bloodye+dekameron: 1. ČÁST

"Ne, jasně, že nevadí. Uvidíme se stejně večer." Točila jsem s vidličkou v ruce zatímco jsem mluvila po telefonu s Jakem. Omlouval se že nemůže dorazit na hon, i když jsem to věděla minimálně měsíc předem stejně se ujišťoval. Na konci září si kromě auta koupil ještě mladého valacha se kterým teď začali pracovat a vytáhnout ho na Huberta by byla obzvlášť blbost.
"Nemůžu se dočkat!" ukončila jsem hovor a s hlasitým povzdechem ho položila na stůl. "Hopak?" Connor se cpal bagetou. "Jake, zase pojal potřebu mi vysvětlit, že na ten hon vážně nemůže." Zasmála jsem se a konečně si nabodla na vidličku trochu salátu. "Jéžiš, povídal ti to nejmíň desetkrát. Navíc určitě nemluvil o ničem jiným, když jste spolu byli" Koulel očima můj přísedící. "Náhodou, je to hezký." "Otravný." "Jediná otravná věc seš tady ty, Connore!" Odfoukla jsem naštvaně a kdyby mi nezačal zvonit telefon určitě by mi na to něco odvětil. "Kittouši?" Promluvila jsem první. "Potřebuju nutně pomoct. Jsem v sedlovně. Přijď prosím." A pak už jen klasické tu tu tu-. Ztrápeně jsem se podívala na plný talíř. Dostala jsem do sebe sotva pár soust. "Musím jít, Kitty má nějakej problém." Oznámila jsem chlapci a zvedla se od stolu. "Jo, něco takovýho mi taky říkala." Pokýval a zase přiložil k ústům bagetu. On je fakt ztracenej případ.
Zklusala jsem schody dolů k sedlovně, kde se právě zavíraly dveře za Izzy. Rychle jsem ještě proklouzla mezírkou a stanula před kamarádkou, která seděla bezradně na židli s uzdečkou v ruce. Před ní byly na stole rozházené čelenky a já už přesně věděla která bije. Já tu holku zabiju. Ovšem místo toho, abych dívce skočila po krku zvolila jsem mírnější alternativu, hlasitě jsem si povzdechla a převrátila oči vsloup. Pomalu jsem se ale přesunula ke stolu, i když jsem kamarádku pořád provrtávala pohledem typu "tohlemiještězaplatíš"...
Se škodolibou radostí jsem ovšem zjistila, že já s Izzy jsme nebyly jediné od večeře vyrušené, ale obětí se staly i Maki s Cassie. A všechny, až na Izzy, jsme místo přemýšlení jaká čelenka se bude hodit nejvíce - protože Kitty to přeháněla, což nebylo sice úplně novinkou, ale upřímně jsem proklínala Nioru za svěření liščího ocasu zrzce, jelikož takhle vyšilovat jsem jí ještě nezažila a několik předchozích dnů v Kittyině přítomnosti bylo na Cobain challenge. Liška sem, liška tam "a myslíš, že je lepší jet doprava nebo doleva, a je lepší vzít si pod sako tohle nebo onohle triko.." a tak dále a tak dále.
Z myšlenek mě vytrhla až Izzy, která jediná z nás nejspíš vážně přemýšlela nad výběrem čelenky. "Tu s řetízkem." Pokynula s jistotou Kitty, která jí už visela na krku. Pobaveně jsem se uchechtla. Dívka se s vervou vrhla na přendavání čelenky a velice vtipně při tom vystrkovala špičku jazyku, jak to šlo ztěžka. "Chceš mi říct, že ještě nemáš připravený věci?" Podívala jsem se nedůvěřivě na kamarádku, když jsem si všimla poházených věcí před její skříňkou. Hodila po mě pohled, kterým mi jasně vysvětlovala, že musím být blázen a začala vykládat, jak už je všechno řádně nachystané. To byla zhruba ta chvíle, kdy jsem měla říct "Já taky" a začít chystat věci, ale já měla ráda adrenalin a jeho jistou formou bylo i zvládnout si přichystat vybavení deset minut předtím než se zavřou stáje... V tu chvíli do dveří vrazil Connor, který důsledně žvýkal štrůdl. Všichni jsme na něj závistivě koukali a on si nás důsledně prohlížel až se zastavil na Kitty. "Volalas mi, ne? Znělo to naléhavě." "To bylo před dvaceti minutama." Cedila Kitty přes zatnuté zuby. Conny absolutně nechápal, co je špatně, a tak jen pokrčil rameny a odešel, bezpochyby zase hledat jídlo. A my mezitím začaly zrzku bombardovat jaktože si vybrala zrovna jeho jako prvního pomocníka. "Jsem si říkala že třeba je něco pravdy na tom, že by byl .. čtyřprocentní. A gayové maj přece dobrej vkus, ne?" Musela jsem se smát, tahle teorie nám vydržela hodně dlouho...
Celou tu slezinu jsem opustila jako první, měla jsem hlad a když mám hlad není se mnou moc pořízení. Tetička mi salát schovala, takže jsem se do něj mohla hned pustit a když jsem jí vrátila prázdný talíř ještě chvilku jsme si spolu o zítřku povídaly. Pak už jsem musela běžet, abych stihla co jsem měla naplánované.
Vešla jsem do boxu hnědáčka. Ten oddychoval po večeři. Zvědavě ke mně natáhnul hlavu a olíznul nataženou dlaň. "Ahoj krasavče. Jak se těšíš na zítřek?" Podrbala jsem ho mezi žuchvami. Krasavec měl dneska oddychový den, kdy jsem ho vzala jen na procházku, aby se lehounce protáhnul a já ho provedla venku ze země než na něj naskočím ze sedla, protože kocour měl poslední měsíc volnější režim, jak jsem nestíhala. Choval se slušně, takže jsem věřila, že i zítřek zvládneme bez větších potíží, i když jsem s nějakou menší výměnou názorů počítala, když vyrazíme ven po delší době navíc v té veliké skupině... Dekameronek už začínal mít drbání dost, a tak jsem vzala ohlávku s vazákem z háčku a levou ruku položila na temeno hlavy. "Dolů" pokynula jsem a počkala dokud valach nesklonil hlavu. Takhle jsem mu pohodlně a rychle nasadila ohlávku, kterou jsem ani nezapínala, cvakla k ní vodítko a vyšla s hnědým ven. Teď už nikdo s koňmi chodit nebude, takže když jsem valacha uvázala v uličce věděla jsem že překážet nebudeme. Rozhodla jsem si už teď hnědého lehce předpřipravit, alespoň co se týká hřívy. Vytáhla jsem z tašky na boxe hřeben a začala jím rozčesávat, z rána protrhanou, hřívu. Šlo to krásně, trvalo to opravdu chviličku, takže jsem brzy vyměnila hřeben za černé gumičky a začala zaplétat. Úzké utahované copánky. Jeden na kštici a pak dál až ke kohoutku. Na to že sjem nebyla zrovna koňský kadeřník se mi to, dle mého názoru, docela povedlo. Brzy jsem mohla uklidit věci s pocitem, že alespoň něco mi zítra při troše štěstí půjde rychle... Ještě než jsem hnědého zavedla do boxu vzala jsem si pixličku s refresh gelem a pustila se do mazání. Sáhla jsem dovnitř, nanesla si na dlaň trochu matlavého gelu a začala ho pleskat na nohy koně. Dek stál jak přikovaný, péči navíc si užíval. Když jsem měla namazané všechny čtyři nohy vzala jsem tmavé stájové bandáže a omotala mu nohy, jak se po použití refreshe doporučovalo. Pak už jsem ho zavedla do boxu, kam jsem mu došla přihodit seno, popřála mu dobrou noc a v rychlosti se vydala chystat vybavení...

DEN HONU:

Ten pocit, když si uvědomíte, že pípání není ve snu, ale váš budík vám chce říct že je čas vstávat je odporný. S bručením a mručením jsem se převalila na záda a se zalepenýma očima se snažila nahmatat stolek s telefonem, který bez ustání zvonil a probudil už i Ginger. "Už je čas?" zeptala se rozespale, já se nezmohla na víc než jen na zamručení a padnutí do polštářů. Věděla jsem že nesmím usnout jinak to nestihnu, a tak jsem se nakonec odhodlala, nejdřív se posadila, navlékla se do županu, který jsem měla zmuchlaný v nohách postele a nazula si pantofle. Pak teprve jsem zvedla své drahocenné pozadí z postele a došla zabouchnout okno, kterým dovnitř proudil studený vzduch. Přibouchla jsem ho a otočila kličkou, abych tomu zarazila. Pořádně jsem se protáhla, hurónsky si zazívala a když jsem byla dostatečně protažená začala jsem se zajímat o koupelnu. Teď tam ovšem byla Ginger, a tak jsem využila aspoň času k nachystání věcí. Když pak spolubydlící vylezla ven hned jsem tam vklouzla. Jako první byla na řadě sprcha, voda byla nastavená akorát a já si tak užívala teplé vody, která mě krásně nabudila. Ven jsem vylézala plná nadšení a energie. Teď přišlo na řadu oblékání. Nasunula jsem se do hnědých rajtek z honební sady. Na vršek jsem si vzala bílé, závodní tričko s límečkem, které bylo dost upnuté, jak jsem ho využívala opravdu malounko - na závodech jsem dávala přednost růžové košili. Očky rajtek jsem ještě protáhla pásek, aby se mi nad nějakým skokem nesesunuly.. ehm a lem trička zastrčila dovnitř. Super. Takhle by to šlo. Před zrcadlem jsem si ještě umyla zuby, lehce se přimalovala a z vlasů si upletla copánek na stranu, který jsem řádně zasponkovala a zagumičkovala, abych vypadala řádně upraveně a vyšla do místnosti. Ta už byla prázdná... Se stlaním postele jsem se nenamáhala. Místo toho jsem sebrala tepláky přehozené přes židli, navlékla se do nich a na vršek si hodila mikinu. Jelikož mě čeká krmení a čištění koně, což není ta nejčistší práce, nebylo podle mě od věci jít v něčem u čeho si nemusím dávat pozor na zašpinění. A tak jsem ještě popadla ramínko na kterém viselo červené sako, nazula se do sešlapaných tenisek a vyrazila do hektického rána...
Dvůr byl tichý. Nebylo divu, bylo půl sedmé ráno. Hosté se měli začít sjíždět nejdříve v osm a většina studenstva už byla určitě ve stáji, většinou jsem to byla já, kdo chodil poslední. Dnes tomu nebylo jinak.
Ve stáji už to žilo rušným životem, když jsem procházela stájovou uličkou směrem k šatnám, kde jsem nejprve musela odložit své sako pěkně do skříně, aby se mi neušpinilo a poté jsem hned zamířila do krmivárny Dekovi pro snídani.
Odklopila jsem černé víko pod kterým se už skrývala nachystaná snídaně, kterou stačilo jen zalít. Postavila jsem se do řady ke konvici, kterou v ruce právě dřímala Maki. "Naleju ti" nabídla se a já jí s úsměvem podšoupla kbelík, který ona zalila vodou. "Děkuju" pípla jsem a rozešla se k vařečce, kterou jsem směs pořádně promíchala. Teď měl hnědák snídani jaká má být. Dlouhými kroky jsem se za ním tedy vypravila, protože nechat ho čekat na snídani by nejspíš znamenalo zdemolovaný box, a taky jsem se bála o ty copánky.
Odsunula jsem zástrčku. "Ustup si!" pokynula jsem mu a počkala dokud mi neudělal místo. "Hodný" nezapomněla jsem ho pochválit a přistoupila ke žlabu, kam jsem vzápětí obrátila kbelík a jakmile byl vyprázdněn klidila jsem se ven. Dekameron neváhal a hned se nahrnul čumákem dovnitř, svět pro něj přestal existovat. Láska k jídlu nás neuvěřitelně spojovala... Já došla kbelík vymýt, vzala si vidle a hnědému přihodila ještě něco maloučko sena. Teď si na nic nemohl stěžovat, pupíček. A zatímco zvíře nabíralo energii na náročný program já se rozhodla jít se najíst taky.
Vyklusala jsem schody nahoru do jídelny, kdy bylo podezřelé ticho. Podívala jsem se zaraženě po osazenstvu, které bylo úplně zaražené a radši pokračovala pro hrnek s kafem a talíř plný lívanců. Znovu jsem se rozhlédla po místnosti. Kitty seděla dál od ostatních, dobrý, k tý nepůjdu, ještě by mi ukousla hlavu. Jediný stůl, kde to trochu bylo u kluků. Zamířila jsem tam bez rozpaků a zabrala poslední volnou židli. "Dneska je Hubert. Říká ti to něco?" Přejel Connor skepticky můj ohoz. "Mozek. Říká ti to něco?" Odfrkla jsem, položila talíř a vsunula oba palce za gumu tepláků. Ty tři úplně vykolejené výrazy prozrazovali, že Connor není jediný pomalejší. Nathaniel i Oliver valili oči div jim z důlku nevypadly. Když se tepláky sesunuly a jim došlo, že pod nimi mám ještě rajtky. S úsměvem jsem se opět sklonila, abych si kalhoty natáhla. "Škoda" uchechtl se Oliver. Málem jsem z toho upadla, drzoun. Nicméně jsem usedla na židli a pustila se do jídla. Upřímně jsem litovala děvčata, co mají nervozitou stažený žaludek, protože lívance tetičky Sue byly kulinářský orgasmus. Já se s nimi rvala stejně jako Conny. "Dáme závod?" podíval se na mě lišácky. "Je to jemná dáma, Connore. " začal ho poučovat Oliver. "Tak to mě vůbec neznáš, chlapče" usmála jsem se a koukla na Conna "Čtyři lívance?" "Pět" "Prasknu." "Bojíš se?" pozvedl obočí. "Ani náhodou" rezolutně jsem zavrtěla hlavou a už se zvedala s jasným směrem.
Susanne na nás koukala značně skepticky. Každopádně těch pět lívanců nám nakonec dala, i když se trochu kroutila. "Jestli kvůli tobě příjdeme o Mastera!" hrozila Connovi, když nandavala na talíře. "Ale tetičko, na mě by ses nemohla zlobit" usmíval se andělsky a já jen kroutila hlavou... Chlapec předemne položil talíř. "Dobrou chuť" popřáli jsme si ještě navzájem a podívali se na Nata. "Tři, dva, jedna.. Jezte!" pokynul nám. Vidličkou i nožem zároveň jsem oba lívance podebrala a cpala si je do pusy, co to jen šlo. Pomalu jsem nemohla dýchat, ale nechat se porazit? Ani nápad! A tak jsem jedla bez ohledu jestli to přežiju...
Connor polknul dřív. Skončilo to tak těsně, že dokonce i on uznal, že měl vcelku rovnocenného protivníka. Ono není divu, já a jídlo jdeme dohromady jako nikdo. Ovšem já se nemohla hýbat, vážení. Jenže. Sice jsem koně měla zapleteného - stačilo jen přehnout - ale byla toho potřeba zvládnout ještě dost. A tak mi nezbývalo než se zvednout. Připadala jsem si děsně široká, neohrabaná, celkově jako demoliční koule. Celé to potvrdilo, když jsem zakopla až jsem posunula stůl.
Hnědák byl po snídani. Zasviněný až po uši. Ňuník. Takže jsem z věšáku sundala ohlávku, vešla do boxu, nasadila hnědému ohlávku k níž jsem mu cvakla vazák, ovázala kolem mříží a nechala ho tam stát zatímco jsem si došla namočit hubku. "A buď hodný" špitla jsem, když jsem ho chytala za ohlávku, aby se mi necukl až mu budu druhou rukou omývat tlamu. Musela jsem ho vzít pořádně, protože to měl až za ušima a já nemám nejmenší tušení jak toho dosáhnul. Trochu sebou cukal, ale měl smůlu, zaprasil se sám. Občas pochybuju, že můj kůň je skutečně kůň...
Každopádně když jsme měla koně omytého od snídaně došla jsem uklidit houbu a místo ní si vzala k ruce čištění.První jsem z Deka sundala deku a zateplováky. Díky dece byl čistý, přesně tak jak jsem ho včera nechala, takže jsem neměla problém s nějakými fleky od bobků, jen s trochou přeležené srsti. Opřela jsem se do toho, pořádně ho rozmasírovala, aby se mu pořádně rozproudil krevní oběh a následně srst urovnávala měkkým kartáčem. Stál krásně, ani se nehnul. Měla jsme z něj radost. Nohy jsem vzala rejžákem, namazané kopýtka pak háčkem, abych z nich dostala našlapanou slámu. Z kartáčů jsem vybrala chlupy, vzala hadřík a jím pořádně "vyleštila" srst. Slušelo mu to, chlapákovi. Další na řadě byl hřeben jehož pomocí jsem vytahala stébla z ocasu, který jsem na dnešek nezaplétala, jen jsem ho zarovnala, aby vypadal upraveně, tak to podle mého bylo nejlepší. No a pak už jsem si jen do kapsy mikiny vysypala hrstku gumiček. Přešla jsem k copánkům, všechny byly stále pěkně utažené kromě jednoho a ten jsem přepletla za pár sekund, následně jsem se pustila do jejich motání. Nejdřív jsem zagumičkovala konce copánků, pak přeložila copánek na půlku, zagumičkovala a ještě jednou na půlku, dotvarovala a zagumičkovala. Dávala jsem si záležet, aby byly bobánky stejné a narozdíl od jindy se i dařilo. Jeden byl tedy jakoby ho pletl někdo z méně výkonným mozkem, ale to byl ten nejblíže ke kohoutku a ten nikoho nezajímal. I když Niora... ehe. Kdyžtak tam dám ruku.
Hnědák tedy hotov a ještě jsem měla čas. Hodila jsem přes něj tedy deku, aby se mi nezašpinil, odcvakla ho od vodítka a nechala ho ještě v boxe. Já si zatím došla do sedlovny pro stojan na kterém bylo vše už poctivě přichystáno. Dovezla jsem si ho k boxu, abych pak nemusela nikam odbíhat, rovnou zaběhla i dát do auta deku pro hnědého, a cestou zpátky jsem zavítala do šatny. Tam jsem začala odkládat svou mikinu, tepláky a vyzouvat se z tenisek. Vklouzla jsem do vysokých jezdeckých, hnědých bot, které se dnes hodily víc než kdy jindy. Byly ještě hodně neprochozené, cviček na patě šel špatně zapnout, ale na noze vypadaly úžasně. Dodala jsem k nim ještě šporny, které jsem posunula dolů, aby nezavazely, ale mohla jsem je použít. Věci jsem hodila do skříňky, odkud jsem naopak vytáhla ramínko na kterém viselo červené sako. Se zalíbením jsem se do něj oblékla a zapla jediné dva knoflíčky, které ho zdobily. Do jedné kapsy jsem zastrčila rukavice a šáhla po posledním doplňku. Kloboučku. Minulý ani předminulý rok jsem ho nevyužila. Ani jednou jsem se na to necítila, až dnes, k mojí dnešní úloze se to hodí. Projelo mnou vzrušení, lehce se mi rozklepaly kolena. Já jsem dnes ten policajt. Já dnes hraju významnou roli. Já jsem Master. Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala nervozitu a sáhla po pokrývce hlavy. S motýlky v břiše a až podivně nemotornými prsty jsem si ho usadila na hlavu. Lehce na stranu. Vytáhla jsem z kapsy rajtek uzounké, dlouhé sponky jimiž jsem na několika místech sotva viditelně přchytila klobouček, aby nikde neulítnul. Ještě jsem se prohlédla v zrcadle. Na tváři mi zůstal nervózní úsměv.
Dekameronek už byl napnutý jak struna. Kolem pobíhalo spoustu lidí, koně podupávali, řehtali a jemu se to vůbec nelíbilo. "Klid hochu" promluvila jsem k němu jemně. Pohladila jsem ho po jemném krku, zafuněl mi do dlaně. Chvilku jsem tam zůstala, aby se uklidnil, uvolnil a nestresoval se. Pak jsem přistoupila k sedlání. První jsem mu nasadila červené botečky. Jako další jsem mu na záda posadila dečku z Hunter sady s gelovkou, následně jsem vzala uzdečku na které visel pětibodový poprsák s matingalem. K dnešní příležitosti jsem vytáhla dokonce hnědobílou sadu za VAZ. Když Mastři tak ve velkém stylu. Přehodila jsem mu přes krk otěže s poprsákem, nabídla mu udidlo, které ochotně přijal, a přetáhla mu uzdečku přes hlavu. Párkrát si přežvýkl udidlo v hubě. Zapnula jsem mu podhrdelník, nánosník i s podpínkou a chopila se sedla. To jsem jemně položila na hřbet na správné místo. Zahýbala jsem s ním, abych měla jistotu, že dobře sedí a shodila si podbřišník. Ten jsem provlékla očkem matingalu, očkem podsedlovky a zapnula. Jen na druhou dírku, než se mi sfoukne. Do oček sedla jsem ještě zapnula karabinky poprsáku, další dvě zapnula do řemínků nad podbřišníkem a otěže ještě zahákla o třmen, ať mu nesjedou. Ještě jsem mu musela nandat provazovou ohlávku, kterou jsem přetáhla přes uzdečku a vazák jsem volně ovázala kolem krku a aby nejsel protáhla jsem konec s karabinou mezi rozpojenými řemeni poprsáku a následně jej zapla, takže ho měl jako nákrčák. Ohlávka s vazák lehce kazily dojem, ale chápala jsem jejich význam. Hold se nedá nic jiného dělat. Pod bočnici jsem si strčila ještě bičík, vyvedla hnědého z boxu, kde jsem mu ještě v rychlosti nandala červené kamašky a ohlédla se za sebe. Spoustu boxů už bylo prázdných. Musíme jít. S hlasitým nádechem jsme vyrazili do boje.
Pokud byste nevěděli, co to znamená absolutní chaos, tak byste se měli přijít podívat na dvůr Floresty v den honu. Všude bylo spoustu koní a lidí. Hodně neznámých tváří a já mezi nimi nějak nedokázala rozpoznat žádný záchytný bod v podobě někoho z těch věrně známých. A pak předemnou stál Connor s hnědým elegánem. "Tyjo, krasavec." poznamenala jsem "Ani mě to nestálo moc námahy, ale trochu mi neladí rukavice, nemohl jsem najít jiný. Ty ale taky nevypadáš špatně" "To bylo na koně, lásko," zavrtěla jsem se smíchem hlavou, "ale děkuju" Conny se trochu nafouknul, že chválím koně, ale vzal mě do party a společně jsme našli klidnější místo, abychom vyčkali než to začne...
"Asi bychom měli do sedla" poznamenala jsem když jsem si uvědomila, že většina jezdců už je pohodlně usazená na hřbetech svých ořů. Connor neváhal a začal dotahovat podbřišník, a tak jsem se do toho pustila taky. Hnědý klidně postál, za coč byl pochválen, a já si ještě stáhla třmeny. "Connýý!" "No?" "Vyhodíš mě tam." "Šmarja ženská, nemáš zas tak velkej zadek, aby ses nedostala do sedla, ne?" díval se střídavě na mě a můj zadek. "Asi mám." pokrčila jsem smutně rameny. "A tohle má dělat Mastera.." protočil oči, ale přikročil ke mně a nastavil ruku. S jeho pomocí jsem tedy nakonec seděla v sedle, pevně usazená a spokojená. "Hodný" podrbala jsem Deka, když nikam neodkráčel a zůstal stát, asi byl z toho celý vyděšený, že se nehýbal. Sotva se usadil i Connor začala se celá grupa řadit a formovat. No zatraceně. Honem jsem se chytla otěží, které jsem držela u třetí zarážky, lehce se porovnala a pobídla stiskem holení Deka dopředu. Rozešel se dlouhými kroky, hlavu na stožáru a všude se rozhlížel. Nechala jsem ho a snažila se nám vybrat nejlepší cestu do čela. Snažila jsem se zhluboka dýchat, protože nervozita na mě dorážela. Zachvíli budu stát před celým polem koní. Hodně jsem to prožívala. Bylo to něco jiného, než stát v početné skupině, ale být na "druhé straně". Řekla bych že to bylo až zavazující stát tam...
Konečně jsme se probojovali dopředu. Oliver stál s bílým hřebcem kus od rezavého Parise, který se nevraživě díval po všech okolo. S Dekameronem jsme se k nim přiblížili. "Tohle bude ohromná sranda" uchechtnul se když viděl jak vepředu jedna dívka zápasí se zavalitějším koněm. "Aby tě nakonec nepředběhli" zavrtěla jsem hlavou. "Ale, ale, uvolni se trochu" na to jsem mu už neodpověděla, protože se přiblížila Kitty. S povzbudivým úsměvem jsem se podívala na zrzku. "Nervózní?" "Jako prase" uchechtla se a letmo se otočila na liščí ohon, co jí splýval na rameni. "Bloody?" ozvalo se a já sebou nepatrně škubla. Tetička stála na zemi. "Ježiš promiň, to ta nervozita" uculila jsem se a nahnula tak, aby mi dosáhla na rameno na nějž připnula stužku. "Děkuji" pípla jsem a znovu se narovnala v sedle. Lehce jsem pokrátila otěže, mírně do nich zabrnkala konečky prstů, aby valach snížil hlavu, začal mě trochu vnímat, věnoval mi pozornost a uvědomil si, že nahoře se něco děje. Jako vždy byl napumpovaný, rozharašený a já věděla, že mu musím dát čas, přesto jsem si s ním hrála a tiše k němu mluvila. Přerušily mě až famfáry, které spustily. Klasická každoroční skladba. Všichni jsme v tichu naslouchali zahájení letošního ročníku. A pak utichly. Nikdo ale nestačil ani promluvit, protože se rozezněl hlasitý hlas ředitelky akademie.
"Je mi ctí vás přivítat na, již tradičním, honu na lišku. Jsme rádi, že jste se rozhodli pro účast. letošní ročník bude velice zajímavý. Trasu vybrala naše studentka, a také liška letošního ročníku - Kitty." ukázala směrem ke kamarádce, které se lehce klepaly ruce. "Oproti předešlým ročníkům jsme také zaznamenali změnu v sestavě. Roli Mastera letos zaujme další z našich studentek, Bloodye" tentokrát její pohled padl na mě a já se jen snažila nespadnout z koně, protože moje svalstvo absolutně vypovědělo službu. Musela jsem to pořádně rozdýchat a představování Olivera jsem tak měla v mlze. Pořádně vnímat jsem začala až když Niora začala odříkávat básničku. Byla moje oblíbená. :3

Já - Hubert - všech jezdců pán, sem k vám jsem byl zavolán.
Jezdecká sezóna slavnostně končí, každý oddíl mnou se s ní loučí.
A dnes tedy, v slavnostní chvíli, do řady jste se postavili.
Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění na lovce.
Lišku, jen těšte se, za chvíli honit budete po lese,
mastera v čele - tak zlomte vaz, nesmí předběhnout nikdo z vás.
Kdo z koně dolů chtěl by jít, musí se mastera dovolit.
A kdo z koně spadne - jémine! U soudu trest ho nemine.

Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez.
Ať z vás nejsou ti blázni prokletí, co nemají ohledy k zvířeti.
Za neposlušnost, jezdci zdejší, zde bývá vždy trest nejpřísnější!
Žádné přestupky se nedají vracet, nakonec u soudu je budete splácet.
Teď však již konec povídání, Liško, vyraz! - a vy za ní!

A tak jsme vyrazili. Kitty se postavila do čela celé skupiny, vyrazila s vrankou svižným krokem, za ní se pustil vrchní lovčí s Jasonem a skupinlu "psů" a pak byla řada na nás. Pobídla jsem hnědého dopředu. Niora se zařadila vedle nás, dost daleko, aby se Paris nepokoušel o nějakou výměnu názorů a široce se na mě usmála. "Dobrý?" "Upřímně, když jsem procházela touhle branou poprvé nikdy bych nevěřila, že jednou se postavím prakticky do čela skupiny. Je to trochu šílený" zasmála jsem se, ale zaniklo to ve zvuku lesních rohů. "Jste hold už mazáci. Strašně ten čas letí." zavrtěla hlavou, když jsme projížděli vysokou kovanou branou. A měla pravdu.
Zvedla jsem pěsti ve kterých jsem dřímala otěže. Druhá zarážka, pohodlně pro Deka, aby se mohl ještě natáhnout, pořádně si prošlápla patu a šoupla zadek víc pod sebe. Hnědák kráčel pěkně dopředu po cestičce, kterou nám vybrala liška. Pozice Matera nám poskytla hodně osobního prostoru, protože nikdo se nechtěl držet moc blízko z důvodu, kdy by mu kůň vyběhl dopředu tak by před námi byli natotata. Podívala jsem se na Parise, ten se nesl a předváděl, Niora přitom vypadala, jakoby seděla na úplném beránkovi. Ale ono všechno v jejich podání vypadalo jednoduše. Obdivovala jsem to, protože přesně o tom celé jezdectví je...
Kráčeli jsme orosenou trávou k lesu, skupinkou se nesl tlumený hovor a smích, všichni si užívali slunečních paprsků, co prosvítaly za mraky. Počasí nám dneska přálo. Nachvíli jsem nastavila tvář sluníčku, bylo to hrozně příjemné. "Do klusu" ozvalo se zepředu, opět jsem celou svou pozornost nasměrovala k Dekovi. Počkala jsem až vykluše i Conny a teprve pak stiskem holeně vybídla hnědého. Dávala jsem důraz na počkání si na pobídku, žádné vyrážení, když kůň před ním nakluše. Nejsme ve vláčku a hlavní jsou pokyny odemne. Natáhnul krok, vyklusal dopředu a já se mohla začít zvedat ze sedla. Lehce, přiměřeně vysoko, v klidu a volně. Nechala jsem volnější otěž, chtěla jsem mu dát čas, dneska toho bude mít dost tak ať je dostatečně pěkně povolený, uvolněný a hlavně v psychickém klidu. Pohledem jsem mířila lehce dolů, abych hlídala, že neťápnem někam do díry, i když jsem věděla, že Kitty by nevybrala cestu, která by nás nějak ohrožovala, jistota je jistota. Čím více jsme se blížili k lesu začala jsem pomaličku zvedat ruku, kterou jsem momentálně měla opravdu jen kousíček nad kohoutkem a pobírat si zlehka otěže. Valach zvedal hlavu, lehce jsem začala pohrávat. Nejdřív jsem si přesedla na druhou nohu a pak jsem brnkla do levé otěže prsteníčkem, otěž se lehce rozvibrovala. Pravou jsem naopak vydržela, holeně u boků, aby ho mírně poslaly dopředu. Začal být živý v hubě. Odžvýknul si. "Pašák" pochválila jsem ho hlasem, kde bylo nadšení patrné a znovu přesedla. Právě jsme vjížděli do lesa. Trochu jsem si valacha přistavila k levé ruce, mírně ho tam ohnula a nechala ho jít v sestavení pár kroků než jsem povolila. Tři kroky rovně a pak jsem si začala hrát s pravou otěží. Odžvýknul po chviličce, Dekameron byl, co se týká uvolňování, dost rychlý. Znovu jsem se pokusila o sestavení, tentokrát k pravé ruce. Na tuhle stranu byl o něco horší, tužší, ale to se časem pěkně rovnalo a teď, až na to že pomůcka musela být o trochu výraznější, už v pohodě, udělal přesně co jsem po něm chtěla. Rukou jsem mu přejela přes hřívu v pochvalném gestu... Cesta se zvedla ado mírného kopce, proto jsem odlepila zadek ze sedla, přenesla těžiště o něco dopředu, opřela ruku a nechala ho se s tím popasovat. Já sama si dávala pozor abych držela koleny, ne třmeny a noha mi neujížděla dozadu. Nahoře na široké cestě jsem se začala znovu rytmicky zvedat nahoru a dolů. Znovu jsem si zabrnkla do otěží, aby věděl, že se něco děje a když koně za námi přešli zasedla jsem do sedla i já. Provedla jsem zádrž. Hnědák zpomalil do kroku a hlasitě odfrknul až jsem v sedle naskočila. Niora se mi smála. Pochválila jsem hnědého za to jak pěkně fungoval a pauzu v kroku využila k tomu, abych si ho lépe sebrala. Přistavování, ohýbání a než jsme vyšli z lesa už si nesl. On je fakt boží. :3 Jen doufám, že si to teď nepokazí. Neměl teď žádný velký zápřah a cválání v terénu s tolika koňmi by mohlo způsobit menší rozruch, ale uvidíme.
Po výjezdu z lesa se nám naskytl krásný pohled. Široká louka, lehce do kopce, takže ne úplně prostor, aby kůň vystřelil jak na dostizích. Kitty naklusala. Počkala jsem si a pobídla Deka. Bez problému vyšel vpřed, volný prostor v něm vyvoálaval touhu jít víc dopředu, lehce jsem brnkla do otěží ať myslí na to že mě má a zádech, zpomalila jsem vysedání, šla trochu proti pohybu a dostala si ho tam, kde jsem ho chtěla mít. Zrzka zepředu se na nás otočila, věnovala jsem jí povzbudivý úsměv, takhle vepředu jim to slušelo. Otočila se zpátky dopředu a skupinou se rozlehl její hlas podtržený trochou vzrušení. Zvala nás do cvalu. Nic jsem neměnila, v klidu jsem si vysedávala, koukala dopředu, valacha na kontaktu a když se černý zadek vepředu zhoupnul v náskoku do cvalu zasedla jsem. Poloviční zádrž, stříhnul ušima, podsunul zadky víc pod sebe a čekal. Pane jo, ten se chová slušně! Levou nohu jsem podržela na podbřišníku, pravou jsem posunula dozadu. Pravou nohou jsem dala impuls, levou ho doplnila, rukou vyšla vstříc a zhoupla se se skokem. Nacválání bylo doprovozené poskočením z čiré radosti. Lehce zatáhnul. Na to jsem byla připravená, posunula jsem těžiště hlouběji, víc se vyprsila a trochu ztuhla v zápěstí. Povolil. Já taky. Zvedla jsem se ze sedla, ruku pustila do krku. Do obličeje se mi opřel prudký vítr až jsem zavrávorala, klobouček trošku sklouznul dozadu, ale nepovolil. Oči mi trochu zaslzely z přívanu větru, ale neměla jsem čas si je otřít. Hnědák běžel dobře dopředu, země duněla pod nárazy kopyt. Cesta nás vedla do mírné zatáčky, trošku jsem si opět pohrála otěží, aby mi netuhnul v hubě, fungoval vážně hezky. Kitty držela příjemné tempo, nespěchala, ale bylo tak akorát živé a ideální na protažení. Dosedla jsem do sedla, ztuhla v kříži, zatlačila sedacími kostmi, zůstala rukou a přitom přitiskla holeně. Dek zareagoval zkrácením tempa. "Tak je správně" pochválila jsem ho. Houpala jsem se v pohodovém cvalu dokud se neozval pokyn pro přechod do klusu. Společně se zádrží jsem na něj pískla. Pustil se do dlouhého klusu, který jsem si zpomalila vysedáním a podívala se na rezavého hřebce vedle nás. Ani jeden z koní, teda Deki rozhodně a Parda na to nevypadal, si ze sebe nic nedělali. Byla jsem pyšná, že ačkoliv má po boku rezavého hřebce nemá problém. Měla jsem pocit, že se zachvíli rozteču, jak jsem ho pořád chválila, ale jen tak dál... Trošku jsem posunula těžiště pod sebe, mírně pozvedla ruku, protože pěšina se o něco svažovala dolů. Byl odsud pěkný rozhled dolů a při tom zkoumání okolí jsem objevila první skoky. Z chroští postavené, dlouhé skoro přes celou cestu a nizoučké jen tak na zvednutí nohou, tak schválně jestli se přes to hnědý přehoupne nebo to překročí. Čím blíž jsme skokům byli tím ve skupině narůstalo vzrušení. Pro hodně z osazenstva to byli první skoky v terénu a pro některé dokonce první skoky vůbec. Vzrušení se přeneslo i na koně a ěkteří tak měli plné ruce práce, aby své čtyřnohé druhy trošku zkrotili. Dekameron taky zkusil co si může dovolit a hopnul dopředu jakože nacválá. Rázně jsem ho vzala zpět. "Už to ani nezkoušej" houkla jsem na něj a místo toho si zase trošku pohrála s otěží a zkoušela si ho přistavovat k jedné a druhé ruce ať něco dělá, když má roupy.
Doklusali jsme si to až k dubu, kde celou podzimní atmosféru podtrhovalo spadané listí ze stromů, které podtrhovalo celou podzimní atmosféru. Liška zase velela do cvalu, a tak jsem dosedla, opět použila poloviční zádrž, pohrála pravou otěží, čímž jsem si ho postavila k pravé ruce a přehodila nohy do cvalové pobídky. Jakmile naskočil, ještě lehce jsem dopobídla kvůli práci od zadku a koukla dolů jestli mi cválá spravně na pravou nohu. Cválal. Ještě jsem se zvedla ze sedla, dostal se do ideálního houpavého tempa, v tomhle jsem ho chtěla držet a mohl by ty skoky snad i skočit. Vrátila jsem se do sedla, zůstala se houpat v pracovním cvalu, snížila ruku, lopatky dozadu, opřela se do třmenů, aby mi kleslo koleno a holeně nechala dýchat s koněm. Paris vedle nás se tvářil trochu napučeně. Nicméně to se nás netýkalo. Hleděla jsem dopředu k prvnímu skoku. "V klídečku, v klídečku" houkla jsem, když se to pokusil rozparádit, protože Nathnův Atty vyrazil prudce dopředu. Dek se uklidnil rychle. V duchu jsem si odpočítávala cvalové skoky, na teď ho pobídla, holeně jsem stiskla dost, abych ho donutila zabrat. Valach se odrazil a já mi vyšla vstříc. Ruku jsem posunula lehce po krku, zadek zvedla ze sedla, pohledem směřovala dopředu. Přehoupnul se přes to. Lehce jsem do něj strčila po doskoku, aby neustal v tempu, pohled už směřovala k dalšímu skoku. Pokračovala jsem ve stehenním, abych ho nerušila v zádech a do sedla sedla opět až kousek před druhým skokem. Opět jsem ho směřovala kolmo na skok, holeně měla jen přiložené, aby ho hlídaly, ruka opět nízko, Deku v pohovém tempu. Dávala jsem si pozor, abych lopatkami nepadla dopředu a zase si začala počítat. Do odskoku s pobídkou, pohled k dalšímu skoku, neprohýbat záda, klidná ruka opřená o krk. Jakmile hnědý doskočil opět pobídka. Tentokrát jsem zůstala sedět, Dek si právě všiml povozů nad námi a měl z toho trochu "haló". Pobídla jsem dopředu, aby nekravil, ale to mu trošku nevyšlo v krocích a hlavně jak letěl nesnažil se zvednout do skoku. Zadky tedy vzal skok, náraz se docela rozezněl. "Vole" zaklela jsem a přes rameno se v sedle otočila, abych zkontrolovala jestli jsme skok úplně nezdemolovali. Naštěstí vypadal dobře. S klidem v duši jsem přešla do stehenního a nechala Deka si trochu vytáhnout otěž. Zase si trochu poskočil, byl spokojený, já byla spokojená. Pohladila jsem ho po krku a pohledem vyhledala lišku. Vedla nás do oblouku na pravou ruku, cválali jsme správně, nemusela jsem to tedy nijak řešit a jen se nechala vézt.
Cválali jsme po vrstevnici kopce, blížili se k povozům ze kterých koukali zvědaví diváci, kteří jeden po druhém vytahovali elektornická zařízení k pořízení nějakého snímku. Když jsme projížděli kolem pokynula jsem lehkým kývnutím zvědavé malé dívce, zajímalo by mě od koho tu je... Dekameron si z blesků a cvakání nic nedělal, byl zvyklý. V klidu si to cválal dopředu. Sedla jsem si do sedla, abych ho upozornila poloviční zádrží na změnu a naprosto se uvolila, nechala jsem ho udělat jeden krok a pak v tom dalším jsem přehodila nohy. Pravá co byla vzadu se posunula dopředu zatímco levá naopak zaujmula místo vzadu, změnila jsem přistavení a váhu posunula doleva. Vyšlo nám to do fáze vznosu. Další krok byl tedy už na levou nohu. "Výborně" pochválila jsem ho aby věděl, že dělá správně a znovu zapojila ztuhnutí v kříži, ruku lehce zpět, váhu a pobídku holeněmi, aby pokrátil tempo. Kitty zpomalovala. Dostal se víc na zadek, nos pěkně na kolmici, jemné přilnutí a žvýkal udidlo. Takhle vypadala spokojenost. Rozhlížela jsem se po okolí, koukala se na cestu a culila se. Měla jsem z toho dneska dobrý pocit. "Užší skoky!" ozvalo se najednou. Podívala jsem se na Nioru, pokynula jsem jí ať jdou před nás. Plynule nechala hřebce prodloužit tempo. Zato já ještě trochu s hnědáčkem ubrala. Trošku se naštval, že ho beru zpátky zatímco ostatní přidávají, ale momentálně jsem tu šéf já, a tak musel zkrátit cvalové, pustit zrzouna před sebe a nechat se mnou vést. Držela jsem ho zpátky dokud jsme neměli dost prostoru, pak jsem ho nechala trošku zrychlit, nijak obzvlášť, aby vyletěl, jen abychom nezdržovali ostatní. Přitom jsem si hlídala práci od zadku. Pořád jsem udržovala mezi námi a Parisem stejný rozestup, potřebuju, aby Dek skok viděl a někde se mi tam nerozplácl. Před námi se právě vynořila kamenná zídka. Zaměřila jsem se na místo, které jsem vybrala jako nejlepší vhodné. Sedla jsem pevně do sedla, zatlačila patu dolů. To půjde. Hnědák na skok koukal, zvednul si hlavu a vzrušeně zafrkal. Neobvyklé překážky ho bavily a já za to byla jen ráda, protože jsem mu v nich mohla stroprocentně věřit, to byl skvělý pocit, vědět, že vás v tom prostě nenechá. Přesto jsem ho holeněmi dost hlídala, kdyby si nakonec rozmyslel, že to koně přece jen žere. Přesně kolmo, holeněmi jsem ho srovnala, otěže stejně napnuté, pohled dopředu a hlavně se nebát. Oba jsme si počítali kroky. "Teď" špitla jsem, stiskla holeně. S odrazem jsem mu nabídla otěž, zvedla zadek ze sedla. Šla jsem s pohybem, postupně se vracela do sedla, ruku posouvala zpátky k sobě, holeně pořád podél boků lehce posunuté dopředu, aby mě podržely při dopadu. projel mnou lehký náraz jak valach doskočil. Zvedla jsem se do stehenního, abych mu nehepala do zad, sebrala si ho rychle zpátky pod kontrolu a už si hledala Lišku za kterou se můžeme znovu zaháčkovat. Nebyla daleko. Kitty krokovala opodál. Pomalu jsem začala přecházet v klus. Bylo strašně vtipné, jak si mě všichni hlídali, nikdo se nechtěl dostat předemě. Jen co jsme přešli do kroku otočila jsem se směrem ke skoku, abych koukala po ostatních, jak překonávají skok, protože kdyby někdo vyhnul... 3 No ale tentokrát nikdo, třeba příště. Moje škodolibost byla odporná, ale proboha, pro jednou to jsem já kdo může trápit nebohé studenstvo a toho se musí využít, bůh ví jestli se mi někdy něco podobného ještě povede... Nechala jsem hnědáčkovi volnější otěž, aby se mohl při vydýchávání natáhnout podle libosti. Pokračovali jsme za sebou v kroku. "Tak jak to jde?" podívala se na mě ředitelka. "Skvěle. Užívám si to. A on je dneska vzorovej, první Hubert, kdy s ním nemám plný ruce práce a chodí si jak má, i když je nastartovenej." pokynula jsem jí "To jsem ráda. Ještě aby nám padal Master." "No, upřímně jsem včera myslela, že se k tomu sedlu přilepím, když jsem ho viděla na výběhu. Div neházel salta." zasmála jsem se nad včerejším počínáním a přemýšlela, že jezdci jsou vlastně tak trochu sebevrazi. Vidí jak jejich koně skáčou tři metry nad zem a oni si ho stejně vezmou a ještě o něm říkají jakej je to ňuník, ehe, vůbec to není můj případ..
Liška točila pomalu do lesa, bylo tu o několik stupňů chladněji, pociťovala jsem to především díky tomu jak jsem byla zapocená z cvalového úseku, který byl řádně dlouhý. Přejela jsem rukou přes hnědáčkův krk, který už byl taky zapocený. Špicoval ušiska dopředu, líně pošvihával ocasem, rozhlížel se kolem a kráčel krásně vytažený dopředu dolů, krk jako skluzavku. "Voda" bylo další co se ozvalo zepředu. Zlehka jsem pobrala otěž, kdyby náhodou, ale vzhledem k tomu že mám vodníka.. Počkala jsem až bude průchod k brodu volný a pak pobídla hnědáka ke vstupu. Bez zaváhání si tam vkročil a já povolila otěž. Možnost napití uvítal a plnými doušky chlemtal čirou vodu. Když byl dostatečně napitý a z tlamy mu sršely proudy vody uvolnila jsem vodu dalším a pokračovala na břeh. Když byli všichni vyráchaní a napitíí znovu se naklusalo. Nechala jsem volnější otěže, šel dopředu-dolů, čímž mi dával najevo, že je uvolněný a tak jsem ho nechala, alespoň na nějakou chvíli. Pak jsem si začala otěže opět sbírat, pomalu, zarážku po zarážce, pohrávala si a vzpřimovala ho. Střídavě jsem zase přesedala, přistavovala, prostě ho zabavovala a zpracovávala. Pohrála jsem levou otěží, pravou vydržela, pravá holeň aktivněji zapůsobila, žvýknul. Chválila jsem ho. Vyjeli jsme na louku kolmo k svahu. Zkrátila jsem otěž, kdyby zakopnul můžu ho v tom podržet. Svah bude makačka, sice je krátký, ale dost prudký na to aby koně sváděl k vycválání. Krátce před ním jsem se zvedla dopředu, opřela se do opěrek - bože, to sedlo je naprosto dokonalý - prošlápla patu a špičku natočila ke koni, aby mi koleno zamkla, v loktech jsem pružila stejně jako v kotnících a dívala se nahoru. Deka to svádělo k rychlejšímu tempu, ale ostré "hey" ho přimělo si to rozmyslet. Cítila jsem jak zadky pořádně zabral. Pár dlouhých kroků a byli jsme hore. "Pašák" podrbala jsem ho a znovu začala vysedávat. Kitty nás vedla směrem ze kterého jsme přijížděli, sledovali jsme jezdce co se právě dostávali ke svahu, pak už jsem se ale zase musela soustředit výhradně na Deka, protože se před námi tyčil další skok. U lesa stály pneumatiky. Ty už jsme na jízdárně zkoušely překonat, tak by to neměl být problém. Dali jsme se do pomalého cvalu - já si opět vyžádala po Dekameronovi cval na pravou nohu. Pohlídala jsem si Deka, aby šel od zádi a pak mu nabídla otěž, lehce mlaskla a nechala ho prodloužit kroky. Rukou jsem nevyšla úplně vstříc, čímž jsem si zajistila, že pořád zůstával na zádi. Ruku jsem srovnala, trochu zatlačila levou holení, abych se dostala na střed skoku a pak už mu do toho nekecala, jen nechala holeň dýchat s koněm a snažila se mu nikam neutéct. Dlouhými skoky se přiblížil ke skoku, odskočil trochu dřív než jsem to čekala, ale zvládla jsem to vyrovnat. Otěží jsem mu vyjela po krku nahoru, abych mu umožnila natáhnout si krk. Při doskoku valacha trochu rozhodili opět povozy, div mi po doskoku nezarazil. "Dopředu" houkla jsem na něj společně s podpořovací pobídkou a přiměla ho cválat dál. Rozhodně nechci, aby nám někdo skočil na záda. Dek z toho byl značně rozčarovaný a zaražený, párkrát jsem na něj promluvila a šťouchla šporničkou, aby šel dopředu, tohle se mi nelíbilo. Nejdřív hodil kozelce, že mi vypadl třmen a pak vyrazil dopředu, hodně svižně, ale ne vyloženě jako tryskáč. "Co to bylo, kamaráde?" ptala jsem se zareženě tentokrát já, protože tohle u mě trochu postrádalo smysl. Každopádně moje následná reakce bylo zasednutí, poloviční zádrž a postupně shromáždění do pracovního tempa, které vycházelo ze zadního motoru. Musela jsem reagovat rychle jelikož jsme šli do obratu. trochu jsem to nečekala, proto jsme teď cválali na levou nohu, a tak mi nezbylo než dát pokyn k letmému přeskoku. Přehodila jsem nohy, váhu, pohrála pravou otěží. Valach si přehodil nohy. "Správně" špitla jsem směrem k němu a už se dívala do oblouku, pohlídala jsem ho levou nohou, levou otěž přitiskla blíž ke krku koně zatímco tu pravou jsem mu nabídla, víc zatížila pravou sedací kost a dívala se do směru obratu. Cválal dost nahoru, takže obrat byl příjemný, žádný styl alá motorky, kdy jsem málem vnitřním kolenem ryla o zem, jak se nakláněl. Krásně jsme ho s Dekem vykroužili obrat po kterém jsme vyrovnali. Hnědý pořádně koukal na skok. "V klidu brouku" pískla jsem, měl tendence trošku zatáhnout. Když se uklidnil, nechala jsem ho zase trochu prodloužit kroky, aby měl dobrý podklad pro překonání skoku. Mojí výzvu k prodloužení přijal bez zaváhání. A dokonce až moc žhavě. Odskočil o cvalový dřív, ale naštěstí do toho dal tolik síly, že se přes skok dostal bez potíží a já po doskoku zůstala ve stehenním, takže jsem mu nepadla do zad jako pytel brambor. "Trochu si kazíš reputaci" upozornila jsem ho, když jsme přecházeli do klusu. Zpomalila jsem vysedání, on zpomalil taky. Teď to bylo správně. Když jsem měla jistotu, že je dostatečně v klidu nechala jsem ho zase vytáhnout na volnější otěži.
Svižným klusem jsme se dostali až na loveckou louku, kde už čekaly povozy. Přešli jsme v klidný krok, otěže jsem chytla za přezku a koukala co všechno je tu pro letošek připravené. U stánku stál Tom s Elle, společně jim to moc slušelo. Bylo hrozně zvláštní ho teď nevídat každý den a především ho nemít na honu v sedle... Ale vypadal náramně spokojeně. Jako další mi pohled padl na skoky. Byly podobné jako minulý rok, ale bylo tu i pár novinek. Třeba vysoký oxer. Vypadal náročně, ale to i crossový skok se stříškou... Zkoumavě jsem se n všechny dívala, jak přijížděli další a další jezdci. všichni mlsně objížděli skoky. "Začněte, větvičky odevzávejte Masterovi!" zahučel Jason. "A počkejte až budu na zemi!" dodala jsem ještě a sledovala první pokus Cassie. Skok překonali stylově i za větvičku, šikulové. Znovu jsem hnědáčka rozešla ať nestojí a přifařila se k Nady. "Tak co jedeš?" podívala jsem se dívce do očí. "Jedno z toho" usmála se a ukázala na oxer a crossovou stříšku. "Ty?" "Jedno z toho" odpověděla jsem se smíchem. Hrozně jsem váhala co jít. Do toho se ještě přifařila Maki a jak mlsné lišky - - jsme obcházely kolem skoků zvažující naše možnosti. Netrvalo dlouho než si nás všimnul Oliver. "Copak copak, jdete do tohohle?" podíval se po nás ironicky. "Nad o tom uvažuje" kývla jsem směrem ke kamarádce. Ta se na mě zhrozeně podívala a věnovala nám sarkastickou odpověď. Toho se chytnul pan Dokonalý a hned do nich ryl. Aby toho nebylo málo přihnal se Nate jak princ na hnědém oři a začal se s ním hádat. Bože, měla jsem chuť dát oboum z nich pohlavek. Nad to vyřešila po svém. Začala najíždět na skok. "Nemá šanci" odrknul Oliver. "Drž hubu konečně! Oni na to maj jak nikdo jinej, zrovna teď sou obě ve vrcholný formě. Uvědom si že celej vesmír se netočí kolem tebe!" vybuchla jsem už. "Prosím?!Co si to dovoluješ?!" podíval se na mě opovržlivým pohledem jakobych byla odporný brouk. "Opakovat to nebudu" a dál jsem pozorovala Nad, která s Val právě cválala na skok. Klisna do toho šla s jistotou jí vlastní. Naprosto bezchybně se odpíchla, složila nožky a už jen letěla. Nady se pohybovala taktéž bez chyby. Ten zápřah, kterým si teď obě dvě prošly, byl znát. Za pár vteřin už byly obě na zemi a Nadvandy v ruce vítězoslavně svírala kruh. "Paráda!" výskla jsem nadšeně a ukázala jí vztyčený palec. "A co budeš skákat ty?" šeptnul Conny vedle mě až jsem v sedle poskočila "Děsíš mě!" "Promiň, hlavně na mě neřvi" zasmál se. "Bylo to až tak slyšet?" "Jestli to bylo slyšet?! Ten ti teď bude všechno sabotovat, pošramotila si jeho čest" uchechtnul se. "Asi si to s ním půjdu pak urovnat." "Měla bys, co budeš skákat?" "Oxer" rozhodla jsem se nakonec. "Nio? Když strhnu kroužek, pověsíš ho tam znovu, chci si t skočit pro legraci." houkla jsem na ředitelku. Blondýnka se širokým úsměvem přikývla. Tak jdem na to.
SEBRALA JSEM SI OTĚŽE POMALU ZPÁTKY DO RUKY, NA ZAČÁTKU OTĚŽÍ JSEM UDĚLALA SUK, ABY NEBYLY TAK DLOUHÉ, STISKLA HOLENĚ A NECHALA VALÁŠKA NAKLUSAT. VĚDĚL, ŽE SE NĚCO BUDE DÍT, A TAK BYL ZNAČNĚ NERVÓZNÍ. POŠVIHÁVAL OCASEM, BYL ROZTĚKANÝ. "HODNÝ HOCH, HODNÝ" POHLADILA JSEM HO PO HŘÍVĚ A VZALA SI HO NA KRUH. PĚKNĚ VNĚJŠÍ DOZADU, VÁHA DOVNITŘ, NABÍDLA A LEHCE BRNKLA DO VNITŘNÍ OTĚŽE, VNĚJŠÍ JSEM NECHALA KOPÍROVAT KRK KONĚ. POOTOČILA JSEM TRUPEM, ABY SE PĚKNĚ OHNUL A HLÍDALA HO NA OBVODU. KLUSAL DOPŘEDU, STŘÍDAVĚ JSEM BRNKALA PRSTY, ABY NEZATUHNUL V HUBĚ. PĚKNĚ JSEM SI HO ZPRACOVALA, ABY BYL ZAS PŘÍJEMNÝ JAKO PŘEDTÍM. ZMĚNILI JSME V KRUHU SMĚR, OBKLUSALI JSME I NA DRUHOU RUKU, PAK JSME KRUH ZNAČNĚ ZVĚTŠILI, JÁ DOSEDLA DO PRACOVNÍHO, POUŽILA POLOVIČNÍ ZÁDRŽ A NECHALA VALACHA NACVÁLAT. OLIVER, CONNOR, NAD I MAKI NÁS POZOROVALI. DEKAMERONEK UŽ CHODIL HEZKY, V KRUHU JSME ZMĚNILI SMĚR S LETMÝM PŘESKOKEM A DVAKRÁT JEHO POMYSLNÝ OBVOD OBCVÁLALI. JEHO KONCENTRACE BYLA ZPÁTKY. STÁHLA JSEM VALACHA ZPĚT DO KLUSU, ZAČALA JSEM VYSEDÁVAT A MÍŘILA SMĚREM KE SKOKU. V KLUSU JSME HO OBKROUŽILI, OBA JSME SI HO PROHLÉDLI, ZAMÍŘILI PŘÍMO OD SKOKU. PĚKNÝCH PÁR METRŮ ZA SKOKEM, TAK ABY BYLA MOŽNOST SI PŘED ODSKOKEM DEKA SROVNAT, JSEM HNĚDÉHO ZNOVU NAVEDLA NA KRUH. ZASEDLA JSEM DO SEDLA, ZTUHLA V KŘÍŽI, VÁHU POSUNULA O KOUSEK DOZADU, ZAMRZLA RUKOU - NEVYŠLA POHYBEM - A OBEJMULA BOKY HOLENĚMI. DEKAMERON ZKRÁTIL KROKY, LEHCE JSEM POZVEDLA RUKU, DRŽELA JSEM HO NA KRUHU. "OXER!" DALA JSEM DOSTATEČNĚ HLASITĚ NAJEVO, ABY SI BYLI VŠICHNI VĚDOMI KAM TEĎ NEMAJÍ LÉZT, NOHY PŘEHODILA DO CVALOVÉ POBÍDKY - KRUH JSME DĚLALI NA LEVOU RUKU, TAKŽE LEVÁ HOLEŇ NA PODBŘIŠNÍKU, PRAVÁ ZA, VÁHA DOVNITŘ, PŘISTAVENÝ K LEVÉ OTĚŽI. NASKOČIL PO LEHKÉ POBÍDCE. DOPOBÍDLA JSEM HO, OCVÁLALA JSEM S NÍM KRUH, ABYCH SI HO POROVNALA, UJISTILA SE ŽE NELÍTÁ PO PŘEDKU A PAK SI TO S NÍM ZAMÍŘILA PŘÍMO NA SKOK... HNĚDÁK PŘESNĚ VĚDĚL KAM MÍŘÍ. ZVEDNUL HLAVU JAK OSTŘIL NA SKOK, POHLEDEM JSEM ODHADOVALA VZDÁLENOST, CO NÁS DĚLILA OD SKOKU. VÍC JSEM PROTLAČILA SEDACÍ KOSTI DO SEDLA, ZATLAČILA DO TŘMENŮ, ABY MI KLESLA PATA, CHYTLA JSEM SE KOLENEM, ZAPŮSOBILA SEDEM MÍRNĚ ZPÁTKY, ZATÍMCO JSEM POOTEVŘELA DLAŇ, HOLENĚ PŘITISKLA BLÍŽE K BOKŮM. PRODLOUŽIL KROKY, UŠI NAŠPICOVANÉ DOPŘEDU. STRČILA JSEM LOPATKY DOZADU, ABYCH MU NEPADLA DOPŘEDU TĚŽIŠTĚM, LOKTY SE POKUSILA UDRŽET CO NEJBLÍŽE U TĚLA, RUKOU KLESLA O KOUSEK DOLŮ. HOLENĚMI JSEM SI HO NATLAČILA TROCHU K LEVÉMU OKRAJI SKOKU, DRŽELA OTĚŽEMI I HOLENĚMI, TAK ABY SE MI NIKDE NEKROUTIL A ŠEL KOLMO. JEN DOUFÁM, ŽE JSEM VZDÁLENOST STOJANU ODHADLA DOBŘE A NEURVU SI KOLENO.. SEDĚLA JSEM "POTICHU" V SEDLE, HOLENĚ POŘÁD U BOKŮ DÝCHAJÍCÍ S KONĚM PŘIPRAVENÉ VYSLAT "ELEKTRICKÝ NÁBOJ", ABY KŮŇ VYŠEL DOPŘEDU. "POJĎ" ŠPITLA JSEM PŘED TŘETÍM CVALOVÝM SKOKEM, ZAČALA JSEM SI POČÍTAT. RAZ, ZVEDLA JSEM POHLED, DVA, ŠPIČKU VTOČILA CO NEJVÍC KE KONI, ABY MI UZAVŘELA KOLENO, TŘI, LEVOU RUKOU JSEM PUSTILA OTĚŽE A PRAVOU PŘEHMÁTLA NA DRUHOU. DÍKY UTVOŘENÉMU SUKU JSEM SE NEMUSELA BÁT, ŽE MI OTĚŽE VYKLOUZNOU. DALŠÍ UŽ NEPŘIŠEL KROK NÝBRŽ POBÍDKA Z MÉ STRANY A Z HNĚDÁKOVI MOHUTNÉ PODSAZENÍ ZADNÍCH NOHOU. POKUD JSME CHTĚLI SKOK PŘEKONAT V ROVNOVÁZE A TŘEBA I S KROUŽKEM NESMĚLA JSEM SE ZPOZDIT. ZAPŘELA JSEM SE DO OPĚREK, ZAPRUŽILA V KOTNÍCÍCH, RUKU S OTĚŽEMI POSUNULA DO HŘÍVY NAHORU PO KRKU, POHLED UPÍRALA DOLEVA NA STOJAN, KDE SE SKVĚL KROUŽEK. VÁHU JSEM DRŽELA O KOLENA A STEHNA, ZADEK ZVEDALA ZE SEDLA, HRUDNÍK POSUNULA NAD KRK KONĚ. ZÁDA JSEM DRŽELA ROVNÁ, LEVOU RUKU POSUNULA DO VZDUCHU LEHCE VLEVO, OTEVŘELA DLAŇ, NATÁHLA PRSTY. A ZROVNA PŘI TÉ CHVÍLI, KDY JSEM PŘIVÍRALA OČI PŘED VĚTREM A KONEČKY PRSTŮ SE SNAŽILA ZACHYTIT KROUŽEK JSEM SI VLASTNĚ UVĚDOMILA, ŽE POPRVÉ SKÁČEM BEZ HELMY. A SKÁČEME VYSOKO. JSEM SEBEVRAH? DALŠÍ MYŠLENKA SE ROZPLYNULA, PROTOŽE JSEM UCÍTILA DOTEK KOVU. OKAMŽITĚ JSEM KOLEM NĚJ SEVŘELA PRSTY A ZATÁHLA RUKOU K SOBĚ. OZVALO SE TRHNUTÍ. PÁSKA POVOLILA. RUKU JSEM POSUNULA DO MÍSTA, KDE BY BYLA, KDYBY DRŽELA OTĚŽ, NOHY POSUNULA O KOUSEK DOPŘEDU. TRUPEM JSEM SE ZAČALA VRACET VÍC DOZADU, ZADEK POMALU DOPADAL DO POSEDLÍ, RUCE K SOBĚ, TROŠKU JSEM JE ZVEDLA NAD KOHOUTEK, JAK BYLO POTŘEBA. MÍRNÝ NÁRAZ PO KTERÉM JSEM SE OKAMŽITĚ VRACELA DO STEHENNÍHO. "PAŠÁÁÁK" CHVÁLILA JSEM HNĚDÁKA, KTERÝ PO ÚSPĚŠNĚM ABSOLVOVÁNÍ SKOKU ROZJAŘENĚ VYRAZIL KUPŘEDU.
Pomaličku jsem hnědáčka stáhla do klusu, kousek poklusala a přešla do kroku, abych se vydala ke skupince pozorovatelů. Connor se usmíval. "Nemusela ses nad tím tolik ksichtit, ale dobrý." nastavil ruku na plácnutí. "On má styl i výraz za nás oba" usmívala jsem se, když jsem mu plácala...
Tvářila jsem se jak měsíček na hnoji po celou dobu krokování.