cassie + gentleman: Seděla jsem na posteli a vstřebávala jsem skutečnost, že už zítra je hon. Vlastně jsem, ani nevěděla, jestli z toho mám větší radost nebo se toho spíše bojím a jsem z toho neklidná. Charlie si na posteli četla knížku a posunula jí do strany, aby na mne viděla a pozvedla obočí. Zírala jsem před sebe a nevnímala jsem své okolí.
,, Jak dlouho chceš zírat někam do stěny?" zeptala se mne.
,, Tak dlouho, jak bude třeba." odpověděla jsem jí, poté co jsem sebou trochu polekaně trhla. Bylo to, jako kdyby mě náhle probudila z nějakého snu. Podívala jsem se na hodinky. Možná bych měla vstát a konečně se hnout. Gentleman byl ve výběhu a bylo o něj postaráno.
,, Ty jsi vážně ztracená." povzdechla si Charlie. Věnovala jsem jí zamračený pohled a místo toho jsem vstala a opustila jsem pokoj. Konec konců jsem neměla ještě připravený skoro nic. Promnula jsem si krk a rozešla se do stáje. Dnešní den byl trochu podmračený, na čemž mi tak nezáleželo jako na tom, aby se počasí vydařilo i zítra. Pokývala jsem na pozdrav pár lidem a vešla jsem do sedlovny k mé skříňce, odkud jsem pomalu vytáhla všechny potřebné věci. Gentleman neměl ještě žádné sady, které bych mohla kombinovat s tím, co jsem dostala postupně, co jsem šplhala po levelech, tudíž jsem si musela vystačit s tím, co mám. Uzdečka, endurační sedlo s klasickou dečkou, kterou používám od začátku. Na mobilní stojan, který mi posloužil jako odkládací prostor jsem odložila i pevnější botičky, také chrániče a gelovku. Potom budu potřebovat vodítko, provazovou ohlávku a bederku. Začala jsem tím, že jsem bederku a deku dala do pračky a mezitím si k sobě vzala sedlo.
,, Neroztahuj se tak." postěžovala si Ginger. No, asi jsem vážně zabírala, až moc místa. Posunula jsem se na stranu i s mými věcmi, ač trochu neochotně. ,, A netvař se tak otráveně." napomenula mne Ginger.
,, Jo jo.", zahučela jsem a raději se soustředila na práci přede mnou. ,, Jsem tak neklidná ze zítřka, že už zapomínám věci.", povzdechla si, když jsem zapomněla tak trochu, že bych kůži měla vzít vlažnou vodou nejdříve. Zvedla jsem se a Ginger se zasmála. Do erárního kýble natočila vlažnou vodu a vzala si k sobě vhodné přípravky. Zasedla jsem opět na své místo a pustila jsem se do práce. Vlažnou vodou jsem nejdříve umyla kůži a poté i kovové věci na sedle, promazala jsem kůži a umyla vše, co se dalo. Prohlédla si to. To by šlo ne? Sedlo si dala na stojan a vzala si k ruce uzdečku.
,, Dobré ráno." pozdravila Melanie, když vešla do sedlovny. Přešla rovnou ke skříňce, kde začala prohrabávat a hodnotit své věci. Omývala jsem vlažnou vodou kůži a to dost pečlivě, až se na mne Melanie podívala a pousmála se. Mým amatérským okem se podívala na výsledek mé práce a poté přešla k druhé části a to namazat kůži, což jsem měla za pár minut. Chrániče a botičky jsem též omyla a očistila. Ginger vedle mne uvolnila místo Melanii a já byla znova donucena se posunout ke straně. Pračka mi doprala a rovnou i vysušila. Bylo to ještě krásně teplé a voňavé. Zkontrolovala jsem si všechny své věci, jestli jsou v pořádku.
,, Panebože, pucovala si to tady do detailu. Určitě si nic nevynechala.", nevydržela to už Melanie a zadívala se na mne s povzdechem, ale zasmála se a já rozhodila rukama.
,, Není přípustné, aby tam byl jediný flek!" řekla jsem hrdě. Byla jsem sama se sebou spokojená, vše jsem pečlivě uklidila do své skříňky a usmála se. Více jsem nemusela já řešit. ,, Dámy .. já se jdu stresovat někam do kouta.", oznámila jsem jim.
,, To se netěšíš?" zeptala se Ginger a zvedla obočí.
,, Těším .. jenže .. nikdy jsem na Honu nebyla a .. prostě to je jedno!" odpověděla jsem a usmála se. Jak jsem řekla, tak jsem také udělala. Po nějaké době jsem si odchytila Clair, která šla nejspíše zkontrolovat svou Pomněnku a já se potřebovala nějak zaměstnat. Brnkala jsem prsty. Ze sedlovny se ozval známý hlas volající o pomoc. Clair se zadívala na mne se stejným výrazem, avšak nakoukli jsme do místnost, kde seděla Mellysa.
,, Co je?" splynuli naše hlasy v jeden. Ušklíbla jsem se pobaveně a dál hleděla na dívku přede mnou, jenž zvedla do vzduchu dvě čabraky, bílou a tmavou. Chtěla vědět náš názor. Obě dvě jsme se hluboce zamysleli.
,, Tmavou.", odpověděla jsem, avšak sousedka vedle řekla přesně tu druhou, takže jsme chudákovi Mell nepomohli.
„No to jste mi moc nepomohly. Poradím si sama díky.“ odfrkla si Mell. Pokrčily jsme obě dvě rameny a poté se vytratily. Zbytek dne probíhal tak nějak normálně. Večer jsem měla hlad a těšila jsem se na večeři. Jenže večeře mi nebyla dopřána. V kapse mi zabrněl mobil a já se podívala na displej, kde bylo Kitty jméno. Nechápavě jsem svraštila své obočí. Znělo to naléhavě a po celou dobu jsem si lámala hlavu, co se stalo tak vážného, že mne odtrhla od večeře. Sedlovna byla plná holek, který se nakláněl nad stolem, kde bylo rozloženo několik věcí, spíše čelenky.
,, Co jsi měla tak naléhavého, že si nechala můj žaludek bez večeře?" optala se Kitty a podívala se na ní tak trochu zle.
,, Potřebuji poradit s výběrem čelenky." vyhrkla, až trochu zoufale.
,, Šmankote, děláš, jako kdyby šlo o život." povzdechla jsem si.
,, A copak nejde?" zvýšila hlas Kitty. Mávla jsem rukou a chtěla se rozejít zpátky na večeři, když mne dovnitř zatáhla Maki a posadila mne na volné místo s tím, že když nemohou jíst oni, nebudu mít to potěšení, ani já. Vlastně .. nikdo se pořádně nedíval na stůl, až na Izzy.
,, Nemáte chuť na čaj?" zeptala se Maki a většina dívek přikývla, byla jsem opět vytažena na nohy a tažena do kuchyňky. Sakra, co jsem. Nějaká hadrová panenka? Přesto jsem se zasmála, ze skříňky vzala hrnečky a Maki do nich dávala pytlíky s čajem, poté jsme je zalili horkou vodou a donesli holkám. Sama jsem si jeden vzala a hřála si o něj ruce. Mít k večeři čaj, skvělý. Nedosedli jsme a dveře se znova rozletěly a v nich stál Connor. V jedné ruce držel štrúdl, až mi zakručelo břicho. V puse přežvykoval jedno sousto a pozorně se na nás podíval.
. „Volalas mi, ne? Znělo to naléhavě.“ Vysvětlil, když si všiml že nikdo nechápe důvod jeho přítomnosti. Ano, volala, ale před dvaceti minuty. Vysloužil si Kitty chladný pohled, kdy pokrčil rameny, otočil se a odkráčel i se štrúdlem pryč. Ani kousnout mi nedal . Zasténala jsem, avšak zarazila jsem se, když Maki řekla jeden fakt, který jsem si neuvědomila. Volala mu ještě dřív než nám?
„Takže podle tebe má Connor lepší estetický cítění než my?“ zeptala jsem se pro změnu já, abych si to ujasnila.
„Jsem si říkala že třeba je něco pravdy na tom, že by byl .. čtyřprocentní. A gayové maj přece dobrej vkus, ne?" bránila se Kitty a ještě usilovněji začala drhnout uzdečku. Uchechtla jsem se. Bloodye se také přidala s tím, že jestli jí slyšel, má počítat s tím, že jí strhne ze sedla jí celou. Zasmála jsem se a usrkla si čaje pobaveně.

DEN HONU

Večer jsem si šla lehnout celkem brzo a k tomu si stačila připravit i věci na sebe. Červené sako, bílé triko, které jsem dostala hned poté, co jsem dodělala pátý level a licenci, rajtky s páskem na němž byla hlava lišky, podkolenky a rukavice byli pečlivě přichystané na židli, aby se nezmuchlali. Měla jsem i klobouk. Obávala jsem se, že by máma šílela, kdyby mne viděla bez přilby a pořád nejsem tak moc zkušená ve skákání, tudíž pro mé vlastní bezpečí zvolila helmu. Charlie ještě spala v posteli. Naklonila jsem se nad displej jejího mobilu, abych se podívala, jestli má budík.
,, Co to děláš?" vyhrkla najednou Charlie a já jsem nadskočila a ještě jsem přitom zakřičela, dala si ruce na pusu a nevinně se na ní usmála.
,, Myslela jsem si, že si zaspala.", omluvila jsem se. ,, Tak jsem se chtěla podívat, jestli máš budíka nařízeného.", dodala. Charlie zamručela, otočila se na bok a já pokrčila rameny. Vzala si své oblečení do stáje, než se převléknu do slavnostního na Hon. Zrzavé vlasy si upravovala hodně dlouho, než se spokojila s culíkem. ,, Lepší to nebude.", řekla jsem si. Opustila pokoj a seběhla jsem do stáje, kde jsem nebyla jediná, kdo si šel připravit koně. Kitty tam zaplétala hřívu Asii a já slyšela Bloodye, jak jí říká, že jí nikdo nebude koukat na to, zdali má její kobyla křivě zapletenou hřívu. Usmála jsem se a pospíšila jsem si ta mým hřebcem do boxu, který už frkal z dálky. Kokem byl vážně zmatek a někteří koně z toho byli na větvi. Ozývalo se řehtání a místy i kopání do boxu.
,, Dobré ráno miláááčku. Ani nevíš, co tě čeká.", sdělila jsem mu. Už jsem nebyla tolik neklidná, měla jsem naopak dobrou náladu a těšila se na to, co mi dnešní den a hon přichystá. Přeci jen tohle je můj první Hon, tudíž mám právo být, alespoň trochu neklidná, ale nesmím se nechat ovládnout stresem. Gentleman drcl čumákem do mé ruky, podrbala ho, avšak zdržovati se moc nemohla. Doběhla jsem si do skříňky pro mé čištění, ale také nějaké ty gumičky na zapletení hřívy. Vtom jsem si uvědomila, že od té doby, co tu jsem, nechávám Gentymu volně hřívu a nikdy jsem mu jí nezalétala. Kruciž, co budu dělat? Taky jsme si to mohla uvědomit dřív. Co teď? Co teď? Začala jsem tak trochu panikařit.
,, Stalo se něco, že tu stojíš jako boží umučení?" nahlédla dovnitř Bloodye.
,, No .. právě jsem si uvědomila, že jsem ještě nezaplétala Gentlemanovi hřívu a nějak .. jsem to včera nedomyslela.", sdělila jsem můj problém Bloodye. Hnědovlasá dívka se zamyslela. Její úsměv po zamyšlení mi prozradil, že mi je ochotná pomoct a já jí zahrnula děkováním.
,, Mohu pomoct," objevila se hlava Mell, jenž rozhovor nejspíše slyšela. Bloodye pokrčila rameny stejně jako já. Hnědovlasá dívka s nazrzlými melíry se s námi rozešla k boxu, kde už čekal Gentleman, zafrkal a podíval se na dvě příchozí dámy se zvědavostí. Nechal se od nich pohladit. Jako první jsem vzala hřeben a rozčesala jsem mu hřívu, aby se s ní dobře pracovalo. Vyhřebelcuji ho, až poté. Bloodye vešla dovnitř a my s Mell jsme zatím postávali vzadu a sledovali jsme jí, když ukazovala postup. Měla hbité prsty a šlo jí to dobře.
,, Uděláš si copánek, přehneš konec dovnitř a poté roluješ. Zní to jednoduše že?" vysvětlila postup Bloodye a zapletla mi prvního bobana. Gentleman se otočil, co se děje, ale jinak držel a díval se zvídavě přes mříže ven, co se děje. Boban vypadal hezky, poté odstoupila a přenechala to Mell a stoupla si mezi dveře boxu, Gentleman k ní natáhl čumák. Zrádce. První jsem si zkusila já, zapletla jsem copánek, což bylo jednoduché, horší byl ten zbytek, kdy jsem konec dala dovnitř a rolovala jsem, avšak ono se mi to v rukou spíše rozpadalo.
,, Počkej .." odstrčila mě skoro Mell z mého místa. Pokrčila jsem rameny a ustoupila jsem a přenechala jsem to Mell, jenž se toho ujala. Rozhodně jí to šlo lépe než mne.
,, Máš to křivě.", houkla na ní Bloodye. Mell se na ní otočila a nic na to neřekla, pouze to rozpletla a zkusila to znova, ale se stejným výsledkem, já tam postávala a sledovala to. Gentleman potřásl hlavou a tím Mell vyklouzla hříva s rukou. Mell mu ironicky poděkovala a pokusila se o to znova. Bloodye nás z dálky pozorovala a vložila se do toho, když bylo třeba, až Gentleman měl konečně zapletenou hřívu a vypadal k světu. Poděkovala jsem oběma holčinám a pustila se do další úpravy mého miláčka a začala gumovým hřbílkem, to ho zbavilo prachu z obou stran, dávala jsem si záležet na krouživých pohybech. Poté přišel na řadu tvrdý kartáč, jezdila jsem s ním po srsti po srsti a dostávala tak prach ze srsti. Poté měkký kartáč s kterým se nebála zajet na citlivější místa. Srst se Gentlemanovi nádherně leskla. Nezapomněla jsem na nohy a ty vzala také měkkým kartáčem, poté vzala ještě stěrku a tou jsem definitivně vyčistila a vyleštila jeho srst. Ocas vyčesala pořádně hřebenem a zamyslela se, jestli ho nemám zaplétat, ale to bych zase potřebovala pomoct a takhle mu to slušelo, kopytním háčkem vybrala kopyta a podívala se na něj z dálky.
,, A jsme nádherný, nemyslíš," poškrábala ho na žuchvách a usmála se spokojeně. Neměla jsem se za co stydět. Podívala jsem se na čas a ve své hlavě si přehrála můj plán. Teď bych ho měla nechat se najíst. Namíchala mu jeho krmení, zalila horkou vodou a donesla do žlabu, okamžitě se do něj pustil. Do boxu mu dala seno a sama jsem se šla najíst. Na snídani jsem spíše mlčela a horlivě přemýšlela o průběhu celého dne a jak to všechno bude. Pomalu se to blížilo. Za chvíli budu sedět na mém miláčkovi a pojedeme na Hon. Debata se právě motala kolem Honu a kolem všech okolností. Connor a Nath pojedou na svých koních, za což byli určitě rádi. Ke všemu tu máme vzácného hosta a sama Niora se s Parisem účastní Honu. Bude to zábava. Po snídani, kdy jsem do sebe netláskala všechno možné; holky mi řekli, že to není, ani možné, jsem šla do pokoje, kde se převlékla do slavnostního oblečení. Všechno mi to dobře padlo, i když kalhoty mě trochu škrtili, ale to se vytáhne. Jak jsem tak zjistila, zapomněla jsem včera si vyleštit jezdecké boty a proto jsem to udělala teď i s helmou, tu si ještě odložila a šla se podívat na mého broučka do boxu. Žlab byl prázdný a zrovna žvýkal seno. Na svou práci jsem byla pyšná. Opírala jsem se o box a dívala se na svého milovaného koníka a poslouchala jsem lidi kolem, když jich bylo zatraceně hodně. Koně, kteří neměl nikdo na starost se odvedli do výběhu, aby z toho neměli zbytečný stres. Ožilo to tady ještě více než kdy předtím. Neměla jsem moc ráda hodně lidí a bylo tu spoustu neznámých tváří, ale za tu dobu, co jsem zde, jsem se více otrkala. Z mého zamyšlení mne vytrhla, až Mell, otočila se na ní a podívala se na dívku vedle ní.
„Cassie, tohle je moje dobrá kamarádka Sophie. Sophie, tohle je Cassie.“ představila nás Mell. Mile jsem se usmála, alespoň, jak nejvíce jsem taky mohla.
,, Ahoj Čelsí." pozdravila mne dívka, neboli Sophie, jak se před malou chvíli dozvěděla a natáhla ke mne ruku. Pozdravila jsem jí a opravila jí své jméno, načež mi bylo vysvětleno, že sice Sophie umí česky, ale jména jí dělají problém a mě to nedalo, zeptala jsem se jí, jestli je odněkud z ciziny.
„Ano jsem z Portorika, ale moje máma je Kubánka.“ vysvětlila mi usměvavá dívka, já přikývla a pousmála se. Takže asi tak. Budu si muset teda zvyknout, že budu Čelsí.
„Jo Cassie prosím. Sophie má tady hřebce, Ánryho. Pojede taky hon, ale má to háček. Ánry potřebuje mít před sebou klidného koně a pokud možno taky hřebce. Z nepochopitelných důvodů, když před ním jede hřebec, vůbec nic si nedovolí. Mohla bys jet prosím před Sophií?“ požádala mne Mell. Věděla jsem, že to nebude jen tak a nezmýlila jsem se. Pro mne to nebyl žádný problém. Gentleman je klidný a vím, že si ho dokážu ohlídat a bez tak se bude soustředit na cestu.
,, Jo jasně, to není problém.", přitakala jsem, obě dívky mi poděkovaly a poté se vytratily stejně rychle jako přišly. Budu mít za zadkem Portorikánku a hřebcem Hlavně, že její hřebec bude klidnější a nic se nestane. Podívala jsem se na svůj čas. Za chvíli by tu měli být mí milovaní hosté a já se strašně moc těšila na Gabriela, kterého jsem neviděla už pěkně dlouho. Ani on neviděl mého Gentlemana, který v boxe byl uvolněný a dožadoval se mazlení. Kolem byl zmatek. Několik hlasů se dožadovalo odpovědi ohledně toho, kde jsou jejich věci, každý pobíhal sem a tam a sháněl si poslední potřebné věci. Jiní byli úplně v klidu a usmívali se. Popošla jsem na místě, nakonec zavřela box a vyšla jsem před stáj s tím, že se podívám, jestli tady naši už nejsou. Ovšem to, co jsem uviděla místo našich mi vykouzlilo úsměv na tváři. Skoro jako kdybych se dívala na nějaký romantický pořad. Mellysa měla ruce na ramenou jakého si kluka, ten se k ní skláněl a líbal jí. Asi z toho byla trochu v šoku, nýbrž se jí klepali kolena, jakoby se jí měli každou chvíli podlomit. Bylo to celkem roztomilé, dala jsem si ruku před ústa, abych zabránila smíchu a sledovala je, dokud je nevyrušila Clair, ta se ihned ztratila a podívala se na mne. Zasmála se a rozhodila rukama.
,, Není to na fotku?" řekla jsem, vytáhla mobil a zaměřila ty dva, ale v tu chvíli se od sebe odtáhli, až poté jí věnoval ještě jeden polibek, ale to už jsem zahlédla naše auto, takže jsem nechala to být a rozešla se naproti autu a potutelně se usmívala, čehož si Mell nevšimla. Taky bylo už dost, aby přijeli. Na chvíli jsem si připadala, jako když jsem byla menší a nedočkavě čekala na mého staršího brášku. Potlačovala jsem nutkání skákat jako praštěná na místě. Auto zastavilo. Jako první z něj vyskočil Daniel, zavřel dveře.
,, Nemusíš tolik mlátit s těmi dveřmi." napomenula ho hned máma. Jenže malý Danielovi to bylo jedno, usmíval se od ucha k uchu a natahoval ke mne své malé ručičky. Tolik se mi po něm stýskalo. Bylo jedno, jestli je můj nevlastní bratr, pořád jsem ho měla ráda. Rozpřáhla jsem ruce a zasmála se, zachytila ho do své náruče a odfrkla si nad jeho tíhou.
,, Ty jsi, ale vyrostl." zasmála se nadšeně a jeho ruce se mi spojili za mým krkem. Natiskl ke mne tvář a usmíval se.
,, Stýskááá se mi.", postěžoval si, kdy jsem ho postavila na zem a pročechrala mu jeho světlé vlasy, které měl po Radkovi. Já je měla po své matce a můj starší brácha zase po našem otci. A poté vylezl můj brácha, byl pořád stejný. Modré oči, černé vlasy na krátko ostříhané a jeho tělo bylo svalnaté. Dokonale by se mu hodil westernový klobouk a košile s bílým trikem jako je to ve westernových filmech. Tak dlouho jsem ho neviděla a sakra se mi stýskalo. Se širokým úsměvem se k němu rozešla a pověsila jsem se mu na krk, pořádně ho stiskla a on udělal totéž. Předtím nám to nevyšlo, ale teď jsme ho viděla. Vyzvedl mě nahoru, protože přece jen byl o něco větší než já a já jsem se zasmála.
,, No to je dost, že si se přišel ukázat." zasmála se a strčila mu do hrudi pěstí, on se zasmál.
,, No jo .. to červené sako ti sluší, ale jsi pořád stejně malá.", podrbal se ve vlasech a popíchl mne, kdy jsem zasyčela a podívala se kolem. Měla jsem asi tak půl hodiny, než začnu připravovat Gentlemana, ale zase vozy musí vyrazit o něco dříve. Objala jsem i rodiče. Máma vypadala jako vždy neklidně. Jistě se bála, že se mi něco stane. No jo celá máma.
,, Je tu hodně lidí co?" rozhlédla se kolem mamka a držela u sebe Dana, aby jí nikam neutekl, ale většina studentek byla s koňmi uvnitř a připravovali se, až na některé hosty, jenž pojedou Hon a své koně připravovali před přívěsem. Connor a Nathan si připravovali své koně na louce, takže jsem je tu viděla zřídka, kdy se pouze mihli ve stáji.
,, Ukážu Vám mého miláčka." řekla jsem a máma se zatvářila trochu rozpačitěji. Viděla ho už jednou a připadal jí strašně moc velký, avšak pro ní byl velký i poník. Radek se k ní naklonil a něco jí pošeptal do ucha, kdy se usmála a přikývla, vzala Dana za ruku a rozešla se za mnou do stáje. Gabe si to tady se zájmem prohlížel. Ještě tu nebyl, takže chtěl vidět, kde po celou dobu jsem a moc se mu to líbilo.
,, No jo .. máme úžasnou ředitelku.", zazubila jsem se a protáhla se kolem Kitty a zamířila k boxu, kde byl Gentleman. Otevřela jsem mu na chvíli okno u boxu, aby mohl koukat ven. Zvídavě se díval kolem a když mne zahlédl zafrkal. Ten rozruch ho dělal možná trochu neklidným. Podrbala jsem ho mezi ušima a otevřela dveře boxu, kdy mamka couvla trochu dozadu. Ta se ho asi nikdy nepřestane bát a tiskla k sobě Dana, jenž se jí vymanil a přišel blíže a zatahal mne za ruku.
,, Mohu si ho pohladit?" zeptal se nevinně, kdy jsem přikývla a podívala se kolem. Neměla jsem po ruce žádné jablko nebo něco. Gentleman zvědavý a společenský se začal zajímat o toho, kdo přišel a natáhl čumák ke Gabovi, když přišel mezi dveře a Gabe ho s úsměvem na tváři pohladil, ač nejdříve Genty trhl trochu hlavou, nechal se pohladit.
,, Jistě, že můžeš.", usmála se a podívala se na Maki, která šla kolem. ,, Mak .. nemáš jablko nebo něco?" zeptala jsem se jí. Maki se podívala na mou rodinu, ale přikývla a podala mi chleba. ,, Bohužel jablko nemám. Bude se muset spokojit s tímhle." usmála se, přesto jsem jí poděkovala a ulomila kus chleba a podala ho Danovi. ,, Dobře . natáhni k němu ruku dlaní nahoru." poradila jsem Danovi. Dan se nadšeně usmál, přišel blíže k Gentlemanovi a natáhl svou malou ručičku a udělal přesně to, co jsem řekla. Gentleman si vzal z jeho ruky chleba a nechal se pohladit.
,, Ten je, ale vysoký .." řekl Gabe zatím co ho hladil na krku a Gentleman se nechal, šmejdil čumákem kolem, zdali tu není ještě něco pro něj a když se ozvalo ze stáje řehtání, zvedl hlavu, napnul uši a též hlasitě zařehtal. Začínal být z toho trochu rozdováděný, avšak on by nic neudělal. No jo, patřil k vysokým koním, ale také tu nebyl nejvyšší, i když dva centimetry nejsou skoro nic. Paris naproti v boxe byl dost neklidný a pochodoval v boxe.
,, Hlavně na sebe dávej pozor ano?" řekla mi mamka a sledovala bedlivě Dana u Gentyho, já jsem si ho hlídala, ale věděla, že by mu nic neudělal. Dokonce i Radek se natáhl, aby si Gentlemana pohladil, za to mamka zavrtěla hlavou a podívala se mi do očí, kdy jsem jí přísahala, že nebudu vyvádět nic, co by mne mělo ohrozit. Věděla jsem, co si mohu dovolit a co ne vzhledem k tomu, jak Gentlemana znám. Trávím s ním každý den a nebudu v sedle sedět poprvé. Ještě chvíli u boxu Gentlemana. Pozornost si vážně užíval plnými doušky, avšak poté museli jít, neboť na ně čekali povozy a já se rozloučila. Měla jsem asi tak deset minut do přípravy Gentyho, proto si šla zkontrolovat, zdali mám všechno a na mobilní stojan si dala sedlo s dečkou, gelovku, uzdečku, chrániče, botičky, helmu, vodítko s provazovou ohlávkou a bederku ... Lehce jsem se praštila do čela, když to byla už druhá nebo možná třetí věc, na kterou jsem zapomněla. S bederkou jsem vylítla přímo za Tomem, ten mi sice vynadal - byla jsem tak natěšená a neklidná, že mi to nevadilo, poté se vrátila do stáje, abych šla připravovat hnědáka na hon.
,, Tak jdeme na to." usmála se. Pět minut do půl 10. Prohlédla jsem, jestli je čistý, přejela ho ještě pro jistotu měkkým kartáčem, podívala se na zapletenou hřívu, kdy držela. Potom budu muset poděkovat ještě holkám a začala jsem s přípravami. Dečku dala na Gentlemanovi záda, na to gelovku a nakonec endurační sedlo, jenž jsem nedotahovala úplně. Nijak jsem nespěchala a vše si úhledně srovnala. Nerada bych, aby potom měl někde Genty otlačený záda a prostě to nesedělo. Poté chrániče na nohy. Šlachovky přišli na přední nohy a strouháčky na zadní. Botičky byli pevnější, dostala jsem je ke skokovému sedlu. Ty chrání kopyta při doskoku. Tak tohle by byli a teď uzdečku. Tu jsem urychleně vyměnila za ohlávku, jak už bylo zvykem. Gentleman se sice nesnažil už tolik zvedat hlavu, avšak tohle se asi jen tak neodnaučím. Na uzdečku musí přijít provazovka s tou jsem se tak trochu prala, ale nakonec to zvládla a vodítko dala kolem jeho krku a karabinu zapnula do ohlávky. Tak takhle by to bylo myslím hotové .. Lepší by to bylo asi bez té ohlávky, ale i tak vypadal Gentleman k světu, ač neměl jiné věci jako jiní jezdci, kteří jsou tu přece jen o trochu déle než já a stačili si nasbírat více věcí. Nadechla jsem se pořádně a snažila snížit adrenalin v mé krvi. To zvládnu. Počasí nám přeje a tohle bude jistě bezva. Nasadila si na hlavu helmu, upravila jsem si jí a poté se rozešla s Gentlemanem před stáj, kde to žilo a čekalo se na zahájení a až všichni budou na svém místě. Pohledem jsem sjela své oblečení, zdálo se báti vše v pořádku. V hlavě jsem si opakovala všechny věci, jenž jsem měla mýt a také vše, co jsem se naučila. Nervozita střídalo nadšení a já se v tom začala tak trochu ztrácet, až jsem musela zavřít oči a párkrát se nadechnout, což mne dostatečně uklidnilo. Pohlédla jsem na Connora s Nathem, oba dva měli připravené své koníky. Jistě byli rádi, že pojedou na svých vlastních koních a ještě při Honu. Za nimi jsem zahlédla Nioru s nádherným Parisem. Vypadal poněkud neklidně. Lisa, Jason dostali nové koně. Usmála jsem se a pohledem jsem si našla Sophie, která by měla jet za námi a jejího hřebce .. Ánry? Asi ano. Hnědák menší než Gentleman vypadal trochu roztěkaně, ale poklidně stál. Usmála jsem se na Sophii, jenž mi úsměv opětovala. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla si třmeny a vyhoupla se na Gentlemana, nechala mu volné otěže a pohodlně se usadila. Rajtky se mi trochu nepříjemně roztáhli a napnuli. Ve chvíli, kdy začali hrát místní myslivci tématickou famfárou na své lesní rohy a jiné nástroje, se začali jezdci se svými koňmi řadit vedle sebe, aby se tento Hon zahájil. Hudba, kterou hráli nebyla zrovna pro mé uši přesto to navodilo úžasnou atmosféru, která zde vládla. Stiskla jsem holeně a navedla jsem Gentlemana vedle Sophie s jejím hřebcem a po mé druhé ruce stála Lady s Maki. Oliver, Bloodye a Kitty se postavili naproti řadě a Sue s Lisou nám rozdávali stužku. Usmála se na tetičku Sue, upíchla jsem si stužku na dečku Gentlemana. Genty stál poklidně na místě, někdy si sklonil hlavu dolů. Musela jsem být klidná, aby byl klidný i on. Hudba zněla po stáji ještě nějakou dobu a poté se ředitelka ujala slova.
„Je mi ctí vás všechny přivítat na letošním, již pátém ročníku Honu na lišku. Letošní ročník bude trochu jiný – roli Mastera nahradí studentka naší jezdecké akademie, Bloodye. Pozice lišky se pak ujala rovněž naše studentka, Kitty. A jak už začíná být tradicí, jak Vrchního lovčího uvítáme na našem honu zahraničního hosta, Olivera Paertsona.“ vystoupila Niora a ukázala ke třem jezdcům před námi. Zazněli famfáry a poté přišel proslov.

Já - Hubert - všech jezdců pán, sem k vám jsem byl zavolán.
Jezdecká sezóna slavnostně končí, každý oddíl mnou se s ní loučí.
A dnes tedy, v slavnostní chvíli, do řady jste se postavili.
Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění na lovce.
Lišku, jen těšte se, za chvíli honit budete po lese,
mastera v čele - tak zlomte vaz, nesmí předběhnout nikdo z vás.
Kdo z koně dolů chtěl by jít, musí se mastera dovolit.
A kdo z koně spadne - jémine! U soudu trest ho nemine.
Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez.
Ať z vás nejsou ti blázni prokletí, co nemají ohledy k zvířeti.
Za neposlušnost, jezdci zdejší, zde bývá vždy trest nejpřísnější!
Žádné přestupky se nedají vracet, nakonec u soudu je budete splácet.
Teď však již konec povídání, Liško, vyraz! - a vy za ní!

Kitty v sedle černé hnědky vypadala jako kdyby měla při každé větě proslovu nějakou poznámku, ač si je nejspíše odříkávala v hlavě, musela jsem se pousmát a připravila jsem se, neboť teď to začne. Koně frkali a napjatě čekali. Rozezněly se opět rohy myslivců a liška, nebo - li Kitty obrátila Asii směrem k hlavní bráně a svižným krokem. Hned po ní stiskli boky svým koním Jason na Charakterovi, Oliver jako vrchní lovčí se svým hřebcem a Connor s Nathanem se svými koňmi, jenž představovali smečku psů, což bylo zábavné.
,, Škoda, že si nevzali třeba na hlavu psí uši.", podotkla jsem. Bylo by to roztomilé, alespoň dle mne. Hned za nimi vyjela Bloodye s Niorou. Nesměli jsme je předjet, to bylo zakázané a trestalo se to. Poté byla řada na mne a na zkušenějších jezdcích s hosty. ,, Tak jdeme na to." usmála se, zkrátila jsem si otěže na střední délku, abych měla kontakt s Gentym a on si mohl tak protáhnout krk. Uvolnila jsem se v sedle a srovnala si svůj sed, poté stiskla holeně a zařadila se před Sophii, jak jsem slíbila Mell a ohlédla se za ní dozadu, kdy se Portorikánka usmála. Budu si jí někdy hlídat, ale to bude muset dělat hlavně ona. Držela jsem si své místo vepředu a vedla jsem Gentlemana tak, abych někomu nepřekážela. Srovnávala jsem si ho holeněmi a vedla ho svižným krokem z hlavní brány. Teď začíná ta pravá zábava. Gentleman pode mnou byl úplně v klidu. Tolik koní a jezdců nemohlo vyvést mého miláčka z míry, zato mě trochu ano. Jeden pohled dozadu a trochu se mi sevřel žaludek, avšak zůstávala jsem v klidu, abych nenarušovala Gentlemanův klid a dívala se dopředu, kde bylo o hodně méně jezdců. než vzadu. Za hlavní bránou jsem ohnula Gentlemana za pomocí pomůcek doprava přímo na příjezdovou cestu, krásně mi reagoval. Ještě více jsem se uvolnila a holeně jsem přiložila více k němu, až po chvilce Bloodye zahnula z příjezdové cesty na louku, kde jsme mohli vidět vyšlapanou cestičku. Ta vedla přímo do lesa a já se na něj do dálky podívala. Nejlepší bylo, že nikdo netušil, kudy pojedeme a co se bude přesně dít, o to více to bylo napínavější a mě běhal v těle adrenalin. Tohle je můj první hon a jsem hned vepředu, jako zkušená jezdkyně. Nepatrně se podívala za sebe, kde byla Sophie s Ánrym a poté ostatní jezdci. Sue s Lisou měli za úkol hlídat nováčky a méně zkušené jezdce. Na louce Bloodye přede mnou začala s Dekem naklusávat. Výrazně se narovnala v zádech, stáhla břišní svaly, uzavřela ruce a přizvedla je po půl vteřině, objala Gentyho nohama a poté jsem stiskla holeně. Gentleman zareagoval rychle, naklusal mi do energického klusu a já jsem mu odlehčila vysedáváním záda. Srovnávala jsem si ho hezky holeněmi.
,, Tak šikovnýý.", pochválila jsem ho a dovolila jsem si na pár vteřin podívat se kolem a pokochat se okolní přírodou, jenž byla vážně nádherná. Gentleman si vytáhl krk dolů, kdy jsem ho nechala, jen ať si protáhne hezky nejdelší hřbetní sval. Kdybych ho držela už teď na krátké otěži, akorát by si ničil záda. Trávu na louce nechával bez povšimnutí - někteří koně prostě nemohli odolat zelené chutné trávě a trápili studentky tím, že sklonili hlavu za účelem protáhnutí krku, ale popravdě to byla jen záminka, aby zabořili čumák do trávy. Pousmála jsem se a dále jsem vysedávala a pokračovala v předem určené trase. Na louce nebyli žádné kopečky, takže stačilo vysedávat jen tak, pomalu jsme se blížili k lesu. Předklonila jsem se mírně dopředu v sedle, neboť zde byl malý kopeček a já chtěla Gentlemanovi usnadnit jeho vyklusání. Na kraji lesa končil a celá skupina koní se napojila na širší stezku do lesa, jenž byl řídký a smíšený. Zaujatě se dívala na nádherné podzimní barvy listů a toho všeho. Vskutku nádherné. Cesta se brzo zužovala, takže se někteří jezdci museli zařadit trochu dozadu, jinak by jsme se sem nevešli, Sophie se držela s Ánrym za mnou a hlídala si své místo, tudíž jsem pustila někoho vedle sebe před sebe a jezdec přede mnou zpomaloval do kroku. Měli jsme mezi sebou rozestupy pro bezpečnost. Provedla jsem zádrž a Gentleman zpomalil do kroku, vytáhl si krk a přežvýkl si udidlo, usmála jsem se spokojeně. O trochu jsem si pobrala Gentlemana, když se zdál více uvolněný a tak nějak jsem tušil, že za chvíli přijde cval, ač jeden vážně nevěděl. Vůně lesa a zpívání ptáků bylo dosti uklidňující. Projeli jsme lesem a cesta se otevírala na další louku. Stáčela se kolem lesa do levotočivé zatáčky a do kopečka. Řekla bych, že tohle je ideální na cval. Dívala jsem se dopředu a podle jezdců vepředu jsem se sama zařizovala a odhadovala, co se bude díti a zatím se mi to vedlo; provedla poloviční zádrž a stiskla holeně hřebcovi, který naklusal ve stejnou chvíli jako ostatní a já vysedávala.
,, Nacváláme!" ozvalo se zepředu, poznala jsem hlas naší lišky a koně se v dalších vteřinách rozcválali.Ještě předtím si posunula vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž a stisknout holeně, Gentleman mi naskočil do mohutného a aktivního cvalu, kdy jsem se zvedla ve třmenech, předklonila se mírně dopředu, držela se koleny a přehmátla jsem si rukou, abych si zkrátila o trochu více otěže. Holeněmi jsem si Gentlemana srovnávala tam, kam jsem potřebovala a soustředila jsem se zcela na něj a cestu. Šlo mi o to, abych ho měla hlavně pod kontrolou. S ním avšak nebyl problém, nadšeně zafrkal, když se mu to líbilo a nenamítal nic proti tomuhle tempu a já se držela ve stehenním sedu, který mi nedělal už takový problém a následovala jezdce přede mnou. Celá skupina se v půlce zatáčky odpojila, i já jsem ohnula Gentlemana jejich směrem a vedla jsem ho, kdy jsme zahlédli balíky slámy. Poznala jsem v tom cvalovku, kdy jsem se usmála. Gentleman jakoby vycítil, že se něco děje a napjal svaly a zafrkal, vedla jsem ho směrem k balíkům a přemýšlela, co nás tam asi tak čeká. Asi tak 20 metrů před balíky se ozvalo klušeme a všichni své koně zvolnili do klusu, udělala jsem to též a pomohla si zádrží, opět jsem vysedávala, hned jak jsem měla možnost a pochválila Gentlemana, že přešel, nýbrž jsem cítila, že se mu zrovna moc nechtělo, ale přesto se ochotně podvolil. Balíky sena byli zabalené ještě v bílé plachtě, což mohlo koně vyděsit, alespoň ty, jenž byli dosti lekavý, kam můj miláček nepatřil, přesto jsem udělala velký oblouk kolem nich jako jezdec přede mnou. Zde jsem se zaklonila dozadu a nechala jsem vyřešit si Gentlemana kopec dolů samotného, pouze jsem se přizpůsobila jeho pohybům. V dálce jsem zahlédla první skoky a uvnitř mne cosi nadšeně poskočilo. Doklusali jsme ke košatému dubu a já si mohla překážky prohlédnout o něco lépe. Vedle sebe se vešli v pohodě tři koně a mohli jsme skákat za sebou, jak nám bylo libo. Měli tak .. půl metru? Genty zafrkal. Takže vést ho hezky na střed v pravidelném tempu. Ohlédla jsem se za sebe, Sophie byla za mnou v dobré vzdálenosti. Genty měl rychlý cval a když přede mnou nacválal jezdec, udělala to samé já. Vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž a poté pobídka, zvedla jsem se ve třmenech, hned co mi vysoký hnědák nacválal a předklonila se dopředu, kdy se ho držela koleny. Ruce nechávala v klidu, avšak na kontaktu a sledovala překážku přede mnou. Neměl by to být žádný problém, vedla jsem ho na střed překážky jak jsem byla zvyklá a na to se soustředila. Vedle mne se objevil jeden jezdec a já neměla sakra ponětí, kdo to je a bylo mi to i jedno. Kůň přede mnou skočil bez problémů. Genty zafrkal a zvedl hlavu o něco výš vzrušeně a odrazil se hned, co jsem mu stiskla lehce boky. Podpořila jsem ho v pohybu, že jsem se nechala jen lehce vyhoupnout, ruce jsem povolila dopředu, držela se koleny a když jeho kopyta dopadli na druhou stranu, mírně se zaklonila dozadu. Genty zafrkal a tak trochu si možná nadskočil, ale jen nepatrně, rozjařený ke skoku.
,, Kliiid." klesala jsem ve svém hlase a dále přetrvávala ve stehenním sedu i na druhou překážku před námi. Zahlédla jsem, že Dekameron se rozhodl překážku tak trochu odfláknout a naštěstí jí neshodil, takže i ostatní si mohli skočit . Gentleman se uklidnil, zpomalila jsem ho do klidnějšího cvalu, aby mne na ní netáhl. ,, Tak šikovnýý .", usmála se, před druhou překážkou jsem opět ho vybídla ke skoku, jeho zadní nohy se odrazily a já následovala lehce jeho pohyb, stále ve stehenním sedu, díky tomu, že překážky nebyli moc vysoké, tak stačil malý odraz, kdy jsem se nemusela ani taj předklánět, spíše se pohybu přizpůsobila, otěže jsem posunula po jeho krku hezky dopředu, ať mu neškubu v ruce a při doskoku, jsem se trochu nahrbila, zhoupla se zadkem troch dopředu ve správnou chvíli a okamžitě jsem si vzala Gentyho na kontakt. Hned za překážkou musím přebrat zase kontrolu. Nerada bych, abych srazila jezdce vedle, ačkoliv u Gentlemana jsem nemusela mít strach. Překážku zvládl zkušeně a možná věděl víc co dělat než já. Dál jsem držela ve stehenním sedu a dívala se dopředu na další překážku před námi. Až teď se podívala do boku, kde na kopci jsem zahlédla vozy a od nich nás odděloval svah se vším možným. Přestala jsem se starat o kolní svět a soustředila se na poslední překážku, opět jsem vedla Gentlemana na střed holeněmi. Snažila se dávat tak jezdcům po mé straně. Sophie za mnou překonávala překážky. Gentleman se bez problémů dostal i přes třetí překážku a já také neměla žádné problémy. Vypadalo to, že nikdo z nich nemá snad žádné problémy se zdoláním překážek, ale dozadu jsem se neohlížela. Co jsem odhadla, míříme přesně nad povozy do kopcovitého terénu. Gentleman pode mnou byl klidný a vyrovnaný, trochu pospíchal nadšeně dopředu, kdy jsem si ho hezky zvolnila, ochotně poslechl a vyjeli jsme oblouk směrem na svah, kde byl mírnější. K dostatečně velkému oblouku jsem si vypomohla vnitřní holení. Cesta vedla do kopce, kdy povozy byli pod námi, tudíž jsme jeli dalo by se říci nad nimi a nikdo neváhal použít svá zařízení, ať to byli kamery, foťáky nebo mobily, aby si nás vyfotili. Ohlédla jsem se do strany a podívala se na výhled, kousek Radovice odtud byli vidět, další část překrýval les. Nejen Radovice jsme mohli obdivovat také nádherné údolí. Gentleman dál cválal energicky vpřed. Měla jsem tu výhodu, že jsem mu většinou tempo nemusela srovnávat, protože si ho držel pořád stejné a možná jen před překážkami chtěl jet trochu rychleji. Nechala jsme ho přežvýknout, aby si uvolnil svaly v hubě, přitom ho pohladila po krku a usmála se. Očkem se podívala po straně, kde jsem zahlédla mou rodinu a usmála jsem se. Máma měla v ruce foťák a Radek zase měl v ruce svou kameru. Nebyla moc drahá, avšak svůj účel plnila spolehlivě. Přebrala jsem si otěže do jedné ruky, krátce jsem mávla a poté si je raději vzala.
,, Užší skoky!" ozvalo se zepředu. Blížili jsme se k dalším překážkám, kdy jsem se pousmála. Další skoky. Věděla jsem proč si vybrat zrovna parkur. Už jako malá jsem na něj koukala, nadšená jak koně létají přes překážky a na zádech nesou své věrné jezdkyně. Sice to bylo ve filmech možná nafouklé, ale i tak. Tím jsem nechtěla říci, že drezura je špatná, naopak. Je to nádherná souhra koní, zdali jezdec umí jezdit a netrápí koně, což se mohlo v každém sportu. Za chvíli jsem jí zahlédla, polorozpadlou zídku. Byla vcelku nízká. Mohli jsme zvolit tři způsoby. První byl vedle zídky po zemi, přes branku, jenž byla postavená v místě, kde byla poničená a přes zídku, jenž měla výšku tak 70 cm. Tak jak to uděláme? Dalo by se říci, že zkušení jezdci vepředu budou rozhodně skákat a méně zkušení jezdci a začátečníci to vezmou po zemi, ale to jim určí Sue a Lisa. Netušila jsem, jak na tom je vzadu Sophie. Tato skupinka se rozdělila na dvě skupiny, kdy jedna najížděla na branku a druhá na zídku. Ještě jsem si zkontrolovala terén a okolí za zídkou, kde byla louka a hned za ní začínal les. Tak jak to uděláme? Gentleman opět napjal nadšeně svaly a zafrkal, přežvýkl si, kdy jsem se pousmála. Holeněmi jsem si ho nakonec srovnala na zídku mimo branku, pobídla jsem ho do trochu svižnějšího tempa, jenž by nám mělo stačit, avšak nemusela jsem se bát, že by najížděl příliš pomalu. Těch 70 cm dáme. Je to zkušený koník, věřila jsem mu. Pouze jsem ho poloviční zádrží upozornila, že se něco bude dít, zároveň si ho vzala více na pomůcky a energie musela vycházet odzadu, připravila jsem se a hleděla jsem dopředu. Gentleman jak jsem očekávala šel jistě na překážku, lehce stiskla holeně a tím ho vybídla k odskoku, kdy jsem možná, ani nemusela, avšak jistota je jistota. Odrazil se od zadních nohou, v tu chvíli jsem se lehce předklonila, abych následovala pohyb, ruce automaticky posunula dopředu, nakloněním a posunutím rukou mu usnadnila pohyb dopředu a nebudu mu cukat v hubě. Koleny jsem se držela, holeně přiložené ke koni, nad překážkou se pomalu narovnávala a při doskoku se zase lehce shrbila, přidržela se koleny a zadek vystrčila při zhoupnutí dopředu, nezapomněla se dívat před sebe a poté ho pobrala znova na kontakt. Zvládli jsme to a hřebec mi vzrušeně zaržál a pohodil lehce hlavou, avšak nevinně. Nechala jsem ho ještě chvíli cválat, poté jsem zasedla a provedla zádrž. Ochotně mi zvolnil do kroku, kdy jsem ho pochválila, ohlédla se dozadu, jak to jde ostatním a zejména Sophie, jenž se dostala přes zídku. Gentleman si vytáhl krk dolů, hned, co mu povolila otěže a spokojeně přežvýkl, rukou mu přejela po krku spokojeně. Jezdci i koně byli nadšení a nejspíše v očekávání, kdy možná čekali od Olivera slovo HALALI, avšak mne to přišlo trochu brzo, takže jsem se neplašila a následovala jsem Mastera, nebo - li naší Bloodye a Nioru s Parisem. Ohlédla jsem se po pravé ruce na Radovice, jenž jsme mohli teď vidět celé - nebránil nám v tom žádný les.
,, Není to nádherné?" zasnila se na chvíli. Ohlédla se za sebe. Portorikánka jela se svým hřebcem za mnou. Genty nezaregistroval ani jeho přítomnost a jestli ano, nejspíše mu to bylo jedno a soustředil se na cestu před námi. Pokračovali jsme stezkou po levé ruce vedoucí opět přímo do lesa. Ohnula jsem si tam Gentlemana hezky a zajela na širší cestu hned za jezdcem a koněm přede mnou. Pár metrů pod cestou byl brod a voda mohla být tak koním pod spěnky. Voda, ajéjé. Moc dobře jsem věděla, jak můj miláček má rád vodu a kdyby to byl rošťák, nejspíše by se v ní vyválel i se mnou. Prvně jsme se zastavili, potřeboval si vodu očichat, což jsem ho nenechala, alespoň ne moc dlouho - také mu nechala volné otěže, aby se napil a on toho využil a napil se. Stiskla holeně a rázněji jsem na něj mlaskla - Gentleman se rozešel váhavě vpřed a mohli jsme být tak uprostřed brodu, kdy to opět zapíchl, ale neskláněl hlavu, předním kopytem začal hrabat do vody, dříve než jsem stačila něco udělat a nadšeně si zafrkal. Kopal tak dobře, že mě trochu ohodil a koně vedle sebe, v němž jsem poznala toho kluka .. nevím jak se jmenoval, ale byl to ten, jenž se skláněl před tím nad Mellysou a na dece pod sedlem měl vyšité jméno Apollon. Omluvně se na něj usmála a ohlédla se omluvně vzadu na Sophie.
,, Co to děláš?! Akorát zdržuješ provoz. Jdeme." řekla jsem mu vyčítavě, stiskla jsem mu holeně a mlaskla jsem. Zaváhání, poté jeden krok vpřed a když jsem znova stiskla holeně rozešel se vpřed a já zavrtěla hlavou. Hlavně, že si zahrabal a tak se chvíli zabavil. Ale nebyla jsem jediná. Pár koní mělo problém vůbec do vody stoupnout natož jí přejít. Jiní nechali jezdkyně napít. Vzala jsme si Gentlemana opět postupně na kontakt, jakmile se dostali mimo brod a poté, když všichni přešli brod v klidu vyrazili společně s Masterem vpřed a naklusali jsme. Pobídla klasickým způsobem Gentlemana dopředu, přesedla jsem si na vysedávání na druhou nohu. Cesta vedla směrem do kopce, při vysedávání jsem tedy se nakláněla dopředu pro usnadnění vyjetí onoho kopce. Hřebec by si to nejraději vycválal. Vysedávání jsem také přizpůsobovala tomu jak moc rychle chci klusat. Za pár minut klusání se les opět rozevřel a opět jsme skončili na louce. Obklopoval jí z části les. Stezka vedla sice dál kolem stromů a já si v hlavě snažila vybavit naší cestu, kde přesně jsme a určit tak, kam by jsme se asi tak dostali. Místo pokračování po stezce jsme totiž začali koně ohýbat na druhou stranu k dalšímu svahu. Byl o něco prudší než ten předchozí, ale také tu byla druhá možnost, kde to bylo o něco lepší. Tohle by neměl být žádný problém překonat, proto jsem si zvolila vhodnou trasu najetí, navedla tam Gentyho za pomocí pomůcek. Automaticky jsem se zvedla ve třmenech, koleny se držela, ruce posunula dopředu a předklonila se, zatím co Gentleman mohutně zabíral, aby se dostal až nahoru, kdy jsem si to vyloženě užívala, když pod sebou cítila jak napíná svaly a zvláštní pohyb, jemuž se sedem přizpůsobovala a tak odlehčovala jeho záda. Trvalo to pár vteřin a již jsme byli nahoře. Vzhlédla jsem a zahlédla jsem vranku a naší lišku, jenž pokračovali hned doprava a mířili po louce dál k lesu, jenž je začal lemovat po obou stran a když jsem ohnula Gentlemana doprava, mohla jsem vidět jakýsi trychtýř. To bylo vcelku zajímavé, ale také v dálce další skok. Nechala jsem Gentlemana, ať si v klusu vytáhne ještě krk dolů, poté si ho vzala na kontakt a hleděla dopředu, prohlížejíc skok z pneumatik. Řada pneumatik postavených vedle sebe byla spojena kmenem. Všechno to vypadalo dost stabilně a nehrozilo tak, že by se pneumatiky hnuli z místa, připravila jsem si Gentlemana včas nacválat. Vedle bylo i místo, kdyby někdo nechtěl skákat či nemohl. Nemohla jsem mému hřebcovi upřít to potěšení z přeskočené překážky a pokračovala jsem ze jezdcem přede mnou, jenž se také chystal přeskočit překážku. Les, jenž louku z obou stran úžil nás vedl přímo na překážku. Jak jsem tak koukala, nebyla tak moc široká. Koně si tak nemohli dovolit skákat nikam jinam než na střed nebo blízko něj. Přesunula jsem vnější holeň za podbřišník, provedla si poloviční zádrž a stiskla holeně, pobídla si tím Gentlemana do cvalu, ochotně naskočil a nadšeně, poté si odfrkl a s vyrovnaným tempem jsme najížděli na překážku, kdy jsem si tentokrát do sedla do pracovního cvalu. Holeněmi jsem určovala Gentlemanovi cestu a za pomůcek vedla na překážku kolmo a na střed, což bylo důležité. Zkušený hnědák najížděl na překážku sám a jak mi někdo řekl, že mě se stačí soustředit na sed, když překonáváme překážku. A tak jsme to i dělala, ač si ho srovnávala, hlídala jsem mu tempo, nechávala to na něm. Před překážkou stiskla holeně, podpořila jsem ho ve skoku tím, že šla s pohybem, nechala se jím vynést, předklonila se, držela se koleny a holeně byli přiložené k němu, ruce posunula dopředu, nad překážkou se pomalu narovnala, držela se stále kolem a o ně jsem se také zapřela při doskoku, kdy se nahrbila a zadek posunula lehce dopředu. Pobrala jsme si otěže a zvedla se do stehenního sedu. Dále jsme pokračovali po stejné cestě. Louka po naší pravé straně, kde se objevili povozy nebyla ohraničená, před námi ji uzavíral les, ale až po několika metrech, a nalevo jí ohraničoval už pár desítek metrů od nás - po této straně taky vedla polní cesta, lesem. Pohlédla jsem dopředu na další skok, který se zdál být trochu problematický ohledně strany najíždění, neboť jsme na barely poskládané vedle a zajištěné tlustými klacky, najížděli z boku. Jezdci proto začali stáčet své koně doprava kolem stromů a poté provést velký oblouk, jenž nás otočí o 180 stupňů a najedeme si na něj. Ohnula jsem si hřebce na pravou stranu a do správného oblouku. Následovala jsem koně před sebou, neboť většina jezdců zvolí stejnou trasu jako liška. Více jsem si posunula vnější holeň na záď, aby nám nevypadávala, Gentleman zareagoval a vnitřní holení jsem vytvářela tlak a natočením ramen jsem měnila těžiště, hlídala jsem si tempo, ve kterém cváláme a dívala se dopředu. Na skok jsem si Gentlemana musela stočit nalevo, kdy jsem změnila i vedoucí nohu tím, že jsem chvilku klusala a poté znova naskočila do cvalu. Pomalu jsem stáčela Gentlemana na překážku a přece jen bylo jistější následovat koně přede mnou, stála jsem ve třmenech, kdy mě už trochu boleli nohy, ale jinak to bylo v pořádku. Hezky na střed barelu. I tentokrát mi Gentleman ukázal, že mu mohu věřit, pouze jsem si ho hezky srovnala na střed, tempo se mi zdálo v pořádku, ačkoliv před ním trochu prodloužil kroky, kdy jsem ho nechala, nýbrž on musel vědět, jestli je to dobře nebo ne. Raději jsem se soustředila na to, abych nespadla při skoku a z hlavě si zopakovala všechny pravidla sedu při skoku a uplatnila jako předtím. Nechat se vynést pohybem, předklonil se lehce dopředu, držet se koleny, jimi jsem se tentokrát držela vážně pevně, nad překážkou se narovnat. Gentleman dopadl předními na zem, to jsem se pomalu hrbila, zapřela se koleny a vnitřní částí stehen, jak nejvíce jsem mohla, zadek jsem vystrčila lehce dopředu, asi o pár vteřin dříve než jsem měla, tudíž jsem to poznala, přesto jsem to zvládla, pobrala si Gentlemana hezky na odpovídající kontakt. Pochválila jsme ho, že jsme to tak hezky zvládli. Až ke stezce jsem zůstávala ve stehenním sedu a nechala ho ve cvalu, až poté jsem pomalu zasedla do sedla, pomocí zádrže ho zvolnila do klusu a hned na to vysedávala. Hezky jsem vysedávala do rytmu energického klusu Gentlemana a tentokrát ho nechala, ať si kluše tempem, kterým chtěl. Vedle nás se objevili povozy, kde seděli lidi, usmála jsem se a na chvíli se otočila dozadu. Sophie klusala za námi s Ánrym. Během celé cesty se jen párkrát otočila, držela se nás velmi dobře. Více jsem se uvolnila v sedu, popouštěním otěží jsem nechala Gentyho vytáhnout si krk a on to s velkou radostí udělal, ještě si odfrkl a lehce odžvýknul. Povozy přece jen nebyli tak rychlý jako my a já sledovala, kde je má rodina. Zahlédla jsem usmívající se ho Dana, jenž se nakláněl z povozu a matka ho právě strhávala zpátky. Nestála jsem o to, aby mi padl hnědá na předek, tak jsem si ho pomalu pobrala a vyplázla jsem jazyk do kamery, kterou teď převzal Gabe. Natáhla jsem ruku s vnitřní otěží, abych pohladila hřebce po krku pochvalně, zatím co vnější byla pořád přiložená na jeho krku. Dan se usmíval a matka se dívala, jako kdyby byla někde pohroma, avšak Radek jí povzbuzoval, mrkl na mne, ale to už jsem byla před nimi a sledovala cestu přede mnou. Všichni jsme mířili na Loveckou louku pěkně klusem. Zadívala jsem se na ty všechny překážky, jenž jsme na lovecké louce měli zdolávat a viděla, že pár holek si už zabralo dvojskok, kam jsem ani nechtěla a rozmýšlela se nad překážkou, kde jsem zahlédla balonky. Mezitím, než si vůbec rozmyslela, na kterou se odhodlám, jsem pomocí zádrže zvolnila s Gentym do kroku, nechala si ho vytáhnout krk. On si spokojeně odfrkl a podíval se se zvědavostí kolem. Jenže ta překážka .. byla přece jen vyšší, než jsem byla zvyklá skákat. Takže jsem si vybrala, co jsem tak koukala tu nejméně náročnou překážku z balíku sena asi tak 60 cm vysokou, kdy nad ní byli zavěšeny větévky. Ještě, že byl Gentleman tak vysoký. Ač já byla malá, jeho výška by na to snad měla stačit. Pořád jsem byla méně zkušená a raději jsem nechala tam ty ostatní zdatnějším a spokojila se, alespoň s těmito větvičkami. Nešlo mi, ani o tu výhru, která jistě potěší, ale spíše o zážitek.
,, Tak to zkusíme ne.", pousmála se, podívala se na Gentlemana, kterého jsem nechala přece jen na chvíli vydechnout a v hlavě si promýšlela nájezd. Poté jsem si pobrala lehce otěže na odpovídající kontakt, poloviční zádrž pro upozornění a sebrání více na pomůcky a za další, aby energie vycházela dobře odzadu. Vysedávala jsem a dělala si takový menší okruh kolem překážek a taky si hlídala, kde kdo je, abych do někoho nevrazila. Poté posunula vnější holeň za podbřišník, opět poloviční zádrž a stisknout holeně, Genty mi nacválal. Tentokrát jsem rozložila váhu do sedla, držela se koleny a s každým nádechem a výdechem směřovala břichem ke kohoutku, více si prošlápla paty. Cválala jsem v pracovním, což je pro mne jistější. Ohnula jsem Gentlemana do oblouku, abych si najížděla na překážku právě v oblouku. HOLENĚMI JSEM SI HO SROVNALA KOLMO NA STŘED, TEMPO JSEM NECHALA NA NĚM. NĚKDY MĚL TENDENCI POSPÍCHAT, ALE PŘEDTÍM UŽ SKÁKAL NĚKOLIK PŘEKÁŽEK, TAKŽE SE UKLIDNIL A CVÁLAL NA PŘEKÁŽKU PŘESNĚ NA STŘED A JÁ SI V HLAVĚ PŘEHRÁVALA, JAK TO UDĚLÁM. ZAFRKAL. PŘENDALA JSEM SI DO JEDNÉ RUKY OTĚŽE, VYBÍDLA JSEM HOLENĚMI GENTYHO KE SKOKU A POSTUPOVALA STEJNĚ JAKO PŘI SKOKU. NÁSLEDOVALA JSEM POHYB GENTLEMANA, KDY SE JÍM NECHALA VYNÉST, DRŽELA JSEM SE PEVNĚ KOLENY A JEDNOU RUKOU JSEM PŘEJELA GENTYMU PO KRKU, DRUHOU RUK, JENŽ BYLA VOLNÁ JSEM SE NATÁHLA PRO VĚTVIČKU NAD MOU HLAVOU. DOTKLA JSEM SE JÍ JEN PRSTEM, PROTOŽE JSEM TROCHU ZTRATILA ROVNOVÁHU A MĚLA TROCHU DIVNÝ POCIT, TUDÍŽ JSEM TO VZDALA A RADĚJI TO CHTĚLA ZKUSIT NA DRUHÝ POKUS. PŘI DOSKOKU, KDY SE DOTKL PŘEDNÍMI ZEMĚ, NAHRBILA JSEM SE, ZAPŘELA SE KOLENY A ZADEK LEHCE DALA DOPŘEDU PŘI JAKÉMSI ZHOUPNUTÍ. VZALA JSEM OTĚŽE DO OBOU RUKOU A VZALA SI HO NA KONTAKT. TAK TOHLE SE NÁM NEPOVEDLO. DOSÁHLA BYCH TAM V POŘÁDKU, KDYBYCH SE NEBÁLA, ŽE SLETÍM NEBO NEMĚLA SPÍŠE TAKOVÝ POCIT, AVŠAK NENECHALA JSEM SE ODRADIT. OHNULA JSEM SI HNĚDÁKA ZNOVA NA STEJNÝ OBLOUK.
,, POZOR JEDU." OHLÁSILA JSEM JEDNÉ JEZDKYNI, JENŽ SE TAM TAKY O NĚCO POKOUŠELA A ZROVNA SE MI PŘIPLETLA DO CESTY. TAK ZNOVA. SNAD TO BUDE LEPŠÍ. OBLOUKEM SI NAJELA OPĚT NA PŘEKÁŽKU, HOLENĚ SI SROVNALI HNĚDÁKA NA STŘED PŘEKÁŽKY A KOLMO, TAK 6 CVALOVÝCH SKOKŮ OD PŘEKÁŽKY PROVEDLA POLOVIČNÍ ZÁDRŽ. ČÍM VÍCE SE BLÍŽILI K PŘEKÁŽCE, TÍM JSEM BYLA ODHODLANĚJŠÍ TU VĚC ZÍSKAT, AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ. I KDYBYCH TU MĚLA BÝT HODNĚ DLOUHO. PŘED PŘEKÁŽKOU SE NA MOU POBÍDKU GENTLEMAN ODPÍCHL OD ZEMĚ A VZNESL SE DO VZDUCHU, NEJDŘÍVE SE NECHALA VYNÉST JEHO POHYBEM, DRŽELA SE HLAVNĚ KOLENY, COŽ BYLO DŮLEŽITÉ. MOŽNÁ PRÁVĚ PROTO JSEM PŘEDTÍM TAK VYHOŘELA, ZVEDLA SE VÍCE VE TŘMENECH A NATÁHLA RUKU NAHORU K VĚTVIČKÁM. JAKMILE SE DOTKLY PRSTY VĚTVIČKY, UCHOPILA JÍ PEVNĚJI DO RUKOU A STRHLA JÍ. V TU CHVÍLI JSEM SI JÍ UCHOPILA JAKO KDYBYCH MĚLA V RUCE BIČÍK, ZACHYTILA SI OTĚŽE A SOUSTŘEDILA SE NA DOSKOK, ABY PROBĚHL V POŘÁDKU. NAHRBILA JSEM SE, ZAPŘELA SE KOLENY A VNITŘNÍ STRANOU STEHEN A POTÉ POSUNULA ZADEK MÍRNĚ DOPŘEDU, POBRALA JSEM SI GENTLEMANA A STOČILA JSEM HO MIMO PŘEKÁŽKY, KDE NEBUDU PŘEKÁŽET.
,, My máme větvičku.", usmála jsem se. Ztuhla jsem si v kříží, nohy dala co nejníže, vytáhla se z pasu nahoru, stiskla horní část stehen a vydržela jsem opatrně otěže, abych Gentlemana zvolnila do klusu. Vysedávala, aby mu odlehčila záda. Nechala jsem ho hezky vydýchat a přitom sledovala, jak si vedou ostatní. V ruce jsem dřímala hrdě jednu větvičku a spokojeně se usmívala. Předtím jsem si všimla, že Kitty měla menší problémy, ale to bylo ještě než jsem začala já skákat. Asii, ale zvládla dobře. Po nějaké době jsem nechala Gentlemana ještě vydechnout v kroku, kdy jsme kroužili tak kolem a sledovali ostatní. Ani jsem si nevšimla, kam zmizela Sophie, ale asi nás už nepotřebovala. Možná si vybrala jinou překážku, což mi bylo jedno. Každopádně .. teď přestávka a poté pokračování.