bloodye+dekameron: /OMLOUVÁM SE/

Vysedala jsem víc dopředu, lehce a ne moc vysoko. Nohy už mě bolely, hnědák byl pěkně zapocený, ale pořád šlapal, i když už ne tak aktivně a já ho musela občas postrčit holení. "Už jenom kousek" špitla jsem a sama tomu věřila. Přeci jen tady už jsme to znali dobře, byli jsme kousek od Floresty a já jen doufala, že Kitty to nechce někudy objíždět.
Znělý hlas zrzky oznamoval další nacválání a poslední skok dnešního dne. Všem to vlilo krev do žil, s vidinou blízkého domova jsem pobídla Deka do cvalu. Nezkoušel vyrazit dopředu, naopak vyšel krásně nahoru. Podržela jsem holeň, aby šel s aktivní zádí i dál a aby neubral z tempa. Tentokrát jsem zůstala sedět, pohledem mapovala krajinu a hledala skoky. Byly dva. Jeden klasický balíkový a druhý tvořený z pohovky. Musela jsem se smát. Tohle jen tak někdo na Hubertu nemá, skákání přes nábytek. A jak jsme se blížili mimoděk jsem si vzpomněla na první kurz crossu, kdy nás Tom nechal skočit přes svojí čtyřkolku. Děs v jeho očích a rozkousaný ret byly jasnou známkou toho, jak moc nám věřil. Tehdy jsme to všechny zvládli. Trenér pak obcházel stroj jestli není nikde škrábnutý. Chudák, to museli být stresy.
Zatřepala jsem hlavou, abych jí vyprázdnila. Zaostřila jsem na pohovku, která byla dána vcelku volně do prostoru. To znamenalo si koně pohlídat, aby nevyhnul. Zrzka se zvedla do stehenního sedu, zamířila na střed extravagantního skoku a všichni, koho jsem měla před sebou, za ní zamířili. Já zůstala sedět, pořádně se porovnala, koleno zatlačila dolů ať se mám čím držet a srovnala otěže. Valach trochu zrychlil, protože věděl co přijde. "Ne" houkla jsem a zasedla, aby věděl, že bez mého pokynu se dopředu nejde. Musel to chlapec vydržet. A vydržel. Když jsem si ho pořádně nasměrovala kolmo na střed, měla dobrý rozestup od Connyho a cítila že Deka mám pod plnou kontrolou, tak jsme přes poloviční zádrž - žádné vyletění dopředu, pěkně pořád zadek pod sebou a od něj vycházející veškerá síla - vyšli víc dopředu. Cítila jsem jak je plný vzrušení, hlava nahoře, uši dopředu, napětí. Holeněmi jsme ho objímala, hlídala, aby mi nikde neutekl a koukala dopředu. Snažila jsem se co nejvíce koncentrovat, být v klidu, protože jinak by se naše šance na zdárné překonání skoku o hodně snížily..
Začala jsem počítat. Na tři pobídka k odskoku, podsazení zádě a odraz. Zvedla jsem se s pohybem, ruce na krku mírně posunula nahoru, abych mu umožnila se natáhnout, pohled pořád dopředu. Šel víc nahoru než musel, asi se trochu bál, aby mu to neukouslo nožičky. Na zemi jsem se zvedla do stehenního a poslala ho holení dopředu. Ruku jsem si opřela do krku, otevřela prsty, vytáhl se za otěží. Koukala jsem jestli někde nejsou nějaké díry, nechtěla bych aby do nějaké šlápnul, i když kdyby tady terén nebyl bezpečný tak necváláme, že. Mířili jsme si to po lesní pěšině, která vedla kolem Floresty. Musela jsem ho pobídnout holení, když se ozvalo řehtání od výběhů. Deki na to reagoval hlasitě div mi bubínky nepraskly. "No jo, no jo. Zachvilku jim popovídáš" přejela jsem rukou přes krk. "Do klusu!" ozvalo se chvíli poté a my v zástupu začali přecházet. Jen jsem se vrátila do sedla, mírně použila váhu a pískla. Přešel v klus, který jsem si vysedáním zkorigovala tak aby byl klidný, volný a celkově "na pohodu". Otěže jsem nechala volnější, střídavě zůstávala ve stehenním sedu a vysedávala. Hnědáček si užíval drbání pod hřívou, capkal si to vytažený, uvolnění a žvýkal. Když přišel čas na přechod do kroku zase stačilo jen hvízdnout, aby uklidnil. "Tak je hodný" pohladila jsem ho po zádi a už plánovala, jak mu vyberu nějaké krásné jablíčko. Otěž jsem úplně zahodila. Nevypadal, že by chtěl někam utíkat a dneska se choval na výbornou. Bylo na něj absolutní spolehnutí, vážně mi dneska moc pomohl.
Kráčeli jsme kolem výběhů, pozorovala jsem stádo jak se flákají u sena, nebo nás zvědavě pozorují. Patron s Galaxií líně přežvykovali a já přesně věděla, že hnědáčkovi tenhle veget dopřeju zítra. Oba si dáme pauzu. Mě dnes ještě čeká večerní akce a vzhledem k tomu, že pozdní návrat byl téměř jistý, tak si nejsem jistá jestli vůbec nějakou aktivitu budu schopna zvládnout. Však od ten den ve výběhu určitě ocení.
Projeli jsem kovanou branou.