izzy+meteor: ,,Izz jsi v pohodě? Já říkal že ty zvířata jsou nebezpečný!'' začal do mě hustit Mors,když se ke mně o pauze probojoval přes Sue,která se chtěla ujistit že mi nic není. Asi čekal, že mu dám za pravdu, pustím Metyho otěže,sednu s ním na povoz a odejdu z Floresty ,,To nebyla jeho vina,ale moje'' bránila jsem broučka před kamarádem. ,,Ne, já to viděl, to zvíře vykoplo nohama. Je nebezpečný!'' ,,Tak jinak, otoč se ke mně zády'' vyzvala jsem Morse protože mi došlo že jinak než názornou ukázkou mu nevysvětlím že za to Tik opravdu nemohl. Když se otočil napřáhla jsem pěst a pak ho vší silou praštila do páteře v oblasti pasu. ,,Jáááááu...co to sakra děláš?'' ,,Když jsme skočili narazila jsem Meteorovi do hřbetu přesně tak,jako jsme teď tobě vrazila pěstí do zad. Už chápeš že to nebyla jeho vina?'' ,,No..asi jo...'' musel připustit. Ještě jsem dodala,že Tik je jeden z nejklidnějších koní na Florestě,takže u něj se nemá čeho bát. Vedle nás se do trávy usadila Marigold s Bouřinými otěžemi v ruce. ,,Marigold, tohle je Moris. Morisi tohle je Marigold,moje spolubydlící.'' představila jsem je. Byla jsem ráda že se konečně poznali. Takhle se život mimo Florestu propojil s tím Florestovským. A taky Marigold pochopí,že to opravdu není kocour ,,Ahoj...'' pozdravila ho Mari. Byla trochu zamlklá, asi měla opět trochu strach z nového člověka. Rozhodla jsem se že ji nebudeme trápit a porozhlídneme se po Kitty. Ta pro změnu smýšlí o Morsovi jako o lemurovi Poprosila jsem Mari aby mi pohlídala Metyho a pak už hledala Kitty s vrankou. ,,Jdeme'' zavelela jsem a vyrazila si to za zrzkou Ta si nás všimla už zdálky a podezřívavě sledovala Morse. Procházeli jsme zezadu kolem Marlenky. Já jsem to vzala velkým obloukem,ale už jsem zapomněla varovat kamaráda a tak prošel vrance přímo za zadkem. Nějak mi nedošlo že o koních vůbec nic neví. Naštěstí se nic nesemlelo. ,,Morsi Kitty, Kitty Mors, '' představila jsem ty dva. Na Kittyině tváři přeskočil výraz hlubokého zamyšlení do výrazu ''Áá už mi to došlo''. ,,Moris? Ten lemur?'' vypadlo z ní nakonec. Připlácla jsem si dlaň na obličej. Ještě tomu dala třešničku když nedůvěřivě pronesla, ,,pruhovanej ocas to nemá?'' Chudák Moris, povzdechla jsem si v duchu. ,,Sotva tě nechám chvilku o samotě tak mluvíš o ocasech'' ozval se další hlas. To se k nám připojila Stella. ,,Stella Moris'' vzala si představování na starost tentokrát Kitty. Páni tenhle den byl plnej představování. ,,Moris? Nejmenoval se tak ten lemur z Madagaskaru?'' nakrčila blondýnka obočí. ,,Ale notááááák'' zaúpěla jsem potichu. ,,Žejo! Já ti pořád říkám že je to jméno pro lemura'' přisadila siještě Kitty a vítězoslavně se na mě usmála. ,,Cože? Proč bych měl mít dva ocasy? A ješťe k tomu být lemur? To mi někdo opravdu hodně rychle vysvětlete!'' Prodral se ke slovu zmatený kamarád. „Chlapče, jestli jsi neviděl Madagaskar tak máš pořádný mezery v základním vzdělání.“ poučila ho Stella a otočila se na Kitty. Jejich rozhovoru jsem moc nerozumněla jelikož jsem Madagaskar taky neviděla , ale chytila jsem něco o tom že kdokoliv se jménem ''Melmen'' to má u Stelly marný. ,,A Moris ne?'' otázala se jí Kitty. Blondýnka si Morise rychle prohlédla a rozhodla se že taky ne. „To si neber špatně.“ dodala k Morisovi. Pak se na nás dva ještě jednou zadívala a mě bylo hned jasné co má na jazyku. „Stejně si myslím že kdyby jo, tak bych šla s křížkem po funuse.“ Pomalu jsem vydechla abych nevybuchla smíchy a vztekem zároveň. ,,Abys věděla tak já a Moris jsme..'' chtěla jsem situaci uvést na pravou míru. „Pokud neřekneš sourozenci, nepřesvědčíš mě. Člověk se NEMŮŽE kamarádit s klukem.“ Lehce jsem se ušklíbla při představě že bych snad měla chtít od Morse víc než kamarádství. Taky jsem si vzpomněla na Kitty a Connora... Ti dva mezi sebou taky nic víc neměli. „Tak tos ještě neviděla Kitty s Connorem.“ podotkla jsem směrem k blondýnce. „Nojo, jenže ta po něm jede.“ odvětila Stella a Kitty ji uštědřila pohlavek. ,,Hmm... že by mezi nimi přeci jen něco bylo?'' začala jsme v duchu přemýšlet. Zatímco se holky věnovali hádce odtáhla jsem Morise směrem k občerstvení. ,,Ehm... proč jsem je vlastně musel poznat?'' zeptal se mě kamarád. ,,Aby věděla že nejsi lemur'' odvětila jsem a už jsem si do pusy cpala párek s rolíkem Povozy už musely odjíždět a tak jsem se s Morisem rozloučila a do každé ruky si vzala kelímek s čajem. Jeden pro mě jeden pro Mari. Sedla jsem si do trávy vedle ní. Byla pěkně studená,ale aspoň si moje nohy odpočinuli. Podala jsem kelímek kamarádce a vzala si Meteorovi otěže. ,,Jak to zatím šlo?'' zeptala jsem se blondýnky,která byla pohroužená do svých vlastních myšlenek. Trochu sebou trhla a pak se mi věnovala široký úsměv a řekla že dobře. Jen co jsem dopila čaj nám bylo oznámeno že už se jede a tak jsme vrátila bederku do auta a zapla jsem Tikimu nánosník. Jakmile jsem si dotáhla sedlo a stáhla třmeny dolů pustila jsem se do škrábání se nahoru do sedla Omylem jsem si přeseděla nohy a tak se teď Meteor zdál jako nezdolatelná hora Nakonec jsem se , ale uvelebila nahoře v sedle a sledovala jak se znovu formuje celý konvoj. Zařadila jsem se za Stellu,která se už stála zařazená zhruba v místě v jakém jsme jeli doposud. Za mě se nachystala Marigold s Bouří. Kamarádka už naštěstí nevypadala tak zadumaně,což bylo jedině dobře,protože o pauze už jsem začínala mít strach že jí kvůli zamyšlení uteče halali...a to bych poslouchala ještě hodně dlouho, jak jí to mrzí Vyjeli jsme poměrně svižným krokem. Nechávala jsem Metymu dlouhé otěže aby se mohl vytáhnout,ale zároveň jsem udržovala kontakt s jeho hubou. Louku na které jsme trávili pauzu jsme opustili po širší lesní cestě. Vypadala skoro jako ta kterou jsme na louku přijeli. Dokonce se mi zdálo že vidím jeden strom,který byl zakřivený naprosto stejně jako jeden další,který jsem viděla na stezce kterou jsme na louku dorazili. Jedna jeho tlustší větem totiž tvořila ''odvěsny pravoúhlého trojúhelníka'' a nad ní byla větev která vytvořila ''přeponu''. Byla jsem si jistá,že takových stromů přece nemůže být víc,ale opak byl pravdou. Vedle stromu totiž začínala menší školka malých smrčků,která tam u toho ''prvního'' stromu nebyla. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a dál si všímala jízdy. Šli jsme v kroku a dávali koním čas aby se trochu po té pauze rozehřáli a tak v sedle nebylo moc co dělat. Pokračovala jsem se proto věnovat své oblíbené činnosti,totiž pozorování krajiny. Úsek cesty kterým jsme zrovna projížděli byl plný jehličnanů,které byli hezky tmavě zelené,připravené na nánosy sněhu které na ně -doufejme- během zimy napadnou. Pár set metrů před výjezdem z lesa se od předu ozval pokyn pro naklusání. Poslala jsem 'hlasitou poštu' dál,odlehčila sedací kosti a pobídla Metyho holeněmi do klusu. Začala jsem vysedávat a snažila se do sedla dosednout co nejjemněji abych nerušila valáška v pohybu. Postupně jsem si začala zkracovat otěže a holeněmi valáška podsazovat. Nezapomínala jsem si po čase přesednout. Těsně předtím než jsme vyjeli z lesa se ozval další pokyn,tentokrát do cvalu a informace ,,budou tam skoky''. ,,Juhůů'' zavískla jsem si v duchu a už jsem se těšila až se před námi otevře louka a uvidíme jaké skoky nás čekají. Všichni kdo už projeli ''bránou'' na louku stočili své oře doleva.Následovala jsem jejich příkladu a stočila Metyho kolem levé holeně k okraji lesa a louky. Potom jsem zasedla,povolila pravou otěž,posunula levou nohu dozadu a jako poslední jsem pobídla pravou nohou na podbřišníku. Meteor naskočil do cvalu na pravou nohu a já si stoupla do třmenů. Rovnováhu jsem balancovala zadkem a pružila jsem v kotnících. Snažila jsem se být co nejlépe v těžišti.Očima už jsem hledala skoky a pak jsem je změrčila, před námi hodně napravo od nás.Byly tam dvě linie skoků, jedny byly o něco vyšší,ale hlavně takové zvláštní. Pokud jsem dobře viděla tak tam byly snad odpadkové pytle pod jedním oxerem a dalším skokem byly staré necky. Pytle se hodně leskly,což byl asi účel. Nejspíš to byly skoky udělané přesně tak aby nebyly moc těžké po technické stránce,ale aby prověřili spíše psychiku. V druhé linii pak byl dvojskok z o něco nižších skůčků,které byly tvořené křížkem ze dvou neopracovaných tlustých větví a za ním kolmák taktéž z větví které byly obtočené pár zelenými listy,které už do krajiny v tuhle dobu moc nezapadali. Možná byly umělé a možná Kitty při plánování překážek objevila kam se v zimě chodí ''na jahody.'' Věděla jsem že pro Tikiho by skok s pytlemi nebyl problém,ale sama sebou jsem si jistá nebyla. Mívala jsem tendence začít při nájezdu na skoky,hlavně při crossu, vymýšlet ty nejhorší scénáře a to by se nám tady mohlo vymstít. Zvolila jsem tedy tu lehčí a klidnější variantu. Aspoň se trochu procvičíme v technice a já se nebudu stresovat. Všichni před námi měli určitě v plánu jít na bubáky a tak jsem se na ně nemohla spoléhat že mi názorně ukážou kdy odbočit. Musela jsem se tedy rozhodnout sama. Odhadla jsem si to tak abychom na překážku najeli z většího oblouku a zatáčku nevystřihli prudce. Když přišel čas vybočit z davu ( ) našlápla jsem si více pravý třmen,posunula levou nohu lehce dozadu,přiložila pravou nohu více k Metyho boku a začala jí jemně tlačit,aby se měl valach kolem čeho otáčet a potom jsem oddálila pravou ruku od jeho krku a levou naopak trochu víc přiložila. Odbočila jsem o něco dřív než jsem chtěla,ale to ničemu moc nevadilo,jenom jsme si vyjeli větší oblouk. Asi sto metrů před skoky jsem valáška narovnala na jejich střed a sedla do sedla. Bude to tak jednodušší. Jelikož byl první skok křížek bylo nasměrování přesně na střed o něco jednodušší. Odhadla jsem si zhruba odskok a pak čekala. Do křížku nebylo Tika třeba pobízet a tak jsem se jenom nadzvedla v sedle a jedním o něco vyšším cvalovým skokem jsme ho překonali. Na kolmák už jsem najížděla v odlehčeném sedu. Meteor zvolil ideální tempo a počet cvalových skoků mezi skoky by nám tak měl vyjít na hezký odskok. Vyšlo to celkem na tři cvalové. Do odskoku jsem Meteora pobídla holeněmi a zvedla se v sedle. Ruce jsem vysunula trochu nahoru po Tikiho krku,jelikož teď už to přeci jenom byl o něco vyšší skůček a Mety se potřeboval vytáhnout. Dívala jsem se dopředu a mírně nahoru,abych nerozhodila svoji ani grošákovu rovnováhu. Ramena jsem tlačila dozadu a váhu dolů do pat. Při doskoku jsem se začala napřimovat v sedle a s dotykem Meteorových zadníxh nohou země se můj zadek usadil v sedle ,,Hodný kluk'' řekla jsem když byl všemi čtyřmi u země a pohladila jsme ho letmo po krku. Nechala jsem ho od překážky pár metrů odcválat rovně a poté jsem ho ztuhla v kříži a vydržela otěže. Meteor přešel do klusu a já jsem začala vysedávat. Nasměrovala jsem Metyho více doleva,abych se zapojila za Marlenku která se svou jezkyní zrovna překonala necky. Odklusávali jsme v poklidném tempu dál od překážek a čekali až doskáčou i všichni za námi. Rozhlížela jsem se kolem sebe a lehce vysedávala když tu najednou,kdesi před námi,ozval se hlas se znatelným cizokrajným přízvukem. ,,HALALÍ!!'' zaburácel. Ačkoliv jsem si včera v noci slíbila že při halali budu dbát na to abych Metyho při pobídkách nerejpala patama nebo nedejbože ''nakopla'', v záchvatu adrenalinu jsem při stisku holení posunula celé nohy mírně dozadu a tím patami víceméně rýpla Metyho do břicha. Taky nějakou korektní cvalovou pobídku jsem úplně zazdila. V mžiku jsem stála ve stehenním sedu s rukama nataženýma kousek před sebe,aby Mety mohl balancovat krkem a zároveň měl prostor na vyvinutí větší rychlosti, a valášek podemnou běžel jako o život. Ironiíí bylo že ačkoliv jsem jela snad nejvyšší rychlostí v mém životě svět kolem nás se jakoby zpomalil. Naměrovala jsem Tika abychom projeli v dostatečné vzdálenosti zleva od Marlenky a mířili si to dál k lišce. Meteor sice nebyl z těch nejrychlejších nebo nejzávodněji naladěných koní na Florestě,ale tentokrát se zdálo jako by s ostatními srovnával krok. Na utrhnutí liščího ocasu z ramene Kitty to sice asi stačit nebude,ale zkusit to můžeme. ,,Jen pojď kluku'' podporovala jsme ho hlasem v jeho snažení... Od kopyt koní před námi odletovali kusy hlíny a celé to vypadalo jak na dostihové dráze. Vedle nás se objevila Bouřina hlava. Hnědka měla síli očividně dost a zanedlouho už byla o něco před námi. ,,Pojď'' křikla jsem na Meteora a ještě jednou pobídla. Valášek ještě prodloužil skoky a natáhl hlavu více dopředu. Začal na Bouři opět dotahovat. ,,No ták,aspoň Bouři předjedem...vždyť nám to budou opakovat ještě tak dlouho že ony jsou rychlejší'' Zuřivě jsem na valáška mlaskla. Zrychlit už moc nemohl,ale stejně jsme se najednou s Marigold ocitli hlava hlava a i naši svěřenci teď měli nozdry na stejné úrovni.... A pak najednou jsem na holé části předloktí,mezi okrajem rukavice a začátkem saka, ucítila ledové štípnutí a kapku vody. Vzhlédla jsem k nebi a do oka mi spadla další ledová kapka. Na liščí ocas i na soutěžení s kamaráskou jsem v tu ránu zapomněla,stejně již kdosi před námi radostně zavísknul. Bílích ledových teček najednou začalo padat víc. Některé jsem cítila jiné jsem jen viděla jak se rozpíjejí do látky a některé z nich se usadili na Meteorových bobáncích . Posadila jsem se do sedla a ztuhla v kříži. Meteor přešel do klusu. Zůstala jsem dál sedět a nechala se unášet jeho pohybem. Kolem nás byla najednou obloha plná bílích chomáčků,které dopadaly všude kolem nás. I ostatní jezdci se rozhlédli kolem sebe unešení tou krásou. ,,První sníh'' řekla jsem potichu. Meteor přešel do kroku aniž bych mu dala povel. Nebylo to dobře,ale v tu chvíli mi to ani nedošlo. Natáčela jsem tvář k obloze a nechávala na ni dopadat malé jemné vločky. Koutkem oka jsem zaregistrovala dívčinu,která vyplázla jazyk a stačila se nějaký sníh ulovit. Uchechtla jsem se při vzpomínce na zmatené pobíhání s otevřenou pusou a vyplazenými jazyky po ulici spolu s kamarádkou ze školky když nám bylo asi sedm a z nebe ze snášel první sníh toho roku. Sehla jsem se v sedle k Metyho krku a obejmula ho. Byla to impulzivní reakce,neměla moc důvod,ale objetí bylo nádherné a teplo Meteorovi srsti mě hřálo na tvářích.
Ze zimního snění mě vytrhla skupina odjíždějících koní. ,,Ještě nás tu nechaj,kámo'' promluvila jsem na Meteora a po napřímení v sedle jsem ho pobídla do svižného klusu a očima hledala Stellu s Marlenkou. Ty,ale nebylo nikde vidět. Nakonec jsem je přeci jen našla. Marlenka stála bokem od řady koní a Stella se zrovna vyhoupávala do sedla. Na helmě a na rajtkách měla špinavý flek. Asi si tu někdo udělal letecký den...aspoň jsem nebyla sama,ikdyž já spadla u skákání Počkala jsem na ně až se zařadí před nás. Nechávala jsem Tika na volnější otěži... teď už nebezpečí závodu nehrozilo a tak jsem ho mohla nechat trochu protáhnout po výkonu. Projeli jsme kraťoučkou stezkou lesem a vyjeli na další louku. Kdyby měla liška stále svůj ocas na rameni,byla by to přesně ta chvíle kdybych začala být napajatá a nervózně očekávala začátek halali. Takhle jsme si ale v klídečku klusali na mírně volnější otěži.Se smutkem na srdci jsem zjistila,že sněžit už přestalo. No co, je teprve prosinec,sněhu bude určitě ještě dost. Po chvíli jsme přešli do kroku a nechali koníky odpočinout si. Z louky jsme po nějaké chvíli zabočili do lesa a zněj znovu na další louku. Tuhle jsem ale poznávala, už jsme na ní dneska jednou byli. Byla to ta s balíkama zabalenýma v modré plachtě. Meteor si spokojeně odfrknul. Zepředu přicházela další hlasitá pošta,tetokráte ''Cváláme,ale v klidu''. Vyčkala jsem až si nacválá dvojice před námi a potom jsem i já pobídla Meteora do cvalu. Tentokrát už korektní pobídkou. Jen mě mrzelo,že jsem si při halali neohlídala na jakou nohu cváláme,takže jsem nevěděla jestli náhodou cvalem na pravou ruku nezatěžuji Meteora na tu stejnou stranu. Tiki měl nejdřív tendenci rychle vyrazit,ale hned jsem mu vysvětlila že teď už po něm chci jen klidné cvalové tempo a že jeden závod za den bohatě stačí. A že to byl závod. Takhle jsem Tikouše ještě nezažila, poprvé jsem z něj cítila že chce vyhrát. Vždycky chodil spíš stylem ''tímhle vším prolezem,jen se neboj'' a soutěživost jsem z něj nikdy nevycítila. Dneska se ale při přetahování s Bouří nenechal a opravdu nad ní chtěl vyhrát.,, Možná to udělal kvůli mně'' problesklo mi hlavou. Tahle věta mě ještě za tu dobu co jsem na Florestě nenapadla. Vždycky jsem všechno co jsme spolu dokázali nebo všechny ty situace kdy se Meteor zachoval nějakým způsobem skvěle,připisovala aspoň z části jeho povaze nebo jídlu. Ale dneska to bylo jiný, on přidal ikdyž už skoro nebylo jak. A věděl že za to nedostane pamlsek nebo že ho to neučiní kdovíjak šťastným když mu na vyhrávání nezáleželo. Možná to opravdu udělal kvůli mně,přeci jen na výhru nad Marigold jsem v té chvíli myslela opravdu celým mozkem i srdcem. ,,Prozradíš mi jeslti to bylo kvůli mně Tiki?'' zeptala jsem se potichu a poškrabkala ho na krku. Liška velela přechod do klusu a tak jsem se zase musela soustředit na jízdu ikdyž polovina mě byla stále myšlenkami u Meteorovi soutěživosti. Už podruhé toho dne jsme si to proklusali kolem balíků slámy zakrytých modrou plachtou. Marlenka už jim tentokrát nevěnovala pozornost. Od balíků jsme najeli na mírný kopeček dolů. Na něm jsem zasedla do pracovního klusu,jelikož bych jinak asi neudržela rovnováhu. Vlevo od nás se v lese ozval praskot a bylo vidět rychle utíkající srnku. Občas jako by mi nedocházelo,že lesy jsou stále ještě plné divoce žijících větších zvířat. Tahle pelášící srnka mi připomněla že tak hrozně na tom zatím ještě nejsme. Kopeček pomalu přešel v rovnou krajinu a já jsem opět začala zlehka vysedávat. Né však na dlouho jelikož koně před námi postupně začali zaskakovat do cvalu. Pobídla jsem Tikiho do cvalu na levou nohu,tedy na opačnou než minule. Konvoj se mezitím začal stáčet doleva a mě se naskytl výhled na dva další skoky. Byly vedle sebe,takže se dal skákat buď jeden nebo druhý. Atmosféra se znovu naplnila nadšením,které po halali trochu opadlo a všichni byly víceméně už natěšení akorát na hrnek horké čokolády v jídelně Floresty. Prvním skokem byl balík slámy a druhým starý gauč. Jak jsem tak gauče znala tak bývaly povětšinou hodně široké,takže jsem se rozhodla skočit si balík slámy. Koneckonců ten jsem si chtěla skočit snad odjakživa Opět jsem byla první z těch kdo najížděli na balík. Né že by se mi to líbilo,ale co jsem měla dělat když jsem slíbila Kitty že pojedu za Stellou a ta chtěla jet mezi těmi zkušenějšími Zatímco všichni předemnou začali najíždět a překonávat pohovku,já jsem Meteora navedla navážěním se hodně na levou stranu do vedlejší linie a na střed balíku. Né že by to byl zrovna prťavý balík,ale byl přeci jen o něco menší než pohovka. Meteor už špicoval ouška a těšil se na skok. Nechala jsem ho prodloužit cvalové skoky,jelikož to byl šířkový skok a taky jsem si stoupla do stehenního sedu,abych mohla odskok nechat kompletně na něm. Přeci jenom šířkové skoky jsme moc netrénovali a tak jsem si jím nebyla úplně jistá. Ochudit valáška o skákání úplně, mi zase přišla dibec nefér. Odhadla jsem si odskok v hlavě,jen abych věděla kdy ho čekat a když se Tiki odrazil vysunula jsem mu ruce po krku nahoru,aby mohl držet rovnováhu krkem a vytáhnout se nad skok. Snažila jsem se co nejlíp držet rovnováhu,ale při doskoku jsem dopadla trochu moc dopředu. Málem jsem se už viděla na grošákově krku,ale naštěstí jsem to nějak vybrala a cválala v klidu dál od překážky. Provedla jsem poloviční zádrž a nechala Tika zkrátit kroky abychom se mohli opět zařadit za Stellu s Marlenkou,které skákaly přes pohovku. Když jsme byli bezpečně s odstupem zařazení,stoupla jsem si do stehenního sedu. Najely jsme na jednu z lesních cest, na kterých se dalo dobře cválat v průbehu celého roku. Najednou se vzduchem táhlo koňské zaržání. Chvíli mi trvalo než mi došlo,že kousek odsud se již nalézají Florestovské výběhy. Meteor sice nebyl jedním z koní,kteří si v tu chvíli začli hrát na lamy a žirafy,ale za to odpověděl zpět slabším náznakem zaržání. Zpozorovala jsem jak jezdci přede mnou nechávají své koně vytáhnout hlavu a dle jejich příkladu jsem i já povolila Meteorovi otěže a nechala ho vytáhnout si hlavu dopředu a dolů. Za malou chvíli už liška podávala zprávu o přechodu do nižšího chodu a tak jsme zasedla a ztuhla v kříži. Meteor pozvolna přešel do klusu a já začala zlehka vysedávat. Najednou jsem cítila jak mi z nosu začíná něco téct. ,,Ale to néé,já nechci mýt rýbu'' řekla jsem si potichu a vytáhla z kapsy balíček kapesníků. Otěže jsem si přehodila přes pravou ruku a držela ji sevřením lokte zatímco jsem vytahovala kapesník z balíčku. ,,Ták teď si to nějak šikovně přechytnout...'' odříkávala jsem si postup v duchu. Už jsem měla kapesník skoro u nosu,jen si ho chytnout tak abych se do něj mohla vysmrkat. Když jsem ale pustila na vteřinku kapesník abych si ho srovnala v ruce tak abych hho mohla použít,zavál vítr a kapesník spadl do louže u kraje cesty. ,,Do psí boudy'' zanadávala jsem nahlas a vzala další kapesník z balíčku. Tentokrát už se mi to nějak povedlo a já mohla schovat kapesník i balíček zpět do kapsy a chytnout otěže. Pohladila jsem Tikiho po krku a už začala vymýšlet jakou péči mu dopřeju po příjezdu na Florestu. Z klusu jsme zanedlouho přešli do kroku. Marigold se na chvíli zařadila vedle mě,čehož jsem hned využila a zeptala se jí zamyšleně: ,,Mari,přemýšlela jsi někdy o tom,jestli Bouře dělá něco čistě protože to chceš ty? Nemyslím jakože poslechne tvůj povel,ale že udělá něco dobrovolně jenom protože třeba cítí,že by ti to udělalo radost...'' Kamarádka se na mě koukla,zamyslela se a pak spustila. ,,Párkrát už ano,ale je to takové nestoprocentní. Určitě už jsem ten pocit někdy měla,ale většinou jsem se nestihla dobrat k tomu jestli byl oprávněný nebo ne.'' mluvila pomalu a rozvažovala každé slovo,z toho jsem poznala,že si tím tématem opravdu není jistá a nebylo čemu se divit. Tohle téma bylo jedním z těch nad kterými bych nejspíš mohla rozjímat hodiny a stoprocentně jistá bych si nebyla. Proč Meteor udělal co udělal zůstane jeho tajemstvím a já budu věřit tomu že to udělal kvůli mně Usmála jsem se od ucha k uchu a instinktivně pohladila Tika po krku. Před námi jsem zahlédla docela blízko výběhy. ,,Hele už jsme tady'' kývla jsem k nim bradou,abych na ně Marigold upozornila. K hrazení jednoho z nejbližších výběhů přiběhl Gold spolu s Venuší. Valach začal hlasitě pořehtávat na celý konvoj. Tolik koní a jezdců pohoromadě už určitě dlouho neviděl. Venuše zatím elegantně poklusávala kolem plotku. Krokem jsme objeli výběhy a dorazili na dvůr akademie. Ještě dříve než všichni sesedli (nováčci a i někteří jezdci s livencí ale stále ralativně noví (jako třeba já ) se spíše sesunuli než elegantně sesedli) nám Niora poděkovala za účast, Kitty za roli lišky a samozřejmě také Oliverovi za roli vrchního lovčího, klukům za roli psů a Blood za roli Mastera. Potom už se všichni rozešli do stájí, na Zelenou louku nebo ke svým přívěsům.

PÉČE PO HONU

I já jsem odvedla Tikiho do jeho boxu, kde jsem ho odstrojila a provedla řádnou regenerační masáž. Potom jsem přes něj přehodila odpocku a po chvíli zápolení s ní jsem mu ji dokonce i zapla Všechny Floresťanky teď vycházeli se svými svěřenci směrem k soláriu a tak jsem to vzala první do mycího boxu abych valáškovi osprchovala nožičky. Na solárko jsme si potom museli nějakou dobu počkat,ale nakonec jsme se dostali na řadu i my. Chvíli jsem ho potom ještě nechala v boxe a nakonec dostal výběhovou deku. Zacvakla jsem vodítko do ohlávky a odvedla Metyho do výběhu na zbytek dne. Však si to zaslouží. Poté co jsem uschovala všechny věci použité při honu do skřínky, jsem se odpotácela na koleje na pokoj a chystala se padnout na postel. Co to sakra? V mojí posteli už někdo ležel. Ještě v červeném saku a hnědých rajtkách tam spala Marigold... ,,Asi byla opilá únavou a spletla si postele'' konstatovala jsme potichu a žuchla pro změnu do její postele. Přestože bylo teprve po poledni, já měla v moment kdy jsme se dotkla peřiny a polštáře, půlnoc