izzy: Šaty http://galleryplus.ebayimg.com/ws/web/251144801028_1_0_1/1000x1000.jpg + vysoké jezdecké boty

,,Marííí" zařvala jsem z koupelny. Zrovna před chvilkou jsem vylezla z vany a snažila si zapnout zip na zádech mých šatů. Ať už jsem si ale strkala ruce za záda jakkýmkoliv možný způsobem,zip stála zůstával ještě hodně dole. ,,Hoří nebo ti došla černá rtěnka?'' Zasmála se kamarádka která se objevila mezi dveřmi. Nasadila jsem pokerface a napočítala do tří. Byla jsme hrozně vynervovaná... sociální úzkost je prostě nepřítel plesů. Chtěla jsem praštit každého kdo měl dnes nějakou vtipnou sarkastickou poznámku,které bych se jinak zasmála. Nicméně věděla jsem že bych toho pak litovala ještě hodně dlouho,takže jsem se snažila se udržet na bezpečném řetěze Marigold na tom byla nejspíše ještě o něco hůř... její krušné chvíle nastávaly občas i když na Florestu přicházeli nováčci a vůbec k tomu nepotřebovala hodně lidí. Hon už si taky vybral svou daň a tak byla kamarádka skoro jako vyměněná. Po lehkém prospání po honu začala dělat zvláštní vtipy - vůbec ne Marigoldovské. ,,Mohla bys mi zapnout zip?" poprosila jsem ji. ,,Ale jo..." přivětila a dopla mi šaty. Byly samozřejmě černé ( ),ve předu kratší a vzadu jsem je měla v polovině lýtek. Kdyby měli menší výstřih neměla bych vůbec nic proti,ale tak co strčit fo nich snad mám co a jednou v roce to přežiju Dotáhla jsem si zdobné korzetové vázání v přední hprní části.Pentagram orámovaný rudými růžemy mi na černé šňurce visel kolem krku. Vlasy jsem měla narovnané a místy spletené do miniaturních copánků ve kterých byla sem tam vpletená černá stužka. Původně jsem si říkala že bych si je stáhla nahoru do velkého "ledabylého "culíku a některě prameny nechala orámovat můj obličej,ale pak jsem si řekla že půjdu víc do "folkařiny" Na ruce jsem měla spletený kožený náramek. Když jsem se tak na sebe dívala do zrcadla musela jsem uznat že mi to vlastně celkem sluší Podlaha mě pořádně studila do nohou,tak jsem rychle přetáhla rty matnou černou rtěnkou a ještě jednou zkontrolovala linky,řasenku a oční stíny (páni takový starosti časro nemívám ) a vyběhla z koupelny abych si na nohy nazula vysoké jezdecké boty. Na holých nohou to byl zvláštní,ne zrovna příjemný, pocit. Mezitím už z koupelny vyšla Marigold,vypadala okouzlujícně ! ,,Hmm..víš na co jsem zapomněla?'' ťukla jsem se do čela.,,Na co prosimtě?'' ,,Že nemám tucha jak se jezdí taxíkem'' a byla to pravda... z okna jsem sice viděla jak holky postupně nastupovali do žlutého auta. Taxík byl sice zaplacený a tak stačilo jen na sednout,jenže jen pouhá představa jízdy o samotě autem s někým cizím vyvolávala šimrání v oblasti břicha. ,,Myslím že máme ještě jedno místo v autě tak tě můžem vzít jestli chceš" usmála se na mě. Rozksichtila jsem se úsměvně od ucha k uchu a zadívala jsem se na kabelku která ležela na mý posteli. Budu vlastně něco z toho potřebovat? Asi ne.. . Rozhodla jsem se vyrazit na lehko bez věcí Ještě než jsme vyšly,donutila jsem Mari aby se se mnou vyfotila na památeční foto. Ono na galavečer člověk nechodí každý den. Potom už jsme se konečně vyhandrkovaly ven. Mari mluvila se svým dědou a já se koukala na svý jezdceký boty. Kamarádka mě nakonec zatáhla do jejich auta.Propůjčili mi místo u auta jelikož usoudili že jsem vyzáblina...řeknu vám to vždycky "potěší". Naštěstí jsem měla Marigold z jedný strany a Triss z druhý,takže to nebylo až tak hrozné jako kdybych seděla mezi úplně cizíma lidma. Využila jsem času a potichu se začala bavit s Triss. Tu jsem naposled viděla někdy kolem léta... Za chvíli už jsme byli u zámku. Trochu jsem si oddychla když jsem vystoupila z auta a mohla si protáhnout 'křídla'. Zámek vypadal opravdu hezky,příkladná renesanční stavba. Marigoldina rodinka se seskupuje dohromady. Ráda bych se od nich odpojila,ale na to se moc bojím vejít dovnitř tak nějak sama. Moris mě zradil když mi kolem třetí napsal že nepřijde ... nejspíš turnaj v LoLku nebo prostě strach... byl to fajn kamarád ale všemu by dal přednost před společenskou akcí. Byla jsem na to tedy sama... aspoň jsem mohla dělat neviditelný ocas Marigoldině skupince Vstoupily jsme dovnitř. Bylo tu celkem dost lidí,ale každý si všímal svého. Vyhledala jsem vozík s občerstevením,jídlo vždycky uklidní Kolem mne prošla jedna postaršní paní která mi věnovala poněkud nepříjemný pohled... takový ten :"Vyžeňte z ní toho ďábla" No co s takovejma pohledama se člověk musí smířit když chodí na galavečer jak na pohřeb Program měl začínat v sedm takže jsem měla ještě tak črvrt hodinky čas. Opodál jsem uviděla Kitty a Stellu .... a taky Olivera který stál kousek od nich a vypadal velice fascinován něčím na Kitty. Když jsem došla k holkám zjistila jsem čím to asi bude. Zrzka zvolila nádherné štay,jenže s výstřihem století a tak měl Oliver rozhodně na co zírat.Trochu jsem ji podezřívala že to udělala speciálně proto aby ho trochu vyprovokovala ,,Kde máš ocase Izzátore?'' Pronesla Kitt když mě uviděla. ,,Ále v jeskyni...'' odpověděla jsem než jsem si uvědomila potenciální hrozbu dvojsmyslu... Stella vyprskla smíchy a strhla sebou jak ně tak Kittušáka... ,,Ale dámy,copak je tu tak zábavného?'' Nachomýtl se k nám Oliver... trošinku z něho táhlo tak jsem se radši odporoučela pryč a nechala zrzku s výstřihem aby si snědla co si navařila. Už jsem se začala poohlížet po místečku k usazení. Vyhlídla jsem si sice jedno hezké na kraji řady trošku vzadějc,ale pak jsem mezi již usazenými hosty spatřila Marigoldina dědečka a i moji spolubydlící sedící vedle něj. Sedla jsem si teda vedle ní doprostřed druhé řady. ,,Je to tu krásné že?'' Zeptala jsem se polohlasem Mari. ,,Jo to jo,ikdyž Kaer Morhen bych brala víc'' odpověděla s lehkým zasmáním. ,,Já teda ne... moc fyzické námahy'' konstatovala jsem líně. Na pódiu se mezitím sestavilo komorní trio skládající se z harfistky,houslisty a klavíristky. Začali hrát skladbu kterou už jsem bezpečně znala...Marigold my ji totiž párkrát hrála na klávesy. Byla moc hezká, sice trochu tesknější,ale hezká. Na pódium vyšla Niora v krásných bílých šatech,drezurních rukavičkách a se s frakem přehozeným přes ramena. Vypadala jako kdyby byla první dámou té nejbohatší republiky světa,takhle jsme ji na Florestě moc často nevídali. Hudba se trochu ztišila a Niora začala odríkávat úvodní řeč ve které nás všechny přivítala a taky nám všem poděkovala za to že jsme přišli. ,,Všechny dlouhodobější studentky na Florestě jsou úžasné a skvěle nás reprezentují,ale nejlepší může být jen jeden,chtěla bych tedy vyhlásit uplnynulou jezdeckou sezónu..." To na pódium přišly Sue s Lisou a každá měla podnos. Na to Lisině byly kytice na Sueině trofeje. Jedna z nich byla temně modrá. Byla hrozně krásná. ,,Vyhrát něco z toho to by bylo jako pohádka" povzdechla jsem si toužebně. Pro mě nebyla šance...přišla jsem až v půlce roku a holky se předtím jistě činily ve všech možných závodech takže bych musela být všude první abych mohla mít vůbec šanci ... a to já rozhodně nebyla. ,,Začneme od čestného uznání ... prosím Izzy na pódium" pokračovala Niora. Vytřeštila jsem oči a trochu roztřeseně se zvedla... Marigold mi věnovala povzbudivý pohled zatímco tleskala... vlastně všichni tleskali... tleskali mě... !Vyškrábala jsem se na pódium a přešla za Niorou. Usmívala jsem se jako blbec když jsem si všimla jak se na plátně na pozadí objevila fotka mne a Meteora jak skáčeme červenožlutý kolmák na závodišti Dusot Srdce. Fotka byla z léta a byla přímonádherná.Vzápětí už tam běžel úryvek z FEI cup drezury. Niora ke mě natáhla ruku v rukavičce a já ji nesměle přijala. Potřásla mi jí a podala mi tu nádhernou modrou cenu.Chvíli jsem lapala po dechun než jsem se uklidnila natolik abych přijala gratulaci i od Sue a Toma a mohla přbrat kytičku. Až když jsem se odklidila kousek bokem pořádně jsem si prohlídla trofej i kytičku. Na trofeji byl ve skle černobílý obrázek Meteora a pod ním napsáno "čestná účast v jezdecké sezoně 2014" a také moje jméno. Kytička vlastně nebyla kytička,ale trs čokoládových bonbonů s jakýmsi zeleným čímsi...nejspíš s nějakým salátem Niora jako další zavolala na pódium Marigold. Juchů! Zajásala jsem v duchu a po přesunutí kytky do podpaží jsem se pustila do náruživého tleskání. Tak máme každá něco :3 Musíme si upravit místo na trofeje tak abych to měli nějako hezky zorganizované a tyhle naše dvě trofeje měli vedle sebe Sledovala jsem jak Marigold přebírá cenu a taky jsem se dívala i na fotky a video-útržky na plátně... Mari potom přistoupila ke mě a na Niora si na pódium pozvala ještě Blood a vítěznou Nadvandy.,,Dámy a pánové,nejlepší jezdkyně sezóny" řekla Niora s hrdostív hlase a ukázala svou levicí na nás. Všechny jsme se společně uklonili a pak se odebrali zpět na svá místa.Potom si Niuš zavolala holky ostatní 'stálé' holky a taky ocenila tři jezdkyně z jiných stájí které přijely na FEI Cup a uspěli v kategorii Externí účastníci. Culila jsem se jak blbec a nemohla se vynadívat na moji cenu. Jenže kam teď s ní? Přece ji nebudu držet celou dobu v ruce... Po vyhlášení sezóny se udělala malinkatá organizační přestávka při níž jsem měla rychlou šanci najít šatnu a uložit si tam kytičku a cenu do bezpečí. Rychle jsem se pak zase vrátila na místo,a právě v čas. Na pódium totiž právě došel Oliver s gumovou koňskou maskou na hlavě. Snad nikomu se nepovedlo udržet klidnou tvář a tak se síní nesl srdečný smích. Když se všichni aspoň o něco málo uklidnili zahájila Niora předávání cen za hon. Jak první si zavolala Kitty,která dostala cenu za lišku a taky Cassie,která ukořistila liščí ocas. Tleskala jsem a taky si slíbila že příští rok se vynasnažím abych lišcí ocas utrhla lišce já Niora oběma pogratulovala,nasadila Cass korunku a Oliver jim předal ceny. Jako další šla na pódium Nadvandy,která bude příští rok Masterem. Už jsem si říkala že to bude všechno a budeme moc přejít k té méně slavnostní části večera když v tom Niora zavolala ještě Blood,Marigold,Melanie,Clair a mě. Všechny,značně překvapené až na Blood,která byla Masterkou a tak nějakou tu cenu aspoň na půl očekávala, jsme vystoupaly po schůdcích nahoru a Niora vysvětlila,že i my jsme jeli moc hezky a tak nás chce taky ocenit. Z Olivera trochu táhl alkohol,když nám předával malý liščí ohon se zlatým štítkem. Ten pach,jsem nesnášel,bylo mi z něj špatně a přímo jsem ho nenáviděla k smrti...vzal mi otce. Snad dnes nepotkám víc opilců než je nutné. Všichni jsme pak sešli dolů z pódia,ale Bloodye tam zůstala. Rozpovídala se o honu a o trestech... a jéje z toho pro mě kouká průšvih Začínala jsem tušit,že ten můj pád bude zapčítán do restů i přesto že konal o pauze a technicky vzato by tedy nemusel být brán jako trest. Bylo mi jasný že to budou tresty pro pobavení lidí kolem a nic hroznýho to nebude,ale stejně... brr Bloodye rozbalila svitek papíru, vypadalo to jako ze starých časů kdy se určitě provinilci četli z podobného papíru, a začala vyjmenovávat … Izzy... sakra byla jsem hned jako první... Marigold … páni ta taky … Maki a Mellysa. Tři emka a jedno íčko pomyslela jsem si... Nadechla jsem se a spolu s Mari jsem vyšla na pódium za Masterkou. Ta se pustila do vyčtení našich přestupků a trestů … prý budu zpívat. V tu chvíli jsem trochu zkameněla,vždycky jsem si chtěla zazpívat před lidma,ale že by to musel být zrovna Michal David a že by tam muselo být více lidí než dva... no to zrovna nejlepší podmínky nebyly. Okrajově jsem zaslechla že Maki s Mell si zatančí a Marigold bude chodit se svázanýma rukama,chudák holka,nejspíš mě bude potřebovat jako doprovod.. Modlila jsem se abych nešla jako první... a moje modlitby byly vyslyšeny! Marigold byly zavázány ruce za zády a holkám se pustila hudba. Stoupla jsem si bokem a sledovala jak se pokoušejí zatančit něco aspoň trochu solidního v holinkách,které jim byly zapújčeny na teď a ještě další hodinku. Mellysa v jednom bodě skladby málem srazila Maki k zemi,když si omylem stoupla na holinku a zakopla. Lidi se smály a holky taky... a když dotančili tak všichni tleskali. Začala jsem trošku panikařit... ještě že to bylo karaoke. Bloodye ke mně natáhla ruku s mikrofonem a popostrčila mě dopředu k mikrofonu. Z reproduktorů se začala ozzývat prazvláštní hudba... nejspíš se jí říkalo disco ()... a na obrazovce naskočil text. Najednou jsem si vzpomněla co to je.... tohle jsem měla celkem ráda ve školce,když nám to hrály na takové té malinkaté ''diskotéce'' na školce v přírodě. Byla to jedna z těch které se vám zasekly v hlavě a nešli dostat ven... teď už mi tak super nepřišla. ,,Tátovi nesmím zkřížit krok,
pro něj jsem pouhej diskocvok,
pro mámu pořád jen dítě jsem.
Brácha ten hlídá jen svůj džob,
stal se z něj velkej pán a snob,
kdo jsem já, to nemaj ponětí. '' začala jsem pomalu a rozvážně. Naštěstí nikdo nevypadal že by mu můj zpěv drásal uši tak to bylo v pohodě. Chápala jsem že si z toho lidi mají dělat srandu a chtěla jsem to zazpívat srandovněji než už to bylo,ale moje funkční ucho mi to nedovolovalo. Prostě jsem zpívala jak nejlíp uměla a víc než srandovně to znělo vážně... dokud nepřišel ''Vítr hurikán''... nad tou frází jsem se totiž musela zasmát,jelikož to znělo … no jako od Michala Davida a podobných ''starců'' v hudebním oboru Pak přišl refrén. ,,Já chci žít
Nonstop,
krásně a nonstop
a s tím, co přijde
mám chuť se rvát.
Nonstop,
já chci žít nonstop
a s tím, co přijde
mám chuť se rvát. '' počáteční nervozita mě přešla a tak jsem se začala i usmívat a dělat že to prožívám aby to vypadalo aspoň trošku komicky. Ikdyž spíš z toho vznikly docela tragické pohyby... a to se možná lidem zalíbilo,jelikož se kdosi v přední řadě uchychtl. Následovala jedna další klidná sloka a pak zase refrén. Když se začal opakovat zvedla jsem levou ruku a pokynula ostatním aby se přidali ke mně. Nejdřív se nikomu nápad moc nezamlouval,ale pak se někde z prostřed ozval druhý hlas a pak třetí a čtvrtý a najednou zpívali všichni a dokonce i ředitelka. Měla jsme dojem že z mého trestu se jakýmsi zázrakem stalo spíše společné halasení staré disco odrhovačky se mnou v čele. To se mi to zase něco povedlo Písnička pomalu dohrála a já jsem vsadila mikrofon do držáku a radši rychle zmizela z pódia. Zatímco jsem scházela dolů lidi tleskali a to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Marigold do mě šťouchla ramenem a řekla že to mám místo objetí. Zasmála jsem se a šťouchla ji ramenem zpátky Niora ohlásila přestávku než se přestaví stoly a nachystá se kapela. Nahrnula jsem se ke stolku s občerstvením. Marigold šla za mnou,se zavázanýma rukama toho moc nezmohla tak jsem jí slíbila že jí budu dělat doprovod. Teda hned potom co se najím. Nepříjemný moment přišel když jsem se snažila nakrmit kámošku chlebíčkem který se jí hrozně zalíbil. Vůbec jsem se jí nedivila,dívat se jak ostatní jí a sama nemít čím si to podat....asi bych se zvencla. Ta blbá věc na tom byla že Triss to přišlo ohromně vtipné a tak jsem se pravděpodobně navěky stala součástí Marigoldovicovic (na příjmení jsme nikdo nehrály,tak jsem jim tak prostě začala říkat) rodinných alb Doufejme že se sestře mojí spolubydlící podaří ztratit mobilní data dřív než si tu fotku zálohuje nebo vytiskne Půlhodinová přestávka uběhla rychle a tak jsme se brzo vrátily před pódium a vyčkaly až Niora vyhlásí volnou zábavu. Můj plán byl poslechnout si pár písniček,počkat až si Mari odpyká trest,jít se projít ven a potom se vrátit hezky do bezpečí pokoje na Florestě. Rodovia Devilment hráli opravdu dobře. Někdy to byly i trochu rockovější písničky,sice pořád ne úplně můj styl ale lepší než nic Trochu jsem si ve stinném koutě "zatančila". Donutila jsem Mari aby se ke mě přidala a vypadala že si to nakonec přeci jen celkem užívá,ikdyž nikdo nemohl říct že by to nevypadalo vtipně,vzhledem k tomu že čas trestu jí stále ještě běžel. ,,Já bych si tak ráda zazpívala i něco jinýho jak Nonstop" povzdechla jsem si a koukla se toužebně na pódium.,,Tak padej nahoru třeba tě nechaj" nadhodila Mari. ,,Ježiš ne! Zbláznila ses?!" zhrozila jsem se. ,,Dneska už si to jednou zvládla,proč ne i podruhý?" ,,Protože ... no... já ...nevím'' vyžblemtala jsem nervózně. ,,Ale no tak,běž honem! Budu tě odsud podporovat!" Kamarádka vypadala že je opravdu rpzhodnutá mě na pódium vytlačit ikdyž to znamená že by tam musela na chvíli taky. Nechala jsem kapelu odehrát dvě písničky než jsem se odhodlala. Na pultu s občerstvením jsem našla jeden zapomenutý drink,obezřetně jsem se rozhlédla a ať už to bylo cokoliv nalila jsem to do sebe. A že to bylo pěkně hnusný. Tak holka,když přežiješ sklinku alkoholu zvládneš všechno. Alhokohol pro mě byl jakási odporná nepřekonatelná věc od tý doby co táta začal být závislý a dneska večer jsem byť jen trošku,jen tak kopla do sebe. V porovnání stím je všechno opravdu hračka. Vzala jsem to oklikou na pódium tak aby si mě všimlo co nejmíň lidí a zamířila k bubeníkovi,který zrovna neměl co dělat vzhledem k tomu že píseň kterou právě hráli byla bez podtextu či sól bubnů. Když jsem byla blízko něj,zjistila jsem že je vlastně celkem hezký. Měl dlouhý hnědy vlayy,trošku toho chmýří na bradě přívětivé oči a úsměv na tváři. Měl na sobě oblek ale přes židli na které seděl měl přehozenou koženou budnu z nášivkami metalových kapel a ostny. Nemohla jsem si nevšimnout červené nášivky Ensiferum. ,,Uhm,ahoj,Já jsem Izzy,nemohla bych si s váma zazpívat" naklonila jsem se k mladíkovi přes soupravu bicích abych nemusela mluvit moc nahlas. ,,Nazdar holka,to záleží na tom jestli umíš zpívat" řekl s úšklebkem. ,,Kdybych neuměla tak se neptám" povzdechla jsem si. ,,Oukej oukej, umíš Mad World? Tu totiž hrajem jako další" ,,Není to úplně můj styl,ale znám a umím" usmála jsem se a napřáhla ke klukovi pravici.Ten ji ochotně přijal a když ostatní dohráli písničku domluvil mi místo zpěvačky. Kolena se mi roztřásla když jsem šla dopředu k mikrofonu,ale když zazněly první tóny a já pustila do vzduchu první slova nervozita odešla. Spíš zůstala na místě a čekala na mě až se vrátím zpátky z malé koncertní dovolené. Mad World...jak už jsem řekla bubeníkovi nebyl to můj oblíbený styl písně a přesto se mi zpívala dobře. Snad proto že jsem se dokázala vžít do pocitů které nesla a chápala význam jejího textu. Byl to ploužákovatější typ písně a pár párů se v sále chytlo a tančili spolu pomalu po parketu. ,,Maaad woooorld" vydechla jsem do mikrofonu naposled a vzhlédla k publiku které tleskalo. Usmála jsem se a krátce poděkovala kapele. Nervozita si mě zase našla. Odklidila jsem se dolů z pódia a našla Marigold. Trest jí během těch pár minut co jsem byla na pódiu už skončil a tak mě tentokrát už mohla obejmout. Poděkovala jsem jí za to že mě donutila na to pódium jí. Kapela mezitím sputisla jednu ze svých písní. Byla výborná to jsem musela uznat. Postupne jsem se probloumala další hodinkou galavečeru. Už jsem se chtěla jít projít ven když mi někdo zaklepal na rameno. ,,Smím prosit?" Byl to bubeník. ,,Když mě naučíš tančit" řekla jsem s lehkým úsměvem.,,Jestli na to máš takový talent jako na zpívání tak ti to pravděpodobně půjde líp než mě" usmál se na mě okouzlujícně. Na lichotky jsem nebyla zvyklá a tak jsem se začervenala. Po sekundě zvažování jsem mu podala ruku a nechala se odvést na parket. Moc lidí už nrtančilo,otce a dědečky studentek to přestalo bavit a páry se přesunuli ven nebo k občestvení. ,,Víš,když se mnou chceš tančit možná bys mi mohl prozradit tvoje jméno'' nadhodila jsem nenuceně. ,,To bych pravděpodobně měl. Jsem Wolf,Wolfgang abych byl přesný,ale říkej mi Wolf'' ,,Páni'' řekla jsem udiveně. ,,Jo,moje máma měla celkem slabost pro Mozarta když mě čekala'' odpověděl. ,,Wolf je krásný" usmála jsem se na něj když jsem si všimla že ho ten Mozart znejistil. Usmál se zpátky a potom se se mnou pustil do tance. No šlo mi to-to nemohu říct,nicméně nebylo to zase tak hrozné jak jsem čekala. Wolf musel po chvíli odejít odehrát ještě jednu písničku ale pak měl padla a tak jsme vyrazili ven. Vzduch byl studený ale zároveň osvěžující. Byla jsem celkem nervózní. Přeci jenom jsem byla sama venku za chladné noci s klukem kterýho jsem poznala skoro před pěti sekundama. Přiložila jsem si ruce křížem na holá ramena. Jaksi jsem opoměla bundu vevnitř. Wolf si všiml a položil mi na ramena svoji koženou bundu.,,Páni,člověk by nevěřil jak jsou tyhle věci těžký... a teplý" řekla jsem když na mě dopadla plná tíha bundy. ,,Člověk si zvykne" řekl bubeník a jemně pokrčil rameny. Zastavili jsme se u fontánky na nádvoří. Opřela jsem se o ni,abych nemusela jen tak stát. ,,Hele Ryby!" Ukázala jsem k obloze když jsem na obzoru spatřila souhvězdí které bylo mým znamením ve zvěrokruhu a nebývalo moc často vidět. To musí být nějaké znamení Povídali jsme si s Wolfem dlouho a dlouho. Byl moc fajn. Ukázalo se že hudební vkus máme podobný,je o dva roky starší,je to milovník koček a spousta dalšího. Taky jsme si vyměnili mobilní čísla. Za nějakou dobu odbili velké hodiny které zámek měl půlnoc. Byl čas se vrátit. Vrátila jsem se s Wolfem dovnitř a vyzvedla si věci v šatně. Na mobilu jsem měla esemesku od Marigold že už jela...před hodinou apůl. Vyšli jsme ven a Wolf slíbil že se mnou počká na taxíka. Když konečně dojel otočila jsem se k bubeníkovi a chtěla se rozloučit. Dřív než jsem ale stačila něco říct,Wolf se naklonil ke mě a přitiskl mi rty na rty. Vytřeštila jsem oči a moje pravice mu instinktivně vrazila facku. Okamžitě jsem pár kroků odcouvala a byla zděšená svým vlastním chováním. ,,Promiň...já....nikdy...první pusa...promiň....nevím co to... promiň" začala jsem horlivě blekotat. Dlouhovlasý mladík se tvářil zmateně a ruku měl přitisklou tam kde jsem mu před chvílí vrazila já tu svou. Nanic jsem nečekala,otočila se a nasedla do taxíku. Vždycky všechno zkazím,to jsem prostě já,to je prostě Izzy, povzdechla jsem si a opřela se hlavou o okno taxíku.