bloodyee: Přejela jsem rukou po sukni šatů. Byla jsem okouzlena. Už někdy v listopadu jsem si vybrala šaty. Dlouhá splývavá sukně, korálky ve stylu diamantů byly posety na vrchu šatů. Vypadaly luxusně, kouzelně a vyvolaly u mne ten 'ách' efekt, který jsem potřebovala, abych si určité šaty vybrala. Ale dneska, když jsem si pro ty vyvolené jela se objevily jiné...
Nad kolena dlouhá, šifónová široká sukně v šedé barvě. Vršek byl stříbrný, ornamentový, s velkým výstřihem, který ale nepůsobil vulgárně. Naopak podtrhoval eleganci šatů. Ornamenty se táhli až ke klíčním kostem, takže nahrazovaly náhrdelník, pokrčovali přes ramena až dolů nna záda a zpátky k sukni. Takhle nějak jsem si vždy představovala svoje snové šaty, co na tom že peníze na ně mi původně měli stačit na všechno..
Smyla jsem si z vlasů masku a zakroutila vlasy, aby z nich odtekla přebytečná voda. Vlasy jsem zabalila do ručníku, sebe do županu a vylezla ven. Měla jsem dost času. Relativně. Musela jsem se rozhodnout čím začít. Volba padla na manikůru, protože pohled na moje ruce byl značně děsivý. Ono u koní nemá cenu si nějak nehty pěstit a když na to jednou za rok přijde, tak to je docela síla. začala jsem tím, že jsem si do mističky napustila vodu do níž jsem ponořila konečky prstů, aby nehty změkly a já je tak mohla pohodlně zapilovat a ostříhat. Pak přišla vrstva vyživujícího laku a následně na něj krvavě rudý. Celé ještě přetřené gelovým a mně vůbec nepřipadalo, že ty ruce jsou moje.. Jen co nehty uschly musela jsem se pustit do dalších věcí. Do líčení. Přemýšlela jsem jak to udělat. K večeru se hodilo něco výraznějšího, ale zároveň tak, aby to neubíralo vyloženě pozornost šatům... Nanesla jsem si na obličej krycí makeup, který sjednotil barvu pleti, už na pohled se zdála úplně sametová. Dala jsem si záležet, aby to vypadalo přirozeně, nechtěla jsem být dnešní módní faux-pas večera.
Na víčko jsem nanesla stíny do stříbrna, které jsem k hornímu oblouku a ke spánku trošku přitmavila šedou. Pak jsem si do ruky vzala černé tekuté oční linky. Párkrát jsem se pořádně nadechla, vydechla a přiložila ruku se štětečkem k oku. Chtěla jsem takovou středně výraznou linku s rovným ocáskem směrem nahoru, který se postupně zužuje... Dřív jsem si linky malovala denně, ale to teď bylo dávno pryč. Ke koním? Na co.. Když to bylo hodně špatné přepudrovala jsem se a nanesla řasenku. Právě proto jsem úspěšný první pokus brala jako zázrak. Štěstina je na mé straně, zřejmě. Linky jsem ještě podtrhla stříbrnou tužkou, kterou jsem okopírovala jejich tvar a obtáhla jím i vnitřní koutek oka a spodní víčko. Oko to podtrhlo a když jsem do toho ještě přidala lehké stínování černou tužkou okolo spodního víčka zhruba do 3/4, působily oči pronikavě jako nikdy. Doplnila jsem to ještě řasenkou, která řasy krásně natočila a zhustila. Dobrý, jsem spokojená.
Líčení jsem ještě doplnila. To zdravíčkem, kterým jsem přejela tváře a do uší si dala dva stříbrné kamínky, šperky jsem dnes nechtěla výrazné, spíš jen aby tam byly.
Teď vlasy. Nebyla tu Karin, která na tyhle kreace byla expert a já to tedy budu muset zvládnout sama. No potěš. Samozřejmě jsem si vybrala jeden z drdolů, který, ač působil nedbale, byl složitý na vytvoření. Zkusila jsem to. Jednou, dvakrát, třikrát.. a pak jsem upadla do deprse než mě napadlo zavolat člověka nejpovolanějšího. Ell. Dívka vtrhla do pokoje jako velká voda, široký úsměv na rtech a hned se mě ptala cože to vlastně chci. Ukázala jsem jí vybraný účes na internetu a ona hned začala tvořit. Na drdol byly potřeba vlnité, trochu loknovité vlasy. to nebyl problém, takové jsem měla od přírody... Ell pracovala rychle a obratně. Rozčesala mé bujné kadeře a začala postupně přibírat pramínky, které splétala, spojovala a kouzlila s nimi.. Vůbec jsem nechápala jak to dokáže, ale když mi ukázala výsledek byla jsem naprosto u vytržení nadšením. Milují jí. (pro představu, jelikož já si sotva udělám culík, tak se nezmůžu na popis takové parády http://data1.whicdn.com/images/158969862/large.jpg )
To by tedy bylo. Šla jsem tedy do finále. Vytáhla jsem silonky ze šuplíku a s opatrností se do nich začala soukat. Pomalu, abych neudělala očko. Docela jsem si oddychla, když jsem je shledala neporušenými. Následně jsem vytáhla z vaku tu krásu. Láskyplně si je prohlédla a pak ze sebe shodila župan. Šaty měly vzadu zapínání na knoflíčky, pokusila jsem si je zapnout bez toho anižbych si vykloubila rameno. Sice k tomu nebylo párkrát daleko, ale nakonec i poslední knoflík zajel do dírky a já se mohla podívat do zrcadla. Jestli jsem si připadala minulý rok jako princezna, tak dneska jako královna. Ačkoliv jsem věděla, že tenhle titul si má dnes užívat Cassie. Byla to právě ona, kdo ukořistil ohon lišky.
K šatům jsem si vybrala výrazné boty v rudé barvě stejné jako zdobila moje nehty a stejná jaká bude zdobit mé rty za pár okamžiků. Vklouzla jsem do rudé boty s broušeným semišem a plnou špičkou. Byly na vysokém podpadku, oproti minulému roku, ale nebyl jehlový. Byl o něco širší, což dělalo boty snesitelnějšími a stabilnějšími. Kolem kotníku měly ještě pásek, což mi vyhovovalo, protože jsem se nemusela bát, že při mých divokých tanečních kreacích bota odlétne.
Párkrát jsem se po pokoji prošla, abych získala na podpatcích jistotu a pak zakotvila opět u zrcadla, kdy jsem své rty přejela vrstvou červené rtěnky. Něco tak výrazného jsem měla snad poprvé, ale výsledek se mi nezdál být špatný. Snad nejsem jediná... Byla jsem tedy hotová. Hotová až na jeden detail. Ze skříně jsem vytáhla klobouk a ne ledajaký. Drezurní cylindr jsem si posadila lehce křivě na hlavu. Snad bude Niora spokojená s výběrem téhle jezdecké parády.
Následně jsem už jen vzala do ruky černý, dlouhý kabát a s klapotem podpatků se vydala chodbou k pokoji vedle. Kitty mi otevřela. Vypadala jako panda.. Nezmohla jsem se na víc než hlasitý výbuch smíchu, pak jsem jí čapla a rezolutně jí posadila na postel. Do ruky jsem si vzala odličovací tamponek, nanesla na něj trochu krému a i přes protesty, že jsem hrubián, jsem jí oko odlíčila. Lehce jsem jí ho přepudrovala, aby šla veškerá mastnota stranou a pak si do ruky vzala tužku a stíny. Snažila jsem se bát rychlá, protože zachvíli tu máme odvoz a to pako ještě nebylo ani oblečené. "A dělej, maj tu bejt za chvíli" popoháněla jsem jí, když jsem strkala šminky zpátky. Zrzka si zatím navlékala punčošky a oblékala se do šatů. Byly nádherné, podobného střihu jako ty moje, ale v krémově bílé barvě. Díky jejich světlé barvě vynikala její ohňově oranžová hlava. Zeširoka se na mě usmála a uložila zpátky rtěnku, kterou obtahovala své rty. "Můžeme jít" podívala se na mě, sebrala kabelku a suverénně se vydala ke dveřím. Sjela jsem jí pohledem. Neměla zapnuté šaty a očividně jí to vůbec nevadilo, musela jsem jí to připomenout. "Cože?!" vyvalila oči a rychle se vrhla k zrcadlu. "No jo!" rozesmála se na celé kolo a já se pokusila se mezi tím hýkáním ji ty šaty zapnout. Tím byla hotová i Kitty a já si tedy konečně mohla navléci kabát, zapnout knoflíčky, naposledy se sjet pohledem v zrcadlu a pak s klapotem podpatků vyrazit na dvůr.
Tetička stála před hlavní branou s rozpisem, aby si odškrtávala kdo odjíždí a s kým. Byla zachumladá v černém kábátku s umělým kožešinovým límcem. "Bloodye a Kitty. Veze nás Stellin táta." zahlásila jistě Kittuš a pohledem našla náš vůz. Sue nám ještě stihla popřád příjemnou zábavu, když se objevila blondýnka, která se hned zavěsila do kamarádky a začala mluvit. Prakticky jí neznám, ale nikdy, nikdy jsem ji ještě neviděla se zavřenou pusou. Mlela jak kolovrátek a já jen stěží stačila pochytit o čem to mluví. "Stelliiní rodiče chtějí adoptovat Abigail.. Ale teď pst." osvětlila mi v rychlosti zrzka ještě než jsme vklouzli na široké zadní sedačky černého auta. "Dobrý večer." pozdravila jsem jen, co jsem za sebou zavřela dveře. Z místa řidiče se na mě otočil muž ve středním věku. Hned věděl která bije, představil se mi jako Steven. "Bloodye" opáčila jsem a stiskla nabízenou pravici. Pak už jsem si zacvakla bezpečnostní pás, porovnala se tak abych nerozbila svůj pracný účes a zaposlouchala se do vrnění motoru. Byla jsem lehce napnutá. Ono sice jedu s lidmi které znám, ale ani Stevena a Stellu neznám dobře, Kitty mlčela, a tak jsem pozorovala ztemnělou krajinu, která ubíhala za oknem a přemýšlela o tom jak se dnešek vyvine.
Vysazeny jsme byly přímo před hlavním vchodem. Jak jsem vlézala ze zadních sedaček, kde byly ke všemu ztemnělá okna připadala jsem si jako celebrita. Navíc do zámku se šlo po červeném koberci, takže opravdu už chybělo jen cvakání foťáků a pár fanoušků. Zhluboka jsem se nadechla, přejela suknici šatů, napřímila se a vykročila na první schod, holky po boku. Nasávaly jsme atmosféru večera, která na člověka doléhala už tady, hrozně jsem se těšila... A pak jsem uslyšela mně dobře známý hlas. "Bloodye?" otočila jsem se v okamžení. Stál pod schody. Černé sako měl zapnuté na dva knoflíky, pod ním bílou košili, která obepínala jeho vypracované tělo a ke krku utažené černé bolo se stříbrnou hlavou orla. Široce se usmíval, v očích rošťácký výraz. Zatetelila jsem se blahem, omluvně mrkla na holky a už si to pelášila dolů. "Uí" pískla jsem místo pozdravu a nechala se přivinout do náruče.
Vítání bylo příjemně dlouhé. Neviděli jsme se několik týdnů a chtěli jsme si to vynahradit. Když jsme nakonec uznali, že už je vhodný čas jít do sálu ještě jsem v rychlosti překontrolovala Jakův obličej jestli někde nemá otisky rudé rtěnky... ehm, fakt chytrý výběr... zavěsila se do něj a společně jsme se vydali nahoru po schodech doprovázeni zvědavými pohledy.
Vevnitř zámku jsme ihned zamířili k šatnám. Rozepla jsem si kabát ze kterého mi kavboj galantně pomohl a následně si ho hodil přes ruku. Pak otočil pohled ke mně. Nejdřív trošku vyvalil oči a pak se potěšeně usmál. "Jsi nádherná" líbnul mě zlehka na tvář. Lehce jsem zrudla.
Šatnářka nám vydala číslo, které jsem uschovala do psaníčka a opět ruku v ruce jsme pokračovali dál směrem k sálu.
V předsálí jsme našli Stellu s Kitty a Connem. Zaujatě o něčem diskutovali, Kitty ukázala na svoje zápěstí, kde se skvěl řetízek z uzdy. Jasně, baví se o jezdeckém doplňku. Schválně co vymyslel Connor, zamyslela jsem se. Pak jsem si toho všimla. "No to nene!" vyprskla jsem smíchu při pohledu kalhot zastrčených v podkolenkách s koníčky. Zděšeně se na mě podíval, očividně si moc přál abych se objevila... Radši kývnul na pozdrav Jakovi a zmizel než jsem se k němu stačila dostat. "Jdeme do sálu?" zeptal se mě přítel. Lehce jsem zavrtěla hlavou. "Nemůžeme nejdřív na bar? Nechce se mi tam ještě sedět." zaškemrala jsem a on neprotestoval. Ochotně se mnou zamířil kam jsem chtěla.
Bylo tu celkem prázdno. Obsadili jsme dvě stoličky, já poprosila číšníka o zázvorové pivo a Jake si objednal tři chlebíčky. Hladovec. Ovšem když mi pak nabízel, tak jsem jimi taky nepohrdla.
Jacob mi zatím vyprávěl o tom mlaďochovi co ho má pod sedlem, jak teď Fred vymýšlí nový program pro nadcházející sezónu a jak mě tam už někdy musí zase vytáhnout. Taky jsme plánovali, že bychom rádi vyrazili někam mimo, třeba na sjezdovku si užít den trochu mimo naše obvyklé prostředí... A dál jsme se nedostali protože byl čas jít do sálu...
Zahákla jsem se do muže a nechala se provést sálem až ke stolům zatímco jsem skenovala svým pohledem okolí. Mell zářila v žlutých šatech, Nad působila neuvěřitelně sladce a svatouškovsky - zdání klame - v dlouhých růžových, a taky jsem zahlédla Cassie jak se sklání k mladšímu bráškovi. Všichni hýřili nadšením... Došli jsme až ke stolu, kde seděla zrzka s blondýnkou, která se právě ládovala chlebíčky. "Můžeme?" pokynula jsem k volným místům u stolu. Kitt to odsouhlasila, Stella jenom přikývla, protože zrovna zápasila s posledním z armády chlebíčků. Jake odsunul židli, abych se mohla posadit a následně mi jí zase přisunul. Obdařila jsem ho úsměvem a podívala se na Kitty, která právě otvírala pusu. "Jaktožes dneska nebyl na honu?" dělala jakoby o ničem nevěděla. To je ale čarodějnice. Špičkou boty jsem jí šlápla na prsty. Moc dobře jsem věděla, že ona si dnes brala otevřené. Věnovala mi jeden opravdu ošklivý pohled, naštěstí jenom na chvíli protože poslouchala kavboje jak jí vyjmenovává důvody, proč se neukázal. Dělala strašně zaujatou na to že to slyšela už třikrát. Už už se nadechovala k něčemu dalšímu, když jí do toho skočila Stella. "Očekával, že hon odvoděný tebou bude katastrofa a nechtěl to vidět." Jake se uchectnul a kývnul blondýnce na znamení, že to se jí povedlo. Vypadala potěšeně a sladce se usmívala, mám se začít bát?!
S Jacobem jsme se vrátili k naší předchozí diskuzi, holky povídaly něco o čem jsem pořádně neměla ponětí, a tak ani jsem se nesnažila je přimět mi to vysvětlit. Taky se neviděly často, potřebovaly toho spoustu probrat. Byli jsme do debaty docela zažraní, když se ozvalo skřípění židle a oddechnutí jak na ní někdo dosedl. Střelila jsem po tom někom pohledem. Samozřejmě to byl Connor, který seděl obkročmo na přisunuté židli a mlel něco o tom jak přežít dnešní večer. Nikdo jsme to nechápal dokud jsme si pořádně nevšimli stolu, který patřil Nadvandy. Kromě muže - jejího otce - seděl u stolu ještě druhý zástupce onoho pohlaví a Nate to rozhodně nebyl. "Co to sakra!" ujelo mi zaklení. "Jo. Nadvandin otec ho považuje za Nathaniela." osvětlil to celé prdelka a rozjeli se tak teorie jak to všechno skončí. Doufám, že se Nate nenechá vyprovokovat, protože jestli jo... Z našich konspiračních teorií nás vyvedl až ostrý Jasonův hlas. Plísnil Conna za to jak sedí. "Laskavě si otoč tu židli a sedni si jak máš. Oni tě tu neukopou." Jó, Jasi, tím bych si tak jistá nebyla... Chlapec se pokusil ještě zaprotestovat, ale na nějaké čachry už nebyl čas. Právě se rozezněly první tóny harfy.
Sálem zněla moje nejoblíbenější klavírní skladba. Dnes ale nebyla hrána na klavír, ale život jí dodávaly především šikovné prsty harfistky za doprovodu houslí a mírně i piána. Vychutnávala jsem si každý tón. River follows in you byla překrásná věc. Na tváři se mi uhnízdil lehký úsměv, zvolna jsem svírala kavbojovu ruku a zalíbeně koukala na struny nástroje, které vytvářely kouzelnou melodii. Jediné co mě z té krásy vyrušilo byly ty dvě. Ono když dáte dohromady dva nejukecanější lidi na světě, tak zticha prostě nebudou. Stella se zrovna pozastavovala nad tím jak zůstane na ocet. To jí zrzka trefila loktem, čímž si vysloužila ublížený tón kamarádky a několik kritických pohledů okolí včetně mého buďte-zticha-nebo-vás-zabiju-rozčtvrtím-a-roztojúhelníčkuju. Kitty ho zjevně zachytila, protože od té chvíle ani necekla a jen se nostalgicky usmívala... Podívala jsem se na Jakea, který pohledem střídavě přelétával k harfistce a k našemu stolu, když si všimnul, že se na něj dívám zlehka se usmál a líbnul mě na tvář. Nestačila jsem zareagovat ani začervenáním, hudba totiž začala utichat a v sále se rozsvítilo. Za doprovodu reflektorů se vydala Niora.
Vlasy v drdolu umně vyčesané, bílé drezurní rukavice kontrastovaly s černým frakem, který volně visel přes ramena. Měla na sobě krásné bílé šaty, jejich sukně vzadu za ní plula jako vlečka. Moc jí to slušelo, o čemž svědčilo i několik nádechů zde přítomných pánů, bylo ohromně zvláštní jí vidět takhle... Za ty tři roky jsem jí v šatech viděla podruhé a v čemkoliv nekoňském snad potřetí..
Ředitelka se postavila k řečnickému pultíku. "Dobrý večer všem." Obdařila přítomné úsměvem a pustila se do oficiálního zahájení večera.
Na podium pomalu vystoupaly i Lisa se Sue. Lisa v dlouhých, zelených šatech zatímco Susanne na sobě měla svůj oblíbený kostýmek a celá jen zářila. Obě měly v rukou podnosy. Jedna dřímala skleněné trofeje a druhá něco co z dálky připomínalo spíš salát než květiny. To už Nia začala mluvit o reprezentaci akademie v letošním roce. Nejdřív připomene úspěchy svoje, Toma, Conna a Natea a pak se její slova obrátí k nám, studentkám akademie.
První se na podium podívá Izzy. Dostává čestné uznání, na ploše za ní zatím běží jako kulisa fotky a videa, co se nasbírali na závodech. Přebírá cenu, kytkosalát a Niora už si zve na podium Marigold. Trošku se klepe jak stoupá nahoru, nervozita je na ní znát, ale nikdo se jí nediví.
Pak se sálem rozezní moje jméno. Reflektor vyhledá moji hlavu a osvítí mne svým světlem. Zhluboka se nadechnu, pomalu odsunu židli a postavím se. Před prvním krokem si upravím sukni šatů, zkontroluji, že cylindr drží a pak vykročím. Podpatky zaklapou o podlahu, dívám se nahoru na plátno, kde se střídají fotky. Se zalíbením hledím na ten nasvalený krk, pořádný zadek a jiskřičky v očích - řeč je o Dekovi, kdyby náhodou. Nachvilku mě vytrhne hvízdnutí, které se ozve sálem. Přišlo právě včas, jinak bych úplně zapomněla, že mě čekají schody a to by nebylo dobré.. S uchechtnutím vyjdu schody až nahoru a zamířím k ředitelce, která září jak sluníčko a už ke mně natahuje pravici. "Moc ti gratuluju." Tiskne mojí ruku a olíbává mě na tvář. "Děkuju moc." Šeptám a už jdu o kousek dál, abych přijmula gratulaci i on Lisi, která mi následně předává i skleněnou sošku podobné té z minulého roku. Ve skle vypálená laserem podobizna Dekameronka. Svírám jí se štěstím a nadšením. Druhá do sbírky. Lisu následuje Sue a až teprve teď si všimnu, že nedostanu salát, ale sladkou květinu. Podobnou té nad kterou jsem kdysi slintala. Ovoce v čokoládě je jedna z mých největších slabin..
S cenami si stoupnu po boku Mari, která vykuleně kouká na všechny a všechno kolem, ale je vidět, že překypuje štěstím. Na podium stoupá poslední z oceněných. Nadvandy nás všechny strčila do kapsy. Letos na sobě opravdu s Vali makaly a je to znát, dneska si tu cenu odnese právem. A když se i ta se širokým úsmevěm postaví vedle mě, vezme si Nia ještě naposledy slovo a opět překvpí všechny v sále. Zve k nám totiž ještě Clair, Kitty, Mellysu, Ell a Maki. Všechny pořádně překvapené přebírají kytičku složenou z jahod v čokoládě. A když i ty stojí s námi v řadě představí nás ředitelka jako nejlepší jezdkyně sezony, my se hromadně ukloníme, sklidíme potlesk a pak se jedna za druhou vypravíme po schůdcích dolů zpátky na svá místa, kde jsem ještě odměněna od Jacoba...