mellysa+callatos: DRUHÁ ČÁST
Vykrokovala jsem ho nejprve na kruhu, poté jen tak a když už jsem si byla jistá, že je v pořádku i po tom skoku, jsem seskočila, povolila jsem sedlo na první dírku, sundala jsem mu uzdečku a nechala jsem ho jen na ohlávce. Došla jsem s ním k autu, vzala jsem si bederku, nasadila jsem mu ji, odevzdala jsem větvičku a pak jsem Callatoska uvázala na provizorním uvazišti. „Tak broučku, teď tu na mne počkej, skočím se taky najíst. Byl jsi úžasný.“ Pohladila jsem Calla na nose, sundala jsem si přilbu a vydala se ke stolu s jídlem. Předtím mě ale zadržela Sophie. „Všechno v pořádku Sophí?“ „Jo dobrý. Ánry je klidný a v pohodě. Krásně skákal.“ Usmála jsem se a Sophie pak odběhla za svou rodinou. ,,Hele… Nech mi taky nějaké jídlo jo!“ Zvolala jsem na Cass, která vypadala, že všechno sní. ,,Nemám v plánu sníst všechno. To je můj brácha Gabe, to je zase Mell.“ Prohlédla jsem si Cassina bráchu, dle pohledu usoudila, že celkem ujde a pak se začala věnovat jídlu. Rozhodla jsem se pro bagetu, neměla jsem chuť na guláš. Ukousla jsem si bagety a vyslyšela Cassiinu otázku. ,,Hele měla bych takovou nevinnou otázečku ohledně dění před honem. Ten kluk… Jak si se s ním líbila, to je tvůj kluk?“ Pohlédla jsem na ní vražedným pohledem, víc nahlas to ani říct nemohla že? Pak jsem se ale usmála a odpověděla jí. „Kamarád.“ ,,To určitě. Od kdy se kamarádi líbají.“ Hmm, na tom něco bylo. Gabe si upil z čaje, usmál se a já se rychle rozhlédla, kdo nás mohl slyšet. ,,Holčičí řeči. Honem pryč.“,, „Ty jsi už vyrostl a nepotřebuješ to slyšet co?“ Zasmála se Cass. „No, jen mi to připomíná časy, kdy jsem byl mladý jako vy. Je to trochu nostalgické, když si na to vzpomenu a porovnám to s životem, co žiji teď, i když bych si neměl asi na co stěžovat. Jen dřív… Byla větší zábava.“ Zasmála jsem se a ukořistila kelímek s horkou kávou. Trošku jsem vykoukla směrem k místu, kde byl můj Calli uvázaný a pak zase poslouchala Cassie a Gaba. „Fine, ale nech mi, alespoň jeden párek.“ Řekla Cass a její bratr odešel. „Tak mluv, odkud ho znáš? A další info, povídej.“ Naléhala dívka. Protočila jsem oči a začala vysvětlovat. „Se Sophií jsem na Kubě chodila do školy a asi u nejlepší kmošky víš, že má bráchu ne? Ona mě přivedla k ježdění, ale když jsme se přestěhovali, přestala jsem jezdit. Vlastně si vzpomínám, že Eric mě učil jezdit..“ Chtěla jsem to dokončit, ale byla jsem přerušena. „Aha Eric! “ Zasmála se a nechala mě pokračovat. „…Učil mě jezdit na jeho koni, jménem Apollon. Opravdu úžasný kůň.“ „Jo, viděla jsem ho. Tak trochu ho skoro postříkal Gentleman přes brod. Je nádherný.“ Pohlédly jsme s Cass na vysokého ryzáka. Byl to velký a nádherný kůň. „Ani jsem nevěřila, že tak velký kůň existuje. Apollo má okolo 185, je to prostě obřík .“ Zasmála jsem se. „Hele… Jestli ho máš ráda tak bych to neřešila a prostě bych do toho šla. Žijeme jen jednou a nic tím nezkazíš. On očividně o tebe zájem má ne? Tak v čem je problém?“ Zeptala se najednou Cassie. Jen jsem pokrčila rameny. Jo jasně jít do toho. Ne to raději ne. Přestala jsem trhat kousky bagety a ukousla si jí. Pokrčila jsem rameny a podívala na Calla. „Hele jdu za rodinou. Ráda bych si snědla ten guláš.“ Přikývla jsem a i já jsem se s bagetou a kafem vydala k mému milovanému grošáčkovi. Sedla jsem si ke stromu, opřela se o něj a pozorovala Calla. „Héj! To je moje bageta!“ Najednou se jeho pysky ocitli nebezpečně blízko u mojí bagety. Rychle jsem jí dala stranou, položila kafe a podrbala valáška v rýze pod spodní čelistí. Spokojeně zafrkal a ukousl si stébla trávy. Já jsem rychle dojedla bagetu a vypila kafe. Brzy se mělo vyjíždět, takže jsem se ještě napila a pak jsem se vydala k valachovi. „Tak fešáku, doufám, že sis odpočinul. Čeká nás další jízda.“ Poplácala jsem Calla po krku a vzala jsem si uzdečku. Stáhla jsem mu provazovku a nasadila uzdečku a přes ni provazovku. Vodítko jsem přivázala k martingalu a sundala jsem mu bederku. Dotáhla jsem sedlo, nasadila jsem si přilbu, uchopila otěže a vydala jsem se k autu, kde jsem nechala bederku. Stáhla jsem třmeny a vyhoupla jsem se do sedla.

Když od lišky zazněl povel ke startu, stiskla jsem Calliho jemně holeněmi a nechala ho svižně vykročit za Sophií a Ánrym. Uvolnila jsem se a šla jsem s pohybem koně. Vjeli jsme na takovou stezku, která se skládala ze dvou hlíněných pruhů a mezi nimi byla tráva. Zabrnkala jsem prsty na otěže, aby se Call nepokusil o ukousnutí trávy a pak jsem sledovala cestu. Nechávala jsem volnější otěže, ale na kontaktu a po chvíli cesty, zahlédla konec cesty. Stiskla jsem holeně a nechala jsem Callatoska vyklusat, pěkně dopředu. Počkala jsem a na třetí jsem začala vysedat. Po chvilce jsem si zkrátila otěže, zamlaskala a začala rychleji vysedat. Valášek zrychlil kroky a klusal svižněji. Po sto metrech jsem přesedla a pak jsem za ostatním stočila Calliho okolo levé holeně. Zaslechla jsem povel, že na louce se má nacválat. Na louce jsem tedy zasedla, provedla pobídku a nechala Toska naskočit do cvalu. Chvilku jsem zůstala v pracovním a pomocí poloviční zádrže ho zpomalila a pak přešla do stehenního sedu. Prohlédla jsem si skoky. Zahlédla jsem dvojskok, který byl složen z oxeru a něčeho pod čímsi byly necky s vodou. Nepřemýšlela jsem ani chvilku. Věřila jsem svému úžasnému parťákovi a rozhodla jsem se, si tenhle skok prostě skočit. Stočila jsem Calliho podle pravé holeně a on už skoky zaregistroval. „To zvládneme.“ Šeptla jsem mu. Dal ouška ke mně dozadu a pak je nastražil zase nahoru. Sledoval oxer, ale zatím nevyjadřoval to, že by se snad překážce vyhnul. Dovolila jsme mu prodloužit cvalové skoky a vytáhnou si trošku krk, aby zahlédl i vodu, pak už jsem stiskla holeně, zvedla jsem zadek nad sedlo a tělem kopírovala jeho pohyby. Valášek se přehoupl, po doskoku jsem mu tiskla holeně k bokům, tři cvalové, znovu se odrazil a zvedl se na skok přes oxer s pytlema. Trochu napjatě je sledoval, ale následně bezpečně doskočil. Nechala jsem ho odcválat dál od překážky, pak jsem zpomalila do kroku a nechala mu vytáhnout otěže. „To je můj pašák že?“ Pohladila jsem ho po krku a sledovala ostatní. Zkrátila jsem si otěže a pobídla do klusu, aby se udržoval zahřátý, ale místo kruhu, jsem stejně musela udělat něco jiného. Když všichni odskákali, ozvalo se najednou hlasité „HALALI!“ Místo kruhu, jsem provedla pobídku a nechala Calla naskočit do bujného cvalu. Nijak jsem ho neomezovala otěžemi, aby se nebál jet rychleji a také toho využil. Můj jindy klidný valášek se najednou změnil na závodníka ve cvalu. Rychle oddechoval a předjížděl koně před sebou. Dával do toho všechno. Slyšela jsem rychlé bušení kopyt okolo nás a oddechování koní. Valášek se snažil rychle dohonit vranou kobylku s dívkou, jež měla na rameni liščí ocas…Přešli jsme do klusu a do kroku a valášek si s vděkem vydechl a snížil hlavu. „Si úžasný.“ Poplácala jsem ho po krku a ohlédla se na ostatní. Asie s Kabrioletem si nejspíše dávali závod . Pokračovali jsme cestou poklidným krokem dál. Na chvilku jsem vyhodila nohy ze třmenů, protáhla si chodila nahoru a dolů a vrátila je do třmenů. I valášek si při té příležitosti protáhnul nožky. „To je můj úžasný kluk že?“ Jasně. Na co mít kluka, když mám božího koně. Ten mi rozumí přece víc než všichni kluci na zemi. Mezi stromy se objevilo světlo. Dojížděli jsme na konec stezky. „Klušeme!“ Zvolala Kitt. Stiskla jsem holeně a nechala Calla pohodovým tempem vyklusat. Už jsem neměla v plánu ho nějak hnát, takže pokud bude po cestě ještě nějaký skok, už ho skákat nebudeme. Vjeli jsem na louku, která byla mírně do kopečka, ale to snad nebyl ani kopeček. Po louce jsme vjeli na mírnou levotočivou zatáčku a mířili k cvalovce? Na cvalovce se začínalo vycválávat. Ok, tak ještě skok a pak už ale nic! . Rozhodla jsem se a pobídla valáška do cvalu. Brouček vycválal a najednou se za stromy ozvalo zaržání. Call zvedl hlavu a zaržál. „Zdravíš kamarády?“ Zasmála jsem se a sledovala skok. Před skokem jsem pobídla holeněmi a on se odrazil a přeskočil skok a cválal dál. Kousek jsme ještě cválali, poté jsem zasedla, zmáčkla kolen, provedla zádrž a přešli jsem do klusu. Začala jsem vysedat a nechala jsem Calliho vytáhnou si otěže. Po chvíli jsme se objevili u výběhů, kousek od Floresty. „Krok!“ Ozvalo se zepředu. Zasedla jsem a nechala Calliho přejít do kroku. Radostně přešel do kroku, zafrkal a pohlédl na výběhy. „Neboj, brzy půjdeš do výběhu.“ Pohladila jsem ho po krku a na nádvoří zastavila. Seskočila jsem a vytáhla třmeny. „Opravdu si se moc snažil. Vážně úžasný si byl.“ Objala jsem Calla okolo krku a vydala jsem se s ním do stájí.
PÉČE PO
Odstrojila jsem v boxu mého miláčka, dala jsem mu spoustu sena a vodu do kbelíku a pak jsem mu přinesla čištění a deku. Krouživými pohyby jsem začala čistit jeho spocenou srst. Pořádně jsem si dala hřbílkem záležet a tak jsem ho i masírovala. Následně jsem mu vyčistila kopyta a nasadila jsem mu deku a zavedla jsem ho do solárka, při kterém jsem mu dopřála ještě jednu masáž. „Mell!“ Ozvala se najednou Clair. „No?“ Zeptala jsem se s úsměvem. „Hledá tě Eric “ Zasmála se. Rychle jsem se rozhlédla a spatřila jsem ho. „Pane bože! Řekni mu něco jako že tu nejsem nebo tak.“ Rychle jsem se schovala pod žlab k senu, kde můj miláček zrovna žral. Až když jsem se ujistila že je „čistý vzduch“ mohla jsem vylézt. „Proč s nim nechceš mluvit?“ Zeptala se mě Clair. „Prostě nechci jasný? Jdu na chvíli do pokoje. Pak ještě příjdu. A jestli mu řekneš kde jsem, zabiju tě!“ Rychle jsem vylezla z boxu, zavřela a vydala jsem se na kolej.
Asi po hodině jsem se za valáškem vrátila a pustila ho ven. Dnes už si opravdu zasloužil odpočinek. Byl určitě už vyčerpaný.