marigold: Šaty - http://www.foxgown.com/uploads/product/2012/8/Strapless-a-line-tulle-prom-gown-with-wild-feathered-bodice.jpg

Boty - https://www.bridalshoesca.com/images/P/Peach-Black.jpg

Zdobení - http://img.genclassifieds.com/upload/Beautiful-elegant-wedding-prom-rhinestone-costume-jewelry-necklace-set-23283.jpeg

+ černé jezdecké rukavice



"Jsi si jistá, že v tom nebudeš vypadat jako vrána?" škádlil mě děda, když mi z auta konečně předal moje šaty na dnešní galavečer, pěkně v obalu. Viděla jsem je zatím jen na obrázku, tak mě užírala zvědavost, jaké asi budou v reálu.
"Ne. Budu vypadat jako černý páv. A boty?" odvětila jsem trochu rozmrzele, protože jakmile mi zůstaly šaty v rukou, uvědomila jsem si, že budu na akci plné lidí...
"Tady je máš. I s malým překvapením v krabici." mrkl na mě. Samozřejmě, že jsem to nevydržela a podívala se rovnou.
"Ach né, já nechcu podpatky." zaúpěla jsem a rozčileně si dokonce přidupla. Sakra, tenhle divný druh nervozity se mnou dělá divné věci...
"Máš dlouhé šaty, chceš si je snad poupat? To by bylo ještě horší, než kdyby ses přerazila jenom na podpatku." pronesl pořád se smíchem. Zamručela jsem cosi nesrozumitelného v odpověď, vyšlo z toho nakonec jen nevrlé poděkování a vyrazila jsem na pokoj.
Když jsem otevřela dveře, slyšela jsem vodu z koupelny, Izzí byla nejspíš ve vaně. Rozložila jsem si šaty na postel a chvíli se na ně jen tak zasněně dívala - že bych já, která měla k sukním a šatům přirozený odpor, měla na sobě opravdu něco tak... tak... odetovského?
Otevřela jsem krabici a vytáhla z ní černé boty. No, snad se na tom nepřerazím... zkusila jsem si je nasadit, zatímco jsem seděla na postely a udržet se na nich alespoň při tom sedění. Pak pár kroků, projít se...
"Maríí!" ozvalo se z koupelny. Těžkopádně jsem naklusala za Izz, přičemž jsem se málem zabila, a uviděla jí s rozeplým zipem, jak čeká na záchranu
"Hoří, nebo ti došla černá rťenka?" zasmála jsem a rychle zase zmlkla, když po mě kamarádka hodila nevraživým pohledem. Pomohla jsem jí zapnout zip a pořádně si jí prohlédla, snažíc se zachovat neutráln výraz, abych jí ničím ještě víc nevynervovala
Ačkoliv jsem gothic stylu nikdy moc neholdovala, k ní to zkrátka sedělo. Rudé vlasy výrazně kontrastovaly s černými šaty, přesto je dokonale doplňovaly a ladily k nim. Místy zapletené do copánků s černými stuhami, lemovaly obličej namalovaný do temných barev. Vypadala děsivě, ale fascinujícně a úžasně jí to slušelo.
Když opustila koupelnu, popadla jsem svoje věci a šla se nasoukat do šatů. Sprchu jsem si dávala hned po honu, před svým krátkým šlofíkem. Proto stačilo na sebe hodit alespoň teplejší silonky, ať po cestě nezmrznu, dostat na sebe ten svůj zázrak a namalovat si oči nějak přijatelně, do šedých a modrých odstínů. Sčesala jsem si vlasy, už předtím sežehlené do vlnitého útvaru a znovu popadla boty, zatím odožené do krabice. Nasadila jsem si je přes silonky a trochu zmateně se zahleděla na dno krabice - ještě něco tam bylo. Průsvitný balíček, lesknoucí se v rozsvíceném světle. Vzala jsem ho do rukou a chvíli se na něj jen tak dívala - nádherný náhrdelník v temně tyrkysové barvě, k němu naušnice.
"Já ho si zabiju." ušklíbla jsem se, ale přesto si náhrdelník nasadila a naušnice si připla. Byla to vážně nádhera.
Izz už měla na sobě i jezdecké boty, takže jsme mohly vyrazit. Zabránil mi v tom ale její zadumaný výraz.
"Hmm.. Víš, na co jsem zapomněla?" pronesla zamyšleně.
"Na co prosimtě?" povytáhla jsem tázavě obočí.
"Že nemám tucha, jak se jezdí taxikem."
Musím říct, že mi jí bylo dost líto - taky bych nechtěla okupovat jeden taxík sama. Nabídla jsem jí, ať jede s námi, přece jí nenechám samotnou a moje rodina jí má taky ráda, tak proč by ne.
Za odměnu mě dokopala k naší společné fotce, za kterou jsem byla ráda až pozěji, protože v tu chvíli jsem na nic takového neměla náladu
Domluvila jsem to s dědou a vynadala mu za ten náhrdelník, ten pak umístil Izz mezi mě a Triss. Musela jsem se smát nad jeho narážkami vůči tělesné konstituci mé kamarádky, ale na druhou stranu měl pravdu - byla vážně dost hubená.
Cesta nám utekla rychle a k mému údivu věděl děda přesně, kam má jet - za žlutým taxi před námi, které jsem ale neviděla, tak jsem prostě věřila v jeho nadpřirozené schopnosti.
Zámek mě jednoduše okouzlil, když jsem vystoupila z auta. Děda mi nabídl rámě jako gentleman, tak jsem vyšla s ním. Mezitím už se k nám připojili i mamka s tátou, ke kterým se zase připojila ségra, takže jsme ve skupince mířili do zámku. Ohlédla jsem se na Izz, která se držela vzadu a vypadala dost nesvá. Nebyla jsem si v tu chvíli jistá, jestli na ní mám promluvit nebo jí neznervózňovat. Dost mě zajímalo, proč nepřišel Moris.
Jakmile jsme se objevili v hlavním stále, Izz se vypařila ke stánku s občerstvením a my s dědou šli hledat místo k sezení. Chytly jsme to s dobrým výhledem. Dědula šel pro něco k pití, zatímco jsem se rozhlížela okolo sebe a hledala známé tváře. Mell ve svých žlutých šatech byla hned vidět, poznala jsem Cassie a Kitty a Olivera, který za ní lehce zíral. Hmm...
Všichni vypadali slavnostně, elegantně a naprosto skvěle. Cítila jsem se tu poněkud nesvá, poněkud hodně nesvá. Proto jsem byla velice šťastná, když se dědeček vrátil, v rukou dvě sklenice vína.
"Nepiju víno." pohlédla jsem na něj tázavě a další letmý pohled věnovala trenérskému stolu. Sue se na mě usmála, když zaznamenala můj výraz. Oplatila jsem jí úsměv a nenápadně procedila skrz zuby k dědovi, že jen kousek od nás sedí trenéři a nebyl by dobrý nápad na sebe strhnout pozornost.
"Je to víno s kolou, bude ti to chutnat. V tenhle moment za tebe mám zodpovědnost já." usmál se a pohladila mě po vlasech.
Brzy se k nám přidala Izz, kterou jsem tady v té změti lidí viděla zatraceně ráda.
"Je to tu krásné, že?" řekla Izzí, když se usadila vedle mě.
"Jo, to jo, i když Kaer Morhen bych brala víc." odvětila jsem zpola ve vtipu, zpola s hořkostí. Na společenské události jsem nikdy moc nebyla.
"Já teda ne... moc fyzické námahy." odvětila Izzí. Zasmála jsem se a představovala si Vesemira a jeho výcvik. Hmmm...
Bohužel jsme náš rozhovor dál nerozvíjely, jelikož se na pódiu usadil menší soubor o houslistovi, klavíristovi a harfistovi. Spustili píseň River Flows in You, která sice zněla dobře, ale na mě jí bylo poslední dobou všude moc, takže jsem si jí zrovna moc neužila. Částečně to taky bylo proto, že jsem byla naprostý blázen do Dragon Age a píseň z Val Royeaux mi neustále hrála v hlavě, aniž by pro ni jakákoliv jiná tvořila konkurenci
Pro Nioru to bylo ale efektní intro, protože když se zjevila na pódiu ve svých bílých šatech a hudba se ztišila, došlo mi, že se to k ní perfektně hodí. Upřela jsem na ní své oči a zaposlouchala se do jejího projevu, přes který postupně navázala na vyhlášení uplynulé jezdecké sezóny. Mezitím se u ní na pódiu shromáždila ještě Lisa se Sue, které na podnosech držely nějaké... zvláštní... rostliny? a trofeje.
"Vyhrát něco z toho, to by bylo jako pohádka." zaslechla jsem matně Izz, jak si říká pro sebe a zamračila jsem se. Už už jsem chtěla namítnout, že je to klidně možný a ať se přestane podceňovat, když jí Niora vyvolala na pódium. Místo své narážky jsem začala zuřivě, hodně zuřivě tleskat a hleděla radostně a povzbudivě na Izz, která tomu zjevně nemohla uvěřit.
Vystoupila za Niorou a dostala úžasnou trofej spolu s kyticí, na plátně za nimi probíhaly střihy a fotky ze závodů. Prostě paráda. Měla jsem strašnou radost, tak jsem se culila taky a bojovala s pokušením zapískat, když už tleskal celý sál a nikdo by to nevěděl
Jenže pak jsem byla vyvolaná já a kontrast tmavých šatů s mojí náhle zbledlou kůží ze mě dělala téměř mrtvolnou postavu. Vystoupila jsem k Nioře na pódium, poněkud zaraženě oplatila její úsměv a potřes rukou, přejala od Sue cenu a potřásla si rukou ještě s ní a Tomem. Ou.... nejdřív jsem to nemohla pochopit, pak jsem se ale začala smát a postavila se vedle Izzí, která vypadala strašně nadšeně. Obě jsme držely své trofeje a své kytičky, když se k nám přidala i Bloodye a Nadvandy. Bylo to trochu divné, stát zrovna vedle těchle profesionálů a být oceněná spolu s nimi.. divně krásné a divně neuvěřitelné. Mám pohádkový šaty, stojím na pódiu a jsem oceňovaná, asi se mi to jenom zdá.
Niora nás představila jako nejlepší jezdkyně sezóny a poslala nás zpátky na místa. Usadily jsme se s Izz zpátky k našemu stolu a hodnotily naše kytičky. Mm, Maruščiny jahůdky...
Vyhlášení pokračovala a oceněné byly ještě další holky od nás i z jiných stájí, než odešla Lisa a Sue do zákulisí a Niora přešla k vyhodnocení Honu. Pozvala si na pódium Olivera, po kterém neštěkla ani harfa, tak se na chvíli rozhostilo... trapné ticho. Však počínaje Niořinou poznámkou, že by si snad měla pozat Kabrioleta, který by tu byl podle mě bezesporu dřív, ticho přestalo a místo toho se v sále rozlehl srdečný smích. Oliver se připotácel na pódium s koňskou hlavou a ředitelčin výraz v tu chvíli neměl v sále konkurenci. Vyprskla jsem smíchy a snažila se uklidnit, což ostatně každý, aby se mohlo pokračovat.
Kitty dostala ocenění za roli Lišky a královnou honu se stala Cassie. Škoda, říkala jsem si, fandila jsem Izz, ale Cassie si to taky rozhodně zasloužila. Niora jí ověnčila korunkou z bobulí a větévek, pak vyvolala Nadvandy, která bude Masterem příštího honu. Začínala jsem být trochu nervózní, už by mělo brzy dojít na tresty a nebyla jsem si jistá, jestli nás Bloodye s Bouří viděla, nebo s enám dařilo vypadat neviditelně Ředitelka ale přivolala mnohem víc lidí, než jsem čekala a vůbec ne na tresty, ale pro další ocenění. Byla jsem mezi nimi, což mě poněkud překvapilo a popravdě se mi ani nechtělo za opilým Oliverem na pódium znovu, všem na oči
Zhluboka jsem si lokla vína s kolou a vyrazila za Izz. Dneska večer byla něco jako záchytný bod, kterého jsem se hodlala držet
Zadržela jsem dech, když mi Oliver předal ocenění za skvělou jízdu na Hubertu. Zlatej Nath, už na něj nikdy nebudu nadávat
Mohly jsme si opět sednout, jen Bloodye zůtala a jako Master hodnotila naše jízdy a vypíchla samozřejmě nás, co jsme nebyli schopni zajet čistou jízdu
A tak jsme s Izz vylezly znovu od stolu a znovu na pódium, tentokrát převzít trest To už jsem měla víno definitivně vypité a nijak to nepomáhalo. Shromáždily jsme se tam čtyři a když jsem vyslechla svůj trest a tresty ostatních, v hlavě jsem konstatovala, že jsem tom ještě hodně dobře
Svázali mi ruce, takže jsem byla potrestaný vězeň a mohla se vrátit k dědovi. A naskládat se nějak na židli
"Dědo, můžu si cvaknout vína od tebe?" pronesla jsem prosebně. Děda pokrčil rameny a přistrčil mi svůj pohár k ústům... lokla jsem si a nevěděla, jak mu dát najevo, že to může dát pryč... a pobrindala jsem si šaty.
Maki a Mell se mezitím pustily do svého valčíku v holínkách, ze kterého jsem i já chytala záchvaty smíchu. Málem se přizabily, což se vůbec nedivím, smály se ale taky, takže v sáel stále vládla rozpustilá nálada. Jako poslední přišla na řadu chudák Izz s úkolem zazpívat Nonstop od Michala Davida. Když se hudba spustila a Izzin hlas se rozezněl sálem, vůbec to neznělo směšně. Zpívala moc hezky, celý sál se k ní brzy přidal, když jim pokynula. Usmívala jsem se a zpívala taky, dokonce i dědu jsem slyšela. Ta holka je nějaý magič, fakt že jo
Dostalo se jí vroucného potlesku i souhlasného křiku, mohla jsem si taky zapískat, konečně Když si sedla vedlě mě, šťouchla jsem do ní ramenem míst objetí a dočkala se šťouchance taky
Niora poděkovala všem ostatním zúčastněným a rychle opustila pódium s očima v sloup, když se v zákulisí ozvala rána. Oliver. Znovu jsem vyprskla smíchy , když nastala přestávka a všechno se začalo přestavovat. Izz hned vyrazila ke stolkům s občerstvením a já těsně za ní, nemůžu ztratit jedinou osobu, která je ochotná mi dělat v mém handicapu doprovod
Začaly se mi sbíhat sliny, když se všichni ostatní pustili do jídla. Izzí byla naštěstí tak absolutně zlatá, že se uvolila mě nakrmit jedním úžasným salátovým chlebíčkem, což si moje hodná sestra nemohla nenafotit... asi jí zabiju, jen co mi to sundají...
Rychle nám to uteklo, já toho nestačila ani moc sníst a po přestávce už jsme se vracely k pódiu, kde Niora všem poděkovala za účast na dnešním galavečeru a pak už spustila poněkud tvrdší hudba lokální kapely z Rodovie.
Izz mě dotáhla s sebou k tanci a vzhledem k tomu, že bez rukou jsem byla stále její bezmocnou obětí , poněkud směšně jsem tančila taky
"Já bych si tak zazpívala něco jinýho, než Nonstop." povzdechla si Izzí, nějak se rozjela
"Tak padej nahoru, třeba tě nechaj!" povzbuzovala jsem jí a snažila se ukecat, ať jde ještě zpívat, protože to vůbec nezní špatně.
"Ježiš ne, zbláznila ses?!" vyhrkla překvapeně.
"Dneska už si to jednou zvládla, proč ne i podruhý?" ukecávala jsem dál.
"Protože.. no... já nevím."
"Ale no tak, běž honem. Budu tě odsud podporovat!"
A tak Izzy skutečně vyrazila. Usadila jsem se někam poblíž a sledovala jí, jak se odhodlává, pak se chvíli bavila s dědou a konečně jí zahlédl, jak se baví s někým z kapely. Podařilo se jí to a když se chopila konečně mikrofonu a spustila ploužákovou píseň, kterou jsem neznala, ale docela ušla, nadšeně jsem se usmívala a bojovala s pokušením pobíht dokola a křičet - " To je moje kamarádka!"
Mrzelo mě, když píseň skončila, já už si ale mohla mezitím sundat provaz, což mi připomněla Lisa, která šla okolo, takže jsem mohla Izzí konečně obejmout. Chvíli jsem s ní rozebírala její výkon, když mě vzal děda na procházku do parku. Chtěla jsem Izz pozvat taky, ale když jsem se ohlédla, povídala si s tím bubeníkem. Potutelně jsem se usmála a konstatovala, že má na dnešek o zábavu postaráno
S dědou jsme se prošly v chladném večerním vzduchu, než mě vzal k autu. Chvíli jsem se snažila Izz dopsat, ale nechtěla jsem jí rušit, tak jsem napsala smsku a chvíli čekala, jestli půjde taky. Když se ale neozvala, vyrazila jsem s dědou a ségrou na koleje a napsala jí ještě jednu smsku, jak se omlouvám, že jí nechávám jet v taxiku samotnou
Děda mě vysadil na kolejích a ještě chvíli počkal, než mu přinesu šaty. Slíbil, že je nechá v čistírně
Objala jsem ho na rozloučenou a zmizela v pokoji. Unavená, se svou trofejí a květinkou. Ještě bych šla pozdravit Bouři, ale stáje už byly zamčené, tak jsm to musela nechat na ráno Beztak čeká Izzí ještě ráno výslech