kitty: Šaty: http://data1.whicdn.com/images/154868501/large.jpg
Boty: (dějově víc v barvě šatů) http://www.saksfifthavenue.com/main/ProductDetail.jsp?PRODUCT%3C%3Eprd_id=845524446774379&site_refer=AFF001&mid=13816&siteID=Hy3bqNL2jtQ-U5btIwNUUMvHxCeG_oOC3g&LScreativeid=1&LSlinkid=10&LSoid=347839

„Nemáš tušení kde mám náušnice??“ láteřila Maki, zatímco já stála před zrcadlem a lehounce si tupírovala některé prameny vlasů. Dnes večer budu mít drdol, a nechci aby stěžené vlasy byly připlácnuté k hlavě. Chce to trochu objemu.
„Nemělas je na poličce? V tý bílý krabičce“ opáčila jsem, když bylo dílo hotovo a stáhla jsem vlasy do drdolu na temeni hlavy. Udělat culík, neprotáhnout ho úplně, ale tak, aby gumička vytvořilo z vlasů nejvíc u hlavy bobánek, prameny které visí volně dolu rozdělit na dva a s jejich pomocí drdol omotat. Jedním po směru hodinových ručiček, druhým proti. Pak vzít dvě pírka, jimi to zafixovat a pro jistotu přecáknout trochou toho laku. Drdol vypadal jednoduše, elektivně a zároveň lehce nedbale. Prohlížela jsem si výsledek v zrcadle. „Vlasy dobrý.. ale s tím ksichtem se musí něco udělat“ zabrumlala jsem si a sáhla do skleničky pro tu trochu malovátek, co jsem měla. Běžně jsem je nepoužívala, ale na galavečer nemůžu jít stejně jako ke koním, to dá rozum Přes pupínky jsem si naťukala korektor, přejela se trochou, ale opravdu jen trochou makeupu, pro sjednocení, a pak přišly na řadu oči. Ke svým šatům jsem zvolila spíše světlé líčení, nijak zvlášť výrazné, ale oči by měly zářt – a s tím mi pomůže bílá barva. Takže bílé, nenápadně přecházející oční stíny a nad horním víčkem uzoučká černá linka, která oči zvýrazní. „To docela jde“ podivila jsem se. Druhé oko už bylo horší za boha se mi nedařilo udělat linky tak, aby můj obličej vypadal symetricky. Když jsem už potřetí tohle oko odličovala, ozvalo se klepání na dveře. „Kámo, seš už?“ No jistě, Bloodye. Měli jsme jet autem spolu..
„No.. skoro“ otevřela jsem jí s velkou černou šmouhou kolem jednoho oka. Násedující výbuch smíchu se rozhodně nehodil k jejímu do detailů upravenému vzhledu. „Ty seš umělec, fakt že jo“ prohlásila nakonec, vlezla dovnitř a posadila mě na postel. Během chvilky jsem měla oko doodlíčené, znovu udělané lehké bílé stíny a uzoučkou černou linku, která vypadala jako přes kopírák té druhé. Zlaté Blodyiny ručičky „A dělej, maj tu bejt za chvilku“ prohodila ještě, jelikož jsem na sobě měla teprve župan. Rychle jsem si navlékla punčošky s kraječkou u horního okraje, šaty si velmi opatrně přetáhla přes hlavu a do uší zapla Stelliny náušnice, které stály možná tolik co Marlenka. Prohlížela jsem se v zrcadle, když jsem si všimla rtů. „Ještě rtěnku!“ zvolala jsem a rychle ve skleničce našla světlou, ne nijak výraznou, ale bylo to s ní lepší. Ze stolku jsem vzala náramek, zapla si ho na zápěstí a vklouzla do bot podobné barvy jako měly mé šaty. „Můžeme jít“ řekla jsem Bloodye, když jsem si brala ze stolku drobnou kabelčičku se vším potřebným, a chtěla vklouznou do kabátu. „A zapnout šaty nechceš?“ přizdvihla brunetka obočí. „Cože?“ otočila jsem se zády k zrcadlu a podívala se přes rameno. No do háje Bloodye zakroutila hlavou, vypadalo to, že už se ani nediví, a šaty mi zapnula. „To by mělo být všechno.“ Nasadila si na hlavu cylindr ze závodní sady, který jí šel báječně k šatům a prohlédla si odshora dolu nejdřív mě a pak i sebe. „Jsme sexy zlato“ zkonstatovala, a za klapotu jejích červených botek vyšla dveřmi jako první.
„Kámo kámo kámo kámooo“ Přiběhla ke mně blondýnka, jakmile jsme opustily hlavní bránu. Na podpatcích, které měla na nohou běhala docela vtipně a musela se do mě zavěsit, aby neupadla. Bloodye vedle mě jenom ustoupila stranou, kdybychom náhodou spadly, ať nezasáhneme i jí. „Otec mi to právě řekl. Děláš si ze mě srandu? Dyť to je .. Oh můj bože. Jaks mi to mohla neříct???“ chrlila slova rychleji než kdykoliv předtím. Rozesmálo mě to, protože už její normální rychlost byla takové TGV mezi jazyky. Jednou na táboře dostala zvláštní diplom za nejrychleji mluvícího účastníka. „Klídek klídek klídek. To probereme večer. Teď nastup, je mi kosa“ strčila jsem jí směrem k autu a blondýnka jen uraženě přizvedla obočí a vklouzla na sedadlo spolujezdce. „Co se děje?“ přizvedla obočí Bloodye, když už byla Stella v autě. „Stelliní rodiče chtějí adoptovat Abigail.. Ale teď pst.“ Řekla jsem to s vážnou tváří, ale jakmile jsem otevřela dveře černého auta, nasadila jsem široký úsměv. „Dobrý večer“ pozdravila jsem Stelliného tátu, jenž nám dělal dneska řidiče. „Co jsme si o tom vykání říkali? Ahoj Kitty“ pozdravil mě s úsměvem, a to už z druhé strany vklouzla dovnitř Bloodye. „Dobrý večer“ pozdravila zdvořile. „Á, to jsi ty. Rajťák říkal že někoho povezeme. Já jsem Steven“ otočil se a podal jí ruku. „Bloodye“ přijala jí brunetka, zjevně trochu zaskočena jeho vřelostí. Upravila si šaty. Zapnuly jsme si pásy a mohli jsme vyjet. Blood musela jet lehce překloněná, aby si o sedadlo nezničila nízký drdol. Stella měla vlasy bohatě vyčesané nahoru, svázané pro ní typickou mašlí a volné prameny splývající dolů natočené do vln. Pravá princezna.
V autě panovalo podivné ticho. Není divu, Steven asi moc mluvit nechtěl, Stella byla zaskočená novými informacemi, Bloodye tu nebyla ve svém a já.. nějak neměla kecavou. Kupodivu. Byla jsem trochu nervózní, ačkoliv jsem věděla že tentokrát mě nahoru pozvou jenom jednou. Vlnoi jsem dostala čestní uznání za skvělou jízdu a trofej za reprezentaci akademie. Letos jsem ale na moc závodech nebyla, byla jsem ráda že jsme s Asií zvládly AZ a docela jsme postoupily nejen v drezurce. Tenhle rok to musíme dohnat. Jen doufám že mi to nikdo z vedení nevyčítá.
To už jme dojely k zámku. „Moc se neopijte“ prohodil Steven, „a ty pak zavolej.“ Ukázal na Stellu, a ta jen pokývla hlavou a zavřela ze sebou dveře. Vystoupily jsme do chladného večerního vzduchu, který nám dodal energii k tomu docupitat k zámku co nejrychleji. Ani jsme nepostřehly motor přijíždějícího auta, dokud se za námi neozvalo bouchnutí dveří a mě trochu povědomý hlas. „Bloodye?“ Z toho, jak brunetka zrudla, když to volání zaslechla, mi bylo jasné o koho jde. Jake je tady Otočily jsme se všechny tři v půlce schodů ke vchodu. „Jaku“ vyhrkla kamarádka a mě se zdálo, že se snaží aby to neznělo tak potěšeně. Nepovedlo se „Tak my vás tu necháme“ pozdvihla jsem obočí a jen zvedla ruku na pozdrav kovbojovi, kterého jsem sice viděla naposledy před rokem, nicméně díky Blood se na něj nedá zapomenout.
zatímco Blood scházela zpátky dolu, my se Stellou jsme pokračovaly směrem dovnitř. „Víc těch fešáků tu letos nebude?“ pozdvihla obočí a já se jen zasmála. „Bude tu ten tvůj hřebčák.“ Narážela jsem tím na Stellin výraz dnes áno, když uviděla Olivera. V tu ránu se její výraz změnil a jakmile jsme vešly do zámku, zamířila k prvnímu zrcadlu. Kontrolovala vlasy, makeup, šaty, vypadalo to že jestli zjistí že je něco o jeden mikrometr jinde než být má, spustí požární poplach. I já jsem si sundala dlouhý zelený kabát a odložila si jej do šatny – spolu s bundou Stelly, protože ta stále hledala na svém vzhledu neexistující chyby. Vlezla jysem si vedle ní a zběžně se prohlédla. Na vlasy stažené do drdolu jsem byla zvyklá – dřív mi hrozně vadilo odkrývat obličej, ale u koní se s rozpuštěnými vlasy maká hůř, a tak jsem je měla po většinu času v uzlu na temeni hlavy. Rozhodla jsem se letos pro krátké šaty, protože mi dlouhé připadaly někdy až moc slavnostní, jakoby se člověk snažil tak moc vyšperkovat, až se rozhodl zakrýt toho ze sebe co nejvíc to jde. Fakt je, že zakrytá jsem moc nebyla. Elegantní šaty se zdobeným vrškem měly výstřih až pod prsa, na druhou stranu díky mé postavě polochodrážníka to nepůsobila nějak levně. Paradoxně, naopak, kdybych se necítila jako nahá tak se mi ten výjev i líbí. Nevýraznou barvu šatů hezky doplňovaly ohnivě zrzavé vlasy. Ta barva byla vážně pěkná. „no jo, sluší vám to“ ozvalo se za námi. Connor.
Otočily jsme se obě dvě najednou a stejně tak jsme ve stejné chvíli vyprskly smíchy. Connor na sobě měl oblek, červeno černou kravatu která mu překvpivě slušela, naleštěné černé boty a konce kalhot zastrčené do vysokých ponožek s koníčkama. „To nemyslíš vážně“ smála jsem se modlila se, že nezačnu smíchy brečet. „Hele hele. Já vím že to vypadá debilně, chtěl jsem je mít jen pod kalhotama. Niora ale prohlásila, že ten doplněk Musí Být Vidět. Tak jsem skončil takhle. Mimochodem, nevidím žádnej tvůj“ přizdvihnul obočí, jakoby mě tím chtěl setřít. Klidně jsem zvedla předloktí a zacinkala na něj náramkem. „Asiin řetízek z uzdy“ poinformovala jsem ho. Vypadal zklamaně, a začal pohlede mpřejíždět Stellu. Už už to vypadalo že chce říct že ani ona nemá nic, ale pak si všiml že náhrdelník, který jí zdobí velmi blízko pod hrdlem, je jen velmi pěkná koňská čelenka na provázku. Tu čelenku tvořilo několik řetízků svázaných k sobě, takže by to na první pohled nikdo neřekl. Connor si odfrknul a chtěl uraženě odejít, když do dveří, u kterých jsme celou dobu stáli, vešla Blood. „No to nene“ bylo jediné, na co se zmohla, když spatřila jeho poníčky a podkovičky. Tohle bude ještě veselý
Vyšly jsme do sálu. Jednu ruku jsem měla ochranitelsky položenou přes malinkatou kabelčičku, která byla málem menší než můj mobil. Ani peněženka se mi do ní nevešla, musela jsem z ní vyndat jen to nejnutnější. Je fakt, že zákaznické karty do mangaloo, dami fresh, costa coffee nebo lindexu tady potřebovat asi nebudu. Objednala jsem si na baru hruškový džus a poprosila je, jestli by bylo možné ho převařit. Obsluha byla příjemná, mladík se na mě usmál a přikývnul, že určitě. Stella zatím odnášela směrem k vyhlédnutému stolu tolik chlebíčků s bramborovým salátem, kolik jen unesla. Jen jsem zakroutila očima a nechala to být. Koneckonců mi to nevadí, tyhle chlebíčky miluju.
Docupitala jsem za ní, opatrně si přidržovala vysokou sklenici se skořicovou tyčinkou uvnitř a sedla si na židli. „Společenská událost a ona pije čaj.“ Okomentovala to Stella. „A ty se láduješ tunou chlebíčků.“ Horký nápoj teď na zahřátí bodnul. Nechtěla jsem marodit jen proto, že bych si radši dala colu s ledem. „Můžeme?“ objevila se u stolu šíleně usměvavá a najednou hrozně milá a příjemná Bloodye, s Jakem v závěsu, samozřejmě. „Jistě“ ukázala jsem na volná místa u stolu, a usmála se na Jaka, když Blood pomáhal si sednout. „Jaktožes dneska nebyl na honu?“ zeptala jsem se ho, ačkoliv to bylo asi první co jsem s ním kdy promluvila. Věděla jsem, kolikrát se Bloodye omlouval snad všemi možnými způsoby, jak to jde. Divím se, že neposlal ještě poštovního holuba s omluvou. Brunetka mi velmi rázně přiskřípla prsty u nohou pod svojí botu – díkybohu ne pod podpatek. Jake hned začal vysvětlovat, že neměl koně se kterým by se mohl účastnit, protože má momentálně mlaďocha a tak dále. Odolala jsem pokušení prohodit „No mohl ses podívat aspoň jako divák“, ale to už se ozvala Blood „Očekával že hon odvoděný tebou bude katastrofa a radši to nechtěl vidět.“ Ozvala se najednou blondýnka po mé pravici. Ta šplhna! Pod stolem jsem jí jemně šťouchla loktem do boku. No, jemně S jemností moderních drezurních jezdců, řekla bych.
Konverzace u stolu se začala rozvíjet, pořád jsme byly více rozdělení do dvojic, ale občas jsme prohodili něco i mezi sebou. V tu ránu se ale přiřítila Ponožtička Connor, přitáhl si k našemu stolu židli – opěradlem ke stolu, takže se na ní posadil obkročmo a na opěradlo si položil ruce. „Jestli chcete dát radu jak přežít dnešní večer, tak se moc nepřibližujte k Nathanovi.“ „Proč?“ podívala jsem se na něj a pak se rozhlédla po sále. Bliklo mi hlavou, jestli něco není Nadvandy. Podle statného bodyguarda jsem hned poznala stůl jí a jejího otce, ale blondýnku nikde nevidět. Zato u něj seděl Oliver a očividně se s otcem dobře bavil. „Co to sakra.“ Ujelo Bloodye, když ho pohledem taky našla. „Jo. Nadvandin otec ho považuje za Nathaniela.“ „To Natha asi docela naštve.“ „No, myslím že by stačilo trocha alkoholu a ty dva se večer zvládnou poprat.“ Prohodil Kony, který právě plnil svou funkci slepičí prdelky. „Connoslave! Jak to sedíš? Jsi na společenské události!“ ozval se hlas Jasona. Connor se v tu ránu jako zasažený bleskem na židli narovnal. „Laskavě si tu židli otoč a sedni si jak máš. Oni tě ta neukopou.“ Dodal Jas, a Connor chtěl už už zaprotestovat že tady nesedí, to už se ale v sále začalu zhasínat a všude se rozhlehly jemné tóny harfy. „Bojím se, že sedíš u nás“ pošeptala jsem mu. Stella dělala, že se rozhlíží po sále, přitom se ale naklonila ke mně a skoro neslyšně prohodila. „To je trapný. Blood tu má chlapa, ty tu máš chlapa a já jsem na ocet“ V tu ránu dostala loktem tentokrát do ramene. „Kittyno!“ vypískla trochu víc nahlas, než by bylo nutné. Pár lidí kolem okolních stolů se otočilo na nás, a já bych v tu chvíli byla nejraději pod stolem. „Jestli tě na gala vezmu i příští rok, tak jedině s roubíkem“ procedila jsem mezi zuby, a zachytila u toho Bloodyin pohled. Očividně by nás obě ráda zakopala.
Hudba, která začala hrát, mi nebyla neznámá. River flows in you jsem milovala v jakékoliv podobě – a jasně si pamatuju že přesně tahle hrála v jídelně z rádia, když jsem do ní vešla poprvé. Zmocnila se mě vlna vzpomínek a nostalgie. Vzpomněla jsem si, když jsem si vybírala Asii za svého parťáka. Všichni koně se pásli, podřimovali nebo se jen tak procházeli, a ona zrovna mířila šikanovat Galaxii. Když jí od ní Ulita odehnala, vydala se do odlehlejší části výběhu užívat si posledních zbytků sněhu. Ten výjev jsem měla stále před sebou, hmátla jsem do kabelky a vytáhla mobil. Zobrazila jsem si spoříč obrazovky – fotku z letošního Fei Cupu, kdy jsme s klisnou zrovna dokončili drezurní úlohu. Láskyplně jsem pohladila uhlovou hlavu na obrazovce. To už se hudba začala tišit, mobil jsem uklidila a zvedla hlavu. Na podium vešla Niora. Jako obvykle jí to hrozně slušelo, stejně jako některé studentky šaty doplnila frakem a rukavicemi. Začíná vítat celý sál a mě se srdce zatetelí pýchou, když jmenuje studentky jezdecké akademie. „Zajímalo by mě, co jsem já“ prohodil Kony. „No studentka“ opáčím tiše, aniž bych spustila oči z Niory. Na druhé straně podia se bojeví Sue s Lisou. Sue není tak nastrojená jako ostatní, ale přece jí to moc sluší. V ruce třímají podnosy. Poznávám ceny za prezentaci na závodech, a zase se zastydím. Letos musíme vyrazit aspoň na nějaké.
Ředitelka vyhlásí nejprve čestnou cenu pro Izzy. Ta, celá v černém jak už je jejím zvykem, se vydává na podium. Vedle elegantně upravených dam vypadá docela vtipně, ale to by nebyla naše Izzy, aby nevyčnívala. Láskyplně se podívá na trofej, podle loňska odhaduju, že na ní má vyobrazeného Meteora. Převzala ještě kytičku, a už cupitala zase zpátky dolu.
"Další studentka v tomto roce přišla jako nováček a svým okamžitým plným zapojením do všech aktivit, včetně reprezentace na závodech, si vybojovala nejen uznání nás všech, ale také převálcovala většinu služebně starších kolegyň. Zazářila zejména na domácím FEIcupu, kde obhájila ve své kategorii - jako jediná - všechna tři zlatá místa! Marigold, pojď sem k nám.“ Blondýnka, která se obvykle stranila lidské společnosti, nerv=ozně přimhouřila oči, když na ní zazářil reflektor. Izzy se na ní povzbudivě usmála, když odkládala své věci na stůl. Marigold se proto zvedla a vydala se směrem na podium. Bylo znát jak je nesvá, a já se jí nedivila. Přesto neměla důvod  Vzhledem k tomu, jak vzorně se o Bouři starala, jí tu všichni brali jako součást Floresty, jako rodinu, ačkoliv jsme s ní promluvili jen zřídkakdy. S úsměvem převzala trofej i květinu, zatímco na pozadí se přehrávaly videa z jejich společné sezony.
Přišlo na řadu další místo. „Poprosíme Bloodye, ať si přijde pro svou trofej.“ Zamířil refelktor k našemu stolu. „Bloodye se z loňského prvenství posunula na druhé místo, nicméně opět pilně akademii prezentovala a má na co být hrdá.“ Odříkávala Niora do mikrofonu, zatímco Bloodye mířila k podiu. Její slova na chvilku zanikly v Jakeově vítězném hvízdnutí, které z téhle blízkosti byl otrochu nepříjemné. Brunetka přebírala cenu za druhé místo a mě začínalo být jasné, kdo bude první. Nikdo jiný to ani být nemohl Zatímco Bloodye opouštěla podium, vyzvala Niora k sobě nadvandy. Ta převzala rovněž cenu i květinu. Vypadalo to, že jí více potěšila nekvětnatě vypadající květináč, než cenu s Valhalinou podobiznou Co jsem tak zezadu mohla soudit.
„A teď porosím Ell, Clair, Kitty, Mellysu a Maki aby si zašli pro čestné uznání.“ Ale notááááák. Člověk je rád že tam aspoň nemusí a ono.. Ach můj bože. Ovšem představa ovoce máčeného v čokoládě mě donutila se zvednout a vystoupat s ostatními na podium. Připadala jsem si hrozně, v krátkých šatech, víc než ostatní. Do hááje, doufám že nejsou vidět ty kraječkovaný punčošky. Doufám že nejsou moc nízko. Hlavně si nestoupat k okraji. Byli jsme sice jen o pár schodů výš, i přesto jsem ale měla zvláštní pocit. Nelíbilo se mi to S úsměvem jsem ovšem převzala květinu, nechala si potřást rukou a už už jsem hnala zpátky ke stolu.
„Děkujeme všem a doufáme, že v následující sezoně se vám bude dařit ještě víc.“ Potlesk. „Ráda bych teď na podium přizvala našeho čestného hosta a vrchního lovčího letošního honu, Olivera Paertsona.“ Střelila jsem pohledem k Nadvandinému stolu. Oliver už tam nebyl, zato Nad ano. Aspoň že tak. Podívala jsem se zpátky na podium, kde se nic nedělo. „Olivera Paertsona!“ zkusila to Niora ještě jednou. Heh. Že by se ztratil? Mě by to nevadilo „Vsaď se že je zaměstnanej nějakou holkou.“ Nadhodila Stella. „Což je smutný, protože já jsem tady.“ „Buď ráda.“ Odpověděla jsem jí a jasně tak vyjádřila svůj názor na pana Slizského. „Jsem si měla vzít na pomo radši Kabrioleta, to by bylo spolehlivější“ zahuhlala Niora, ale slyšet to bylo velmi jasně. Jako na zavolanou se rozhrnula opona a zpoza ní vystoupil kdosi, s bílou gumovou hlavou koně na hlavě. „Pořád ti přijde tak fešnej?“ rozesmála jsem se, zatímco Stelle padla brada na zem. „Hřebčák, huh?“ šťouchla jsem jí do ramene, načež se předklonila a začala klepat čelem do stolu. Niora vypadá vyděšeně, snaží se pokračovat v proslovu ale mikrofon docela capluje, do něj se přece jen mluví, a nesměje. Po chvilce se jí ale povede převzít kontrolu nad svojí bránicí a začíná konečně souvisle hovořit. „Přichází na řadu vyhlašování výsledků dnešního honu na lišku. To by nemohlo proběhnout bez naší letošní lišky. Pojď za námi, Kitty.“ Vyzvala mě, a já se trochu nerv=ozně odsunula a vydala se na podium za Oliverem se mi tedy moc nechtělo. „Kitty se o svojí roli lišky dozvěděla jen pár dní před honem, přesto ale všechno zvládla připravit a za to jí patří velké poděkování.“ Vycházela jsem schody nahoru a opět se držela dá od okraje. Sukně nebyla nijak dlouhá, tak co kdyby Přijala jsem gratulaci od Niory, převzala trofej v podobě liščího ohonu a to už mi šel gratulovat oliver. Ten mě ještě objal, ovšem jeho ruce při objímání rozhodně nezůstaly u pasu. Vyklouzla jsem, nebylo to nijak těžké, očividně už něco upil. Zadívala jsem se do sálu, zatímco Niora už objímala Cassie, která byla vyhlášena královnou honu. Cass na sobě měla dlouhé šaty.. no, někde dlouhé, někde krátké, jak se to vezme Ale moc jí to slušelo  Když dostala korunku s bobulí a větévek, ozval se ohlušující potlesk, ke kterému jsem se přidala. Chvilku je ticho, když Niora opět vezme do ruky mikrofon: „poslední cenou, kterou tu máme, je předání Masterovi úlohy. Vůbec nejstylovější jízdu dnes předvedla Nadvandy, proto je mi velkou ctí udělit jí odznak Mastera. Nadvandy, pojď prosím k nám.“ Zavolá si k sobě blondýnku, zatímco se my s Cassie přidáváme k potlesku. Nadvandy vypadá trochu překvapeně, a když jí začne gratulovat Oliver, mění se její výraz na vyděšený Není divu. Nakonec se k nám přidává Izzy, Marigold, Clair, Melanie a Bloodye jako Master. Všem je předána čestná cena, a já se tetelím ctí, protože pokud vím jsem byla v historii první, kdo takovou cenu dostal Zase se vracíme zpátky na svá místa, jsem o dost klidnější když sedím zase mezi svými. „Počkej, tys tu byla celých NĚKOLIK MINUT sama s dvouma klukama a ste tu všichni? Tak to my vysvětli“ zírala jsem na Stellu, která zatím odsekla, že právě ztratila víru v hezký kluky. Poukázala na vysvětlenou na Olivera, který se potácel do zákulisí. „Jo, tak tos ho ještě neviděla.“ Uchechtla jsem se ,zatímco jsem posloiuchala Bloodyiny rozsudky.
„prosím aby se na podium dostavily Izzy, Mellysa, Maki a Marigold.“ Ozvalo se z mikrofonu a nám zasvěceným bylo jasné, že tyto dámy mají průšvih. „Izzy, ty jsi při překonávání překážek na lovecké louce spadla z koně. Za trest nám zazpíváš Nonstop od Michala Davida.“ Přednášela Bloodye krutejší trest, než jsem kdy viděla „Mellysa a Maki celou jízdu trochu odflákly. Za trest nám zatančíte valčík a poté strávíte hodinu v holinkách. A Marigold kůň odmítl skok. Hodinu bude proto chodit s rukama svýzanmýi za zády.“ Začalo se trestat a já nemohla než být ráda, že moje jízda na krku vyvázla bez trestu. Bůhví, co by si na mě Blood vymyslela. Možná by mi strčila za krk Konyho Skoro jsem proto nevnímala, zatímco Maki s mellysou tančily … nebo takhle. Zatímco se snažily zatančit valčík. Možná můžeme být rádi, že se to podobalo Když se obě málem skácely k zemi – v holinkách se tancuje docela blbě – spustil se celým sálem postlesk.
Když přišla na řadu Izzy, se Stellou jsme si pobrukovaly s ní. Zvláště při refrénu, kdy jsme tleskaly do rytmu a pohupovaly se ze strany na stranu některé písničky vás možná štvou, ale rozesmějou vždycky Velmi brzo bylo Izzy odpuštěno, sálem se spustil potlesk, a hned jak utichl, ozvala se ze zákulisí rána, dutý náraz a jedno velmi vulgární slovo, zřejmě z Oliverových slov. Niora to nekomentovala, půlka lidí se zasmála, druhá půlka si potichu zapřála, aby co nejdříve vypadl. Teda, pokud se jim hlavou honilo to co mě
Začalo se sklízet, začala přestávka. Po které bude následovat vyhlášení volný zábavy.. to fakt dává logiku Já si se Stellou zašla pro další pití – blondýnka, jako již plnoletá si objednala jedno brusinkový frisco a nenápadně mi dávala cucnout (ale psst). „Ale ale, co vy delikventi?“ ozval se Connor, když došel k baru. „Já se tě dneska večer nezbavím, co?“ „Mám odejít a nechat tě napospas jemu?“ kývnul hlavou k Oliverovi, kterej už byl docela hezky nametenej a vypadalo to, že se orientuje jen podle krátkostí sukní a hloubky výstřihů. „Tak tohle je moc.“ Zakroutila očima dokonce i Stella, která po něm ještě na začátku večera jela. A to už bylo co říct
To už se ale ozvalo zapraskání mikrofonu a nám byla popřána volná zábava. „No KONEČNĚ“ popadla jsem Stellu za zápěstí, těsně nad bílý náramkem, a táhla jsem jí ven. „Co děláš ty vole?“ „Musím ven, nutně“ vysvětlila jsem stručně a vedla jí k východu ze zahrady. „Ale notak.“ Povzdechla si Stella, nicméně šla za mnou. Na velkých akcích se mi velmi snadno začala motat z hlava z toho poštu lidí kolem. Jakoby mi brali můj kyslík.
Stačilo mi vyběhnout na chladný večerní vzduch, nadechnout se ho, zatímco mi vítr počechral sukní, a hned mi bylo líp. Konečně jsem se cítila volná  Teda.. ne na dlouho. „Co vy dvě tady, kočky?“ ozvalo se za námi podnapilým hlasem.
Ach. Můj. Bože. Bliklo mi hlavou, zatímco jsem se otáčela k Oliverovi. „Utíkáme od tebe, mezku.“ Dovolila jsem si menší narážku na jeho předešlou masku a Oliver se jen samolibě pousmál. „Ale zlatíčko, co tak zostra?“ přistoupil blíž, aniž by se mi během toho podíval do očí. Jeho levá ruka přitom vypadala, že mě chce obejmout – ale rozhodně nebyla na úrovní pasu. A v momentě, kdy se mě dotknul, mu na tváři přistále facka. „Au!“ písknul. „A přestaň mi říkat zlato.“ Dodala jsem – ačkoliv pochybuju, že by tuhle narážku na chemickou značku zlata pochopil i za střízliva. „Tak nevystavuj, co nechceš prodávat.“ Obořil se na mě oliver, a protože začínal ve tváři brunátnět, raději mě Stella popadla za ruku a táhla zpátky dovnitř. Víc lidí, víc očí, ne?
Ne že bych se moc ohřála. Stella zničehonic vyrazila napříč sálem – a zapovídala se s Nadvandiným tátou. Nemám tušení, co jí to popadlo, ale doufám že ho nemá jako náhradu za Olivera „Nechtělas jít ven?“ objevil se za mnou Connor. „Hm, jo. Je tam moc otravnýho hmyzu.“ „Cože??“ „Oliver. Ty šaty byly asi chyba.“ Odpověděla jsem a nerv=ozně se ohlédla jestli toho ožralu někde neuvidím. „Chceš dělat bodyguarda?“ pizvednul obočí Kony. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě. „Upřímně pochybuju že bys mě zvládl ubránit líp než Stella, ale ok.“ Connor dělal, že mojí narážku neslyšel a jako správný gentleman (gentleman s ponožtičkami ) mi nabídl rámě. „Ooh, děkuji“ vydechla jsem poněkud teatrálně, pokrčením v kolenou vysmekla malé pukrle a čapla se ho.
Odešli jsme do zahrady, tentokrát dál než jen ke schodům na balkon. Sešli jsme dolu, kráčeli po cestičce a já hleděla vzhůru – už začínaly být vidět hvězdy. „Je zvláštní, jak malý si člověk připadá, když si uvědomí co všechno je okolo něj. A přitom právě to kolem mu propůjčuje jeho velikost.“ Vydechla jsem nahlas myšlenky, co se mi právě honily hlavou. „Co to sakra meleš?“ Connor si vysloužil dloubnutí loktem. „Další rok za náma, co?“ vydechnul naopak on, když dse otočil a pohlédl na zámek. Ano, další rok za námi. Je fakt, že během toho roku jsem s Asií leccos stihla, přesto mi ale přišlo, jakobych s ní nedělala tenhle rok vůbec nic. A to jsem se vloni stresovala, že nezvládnu udělat AZ, nemyslela jsem si, že bych jí kdy nauzdila plnou uzdou a jízda na nákrčáku byla nesplněný sen. A přesto jsem věděla, kolik víc jsem toho mohla zvládnout. Kdybych se snažila víc. Člověk by měl využívat šancí, které se mu naskytnou.
A pak tu byla Abigail. Představa, že by měla být někde mimo domov byla zvláštní. Vždycky jsem se považovala tak trochu za její mámu, neměly jsme nikoho kromě sebe – ale teď jsem pryč a ona si zaslouží plnohodnotnou rodinu. Já jí našla na Florestě – snad bude stejně tak šťastná. Zasloužila si to.
Došli jsme k fontáně a já se rozhodla, sednout si na její okraj. Co na tom, že si asi trochu umažu šaty. „Ale notak, počkej“ zastavil mě ale Connor, sundal si sako a rozprostřel ho tak, abych si na něj mohla sednout. „Sakra, z tebe se stal vážně kavalír. Co se s tebou stalo?“ „Jsem princ zakletý do podoby hrubého a nekultivovaného koňáka, vždy jednu noc v roce se ale odhalí mé pravé já.“ „A když ten večer dostaneš polibek od pravé lásky, tahle podoba už ti zůstane, co?“ vzpomněla jsem si na Shreka. „Jo, tak nějak. Musíš to ale stihnout před půlnocí, jinak ze mě bude zase starej Connor.“ „Tak to bych tě měla držet dál od všech holek, můj starej Connor mi docela chybí.“ „Jak chceš“ pokrčil rameny, vstal a vytrhnul mi sako přímo zpoza zadku. To se mnou škublo, zavrávorala jsem a už už to vypadalo že přepadnu do fontány, kdyby mě ten „kavalír do půlnoci“ nezachytil. „Ty nejseš koňák, ale živelná pohroma!“ vypískla jsem, a praštila ho do prsou. Chtě nechtě jsem se ale musela smát „To bolí! To bolí, přímo Tady to bolí!“ držel se za místo na hrudi, kde by mohlo být srdce – ne ovšem kvůli tomu, nýbrž proto že přesně tam jsem ho praštila „Tak bacha aby to nezačalo bolet i jinde“ odpovím mu, seberu mu sako a vrátím ho na místo na fontáně. „Koukám že z tebe se dnešní večer princezna nestala.“ Okomentoval moje počínání Connor, zatímco usedal vedle mě. „To si budeš muset ještě počkat.“ Odpověděla jsem mu, a zatřásla se, jelikož mě zrovna ovanul studený vítr. „Koukám že bys to sako potřebovala spíš na sebe“ pokrčil obočí Connor a pohladil mě jednou rukou po zádech. Nechápala jsem čím to, že jeho ruce byly vždycky tak teplé. Člověk by ho mohl mít doma jako přenosný radiátor, jkolik z něj toho sálalo. Ohlédla jsem se po něm, ale on se díval kamsi po pěšince dál. Podívala jsem se tím směrem rovněž, a kdo se k nám neblížil – Nadvandy s Nathanem. Jak jinak „Hele hele, bacha kanče“ okomentoval naší situaci Nathan. Ach můj bože „Jdete se projít?“ usmála jsem se na ně sladce a střelila pohledem na Nadvandy. „No, vlastně se jdu seznámit se starým panem Paertsonem.“ Odpověděla blondýnka a já uznale pokývla hlavou. Mezi těma dvěma už je to vážný „Tak hodně štěstí a dobrej první dojem.“ Popřál jim Connor. „Ty si radši dávej pozor.“ Přizvednul Nathaniel obočí. Sakra, je nervózní jakoby už hodně dlouho nebyl na jahodách Zapudila jsem tendenci se rozesmát a místo toho se ohlédla na Nad. „Pozor si dávej spíš ty, Stella se nějak zapovídala s tvým tátou.“ „Z ní macecha nebude. S ním by to nevydržela žádná.“ Blondýnku to evidentně nijak nestresovalo „S ním možná ne, ale s těma penězma..“ bliklo mi hlavou, nahlas jsem ale radši neřekla nic. Zamilovaný páreček se od nás zase vzdaloval a já nad nimi jen s úsměvem zavrtěla hlavou. „Mám takovej dojem že si myslí že mě hodláš zatáhnout mezi stromy“ uchichtla jsem se. „Ale noták, kazíš mi překvapení!“ zareagoval Kony. Jediný pohled s pozvednutým obočím a už raději vstával „Tak pojˇ, než tu zmrzneš. Oliver už uvnitř snad nebude. Navíc nemůžeš nechat Stellu napospas zlatokopeckým pudům.“ „Což o to, kdyby jela kopat na Aljašku, tak jedu i s ní.“ „Severní vítr je možná krutý, ale s Nadiným otcem se nedá srovnávat.“ Připomněl mi Connor, zatímco mi přehazoval svoje sako přes ramena.