, které z téhle blízkosti byl otrochu nepříjemné. Brunetka přebírala cenu za druhé místo a mě začínalo být jasné, kdo bude první. Nikdo jiný to ani být nemohl :D Zatímco Bloodye opouštěla podium, vyzvala Niora k sobě nadvandy. Ta převzala rovněž cenu i květinu. Vypadalo to, že jí více potěšila nekvětnatě vypadající květináč, než cenu s Valhalinou podobiznou :D Co jsem tak zezadu mohla soudit.
„A teď porosím Ell, Clair, Kitty, Mellysu a Maki aby si zašli pro čestné uznání.“ Ale notááááák. Člověk je rád že tam aspoň nemusí a ono.. Ach můj bože. Ovšem představa ovoce máčeného v čokoládě mě donutila se zvednout a vystoupat s ostatními na podium. Připadala jsem si hrozně, v krátkých šatech, víc než ostatní. Do hááje, doufám že nejsou vidět ty kraječkovaný punčošky. Doufám že nejsou moc nízko. Hlavně si nestoupat k okraji. Byli jsme sice jen o pár schodů výš, i přesto jsem ale měla zvláštní pocit. Nelíbilo se mi to :D S úsměvem jsem ovšem převzala květinu, nechala si potřást rukou a už už jsem hnala zpátky ke stolu.
„Děkujeme všem a doufáme, že v následující sezoně se vám bude dařit ještě víc.“ Potlesk. „Ráda bych teď na podium přizvala našeho čestného hosta a vrchního lovčího letošního honu, Olivera Paertsona.“ Střelila jsem pohledem k Nadvandinému stolu. Oliver už tam nebyl, zato Nad ano. Aspoň že tak. Podívala jsem se zpátky na podium, kde se nic nedělo. „Olivera Paertsona!“ zkusila to Niora ještě jednou. Heh. Že by se ztratil? Mě by to nevadilo :D „Vsaď se že je zaměstnanej nějakou holkou.“ Nadhodila Stella. „Což je smutný, protože já jsem tady.“ „Buď ráda.“ Odpověděla jsem jí a jasně tak vyjádřila svůj názor na pana Slizského. „Jsem si měla vzít na pomo radši Kabrioleta, to by bylo spolehlivější“ zahuhlala Niora, ale slyšet to bylo velmi jasně. Jako na zavolanou se rozhrnula opona a zpoza ní vystoupil kdosi, s bílou gumovou hlavou koně na hlavě. „Pořád ti přijde tak fešnej?“ rozesmála jsem se, zatímco Stelle padla brada na zem. „Hřebčák, huh?“ šťouchla jsem jí do ramene, načež se předklonila a začala klepat čelem do stolu. Niora vypadá vyděšeně, snaží se pokračovat v proslovu ale mikrofon docela capluje, do něj se přece jen mluví, a nesměje. Po chvilce se jí ale povede převzít kontrolu nad svojí bránicí a začíná konečně souvisle hovořit. „Přichází na řadu vyhlašování výsledků dnešního honu na lišku. To by nemohlo proběhnout bez naší letošní lišky. Pojď za námi, Kitty.“ Vyzvala mě, a já se trochu nerv=ozně odsunula a vydala se na podium za Oliverem se mi tedy moc nechtělo. „Kitty se o svojí roli lišky dozvěděla jen pár dní před honem, přesto ale všechno zvládla připravit a za to jí patří velké poděkování.“ Vycházela jsem schody nahoru a opět se držela dá od okraje. Sukně nebyla nijak dlouhá, tak co kdyby :D Přijala jsem gratulaci od Niory, převzala trofej v podobě liščího ohonu a to už mi šel gratulovat oliver. Ten mě ještě objal, ovšem jeho ruce při objímání rozhodně nezůstaly u pasu. Vyklouzla jsem, nebylo to nijak těžké, očividně už něco upil. Zadívala jsem se do sálu, zatímco Niora už objímala Cassie, která byla vyhlášena královnou honu. Cass na sobě měla dlouhé šaty.. no, někde dlouhé, někde krátké, jak se to vezme :D Ale moc jí to slušelo  Když dostala korunku s bobulí a větévek, ozval se ohlušující potlesk, ke kterému jsem se přidala. Chvilku je ticho, když Niora opět vezme do ruky mikrofon: „poslední cenou, kterou tu máme, je předání Masterovi úlohy. Vůbec nejstylovější jízdu dnes předvedla Nadvandy, proto je mi velkou ctí udělit jí odznak Mastera. Nadvandy, pojď prosím k nám.“ Zavolá si k sobě blondýnku, zatímco se my s Cassie přidáváme k potlesku. Nadvandy vypadá trochu překvapeně, a když jí začne gratulovat Oliver, mění se její výraz na vyděšený :D Není divu. Nakonec se k nám přidává Izzy, Marigold, Clair, Melanie a Bloodye jako Master. Všem je předána čestná cena, a já se tetelím ctí, protože pokud vím jsem byla v historii první, kdo takovou cenu dostal :D Zase se vracíme zpátky na svá místa, jsem o dost klidnější když sedím zase mezi svými. „Počkej, tys tu byla celých NĚKOLIK MINUT sama s dvouma klukama a ste tu všichni? Tak to my vysvětli“ zírala jsem na Stellu, která zatím odsekla, že právě ztratila víru v hezký kluky. Poukázala na vysvětlenou na Olivera, který se potácel do zákulisí. „Jo, tak tos ho ještě neviděla.“ Uchechtla jsem se ,zatímco jsem posloiuchala Bloodyiny rozsudky.
„prosím aby se na podium dostavily Izzy, Mellysa, Maki a Marigold.“ Ozvalo se z mikrofonu a nám zasvěceným bylo jasné, že tyto dámy mají průšvih. „Izzy, ty jsi při překonávání překážek na lovecké louce spadla z koně. Za trest nám zazpíváš Nonstop od Michala Davida.“ Přednášela Bloodye krutejší trest, než jsem kdy viděla :D „Mellysa a Maki celou jízdu trochu odflákly. Za trest nám zatančíte valčík a poté strávíte hodinu v holinkách. A Marigold kůň odmítl skok. Hodinu bude proto chodit s rukama svýzanmýi za zády.“ Začalo se trestat a já nemohla než být ráda, že moje jízda na krku vyvázla bez trestu. Bůhví, co by si na mě Blood vymyslela. Možná by mi strčila za krk Konyho :D Skoro jsem proto nevnímala, zatímco Maki s mellysou tančily … nebo takhle. Zatímco se snažily zatančit valčík. Možná můžeme být rádi, že se to podobalo :D Když se obě málem skácely k zemi – v holinkách se tancuje docela blbě – spustil se celým sálem postlesk.
Když přišla na řadu Izzy, se Stellou jsme si pobrukovaly s ní. Zvláště při refrénu, kdy jsme tleskaly do rytmu a pohupovaly se ze strany na stranu :D některé písničky vás možná štvou, ale rozesmějou vždycky :D Velmi brzo bylo Izzy odpuštěno, sálem se spustil potlesk, a hned jak utichl, ozvala se ze zákulisí rána, dutý náraz a jedno velmi vulgární slovo, zřejmě z Oliverových slov. Niora to nekomentovala, půlka lidí se zasmála, druhá půlka si potichu zapřála, aby co nejdříve vypadl. Teda, pokud se jim hlavou honilo to co mě :D
Začalo se sklízet, začala přestávka. Po které bude následovat vyhlášení volný zábavy.. to fakt dává logiku :D Já si se Stellou zašla pro další pití – blondýnka, jako již plnoletá si objednala jedno brusinkový frisco a nenápadně mi dávala cucnout (ale psst). „Ale ale, co vy delikventi?“ ozval se Connor, když došel k baru. „Já se tě dneska večer nezbavím, co?“ „Mám odejít a nechat tě napospas jemu?“ kývnul hlavou k Oliverovi, kterej už byl docela hezky nametenej a vypadalo to, že se orientuje jen podle krátkostí sukní a hloubky výstřihů. „Tak tohle je moc.“ Zakroutila očima dokonce i Stella, která po něm ještě na začátku večera jela. A to už bylo co říct :D
To už se ale ozvalo zapraskání mikrofonu a nám byla popřána volná zábava. „No KONEČNĚ“ popadla jsem Stellu za zápěstí, těsně nad bílý náramkem, a táhla jsem jí ven. „Co děláš ty vole?“ „Musím ven, nutně“ vysvětlila jsem stručně a vedla jí k východu ze zahrady. „Ale notak.“ Povzdechla si Stella, nicméně šla za mnou. Na velkých akcích se mi velmi snadno začala motat z hlava z toho poštu lidí kolem. Jakoby mi brali můj kyslík.
Stačilo mi vyběhnout na chladný večerní vzduch, nadechnout se ho, zatímco mi vítr počechral sukní, a hned mi bylo líp. Konečně jsem se cítila volná  Teda.. ne na dlouho. „Co vy dvě tady, kočky?“ ozvalo se za námi podnapilým hlasem.
Ach. Můj. Bože. Bliklo mi hlavou, zatímco jsem se otáčela k Oliverovi. „Utíkáme od tebe, mezku.“ Dovolila jsem si menší narážku na jeho předešlou masku a Oliver se jen samolibě pousmál. „Ale zlatíčko, co tak zostra?“ přistoupil blíž, aniž by se mi během toho podíval do očí. Jeho levá ruka přitom vypadala, že mě chce obejmout – ale rozhodně nebyla na úrovní pasu. A v momentě, kdy se mě dotknul, mu na tváři přistále facka. „Au!“ písknul. „A přestaň mi říkat zlato.“ Dodala jsem – ačkoliv pochybuju, že by tuhle narážku na chemickou značku zlata pochopil i za střízliva. „Tak nevystavuj, co nechceš prodávat.“ Obořil se na mě oliver, a protože začínal ve tváři brunátnět, raději mě Stella popadla za ruku a táhla zpátky dovnitř. Víc lidí, víc očí, ne?
Ne že bych se moc ohřála. Stella zničehonic vyrazila napříč sálem – a zapovídala se s Nadvandiným tátou. Nemám tušení, co jí to popadlo, ale doufám že ho nemá jako náhradu za Olivera :D „Nechtělas jít ven?“ objevil se za mnou Connor. „Hm, jo. Je tam moc otravnýho hmyzu.“ „Cože??“ „Oliver. Ty šaty byly asi chyba.“ Odpověděla jsem a nerv=ozně se ohlédla jestli toho ožralu někde neuvidím. „Chceš dělat bodyguarda?“ pizvednul obočí Kony. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě. „Upřímně pochybuju že bys mě zvládl ubránit líp než Stella, ale ok.“ Connor dělal, že mojí narážku neslyšel a jako správný gentleman (gentleman s ponožtičkami :D) mi nabídl rámě. „Ooh, děkuji“ vydechla jsem poněkud teatrálně, pokrčením v kolenou vysmekla malé pukrle a čapla se ho.
Odešli jsme do zahrady, tentokrát dál než jen ke schodům na balkon. Sešli jsme dolu, kráčeli po cestičce a já hleděla vzhůru – už začínaly být vidět hvězdy. „Je zvláštní, jak malý si člověk připadá, když si uvědomí co všechno je okolo něj. A přitom právě to kolem mu propůjčuje jeho velikost.“ Vydechla jsem nahlas myšlenky, co se mi právě honily hlavou. „Co to sakra meleš?“ Connor si vysloužil dloubnutí loktem. „Další rok za náma, co?“ vydechnul naopak on, když dse otočil a pohlédl na zámek. Ano, další rok za námi. Je fakt, že během toho roku jsem s Asií leccos stihla, přesto mi ale přišlo, jakobych s ní nedělala tenhle rok vůbec nic. A to jsem se vloni stresovala, že nezvládnu udělat AZ, nemyslela jsem si, že bych jí kdy nauzdila plnou uzdou a jízda na nákrčáku byla nesplněný sen. A přesto jsem věděla, kolik víc jsem toho mohla zvládnout. Kdybych se snažila víc. Člověk by měl využívat šancí, které se mu naskytnou.
A pak tu byla Abigail. Představa, že by měla být někde mimo domov byla zvláštní. Vždycky jsem se považovala tak trochu za její mámu, neměly jsme nikoho kromě sebe – ale teď jsem pryč a ona si zaslouží plnohodnotnou rodinu. Já jí našla na Florestě – snad bude stejně tak šťastná. Zasloužila si to.
Došli jsme k fontáně a já se rozhodla, sednout si na její okraj. Co na tom, že si asi trochu umažu šaty. „Ale notak, počkej“ zastavil mě ale Connor, sundal si sako a rozprostřel ho tak, abych si na něj mohla sednout. „Sakra, z tebe se stal vážně kavalír. Co se s tebou stalo?“ „Jsem princ zakletý do podoby hrubého a nekultivovaného koňáka, vždy jednu noc v roce se ale odhalí mé pravé já.“ „A když ten večer dostaneš polibek od pravé lásky, tahle podoba už ti zůstane, co?“ vzpomněla jsem si na Shreka. „Jo, tak nějak. Musíš to ale stihnout před půlnocí, jinak ze mě bude zase starej Connor.“ „Tak to bych tě měla držet dál od všech holek, můj starej Connor mi docela chybí.“ „Jak chceš“ pokrčil rameny, vstal a vytrhnul mi sako přímo zpoza zadku. To se mnou škublo, zavrávorala jsem a už už to vypadalo že přepadnu do fontány, kdyby mě ten „kavalír do půlnoci“ nezachytil. „Ty nejseš koňák, ale živelná pohroma!“ vypískla jsem, a praštila ho do prsou. Chtě nechtě jsem se ale musela smát :D „To bolí! To bolí, přímo Tady to bolí!“ držel se za místo na hrudi, kde by mohlo být srdce – ne ovšem kvůli tomu, nýbrž proto že přesně tam jsem ho praštila :D „Tak bacha aby to nezačalo bolet i jinde“ odpovím mu, seberu mu sako a vrátím ho na místo na fontáně. „Koukám že z tebe se dnešní večer princezna nestala.“ Okomentoval moje počínání Connor, zatímco usedal vedle mě. „To si budeš muset ještě počkat.“ Odpověděla jsem mu, a zatřásla se, jelikož mě zrovna ovanul studený vítr. „Koukám že bys to sako potřebovala spíš na sebe“ pokrčil obočí Connor a pohladil mě jednou rukou po zádech. Nechápala jsem čím to, že jeho ruce byly vždycky tak teplé. Člověk by ho mohl mít doma jako přenosný radiátor, jkolik z něj toho sálalo. Ohlédla jsem se po něm, ale on se díval kamsi po pěšince dál. Podívala jsem se tím směrem rovněž, a kdo se k nám neblížil – Nadvandy s Nathanem. Jak jinak :D „Hele hele, bacha kanče“ okomentoval naší situaci Nathan. Ach můj bože :D „Jdete se projít?“ usmála jsem se na ně sladce a střelila pohledem na Nadvandy. „No, vlastně se jdu seznámit se starým panem Paertsonem.“ Odpověděla blondýnka a já uznale pokývla hlavou. Mezi těma dvěma už je to vážný :D „Tak hodně štěstí a dobrej první dojem.“ Popřál jim Connor. „Ty si radši dávej pozor.“ Přizvednul Nathaniel obočí. Sakra, je nervózní jakoby už hodně dlouho nebyl na jahodách :D Zapudila jsem tendenci se rozesmát a místo toho se ohlédla na Nad. „Pozor si dávej spíš ty, Stella se nějak zapovídala s tvým tátou.“ „Z ní macecha nebude. S ním by to nevydržela žádná.“ Blondýnku to evidentně nijak nestresovalo :D „S ním možná ne, ale s těma penězma..“ bliklo mi hlavou, nahlas jsem ale radši neřekla nic. Zamilovaný páreček se od nás zase vzdaloval a já nad nimi jen s úsměvem zavrtěla hlavou. „Mám takovej dojem že si myslí že mě hodláš zatáhnout mezi stromy“ uchichtla jsem se. „Ale noták, kazíš mi překvapení!“ zareagoval Kony. Jediný pohled s pozvednutým obočím a už raději vstával :D „Tak pojˇ, než tu zmrzneš. Oliver už uvnitř snad nebude. Navíc nemůžeš nechat Stellu napospas zlatokopeckým pudům.“ „Což o to, kdyby jela kopat na Aljašku, tak jedu i s ní.“ „Severní vítr je možná krutý, ale s Nadiným otcem se nedá srovnávat.“ Připomněl mi Connor, zatímco mi přehazoval svoje sako přes ramena.

mellysa: ŠATY: http://www.equichannel.cz/data/userfiles/1478216-1-saty.jpg (Ty žlutý)
BOTY: http://www.kocicky.eu/img_produkty/nejvetsi/sku_317430_1_1408117062.jpg
K tomu bílé rukavice a náušsnice ze závodní sady


Hleděla jsem na žluté šaty od mého táty snad hodinu, když vešla do pokoje Clair. "To sou pěkný šaty!" Zvolala a já jsem je rychle zastrčila do skříně. "Co je? Měla byses začít chystat. Ještě sis ani nepřipravila vlasy. Ani ni!" Posadila jsem se na postel a prohrábla jsem si rukou vlasy. "Asi nepůjdu.." Musíš mi pomoct!" vyběhla z pokoje Clair a po chvíli se ve dveřích objevila spolu s Cassie, která už na sobě měla krásné šaty. "Mell, proč nechceš jít?" Zeptala se dívka. "Protože proto.." Odpověděla jsem jí negativně a pohlédla na hodiny. Galavečer se blížil. "Že ty neumíš tančit?" Překvapila mne "Co no dovol? Každý Kubánec ztrávil několik let svého života tancem. Neumíme si život bez hudby a tance představit. Tam umí snad i 4 leté dítě tančit Salsu a jiný tance!" "Tak proč teda nechceš jít?" Naléhala Cass dál. "Nesnášim šaty!" Zvolala jsem nakonec.. "A tos ani neviděla jaký šaty jí přivezl její táta až z Kuby!" Řekla Clair a začala otevírat skříň.. Chtěla jsem namítat, ale to už Clair, vytáhla ramínko, na kterém vysely dlouhé, žluté šaty, které měli jedno ramínko a okolo výstřihu různé flitry. "Běž si je oblíct! Chci tě v nich vidět!" Postrčila mne zrzka ke dveřím koupelny a do rukou mi dala šaty. Po chvilce jsem do nich byla oblečená a vyšla jsem ven. "Jsou úžasný! Vypadáš jako kanárek, ale jako roztomilý kanárek." zazubila se. "Ne, vypadáš úžasně. Stydím se vedle tebe stát." Dodala. Hmm kanárek, no tak lepší než, sakra jaký zvíře je ještě žlutý? No to je jedno. "Nevim. No mám tam jít?" "Jo!" Zvolaly Clair a Cassie sborově. Podívala jsem se na sebe do zrdcadla a pak jsem přikývla. "Dobře, půjdu tam!" Rozhodla jsem se a vydala jsem se do koupelny, kdy jsem uslyšela jak si Cass s Clair plácly. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, jen jsem si je po umytí a vyfénování projela trochu kulmou, takže měly jemné vlny. "Mellyso!" Ozvalo se z pokoje. "Ano?" Podívala jsem se z koupelny na Clair. "Zapneš mi ty šaty?" Přikývla jsem a zapla její modré šaty. "Sluší ti to." Poznamenala jsem a vrátila jsem se do koupelny. Nasadila jsem si náušnice ze své závodní sady a nalakovala jsem si nehty na černo. Vzala jsem si černé boty na podpatku a pohlédla na sebe do zrcadla. "No tak teď ještě něco z jezdecké sady. Sakra kde mám ty rukavice?" Řekla jsem a začala hrabat v šuplíku kam dávám rukavice. Našla jsem je. Čisté a bílé. "Clair. Neviděla si ten můj prstýnek od..." Sakra! Já jsem jí to vlastně neřekla.. "Co? Prstýnek? Od koho?" Otočila se rychle na mne, v ruce zrovna držela náušnici. "Ále od nikoho.." Super zatloukat, zrovna teď! "No to je jedno." Odpověděla jsem a zapla jsem si kolem krku řetízek, na konci měl perlu a byl stříbrný. "Tak jak vypadám?" Zeptala jsem se Clair a ta ukázala palec nahoru. "A co já?" Zeptala se. "Tobě to moc sluší." Řekla jsem a namalovala jsem se řasenkou. Hodila jsem na sebe bundu a vydala jsem se dolů za Cassie se kterou jsem se domluvila, že mě odveznou na zámek. Poklepala jsem venku Cassie na rameno. "Tady jsi!" Chytila mne za ruku a dotáhla mne k její rodině. "Tohle je můj bratr Gabe. Tohle je Daniel. Moje máma a táta. A tohle je Mell. Říkala jsem Vám o ní." Usmála se zrzka, které to v těch šatech moc slušelo. "To je ta exotická slečna že?" Zeptal se s úsměvem otec Cassie. "Exotická slečna?" zopakoval Gabe a prohlédl si mě do hlavy až k patě. "Je to Kubánka." ujasnila mu to. Cassie "Tak proto ta žlutá." Zamumlal. Vlezli jsme so auta a pak se vydali k zámku. Naklinila jsem se ke Cass a tiše se jí zeptala. "Kolik je tvému bráchovi?" "Je mu 21. Ale mého bráchu nech být, máš Erica." Špitla načež jsem se musela jen zasmát. Auto po chvíli cesty zaprkovalo u zámku. Vylezla jsem po Cassie a Danovi. Cass udělala pár kroků, najednou se začala zmenšovat a zachytila se mě :D. Omluvně se na mne podívala a pak jsme pokračovali k zámku. "Allene? Ty .. ty jsi neměl." Řekla zrzka. Mezitím co si Cass povídala se svým "kamarádem" se mnou se bavili její rodiče. Nevadilo mi to, byla jsem zvyklá že se hodně lidí ptá ohledně Kuby. Když jsem se jen tak letmo ohlédla, spatřila jsem velice známou tvář. "Omluvte mě na chvilku prosím." Řekla jsem a rychlími kroky jsem se dostala ke svému bratrovi. V kvádru vypadal vážně skvělě. "Mustafo. Co tady děláš?" Zeptala jsem se a objala ho. "Nemůžu se zajet podívat na svoji ségru? Tebe člověk v šatech nevidí často, to jsem si nemohl nechat ujít." Zasmál se. Došla jsem si bratrem a ve společnosti Cassiiny rodiny do zámku a odložila jsem si bundu. Usedli jsme s bratrem ke stolu blízko Cassie. Předemnou na stole bylo spoustu jídla. Koutkem oka jsem zahlédla Cass, která už se cpala. "Divim se, že je tak hubená když pořád jí." Pomyslela jsem si, ale nahlas jsem to neřekla. "Jak se má Horatio?" Zeptala jsem se na svého tříletého psa, který byl teď nejspíš buď doma nebo u bráchy na intru. "Skvěle. Kousnul našeho matikáře do ruky, takže jsme teď týden matiku neměli." Zasmál se a mě ruka pomalu sjela k jedné jednohubce, ale při cestě k mé puse se zastavila. "Pane bože. A nebudou chtít abys Horatia odvezl?" "Ne, neboj. Mohl si za to sám. Upozornil jsem ho, že tam Horatio leží, věděl to a šlápl mu na tlapku. Takže se Horatio bránil." Usmál se a sebral mi jednohubku. "Héj!" Řekla jsem a vzala si další, která už splnila učel a zkončila v mé puse. Po chvíli začala hát hudba a v sále lidé utichli. Pohlédla jsme na podium, na které vešla ředitelka, v krásných, bílých šatech, bílých rukavicích a drezurním saku. Niora řekla pár zahajovacích slov na úvod a poté na podium přišli Lisa a Sue, které nesly ceny. Můj pohled zabloudil na kytičky, které nesla Sue. Kdybych si nevzala čočky, nevěřila bych tomu. Vážně tam byla čokoláda. Niora následně začala vyvolávat na podium nejlepší jezdkyně sezóny. Nejprve Izzy, která dostala čestné uzníní, poté Marigold, Bloodye a jako první byla Nadvandy. "Tohle jsou prosím nejlepší jezdkyně sezony. Popřejeme jim, ať se jim daří příští rok stejně jako tenhle." Moc jsem to holkám přála. "A teď porosím Ell, Clair, Kitty, Mellysu a Maki aby si zašli pro čestné uznání." "Mell tak jdi." Řekla Cass. Nejprve jsem váhala. Boty na podpadku, ještě tady zakonu. "Tak aspoň bude nějaká legrace." Řekla mi na mou myšlenku Cass. Zpražila jsem ji pohledem a nakonec jsem se vydala za Clair. Převzali jsme kytičku a vrátili jsme se ke stolu. "Mám strach to tady před tebe položit. Ještě mi to sníš." Zasmála jsem se a položila kytičku na stůl. "Děkujeme všem a doufáme, že v následující sezoně se vám bude dařit ještě víc....Ráda bych teď na podium přizvala našeho čestného hosta a vrchního lovčího letošního honu, Olivera Paertsona. "Nikdo nepřišel ani na Niořino druhé zvolání. "Jsem si měla vzít s sebou Kabrioleta, ten by byl určitě spolehlivější." Šeptla Nia mimo mikrofon, ale stejně to bylo slyšet. Najednou se rozhrnula opona a na podium vstoupil Oliver v bílém obleku a...Gumovou maskou koně? Zatím co pár lidí se začalo smát já jsem několikrát rychle zamrkala, abych zjistila, jestli se mi to nezdá. "Myslim, že tohle vaše ředitelka v plánu neměla." Konstatoval pobaveně Mustafa. Měla jsem stejný názor. Zatím co Nia se snažila vyhlásit Hon na lišku, pár lidí už se doslova kácelo smíchy. Když se Nioře povedlo se uklidnit, pokračovala ve vyhlašování. "Přichází na řadu vyhlašování výsledků letošního Honu na lišku. To by nemohlo proběhnout bez naší letošní lišky, Kitty!" Ozval se potlesk a Kitty se vydala na podium aby převzala Liščí ocásek. "Cenu královny hony a roli příští lišky získává Cassie, která ukořistila se svým Gentlemanem liščí ocas!" I Cass stejně jako předtím Kitty se vydala na podium a dostala korunku z větví a bobulí. "Prosím, aby se na podium dostavila ještě Nadvandy a já jí mohla předat cenu za styl." Následně ještě několik holek dostalo ocenění za hezkou jízdu a poté přišli na řadu tresty od Mastera. "Prosím aby se na podium dostavily Izzy, Mellysa, Maki a Marigold." A teď jsem se trošku zalekla ale spoelčně s holkama jsem se vydala na podium, kde Blood mluvila nejprve k Izzy. "Izzy, ty jsi při překonávání překážek na lovecké louce spadla z koně. Za trest nám zazpíváš Nonstop od Michala Davida." Pane bože, Izzy zpívá co budu dělat já? "Mellysa a Maki celou jízdu trochu uspěchaly. Za trest nám zatančíte valčík a strávíte hodinu v holinkách. A Marigoldin kůň odmítl skok. Hodinu bude proto chodit s rukama svýzanými za zády." Takže mám v holinkách tančit s Maki.. Vzaly jsme si s Maki holinky a dohodli se, která z nás bude chlap a která holka. Maki byla kluk :D. Musela jsem se u toho strašně smát. Maki pletla kroky a já jsem se na ní dost často kácela. V holinkách se tančilo opravdu blbě. Když jsme dotančili vrátila jsem se k Mustafovi, který vypadal že smíchy umře. "Chovej se trochu dospěle!" Poznamenala jsem se smíchem. "Sorry sestřičko, ale na to že si na Kubě tancovala dost často, tohle vypadalo jako kdybys byla na prvních tanečních." Spražila jsem ho pohledem. "Bych tě chtěla vidět tancovat v holinkách!" Zamračila jsem se a poté pohlédla na podium, kde už Izzy začínala zpívat Nonstop. Né že by jí to nešlo, ale zpěvačka by být určitě nemohla. Poté se posunuly stoly dozadu a vznikl tak prostor pro tančení. "Nechceš si zatancovat?" Zeptal se Mustafa. "Leda za ehm.. Za přibližně ještě tak půl hodiny. V těch holinkách se blbě tančí." Poznamenala jsem. Brácha tedy došel pro pití. "Hele cosis to přinesl?!" Vzala jsme mu skleničku a prohlédla si jí. "Tak to nemůžeš." Zasmála jsme se. "Proč bych nemohl? Asi ti to uniklo, ale jsem už dva roky plnoletý, narozdíl od tebe." Oponoval mi Mustafa. "Jak byses dostal domů? Já nemám řidičák.." Řekla jsem a vypila skleničku vína. Trochu jsem se ošila, bylo to kyselí. Hned jsem schytala od bratra pohlavek. "Blázne.. Neni ti osumnáct, nechlastej!" Řekl výchovně. "Nechápu co na tom všichni vidíte?! Je to kyselí a hnusný. A chutná to jako pivo i když to je víno." Mustafa mi vrazil do ruky džus. "Doufám, že jestli se to vaše ředitelka dozví, tak tě přetrhne..." Řekl a šel si zatancovat s Cassie. Když jsem měla už konečně místo holinek boty na podpadku, šla jsme si s bráchou zatančit a pak jsem vytáhla na parket i Cassie a Clair. "Páni už bude půl jedné." Povytáhla jsem obočí nad časem. Mustafa mne tedy odvezl na Florestu. "Hlavně dobře dojeď. A zítra mi napiš SMSku že si dojel." "Neboj se sestřičko. A taky ti zavolám až budu moct přijed a ukázat ti Horatia." Objala jsem bratra, poté nastoupil do auta a já jsem se vydala na pokoj. Sundala jsem si boty na podpatku, šaty dala na ramínko do skříně, dala si sprchu a unavená jsem zalezla pod peřinu a šla spát.

izzy: Šaty http://galleryplus.ebayimg.com/ws/web/251144801028_1_0_1/1000x1000.jpg + vysoké jezdecké boty :D

,,Marííí" zařvala jsem z koupelny. Zrovna před chvilkou jsem vylezla z vany a snažila si zapnout zip na zádech mých šatů. Ať už jsem si ale strkala ruce za záda jakkýmkoliv možný způsobem,zip stála zůstával ještě hodně dole. ,,Hoří nebo ti došla černá rtěnka?'' Zasmála se kamarádka která se objevila mezi dveřmi. Nasadila jsem pokerface a napočítala do tří. Byla jsme hrozně vynervovaná... sociální úzkost je prostě nepřítel plesů. Chtěla jsem praštit každého kdo měl dnes nějakou vtipnou sarkastickou poznámku,které bych se jinak zasmála. Nicméně věděla jsem že bych toho pak litovala ještě hodně dlouho,takže jsem se snažila se udržet na bezpečném řetěze :D Marigold na tom byla nejspíše ještě o něco hůř... její krušné chvíle nastávaly občas i když na Florestu přicházeli nováčci a vůbec k tomu nepotřebovala hodně lidí. Hon už si taky vybral svou daň a tak byla kamarádka skoro jako vyměněná. Po lehkém prospání po honu začala dělat zvláštní vtipy - vůbec ne Marigoldovské. ,,Mohla bys mi zapnout zip?" poprosila jsem ji. ,,Ale jo..." přivětila a dopla mi šaty. Byly samozřejmě černé ( :D),ve předu kratší a vzadu jsem je měla v polovině lýtek. Kdyby měli menší výstřih neměla bych vůbec nic proti,ale tak co strčit fo nich snad mám co a jednou v roce to přežiju :D Dotáhla jsem si zdobné korzetové vázání v přední hprní části.Pentagram orámovaný rudými růžemy mi na černé šňurce visel kolem krku. Vlasy jsem měla narovnané a místy spletené do miniaturních copánků ve kterých byla sem tam vpletená černá stužka. Původně jsem si říkala že bych si je stáhla nahoru do velkého "ledabylého "culíku a některě prameny nechala orámovat můj obličej,ale pak jsem si řekla že půjdu víc do "folkařiny" :D Na ruce jsem měla spletený kožený náramek. Když jsem se tak na sebe dívala do zrcadla musela jsem uznat že mi to vlastně celkem sluší :D Podlaha mě pořádně studila do nohou,tak jsem rychle přetáhla rty matnou černou rtěnkou a ještě jednou zkontrolovala linky,řasenku a oční stíny (páni takový starosti časro nemívám :D ) a vyběhla z koupelny abych si na nohy nazula vysoké jezdecké boty. Na holých nohou to byl zvláštní,ne zrovna příjemný, pocit. Mezitím už z koupelny vyšla Marigold,vypadala okouzlujícně ! ,,Hmm..víš na co jsem zapomněla?'' ťukla jsem se do čela.,,Na co prosimtě?'' ,,Že nemám tucha jak se jezdí taxíkem'' a byla to pravda... z okna jsem sice viděla jak holky postupně nastupovali do žlutého auta. Taxík byl sice zaplacený a tak stačilo jen na sednout,jenže jen pouhá představa jízdy o samotě autem s někým cizím vyvolávala šimrání v oblasti břicha. ,,Myslím že máme ještě jedno místo v autě tak tě můžem vzít jestli chceš" usmála se na mě. Rozksichtila jsem se úsměvně od ucha k uchu a zadívala jsem se na kabelku která ležela na mý posteli. Budu vlastně něco z toho potřebovat? Asi ne.. . Rozhodla jsem se vyrazit na lehko bez věcí :D Ještě než jsme vyšly,donutila jsem Mari aby se se mnou vyfotila na památeční foto. Ono na galavečer člověk nechodí každý den. Potom už jsme se konečně vyhandrkovaly ven. Mari mluvila se svým dědou a já se koukala na svý jezdceký boty. Kamarádka mě nakonec zatáhla do jejich auta.Propůjčili mi místo u auta jelikož usoudili že jsem vyzáblina...řeknu vám to vždycky "potěší". Naštěstí jsem měla Marigold z jedný strany a Triss z druhý,takže to nebylo až tak hrozné jako kdybych seděla mezi úplně cizíma lidma. Využila jsem času a potichu se začala bavit s Triss. Tu jsem naposled viděla někdy kolem léta... Za chvíli už jsme byli u zámku. Trochu jsem si oddychla když jsem vystoupila z auta a mohla si protáhnout 'křídla'. Zámek vypadal opravdu hezky,příkladná renesanční stavba. Marigoldina rodinka se seskupuje dohromady. Ráda bych se od nich odpojila,ale na to se moc bojím vejít dovnitř tak nějak sama. Moris mě zradil když mi kolem třetí napsal že nepřijde ... nejspíš turnaj v LoLku nebo prostě strach... byl to fajn kamarád ale všemu by dal přednost před společenskou akcí. Byla jsem na to tedy sama... aspoň jsem mohla dělat neviditelný ocas Marigoldině skupince :D Vstoupily jsme dovnitř. Bylo tu celkem dost lidí,ale každý si všímal svého. Vyhledala jsem vozík s občerstevením,jídlo vždycky uklidní :D Kolem mne prošla jedna postaršní paní která mi věnovala poněkud nepříjemný pohled... takový ten :"Vyžeňte z ní toho ďábla" :D No co s takovejma pohledama se člověk musí smířit když chodí na galavečer jak na pohřeb :D Program měl začínat v sedm takže jsem měla ještě tak črvrt hodinky čas. Opodál jsem uviděla Kitty a Stellu .... a taky Olivera který stál kousek od nich a vypadal velice fascinován něčím na Kitty. Když jsem došla k holkám zjistila jsem čím to asi bude. Zrzka zvolila nádherné štay,jenže s výstřihem století a tak měl Oliver rozhodně na co zírat.Trochu jsem ji podezřívala že to udělala speciálně proto aby ho trochu vyprovokovala :D ,,Kde máš ocase Izzátore?'' Pronesla Kitt když mě uviděla. ,,Ále v jeskyni...'' odpověděla jsem než jsem si uvědomila potenciální hrozbu dvojsmyslu... Stella vyprskla smíchy a strhla sebou jak ně tak Kittušáka... ,,Ale dámy,copak je tu tak zábavného?'' Nachomýtl se k nám Oliver... trošinku z něho táhlo tak jsem se radši odporoučela pryč a nechala zrzku s výstřihem aby si snědla co si navařila. Už jsem se začala poohlížet po místečku k usazení. Vyhlídla jsem si sice jedno hezké na kraji řady trošku vzadějc,ale pak jsem mezi již usazenými hosty spatřila Marigoldina dědečka a i moji spolubydlící sedící vedle něj. Sedla jsem si teda vedle ní doprostřed druhé řady. ,,Je to tu krásné že?'' Zeptala jsem se polohlasem Mari. ,,Jo to jo,ikdyž Kaer Morhen bych brala víc'' odpověděla s lehkým zasmáním. ,,Já teda ne... moc fyzické námahy'' konstatovala jsem líně. Na pódiu se mezitím sestavilo komorní trio skládající se z harfistky,houslisty a klavíristky. Začali hrát skladbu kterou už jsem bezpečně znala...Marigold my ji totiž párkrát hrála na klávesy. Byla moc hezká, sice trochu tesknější,ale hezká. Na pódium vyšla Niora v krásných bílých šatech,drezurních rukavičkách a se s frakem přehozeným přes ramena. Vypadala jako kdyby byla první dámou té nejbohatší republiky světa,takhle jsme ji na Florestě moc často nevídali. Hudba se trochu ztišila a Niora začala odríkávat úvodní řeč ve které nás všechny přivítala a taky nám všem poděkovala za to že jsme přišli. ,,Všechny dlouhodobější studentky na Florestě jsou úžasné a skvěle nás reprezentují,ale nejlepší může být jen jeden,chtěla bych tedy vyhlásit uplnynulou jezdeckou sezónu..." To na pódium přišly Sue s Lisou a každá měla podnos. Na to Lisině byly kytice na Sueině trofeje. Jedna z nich byla temně modrá. Byla hrozně krásná. ,,Vyhrát něco z toho to by bylo jako pohádka" povzdechla jsem si toužebně. Pro mě nebyla šance...přišla jsem až v půlce roku a holky se předtím jistě činily ve všech možných závodech takže bych musela být všude první abych mohla mít vůbec šanci ... a to já rozhodně nebyla. ,,Začneme od čestného uznání ... prosím Izzy na pódium" pokračovala Niora. Vytřeštila jsem oči a trochu roztřeseně se zvedla... Marigold mi věnovala povzbudivý pohled zatímco tleskala... vlastně všichni tleskali... tleskali mě... !Vyškrábala jsem se na pódium a přešla za Niorou. Usmívala jsem se jako blbec když jsem si všimla jak se na plátně na pozadí objevila fotka mne a Meteora jak skáčeme červenožlutý kolmák na závodišti Dusot Srdce. Fotka byla z léta a byla přímonádherná.Vzápětí už tam běžel úryvek z FEI cup drezury. Niora ke mě natáhla ruku v rukavičce a já ji nesměle přijala. Potřásla mi jí a podala mi tu nádhernou modrou cenu.Chvíli jsem lapala po dechun než jsem se uklidnila natolik abych přijala gratulaci i od Sue a Toma a mohla přbrat kytičku. Až když jsem se odklidila kousek bokem pořádně jsem si prohlídla trofej i kytičku. Na trofeji byl ve skle černobílý obrázek Meteora a pod ním napsáno "čestná účast v jezdecké sezoně 2014" a také moje jméno. Kytička vlastně nebyla kytička,ale trs čokoládových bonbonů s jakýmsi zeleným čímsi...nejspíš s nějakým salátem :D Niora jako další zavolala na pódium Marigold. Juchů! Zajásala jsem v duchu a po přesunutí kytky do podpaží jsem se pustila do náruživého tleskání. Tak máme každá něco :3 Musíme si upravit místo na trofeje tak abych to měli nějako hezky zorganizované a tyhle naše dvě trofeje měli vedle sebe :D Sledovala jsem jak Marigold přebírá cenu a taky jsem se dívala i na fotky a video-útržky na plátně... Mari potom přistoupila ke mě a na Niora si na pódium pozvala ještě Blood a vítěznou Nadvandy.,,Dámy a pánové,nejlepší jezdkyně sezóny" řekla Niora s hrdostív hlase a ukázala svou levicí na nás. Všechny jsme se společně uklonili a pak se odebrali zpět na svá místa.Potom si Niuš zavolala holky ostatní 'stálé' holky a taky ocenila tři jezdkyně z jiných stájí které přijely na FEI Cup a uspěli v kategorii Externí účastníci. Culila jsem se jak blbec a nemohla se vynadívat na moji cenu. Jenže kam teď s ní? Přece ji nebudu držet celou dobu v ruce... Po vyhlášení sezóny se udělala malinkatá organizační přestávka při níž jsem měla rychlou šanci najít šatnu a uložit si tam kytičku a cenu do bezpečí. Rychle jsem se pak zase vrátila na místo,a právě v čas. Na pódium totiž právě došel Oliver s gumovou koňskou maskou na hlavě. Snad nikomu se nepovedlo udržet klidnou tvář a tak se síní nesl srdečný smích. Když se všichni aspoň o něco málo uklidnili zahájila Niora předávání cen za hon. Jak první si zavolala Kitty,která dostala cenu za lišku a taky Cassie,která ukořistila liščí ocas. Tleskala jsem a taky si slíbila že příští rok se vynasnažím abych lišcí ocas utrhla lišce já :D Niora oběma pogratulovala,nasadila Cass korunku a Oliver jim předal ceny. Jako další šla na pódium Nadvandy,která bude příští rok Masterem. Už jsem si říkala že to bude všechno a budeme moc přejít k té méně slavnostní části večera když v tom Niora zavolala ještě Blood,Marigold,Melanie,Clair a mě. Všechny,značně překvapené až na Blood,která byla Masterkou a tak nějakou tu cenu aspoň na půl očekávala, jsme vystoupaly po schůdcích nahoru a Niora vysvětlila,že i my jsme jeli moc hezky a tak nás chce taky ocenit. Z Olivera trochu táhl alkohol,když nám předával malý liščí ohon se zlatým štítkem. Ten pach,jsem nesnášel,bylo mi z něj špatně a přímo jsem ho nenáviděla k smrti...vzal mi otce. Snad dnes nepotkám víc opilců než je nutné. Všichni jsme pak sešli dolů z pódia,ale Bloodye tam zůstala. Rozpovídala se o honu a o trestech... a jéje z toho pro mě kouká průšvih :D Začínala jsem tušit,že ten můj pád bude zapčítán do restů i přesto že konal o pauze a technicky vzato by tedy nemusel být brán jako trest. Bylo mi jasný že to budou tresty pro pobavení lidí kolem a nic hroznýho to nebude,ale stejně... brr :D Bloodye rozbalila svitek papíru, vypadalo to jako ze starých časů kdy se určitě provinilci četli z podobného papíru, a začala vyjmenovávat … Izzy... sakra byla jsem hned jako první... Marigold … páni ta taky … Maki a Mellysa. Tři emka a jedno íčko pomyslela jsem si... Nadechla jsem se a spolu s Mari jsem vyšla na pódium za Masterkou. Ta se pustila do vyčtení našich přestupků a trestů … prý budu zpívat. V tu chvíli jsem trochu zkameněla,vždycky jsem si chtěla zazpívat před lidma,ale že by to musel být zrovna Michal David a že by tam muselo být více lidí než dva... no to zrovna nejlepší podmínky nebyly. Okrajově jsem zaslechla že Maki s Mell si zatančí a Marigold bude chodit se svázanýma rukama,chudák holka,nejspíš mě bude potřebovat jako doprovod.. Modlila jsem se abych nešla jako první... a moje modlitby byly vyslyšeny! Marigold byly zavázány ruce za zády a holkám se pustila hudba. Stoupla jsem si bokem a sledovala jak se pokoušejí zatančit něco aspoň trochu solidního v holinkách,které jim byly zapújčeny na teď a ještě další hodinku. Mellysa v jednom bodě skladby málem srazila Maki k zemi,když si omylem stoupla na holinku a zakopla. Lidi se smály a holky taky... a když dotančili tak všichni tleskali. Začala jsem trošku panikařit... ještě že to bylo karaoke. Bloodye ke mně natáhla ruku s mikrofonem a popostrčila mě dopředu k mikrofonu. Z reproduktorů se začala ozzývat prazvláštní hudba... nejspíš se jí říkalo disco (:D)... a na obrazovce naskočil text. Najednou jsem si vzpomněla co to je.... tohle jsem měla celkem ráda ve školce,když nám to hrály na takové té malinkaté ''diskotéce'' na školce v přírodě. Byla to jedna z těch které se vám zasekly v hlavě a nešli dostat ven... teď už mi tak super nepřišla. ,,Tátovi nesmím zkřížit krok,
pro něj jsem pouhej diskocvok,
pro mámu pořád jen dítě jsem.
Brácha ten hlídá jen svůj džob,
stal se z něj velkej pán a snob,
kdo jsem já, to nemaj ponětí. '' začala jsem pomalu a rozvážně. Naštěstí nikdo nevypadal že by mu můj zpěv drásal uši tak to bylo v pohodě. Chápala jsem že si z toho lidi mají dělat srandu a chtěla jsem to zazpívat srandovněji než už to bylo,ale moje funkční ucho mi to nedovolovalo. Prostě jsem zpívala jak nejlíp uměla a víc než srandovně to znělo vážně... dokud nepřišel ''Vítr hurikán''... nad tou frází jsem se totiž musela zasmát,jelikož to znělo … no jako od Michala Davida a podobných ''starců'' v hudebním oboru :D Pak přišl refrén. ,,Já chci žít
Nonstop,
krásně a nonstop
a s tím, co přijde
mám chuť se rvát.
Nonstop,
já chci žít nonstop
a s tím, co přijde
mám chuť se rvát. '' počáteční nervozita mě přešla a tak jsem se začala i usmívat a dělat že to prožívám aby to vypadalo aspoň trošku komicky. Ikdyž spíš z toho vznikly docela tragické pohyby... a to se možná lidem zalíbilo,jelikož se kdosi v přední řadě uchychtl. Následovala jedna další klidná sloka a pak zase refrén. Když se začal opakovat zvedla jsem levou ruku a pokynula ostatním aby se přidali ke mně. Nejdřív se nikomu nápad moc nezamlouval,ale pak se někde z prostřed ozval druhý hlas a pak třetí a čtvrtý a najednou zpívali všichni a dokonce i ředitelka. Měla jsme dojem že z mého trestu se jakýmsi zázrakem stalo spíše společné halasení staré disco odrhovačky se mnou v čele. To se mi to zase něco povedlo :D Písnička pomalu dohrála a já jsem vsadila mikrofon do držáku a radši rychle zmizela z pódia. Zatímco jsem scházela dolů lidi tleskali a to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Marigold do mě šťouchla ramenem a řekla že to mám místo objetí. Zasmála jsem se a šťouchla ji ramenem zpátky :D Niora ohlásila přestávku než se přestaví stoly a nachystá se kapela. Nahrnula jsem se ke stolku s občerstvením. Marigold šla za mnou,se zavázanýma rukama toho moc nezmohla tak jsem jí slíbila že jí budu dělat doprovod. Teda hned potom co se najím. Nepříjemný moment přišel když jsem se snažila nakrmit kámošku chlebíčkem který se jí hrozně zalíbil. Vůbec jsem se jí nedivila,dívat se jak ostatní jí a sama nemít čím si to podat....asi bych se zvencla. Ta blbá věc na tom byla že Triss to přišlo ohromně vtipné a tak jsem se pravděpodobně navěky stala součástí Marigoldovicovic (na příjmení jsme nikdo nehrály,tak jsem jim tak prostě začala říkat) rodinných alb :D Doufejme že se sestře mojí spolubydlící podaří ztratit mobilní data dřív než si tu fotku zálohuje nebo vytiskne :D Půlhodinová přestávka uběhla rychle a tak jsme se brzo vrátily před pódium a vyčkaly až Niora vyhlásí volnou zábavu. Můj plán byl poslechnout si pár písniček,počkat až si Mari odpyká trest,jít se projít ven a potom se vrátit hezky do bezpečí pokoje na Florestě. Rodovia Devilment hráli opravdu dobře. Někdy to byly i trochu rockovější písničky,sice pořád ne úplně můj styl ale lepší než nic :D Trochu jsem si ve stinném koutě "zatančila". Donutila jsem Mari aby se ke mě přidala a vypadala že si to nakonec přeci jen celkem užívá,ikdyž nikdo nemohl říct že by to nevypadalo vtipně,vzhledem k tomu že čas trestu jí stále ještě běžel. ,,Já bych si tak ráda zazpívala i něco jinýho jak Nonstop" povzdechla jsem si a koukla se toužebně na pódium.,,Tak padej nahoru třeba tě nechaj" nadhodila Mari. ,,Ježiš ne! Zbláznila ses?!" zhrozila jsem se. ,,Dneska už si to jednou zvládla,proč ne i podruhý?" ,,Protože ... no... já ...nevím'' vyžblemtala jsem nervózně. ,,Ale no tak,běž honem! Budu tě odsud podporovat!" Kamarádka vypadala že je opravdu rpzhodnutá mě na pódium vytlačit ikdyž to znamená že by tam musela na chvíli taky. Nechala jsem kapelu odehrát dvě písničky než jsem se odhodlala. Na pultu s občerstvením jsem našla jeden zapomenutý drink,obezřetně jsem se rozhlédla a ať už to bylo cokoliv nalila jsem to do sebe. A že to bylo pěkně hnusný. Tak holka,když přežiješ sklinku alkoholu zvládneš všechno. Alhokohol pro mě byl jakási odporná nepřekonatelná věc od tý doby co táta začal být závislý a dneska večer jsem byť jen trošku,jen tak kopla do sebe. V porovnání stím je všechno opravdu hračka. Vzala jsem to oklikou na pódium tak aby si mě všimlo co nejmíň lidí a zamířila k bubeníkovi,který zrovna neměl co dělat vzhledem k tomu že píseň kterou právě hráli byla bez podtextu či sól bubnů. Když jsem byla blízko něj,zjistila jsem že je vlastně celkem hezký. Měl dlouhý hnědy vlayy,trošku toho chmýří na bradě :D přívětivé oči a úsměv na tváři. Měl na sobě oblek ale přes židli na které seděl měl přehozenou koženou budnu z nášivkami metalových kapel a ostny. Nemohla jsem si nevšimnout červené nášivky Ensiferum. ,,Uhm,ahoj,Já jsem Izzy,nemohla bych si s váma zazpívat" naklonila jsem se k mladíkovi přes soupravu bicích abych nemusela mluvit moc nahlas. ,,Nazdar holka,to záleží na tom jestli umíš zpívat" řekl s úšklebkem. ,,Kdybych neuměla tak se neptám" povzdechla jsem si. ,,Oukej oukej, umíš Mad World? Tu totiž hrajem jako další" ,,Není to úplně můj styl,ale znám a umím" usmála jsem se a napřáhla ke klukovi pravici.Ten ji ochotně přijal a když ostatní dohráli písničku domluvil mi místo zpěvačky. Kolena se mi roztřásla když jsem šla dopředu k mikrofonu,ale když zazněly první tóny a já pustila do vzduchu první slova nervozita odešla. Spíš zůstala na místě a čekala na mě až se vrátím zpátky z malé koncertní dovolené. Mad World...jak už jsem řekla bubeníkovi nebyl to můj oblíbený styl písně a přesto se mi zpívala dobře. Snad proto že jsem se dokázala vžít do pocitů které nesla a chápala význam jejího textu. Byl to ploužákovatější typ písně a pár párů se v sále chytlo a tančili spolu pomalu po parketu. ,,Maaad woooorld" vydechla jsem do mikrofonu naposled a vzhlédla k publiku které tleskalo. Usmála jsem se a krátce poděkovala kapele. Nervozita si mě zase našla. Odklidila jsem se dolů z pódia a našla Marigold. Trest jí během těch pár minut co jsem byla na pódiu už skončil a tak mě tentokrát už mohla obejmout. Poděkovala jsem jí za to že mě donutila na to pódium jí. Kapela mezitím sputisla jednu ze svých písní. Byla výborná to jsem musela uznat. Postupne jsem se probloumala další hodinkou galavečeru. Už jsem se chtěla jít projít ven když mi někdo zaklepal na rameno. ,,Smím prosit?" Byl to bubeník. ,,Když mě naučíš tančit" řekla jsem s lehkým úsměvem.,,Jestli na to máš takový talent jako na zpívání tak ti to pravděpodobně půjde líp než mě" usmál se na mě okouzlujícně. Na lichotky jsem nebyla zvyklá a tak jsem se začervenala. Po sekundě zvažování jsem mu podala ruku a nechala se odvést na parket. Moc lidí už nrtančilo,otce a dědečky studentek to přestalo bavit a páry se přesunuli ven nebo k občestvení. ,,Víš,když se mnou chceš tančit možná bys mi mohl prozradit tvoje jméno'' nadhodila jsem nenuceně. ,,To bych pravděpodobně měl. Jsem Wolf,Wolfgang abych byl přesný,ale říkej mi Wolf'' ,,Páni'' řekla jsem udiveně. ,,Jo,moje máma měla celkem slabost pro Mozarta když mě čekala'' odpověděl. ,,Wolf je krásný" usmála jsem se na něj když jsem si všimla že ho ten Mozart znejistil. Usmál se zpátky a potom se se mnou pustil do tance. No šlo mi to-to nemohu říct,nicméně nebylo to zase tak hrozné jak jsem čekala. Wolf musel po chvíli odejít odehrát ještě jednu písničku ale pak měl padla a tak jsme vyrazili ven. Vzduch byl studený ale zároveň osvěžující. Byla jsem celkem nervózní. Přeci jenom jsem byla sama venku za chladné noci s klukem kterýho jsem poznala skoro před pěti sekundama. Přiložila jsem si ruce křížem na holá ramena. Jaksi jsem opoměla bundu vevnitř. Wolf si všiml a položil mi na ramena svoji koženou bundu.,,Páni,člověk by nevěřil jak jsou tyhle věci těžký... a teplý" řekla jsem když na mě dopadla plná tíha bundy. ,,Člověk si zvykne" řekl bubeník a jemně pokrčil rameny. Zastavili jsme se u fontánky na nádvoří. Opřela jsem se o ni,abych nemusela jen tak stát. ,,Hele Ryby!" Ukázala jsem k obloze když jsem na obzoru spatřila souhvězdí které bylo mým znamením ve zvěrokruhu a nebývalo moc často vidět. To musí být nějaké znamení :D :D Povídali jsme si s Wolfem dlouho a dlouho. Byl moc fajn. Ukázalo se že hudební vkus máme podobný,je o dva roky starší,je to milovník koček a spousta dalšího. Taky jsme si vyměnili mobilní čísla. Za nějakou dobu odbili velké hodiny které zámek měl půlnoc. Byl čas se vrátit. Vrátila jsem se s Wolfem dovnitř a vyzvedla si věci v šatně. Na mobilu jsem měla esemesku od Marigold že už jela...před hodinou apůl. Vyšli jsme ven a Wolf slíbil že se mnou počká na taxíka. Když konečně dojel otočila jsem se k bubeníkovi a chtěla se rozloučit. Dřív než jsem ale stačila něco říct,Wolf se naklonil ke mě a přitiskl mi rty na rty. Vytřeštila jsem oči a moje pravice mu instinktivně vrazila facku. Okamžitě jsem pár kroků odcouvala a byla zděšená svým vlastním chováním. ,,Promiň...já....nikdy...první pusa...promiň....nevím co to... promiň" začala jsem horlivě blekotat. Dlouhovlasý mladík se tvářil zmateně a ruku měl přitisklou tam kde jsem mu před chvílí vrazila já tu svou. Nanic jsem nečekala,otočila se a nasedla do taxíku. Vždycky všechno zkazím,to jsem prostě já,to je prostě Izzy, povzdechla jsem si a opřela se hlavou o okno taxíku.

clair: Šaty: http://www.i-radost.cz/images/plesove-kratke-saty-kolova-sukne_02.jpg
Boty: stejné jako jsou u šatů
Bílé rukavice a náušnice ze závodní sady

Shodila jsem ze sebe oblečení a vklouzla jsem do sprchy. Na vlasy jsem si dvakrát nanesla šampón, poté jsem ještě použila kondicionér. Úplně nakonec jsem se ještě umyla sprchovým gelem a vylezla ze sprchy. Osušila jsem se a zabalila se do ručníku. Při čekání jsem si zatím nalakovala nehtíky. :D V koupelně jsem si vyfénovala vlasy a oblékla si čisté oblečení. Šaty mi mamka měla přivézt každou chvíli. Přesně v ten moment mi pípla smska od mamky. Rychle jsem na sebe hodila svou novou bundu a vyběhla jsem ven. “Znovu ahoj mamčo, máš ty šaty?” vyptávala jsem se a ona na nic nečekala a z auta vytáhla obal se šaty. “Díky mami.” objala jsem ji a šaty si převzala. “Uvidíme se později. Jo, a pojedu s Vicky a jejím tátou, nevadí?” ještě jsem se ohlédla, mamka jen s úsměvem přikývla a zase odjela. A já zamířila zpátky na kolej. Vběhla jsem do pokoje a pohlédla na šaty mé spolubydlící. Ty své jsme položila na postel. “To jsou pěkné šaty!” vykřikla jsem v tu chvíli. Ona je však rychle poklidila. “Co je? Měla by ses začít chystat. Ještě sis ani nepřipravila vlasy, prostě nic.” “Asi nepůjdu” byla jen její odpověď. “Mellyso! Ty musíš jít!” Trvala jsem na svém. Nedokázala jsem si ani představit, že by Mell nešla s námi a raději zůstala tady. “Je tam zábava, uvidíš.” Přemlouvala jsem ji, ale když jsem viděla, že to s ní ani nehlo, opět jsme vyběhla z pokoje. “Musíš mi pomoct!” křikla jsem na Cass. “Co se děje?” zeptala se nechápavě. “Mellysa nechce jít na galavečer.” V rychlosti jsem ji informovala a pak jsem se i s ní vrátila do pokoje. "Mell, proč nechceš jít?" "Protože proto.." "Že ty neumíš tančit?" "Co no dovol? Každý Kubánec strávil několik let svého života tancem. Neumíme si život bez hudby a tance představit. Tam umí snad i 4 leté dítě tančit Salsu a jiný tance!" "Tak proč teda nechceš jít?" Vyzvídala Cassie. "Nesnášim šaty!" Když tuhle větu dořekla, přiskočila jsem ke skříni. "A tos ani neviděla jaký šaty jí přivezl její táta až z Kuby!" Vykřikla jsem a ze skříně jsem vytáhla krásné žluté šaty na ramínku. “Běž si je obléct! Chci tě v nich vidět!” Rozhodla Cass. “Jsou úžasný! Vypadáš jako kanárek, ale jako roztomilý kanárek.” “Taky si myslím.” plně jsem s ní souhlasila. Šaty byly opravdu nádherné. "Ne, vypadáš úžasně. Stydím se vedle tebe stát.” Dodala ještě Cassie. “Nevím. No mám tam jít?” Zeptala se dívka v dlouhých šatech a já bez myšlení přikývla. “Jo” A stejně tak Cassie. "Dobře, půjdu tam!” Jakmile Mellysa zmizela v koupelně, s Cass jsme si plácly a já si uvědomila, že ještě nejsem pořádně nachystaná. Zatím jsem měla pouze umyté a vyfénované vlasy a nalakované nehty. “Ježiši, jak já to jen stihnu” zanaříkala jsem si a pohlédla jsem na své nové šaty. Strašně se mi líbily. Opatrně jsem je rozbalila a sundala si své dosavadní oblečení. Nejdříve jsem si oblékla silonky, přeci jen byla zima. A pomalu jsem si nasazovala, poté jsem si však uvědomila, že si je sama nezapnu. “Mellyso!” zavolala jsem hlasitě na kamarádku, která vystrčila hlavu z koupelny. “No?” Zeptala se. “Pojď mi prosím zapnout šaty.” “Jasně” přikývla a přistoupila ke mně zezadu. A šaty mi zapnula. “Díky.” Usmála jsem se a ona s mávnutím ruky zmizela zase v koupelně. Teď už mi zbývaly jen dvě věci. Provést něco s vlasy a nalíčit se. Vlasy jsem si v pokoji nakulmovala a pustila jsem se do líčení. Korektorem jsem zakryla pár nedokonalostí mé pleti a zapudrovala ho. Pokračovala jsem bází pod oční stíny. Stíny jsem použila světlounce modré. Nezapomněla jsem na řasenku. Linky jsem si dělat nechtěla, nikdy se mi moc nelíbily, hlavně, když jsem si je dělala sama sobě :D. Rty jsem si natřela balzámem a poté jsem si je přetřela světlou rtěnkou. “Boty!” Uvědomila jsem si najednou a vzala jsem krabici, kterou jsem měla položenou u postele. Z ní jsem vytáhla krásné černé boty na podpatku. “Bože, proč já si jen vybírala tyto boty.” zanaříkala jsem tiše. Rozhodla jsem se, že si je obuji až později. Nasadila jsem si naušnice ve tvaru podkov a náramek, který mi ladil k barvě laku. U stolu jsem si trochu nakulmovala vlasy a pohlédla jsem na Mell, která očividně něco hledala. “Clair. Neviděla si ten můj prstýnek od…” Odmlčela se. “Co? Prytýnek? Od koho?” Začala jsem okamžitě vyzvídat. “Ále od nikoho..” Zakroutila hlavou dívka, ale já se tak snadno nevzdávám. “Ale Mell! Od koho je? A jaký prstýnek vůbec?” Při kladení otázek jsem si stejně jako ona vytáhla bílé závodní rukavice, které jsem položila na postel. “Tak jak vypadám?” zeptala se mě Mell a já zvedla palec. “A co já?” Ona mě ujistila, že mi to sluší. Zapnula jsem si řetízek s podkovou, který mi celkem ladil k náušnicím. Řetízek jsem však dostala od sestry k Vánocům a náušnice jsem měla ze závodní sady.
Nasadila jsem si bílé závodní rukavice, nazula si botky a mohla jsem vyrazit. Tedy ne tak úplně. Ze skříně jsem si vytáhla kabát a pohlédla jsem na Mell. “Hele, já už pojedu. Uvidíme se tam, a zapomeň na to, že by jsi zde zůstala.” Začala jsem jí naoko vyhrožovat a do malé kabelky jsem hodila ještě mobil a klíče od pokoje, také jsem nezapomněla na svou mini peněženku, normální by se do kabelky nevešla :D. “Zatím” křikla jsem ještě za dívkou a vyrazila jsem směrem na nádvoří.
Na nádvoří již stálo černé Volvo a u něj Vicky. Její otec bezpochyby seděl uvnitř. “Ahoj VIcky!” opatrně jsme objala znovu kamarádku. “Tobě to strašně moc sluší!” Oznámila jsem jí nadšeně. Opravdu vypadala nádherně. “Tobě to ale sluší víc.” oplatila mi úsměv a já jen zavrtěla hlavou. “Uznej, že vypadáš lépe ty.” Trvala jsem dále na svém. “Ne” “Ale ano” Ještě chvilku jsme se dohadovaly o tom, že lépe vypadá ta druhá. Nasedly jsme do auta a mohli jsme vyrazit. Už jsem se nemohla dočkat. Cesta uběhla opravdu rychle, s Vicky vše ubíhalo až moc rychle. Zanedlouho Volvo zastavilo. “Tak dámy, dorazily jsme k cíli.” otočil se na nás otec Vicky a náš dnešní řidič. Vystoupila jsem tedy a spatřila jsem zámek. Před ním na nás již čekala moje rodina s Denisem. “Tak se opět shledáváme.” začal šaškovat okamžitě Denis. “Nepůjdeme dovnitř?” zeptala se Vicky, která na sobě měla krátké, červené šaty. “Jasně” přikývla jsem a naše skupina vyrazila dovnitř. Odložili jsme si bundy či kabáty a zamířili jsme do sálu. Moje matka a otec Vicky se usadili u stolu pro dva a my ostatní si zabrali stůl pro pět hned vedle. “Program začíná až v sedm, nezajdeme si pro něco na pití?” navrhl tentokrát Denis. Všichni, až na mého brášku jsme se zvedli a zamířili k jednomu baru. “Ty s námi nejdeš?” zeptala jsem se ho a on se pomalu zvedl. “Ale jo, jdu.” Usmál se. “Co se děje bráško?” zeptala jsem se ho znovu. “No, tobě stejně nemá cenu lhát.” “No to teda nemá, povídej.” “Já, jen se mezi vámi cítím divně. Jsem mezi vámi nejstarší a nechápu, jak třeba tebe, Míšu a Vicky může bavit povídání o šatech, které máte na sobě. To je lepší, když už si povídáte o koních.” Vymáčkl se konečně. “Tak já ti slibuju, že o šatech se už bavit nebudeme. A případně si povídej s Deným.” Popostrčila jsem ho k baru a objednala si limonádu. Vrátili jsme se ke stolu a opět jsme zahájili konverzaci. A nezapomněli jsme pomalu ujídat dobroty, které na stole byly.
Ani jsme se nenadáli a sálem se rozezněla hudba. Všichni se utišili. Upřela jsem pohled na pódium, na kterém se po chvilce objevila Niora v krásných bílých šatech. Ruce měla skryté v bílých rukavičkách a přes ramena měla přehozený drezúrní frak. Vypadala dokonale. Nejdříve nás všechny přivítala, poděkovala za účast a poté přešla k prvnímu bodu dnešního večera. Pohlédla jsem na Sue, která měla podnos s cenami a poté na Lisu, která měla zase podnos s nějakými kytičkami. Kytičkami s čokoládou. Tím pádem jsem na kytičku dostala okamžitě chuť. Kdo taky ne, že? :D
Niora nejdříve poprosila o příchod Izzy, která dostala čestné uznání a jednu z těch ňamózně vypadajících kytiček. “Dále poprosím Marigold, která se umístila třetí.” Na plátně se objevily útržky ze závodů, které Marigold s Bouří absolvovaly. Niora ještě jejich úspěchy vyjmenovala a pokračovala. “Nyní bych poprosila Bloodye, která se po loňském prvenství posunula na druhé místo, ale i přes to má být na co hrdá.” Niora se usmála, Blood byla předána cena s kytičkou a poté se postavila vedle ostatních. Nejlepší jezdkyní této sezóny se stala Nadvandy. Všem jsem to moc přála. “Tímto vám ještě jednou představuji nejlepší jezdkyně této sezóny.” Niora, stejně jako všichni ostatní, zatleskala. “Teď ještě poprosím Clair, Kitty, Mellysu, Ell a Maki, aby se dostavili sem na pódium.” Jakmile jsem zaslechla své jméno, pomalu jsem se zvedla a zamířila jsem k Nioře. Všechny jsme si převzaly kytičky a poté jsme zamířily na svá místa. “Jseš skvělá.” řekla mi Vicky a všichni u stolu souhlasili. “Nope, nejsem skvělá. Jsem jen normální osoba.” ušklíbla jsem se. Byla jsem za ně všechny moc ráda. Podívala jsem se k vedlejšímu stolu. Mamka se na mě povzbudivě usmála. Ochutnala jsem jeden čokoládový bonbon. Všem u stolu jsem nabídla, nezapomněla jsem ani na mou mamku či na otce Vicky. “Ještě jednou všem gratuluji a přeji, aby se vám v následující sezóně dařilo stejně či ještě více než dosud. Nyní bych za mnou ráda přizvala vrchního lovčího letošního honu, tedy Olivera Pattersona” Ten se však neobjevil. Zaslechla jsem i Niořinu poznámku mimo mikrofon o tom, že by byl Kabriolet určitě spolehlivější. Musela jsem se zasmát. Nakonec se však konečně objevil. V bílém obleku a gumovou maskou koně. Všichni v mé blízkosti se začaly smát, stejně tak i já. Když jsem pohlédla se smíchem na Nioru, zjistila jsem, že je celkem překvapená.
Když se všichni celkem utišili, začaly se předávat ceny. “Nejdříve poprosím letošní lišku Kitty, aby si přišla převzít cenu. “A královnou letošního honu se stala” na chvíli se odmlčí, poté však řekne jméno jedné ze studentek “Cassie”. Okamžitě jsem začala tleskat. Cassie dostala krásnou korunku. “A Masterkou příštího honu se stane Nadvandy.” Nadvandy se po chvilce objevila na pódiu. Poté Niora ještě zavolala Izzy, Marigold, Melanii, Blood a mě. Převzaly jsme si menší liští ocásky jako čestné uznání za naše dnešní jízdy. A pak jsme se vrátily na místa. “Vidíš, že jsi skvělá?” začala opět Vicky. “Tss. Ty jsi skvělá. Vy všichni jste skvělí.” usmála jsem se na ně a pohlédla jsem na Blood.
Blood jako jediná ze studentek zůstala na pódiu a převzala si mikrofon. “Prosím, aby se dostavily Izzy, Mellysa, Maki a Marigold.” Počkala, až se studentky postaví na pódiu a pokračovala. “Izzy spadla z koně při překonávání jednoho skoku. Za trest nám zazpívá Nonstop od Michala Davida.” Blood se na chvilinku odmlčela a poté pohlédla na Maki a Mell. “Mellysa a Maki uspěchaly své jízdy, takže za trest nám zatančí valčík a hodinu budou chodit v holinkách. Poté tu máme ještě Marigold. Její kůň odmítl skok. Za trest bude mít hodinu svázané ruce za zády. Mell s Maki po chvilce začaly tančit. V holinkách to muselo jít asi hodně blbě, jak jsem z jejich pohybů usuzovala. :D Při jejich tančení jsme se u stolu opět celkem nasmáli. Nemohli jsme si pomoci. Jakmile holky dotančily, šly se v holinkách usadit. Nyní přišla na řadu písnička Nonstop v podání Izzy. Bylo to další vtipné zpříjemnění večera. Musela jsem ale uznat, že lépe bych to nezazpívala. :D Koutkem oka jsem pohlédla na Marigold, která již měla svázané ruce. Nezáviděla jsem jí, věděla jsem, jaké to je, nemít jakoby ruce. Byť já jsem měla minulý rok jednu ruku naštěstí volnou, zato jsme byly svázané tři. :D Ta vzpomínka mě rozesmála.
“Čemu se zase směješ?” Ozval se tentokrát Denis. “Ále, jedné vzpomínce.” Mávla jsem rukou a dopila jsem limonádu. Jakmile Izzy dozpívala, Niora ještě něco řekla a poté se sál začal přestavovat. Naštěstí jsme seděli u stolu, který se přesouvat nemusel. “Jdete si někdo ještě pro pití?” Zeptala jsem se a zvedla se od stolu. Zvedla se jen Vicky. “Za chvilku jsme zpátky.” Řekla jsem jim ještě a s kamarádkou jsem opět zamířila k nejbližšímu baru. Objednaly jsme si limonádu a chvilku jsme si povídali. Pak jsme se vrátili za ostatními. “Hej Clair, nikdo mi tady nechce říci, jak jsi se s Vicky vlastně poznala. A ty jsi mi to nikdy ani neřekla.” Denis na mě upřel svůj bádavý pohled. “To je na dlouho.” “Myslím, že času máme dost.” Odpověděl pohotově. Pohlédla jsem na Vicky, která jen s úsměvem kývla. “Tak začalo to tím, že jsem jela s Florestou do Palmového resortu, bylo to v létě, hned po mém přijetí.” A slovo jsem předala Vicky. “A já jsem tam byla s rodiči a bratrem. A učili mě golf, který mi mimochodem vůbec nešel. No a vlastně tak jsem se s Clair seznámila.” Vicky smíchem nemohla mluvit a tak jsem opět pokračovala já. “No, tahle osoba tím chtěla říci, že mi málem způsobila otřes mozku či možná něco horšího tím, že její odpálený míček letěl přímo na mě.” Chápala jsem, proč se Vicky smála. Bylo to směšné. “Jak se to jen mohlo stát?” zeptala jsem se jí proto nechápavě. “Já nevím.” Niora ještě oznámila, že je volná zábava a poté zase někam zmizela.
V sále začala hrát kapela a na parket, který vznikl po odklizení spousty stolů, začalo tančit několik lidí. Vicky, Denise a Míšu jsem vytáhla na parket. Bráška však nechtěl. Byť jsem chtěla čas trávit i s ním, nechtěla jsem si nechat ujít další zábavu. Občas jsme se zastavili u stolu, napili se, dali si jednohubku. Poprvé jsme také zjistili, že si můj malý bráška našel asi jinou zábavu. Když jsme se rozhodli, že si dáme chvilku pauzu, objevila se Mellysa, takže jsem si stejně neodpočinula. Přeci jsem ji nemohla odmítnout. :D Co bych to byla za kamarádku. Byla jsem opravdu ráda, když jsem se posadila na pohodlnou židli u našeho stolu. “Clair, myslím, že už budeme muset jet.” znenadání promluvila moje sestra Míša. “Říkala mi to mamka.” Dodala ještě a já se smutně usmála. “Vážně? Tak brzy?” “Clair, znáš mamku. Je půl dvanácté.” Pokrčila rameny a já kývla. “Jasně, že znám.” “Takže já budu muset taky.” Zamyslel se nahlas Denis. “Hele, jestli chceš, můžeš jet s námi. Stejně jsem s Clair domluvená, že ji vezmeme zpátky na Florestu. A stejně jsme jako vy ubytovaní v Rodovii.” “Vážně? To by bylo super.” “Jsme domluvení.” Vicky se zvedla a šla ještě za svým tátou. “Tak my už musíme.” Když se Míša s Luisem, který se odněkud objevil, zvedla, zvedla jsem se také. Doprovodila jsem je do šatny a poté i ven. “Měj se hezky Clair. Určitě ti zítra zavolám.” Mamka mě objala a já objala ji. “Škoda, že už musíme jet, ráda bych tu zůstala déle, ale znáš to.” Mávla rukou moje starší sestra Míša. Objaly jsme se. “A mě neobejmeš?” zajímal se bráška. “Ale jasně, že jo. Jsi přeci můj malý bráška.” Objala jsem ho a on se jen ušklíbl. “Malý bráška? To teda ne. Nejsem malý!” “Tak dobře.” Uklidnila jsem ho a se všemi jsem se ještě rozloučila. Chvilku jsem mávala za odjíždějícím autem a pak jsem se s povzdechem odebrala do zámku. Využila jsem volné příležitosti a ještě si odskočila na toaletu a pak jsem konečně zamířila do sálu.
Otec Vicky si přesedl k našemu stolu, aby tam nemusel sedět sám. Vicky a Denis tam však stejně nebyli. “Ještě jsem ti ani nepogratuloval Clair. Takže ti gratuluji.” Usmál se, když viděl, jak se rozhlížím. “Děkuji.” Kývla jsem a posadila se. V tu chvíli se objevila rozesmátá Vicky s Deným. “No konečně jsi tady Clair. Pojď s námi tančit.” Ani jsem se nenadála a už mě táhli na parket. Ještě nějakou dobu jsme tančili. Čas utíkal a my ho nevnímali. “Myslím, že je čas k odjezdu.” Zaslechla jsem hlas, který jsem okamžitě poznala. Otec Vicky. “Proč?” Zeptali jsme se nechápavě. “Je pět minut po půl jedné.” Oznámil nám. Já si všimla, že ze sálu opravdu zmizelo dost lidí, ale spoustu jich tu také ještě byla. “Eh, aha. Nějak jsme ten čas přestaly vnímat.” Pokrčila rameny Vicky a všichni jsme se vrátili ke stolu. Dopila jsem limonádu a společně jsme zamířili k šatně, kde jsme měli uložené kabáty či bundy. Rychle jsem si kabát navlékla a počkala na ostatní. Společně jsem vyšli před zámek. Do tváří mě začal bičovat chladný vítr a tak jsem se trochu víc zachumlala do kabátu a zamířila jsem k Volvu. S Vicky jsme si sedly dozadu, osoby mužského pohlaví jsme poslaly dopředu. :D
Celou cestu jsme živě debatovaly o tom, co se bude v brzké době dít, kdy se zase uvidíme a podobné věci. “Clair. Jsme na Florestě, jestli jsi to nepostřehla.” Otočil se na mě řidič a já přikývla. Vystoupila jsem, stejně jako ostatní. “Clair. Bude se mi stýskat. Musíme se zase brzy vidět.” Objala mě Vicky. “Hele, zavoláme si večer přes skype, jo?” ujistila jsem ji a objetí jsem jí opětovala. “Tak si to tu užij. A nezapomeň na svého starého kamaráda.” šťouchl do mne Denis. “Kdo mi mohl zapomenout.” Ušklíbla jsem se nadšeně a na oplátku jsem do něj taky šťouchla. “Mějte se” řekla jsem všem na rozloučenou a počkala jsem, až černé Volvo zmizí z dohledu, což se stalo vcelku brzy.
Rychle jsem zamířila na pokoj. Mellysa trčela v koupelně a tak jsem si sundala boty a šaty jsem uložila do skříně. Boty jsem schovala a pak jsem vděčně pohlédla na své boty do stáje. :D Usmála jsem se na Mell a zapadla jsem do koupelny. Rychle jsme se osprchovala, odlíčila a vyčistila si zuby. A unaveně jsem padla do své měkkoučké postele.

marigold: Šaty - http://www.foxgown.com/uploads/product/2012/8/Strapless-a-line-tulle-prom-gown-with-wild-feathered-b odice.jpg

Boty - https://www.bridalshoesca.com/images/P/Peach-Black.jpg

Zdobení - http://img.genclassifieds.com/upload/Beautiful-elegant-wedding-prom-rhinestone-costume-jewelry-neckl ace-set-23283.jpeg

+ černé jezdecké rukavice



"Jsi si jistá, že v tom nebudeš vypadat jako vrána?" škádlil mě děda, když mi z auta konečně předal moje šaty na dnešní galavečer, pěkně v obalu. Viděla jsem je zatím jen na obrázku, tak mě užírala zvědavost, jaké asi budou v reálu.
"Ne. Budu vypadat jako černý páv. A boty?" odvětila jsem trochu rozmrzele, protože jakmile mi zůstaly šaty v rukou, uvědomila jsem si, že budu na akci plné lidí...
"Tady je máš. I s malým překvapením v krabici." mrkl na mě. Samozřejmě, že jsem to nevydržela a podívala se rovnou.
"Ach né, já nechcu podpatky." zaúpěla jsem a rozčileně si dokonce přidupla. Sakra, tenhle divný druh nervozity se mnou dělá divné věci...
"Máš dlouhé šaty, chceš si je snad poupat? To by bylo ještě horší, než kdyby ses přerazila jenom na podpatku." pronesl pořád se smíchem. Zamručela jsem cosi nesrozumitelného v odpověď, vyšlo z toho nakonec jen nevrlé poděkování a vyrazila jsem na pokoj.
Když jsem otevřela dveře, slyšela jsem vodu z koupelny, Izzí byla nejspíš ve vaně. Rozložila jsem si šaty na postel a chvíli se na ně jen tak zasněně dívala - že bych já, která měla k sukním a šatům přirozený odpor, měla na sobě opravdu něco tak... tak... odetovského?
Otevřela jsem krabici a vytáhla z ní černé boty. No, snad se na tom nepřerazím... zkusila jsem si je nasadit, zatímco jsem seděla na postely a udržet se na nich alespoň při tom sedění. Pak pár kroků, projít se...
"Maríí!" ozvalo se z koupelny. Těžkopádně jsem naklusala za Izz, přičemž jsem se málem zabila, a uviděla jí s rozeplým zipem, jak čeká na záchranu :D
"Hoří, nebo ti došla černá rťenka?" zasmála jsem a rychle zase zmlkla, když po mě kamarádka hodila nevraživým pohledem. Pomohla jsem jí zapnout zip a pořádně si jí prohlédla, snažíc se zachovat neutráln výraz, abych jí ničím ještě víc nevynervovala :D
Ačkoliv jsem gothic stylu nikdy moc neholdovala, k ní to zkrátka sedělo. Rudé vlasy výrazně kontrastovaly s černými šaty, přesto je dokonale doplňovaly a ladily k nim. Místy zapletené do copánků s černými stuhami, lemovaly obličej namalovaný do temných barev. Vypadala děsivě, ale fascinujícně a úžasně jí to slušelo.
Když opustila koupelnu, popadla jsem svoje věci a šla se nasoukat do šatů. Sprchu jsem si dávala hned po honu, před svým krátkým šlofíkem. Proto stačilo na sebe hodit alespoň teplejší silonky, ať po cestě nezmrznu, dostat na sebe ten svůj zázrak a namalovat si oči nějak přijatelně, do šedých a modrých odstínů. Sčesala jsem si vlasy, už předtím sežehlené do vlnitého útvaru a znovu popadla boty, zatím odožené do krabice. Nasadila jsem si je přes silonky a trochu zmateně se zahleděla na dno krabice - ještě něco tam bylo. Průsvitný balíček, lesknoucí se v rozsvíceném světle. Vzala jsem ho do rukou a chvíli se na něj jen tak dívala - nádherný náhrdelník v temně tyrkysové barvě, k němu naušnice.
"Já ho si zabiju." ušklíbla jsem se, ale přesto si náhrdelník nasadila a naušnice si připla. Byla to vážně nádhera.
Izz už měla na sobě i jezdecké boty, takže jsme mohly vyrazit. Zabránil mi v tom ale její zadumaný výraz.
"Hmm.. Víš, na co jsem zapomněla?" pronesla zamyšleně.
"Na co prosimtě?" povytáhla jsem tázavě obočí.
"Že nemám tucha, jak se jezdí taxikem."
Musím říct, že mi jí bylo dost líto - taky bych nechtěla okupovat jeden taxík sama. Nabídla jsem jí, ať jede s námi, přece jí nenechám samotnou a moje rodina jí má taky ráda, tak proč by ne.
Za odměnu mě dokopala k naší společné fotce, za kterou jsem byla ráda až pozěji, protože v tu chvíli jsem na nic takového neměla náladu :D
Domluvila jsem to s dědou a vynadala mu za ten náhrdelník, ten pak umístil Izz mezi mě a Triss. Musela jsem se smát nad jeho narážkami vůči tělesné konstituci mé kamarádky, ale na druhou stranu měl pravdu - byla vážně dost hubená.
Cesta nám utekla rychle a k mému údivu věděl děda přesně, kam má jet - za žlutým taxi před námi, které jsem ale neviděla, tak jsem prostě věřila v jeho nadpřirozené schopnosti.
Zámek mě jednoduše okouzlil, když jsem vystoupila z auta. Děda mi nabídl rámě jako gentleman, tak jsem vyšla s ním. Mezitím už se k nám připojili i mamka s tátou, ke kterým se zase připojila ségra, takže jsme ve skupince mířili do zámku. Ohlédla jsem se na Izz, která se držela vzadu a vypadala dost nesvá. Nebyla jsem si v tu chvíli jistá, jestli na ní mám promluvit nebo jí neznervózňovat. Dost mě zajímalo, proč nepřišel Moris.
Jakmile jsme se objevili v hlavním stále, Izz se vypařila ke stánku s občerstvením a my s dědou šli hledat místo k sezení. Chytly jsme to s dobrým výhledem. Dědula šel pro něco k pití, zatímco jsem se rozhlížela okolo sebe a hledala známé tváře. Mell ve svých žlutých šatech byla hned vidět, poznala jsem Cassie a Kitty a Olivera, který za ní lehce zíral. Hmm...
Všichni vypadali slavnostně, elegantně a naprosto skvěle. Cítila jsem se tu poněkud nesvá, poněkud hodně nesvá. Proto jsem byla velice šťastná, když se dědeček vrátil, v rukou dvě sklenice vína.
"Nepiju víno." pohlédla jsem na něj tázavě a další letmý pohled věnovala trenérskému stolu. Sue se na mě usmála, když zaznamenala můj výraz. Oplatila jsem jí úsměv a nenápadně procedila skrz zuby k dědovi, že jen kousek od nás sedí trenéři a nebyl by dobrý nápad na sebe strhnout pozornost.
"Je to víno s kolou, bude ti to chutnat. V tenhle moment za tebe mám zodpovědnost já." usmál se a pohladila mě po vlasech.
Brzy se k nám přidala Izz, kterou jsem tady v té změti lidí viděla zatraceně ráda.
"Je to tu krásné, že?" řekla Izzí, když se usadila vedle mě.
"Jo, to jo, i když Kaer Morhen bych brala víc." odvětila jsem zpola ve vtipu, zpola s hořkostí. Na společenské události jsem nikdy moc nebyla.
"Já teda ne... moc fyzické námahy." odvětila Izzí. Zasmála jsem se a představovala si Vesemira a jeho výcvik. Hmmm...
Bohužel jsme náš rozhovor dál nerozvíjely, jelikož se na pódiu usadil menší soubor o houslistovi, klavíristovi a harfistovi. Spustili píseň River Flows in You, která sice zněla dobře, ale na mě jí bylo poslední dobou všude moc, takže jsem si jí zrovna moc neužila. Částečně to taky bylo proto, že jsem byla naprostý blázen do Dragon Age a píseň z Val Royeaux mi neustále hrála v hlavě, aniž by pro ni jakákoliv jiná tvořila konkurenci :D
Pro Nioru to bylo ale efektní intro, protože když se zjevila na pódiu ve svých bílých šatech a hudba se ztišila, došlo mi, že se to k ní perfektně hodí. Upřela jsem na ní své oči a zaposlouchala se do jejího projevu, přes který postupně navázala na vyhlášení uplynulé jezdecké sezóny. Mezitím se u ní na pódiu shromáždila ještě Lisa se Sue, které na podnosech držely nějaké... zvláštní... rostliny? a trofeje.
"Vyhrát něco z toho, to by bylo jako pohádka." zaslechla jsem matně Izz, jak si říká pro sebe a zamračila jsem se. Už už jsem chtěla namítnout, že je to klidně možný a ať se přestane podceňovat, když jí Niora vyvolala na pódium. Místo své narážky jsem začala zuřivě, hodně zuřivě tleskat a hleděla radostně a povzbudivě na Izz, která tomu zjevně nemohla uvěřit.
Vystoupila za Niorou a dostala úžasnou trofej spolu s kyticí, na plátně za nimi probíhaly střihy a fotky ze závodů. Prostě paráda. Měla jsem strašnou radost, tak jsem se culila taky a bojovala s pokušením zapískat, když už tleskal celý sál a nikdo by to nevěděl :D
Jenže pak jsem byla vyvolaná já a kontrast tmavých šatů s mojí náhle zbledlou kůží ze mě dělala téměř mrtvolnou postavu. Vystoupila jsem k Nioře na pódium, poněkud zaraženě oplatila její úsměv a potřes rukou, přejala od Sue cenu a potřásla si rukou ještě s ní a Tomem. Ou.... nejdřív jsem to nemohla pochopit, pak jsem se ale začala smát a postavila se vedle Izzí, která vypadala strašně nadšeně. Obě jsme držely své trofeje a své kytičky, když se k nám přidala i Bloodye a Nadvandy. Bylo to trochu divné, stát zrovna vedle těchle profesionálů a být oceněná spolu s nimi.. divně krásné a divně neuvěřitelné. Mám pohádkový šaty, stojím na pódiu a jsem oceňovaná, asi se mi to jenom zdá.
Niora nás představila jako nejlepší jezdkyně sezóny a poslala nás zpátky na místa. Usadily jsme se s Izz zpátky k našemu stolu a hodnotily naše kytičky. Mm, Maruščiny jahůdky...
Vyhlášení pokračovala a oceněné byly ještě další holky od nás i z jiných stájí, než odešla Lisa a Sue do zákulisí a Niora přešla k vyhodnocení Honu. Pozvala si na pódium Olivera, po kterém neštěkla ani harfa, tak se na chvíli rozhostilo... trapné ticho. Však počínaje Niořinou poznámkou, že by si snad měla pozat Kabrioleta, který by tu byl podle mě bezesporu dřív, ticho přestalo a místo toho se v sále rozlehl srdečný smích. Oliver se připotácel na pódium s koňskou hlavou a ředitelčin výraz v tu chvíli neměl v sále konkurenci. Vyprskla jsem smíchy a snažila se uklidnit, což ostatně každý, aby se mohlo pokračovat.
Kitty dostala ocenění za roli Lišky a královnou honu se stala Cassie. Škoda, říkala jsem si, fandila jsem Izz, ale Cassie si to taky rozhodně zasloužila. Niora jí ověnčila korunkou z bobulí a větévek, pak vyvolala Nadvandy, která bude Masterem příštího honu. Začínala jsem být trochu nervózní, už by mělo brzy dojít na tresty a nebyla jsem si jistá, jestli nás Bloodye s Bouří viděla, nebo s enám dařilo vypadat neviditelně :D Ředitelka ale přivolala mnohem víc lidí, než jsem čekala a vůbec ne na tresty, ale pro další ocenění. Byla jsem mezi nimi, což mě poněkud překvapilo a popravdě se mi ani nechtělo za opilým Oliverem na pódium znovu, všem na oči :D
Zhluboka jsem si lokla vína s kolou a vyrazila za Izz. Dneska večer byla něco jako záchytný bod, kterého jsem se hodlala držet :D
Zadržela jsem dech, když mi Oliver předal ocenění za skvělou jízdu na Hubertu. Zlatej Nath, už na něj nikdy nebudu nadávat :D
Mohly jsme si opět sednout, jen Bloodye zůtala a jako Master hodnotila naše jízdy a vypíchla samozřejmě nás, co jsme nebyli schopni zajet čistou jízdu :D
A tak jsme s Izz vylezly znovu od stolu a znovu na pódium, tentokrát převzít trest :D To už jsem měla víno definitivně vypité a nijak to nepomáhalo. Shromáždily jsme se tam čtyři a když jsem vyslechla svůj trest a tresty ostatních, v hlavě jsem konstatovala, že jsem tom ještě hodně dobře :D
Svázali mi ruce, takže jsem byla potrestaný vězeň :D a mohla se vrátit k dědovi. A naskládat se nějak na židli :D
"Dědo, můžu si cvaknout vína od tebe?" pronesla jsem prosebně. Děda pokrčil rameny a přistrčil mi svůj pohár k ústům... lokla jsem si a nevěděla, jak mu dát najevo, že to může dát pryč... a pobrindala jsem si šaty.
Maki a Mell se mezitím pustily do svého valčíku v holínkách, ze kterého jsem i já chytala záchvaty smíchu. Málem se přizabily, což se vůbec nedivím, smály se ale taky, takže v sáel stále vládla rozpustilá nálada. Jako poslední přišla na řadu chudák Izz s úkolem zazpívat Nonstop od Michala Davida. Když se hudba spustila a Izzin hlas se rozezněl sálem, vůbec to neznělo směšně. Zpívala moc hezky, celý sál se k ní brzy přidal, když jim pokynula. Usmívala jsem se a zpívala taky, dokonce i dědu jsem slyšela. Ta holka je nějaý magič, fakt že jo :D
Dostalo se jí vroucného potlesku i souhlasného křiku, mohla jsem si taky zapískat, konečně :D Když si sedla vedlě mě, šťouchla jsem do ní ramenem míst objetí a dočkala se šťouchance taky :D
Niora poděkovala všem ostatním zúčastněným a rychle opustila pódium s očima v sloup, když se v zákulisí ozvala rána. Oliver. Znovu jsem vyprskla smíchy :D, když nastala přestávka a všechno se začalo přestavovat. Izz hned vyrazila ke stolkům s občerstvením a já těsně za ní, nemůžu ztratit jedinou osobu, která je ochotná mi dělat v mém handicapu doprovod :D
Začaly se mi sbíhat sliny, když se všichni ostatní pustili do jídla. Izzí byla naštěstí tak absolutně zlatá, že se uvolila mě nakrmit jedním úžasným salátovým chlebíčkem, což si moje hodná sestra nemohla nenafotit... asi jí zabiju, jen co mi to sundají...
Rychle nám to uteklo, já toho nestačila ani moc sníst a po přestávce už jsme se vracely k pódiu, kde Niora všem poděkovala za účast na dnešním galavečeru a pak už spustila poněkud tvrdší hudba lokální kapely z Rodovie.
Izz mě dotáhla s sebou k tanci a vzhledem k tomu, že bez rukou jsem byla stále její bezmocnou obětí :D , poněkud směšně jsem tančila taky :D
"Já bych si tak zazpívala něco jinýho, než Nonstop." povzdechla si Izzí, nějak se rozjela :D
"Tak padej nahoru, třeba tě nechaj!" povzbuzovala jsem jí a snažila se ukecat, ať jde ještě zpívat, protože to vůbec nezní špatně.
"Ježiš ne, zbláznila ses?!" vyhrkla překvapeně.
"Dneska už si to jednou zvládla, proč ne i podruhý?" ukecávala jsem dál.
"Protože.. no... já nevím."
"Ale no tak, běž honem. Budu tě odsud podporovat!"
A tak Izzy skutečně vyrazila. Usadila jsem se někam poblíž a sledovala jí, jak se odhodlává, pak se chvíli bavila s dědou a konečně jí zahlédl, jak se baví s někým z kapely. Podařilo se jí to a když se chopila konečně mikrofonu a spustila ploužákovou píseň, kterou jsem neznala, ale docela ušla, nadšeně jsem se usmívala a bojovala s pokušením pobíht dokola a křičet - " To je moje kamarádka!" :D
Mrzelo mě, když píseň skončila, já už si ale mohla mezitím sundat provaz, což mi připomněla Lisa, která šla okolo, takže jsem mohla Izzí konečně obejmout. Chvíli jsem s ní rozebírala její výkon, když mě vzal děda na procházku do parku. Chtěla jsem Izz pozvat taky, ale když jsem se ohlédla, povídala si s tím bubeníkem. Potutelně jsem se usmála a konstatovala, že má na dnešek o zábavu postaráno :D
S dědou jsme se prošly v chladném večerním vzduchu, než mě vzal k autu. Chvíli jsem se snažila Izz dopsat, ale nechtěla jsem jí rušit, tak jsem napsala smsku a chvíli čekala, jestli půjde taky. Když se ale neozvala, vyrazila jsem s dědou a ségrou na koleje a napsala jí ještě jednu smsku, jak se omlouvám, že jí nechávám jet v taxiku samotnou :D
Děda mě vysadil na kolejích a ještě chvíli počkal, než mu přinesu šaty. Slíbil, že je nechá v čistírně :D
Objala jsem ho na rozloučenou a zmizela v pokoji. Unavená, se svou trofejí a květinkou. Ještě bych šla pozdravit Bouři, ale stáje už byly zamčené, tak jsm to musela nechat na ráno :D Beztak čeká Izzí ještě ráno výslech :D

bloodyee: Přejela jsem rukou po sukni šatů. Byla jsem okouzlena. Už někdy v listopadu jsem si vybrala šaty. Dlouhá splývavá sukně, korálky ve stylu diamantů byly posety na vrchu šatů. Vypadaly luxusně, kouzelně a vyvolaly u mne ten 'ách' efekt, který jsem potřebovala, abych si určité šaty vybrala. Ale dneska, když jsem si pro ty vyvolené jela se objevily jiné...
Nad kolena dlouhá, šifónová široká sukně v šedé barvě. Vršek byl stříbrný, ornamentový, s velkým výstřihem, který ale nepůsobil vulgárně. Naopak podtrhoval eleganci šatů. Ornamenty se táhli až ke klíčním kostem, takže nahrazovaly náhrdelník, pokrčovali přes ramena až dolů nna záda a zpátky k sukni. Takhle nějak jsem si vždy představovala svoje snové šaty, co na tom že peníze na ně mi původně měli stačit na všechno.. :D
Smyla jsem si z vlasů masku a zakroutila vlasy, aby z nich odtekla přebytečná voda. Vlasy jsem zabalila do ručníku, sebe do županu a vylezla ven. Měla jsem dost času. Relativně. Musela jsem se rozhodnout čím začít. Volba padla na manikůru, protože pohled na moje ruce byl značně děsivý. Ono u koní nemá cenu si nějak nehty pěstit a když na to jednou za rok přijde, tak to je docela síla. začala jsem tím, že jsem si do mističky napustila vodu do níž jsem ponořila konečky prstů, aby nehty změkly a já je tak mohla pohodlně zapilovat a ostříhat. Pak přišla vrstva vyživujícího laku a následně na něj krvavě rudý. Celé ještě přetřené gelovým a mně vůbec nepřipadalo, že ty ruce jsou moje.. Jen co nehty uschly musela jsem se pustit do dalších věcí. Do líčení. :) Přemýšlela jsem jak to udělat. K večeru se hodilo něco výraznějšího, ale zároveň tak, aby to neubíralo vyloženě pozornost šatům... Nanesla jsem si na obličej krycí makeup, který sjednotil barvu pleti, už na pohled se zdála úplně sametová. Dala jsem si záležet, aby to vypadalo přirozeně, nechtěla jsem být dnešní módní faux-pas večera. :D
Na víčko jsem nanesla stíny do stříbrna, které jsem k hornímu oblouku a ke spánku trošku přitmavila šedou. Pak jsem si do ruky vzala černé tekuté oční linky. Párkrát jsem se pořádně nadechla, vydechla a přiložila ruku se štětečkem k oku. Chtěla jsem takovou středně výraznou linku s rovným ocáskem směrem nahoru, který se postupně zužuje... Dřív jsem si linky malovala denně, ale to teď bylo dávno pryč. Ke koním? Na co.. Když to bylo hodně špatné přepudrovala jsem se a nanesla řasenku. Právě proto jsem úspěšný první pokus brala jako zázrak. Štěstina je na mé straně, zřejmě. :) Linky jsem ještě podtrhla stříbrnou tužkou, kterou jsem okopírovala jejich tvar a obtáhla jím i vnitřní koutek oka a spodní víčko. Oko to podtrhlo a když jsem do toho ještě přidala lehké stínování černou tužkou okolo spodního víčka zhruba do 3/4, působily oči pronikavě jako nikdy. Doplnila jsem to ještě řasenkou, která řasy krásně natočila a zhustila. Dobrý, jsem spokojená.
Líčení jsem ještě doplnila. To zdravíčkem, kterým jsem přejela tváře a do uší si dala dva stříbrné kamínky, šperky jsem dnes nechtěla výrazné, spíš jen aby tam byly. :)
Teď vlasy. Nebyla tu Karin, která na tyhle kreace byla expert a já to tedy budu muset zvládnout sama. No potěš. Samozřejmě jsem si vybrala jeden z drdolů, který, ač působil nedbale, byl složitý na vytvoření. Zkusila jsem to. Jednou, dvakrát, třikrát.. a pak jsem upadla do deprse než mě napadlo zavolat člověka nejpovolanějšího. Ell. Dívka vtrhla do pokoje jako velká voda, široký úsměv na rtech a hned se mě ptala cože to vlastně chci. Ukázala jsem jí vybraný účes na internetu a ona hned začala tvořit. Na drdol byly potřeba vlnité, trochu loknovité vlasy. to nebyl problém, takové jsem měla od přírody... Ell pracovala rychle a obratně. Rozčesala mé bujné kadeře a začala postupně přibírat pramínky, které splétala, spojovala a kouzlila s nimi.. Vůbec jsem nechápala jak to dokáže, ale když mi ukázala výsledek byla jsem naprosto u vytržení nadšením. Milují jí. (pro představu, jelikož já si sotva udělám culík, tak se nezmůžu na popis takové parády http://data1.whicdn.com/images/158969862/large.jpg )
To by tedy bylo. Šla jsem tedy do finále. Vytáhla jsem silonky ze šuplíku a s opatrností se do nich začala soukat. Pomalu, abych neudělala očko. Docela jsem si oddychla, když jsem je shledala neporušenými. Následně jsem vytáhla z vaku tu krásu. Láskyplně si je prohlédla a pak ze sebe shodila župan. Šaty měly vzadu zapínání na knoflíčky, pokusila jsem si je zapnout bez toho anižbych si vykloubila rameno. Sice k tomu nebylo párkrát daleko, ale nakonec i poslední knoflík zajel do dírky a já se mohla podívat do zrcadla. Jestli jsem si připadala minulý rok jako princezna, tak dneska jako královna. Ačkoliv jsem věděla, že tenhle titul si má dnes užívat Cassie. Byla to právě ona, kdo ukořistil ohon lišky.
K šatům jsem si vybrala výrazné boty v rudé barvě stejné jako zdobila moje nehty a stejná jaká bude zdobit mé rty za pár okamžiků. Vklouzla jsem do rudé boty s broušeným semišem a plnou špičkou. Byly na vysokém podpadku, oproti minulému roku, ale nebyl jehlový. Byl o něco širší, což dělalo boty snesitelnějšími a stabilnějšími. Kolem kotníku měly ještě pásek, což mi vyhovovalo, protože jsem se nemusela bát, že při mých divokých tanečních kreacích bota odlétne. :D
Párkrát jsem se po pokoji prošla, abych získala na podpatcích jistotu a pak zakotvila opět u zrcadla, kdy jsem své rty přejela vrstvou červené rtěnky. Něco tak výrazného jsem měla snad poprvé, ale výsledek se mi nezdál být špatný. Snad nejsem jediná... Byla jsem tedy hotová. Hotová až na jeden detail. Ze skříně jsem vytáhla klobouk a ne ledajaký. Drezurní cylindr jsem si posadila lehce křivě na hlavu. Snad bude Niora spokojená s výběrem téhle jezdecké parády. :)
Následně jsem už jen vzala do ruky černý, dlouhý kabát a s klapotem podpatků se vydala chodbou k pokoji vedle. Kitty mi otevřela. Vypadala jako panda.. Nezmohla jsem se na víc než hlasitý výbuch smíchu, pak jsem jí čapla a rezolutně jí posadila na postel. Do ruky jsem si vzala odličovací tamponek, nanesla na něj trochu krému a i přes protesty, že jsem hrubián, jsem jí oko odlíčila. Lehce jsem jí ho přepudrovala, aby šla veškerá mastnota stranou a pak si do ruky vzala tužku a stíny. Snažila jsem se bát rychlá, protože zachvíli tu máme odvoz a to pako ještě nebylo ani oblečené. "A dělej, maj tu bejt za chvíli" popoháněla jsem jí, když jsem strkala šminky zpátky. Zrzka si zatím navlékala punčošky a oblékala se do šatů. Byly nádherné, podobného střihu jako ty moje, ale v krémově bílé barvě. Díky jejich světlé barvě vynikala její ohňově oranžová hlava. Zeširoka se na mě usmála a uložila zpátky rtěnku, kterou obtahovala své rty. "Můžeme jít" podívala se na mě, sebrala kabelku a suverénně se vydala ke dveřím. Sjela jsem jí pohledem. Neměla zapnuté šaty a očividně jí to vůbec nevadilo, musela jsem jí to připomenout. "Cože?!" vyvalila oči a rychle se vrhla k zrcadlu. "No jo!" rozesmála se na celé kolo a já se pokusila se mezi tím hýkáním ji ty šaty zapnout. Tím byla hotová i Kitty a já si tedy konečně mohla navléci kabát, zapnout knoflíčky, naposledy se sjet pohledem v zrcadlu a pak s klapotem podpatků vyrazit na dvůr. :)
Tetička stála před hlavní branou s rozpisem, aby si odškrtávala kdo odjíždí a s kým. Byla zachumladá v černém kábátku s umělým kožešinovým límcem. "Bloodye a Kitty. Veze nás Stellin táta." zahlásila jistě Kittuš a pohledem našla náš vůz. Sue nám ještě stihla popřád příjemnou zábavu, když se objevila blondýnka, která se hned zavěsila do kamarádky a začala mluvit. Prakticky jí neznám, ale nikdy, nikdy jsem ji ještě neviděla se zavřenou pusou. :D Mlela jak kolovrátek a já jen stěží stačila pochytit o čem to mluví. "Stelliiní rodiče chtějí adoptovat Abigail.. Ale teď pst." osvětlila mi v rychlosti zrzka ještě než jsme vklouzli na široké zadní sedačky černého auta. "Dobrý večer." pozdravila jsem jen, co jsem za sebou zavřela dveře. Z místa řidiče se na mě otočil muž ve středním věku. Hned věděl která bije, představil se mi jako Steven. "Bloodye" opáčila jsem a stiskla nabízenou pravici. Pak už jsem si zacvakla bezpečnostní pás, porovnala se tak abych nerozbila svůj pracný účes a zaposlouchala se do vrnění motoru. Byla jsem lehce napnutá. Ono sice jedu s lidmi které znám, ale ani Stevena a Stellu neznám dobře, Kitty mlčela, a tak jsem pozorovala ztemnělou krajinu, která ubíhala za oknem a přemýšlela o tom jak se dnešek vyvine.
Vysazeny jsme byly přímo před hlavním vchodem. Jak jsem vlézala ze zadních sedaček, kde byly ke všemu ztemnělá okna připadala jsem si jako celebrita. Navíc do zámku se šlo po červeném koberci, takže opravdu už chybělo jen cvakání foťáků a pár fanoušků. Zhluboka jsem se nadechla, přejela suknici šatů, napřímila se a vykročila na první schod, holky po boku. Nasávaly jsme atmosféru večera, která na člověka doléhala už tady, hrozně jsem se těšila... A pak jsem uslyšela mně dobře známý hlas. "Bloodye?" otočila jsem se v okamžení. Stál pod schody. Černé sako měl zapnuté na dva knoflíky, pod ním bílou košili, která obepínala jeho vypracované tělo a ke krku utažené černé bolo se stříbrnou hlavou orla. Široce se usmíval, v očích rošťácký výraz. Zatetelila jsem se blahem, omluvně mrkla na holky a už si to pelášila dolů. "Uí" pískla jsem místo pozdravu a nechala se přivinout do náruče.
Vítání bylo příjemně dlouhé. Neviděli jsme se několik týdnů a chtěli jsme si to vynahradit. Když jsme nakonec uznali, že už je vhodný čas jít do sálu ještě jsem v rychlosti překontrolovala Jakův obličej jestli někde nemá otisky rudé rtěnky... ehm, fakt chytrý výběr... zavěsila se do něj a společně jsme se vydali nahoru po schodech doprovázeni zvědavými pohledy.
Vevnitř zámku jsme ihned zamířili k šatnám. Rozepla jsem si kabát ze kterého mi kavboj galantně pomohl a následně si ho hodil přes ruku. Pak otočil pohled ke mně. Nejdřív trošku vyvalil oči a pak se potěšeně usmál. "Jsi nádherná" líbnul mě zlehka na tvář. Lehce jsem zrudla. :)
Šatnářka nám vydala číslo, které jsem uschovala do psaníčka a opět ruku v ruce jsme pokračovali dál směrem k sálu.
V předsálí jsme našli Stellu s Kitty a Connem. Zaujatě o něčem diskutovali, Kitty ukázala na svoje zápěstí, kde se skvěl řetízek z uzdy. Jasně, baví se o jezdeckém doplňku. Schválně co vymyslel Connor, zamyslela jsem se. Pak jsem si toho všimla. "No to nene!" vyprskla jsem smíchu při pohledu kalhot zastrčených v podkolenkách s koníčky. Zděšeně se na mě podíval, očividně si moc přál abych se objevila... Radši kývnul na pozdrav Jakovi a zmizel než jsem se k němu stačila dostat. "Jdeme do sálu?" zeptal se mě přítel. Lehce jsem zavrtěla hlavou. "Nemůžeme nejdřív na bar? Nechce se mi tam ještě sedět." zaškemrala jsem a on neprotestoval. Ochotně se mnou zamířil kam jsem chtěla.
Bylo tu celkem prázdno. Obsadili jsme dvě stoličky, já poprosila číšníka o zázvorové pivo a Jake si objednal tři chlebíčky. Hladovec. Ovšem když mi pak nabízel, tak jsem jimi taky nepohrdla.
Jacob mi zatím vyprávěl o tom mlaďochovi co ho má pod sedlem, jak teď Fred vymýšlí nový program pro nadcházející sezónu a jak mě tam už někdy musí zase vytáhnout. Taky jsme plánovali, že bychom rádi vyrazili někam mimo, třeba na sjezdovku si užít den trochu mimo naše obvyklé prostředí... A dál jsme se nedostali protože byl čas jít do sálu...
Zahákla jsem se do muže a nechala se provést sálem až ke stolům zatímco jsem skenovala svým pohledem okolí. Mell zářila v žlutých šatech, Nad působila neuvěřitelně sladce a svatouškovsky - zdání klame - v dlouhých růžových, a taky jsem zahlédla Cassie jak se sklání k mladšímu bráškovi. Všichni hýřili nadšením... :) Došli jsme až ke stolu, kde seděla zrzka s blondýnkou, která se právě ládovala chlebíčky. "Můžeme?" pokynula jsem k volným místům u stolu. Kitt to odsouhlasila, Stella jenom přikývla, protože zrovna zápasila s posledním z armády chlebíčků. Jake odsunul židli, abych se mohla posadit a následně mi jí zase přisunul. Obdařila jsem ho úsměvem a podívala se na Kitty, která právě otvírala pusu. "Jaktožes dneska nebyl na honu?" dělala jakoby o ničem nevěděla. To je ale čarodějnice. Špičkou boty jsem jí šlápla na prsty. Moc dobře jsem věděla, že ona si dnes brala otevřené. Věnovala mi jeden opravdu ošklivý pohled, naštěstí jenom na chvíli protože poslouchala kavboje jak jí vyjmenovává důvody, proč se neukázal. Dělala strašně zaujatou na to že to slyšela už třikrát. Už už se nadechovala k něčemu dalšímu, když jí do toho skočila Stella. "Očekával, že hon odvoděný tebou bude katastrofa a nechtěl to vidět." Jake se uchectnul a kývnul blondýnce na znamení, že to se jí povedlo. Vypadala potěšeně a sladce se usmívala, mám se začít bát?! :D
S Jacobem jsme se vrátili k naší předchozí diskuzi, holky povídaly něco o čem jsem pořádně neměla ponětí, a tak ani jsem se nesnažila je přimět mi to vysvětlit. Taky se neviděly často, potřebovaly toho spoustu probrat. Byli jsme do debaty docela zažraní, když se ozvalo skřípění židle a oddechnutí jak na ní někdo dosedl. Střelila jsem po tom někom pohledem. Samozřejmě to byl Connor, který seděl obkročmo na přisunuté židli a mlel něco o tom jak přežít dnešní večer. Nikdo jsme to nechápal dokud jsme si pořádně nevšimli stolu, který patřil Nadvandy. Kromě muže - jejího otce - seděl u stolu ještě druhý zástupce onoho pohlaví a Nate to rozhodně nebyl. "Co to sakra!" ujelo mi zaklení. "Jo. Nadvandin otec ho považuje za Nathaniela." osvětlil to celé prdelka a rozjeli se tak teorie jak to všechno skončí. Doufám, že se Nate nenechá vyprovokovat, protože jestli jo... Z našich konspiračních teorií nás vyvedl až ostrý Jasonův hlas. Plísnil Conna za to jak sedí. "Laskavě si otoč tu židli a sedni si jak máš. Oni tě tu neukopou." Jó, Jasi, tím bych si tak jistá nebyla... Chlapec se pokusil ještě zaprotestovat, ale na nějaké čachry už nebyl čas. Právě se rozezněly první tóny harfy.
Sálem zněla moje nejoblíbenější klavírní skladba. Dnes ale nebyla hrána na klavír, ale život jí dodávaly především šikovné prsty harfistky za doprovodu houslí a mírně i piána. Vychutnávala jsem si každý tón. River follows in you byla překrásná věc. Na tváři se mi uhnízdil lehký úsměv, zvolna jsem svírala kavbojovu ruku a zalíbeně koukala na struny nástroje, které vytvářely kouzelnou melodii. Jediné co mě z té krásy vyrušilo byly ty dvě. Ono když dáte dohromady dva nejukecanější lidi na světě, tak zticha prostě nebudou. Stella se zrovna pozastavovala nad tím jak zůstane na ocet. To jí zrzka trefila loktem, čímž si vysloužila ublížený tón kamarádky a několik kritických pohledů okolí včetně mého buďte-zticha-nebo-vás-zabiju-rozčtvrtím-a-roztojúhelníčkuju. Kitty ho zjevně zachytila, protože od té chvíle ani necekla a jen se nostalgicky usmívala... Podívala jsem se na Jakea, který pohledem střídavě přelétával k harfistce a k našemu stolu, když si všimnul, že se na něj dívám zlehka se usmál a líbnul mě na tvář. Nestačila jsem zareagovat ani začervenáním, hudba totiž začala utichat a v sále se rozsvítilo. Za doprovodu reflektorů se vydala Niora.
Vlasy v drdolu umně vyčesané, bílé drezurní rukavice kontrastovaly s černým frakem, který volně visel přes ramena. Měla na sobě krásné bílé šaty, jejich sukně vzadu za ní plula jako vlečka. Moc jí to slušelo, o čemž svědčilo i několik nádechů zde přítomných pánů, bylo ohromně zvláštní jí vidět takhle... Za ty tři roky jsem jí v šatech viděla podruhé a v čemkoliv nekoňském snad potřetí.. :D
Ředitelka se postavila k řečnickému pultíku. "Dobrý večer všem." Obdařila přítomné úsměvem a pustila se do oficiálního zahájení večera.
Na podium pomalu vystoupaly i Lisa se Sue. Lisa v dlouhých, zelených šatech zatímco Susanne na sobě měla svůj oblíbený kostýmek a celá jen zářila. Obě měly v rukou podnosy. Jedna dřímala skleněné trofeje a druhá něco co z dálky připomínalo spíš salát než květiny. To už Nia začala mluvit o reprezentaci akademie v letošním roce. Nejdřív připomene úspěchy svoje, Toma, Conna a Natea a pak se její slova obrátí k nám, studentkám akademie.
První se na podium podívá Izzy. Dostává čestné uznání, na ploše za ní zatím běží jako kulisa fotky a videa, co se nasbírali na závodech. Přebírá cenu, kytkosalát a Niora už si zve na podium Marigold. Trošku se klepe jak stoupá nahoru, nervozita je na ní znát, ale nikdo se jí nediví. :)
Pak se sálem rozezní moje jméno. Reflektor vyhledá moji hlavu a osvítí mne svým světlem. Zhluboka se nadechnu, pomalu odsunu židli a postavím se. Před prvním krokem si upravím sukni šatů, zkontroluji, že cylindr drží a pak vykročím. Podpatky zaklapou o podlahu, dívám se nahoru na plátno, kde se střídají fotky. Se zalíbením hledím na ten nasvalený krk, pořádný zadek a jiskřičky v očích - řeč je o Dekovi, kdyby náhodou. Nachvilku mě vytrhne hvízdnutí, které se ozve sálem. Přišlo právě včas, jinak bych úplně zapomněla, že mě čekají schody a to by nebylo dobré..:D S uchechtnutím vyjdu schody až nahoru a zamířím k ředitelce, která září jak sluníčko a už ke mně natahuje pravici. "Moc ti gratuluju." Tiskne mojí ruku a olíbává mě na tvář. "Děkuju moc." Šeptám a už jdu o kousek dál, abych přijmula gratulaci i on Lisi, která mi následně předává i skleněnou sošku podobné té z minulého roku. Ve skle vypálená laserem podobizna Dekameronka. Svírám jí se štěstím a nadšením. Druhá do sbírky. Lisu následuje Sue a až teprve teď si všimnu, že nedostanu salát, ale sladkou květinu. Podobnou té nad kterou jsem kdysi slintala. Ovoce v čokoládě je jedna z mých největších slabin..
S cenami si stoupnu po boku Mari, která vykuleně kouká na všechny a všechno kolem, ale je vidět, že překypuje štěstím. :) Na podium stoupá poslední z oceněných. Nadvandy nás všechny strčila do kapsy. Letos na sobě opravdu s Vali makaly a je to znát, dneska si tu cenu odnese právem. A když se i ta se širokým úsmevěm postaví vedle mě, vezme si Nia ještě naposledy slovo a opět překvpí všechny v sále. Zve k nám totiž ještě Clair, Kitty, Mellysu, Ell a Maki. Všechny pořádně překvapené přebírají kytičku složenou z jahod v čokoládě. A když i ty stojí s námi v řadě představí nás ředitelka jako nejlepší jezdkyně sezony, my se hromadně ukloníme, sklidíme potlesk a pak se jedna za druhou vypravíme po schůdcích dolů zpátky na svá místa, kde jsem ještě odměněna od Jacoba...

bloodyee: Když sál znovu utichne ozve se opět Niora. "Nyní již přikročíme k vyhlášení dnešního honu. Jako pomoc bych si na podium ráda pozvala našeho čestného hosta Olivera Paertsona." Podívá se směrem ke schůdkům odkud očekává, že přijde chlapec. Nic se neděje. Ticho se protahuje, atmosféra začíná být rozpačitá, ředitelce se v obličeji mísí vztek a bezradnost. "Kdybych si pozvala Kabrioleta dopadlo by to líp." Zahučí mimo mikrofon, přesto dost výrazně, abychom jí slyšely. "To je idiot." Procedím mezi zuby. "Ten musí mít dobrý ego." Pokýve hlavou Jake zrovna ve chvíli, kdy se ta nádhera doráčí napochodovat nahoru. Na hlavě má masku bílého koně. Nejdřív hrobové ticho a pak salva smíchu. Vážně nemám slov. Trošku se motá. Nia slov nejdříve taky nenechází. Ale pak se zhluboka nadechne a sevře pevně mikrofon. "Oliver Paertson, dámy a pánové!" Na chvíli se odmlčí a pak pokračuje. "Dnešní den by se nemohl uskutečnit bez lišky. Tou se dnes stala Kitty. Prosím přijď nahoru." Podívá se na zrzku, která nás nejdříve trošku nervózně přjede pohledem a pak se vypraví nahoru doprvázená Niořinými slovy ohledně jejího postu, který dostala na poslední chvíli a zhostila se ho opravdu s gracií. Kamarádka mezitím stihla vystoupit na podium, kde trošku se zdráháním přijme gratulaci a cenu od čestného hosta a pak od něj pospíchá co nejdál to jde.
Od lišky se pokračuje k vyhlášení královny. Všichni víme, čí jméno zazní, přesto když se reflektor zastaví u Cassie je dívka lehce překvapená... Na podiu dostává korunku, cenu a opět se klidí dál od Olivera. Nia si pozve ještě pár dívek, které byly ocasu opravdu blízko a pak se k nim připojuji já.
Dostávám gratulaci on Niory a pak i od Olivera z kterého to táhne, jak kdyby vypil celou hospodu. Trošku se zdráháním příjmám jeho polibky na tvář a přebírám cenu. No a pak se ředitelka znovu přihlásí o slovo. Tentokrát se na podiu opět objeví Nadvandy. Překvapenější než jsem jí kdy viděla přebírá cenu za nejstylovější jízdu a tím se určuje její role na příštím honu, bude Master. :)
Dívky pak opouští podium. Zůstávám jen já. Zvu si na podium hříšnice z dneška a s ďábelským úsměvem jim oznamuji jejich tresty. Izzy mě chce zaškrtit. Zbytek jen vykuleně zírá a já radši vrážím mikrofon Izz, která má zachvíli zazpívat a mizím jí z dosahu..
Jakmile je ohlášena volná zábava táhnu kavboje na parket. Hodlám si dneska pořádně zatrsat! Vlníme se do rytmu, skáčeme a bavíme se. Vydechnout se vydáváme na balkon, který už je ale obsazený Oliverem. "Pěkný šaty" Sjede se slizkým úsměvem směrem k mému výstřihu.. Sotva se stihnu nadechnout, když mě zastíní Jacob. "Cos to řekl?!" Zahučel. "Nemůžu pochválit ani šaty, jo?" odfrknul si. To už bylo vidět, že se v Jakovi vaří krev. "Jdeme." strhla jsem prudce chlapce za ruku dozadu. Ještě chvíli na sebe hleděli, než se Jacob odtrhnul a společně jsme vykročili směrem do parku zámku...
http://weheartit.com/entry/157694030/explore?context_user=KarolainePache&page=33
ht tp://peeptoe.cz/268-large/sexy-cervene-lodicky-na-vysokem-podpatku-s-paskem.jpg