mellysa+callatos: DEN PŘED HONEM

„Fuu zítra je hon. Dneska dám Callimu volno, vyperu a připravím si v klidu věci a ráno už ho jen odpočatého připravím.“ Shrnula jsem si dnešní ranní rozpis. Oblékla jsem se, natáhla jsem si mikinu a bundu a vydala jsem se do stájí. Hned po snídani jsem Calla pustila ven a rovnou jsem se pustila do praní výbavy. Vzala jsem podsedlovku ze sady Urban a hodila jsme ji do pračky. „Tak a kterou čabraku? Bílou, nebo tmavou? ÁÁÁÁ já nevím! Pomůže mi někdo?“ Zvolala jsem do prázdné šatny. Najednou dovnitř nakoukla Clair a za ní Cassie. „Co je?“ Zeptaly se dvojhlasem. „Nevím, kterou čabraku mám Callovi na zítřek vybrat. Tmavou, nebo bílou?“ Zvedla jsem obě čabraky a holky se zamyslely. „Já bych mu dala tmavou.“ Navrhla Cassie. „Já bych mu dala bílou.“ Řekla zase Clair. „No to jste mi moc nepomohly. Poradím si sama díky.“ Dívky pokrčili rameny a šli pryč. „S bílou by byl jako papoušek, když nemáme bílou podsedlovku. Takže tmavou? Ale to bude zase jak černá vdova. Teda v jeho případu vdovec. Bože proč mám dvě?“ Postěžovala jsem si a podívala jsem se na dvě čabraky. „Fajn dám mu tmavou a k tomu černé chrániče na nohy. Hotovo a tečka!“ Zvolala jsem naštvaně a bílou čabraku jsem hodila do spodního šuplíku ve skříni. Dala jsem provazovou ohlávku stranou a ještě jsem dala prát naši 2v1 bederku. Poté jsem už zapla pračku a nechala jsem to prát. Vzala jsem indurační sedlo a začala jsem ho teplou vodou a houbičkou otírat od prachu. Poté jsem ho vysušila a naleštila. Uložila jsem ho do skříňky, aby se nezašpinilo a dala jsem na něj ještě bílí potah. Následně jsem vzala uzdečku a rozebrala jsem ji. Otřela jsem každou koženou část a poté jsem ji namazala, vyleštila. Vzala jsme udidlo a omyla jsem ho v teplé vodě a vzala jsem ho rejžákem. Krásně se lesklo. Uzdečku jsem dala dohromady a pověsila jsem ji do skříňky, krom otěží, které jsem šla teď umýt. Také jako uzdečku jsem vzala otěže houbičkou a poté je namazala. Stočila jsem otěže a dala jsem je do prázdného šuplíčku ve skříňce. Teď přišli na řadu chrániče nohou a botičky. Nejprve jsem šlachovky z venku na plastové části přejela houbičkou a ze vnitř jsem vytahala slámu a trávu. To samé jsem udělala u strouháčků a také šli do šuplíku. Botičky jsem přejela houbičkou a vysušila a strčila jsem je do šuplíku. Poté se už vyprala podsedlovku, bederka a čabraka, vytáhla jsem to a podsedlovku a čabraku jsem dala na topení. Bederku jsem dala na topení vedlejší a šla jsem omýt třmeny. Omyla jsem je v horké vodě a přejela jsem je rýžákem. Poté jsem je vysušila a dala do skříňky. Rajtky, červené sako, podkolenky jsem měla v šatně připravené a čisté. Vzala jsem si holinky a omyla jsem je houbičkou a namazala. Svou černou přilbu se sametem jsem opatrně vzala též houbičkou a nechala samet uschnout. Bederku po uschnutí jsem dala Tomovi do auta. Pak jsem přilbu, rukavice a holinky odnesla do šatny k ostatním věcem na zítřek a už jsem měla vše připraveno.


DEN HONU

V šest hodin ráno mi zazvonil budík. Clair i já jsme vstali a já jsem začala cvičit. „Jak si to říkala s tím cvikem?“ Zeptala jsem se a ukázala jsem cvik číslo 17 v té blbé knížce. „Lehni si zády na postel.“ Řekla, dovlekla mně k posteli, já jsem si lehla a chtěla jsem spát, ale blondýnka mi to nedovolila. Ruce dej na zem, pevně je polož. Tak. A teď hoď nohy za hlavu.“ „Děláš si srandu? Si něco zlomím!“ Vyjekla jsem. „Ale nezlomíš. Pomůžu ti.“ Řekla, chytila mě za nohy a hodila mi je daleko za hlavu a ruce. Bylo to tak rychlí, že jsem nestihla protestovat. Postavila jsem se na nohy, ruce stále opírající o zem. „No vidíš a je to.“ Zasmála se a já jsem rychle vletěla do koupelny. Tyč už jsem tam měla připravenou. Strčila jsem jí pod kliku a dívka se dovnitř nemohla dostat . Když jsem za 20 minut vylezla, jen smutně řekla. „Pro dobrotu…“ Skočila jsem jí do řeči. „SE do pekla nechodí “ Dívka se zasmála a já jsem se převlékla. Vydala jsem se do stájí.
Vzala jsem si ze skříňky čištění, černé gumičky a vydala jsem se k valáškově boxu. „Dobré ráno Calle. Jdu tě vyčistit. Dnes nás čeká hon.“ Grošáček ze mě vycítil napětí a očekávání. Stoupl si klidně v boxe a nechal se čistit. Stáhla jsem mu stájovku a začala jsem mu kroužit hřbílkem po krku. Pořádně jsem ho vypucovala a vydrhla i ten neviditelný prach . Uklidila jsem hřbílko i kartáče a vyčistila jsem mu kopyta a pustila jsem se do zaplétání. Nechci mu dělat bobánky, snad to nikomu nebude vadit, když bude mít speciální copánky. Chtěla jsem mu zaplést copánky klasické a spojit je gumičkou, aby vždy dva tvořili takové V. A takhle jich bude vedle sebe několik. Rozdělila jsem si to, že to vyjde celkem na 12 copánků. Začala jsem zaplétat. Dala jsem si opravdu záležet. Tu ta tam jsem rozčesala hřívu, která se mi předtím zacuchala, někde jsem utrhla přebytečný kousek hřívy. Postupovala jsem celkem rychle a tak měl za nedlouho valášek 12 krásných copánků. „Ježiš tobě to sluší.“ Podrbala jsem ho v rýze pod čelistí a on zastříhal oušky. Šla jsem k copánkům a vždy jsem uchopila dva, sundala jsem z nich gumičky a jednou jsem je spojila dohromady. Vždy kousek přečníval a byl z rozpuštěné hřívy. Šla jsem na další, když jsem sundala gumičky, copánky se mi rozpletly. „Sakra!“ Řekla jsem naštvaně a znovu jsem copánky spletla dohromady. Poté jsem rychle sundala gumičky a jednou jsem copánky spojila. Uhladila jsem nezapletený konec a šla jsem dál. Postupně jsem spojila copánky do krásných trojúhelníků, nebo co to bylo . Ale bylo to krásné. Nasadila jsem mu čistou deku a vydala jsem se pro jeho snídani. Připravila jsem mu jeho krmivo a poté jsem mu ho přinesla. „Běda ti! Běda ti jestli něco rozpleteš!“ Pohrozila jsem šimlovi a přinesla jsme mu seno a vodu. „Kštici ti zapletu až tě budu sedlat.“ Ještě jsem mu rozčesala ocas, ale bylo mi jasné, že před sedláním mu ho rozčešu znova. Pak už jsem se šla také nasnídat.
Po snídani jsem už byla napnutá jako struna. Doběhla jsem do šatny, vzala jsem si červené sako, rajtky, holinky, rukavice do kapsy a helmu do ruky a vydala jsem se mrknout na valáška. „Medý?“ Ve stáji panoval čilý ruch a já jsem měla co dělat, abych se všem vyhnula. „Merisel!“ Přes ty koně a lidi jsem nějak extra neslyšela. „Marisol!“ Zdálo se mi, že jsem slyšela své jméno. Možná sen, možná ne, stejně jsem se otočila. „Sophie!“ Objala jsem kamarádku. „Ahoj. Promiň, ale nikdo mi tak už neříká. Nevěděla jsem že jde o mě.“ Dívka, která měla na sobě vidět Portoricko-Kubánskou krev se usmála a přikývla. „Přijela si i s Ánrym? Pojedeš Hon?“ „Ano. Ánry je ve skvělé formě. Akorát bych potřebovala, aby před námy jel někdo s klidným koněm, pokud možno hřebcem.“ Zamyslela se dívka s rudými vlasy. „Máme tady klidného hřebce. A účastní se s ním honu moje kamarádka. Můžeme se jí zeptat, jestli by byla ochotna jet před tebou.“ „To by bylo..“ Sophie si nemohla vzpomenout na výraz. „Super.“ Doplnila jsem jí. „Jo super.“ Usmála se. Vydala jsem se k boxu, kde byl Gentleman. Tušila jsem že tam bude a taky že jo. „Cassie, tohle je moje dobrá kamarádka Sophie. Sophie, tohle je Cassie.“ „Ahoj Čelsí.“ Sophie podala Cassie ruku. „Ahoj Sophie. Ale jsem Cassie, né Čelsí .“ „Cass, myslím že Sophie to správně neřekne. Umí sice dobře česky, ale jména jsou pro ni těžký. “ Usmála jsem se. Cassie přikývla. „A ty jsi z ciziny?“ Zeptala se Cass, Sophie. „Ano jsem z Portorika, ale moje máma je Kubánka.“ Osvětlila svůj původ Cassie. „Jo tak.“ Usmála se Cass. „Jo Cassie prosím. Sophie má tady hřebce, Ánryho. Pojede taky hon, ale má to háček. Ánry potřebuje mít před sebou klidného koně a pokud možno taky hřebce. Z nepochopitelných důvodů, když před ním jede hřebec, vůbec nic si nedovolí. Mohla bys jet prosím před Sophií?“ „Jo jasně to není problém.“ „Moc díky Cass.“ Poděkovala jsem Cassie. „Já ti taky moc děkuju Čelsí.“ Musela jsem se zasmát. Cassiino jméno je asi těžký. „Tak jo. Sophí chceš vidět ještě mého koně?“ „Jo jasně ráda.“ Řekla a vydala se za mnou k boxu 25. „Calle!“ Zavolala jsem na valáška, který se cpal senem. „Jé já ti nesundala ohlávku. Ježiš mohlo se něco stát. Ještě že si tak geniální a nic sis neudělal.“ Zasmála jsem se a chytila jsem valacha za koženou ohlávku. „Pojď sem.“ Řekla jsem Sophii. Klidně a pomalu šla ke Callovi a mluvila na něj. „Neboj, neublížím ti.“ Řekla. Natáhla k němu ruku a nechala, aby si ji očichal. Call trošku nedůvěřivě natáhl čumák a očichal si Sophii. Sophie ho pak opatrně pohladila a on se uklidnil. „Pozná dobré lidi že?“ Podrbala jsem ho v rýze pod čelistí. „Je nádherný. Hele musím se jít převléct a připravit Ánryho. Uvidíme se při honu.“ Rozloučila se semnou Sophie a odešla. A já se jí chtěla zeptat na Erika. To je jedno, třeba ho ještě potkám. A nejednou mi došlo, že asi přijede moje máma s tím jejím debilním přítelem. Máma mi nevadila, byla hezká, to po ní jsem zdědila kubánské rysy a opálení, ale její přítel? Byl hnusnej! Měl moravskej přízvuk a vůbec se mi nelíbil. Nechápu, jak se může líbit mámě. Stáhla jsem valáškovi ohlávku a vyšla jsem před stáje. Zahlédla jsem Sophiiny rudé vlasy a zahlédla jsem i jejího bratra, Erika. Došla jsem rychle k nim. „Ahoj Eriku.“ „Ahoj.“ Usmál se a podíval se na mě těma svýma krásnýma, hnědýma očima. „Jsem ti zapomněla říct že Erik přijel. Ale teď už fakt musím za Ánrym. Mějte se.“ Dívka se zasmála a já jsem sledovala její rudé vlasy ještě dál v davu. „Jak se máš?“ Zeptal se. „Dobře, moc dobře. A co ty? Vzal si s sebou Apollóna? Už je v pořádku?“ „Jo vzal. Apollo už je v pořádku. Nakonec to bylo jen od kopance, nohu měl nateklou asi před dvěma měsíci a už je to v pořádku.“ Usmál se. Ten jeho boží úsměv, z toho se jednou rozplynu . „Strašně jsem se na tebe těšil.“ Najednou se mi podíval přímo do očí a já jsem cítila, jako kdybych měla přibité nohy do země. Kolena se mi skoro podlomila, když jeho rty spočinuli na těch mých. Nevěděla jsem, co dělat. Překvapeně stiskla rukou jeho rameno a po pár vteřinách váhání jsem zavřela oči… Obávala jsem se, že omdlím, neboť se mi točila hlava a bušilo srdce. Asi bych i omdlela, kdyby jeho ruce nebyly okolo mého pasu. Z této chvíle, kdy má mysl utíkala od reality, nás vytrhl Claiřin hlas. „Čau lidi.“ Trochu naštvaně jsem se na Clair otočila. Ta se nadechla, říct něco asi hodně zajímavého, pak ale řekla něco úplně jiného. „Já-já. Sejdeme se ve stáji.“ Zadívala jsem se na Erika a snažila se potlačit zklamání ve tváři. Přesto jsem se na něj usmála a svírala dál jeho ramena a čekala. „Půjdu už připravit Apollona.“ řekl najednou. Srdce jsem v tu chvíli měla v žaludku a dívala se do jeho očí, až se znova ke mne sklonil a obdařil mě dalším polibkem a nohy mě opět začali zrazovat. Poté se odtrhl, usmál se svým neodolatelným úsměvem a odešel. Zatím co já stála a všechno jsem si to srovnávala v hlavě. Až Clařino volání mě probralo. „Mell?“ „No?“ Zeptala jsem se úplně nevinně. Otočila jsem se a šla jsem do stájí. „Řekneš mi to cestou.“ Řekla jsem a podívala jsem se na dívku. „Ani si mě nepředstavila.“ Zasmála se Clair. „Nepřišla si se seznamovat v zrovna tu nejvhodnější chvíli.“ Usmála jsem a mířila jsem do sedlovny. „No jo, promiň. A ty s nim chodíš?“ Blondýnka se nepřestávala usmívat. „Ne. Jsme kamarádi.“ „Jo jasně kamarádi to jsem viděla “ Neubránila jsem se úsměvu. Otevřela jsem skříňku, stáhla jsem z enduračního sedla potah, přidělala jsem k němu třmeny, k uzdečce jsem připla otěže, a martingal. Na vozík jsem položila sedlo, dala jsme tam uzdečku, chrániče, provazovku a vodítko. „Clair. Zapomněla si na botičky.“ Poznamenala jsem, když jsem viděla Claiřin vozík. „No jo vidíš.“ Zvolala a já jsem se vydala k uvazišti, kde jsem nechala stojan a šla jsem pro valacha. „Tak pojď, kamaráde, jdem na uvaziště, ať nejsi v tom svinčíku.“ Přicvakla jsem k ohlávce vodítko a zavedla jsem ho na uvaziště. Přivázala jsem ho a překontrolovala jsem copánky. V pořádku. Zapletla jsem mu rychle kštici a pak jsem přešla k ocasu. Rozčesala jsem mu ho a vytahala z něj veškerou slámu. Nechala jsem ho nezapletený a přistoupila k čištění. Vzala jsem hřbílko a začala mu kroužit na krku. Byl ale čistý, jen nohy měl trochu špinavé. Po gumovém hřbílku jsem mu vzala rejžákem nohy a pak mu vše uhladila měkkým kartáčem. Vypadal moc pěkně. Vzala jsem si kopyťák a vyčistila jsem kopyta, aby neměl někde něco, co by mu mohlo při jízdě vadit. Dala jsem mu na hřbet gelovku, tmavomodrou, vypranou podsedlovku z naší Urban sady a sedlo jsem mu srovnala. Přistoupila jsem k jeho hlavě, sundala jsem mu ohlávku a nasadila uzdečku. „Ham.“ Šeptla jsem a nabídla jsem mu udidlo. Zapnula jsem podhrdelník a nánosník a poprsák. Provlékla jsem podbřišník martingalem a podbřišník zapnula. „Stíháme v pohodě.“ Konstatovala jsem, při pohledu na hodinky. Vzala jsem si do ruky šlachovku a nasadila jsem mu ji na levou nohu. Zapnula jsem suchý zip, ale tak, aby ho to nikde netlačilo, ale ani tak aby mu nesklouzla. „Fuu. To zvládneme, že jo?“ Zeptala jsem se valáška. Měla jsem v hlase strach a nervozitu. Callatosek zafrkal a olíznul mě. „Ty si hodný viď.“ Pohladila jsem ho a nasadila jsem mu šlachovku na pravou nožku. Poté jsem mu dala strouháčky a vzala jsem si do rukou botičku. „Tak nohu.“ Poklepala jsem na přední levou, a když ji povolil a zvedl, nasadila jsem mu ji. Ochotně zvedal všechny nožky a já jsem mohla tak v klidu kontrolovat, zda někde není něco špatně zapnuté. U mě se najednou objevila máma, brácha a bohužel i její přítel. Naštvaně jsem se ošila, ale snažila jsem se usmívat. „Ahoj. Bála jsem se, že to nestihnete. Za půl hodiny máme sraz na nádvoří.“ „Nervózní ségra?“ Zeptal se brácha. Od tý doby co má přítelkyni je na mě moc hodný. To jsem byla moc ráda. „Ty jo ani si neumíš představit jak. Ale kdybych neměla koně takový kliďase, je to asi horší.“ Narazila jsem si na hlavu přilbu a pohladila jsem Calla. „Tak hodně štěstí Mell.“ Popřála mi mamka a brácha. Mámy přítel neřekl ani slovo a já jsem se vydala na nádvoří.
Dotáhla jsem valáškovi sedlo, stáhla jsem třmeny a vyhoupla jsem se nahoru. Najednou se mi seběhlo vše, co se stalo za poslední hodinu. Všechno ale teď muselo jít stranou. Erik, Sophie, máma, brácha, otčím, všechno pryč. Podrbala jsem Calla na krku a stiskla jsem ho holeněmi. Dojeli jsme k ostatním. Zařadila jsem se mezi Sophii a Clair a vyslechla jsem si famfáru v podání myslivců. Hleděla jsem na Kitty a Bloodye, které byli po boku myslivců. Lisa mi podala stužku, kterou jsem si připla na podsedlovku a přitom jsem sledovala, kdo všichni se rozhodli, že se honu zúčastní. Famfáry dohrály a Niora se ujala slova. „Je mi ctí vás všechny přivítat na letošním, již pátém ročníku Honu na lišku. Letošní ročník bude trochu jiný – roli Mastera nahradí studentka naší jezdecké akademie, Bloodye. Pozice lišky se pak ujala rovněž naše studentka, Kitty. A jak už začíná být tradicí, jak Vrchního lovčího uvítáme na našem honu zahraničního hosta, Olivera Paertsona.“ Niora ukázala na Olivera, Blood a Kitty, pak znova zazněla famfára a začal proslov:

Já - Hubert - všech jezdců pán, sem k vám jsem byl zavolán.
Jezdecká sezóna slavnostně končí, každý oddíl mnou se s ní loučí.
A dnes tedy, v slavnostní chvíli, do řady jste se postavili.
Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění na lovce.
Lišku, jen těšte se, za chvíli honit budete po lese,
mastera v čele - tak zlomte vaz, nesmí předběhnout nikdo z vás.
Kdo z koně dolů chtěl by jít, musí se mastera dovolit.
A kdo z koně spadne - jémine! U soudu trest ho nemine.
Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez.
Ať z vás nejsou ti blázni prokletí, co nemají ohledy k zvířeti.
Za neposlušnost, jezdci zdejší, zde bývá vždy trest nejpřísnější!
Žádné přestupky se nedají vracet, nakonec u soudu je budete splácet.
Teď však již konec povídání, Liško, vyraz! - a vy za ní!

Po skončení proslovu, začaly famfáry znovu hrát a Kitty obrátila Asii a vydala se s ní směr zadní brána. Počkala jsem, až se Sophie s Ánrym zařadí za Cassie a poté jsem ho jemně stiskla holeněmi a vyrazila jsem za nimi. Uvolnila jsem se v kříži a snažila jsem se myslet jen na to, že je to jenom vyjížďka a né nic důležitého. Trochu to pomohlo a tak jsem uvolnila i ruce a neškubala jsem valáškovi v tlamě. Zkrátila jsem si otěže na střední dýlku, aby mohl můj fešák vytáhnout krk, ale abych ho měla na kontaktu. Šel hezky v klidu a s rozestupem od Ánryho před námy, takže mi to taky trošku pomohlo se zklidnit. Když jsme vjeli k louce, začal se lot vepředu stáčet do vyšlapané cesty, takže jsem přenesla váhu a přitiskla holeň a stočila valáška za nima. Obdivovala jsem Kitty. Já bych asi nedokázala vést tolik lidí a dělat jim lovnou zvěř . Znala jsem svého miláčka dobře, takže jsem věděla, že se pokusí o utrhnutí stébel trávy. Zabrnkala jsme prsty na otěže, aby mu bylo jasné, že mu to nepovolím. O nic se tedy nepokusil. Osoby předemnou, začínaly naklusávat. Počkala jsem si, až bude Ánry se Sophií dál od nás, poté jsem jemně stiskla holeně, počkala jsem si tři kroky a začala jsem vysedat. Přizpůsobila jsem vysedáni rovnému terénu, takže jsem vysedala pomaleji a více dopředu, než-li nahoru. Povolila jsem se v loktech a více jsem prošlápla paty. Callatos si uvolnil hlavu a dal si ji dolů, avšak, neukousl si trávy. Před očima se mi mihl les. Přemýšlela jsem, zda nás Kitty povede lesem, či po louce. Pohlédla na Calliho hlavu, abych měla jistotu, že nežere a pohladila jsem ho po krku. Culíčky měl stále pěkně upravené a na obou stranách krku, spojené do véček. Lot jezdců předemnou projel menší zatáčkou a vjížděl na malý kopeček. V zatáčce jsem jednu dobu navíc zůstala v sedle a znovu jsem začala vysedat. Na kopečku jsem se jemně předklonila a přešla jsem to stehenního sedu. Přeci jen, pro valáška to bylo takhle do kopce pohodlnější. Na kopečku jsme se napojili na nějakou širší cestičku, která vedla na kraji lesa. Začala jsem zase vysedat, stejně jako předtím, pomaleji. Duše mě donutila ohlédnout se. Za mnou jela Clair s Pomněnkou. Dívka se na mne usmála a já jsem jí úsměv oplatila. Podívala jsem se zpět dopředu a na valáška. Pokojně klusal a nesnažil se Ánrymu před námy lézt na zadek . Cestička před námy se mi zdála, že se zužuje. Pohlédla jsem na stromky, které se na podzim barvily do žluta a do hněda. Všimla jsem si, že se začíná přecházet do kroku. Pohlédla jsem na Sophii s Ánrym před námy a když přešli do kroku, mohla jsem i já. Zmáčkla jsem kolena a Calla jsem upozornila slovy. „Kroook.“ Zahlédla jsem, jak se jeho ouška otočily ke mně a poté následoval přechod do kroku. Usadila jsem se do sedla a uvolnila jsem se v kříži, abych šla s pohybem. Zabrnkala jsem prsty na otěž, ruce oddálila od sebe a poté vrátila k sobě, a když si Callatos přežvýkl udidlo, zkrátila jsem si otěže. Trochu jsem posunula třmen více na špičku, čímž jsem mohla lépe prošlápnout patu. Cesta před námy se zúžila, ale už jsem viděla na jejím konci louku. „Snad nebude halali tam.“ Pomyslela jsem si při pohledu na louku. Stáčela se okolo lesa doleva a do kopce. Před námy se začínalo naklusávat, stiskla jsem Calla holeněmi a na třetí krok jsem začala vysedat. Nyní už rychleji a trochu více nad sedlo. „Nacváláme!“ Uslyšela jsem zepředu Kittyin hlas. Posunula jsem pravou nohu dozadu a pobídla jsem. „Á hop!“ Callatos ochotně nacválal a hned se snažil dostihnou koně před sebou. Zůstala jsem tedy v pracovním sedu a pomocí poloviční zádrže, jsem valáška donutila nehnat za ostatními. Teď jsem se mohla přehoupnout do stehenního sedu a odlehčit mu záda. Byla jsem ráda, že jsme s Clair absolvovali týden přátelství a Call se tak naučil, že bez mé pobídky cválat nemá, abi kdyby cválali úplně všichni a on ještě krokoval. Projeli jsme zatáčkou a já jsem zahlédla Kitty, jak svojí kobylku stáčí k balíkům slámy. Přitiskla jsem mu holeň k boku a prošlápla druhý třmen. Navedla jsem ho k těm balíkům a poté se ze předu ozvalo. „Klušeme!“ Zasedla jsem, zmáčkla kolena a pomocí zádrže jsem Calla nechala přejít do klusu. Okolo balíků jsme provedli velký oblouk a já jsem z kopečka dolů, zahlédla cosi co vypadalo jako skoky. Jeli jsme z kopce, takže jsem své těžiště přesunula trošku dozadu a i rychlost valáškova klusu jsem přizpůsobila terénu. Doklusali jsme k dubu, který okolo sebe nechal spoustu listí, které pod koňskými kopyty šumělo a vydávalo zajímavé zvuky. Před námy se začala zjevovat první překážka, rozhodla jsem tedy Calla nechat nacválat. „Hop!“ Zvolala jsem při pobídce. Rozcválal se a já jsem se snažila, abychom se nenalepili na Sophii a Cassie před námy, které budou očividně překonávat skok bok po boku. Zahlédla jsem Olivera, Kitty a Bloodye, kteří již skok překonali a mířili stále dál. Po své levé ruce jsem zahlédla Clair. Skok vypadal asi na 50 cenťáčků, takže se u toho Calli ani moc nezapotí . Před skokem jen zvednul nožky, já jsem ruce posunula dopředu, aby mohl natáhnout krk a tělem jsem šla s pohybem. Při doskoku jsem zůstala ve stehenním sedu, jen jsem vrátila ruce, trochu více dozadu ke mně. Při cvalu ke druhému skoky, začal Call trošku více táhnout, zasedla jsem tedy do pracovního, použila jsem poloviční zádrž a když zvolnil, vrátila jsem se do stehenního. Před skokem jsem mu nechala přiložené holeně a před skokem jsem ho pobídla. Pro něj to byla hračka, jen jemně zvedl nožky a přehoupl se přes překážku. Já jsem při jeho skoku mu dala ruce dopředu, aby mohl krk natáhnout a nevadila mu v hubě. Tentokrát mi při doskočení nezrychlil, ale šel hezky tempem, které jsem mu před skokem určila. Ladně se přenesl i přes poslední skok a já jsem se podívala, kam Kitty míří. Napravo od nás byly povozy a i tam nejspíše Kitt s Asií mířila. Pravou holení jsem ho vytlačila do oblouku, projeli jsme okolo povozů a mířili nahoru na kopec. Pohledem jsem se mrkla, kde je Bloodye, nerada bych ji totiž předjela. Byla kousek před námy. Použila jsem tedy poloviční zádrž a Callovi cvalové skoky jsem zkrátila. Ten si poté provedl přeskok na druhou nožku a já jsem zahlédla údolí a také kousek myslím že to je Rodovie. Určitě ano, ale jen část. Vyjeli jsme kopec a zase se napojili na kraj lesa. „Užší skoky!“ Zvolala Kitty zepředu. Bezva další skoky. Pomyslela jsem si v hlavě. „Tak to si ještě zpomalíme Calle.“ Oznámila jsem grošáčkovi, přešla jsem do pracovního sedu, použila poloviční zádrž a ještě jsem zpomalila Callovo tempo. Teď to bylo tak akorát ideální. Když Cassie se Sophií doskočili, prohlédla jsem si pořádně překážku. Kamenitá zídka uprostřed s něčím cosi co vypadalo jako branka. Rozhodla jsem se ho už nikam netlačit a skočit to ve středu zídky. Když jsem ucítila, že zvedá přední nožky, posunula jsem ruce dopředu a tělem jsem kopírovala jeho pohyb. Mohutně se odrazil a tak jsme měli trošku větší rezervu nad asi 70 centimetrovou zídkou. Po doskoku jsem zase ruce vrátila a spatřila jsem, že se začíná přecházet do kroku. Odcválali jsme kousek od překážky a poté jsem zasedla, zmáčkla kolena provedla zádrž. „A kroook.“ Callatos přešel do kroku, já jsem zabrnkala na otěže, ruce dala od sebe a Call si vytáhnul hlavu dolů. „Hodný jsi.“ Pochválila jsem ho a poplácala po krku. Trošku jsem zamlaskala, aby se Call neloudal a pohlédla na širokou louku před námy. Všimla jsem si, že Kitty něco ukazuje na Olivera. Snad tady nebude HALALI! To bych měla to dělat . Napravo od nás bylo Rodovie s řekou, která se táhla někam do lesů. Bylo to tu opravdu krásné. Zahlédla jsem, že Ánry před námy si poskočil, ale Sophie to useděla a nechala Ánryho kráčet krokem dál. Po chvíli se po naší levé ruce, objevila stezka, vedoucí do lesa a já jsem zaslechla vodu. I Callatosek ji očividně zaslechl a začal stříhat ouškama. Kitty zastavila Asii, aby se mohla napít, takže jsem chvilku počkala a využila příležitosti a nechala jsem Calla také napít. „A krok.“ Zvolala jsem a stiskla jsem jemně holeně. Call se vydal ven z vody a za ní jsem si pobrala otěže. Za brodem jsme naklusali. Přitiskla jsem holeně valachovi k bokům, počkala 3 kroky a poté začala vysedat. Více do předklonu, terén se totiž začal měnit do kopečka. „No, no. Houu klid.“ Šeptla jsem na Calliho, který se pokusil o zrychlení a chtěl dohonit Ánryho. Poslechl a zkrátil tempo. „Tak jsi hodný.“ Pochválila jsem ho a soustředila jsem se na cestu. Kopeček lesem netrval dlouho a tak jsme se ocitli zas na nějaké louce. Podívala jsem se na Kitty, která právě vyjížděla svah a byla skoro nad námy. Přešla jsem do stehenního sedu, podpořila jsem Calla v ohybu holení, zamlaskala jsem se on zabral zadníma nohama a rychlými kroky byl na kopci. Louka se najednou začala zužovat, ohraničil nás z obou stran les a my vjížděli do jakéhosi tunelu, nebo trychtýře, kde jsem zahlédla skok z pneumatik. Vypadalo to zajmavě. Pobídla jsem Calla do cvalu na druhou nohu a zůstala jsem ve stehenním sedu. Co když do těch pneumatik kopneme? Nezřítí se? Pak jsem ale zahlédla že jsou postavené a vyztužené aby nespadly. Nechala jsem valáška, aby přizpůsobil cvalové skoky, jak potřeboval, ale aby zase na skok moc netáhl a začala jsem počítat, jestli nám to vyjde. „Raz, dva tři a …. Hop!“ Pobídla jsem valáška před skokem a více jsem se předklonila. Když jsem ucítila Callův odraz, posunula jsem ruce dopředu a tělem jsem kopírovala jeho pohyby při skoku. Po doskoku jsem se přesunula do pracovního cvalu, použila jsem poloviční zádrž, potřebovala jsem ho dostat pod kontrolu a zpomalit jeho cval. Louka před námy se zas začala rozšiřovat. Zahlédla jsem něco co vypadalo jako barely, ale Kitty teď jela jakýsi oblouk aby si udělala nájezd na ty barely. Cválali jsme na levou nohu, bylo třeba ji přehodit. Zasedla jsem, provedla zádrž a přešli jsem do klusu. Z něho jsem Calla pobídla do cvalu na druhou nohu. „Pašák.“ Pochválila jsem ho za rychlé přechody a pak jsem ho začala stáčet do oblouku. Prošlápla jsem pravý třmen a stočila ho na oblouk, který nám trošku ujel, takže jsme jeli trošku křivě, ale to se mohlo ještě změnit. Provedli jsme další mírný oblouk, kde si valášek přeskočil sám a tentokrát nám to neujelo a jeli jsem na střed překážky. Zahlédla jsem Lisu s Impulsem, jak vede nováčky stranou. Pohlédla jsem za skok, před ním jsem Calla pobídla, více jsem se hodila do předklonu a snažila jsem se vyvážit, abych se nepřevážila. Široký skok Call překonal, avšak při doskoku si vyhodil a já jsem se naklonila nebezpečně moc doprava. Sakra jestli se nevrátím zpátky bude problém. Najednou se Callatos stočil prudce doleva za ostatními, což mě hodilo zpátky nad sedlo. Rychle jsem se chytila copánků a srovnala jsem se. Oddechla jsem si a pohlédla dopředu před nás. Vjeli jsme na stezku, kde jsem zasedla, pohrála si s otěžemi, zmáčkla kolena a přešli jsme do klusu. Začala jsem v klidu vysedat a ještě jednou jsem si oddechla, že jsem ten skok vůbec přežila . Vedle nás se objevili povozy. Zahlédla jsem Kittyinu sestru a ještě pár lidí. Rychle jsme doklusali na louku, kde jsem zahlédla překážky. „Jo větvičky!“ Řekla jsem si a úplně jsem zapomněla zpomalit do kroku. „O. Kroook.“ Zvolala jsem, když se před námy objevila Ánry . Zasedla jsem a Callatosek zpomalil. Podívala jsem se na pět skoků. Na asi dva jsem fakt nechtěla a tak jsem se vydala k dvojsklu, stejně jako Kitty a Marigold. Povzdechla jsem si, když Kitty ukořistila větvičku. KDYŽ BYL SKOK VOLNÝ, POBÍDLA JSEM CALLA DO CVALU. OTĚŽE JSEM SI DALA DO PRAVÉ RUKY, ABYCH DRUHOU RUKOU MOHLA VZÍT VĚTVIČKU. PLÁNOVALA JSEM SI VZÍT TU NA PRVNÍM SKOKU, COŽ BYL KOLMÁK. NO A KDYBY TO NEVYŠLO, JE TU I DRUHÝ SKOK ŽE . UDĚLALA JSEM SI KRUH, ABYCHOM MĚLI NĚJAKÝ NÁJEZD A NAVEDLA JSEM VALÁŠKA NA SKOK. „JEDEN, DVA TŘI!“ PŘITISKLA JSEM MU HOLENĚ K BOKŮM, PŘEHOUPLA JSEM SE DOPŘEDU, POSTAVILA JSEM SE DO TŘMENŮ, NATÁHLA RUKU JAK NEJVÍCE TO ŠLO, UCÍTILA JSEM NĚCO V RUCE A VALÁŠEK DOPADÁ KOPYTY NA ZEM. RUKU JSEM STÁLE DRŽELA VE VZDUCHU A ZE ŠPATNÉ ROVNOVÁHY JSEM MU PRAŠILA TĚLEM DO KRKU. TO HO TROCHU VYHODILO Z RYTMU A DRUHÝ SKOK, COŽ BYL OXER SKOČIL TAK, ŽE DO NĚJ KOPNUL A PŘI DOSKOKU SI VYHODIL. STÁLE JSEM ALE BYLA NAHOŘE A DRŽELA V RUCE VĚTVIČKU. CHYTILA JSEM OTĚŽE DO OBOU RUK, ZASEDLA JSEM A ZVOLALA JSEM NA NĚJ ŽE ZPOMALÍME. PŘEŠEL DO KLUSU A PAK DO KROKU. VĚTVIČKU OPŘENOU O JEHO KRK JSEM DRŽELA V RUCE A DOJELA JSEM S NÍM DÁL OD SKOKŮ. „Houu klid.“ Promluvila jsem na valáška. Byl trochu roztěkaný. „Jen klid. Si skvělý. Skočil si obojí.“ Poplácala jsem ho po krku a navedla jsem ho opodál, abych ho mohla vyklusat a vykrokovat před pauzou. Pobídla jsem ho do klusu, větvičku jsem si strčila do rukávu u mikiny , levou nohu jsem posunula dozadu, pravou jsem ho ohýbala na podbřišníku. Pomalu a v klidu jsem vysedala, nijak už jsme ho nehnala. Nechala jsem ho dvě kola v klusu na obě ruce, následně jsem zasedla, zmáčkla kolena a zbrzdila ho do kroku. Povolila jsem mu otěž a nechala jsem ho, aby si dal hlavu dolů. Vykrokovala jsem ho nejprve na kruhu, poté jen tak a když už jsem si byla jistá, že je v pořádku i po tom skoku, jsem seskočila, povolila jsem sedlo na první dírku, sundala jsem mu uzdečku a nechala jsem ho jen na ohlávce. Došla jsem s ním k autu, vzala jsem si bederku, nasadila jsem mu ji, odevzdala jsem větvičku a pak jsem Callatoska uvázala na provizorním uvazišti.
PAUZA…