clair: Šaty: http://www.i-radost.cz/images/plesove-kratke-saty-kolova-sukne_02.jpg
Boty: stejné jako jsou u šatů
Bílé rukavice a náušnice ze závodní sady

Shodila jsem ze sebe oblečení a vklouzla jsem do sprchy. Na vlasy jsem si dvakrát nanesla šampón, poté jsem ještě použila kondicionér. Úplně nakonec jsem se ještě umyla sprchovým gelem a vylezla ze sprchy. Osušila jsem se a zabalila se do ručníku. Při čekání jsem si zatím nalakovala nehtíky. V koupelně jsem si vyfénovala vlasy a oblékla si čisté oblečení. Šaty mi mamka měla přivézt každou chvíli. Přesně v ten moment mi pípla smska od mamky. Rychle jsem na sebe hodila svou novou bundu a vyběhla jsem ven. “Znovu ahoj mamčo, máš ty šaty?” vyptávala jsem se a ona na nic nečekala a z auta vytáhla obal se šaty. “Díky mami.” objala jsem ji a šaty si převzala. “Uvidíme se později. Jo, a pojedu s Vicky a jejím tátou, nevadí?” ještě jsem se ohlédla, mamka jen s úsměvem přikývla a zase odjela. A já zamířila zpátky na kolej. Vběhla jsem do pokoje a pohlédla na šaty mé spolubydlící. Ty své jsme položila na postel. “To jsou pěkné šaty!” vykřikla jsem v tu chvíli. Ona je však rychle poklidila. “Co je? Měla by ses začít chystat. Ještě sis ani nepřipravila vlasy, prostě nic.” “Asi nepůjdu” byla jen její odpověď. “Mellyso! Ty musíš jít!” Trvala jsem na svém. Nedokázala jsem si ani představit, že by Mell nešla s námi a raději zůstala tady. “Je tam zábava, uvidíš.” Přemlouvala jsem ji, ale když jsem viděla, že to s ní ani nehlo, opět jsme vyběhla z pokoje. “Musíš mi pomoct!” křikla jsem na Cass. “Co se děje?” zeptala se nechápavě. “Mellysa nechce jít na galavečer.” V rychlosti jsem ji informovala a pak jsem se i s ní vrátila do pokoje. "Mell, proč nechceš jít?" "Protože proto.." "Že ty neumíš tančit?" "Co no dovol? Každý Kubánec strávil několik let svého života tancem. Neumíme si život bez hudby a tance představit. Tam umí snad i 4 leté dítě tančit Salsu a jiný tance!" "Tak proč teda nechceš jít?" Vyzvídala Cassie. "Nesnášim šaty!" Když tuhle větu dořekla, přiskočila jsem ke skříni. "A tos ani neviděla jaký šaty jí přivezl její táta až z Kuby!" Vykřikla jsem a ze skříně jsem vytáhla krásné žluté šaty na ramínku. “Běž si je obléct! Chci tě v nich vidět!” Rozhodla Cass. “Jsou úžasný! Vypadáš jako kanárek, ale jako roztomilý kanárek.” “Taky si myslím.” plně jsem s ní souhlasila. Šaty byly opravdu nádherné. "Ne, vypadáš úžasně. Stydím se vedle tebe stát.” Dodala ještě Cassie. “Nevím. No mám tam jít?” Zeptala se dívka v dlouhých šatech a já bez myšlení přikývla. “Jo” A stejně tak Cassie. "Dobře, půjdu tam!” Jakmile Mellysa zmizela v koupelně, s Cass jsme si plácly a já si uvědomila, že ještě nejsem pořádně nachystaná. Zatím jsem měla pouze umyté a vyfénované vlasy a nalakované nehty. “Ježiši, jak já to jen stihnu” zanaříkala jsem si a pohlédla jsem na své nové šaty. Strašně se mi líbily. Opatrně jsem je rozbalila a sundala si své dosavadní oblečení. Nejdříve jsem si oblékla silonky, přeci jen byla zima. A pomalu jsem si nasazovala, poté jsem si však uvědomila, že si je sama nezapnu. “Mellyso!” zavolala jsem hlasitě na kamarádku, která vystrčila hlavu z koupelny. “No?” Zeptala se. “Pojď mi prosím zapnout šaty.” “Jasně” přikývla a přistoupila ke mně zezadu. A šaty mi zapnula. “Díky.” Usmála jsem se a ona s mávnutím ruky zmizela zase v koupelně. Teď už mi zbývaly jen dvě věci. Provést něco s vlasy a nalíčit se. Vlasy jsem si v pokoji nakulmovala a pustila jsem se do líčení. Korektorem jsem zakryla pár nedokonalostí mé pleti a zapudrovala ho. Pokračovala jsem bází pod oční stíny. Stíny jsem použila světlounce modré. Nezapomněla jsem na řasenku. Linky jsem si dělat nechtěla, nikdy se mi moc nelíbily, hlavně, když jsem si je dělala sama sobě . Rty jsem si natřela balzámem a poté jsem si je přetřela světlou rtěnkou. “Boty!” Uvědomila jsem si najednou a vzala jsem krabici, kterou jsem měla položenou u postele. Z ní jsem vytáhla krásné černé boty na podpatku. “Bože, proč já si jen vybírala tyto boty.” zanaříkala jsem tiše. Rozhodla jsem se, že si je obuji až později. Nasadila jsem si naušnice ve tvaru podkov a náramek, který mi ladil k barvě laku. U stolu jsem si trochu nakulmovala vlasy a pohlédla jsem na Mell, která očividně něco hledala. “Clair. Neviděla si ten můj prstýnek od…” Odmlčela se. “Co? Prytýnek? Od koho?” Začala jsem okamžitě vyzvídat. “Ále od nikoho..” Zakroutila hlavou dívka, ale já se tak snadno nevzdávám. “Ale Mell! Od koho je? A jaký prstýnek vůbec?” Při kladení otázek jsem si stejně jako ona vytáhla bílé závodní rukavice, které jsem položila na postel. “Tak jak vypadám?” zeptala se mě Mell a já zvedla palec. “A co já?” Ona mě ujistila, že mi to sluší. Zapnula jsem si řetízek s podkovou, který mi celkem ladil k náušnicím. Řetízek jsem však dostala od sestry k Vánocům a náušnice jsem měla ze závodní sady.
Nasadila jsem si bílé závodní rukavice, nazula si botky a mohla jsem vyrazit. Tedy ne tak úplně. Ze skříně jsem si vytáhla kabát a pohlédla jsem na Mell. “Hele, já už pojedu. Uvidíme se tam, a zapomeň na to, že by jsi zde zůstala.” Začala jsem jí naoko vyhrožovat a do malé kabelky jsem hodila ještě mobil a klíče od pokoje, také jsem nezapomněla na svou mini peněženku, normální by se do kabelky nevešla . “Zatím” křikla jsem ještě za dívkou a vyrazila jsem směrem na nádvoří.
Na nádvoří již stálo černé Volvo a u něj Vicky. Její otec bezpochyby seděl uvnitř. “Ahoj VIcky!” opatrně jsme objala znovu kamarádku. “Tobě to strašně moc sluší!” Oznámila jsem jí nadšeně. Opravdu vypadala nádherně. “Tobě to ale sluší víc.” oplatila mi úsměv a já jen zavrtěla hlavou. “Uznej, že vypadáš lépe ty.” Trvala jsem dále na svém. “Ne” “Ale ano” Ještě chvilku jsme se dohadovaly o tom, že lépe vypadá ta druhá. Nasedly jsme do auta a mohli jsme vyrazit. Už jsem se nemohla dočkat. Cesta uběhla opravdu rychle, s Vicky vše ubíhalo až moc rychle. Zanedlouho Volvo zastavilo. “Tak dámy, dorazily jsme k cíli.” otočil se na nás otec Vicky a náš dnešní řidič. Vystoupila jsem tedy a spatřila jsem zámek. Před ním na nás již čekala moje rodina s Denisem. “Tak se opět shledáváme.” začal šaškovat okamžitě Denis. “Nepůjdeme dovnitř?” zeptala se Vicky, která na sobě měla krátké, červené šaty. “Jasně” přikývla jsem a naše skupina vyrazila dovnitř. Odložili jsme si bundy či kabáty a zamířili jsme do sálu. Moje matka a otec Vicky se usadili u stolu pro dva a my ostatní si zabrali stůl pro pět hned vedle. “Program začíná až v sedm, nezajdeme si pro něco na pití?” navrhl tentokrát Denis. Všichni, až na mého brášku jsme se zvedli a zamířili k jednomu baru. “Ty s námi nejdeš?” zeptala jsem se ho a on se pomalu zvedl. “Ale jo, jdu.” Usmál se. “Co se děje bráško?” zeptala jsem se ho znovu. “No, tobě stejně nemá cenu lhát.” “No to teda nemá, povídej.” “Já, jen se mezi vámi cítím divně. Jsem mezi vámi nejstarší a nechápu, jak třeba tebe, Míšu a Vicky může bavit povídání o šatech, které máte na sobě. To je lepší, když už si povídáte o koních.” Vymáčkl se konečně. “Tak já ti slibuju, že o šatech se už bavit nebudeme. A případně si povídej s Deným.” Popostrčila jsem ho k baru a objednala si limonádu. Vrátili jsme se ke stolu a opět jsme zahájili konverzaci. A nezapomněli jsme pomalu ujídat dobroty, které na stole byly.
Ani jsme se nenadáli a sálem se rozezněla hudba. Všichni se utišili. Upřela jsem pohled na pódium, na kterém se po chvilce objevila Niora v krásných bílých šatech. Ruce měla skryté v bílých rukavičkách a přes ramena měla přehozený drezúrní frak. Vypadala dokonale. Nejdříve nás všechny přivítala, poděkovala za účast a poté přešla k prvnímu bodu dnešního večera. Pohlédla jsem na Sue, která měla podnos s cenami a poté na Lisu, která měla zase podnos s nějakými kytičkami. Kytičkami s čokoládou. Tím pádem jsem na kytičku dostala okamžitě chuť. Kdo taky ne, že?
Niora nejdříve poprosila o příchod Izzy, která dostala čestné uznání a jednu z těch ňamózně vypadajících kytiček. “Dále poprosím Marigold, která se umístila třetí.” Na plátně se objevily útržky ze závodů, které Marigold s Bouří absolvovaly. Niora ještě jejich úspěchy vyjmenovala a pokračovala. “Nyní bych poprosila Bloodye, která se po loňském prvenství posunula na druhé místo, ale i přes to má být na co hrdá.” Niora se usmála, Blood byla předána cena s kytičkou a poté se postavila vedle ostatních. Nejlepší jezdkyní této sezóny se stala Nadvandy. Všem jsem to moc přála. “Tímto vám ještě jednou představuji nejlepší jezdkyně této sezóny.” Niora, stejně jako všichni ostatní, zatleskala. “Teď ještě poprosím Clair, Kitty, Mellysu, Ell a Maki, aby se dostavili sem na pódium.” Jakmile jsem zaslechla své jméno, pomalu jsem se zvedla a zamířila jsem k Nioře. Všechny jsme si převzaly kytičky a poté jsme zamířily na svá místa. “Jseš skvělá.” řekla mi Vicky a všichni u stolu souhlasili. “Nope, nejsem skvělá. Jsem jen normální osoba.” ušklíbla jsem se. Byla jsem za ně všechny moc ráda. Podívala jsem se k vedlejšímu stolu. Mamka se na mě povzbudivě usmála. Ochutnala jsem jeden čokoládový bonbon. Všem u stolu jsem nabídla, nezapomněla jsem ani na mou mamku či na otce Vicky. “Ještě jednou všem gratuluji a přeji, aby se vám v následující sezóně dařilo stejně či ještě více než dosud. Nyní bych za mnou ráda přizvala vrchního lovčího letošního honu, tedy Olivera Pattersona” Ten se však neobjevil. Zaslechla jsem i Niořinu poznámku mimo mikrofon o tom, že by byl Kabriolet určitě spolehlivější. Musela jsem se zasmát. Nakonec se však konečně objevil. V bílém obleku a gumovou maskou koně. Všichni v mé blízkosti se začaly smát, stejně tak i já. Když jsem pohlédla se smíchem na Nioru, zjistila jsem, že je celkem překvapená.
Když se všichni celkem utišili, začaly se předávat ceny. “Nejdříve poprosím letošní lišku Kitty, aby si přišla převzít cenu. “A královnou letošního honu se stala” na chvíli se odmlčí, poté však řekne jméno jedné ze studentek “Cassie”. Okamžitě jsem začala tleskat. Cassie dostala krásnou korunku. “A Masterkou příštího honu se stane Nadvandy.” Nadvandy se po chvilce objevila na pódiu. Poté Niora ještě zavolala Izzy, Marigold, Melanii, Blood a mě. Převzaly jsme si menší liští ocásky jako čestné uznání za naše dnešní jízdy. A pak jsme se vrátily na místa. “Vidíš, že jsi skvělá?” začala opět Vicky. “Tss. Ty jsi skvělá. Vy všichni jste skvělí.” usmála jsem se na ně a pohlédla jsem na Blood.
Blood jako jediná ze studentek zůstala na pódiu a převzala si mikrofon. “Prosím, aby se dostavily Izzy, Mellysa, Maki a Marigold.” Počkala, až se studentky postaví na pódiu a pokračovala. “Izzy spadla z koně při překonávání jednoho skoku. Za trest nám zazpívá Nonstop od Michala Davida.” Blood se na chvilinku odmlčela a poté pohlédla na Maki a Mell. “Mellysa a Maki uspěchaly své jízdy, takže za trest nám zatančí valčík a hodinu budou chodit v holinkách. Poté tu máme ještě Marigold. Její kůň odmítl skok. Za trest bude mít hodinu svázané ruce za zády. Mell s Maki po chvilce začaly tančit. V holinkách to muselo jít asi hodně blbě, jak jsem z jejich pohybů usuzovala. Při jejich tančení jsme se u stolu opět celkem nasmáli. Nemohli jsme si pomoci. Jakmile holky dotančily, šly se v holinkách usadit. Nyní přišla na řadu písnička Nonstop v podání Izzy. Bylo to další vtipné zpříjemnění večera. Musela jsem ale uznat, že lépe bych to nezazpívala. Koutkem oka jsem pohlédla na Marigold, která již měla svázané ruce. Nezáviděla jsem jí, věděla jsem, jaké to je, nemít jakoby ruce. Byť já jsem měla minulý rok jednu ruku naštěstí volnou, zato jsme byly svázané tři. Ta vzpomínka mě rozesmála.
“Čemu se zase směješ?” Ozval se tentokrát Denis. “Ále, jedné vzpomínce.” Mávla jsem rukou a dopila jsem limonádu. Jakmile Izzy dozpívala, Niora ještě něco řekla a poté se sál začal přestavovat. Naštěstí jsme seděli u stolu, který se přesouvat nemusel. “Jdete si někdo ještě pro pití?” Zeptala jsem se a zvedla se od stolu. Zvedla se jen Vicky. “Za chvilku jsme zpátky.” Řekla jsem jim ještě a s kamarádkou jsem opět zamířila k nejbližšímu baru. Objednaly jsme si limonádu a chvilku jsme si povídali. Pak jsme se vrátili za ostatními. “Hej Clair, nikdo mi tady nechce říci, jak jsi se s Vicky vlastně poznala. A ty jsi mi to nikdy ani neřekla.” Denis na mě upřel svůj bádavý pohled. “To je na dlouho.” “Myslím, že času máme dost.” Odpověděl pohotově. Pohlédla jsem na Vicky, která jen s úsměvem kývla. “Tak začalo to tím, že jsem jela s Florestou do Palmového resortu, bylo to v létě, hned po mém přijetí.” A slovo jsem předala Vicky. “A já jsem tam byla s rodiči a bratrem. A učili mě golf, který mi mimochodem vůbec nešel. No a vlastně tak jsem se s Clair seznámila.” Vicky smíchem nemohla mluvit a tak jsem opět pokračovala já. “No, tahle osoba tím chtěla říci, že mi málem způsobila otřes mozku či možná něco horšího tím, že její odpálený míček letěl přímo na mě.” Chápala jsem, proč se Vicky smála. Bylo to směšné. “Jak se to jen mohlo stát?” zeptala jsem se jí proto nechápavě. “Já nevím.” Niora ještě oznámila, že je volná zábava a poté zase někam zmizela.
V sále začala hrát kapela a na parket, který vznikl po odklizení spousty stolů, začalo tančit několik lidí. Vicky, Denise a Míšu jsem vytáhla na parket. Bráška však nechtěl. Byť jsem chtěla čas trávit i s ním, nechtěla jsem si nechat ujít další zábavu. Občas jsme se zastavili u stolu, napili se, dali si jednohubku. Poprvé jsme také zjistili, že si můj malý bráška našel asi jinou zábavu. Když jsme se rozhodli, že si dáme chvilku pauzu, objevila se Mellysa, takže jsem si stejně neodpočinula. Přeci jsem ji nemohla odmítnout. Co bych to byla za kamarádku. Byla jsem opravdu ráda, když jsem se posadila na pohodlnou židli u našeho stolu. “Clair, myslím, že už budeme muset jet.” znenadání promluvila moje sestra Míša. “Říkala mi to mamka.” Dodala ještě a já se smutně usmála. “Vážně? Tak brzy?” “Clair, znáš mamku. Je půl dvanácté.” Pokrčila rameny a já kývla. “Jasně, že znám.” “Takže já budu muset taky.” Zamyslel se nahlas Denis. “Hele, jestli chceš, můžeš jet s námi. Stejně jsem s Clair domluvená, že ji vezmeme zpátky na Florestu. A stejně jsme jako vy ubytovaní v Rodovii.” “Vážně? To by bylo super.” “Jsme domluvení.” Vicky se zvedla a šla ještě za svým tátou. “Tak my už musíme.” Když se Míša s Luisem, který se odněkud objevil, zvedla, zvedla jsem se také. Doprovodila jsem je do šatny a poté i ven. “Měj se hezky Clair. Určitě ti zítra zavolám.” Mamka mě objala a já objala ji. “Škoda, že už musíme jet, ráda bych tu zůstala déle, ale znáš to.” Mávla rukou moje starší sestra Míša. Objaly jsme se. “A mě neobejmeš?” zajímal se bráška. “Ale jasně, že jo. Jsi přeci můj malý bráška.” Objala jsem ho a on se jen ušklíbl. “Malý bráška? To teda ne. Nejsem malý!” “Tak dobře.” Uklidnila jsem ho a se všemi jsem se ještě rozloučila. Chvilku jsem mávala za odjíždějícím autem a pak jsem se s povzdechem odebrala do zámku. Využila jsem volné příležitosti a ještě si odskočila na toaletu a pak jsem konečně zamířila do sálu.
Otec Vicky si přesedl k našemu stolu, aby tam nemusel sedět sám. Vicky a Denis tam však stejně nebyli. “Ještě jsem ti ani nepogratuloval Clair. Takže ti gratuluji.” Usmál se, když viděl, jak se rozhlížím. “Děkuji.” Kývla jsem a posadila se. V tu chvíli se objevila rozesmátá Vicky s Deným. “No konečně jsi tady Clair. Pojď s námi tančit.” Ani jsem se nenadála a už mě táhli na parket. Ještě nějakou dobu jsme tančili. Čas utíkal a my ho nevnímali. “Myslím, že je čas k odjezdu.” Zaslechla jsem hlas, který jsem okamžitě poznala. Otec Vicky. “Proč?” Zeptali jsme se nechápavě. “Je pět minut po půl jedné.” Oznámil nám. Já si všimla, že ze sálu opravdu zmizelo dost lidí, ale spoustu jich tu také ještě byla. “Eh, aha. Nějak jsme ten čas přestaly vnímat.” Pokrčila rameny Vicky a všichni jsme se vrátili ke stolu. Dopila jsem limonádu a společně jsme zamířili k šatně, kde jsme měli uložené kabáty či bundy. Rychle jsem si kabát navlékla a počkala na ostatní. Společně jsem vyšli před zámek. Do tváří mě začal bičovat chladný vítr a tak jsem se trochu víc zachumlala do kabátu a zamířila jsem k Volvu. S Vicky jsme si sedly dozadu, osoby mužského pohlaví jsme poslaly dopředu.
Celou cestu jsme živě debatovaly o tom, co se bude v brzké době dít, kdy se zase uvidíme a podobné věci. “Clair. Jsme na Florestě, jestli jsi to nepostřehla.” Otočil se na mě řidič a já přikývla. Vystoupila jsem, stejně jako ostatní. “Clair. Bude se mi stýskat. Musíme se zase brzy vidět.” Objala mě Vicky. “Hele, zavoláme si večer přes skype, jo?” ujistila jsem ji a objetí jsem jí opětovala. “Tak si to tu užij. A nezapomeň na svého starého kamaráda.” šťouchl do mne Denis. “Kdo mi mohl zapomenout.” Ušklíbla jsem se nadšeně a na oplátku jsem do něj taky šťouchla. “Mějte se” řekla jsem všem na rozloučenou a počkala jsem, až černé Volvo zmizí z dohledu, což se stalo vcelku brzy.
Rychle jsem zamířila na pokoj. Mellysa trčela v koupelně a tak jsem si sundala boty a šaty jsem uložila do skříně. Boty jsem schovala a pak jsem vděčně pohlédla na své boty do stáje. Usmála jsem se na Mell a zapadla jsem do koupelny. Rychle jsme se osprchovala, odlíčila a vyčistila si zuby. A unaveně jsem padla do své měkkoučké postele.