bloodye+dekameron: Procházela jsem se s hnědákem po kraji louky. Přes sedlo měl hozenou deku, uzdečka visela na větvi opodál společně s mými špornami a hnědák si teď mohl odpočinout jen na ohlávce. Sledovala jsem poslední dvojice a do telefonu zapisovala hříšnice, jen ať z toho nikdo nevyvázne 3 ačkoliv jsem silně pochybovala, že by se nenašel někdo, kdo by mi to připomněl. Jeden z puntíků byl napsaný u Izzy, chudinka se dneska proletěla a ještě si to musela odpykat u mě. Ne že bych se na to netěšila...
Dek už nefuněl, líně capkal a já uznala, že by bylo k věci ho nechat se trochu nacpat. Chtěla jsem mu dopřát trochu klidu a u uvaziště bylo dost přecpáno. Vyhládla jsem si tedy strom, co byl nedaleko naší uzdečky a zamířila tam s ním. Lano jsem zamotala klouzavým uzlem okolo větve, sedlo ještě o díru - tak aby bylo na poslední - povolila a povolila i chrániče na nohách. "Nezlob" pískla jsem na něj když jsem mu podstrkovala pamlsek a zamířila pro něco k snědku.
"Prosím dva párky a kafe" usmála jsem se mile na Toma. "Jak to šlape, letče?" pokynul mi zatímco připravoval mojí objednávku. "Skvěle. Nevěřil bys jak se chová ukázkově." ukázala jsem bradou na pasoucího se Dekamerona "Že by vyrostl z puberty?" "Tak rychle?" zasmála jsem se a převzala si občerstvení. "Ono to příjde." dodala jsem ještě, když jsem odcházela. "Tak hodně štěstí!" slyšela jsem ještě hlas extrenéra. Já zamířila na plácek u Deka. Jelikož jsme byli dál, tak jsme tu byli sami. Opřela jsem se o kmen stromu a spokojeně požírala párek s hořčicí. Pak se zjevil Connor. "Co tak sama?" kecnul si to do trávy vedle mě. "Pán nemá rád společnost, a když se chová tak pěkně, nebudu to pokoušet" Conny přikývl. "Kitty to jde" "Chce nás uštvat" zavrtěl hlavou chlapec "Snad nechceš přiznat, že nám nestačíte?!" "Strčili bychom vás oba do kapsy" "Conny, proboha, nezačínej s tím zase." smála jsem se "Kdo má mistrovskej titul?" "Myslíš ten před třema rokama?" "Že se s tebou pořád bavím" odfrknul a opřel se o strom. "Je vidět, že ti moje společnost vyloženě vadí" smála jsem se a nabídla mu párek. Skoro celý mi ho schramstnul. "Tyranosaurus Connor?" "Hmm" bručel spokojeně zatímco se ho snažil rozžvýkat, ach jo.
Seděli jsme u stromu, ládovali se párky - Conny chodil doplňovat zásoby za příslib, že mu upečeme s Kitty cukroví, chudák holka, ještě o ničem neví...
"Hele? Tom bude mít u sebe nějakou vodu, viď? Chci mu dát napít." podívala jsem se na Connora, když už mi začínala být zima. "Jojo, vzdu za stánkem je kýbl." přitakal a já už si to štrádovala ke stánku, kde jsem se málem srazila s Maki. "Hola hola" usmála jsem se na ní zatímco jsem se skláněla pro kbelík. "Jé, vidíš! Taky jí musím dát napít!" ťukla se do čela "Jak si s Chrisem povídám strašně mi to utíká." "To ta láska" zacvrlikala jsem. "Ty máš co říkat" šťouchla do mě a rychle odběhla. Buď protože měla hlad nebo se nemohla dočkat až zase bude s chlapce. Kdyby byla v takové situaci Kitty, tak je první možnost jasná, ale Maki.. těžko říct.
Došla jsem k hnědému s kbelíkem do čtvrtky plným vody a nabídla mu ho. Smočil pysky, párkrát si loknul a pak se zase věnoval trávě. "Zachvíli jsem zpátky" šeptla jsem mu, došla odnést kbelík s vodou - teda spíš předat, protože tam na něj čekal Nate a našla si Nioru. Seděla se Sue a Lisou. "Nerada ruším, ale za jak dlouho chceš vyrážet? Půjdu povodit hnědýho, ať mu slehne a nelezu na něj když bude mít plný břich" osvětlila jsem jí svojí teorii. "Pět minut" usmála se. Já se tedy vydala k hnědáčkovi, sundala mu ze zad deku, hodila jí zpátky do auta. Byla jsem první, to bude zase super až jí budu muset vytahovat... Uzdečku jsem svěsila z větve, na ruce si jí trochu porovnala, požmoulala udidlo v ruce a došla k hnědému. Odcvakla jsem vodítko od ohlávky a hodila mu přes krk otěže. Stál. Sundala jsem mu i ohlávku, kterou jsem chtěla následně zase dát na uzdečku, teď jsem jí odhodila kousek opodál, aby si do ní nemohl stoupnout, a nabídla mu udidlo. Provlékla jsem mu uzdečku hlavou, zapnula podhrdelník, nánosník i podpínák a pustila se do úprav jimiž bylo jednak omotání vodítka do poprsáku, nasazení uzdečky a taky opětovném nasazení martingalové vidlice na otěže. Jelikož jsem popásala hnědáka na ohlávce bez uzdečky, tak jsem ho musela nějak odepnout a to nešlo jinak než rozepnutím otěží a vyvlíknutím z oček, takže teď jsem je zas rozepla, protáhla očky, zapnula a přitočila se k levé bočnici. Tam jsem rozepnula podbřišník. Potom co měl hnědý povolený sedlo na poslední byla potřeba přesedlat. Posunula jsem mu sedlo na krk, sklouzla dolů, povytáhla trochu podsedlovku, srovnala očko martingalu na podbřišníku , aby bylo ve středu a poté podbřišník znovu zapla, na třetí dírku. Sama jsem si ještě nandala šporničky a teprve potom se s hnědým rozešla po louce.
Prošli jsme se kousek, aby se sfouknul, já mu dotáhla sedlo a znovu jsme se rozešli.. Obcházeli jsme to mezi skok, udělali jsme kroužek kolem crossové překážky, kolem oxeru a pak už se rozlehl zvučný hlas ředitelky akademie, který zval do sedel.
Poupravila jsem si na hlavě klobouček, zastavila hnědého, stáhla třmeny a s trochou námahy se vyhoupla do sedla. "Hodný" podrbala jsem Dekamerona, když zůstal v klidu stát, nakopla si i druhý třmen a pořádně se porovnala v sedle. Postupně ubývalo pěších a přibývalo jezdců v sedlech až kromě Toma s Elle nikdo nestál na dvou. "Utíkej, liško, utíkej!" zasalutovala Niora čímž dala Kitty najevo, že může vyrazit. Počkala jsem až budou zadky Houpího a Atta dostatečně daleko, pak jsem i já pobídla Deka dopředu a na volné otěži pokračovala za "psi". Otěže jsem držela vážně na volno, nechala ho jít opět vytaženého, jako na začátku dnešního dne, já se taky naprosto povolila, uvolnila. Nechala jsem ho kráčet volným krokem dopředu, vytaženého pěkně dolů..
Liška nás vedla po široké lesní cestě, pohodlně na dva koně, ale Niora se zrzavcem zůstala za námi, a tak jsme jí měli celou pro sebe. Toho jsem musela alespoň trochu využít. Zkrátila jsem si otěž o dvě zarážky, lehce zavibrovala jen konečky prstů do otěže. Zkoušeli jsme dělat vlnovky, já si trošku pobrala otěže a ohýbala si ho. Otěž jsem měla příjemnou, středně dlouhou, dostatečně na to aby se mohl protáhnout dopředu, ale v případě nutnosti jsem ho mohla vzít zpátky a trochu na ní i ohýbat. Občas mezi stromy vylítl nějaký nestěhovavý pták, ale koně je nechávali bez povšimnutí. Bylo tady krásně, odsud už bylo vidět na konec lesa, kde prosvítalo slunce, široká cesta a stromy nad ní tvořící bránu. Spokojeně jsem se v sedle zavrtěla. Dlouhé vyjížďky člověka zavedly do překrásných míst. Podrbala jsem valáška pod hřívou a poslala dozadu zprávu od Kitty. Čekali nás další skoky, tentokrát ty profilové, díky rozhovoru s lištičkou jsem věděla co nás čeká. Tak schválně kolik z koní se přes to dostane. Začali jsme klusat. Aktivní holeň mi zajistila, že neflákal zadky. Já se rytmicky zvedala ze sedla, pěkně do pohybu, ne před ne za, protože kráčel pěkným tempem. Ruku jsem měla nízko, aby se ještě pořád mohl protáhnout a teprve postupně jsem ruku pomalu zvedala, pohrávala si a dostávala ho na korektní kontakt. Sama jsem střídavě přesedala, valacha opět přistavovala k jedné a druhé ruce, teď už jsem po něm chtěla, aby se začal dostávat nahoru na přilnutí, zapracoval zády, podsazoval správně zadky a celkově to neflákal. Nespěchala jsem, jen jsem k tomu dosavadními kroky směle směřovala. "Po výjezdu na louku postupně nacválávat!" zahalalila Kitt, my to poslali dozadu poštou a já ještě o zarážku přehmátla otěž. Upozornila jsem si valáška, že se bude konat nějaká změna a když jsme vykroužili obrat na levou ruku, záměrně jsem nenacválávala do obratu, jsem valáška vyrovnala, dosedla, poloviční zádrž, srovnala valacha nejdřív na střed, pak jsem brnkla na pravou otěž, nabídla mu jí, přenesla váhu na pravou sedací kost, našlápla pravý třmen a levou za podbřišníkem stiskla. Pravá noha se k ní přidala, ještě jsem si do toho mlaskla, při naskočení zapružila v loktech, v pánvi se zhoupla a po prvním cvalovém skoku odlepila zadek. Ruku jsem opřela do krku, dívala jsem se dopředu před nás, lokty pokrčené, měkké, pružila jsem v kotnících, klidně přiložená holeň a kolena v sedle... Pohled jsem stočila na skoky. Necky a oxer s pytli. Úzké a ke všemu dost profilové skoky. Byla jsem zvědavá, jak se na to hnědý zatváří. Šel vytažený dopředu, skoků si už všimnul a teď bystřil, to bylo znamení, že až je uvidí vyrazí dopředu. Přesně proto jsem si sedla zpátky do sedla, ztuhla v kříži, lopatky zpátky, rukou "zamrzla" a pobídla holeněmi. Zkrátil kroky, šel víc nahoru a já ho měla víc "pod sebou". "Tak je to správně" pochválila jsem ho hlasem, hlavu znovu stočila ke skokům. Valach profily neřešil, ale něco jiného je skákat to v klidu sami a něco jiného v řadě za ostatními koňmi. Ačkoliv mě v tom nenechal moc dobře jsem věděla, že voda ho může překvapit a i sluníčko, které prosvítalo mezi mraky a jeho paprsky se odrážely od lesklého povrchu černých pytlů nebyly úplně "nestrašidelným" skokem.
Cválali jsme na pravou nohu, což krásně vycházelo, protože před skoky se točilo do mírného obloučku, před tím jsem si ho ještě trochu shromáždila, abych tak zvětšila mezeru mezi námi a koněm vepředu. Na tohle se musí pořádně podívat. Po obratu si zvednul hlavu na stožár, vzrušeně zafrkal. "Nespěchej, nespěchej" houkla jsem varovně, jakmile si takhle odfrknul byla to předzvěst, že se mu za zadkem odpálí raketa. Víc jsem proto zasedla do sedla. Valach cválal, trošku si zarval do udidla. "Heey!" prořízla jsem vzduch ostrým zvukem. Uklidnil to, ale nevrle pošvihnul ocasem. Srovnala jsem ho na střed, přes holeň ho nechala lehce prodloužit kroky, aby měl dostatečnou energii a pěkně mu to vyšlo do vzdálenosti. Tři cvalové před jsem ho lehce promáčkla holeněmi pravá - levá, aby věděl že si ho hlídám, otěže jsem držela napnuté, pořádně ho hlídala, aby neměl tendenci vyhnout. Poslední krok udělal dlouhý dopředu, odskočil tak s přidupnutím, což bylo především způsobeno, že si všimnul vody, jinak by se tam klidně vešel. Zvládla jsem vychytat pohyb jakž takž. Posunula jsem ruce lehce po krku, jednalo se o menší skok a navíc v dvojskoku, tady jsem mu nemohla povolit otěž až za uši. Hned na doskok jsem reagovala pobídkou vpřed, vrátila se pořádně do sedla a zabrala, abych ho udržela ve směru na střed. Byl rozharašený. "Uklidni" pískla jsem. Soustředěn koukal na skok, já ho pobídla pořádně dopředu, aby si to náhodou nerozmyslel a neštycnul. Ovšem on o tom nejspíš ani neuvažoval, protože jeho nadšení nemělo obdoby. S rázností a silou se odrazil. Zvedla jsem zadek, vyšla s pohybem a posunula ruku. Pohled dopředu, držet se koleny, přiložená holeň by neměla sjet dozadu.. Nad skokem jsem vždycky zadržela dech. Vydechla jsem až s doskokem. Trochu jsem čekala, že po doskoku se rozjede, ale že mi do toho hodí kozelec. Trošku to mnou hodilo, jedna otěž mi mírně proklouzla a já honem honem sbírala otěž zpátky, abych ho mohla přibrzdit. Pěkně přes sed nejdřív do klidného pracovního cvalového tempa ze kterého jsme přešli v klus. Nechala jsem ho si trochu vytáhnout otěž za odměnu, že skoky překonal. "Hodný, hodný koníček" pochválila jsem ho, skoky přešel, až na lehce zběsilé tempo, pěkně.
Oliver se vepředu dotáhnul na Kitty. Něco jí tam šeptal a já byla strašně zvědavá co. Chtěla jsem využít chvíle a trochu se k nim přiblížit než se pole sjednotí, ale v tu chvíli se ozvalo velice hlasité a jasné znamení díky kterému byli všichni jako na trní: "HALALÍÍÍ!" Zase. Zase jako každý rok. Všechno jako v jednom poblázněném zpomaleném filmu. Byla jsem Master, my se tohohle "na ostro" účastnit nebudeme, ale vysvětlete to nabuzenému valachovi, když se kolem něj rozletí snad třicetičlenné stádo. To prostě nejde. A já ani nevěděla jestli ho chci brzdit. To že nemáme na ohon právo neznamená, že se nemůžeme dostihu zůčasnit. "Tak utíkej" mlaskla jsem, pohybem se nechala vyzvednout ze sedla, naklonila se níž nad krk a rukou projela po krku. Dekuš vyrazil dopředu světelnou rychlostí. Natáhnul nohy před sebe jak jen to dokázal a letěl dopředu doprovázen dunění kopyt. Chtěla jsem ho dostat někam na stranu ať nezavazíme. Jenže teď se proměnil na plnokrevníka, který si to svištěl po dráze, kdepak "vychovaný" parkurák. Pořádně jsem zasedla. "Klid, kamaráde" pískla jsem, zvedla o kousek ruku a pořádně zatlačila levou nohou zatímco si ho víc přistavila k pravé otěži. Navztekaně zašvihal ocasem, nepovolila jsem a on se přece jen uvolil a dostala jsem ho vně toho chumlu. Tam už to bylo o něčem jiném. Nikdo mu neběžel těsně před hlavou ani za zadkem. Zasedla jsem se zádrží, dostala ho do klidného cvalu - klidnému vzhledem k situaci - a zvedla zadek ze sedla. Teď jsem ho nechala už jít, funěl si to dopředu, já ho víc brzdit nemínila, ať si to jednou v roce taky užije.
Všichni začali zpomalovat, zářící studentce vlál v ruce liščí ohon a Kitty se řítila vpřed společně s Oliverem. Byla to jízda, koukala bych se dál, jak se řítí vpřed, ale měla jsem plné ruce hnědáka. Ten byl trošku rozlícaný a na moje zádrže nereagoval zrovna korektně. Pořádně jsem si do něj sedla, váha dozadu, protlačení sedacích kostí hlouběji, prodloužení nohy, zatlačení kolen do opěrek, lopatky zpátky, pata dolů a pohyb zápěstím dovnitř, abych vytvořila větší tlak na udidlo. Zafungoval. Vypadl ze cvalu do klusu. "Správně" pochválila jsem ho, začala jsem se zvedat, korigovat ho vysedáním do pomalejšího tempa, aby se co nejvíc zklidnil. Pomalu jsme přešli i do kroku. Nechala jsem ho vytáhnout otěž, protáhnout se v zádech...
"Nepřišlas o ocas?" usmála jsem se na zrzku, když se k nám přiblížily, uculila se ale pak se naklonila, aby byla těsně na doslech. "Spíš se bojím abych večer nepřišla o něco jinýho" zakoulela očima a už mi začala vyprávět, čím jí obdařil Oliver. Jen jsem valila očiska, div mi z důlku nevypadly, drzoun každým coulem to byl. Vůbec se mi to nelíbilo.
Nic moc jsme toho probrat nestihly, protože zbytek se už začal formovat. Kitty zaujala svoje místo na špici grupy, teď už ne jako liška nýbrž vodící kůň/jezdec a já opět na místo Mastera. Dali jsme se do klusu. Dek šel docela dopředu, ale neměl v úmyslu utíkat, nechala jsem mu v klidu volnější otěž a lehce se zvedala nad sedlo v jeho rytmu. Dneska už jsem toho měla vcelku dost, byla jsem docela unavená, ale ještě jsme před sebou měli kus cesty. Lehce jsem musela připojit holeň, aby hnědý líp vyšlápnul, začínal se šourat. Oba musíme chytnout druhý dech... Bylo tady krásně. Vjížděli jsme do lesa. Kitty zavelela k přechodu do kroku, a tak jsme všichni začali zasedávat a brzdit své druhy. Valášek přešel v klidu, odfrknul si, zastříhal ušisky, rozhlédnul se mezi stromy a dál pokračoval v cestě. Já využila klidné etapy k vyprázdnění hlavy. Jen jsem vnímala vůni lesa, kdy mi studený vzduch dával najevo že se zima blíží čím dál rychleji. Zhluboka jsem dýchala a cítila jak celé napětí z dnešního dne ze mě uniká. Ještě to nezkazit finišem a budu nadmíru spokojená z dnešního dne. Vážně se to moc moc povedlo.
Znovu jsme si naklusali. Otěž jsem trošku vzala do ruky, ale pořád volně. Zase jsem mu chtěla dát čas. Zrzka teď už šla s vrankou trošku víc dopředu, Dek se nemohl loudat, musel nožky trošku natáhnout a to mu pumpovalo do žil trochu života, já nemusela pobízet. Brzy jsme se vynořili z lesa ven. Na prosluněnou louku, která se svažovala na jedné straně do údolí a na druhé lehce stoupala, a zdála se být nekonečnou... Jak se nám cesta zvedala, tak jsem trošku pobírala otěže, lehce si do nich zas zabrnkala. Měla jsem trochu stihomam klusat do kopce na příliš volné otěži. Přibrala jsem si je ještě o zarážku, když koně za naším zadkem začali poskakovat a Dekameronovi se to moc nelíbilo.. Letmým pohledem jsem zjistila, že hodně jezdců má svých koní plné ruce. Ono volná louka potom co na jedné podobné letěli s větrem o závod mohla být trochu životu, nebo Masteru, nebezpečná. Kitty si toho očividně taky všimla a zavelela k přechodu v krok. V duchu jsem jí děkovala.
Oliver klidný úsek využil k popichování ExLišky. Já se nezmohla na nic než udivený a lehce znechucený pohled. Ten kluk mi prostě neseděl, bylo vidět, že on je ten co je zvyklý být vynášen až do nebes na úkor svého bratra. Jeho sebevědomí by směle mohlo konkurovat Mt.Everestu.
Sotva jsem si stihla všimnout, že se blížíme ke stejnému úseku jako na začátku honu zavelela Kitt do cvalu. Pokřižovala jsem se, odříkala si modlitbu a začala si hnědého rovnat. Víc k levé ruce, přistavit, ohnout kolem vnitřní nohy a vtisknout mu cvalovou pobídku. Nijak nemlátit pánví jen vyjít s pohybem v lehkém zhoupnutí se. Dekouš tentokrát do cvalu opravdu skočil. Hned jsem ho pobídla, protože to byla většinou předzvěst, že bude kravit, a tak jsem mu k tomu nechtěla dát prostor. Prodloužil kroky. Lehce jsem zasedla, trupem jakobych říkala "stůj" a spojila to ještě se zádrží rukou zatímco holeněmi jsem ho poslala dopředu. Hnědý místo toho, aby tedy rozplácle uháněl za Piecem, tak se zvednul. A dokonce to mohlo vypadat i dobře. Hlasem jsem ho pochválila. Zopakovala jsem příkladu jezdců před námi, odlehčila mu záda a jen hlídala, aby se dál nesl v takto pohodovém tempu. Víc jsem zatlačila do paty, trošku mi tuhla a já jí potřebovala protáhnout. Až slezu tak nebudu vědět jak se chodí.
Vítr mi cuchal vlasy, Před námi se vynořili skoky, byly mi podivně povědomé a až teprve když jsme přešli do klusu a uhýbali od nich mi došlo, že tyhle jsme už skákali. Vidíte to, ani mi to už nemyslí.

VKLÁDÁ IZZY - BLOOD NEFUNGUJE PC