cassie + gentleman: DRUHÁ ČÁST HONU

Zahlédla jsem grošáka Izzy, jak si hezky vykopl a ona letěla bohužel k zemi. Tak trochu ve mne hrklo a sledovala jsem, zdali je v pořádku. Zvedla se, z čehož jsem usoudila, že je vážně v pořádku. Hřebec si vytáhl krk dolů a já jsem ho nechala. Také jsem ho měla na zahozené otěži a on si tak mohl ulevit. Pro své pohodlí vytáhla nohy ze třmenů a protáhla si nohy, co nejníže dolů, zatím co jsem vedla Gentlemana v kroku kolem. Opustila jsem jeho hřbet, jakmile dýchal klidně, vyrovnaně a normálně. Jeho nozdry nebyli tak roztažené a na pohled vypadal uvolněně. Taky jsem byla ráda, když se dotkla nohama země. V krvi ve mne vřel pořád adrenalin a já se těšila na druhou část honu, která bude jistě zajímavější, neboť se budeme předhánět o liščí ocas. Někde vzadu jsem zahlédla Mell se Sophie a tím mladíkem, kdy jsem se ušklíbla, avšak vyhledala místo vhodné k uvázání mého miláčka a tím směrem se také rozešla. Daleko jsem nedošla. Z vozíku vyskočil Dan a uháněl ke mne.
,, Dávej bacha na cestu.", zavolala jsem na něj, když skoro porazil Lisu, jenž se šla ohřát nejspíše teplým čajem. ,, A u koní se neběhá.", upozornila jsem ho a zamračila se přísně skoro jako matka. Vzápětí zpomalil, ač jeho úsměv na tváři nezmizel, doskočil ke mne, zatím co jsem držela pevně Gentlemanovi otěže. Ohlédl se směrem po Danovi a přešlápl si na místě.
,, Byla jsi úžasnááá .. Na tak velkém koni a ani si nespadla.", pochválil mne, kdy jsem se zasmála. Rozcuchala jsem mu vlasy, kdy se ošíval, neboť tohle neměl rád.
,, Děkuji prcku. Slibuji, že až jednou přijedeš tak tě na tom vysokém koni svezu.", slíbila jsem mu. Neměla jsem strach o to, že by nějak Gentleman vyváděl, naopak bude klidný v mé přítomnosti. Dan se usmál nadšeně a poskočil si. Jistě se na to už těšil a teď bude celou dobu otravovat mamku. Možná mě přerazí za ten slib, jenž jsem mu hrdě dala a bude nejdříve protestovat. Něco jiného jsem já a Dan, ale nakonec mu to stejně povolí. Nemá srdce na to, aby mu odepřela něco, co chce, ač se bude snažit ho ze začátku od toho odradit, Dan má svou hlavu. ,, Teď utíkej zpátky. Dej si něco dobrého a já potom přijdu jo?" usmála se.
,, Ale říkala jsi, že mám jít pomalu.", opáčil a já na něj zůstala zírat, ale zasmála se, přitakala jsem mu, že je šikovný a poté se podívala na místo, kam jsem plánovala ,, zaparkovat " mého miláčka. Hm, to se nepovedlo. Bohužel mě někdo předběhl zatím co já tu konverzovala s mám nevlastním bráškou. Musela jsem najít vhodné místo, aby se Gentleman nedostal k žádnému hřebci. Ell se nemohla účastnit, takže tu byli dohromady čtyři. Po chvilce jsem si vhodné místo našla a to vedle Noty, na které jezdila Luna. Kobylka vypadala klidně a podle toho, co jsem se doslechla, by neměl být žádný problém. I když .. vedle Gentlemana působila spíše jako trpaslík . A i tak u ní nebyl moc blízko, ale spíše daleko a z druhé strany zatím nebyl nikdo.
,, Zvládli jsme to zatím skvěle." pochválila jsem ho, uvolnila podbřišník asi o tři dírky, poté uvolnila i nánosník, ale nemohla jsem ho mít pouze na ohlávce, takže jsem mu nechala uzdečku, odepnula si vodítko a za něj ho uvázala kolem jednoho stromu. ,, Hned dojdu pro bederní deku.", řekla jsem mu. Bederní deky měli být v autě. Bylo jich tam docela hodně, až jsem si našla tu svou, jenž jsem si pro jistotu označila. Přece jen, některé studentky mají stejné věci. Vzala jsem tedy deku a pousmála se na Gaba, který mi šel naproti. Sundala jsem si ještě helmu.
,, Jak se ti tu zatím líbí?" zeptala jsem se ho a společně s ním se vydala k Gentlemanovi. Ten stál v klidu na místě a rozhlížel se kolem. Gabe se zadíval na Notu a na Gentlemana. Jo, rozdíl v jejich velikosti byla dosti viditelná. Samotná jsem se musela v duchu smát a zároveň žádala o odpuštění. Nota byla malá, ale strašně roztomilá a hlavně dobrá skokanka.
,, Oproti tomu koni vypadá jako obr." poznamenal Gabe, kdy jsem přikývla, ale také jsem mu musela říci, že Nota je skvělá skokanka, i když je malá a nezdá se to. Přehodila jsem bederku přes záda Gentlemana, patřičně jsem jí upravila, zatím co si Gabe hladil hnědáka, jemuž se to líbilo a dopřával si to potěšení. ,, Je to úžasný. Konečně mimo město." drbal hnědáka a usmíval se. Bederní deka seděla, tudíž jsme nechali Gentyho v klidu. Můj žaludek měl už hlad a to byl důvod, proč vyhledala stánek s jídlem, kde byl Tom a jeho žena. Uvědomila jsem si, že jsem jí viděla poprvé na vlastní oči.
,, Ahoj Cass. Tak jak si užíváš hon. To je tvůj první že?" pozdravil Tom, zatím co já hltala pohledem jídlo před sebou. Bagety, párky a zvěřinový guláš i ve vegetariánském podání. Nedalo se odolat, ani jednomu, sakryš. Tak co teď?
,, Je to bezva .. byla jsem z toho neklidná, ale .. už je to v pohodě a těším se na druhou část. Chci si to užít a jestli získáme ocas nebo ne, je mi jedno. A teď .. myslím, že když už jde o hon tak si dám zvěřinový guláš a pořádnou porci. Tady Gabe si dá určitě párky. A dva čaje.", odpověděla jsem. Nevěděla jsem, mezi čím se mám rozhodnout, zdali dobré párky a nebo guláš. Vyřešil jsem to tím způsobem, že Gabovi vzala párky, ať se mu to líbí nebo ne a podělí se . Gabe za mnou se zadíval překvapeně, rezignovaně pokrčil rameny a zdržoval se komentáře. Tom se pobaveně usmál, ale vše mi vydal, kdy bylo umění vzít čaj a polévku, kdy talíř byl horký.
,, Hele .. nech nám taky nějaké jídlo jo!" zaslechla jsem zezadu, málem jsem měla polívku na zemi. Kdyby se tak stalo, asi by něco Mell viděla, usmívala se, ale rozešla se k nám. Ihned jsem si vzpomněla na scénku, kterou jsem viděla a měla jsem pár otázek. Podívala jsem se na vhodné místo k uhnízdění. Rodiče seděli ve vozíku a s nimi i Dan.
,, Nemám v plánu sníst všechno. To je můj brácha Gabe, to je zase Mell." představila jsem ty dva, kdy Gabe pozdravil a usmál se a to samé udělala i Mell. Poté jsem však změnila téma. ,, Hele měla bych takovou nevinnou otázečku ohledně dění před honem. Ten kluk .. jak si se s ním líbila, to je tvůj kluk?" zeptala jsem se jí a drcla do ní loktem, ale usmála se.
,, Kamarád." bránila se Mell.
,, To určitě. Od kdy se kamarádi líbají?" nenechala jsem se. Gabe si usrkl z horkého čaje a podíval se na nás, ovšem protočil oči a pousmál se. ,, Holčičí řeči. Honem pryč." zamumlal, kdy jsem se na něj otočila. ,, Ty jsi už vyrostl a nepotřebuješ to slyšet co?" zasmála se, kdy se šibalsky usmál a v jeho modrých očích mu zajiskřilo. ,, No, jen mi to připomíná časy, kdy jsem byl mladý jako vy. Je to trochu nostalgické, když si na to vzpomenu a porovnám to s životem, co žiji teď, i když bych si neměl asi na co stěžovat. Jen dřív .. byla větší zábava.", zavzpomínal a pousmál se. Jo, dokázala jsem si to představit. Gabe byl číslo, když byl mladý a teď se musel trochu srovnat kvůli práci a svému věku, ač bych řekla, že má někdy pubertální výjevy pořád. Zasmála jsem se. ,, Fine, ale nech mi, alespoň jeden párek." řekla jsem mu, kdy pouze mávl rukou a rozešel se k vozíku. Věnovala jsem svou pozornost opět Mell a začala jí podrobovat výsledku a domáhat se více informací, až jsme se dostali k jeho koni Apollonovi.
,, Jo, viděla jsem ho. Tak trochu ho skoro postříkal Gentleman přes brod. Je nádherný.", usmála jsem se a prohlížela si vysokého koně. Ale v duchu si říkala, že můj miláček je stejně nejkrásnější. Nakonec jsem se podívala na Mell. ,, Hele .. jestli ho máš ráda tak bych to neřešila a prostě bych do toho šla. Žijeme jen jednou a nic tím nezkazíš. On očividně o tebe zájem má ne? Tak v čem je problém?" pokrčila rameny. ,, Hele jdu za rodinou. Ráda bych si snědla ten guláš.", řekla jsem, mávla jí a rozešla se k vozíku, abych se tam posadila a vychutnala si guláš a ohřála se horkým čajem. Někdy se podívala na Gentlemana, ten byl v pořádku a zdál se být v klidu. Pokecala jsem si se svými rodiči, kdy jsem jim sdělovala všechny mé zážitky z Floresty a říkala jim, jak jsem moc zde šťastná a spokojená. To by mělo, alespoň trochu mamku uklidnit. Dan jen básnil o tom, jak se sveze a s Gabem jsem někdy zavedla řeč na jeho život. Město mu nevadí, ale taky mu nevadí příroda. Ukradla jsem si od něj teda jeden ten párek, když už jsem si ho tak chytře získala, nýbrž mi bylo blbé, abych si vzala od každého něco . Udělali jsme pár fotek a Radek mě vyfotil i s Gentlemanem. Rozloučila se s rodiči. Vozy jeli opět napřed, aby stihli dojet na místo určení a já měla tak ještě nějaký čas, abych si popovídala s ostatními. Stihla jsem do sebe nacpat ještě jeden guláš, když se dal povel k připravení koní.
,, Neudus se." řekla mi Sue. Já jsem ještě jedla a měla jsem toho ještě docela dost, takže jsem to do sebe házela. No, možná vrhnu později šavli, ale to se snad nestane. Sue jako starostlivá tetička měla, tudíž starost. Na můj účet přistálo ještě několik poznámek o tom, že bych neměla se tolik cpát a podobné řeči. Myslím, že mě někdo označil i za nenažrance . Gentlemanovi sundala bederní deku, vrátila jí do auta, dotáhla podbřišník a třmeny si dala dolů. Dopnula jsem nánosník, vodítko jsem dala kolem jeho krku jako předtím a vyvedla ho od stromu do prostoru. Takhle se mi bude lépe nasedat. Zasunula nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. Pohladila jsem Gentlemana po krku a když byla příležitost, ohnula jsem si v zastavení jeho krk na každou stranu, poté stiskla jemně holeně na bocích a Gentleman se rozešel energickým krokem vpřed, aby se zařadil vedle koní. Po jedné ruce jsem měla Maki s Lady a po druhé Sophie s jejím hřebcem. Liška vyrazila jako první, za ní ,, psi ", kam patřil Natha, Connor a Jason, hned za nimi Bloodye na Dekovi a Niora s Parisem, hřebec byl nádherný. Poté jela skupiny zkušených, kam jsem patřila já, stisknutím holení dala pobídku Gentlemanovi v kroku. Rozešel se energicky vpřed. Houpavý pocit mi napověděl, že tohle tempo je dobré, neboť si došlapuje pod těžiště. Otěže jsem mu nechala volné - on toho patřičně využil a sklonil hlavu dolů, zatím co jsme se napojili na stezku, jenž začínala kousek za prostorem, kde jsme trávili pauzu. Všimla jsem si, že je dost široká a má vyjeté koleje, kolem byl les. V sedle se uvolnila, obdivovala jsem nějakou tu chvíli přírodu, dokud se zepředu neozval Kitty hlas. Cesta se otevírala na další louku, co jsem stačila zaregistrovat, zatím co jsem si pobrala o trochu otěže a připravovala se na klus.
„Na louce budou skoky, hlavně si je pořádně prohlídněte.“ zavolala liška zepředu. Provedla jsem si poloviční zádrž, po ní stiskla holeně a hned jak Genty naklusal, vysedávala jsem, abych mu odlehčila záda a přitom si pomalu pobírala otěže. Genty nadšeně zafrkal a zrychlil tempo, skoro jakoby cítil, že se teď něco bude dít. Pousmála jsem se, avšak pomalejším vysedáváním si ho dostala zpátky do předchozího tempa a následovala jsem jezdce přede mnou. Copak nás asi čeká? I mě stoupal adrenalin v krvi. Tahle atmosféra byla úžasná. Moc se mi to líbilo a byla jsem ráda, že jsem se něčeho takového mohla zúčastnit a už jako zkušená studentka, prostě úžasné. Koně se teď stáčeli na levou stranu, přesedla jsem si v klusu na druhou nohu. Liška zepředu zavolala, že hned na vyjetí na louku se bude cválat, tudíž by jsme mohli čekat překážky. Posunula jsem si vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž a stisknout holeně. Gentleman si hned poté odfrkl, uvolnil si svaly v hubě tím, že si přežvýkl.
,, No páni." řekla jsem si, když jsem zahlédla překážky, Kitty nás navedla schválně touhle cestou, aby jsme si je mohli pořádně prohlédnout jak přesně říkala a rozhodnout se, které půjdeme skákat. Jedny překážky, byli spíše takový bubáci a pro lekavé koně to rozhodně nebylo, zatím co ty druhé by si možná mohli skočit i začátečníci. Tak co budeme skákat? Mému hřebcovi jsem věřila a věděla jsem, že on je statečný a jen tak se něčeho nelekne a ještě, když já budu naprosto v klidu. Přece jen .. Vaše psychika udělá s koněm také hodně. Pozorně se podívala na překážky a podívala se na vodu. No, to by nám mohlo dělat problém vzhledem k tomu, jak on má moc rád vodu, je možné, že se mi tam zapíchne, aby si v ní zahrabal. Raději jsem si ho ohnula na překážky, které byli dostatečně daleko od bubáků a kam se někteří jezdci též vydali a ty více zkušenější, vedli koně na překážky s bubáky.
,, Možná příští rok.", usmála se. Zařadila jsem se za jednoho jezdce s koněm, avšak s dostatečnou vzdáleností od nich. Gently zafrkal, vedla jsem ho na střed překážky před námi, jenž byla ze slámy a nebyla tak vysoká, aby si taky něco užili nezkušení, ale také záleželo na jakém koni sedí, aby si mohli skočit. Gentleman najížděl opět jistě a ve vyrovnaném tempu, ani jsem si skoro nevšimla, že se mi přehoupl lehce přes překážku. Při odrazu jsem se nechala vynést jeho pohybem, koleny se držela, holeně u koně, ruce posunout dopředu, nad skokem narovnávat a při doskoku, shrbit se, zapřít se koleny a zadek podsunout lehce dopředu, hlavně si hned vzít Gentlemana na kontakt, ač on nebyl jeden z těch koní, který by této příležitosti využil, pochválila jsem ho a ohnula jsem si ho na další překážku, holeněmi si ho srovnávala. Líbilo se mi to a jemu určitě taky. Opět jsem ho podpořila stisknutím holení při skoku, naklonila se dopředu k jeho krku, ruce dopředu, nemusela jsem možná ani tolik, neboť to byl nízký skok. Po zdolání těchto docela lehkých překážek, jenž byli pro nás hračka, jsem si Gentlemana pobrala na otěže a krátce se podívala dozadu, jak se vede ostatním. Šlo jim to dobře a mohla jsem vidět některé nováčky skákající přes překážku. Určitě to musel být pro ně zážitek, ač překážky byli nízké, poté se raději podívala dopředu, tři cvalové skoky, poté jsem s ním stejně jako jezdec přede mnou přešla do kroku a nechala si ho vytáhnout si krk a přežvýknout si udidlo. Počasí nám přálo a vše se zdálo být dokonalé a někteří ztratili soustředění a pozornost, když nejspíše rozjímali nad přírodou. To neměli dělat. I já jsem se nechala unést svými myšlenkami.
,, HALALI!" ozvalo se zepředu. Každý ihned zpozorněl a ty rychlejší a dalo by se říci bystřejší, už pobízeli své koně do cvalu. Já bohužel patřila k těm s pomalými reakcemi a trochu trvalo, než jsem si uvědomila, co mám vlastně dělat - čekala jsem na tohle slovo už několikrát, celá napjatá a teď, když to přišlo, nejspíše jsem to pokazila mou opožděnou reakcí, avšak nevzdávala jsem se. Adrenalin v krvi pracoval a první reakce byli trochu zbrklé, přesto se mi podařilo pobídnout Gentlemana do cvalu za pomocí vnější holeně za podbřišníkem, poloviční zádrži a stiskem holení. Gentleman neváhal, za jedno byl vždy ochotný a za druhé, cválající koně vpředu ho přece jen trochu nabudili. Zvedla jsem se ve třmenech, zapřela se koleny, předklonila se a vedla jsem Gentlemana vpřed. Tohle byl moment, kdy jsme mohli předjet jedině mastera. Nedržela jsem Gentlemana zpátky, pouze jsem se dívala dopředu, za pomocí pomůcek jsem si ho ohýbala, kdyby bylo potřeba někoho předjet a soustředila se plně na něj a hlavně na to, abych ho měla zcela pod kontrolou. Samozřejmě, že jsem chtěla chytit lišku, strhnout jí z ramena ocas a tím tenhle hon vyhrát. Mnohem důležitější mi přišlo, abych dojela hon v pořádku a užila jsem si to, takže jsem sledovala i dění kolem. Kitty musela být ještě více nervozní než my. I takhle mi bilo srdce, ale usmívala jsem se a cválala jsem s hřebcem vpřed. Ten zafrkal nadšeně a přidal do tempa, kdy jsem ho pochválila a hledala nejbližší cestu ke Kitty. Gentleman pode mnou se snažil, napínal své svaly a já se mu snažila , co nejvíce cval ulehčit tím, že byla právě ve stehenním sedu. Přece jen Gentleman nebyl možná tak zdatný jako koně kolem, avšak mému hnědákovi jsem věřila. Koně kolem cválající vedle něj mu nedělali takové starosti, i tak byl nadšený a snažil se.
,, Šikulka." pochválila jsem ho. Předjeli jsme jednoho koně, vlastně jen díky tomu že koník začal dělat problémy a nejspíše chtěl vzít jezdkyni dráhu, pousmála se, ale nevěnovala jsem jim pozornost a díky tomu získala o něco výhodnější pozici. Všechno se odehrávalo hodně rychle. Srdce tlouklo jako o závod, až jsem nabila dojmu, že bije v tempu dusotu kopyt koní, žaludek jsem měla jako na vodě a musela jsem se nadechnout. Přece jen můj první hon, byla jsem z toho trochu mimo. Všechno proběhlo docela rychle, ač já měla pocit, že to trvalo věčnost, než bylo po všem a já byla nadšená. Párkrát jsem měla pocit, že mě zklame můj žaludek a má neklidná povaha, avšak zvládli jsme to. Ta rychlost, ta atmosféra kolem, kdy se každý snažil ukořistit ocas byla neskutečná. Skoro jsem cítila ve vzduchu onu soutěživost. Úžasné. Za pomocí zádrže jsem si hnědáka zpomalila do kroku, ohlédla jsem se dozadu, kde jsme pár jezdců nechali a dopředu, kde si Asie dávala s hřebcem nejspíše závod, pousmála se. Naklonila se nad Gentlemanův krk, pohladila ho po krku a zasmála se nadšeně.Spíše se mi chtělo křičet.
,, Ježiši .. to byla paráda, nemyslíš?" řekla jsem a podívala se směrem na Sophie, jak je na tom. Už mne vyhledávala. Nechala jsem Gentlemanovi volné otěže, alespoň na nějakou dobu, aby si protáhl krk a vydýchal se, nýbrž jsem ho teď hnala rychleji, než předtím. Genty si ulevil podle svého a skupina se pomalu začala dávat dohromady, aby mohla vyrazit dále. Někteří si stačili říci pár poznatků z jízdy. Zařadila jsem se opět dopředu, vyhledala pohledem Sophie. Zařadila se za mne. Nadechla jsem se a pousmála se. Halali, máme za sebou, ale co nás čeká teď to jsem neměla sakra ponětí. Kitty, teď liška bez ocasu nás vyvedla do rohu louky, kdy musela klusat, aby se dostala do čela, zatím co ostatní koně kráčeli v kroku, měli tak možnost se ještě více vydýchat a uvolnit po rychlém tempu. Začínala zde stezka lesem; pěkná, široká a udusaná. Jelo se po ní hezky. Narovnala jsem se trochu v zádech, ale spíše pro sebe, abych se protáhla. Začala jsem v sedle už docela tuhnout, měla nutkání vyndat nohu ze třmenů - neudělala to, dále jsem uvolněně seděla v sedle a vychutnávala si pomalé tempo. Gentleman si přežvýkl a zafrkal. Kráčel vpřed, pořád měl dost energie, což mne těšilo, ač delší vydýchání mu udělalo lépe, než kdyby jsme hned klusali nebo cválali. Po nějaké době jsme zahlédli světlo a ozval se povel ke klusu - poloviční zádrž a pobídka do klusu. Genty se rozklusal, přesedla jsem si na druhou nohu a začala jsem vysedávat, nechala ho ještě na volné otěži a až po chvilce jsem si ho začala pomalu sbírat na lepší kontakt, avšak ne na úplné přilnutí. Držela jsem se na cestě a rozhlížela se kolem v očekávání. Louka na níž skupina vyjela se zvedala do kopce a my jeli opět po vrstevnici, když po levé straně se svažoval kopec spíše dolů. Hodila jsem tam jeden pohled a následovala skupinu. Možná by se to tu dalo procválat, avšak někteří koně byli ještě rozjaření z předešlého cvalu, dělali problémy a zahlédla jsem i pár cválajících koní, až Kitty zavelela do kroku, za pomocí zádrže si ho do kroku dostala. Byla to zatraceně nádhera. Příroda kolem a to všechno, cítila jsem se dobře. Brzo na to se zepředu ozval povel ke cvalu. Stejným postupem jsem si s Gentlemanem nacválala, vystartoval mi trochu rychle, skoro jakoby čekal něco podobného, jako předtím, ale stačilo pouze říci pomalu a klesat s hlasem a ochotně mi zpomalil do odpovídajícího tempa. Vážně jsem nechtěla způsobit nějakou kolizi. Ono stačí, že tu někteří už spadli na zem a já byla ráda, že jsem zatím přežívala, ač je to díky tomu, že mám zlatíčko. Prostě můj poklad. Ve stehenním sedu jsem ho vedla za ostatními a všimla si v dálce překážek, jenž jsme dneska už viděli a i louku. Nedívala jsem se teď moc do strany, takže jsem si všimla pouze překážek z barelů, avšak jen jsem je zaznamenala a udržovala si Gentlemana v pravidelném tempu, držela se ve stehenním sedu. Bylo to trochu těžší, vzhledem k tomu, že mne už začali pálit stehna.
,, Klušeme!" zavolala Kitty. Zasedla jsem do sedla, provedla zádrž, tím začala na jeho zádech vadit a aby tomu tak nebylo, musel přejít do klusu, přesedla jsem si opět na druhou nohu, než vysedávala předtím a pochválila ho za jeho reakci při vysedávání. Otřásla jsem se trochu zimou, když bylo chladno. Všímala si více okolí, vraceli jsme se pomalu a projeli jsme kolem dalších překážek v uctivé vzdálenosti. Gentlemanovi by nevadilo, ani kdyby jsme projeli kolem nich přímo. Toho jen tak něco nevyvede z míry, to jsem se už naučila a věděla, že se na něj mohu spolehnout .. no, nevím, jestli se do toho počítá i voda, ale tak co. Párkrát jsem si přesedla a předkláněla se do kopce a nebo z kopce se zakláněla, jak bylo třeba. Terén se postupně narovnal a dozvěděli jsme se, že teď bude cvalovka, poslední skok a máme si držet rozestupy. Já měla dostatečný, proto jsem nijak neměnila tempo. Nechala si Gentlemana vytáhnout opět krk, poté opatrně pobrala otěže a sledovala cestu před sebou. Poslední skok a je nejspíše všeho konec. Levotočivá zatáčka a my měli možnost se podívat na dva skoky. Teď jsem pochopila, co jsme si měli vybrat. Měli jsme dostatek času, aby se každý rozhodl co budou skákat. Překážky byli vedle sebe a musela jsem se zasmát, když se podívala na starou pohovku, což byla překážka číslo jedna. Pár lidí bylo též překvapeno, jiné se tomu zasmáli společně se mnou. Pohovka vypadala zajímavě, ale stejně jsem se rozhodla pro druhou překážku tvořenou s balíků slámy, asi tak 60 cm na výšku i na šířku.
,, Taak dobře." pousmála jsem se. Posunula si vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž pro upozornění, že se něco bude dít, hlavně jsem si tím pohlídala energii, jenž měla vycházet ze zadu a vzala si ho lépe na pomůcky. Gentleman naskočil do cvalu. Nevypadalo to, že by měl toho úplně dost a dával do jeho mohutného cvalu nadšení, přesto jsem cítila, že je už trochu unavený, ale to mu nemohlo zabránit ve zdolání překážky před sebou. Pobrala si otěže více. Pro jistotu jsem zůstala sedět v sedle, ovládala ho holeněmi a sedem, zařadila jsem se do ,, řady " těch, jenž šli na stejnou překážku jako já. Nechala jsem Gentlemana určit tempo, přece jen byl zkušený a já mu v tomhle věřila, srovnávala si ho holeněmi kolmo na střed překážky a sama se připravovala na skok. Hřebec cválal na překážku sebejistě, zafrkal si a po mé podpoře holeněmi, se odrazil a vyhoupl se hezky dopředu. Následovala jsem jeho pohyb, nechala se jím vynést, kolena stiskla, abych se jimi udržela, ač se mi to nepovedlo úplně jak jsem chtěla, zas tak to nevadilo, ruce posunula dopředu, abych mu neškubala zbytečně v hubě, nad překážkou se narovnávala. Svaly se mu opět napjaly, když přední nohy dopadli na srovnaný povrch a já se přihrbila, zapřela se co nejvíce koleny jsem mohla, nenechala se stáhnout dopředu, podsunula si zadek dopředu při zhoupnutí a pousmála se. Bylo to rychlé, Gentleman si vedl jako vždy dobře a lehce se přenesl pře překážku. Neviděla jsem, že lehce předními kopyty zavadil o balík, ale naštěstí ho neshodil. Pobrala jsem si ho na otěže, nechala ho cválat a následovala jsem jezdce přede mnou - ohlédla se za sebe, zdali je Sophie za mnou a už nás se svým hřebcem doháněla, jak jsem si myslela. Po lesní pěšině jsme nejspíše cválali zpátky na Florestu. V dálce se ozvalo ržání koně, Gentleman zastříhal ušima a zaržál mu nazpátek, to byla veškerá jeho reakce na koně někde v dálce. Jiní na to reagovali trochu více divoce. Pomalu jsme se blížili na Florestu a to znamenalo jediné; koně se musí dostatečně vydýchat a uvolnit, než dorazíme na Florestu, proto se zepředu ozvala Kitty a celý slot jezdců přešel do klusu, nechali otěže zahozené a vysedávali a já nebyla vyjímka. Provedla zádrž, přešla do lehkého klusu a zahodila mu takzvaně otěže. Genty si odfrkl, přežvýkl si spokojeně a sklonil hlavu až skoro k zemi, vytahoval si krk nahoru a dolů, jak potřeboval a já na jeho zádech jen někdy přesedla na druhou nohu a měla tak chvíli se kochat nádhernou krajinou kolem. Nic úžasnějšího jsem prostě nikdy neviděla. Brzo jsme přešli do kroku, nechala jsem otěže na místě, pouze zasedla do sedla a nechala se unášet houpavým pocitem kroku. Mé tělo mě sice bolelo, takže se nedalo moc uvolnit, ale pokusila jsem se.
,, Ježišku .. to je nádherné." ozvalo se vedle mne. Podívala jsem se na Maki na Lady. Odhadovala jsem, že měla s kobylkou trochu problém, nýbrž kobylka byla živel a to doslova. Gentleman zaregistroval její přítomnost, zastříhal ušima a chtěl k ní sklonit čumák, ale já jsem mu to nedovolila, bude hezky sledovat cestu před sebou. Moc se mu to nelíbilo, ale udělal tak.
,, Všichni jsme přežili .. to je hlavní.", zasmála se a podívala se dozadu. Ano, všichni byli v pořádku, alespoň v takovém, aby nikdo nejel do nemocnice a ač byli nějaké pády, dopadli více než dobře. Maki se brzo zařadila dozadu, dívala jsem se kolem a kontrolovala pohledem studentky, které jsem znala. Projížděli jsme kolem výběhů, kam nám šlo naproti pár koní, usmívala jsem se, avšak brzo jsme zahlédli Florestu. Náš cíl po honu, jenž si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

PÉČE

Skupina zanedlouho vjela na nádvoří. V některých tváří jsem zahlédla zklamání, že byl už konec, jiní si ulevili, že jsou v pořádku na místě, přesto byli z honu nadšení. Ještě teď mi srdce bušilo jen si na to vzpomněla. Gentlemanovi jsem dneškem dala nejspíše do těla a měl možnosti se mnou více zaskákat, než při tréninku či jízdě. Zvládli jsme to skvěle a hlavně díky jeho úžasné povaze.
,, Děkuji ti miláčku.", naklonila se mu ke krku, kdy jsem ho objala a pousmála se, avšak seskočila jsem z něj jako to udělala spousta jezdců. Ihned jsem pocítila mé namožené svaly. ,, Kruci.", pousmála se. Vytáhla jsem třmeny nahoru, uvolnila o pár dírek podbřišník a nánosník jsem také nevynechala. Poté se podívala směrem k ředitelce, jenž nám poděkovala za hezky strávený den a rozloučila se s námi. Poté se všichni rozprchli do stájí, aby se postarali o své koníky. To samé jsem udělala i já, rozešla se s hnědákem do přední části stáje k boxu číslo osm, který byl naproti boxu, kde byl Paris a kam právě odváděla hřebce Niora.
,, Jak se ti líbil tvůj první hon?" zeptala se blondýnka a usmála se, zatím co stahovala ohlávku z Parise.
,, Byla jsem trochu nervozní, ale bylo to úžasné. Jsem ráda, že jsem mohla něco takového zažít a .. Genty byl úžasný." usmála se nadšeně a podívala se na mého hřebce, podrbala ho mezi ušima a též jsem ho zbavila uzdečky místo níž dala červenou ohlávku, poté sedlo a chrániče a botičky měl taky za chvíli dole. Vše jsem dala na mobilní stojan, který jsem si zde nechávala stranou. Dokud byl rozehřátý, namasírovala jsem ho. Donesla mu vlažnou vodu.
,, Já ti to nevypiji.", usmála se, když jsem ho viděla, jak hltá. Kýbl vypil skoro plný a Niora se zasmála. Paris řehtal a frkal. Už takhle jsem z něho měla respekt a jednou jsem ho šla krmit, ale nic mi neudělal, dala jsem mu jasně najevo, že nejsem ta, která by se ho bála.
,, Všechno se povedlo .. i počasí bylo skvělé.", pousmála se Niora, poté nechala Parise v boxe, zatím co já jsem omývala Gentymu zpocená místa mokrou houbičkou, poté jsem si šla pro odpocovací deku. Ve dveřích se objevila má rodina, máma měla ve tváři úlevný pohled, malý Dan byl nadšený a Radek s bráchou se usmívali.
,, To bylo bezvaa .. Taky jednou budu takhle jezdit.", zvolal Dan, kdy jsem mu naznačila, aby byl potichu a nekřičel v přítomnosti koní, aby se nelekli. On se nevinně usmál a po této jeho větě máma vytřeštila oči, kdy se Gabe pousmál, ale raději nic neřekl, nýbrž věděl, že tohle je zcela zbytečné.
,, He. Zas tak dobrá nejsem, zlatíčko. Pořád jsem ještě nezkušená." řekla jsem mu. Přirovnala jsem totiž sebe a třeba Kitty, která uměla jezdit stokrát lépe než já. Dansi to nenechal vymluvit, tak jsme ho přitom nechala a pousmála se.
,, Ne, byla jsi skvělá.", mrkl na mne Gabe. ,, Máme to všechno zaznamenané.", ukázal kameru.
,, No hezký .. teď se budu muset koukat na mé vlastní chyby." zamumlala jsem. ,, Abych se spíše nezděsila." zasmála se.
,, Proč .. Vám dvěma to sluší.", zavrtěl hlavou nesouhlasně Radek, kdy jsem se pousmála, ale došla si pro odpocku jak jsem plánovala a společně s nimi se rozešla k boxu Gentlemana. Vyžádal si jejich pozornost, alespoň těch třech, máma sledovala vysokého hnědáka z dálky a já mu házela přes hřbet odpocku. Omluvila se a šla umýt Gentlemanovi ještě nohy, což bylo docela rychlé. Nezdržovala jsem se s tím jako jindy jsem měla ve zvyku, vrátila se s ním do stáje, kde ho nechala v boxe. U jeho boxu jsem si prohlédla některá videa a fotky, kdy se na ně někdy nedalo, ani koukat. Můj výraz soustředění vypadal spíše jako kdybych se soustředila na trochu něco jiného, ale některé fotky byli vážně úžasné a musela jsem pochválit přirozený talent fotografování Radka a i Danovi fotky, když se snažil, ale někdy mu to prostě nevyšlo. Na jedné fotce jsem nebyla celá a bylo to v takovém .. prapodivném úhlu, ale pořád nebyl dost velký. Poté jsem se rozloučila. Museli už jet. Každého jsem objala a slíbila jsem malému Danobi svezení, až příště přijedou se podívat. Venku počkala, až auto odjede. Šla se pobavit s pár studentkami, abych jim sdělila mé zážitky a pocity, až byl čas odvést Gentlemana do výběhu. Dneska si zasloužil klid. Hon byl docela náročný a já jsem se poté taky šla natáhnout s nádhernými pocity uvnitř sebe.