ell*: KURZ CC 5. DEN
Na nádvoří už bylo pěkně živo. Provedla jsem hřebce opatrně kolem stojící Bouře. Zaparkovala jsem úplně na kraji skupiny vedle Meteora. V klidu jsem se připravila, protáhla Dárkovi všechny čtyři nožky a dotáhla sedlo. Spustila jsem třmeny a vyhoupla se pomalu do nebeských výšin. "Uf Darie." Prohodila jsem ke koni. "Na tu tvoji výšku si nikdy nezvyknu snad!" a přitom mám nohy pořádně dlouhé. Darius byl opě trochu netrpělivý. Vykročil. Ztuhlajsem v sedle a sevřela otěže v pěstech. Musí počkat, než se připravím. Urovnala jsem se v sedle, během kurzu jsem si už přivykla na krátké třmeny. To zase bude pocit, až si sednu do drezurního sedla! Aby se Darius zbytečně nenervoval, jemně jsem ho pobídla do kroku a vedla v bezpečnén vzdálenosti kolem skupiny koní. Během krokování si dávám pozor, abych ho měla jen na lehoučkém kontaktu, tah v hubě ho teď akorát požene dobředu. Konečně se všichni vypravili, Tom na Gentlemanovi se chystal pobídnout koně do kroku a směrovat ven z Floresty. Dovedla jsem Daria do špice, aby se nenervoval uprostřed davu, naštětsí Izzy s Meteorem se objevila u mě, takže cesta bude o to klidnější. Gentleman byl mírný a Daria si nevšímal. V blízkosti Parise bývá jízda daleko náročnější. Tom nás vedl po lesní cestě, která denním používáním už nesla hlubší otisky kopyt. Dárek se trochu zklidnil, pohyb a přední pozice mu čistili hlavu. Jemně jsem si pohrála a přistavila ho nejprve k levé a potom pravé ruce, přežvýkl udidlo: "moc hodný." Ve stejnou chvíli ho za odměnu pohladím po krku a dopřeju delší otěž, aby s mohl protáhnout krk dopředu a dolů a snížit týl pod úroveň kohoutku. Protáhne si tak dlouhý zádový sval, na kterém spočívala má váha. "Připravte se na klus." Zavelel Tom zepředu. Po centmetrech jsem si posbírala lehce otěže, při tom jse lehce prosadila holeně, hřebec se malinko vzpřímil a lehce zakulatil krk, pohyb při tom stále vycházel od zadu a podšlapoval si hluboce pod tělo. Lehce jsem stiskla holeně a vytvořila prostor pro pohyb vpřed. Darius nasadil pružný klus. Vysedávám v rytmu kroků a brzy ho musím lehce brzdit, jelikož jeho soutěživý duch chce převzít kontrolu nad situací. Zpomalím vysedávání a jemně vydržím otěže v prstech. Pochopí a i když lehce neochotně, zmírní tempo a já mu za odměnu nabídnu delší otěž a Dárek si krásně protáhne krk. "To je ono." Znovu ho pohladím po krku. Vždy se snažím, aby naše jízda byla vyloženě komunikace a spolupráce na vysoké úrovni. Hodně na tom pracuji, Ještě více, než na perfektních figurách. To všechno příjde, komunikace je základ a trvá, než se dokonale zvládne. Obzvlášť s Dariem - staví mi do cesty nejednu překážku, se kterou si musím vhodně poradit a upevnit ho tak v přesvědčení, že já jsem tu ta, kdo to celé vede, ale jsem spravedlivá a může mi důvěřovat.
Přesedla jsem na druhou nohu a aby si lépe uvolnil krk, mírně ho přisavila dovnitř cesty a potom ven. To už jsme ale byli jen kousek od závodiště a v obvyklém místě nás Tom požádal o krok. V hlavě jsem vytvořila přímo hmotnou myšlenku, zasedla, ztuhla v kříži, stiskla kolena, stehna a s výdechem otěže v prstech. Dárek poslušně přešel do kroku, za co si ihned vysoužil povolení otěží a pochvalu. "Tak nezastavujte s koňmi, ať nezačnou chládnout, každý si najde prostor a dobře opracujte. Nezapomeňte rychlejší chody prokládat krokem a na závěr zařadit delší cvalový úsek na obě ruce k otevření plic a dokonalému prokrvení svalů." Volal na nás Tom během kroku a já hned po jeho slovech vyvedla Daria doprava od ostatních na stejné místo jako včera. Cítila jsem, ja trochu napnul svaly, když jsme opustili skupinu koní a každý se se svým svěřencem rozprchl na jinou stranu. Aby neměl čas vymýšlet hloposti, hned jsem si o kousek zkrátila otěže, abych měla lepší kontakt, ale zároveň si stále mohl snížit hlavu. Rozvrhla jsem si velký kruh na levou ruku. Mírně jsem zatížila levou sedací kost, natočila levé rameno mírně dozadu a levou - vnitřní holení pobídla v okamžiku, kdy se vnitřní zadní noha koně zvedala, tím jsem docílila jejího lepšího podsazení. Pravou otěží jsem zarámovala pravou plec koně a pravou holeň mírně za podbřišník, aby ohlídala pohyb zádě. Vnitřní otěž lehce otevřená dovnitř. Díky jemnému vedení a aktivnímu pohybu od zádě, Darius sám vyhledával klidné přilnutí. "Moc hodný." Pochválila jsem ho, změnila váhu působící do sedla, polohu ramen, holení a rukou a přestavila ho na velký kruh k druhé ruce. Po úvodní práci v kroku jsem si o kousek přibrala otěže. Stiskla holeně a poslala hřebce do klusu, při vyklusání jsem mírně nabídla vnitřní otěž, aby měl kam vyklusat. Díky popobízení do napnuté vnější př vyklusání krásně vyklenul krk a šel pěkně od zadu. "To je ono." Jakmile nespěchal a usadil se ve stálém tempu, mírně jsem mu nabídla otěž, hnědáček ihned využil prostoru a snížil si krk a protáhl ho hlavu dopředu a dolů. "Moc hodný" Pohladím ho vnitřní rukou po krku a soustředím se na to, abych ho při vysedávání zvedala nahoru a do kopce, aby nezatěžoval příliš předek, k čemuž práce v natažení koně samovolně vede. Měnila jsem ruce a zařazovala kruhy a vlnovky, aby se začal ohýbat. Jakmile jsem cítila, že pohyb hrudních končetin je v ramenou koně daleko uvolněnější a kroky delší a stejně tak pohyb pánevních, hřbet pružný, byl Darius připravený na zátěž. Před cvalem jsem mu ale chtěla dopřát chvilku kroku. V mysli jsem zhomtnila myšlenku přechodu, zasedla, ztuhla v kříži, stiskla kolena, stehna a s výdechem jemně vydržela otěže v rukou. Dárek poslušně přešel do kroku a díky přiloženým holením si při přechodu podšlápl hluboko pod tělo a zůstal v naprosté rovnováze. "Moc hodný." Znovu pochvala a pohlazení, dleší otěž na chvilku a odpočinek, stále ale v aktivním kroku. Dopřála jsem mu velký - velký kruh na obě ruce a po centimetrech si začala sbírat otěže, zaangažovala jsem holeně a dosáhla tak odpovědi od zádi a lehkému vzpřimování koně. Otěže jsem si nechala středně dlouhé. Soustředím se na přechod do klusu, přiložené holeně mírně zapůsobí proti lesklým bokům koně, téměř neviditelně odlehčím sed a vytvořím otěžemi prostor pro vyklusání. Darius ihned nasadí pěkný aktivní chod. Vedla jsem ho nejprve už v lepším sestavení po kruhu na obě ruce a provedla ještě dva tři přechody krok klus. Zlepšilo se podsazení a jeho celková koncentrace po krokové pauze. Nejprve jsem chtěla cválat doprava. Mírně jsem našlápla do levého třmenu, vydržela levou otěž, levou holeň jsem přitiskla za podbřišníkem, pravou těsně na něm a rozvinula pohyb v plné nacválání do nabídnuté pravé otěže. Po druhém cvalovém skoku se Dárek v pohybu usadil a já se lehce zvedla do stehenního sedu. Trošku jsem si ho přidržela na vnější otěži, ale postupně nabídla několik centimetrů a Darius si protáhl krk a záda. Dívala jsem se před sebe, patu prošláplou, lokty u těla, tělo pěkně ve vlastní rovnováze bez potřeby opory. Jakmile se ve cvalu protáhl, zasedla jsem, ztuhla v kříži, stiskla kolena, stehna a ruce přestaly dýchat s koněm. Dárek přešel do klusu, ihned jsem začala vysedávat a vedla ho na měnší kruh, aby nespěchla. Změnila jsem ruku a nechala ho vycválat doleva. Opět jen co se v tempu usadil, odehčila jsemmu hřbet a nechala protáhnout. Po stejných odcválaných metrech jsem hnědáčka převedla do lehkéhu klusu, proklusala jsem dvakrát velkou osmičku, aby nespěchal a ve chvíli, kdy na mě pěkně reagoval jsem ho převedla do kroku a nechala odpočinout. Zafrkal, ale po chvilce byl znovu připravený k akci. Dokončila jsme pauzu a pomalu si začala sbírat otěže, teď už opravdu chci pěkné a korektní sestavení. Pomohla jsem si holeněmi a přesměrovala jsem energii vycházeící ze zádi koně přes sed a napnutou vnější otěž do nabídnuté vnitřní, čímž se hřebec podsadil, zakulatil krk a záda, hlavu nesl uvolněně s uvolněným týlem a přežvykoval. "Moc hodný." Ihned přišla pochvala. Ruce jsem měla úplně klidné, abych nerušila jemné přilnutí. "To je ono." V obratu jsem více prosadila vnitřní holeň ve chvíli, kdy se zvedala vnitřní zadní noha koně a tím zlepšila podsazení av zápetí dala pobídku do klusu. Prošla jsem si přechody krok klus na obě ruce a už mi zbývala jen poslední cvalová fáze. Zhlehka hnědáčka pobídnu do cvalu, odlehčila jsme mu hřbet a už si užívám ten pocit síly pod sebou. Vedla jsem ho teď po oprvadu velkém oblouku v lehce svižnějším pracovním tempu. Cítila jsem, jak pravidelně oddechuje, svaly se natahovaly a smršťovaly v rytmu cvalových skoků a poctivě pracovaly přesně podle mých představ. Dokončila jsem práci na jednu ruku, změnila směr a to stejné na druhou, aby se rovnoměrně zatěžoval. Dnes jsem si s opracováním dala načas, ale výsledkem byl krásně uvolněný, klidný kůň na pomůckách připravený k akci. Převedla jsem ho do kroku a vedla za Tomem, který si vzal slovo: "Na úvod pojedeme k překážce číslo 8, je to kombinace čtyř skoků s vodou. Koně s překážkou seznámíte, nejprve zkusíte postupně jen skočit do vody a zase ven, poté si přejdete celou kombinaci. Více vám vysvětlím u ní." Řekl nám prozatím a my pobídli koně za ním. Zamyšleně jsem si skok prohlédla. U první dřevěné možnost volby nižší vlevo nebo vyšší vpravo, poté jeden cvalový a seskok do vody, kde se ale kůň musí vést pěkně doprava po pomyslné linii protínající skoky uprostřeď, pokud skočím menší skok vlevo, bude obrat mírnější, pokud s vyberu těžší variantu, musí být obrat prudší. Pak příjde obvykle problematické místo, protože se kůň ve vodě unaví, výskok a poslední dřevěný skok. Navíc tráva před skokem bude určitě klouzat. Tehcnicky to byla první obtížnější překážka. Tom si opět vzal slovo a v podstatě zopakoval mé myšlenkové pochody. "Teď koně seznámíte s vodou, minete dřevěné skoky, necháte koně si vše pomalu prohlédnout, očichat a pobídnete ho k seskoku do vody, Pojď první Izzy." Zavolal nakonec a já sledovala, jak Meteore zvědavě kontroluje první květináč. Připravila jsem se blíž k vodě, chtěla jsem jít hned po ní. Izzy se vyhoupla na druhé strany z vody a mohla jsem jít jí. Darius byl neohrožený, na vodu byl zvyklý. Běžne v terénu při vyjížďkách využívám možností přebrodit s ním řeku a taky na ruce s ním chodívám k jezeru, kde se prochází v mírných vlnkách, navíc už je starší a zkušený ze závodů, už prostě viděl leccos. Teď jen jde o to, aby to chtěl udělat pro mě. Na kontaktu jsem ho provedla zprava kolem první překážky k hranici vody. Dárek zafrkal, dovolila jsem mu sehnot hlavu, provedla jsem ho po břehu, v momentu, kdy se začal opět točit po Bouři, bylo načase zpestřit mu seznamování se skokem . Navedla jsem ho pěkně živě narovno proti zpěvněnému břehu. Stiskla jsem holeně a cítila, jak se pode mnou kumuluje síla, rozvážně odlehčil předek a vyrostl pode mnou, aby se elegantně přenesl přes okraj a následně natáhl své štíhlě tělo dopředu a dolů, přední nohy rozčísly hladinu a zadní je následovaly. Já seděla v sedle a po dopadu se ihned vzpřímila. "Moc hodný." Chválila jsem ho a zádrží zpomalila jeho nadšení, prošli jsme se vodou tam a zpět. Oba jsme byli pěkně postříkaní . Před výskokem jsem si pokrátila otěže, pobídla ho a navedla ven. Darius se silně odrazil zadníma nohama, já se zvedla ze sedla a nabídla mu otěže. Vyhoupl se na břeh a ihned si vysloužil pochvalu. Spokojeně jsem ho odvedla bokem a zatím co Nad seznamovala Valču, prohřála jsem ho lehkým klusem. Jakmile se všichni koníci seznámili s překážkou, poslal Tom stojící koně bokem a první opět šla Izzy celou kombinaci. Já si připravila Daria mezi tím na kruhu. "Pojď Ell." Zavolal na mě Tom. Zrovna jsem Dárka vedla v lehkém klusu. V klidu jsem zasedla, ztuhla v kříži, stiskla kolena, stehna a převedla ho do kroku. Vedla jsem ho pěkně na otěži v živém kroku. Chtěla jsem nacválat z kroku. Nejprve jsme překážku měli jít podle praporků, takže z pravé ruky. Upozornila jsem ho poloviční zádrží napnula jsem se v kříži a mírně přizvedla pánev, abych vytvořila prostor pro vyklenutí hřbetu, pobídla jsem holeněmi a cítila jsem, jak si podšlapuje hluboko pod tělo, v tu chvíli se pobídka potkala s jemnou zádrží. Darius se shromáždil, odlehčil předek,vyklenul záda a krk a záoveň přišla pobídka do cvalu. Našlápla jsem do levého třmenu a pobídla za podbřišníkem, držela jsem napnutou vnější otěž, vnitřní jsem nabídla a pobídla vnitřní holení na pdbřišníku. Dárek na pobídku odpověděl okmažitým vycváláním. Zůstala jsem sedět v sedle, jak mi Tom poradil, abych lépe kontrolovala tempo. Zhlédla jsem si nájezd, v obratu podpořila Dárke pobídkou vnitřní holeně ve chvíli, kdy se zvedala vnitřní zadní noha koně a tím byl obrat procválaný pěkně v rovnováze. Narovnala jsem ho proti prvnímu skoku, vedla ho pekně na pomůckách, seděla jsem uvolněně, prošláplé paty a holěně přiložené na bocích, dívala jsem se mírně doprava, kam pojedeme. Dárek přizvedl hlavu a ostřil na první překážku. Vedla jsem ho více nalevo do nižšího místa. V místě odskoku první dřevěné překážky jsem stiskla holeně a podpořila ho v odskoku, zvedla se ze sedla a nabídla otěže, Darius se elegantně dostal na druhou stranu, po dopadu jsem se ihned vzpřímila a přidržela ho mírně otěžemi, jeden cvalový skok a už tu byl seskok, energicky jsem ho pobídla, aby ho energie seskoku nutila neztratit grif a udržet stálé tempo ve vodě, ovšem jeli jsme hodně mírně, aby se nevysiloval. Voda se rostříkla, zarámovala jsem ho levou otěží, natočila jsem rameno doprava, zatížila pravou sedací kost, pravou holení pobízela na podbřišníku a levou za ním a vedla ho po linii k výskoku, stiskla jsem holeně a energicky pobídla k výskoku, jelikož pak už je málo času a není prostor zrychlovat proti skoku, proto musí být výskok energický, Darius musí vzít energii z výskoku sebou do dalšího pohybu a hladce překonat poslední skok. Jakmile dopadl na rovnou zem, v mysli mi zacinka varovný zvonek, že to může klouzat, narovnala jsem se proto, abych koně nerozhodila z rovnováhy, kdyby mu to podjelo, poslední cvalový skok a pobídka k odskoku, zvedla jsem se ze sedla, nabída otěže a hladce jsme překonali překážku. Spokojeně jsem ho pochválila a převedla do klusu. "Nebylo to špatný, ale ten výskok byl stále moc váhavý, ve vodě ho nežeň, ale pak to musí přímo sršet energií, nezastavuj, pojď hned z druhé ruky a soustřeď se na to, co jsem ti teď říkal, taky jsi mu málo povolila při seskoku, jinak super, zkus si teď projet po ostřejší linii a skočit vyšší překážku, práci v obratech máš moc pěknou, dokážeš si ho dobře zarámovat ho ani nenapadne, že by se vydal jinudy. V mysli jsem si projela Tomovi pokyny a pobídla Dárka do cvalu vlevo. Na kruhu jsem usadila tempo a vedla ho na první překážku. Už jsme oba věděli, co od ní čekat, ale odskok nevyšel, v rychlosti jsem se rozhodla odskočit z dálky a pobídla jsem Dárka k akci, trochu ho to zaskočilo, ale poslechl mé přání, zvedla se a natáhl krk dopředu, aby mu to vyšlo. Tím po dopadu byl cval příliš energický, mírně jsem ho vzal zpět, aby se nám vešel cvalový skok mezi překážku a vodu. Hnědáček se zakulatil a pozorně na pobídku seskočil do vody, to už jsem se dívala vlevo, zatížila jsem levý třmen, hned po dopadu ho zarámovala pravu otěží a ohlení, levou otěž jsem naopak otevřela od kohoutku a levou pobízela k lepší akci levé zadní nohy koně. Ve vodě jsem mu odlehčila a ve stehením sedů jsem zůstala i při výskoku, jen jsem přidala energickou pobídku a nabídla otěže. Celou dobu jsem ho vedla sestaveného a po linii, takže nám to pěkně vyšlo a já ho přivedla k vyššímu místu, energicky jsem pobízela mezi otěže, pobídka k odskoku, zvedla jsem se ze sedla a nabídla otěže. Dárek byl neuvěřitelně silný kůň zabral od zadu a už jsme byli na druhé straně. Spokojeně jsem se culila, nabídla mu otěže ve cvalu a chválila ho, ještě to na závěr okořenil vyhozením, raději jsem si otěže posbírala a převedla ho do klusu a do kroku a jela za Tomem. "Ten začátek, jak vám to nevyšlo jsi vyřešila celkem dobře i když v tompto případě, jsi ho mohla nechat zkrátit a šetřit tak síly, jak jsem na úvod říkal, ale on je tak nadupaný, že máknout si mu nemůže uškodit, i otěž nad skokem už byla lepší, ale zase jsi dala lokty od těla." Povzbudivě na mě kývl soustředil se na Nad. Já vedla Daria krokem kolem skupinky koní a čekala, až se všichni vystřdají. Brzy měli všichni odskákáno a Tom se zase ujal místa v čele ekipy a vedl nás ke startovacímu boxu. "Nejprve si společně krokem projedeme trasu, kterou potom zajede každá z vás. Takže start bude z boxu, jako při závodech, první překážka bude 3", intruoval nás Tom a prováděl po dráze, mezi skoky jsme se pohybovali lehkým klusem, koně, aspoň zůstali připraveni k akci. " Trojka je nejnáročnější překážka dnešního kurzu, Connor u ní bude stát celou dobu," mezi větami zamával Connorovi, který tu stál opřený o dvojbradlí a culil se, "poté už se budete pohybovat jen po skocích o level či dva níže. Doskok je tu mírně dokopce, takže trochu energie do toho, po trojce točíte doprava a skáčete dvojku a jedničku, povrch tu je rovný a travnatý, to co znáte nejlépe. Pak příjde technicky náročnější úsek a to je kopcovitý terén směrem k dalšímu vašemu skoku 14, přes kopečky jeďte mírnějším cvalem, pěkně na pomůckách, nikam nespěchejte, může to tu i více klouzat. Potom točíte doprava na 13, obě tyto překážky patří mezi ty lehčí, tak né že je odfláknete, víte, že jde hlavně o techniku. Poslední skok jsou naše známé bedny, cesta k nim vede do kopce, takže tempo volte podle fyzických možností vašeho koně, skok samotný tak jak to umíte, nájezd zvolna, po prvním skoku se vrátit rameny zpět, koně vést pěkně na kontaktu a energická pobídka k druhému odskoku. Pokračujete do svahu a ke startovacímu boxu, kde projedete mezi tyčemi a jste v cíli. Je všechno jasné?" Marigold se ještě na něco ptala a já si v duchu projela zase celou trasu. Pečlivě jsem se koncetrovala. Darius netrpělivě přešapoval, cítil mé soustředění a věděl, že se chystá něco velkého, a taky že ano. Náš první samostatný kros! Těšila jsem se, ale tak byla trochu nervózní. "To si nemůžeš dovolit." Napomenula jsem se v duchu, zhluboka se nadechla a veškeré emoce pečlivě uzamkla uvnitř hlavy a srdce. Zůstala mi jen tichá koncentrace. Jeli jsme podle stejného schéma. Izzy začínala první. Sledovala jsem, jak dlouhonohý Meteor opouští startovací box a elegantně cválá po louce k první překážce. Společně s Izzynou jízdou jsem si osvěžila kurz. Závěr mi ale unikl. Na kruhu jsem chystala Daria. Pěkně na otěži jsem si prošla všechny tři chody a četnými přechody získala jeho plnou pozornost. "Ell jsi nachystaná?" Pevně jsem kývla a oči se mi soustředěním zůžili. Vedla jsem Daria krokem kolem boxu. Tom začal odpočítávat od patnáctky, jako na opravdových závodech, vychází to totiž přesně akorát, aby jezdec vjel do boxu, koncentroval se, připravil koně poloviční zádrží a rovnou může startovat. Provedla jsem Dárka dovnitř. Podívala se na hustý remízek, za kterým se schovávala překážka č. 5. Darius přešlapoval, napnula jsem se v kříži, přizvedla pánev a vytvořila tak prostor pro zakulacení hřbetu, stiskla holeně av tu chvíli se pobídka potkala se zádrží. Shromáždění bylo na Daria v tuto chvíli příliš, když zaznělo - 3 - , odlepil přední kopyta od země a začal se vzpřimovat, nabídla jsem mu otěž, dvojka a jeho kopyta dopadla na zem a já ihned dala pobídku do cvalu. Naspeedovaný hřebec se silně odrazil a box byl v nenávratnu. Nechala jsem ho vycválat rychle, aby uvolnil nastřádanou energii, ale po několika desítkách metrů jsem ho začala brát zpátky a snížila tempo. Pohybovali jsme se teď po dráze dopředným cvalem, který jsem ale měla dobře pod kontrolou. Zanořili jsme se do remízku. Už jsem viděla překážku č. 3 povrch tu byl rovný a travnatý, koutek oka jsem zachytila Connora, který stál kus bokem. Srovnala jsem Daria proti překážce a vzpřímila jsem se v sedle, seděla jsem uvolněně, nohy spuštěné a holeně stále přiložené, otěže napnuté, dívala jsem se za dřevěné dvojbradlí. Darius proti skoku trochu zrychlil, teď jsem s tím ale už nemohla nic dělat, jen uvolněně sedět a věřit mu, že to vidí. Vzít koně zpět proti skoku je jedna z největších chyb, který se může jezdec dopustit, stejně jako ho proti němu rozjet, koně tak přestanou vidět vzdálenost, mohou znejistět, odmítnout skočit nebo skočit špatně a hrozí pád jak jezdce, tak koně. Darius se dostal do místa odskoku. Stiskla jsem holeně, zvedla zadek ze sedla a ruce posunula po lesklé hřívě nahoru, dívala jsem se dopředu, mezi jeho ouška ve slušivé modré čabrace. Hřebec dal do odrazu opravdu hodně a skok byl dlouhý, nad skokem jsem zatížila pravý třmen a dívala se doprava, takže doskočil a cválal na pravou nohu, první skok ho tak rozvášnil, že dokonce několikrát vyhodil. Zatlačila jsem ramena zpátky a přizvedla mu hlavu, znovu jsem převzala plnou kontrolu. Cválali jsme opravdu hodně dopředně, ale měla jsem ho pod kontrolou, a kdybych ho silou brzdila, akorát se bude vztekat a o překážky se spíš přerazí, než aby hezky skákal. Tom sice asi bude mít ze mě vrásky, ale já cítila, že se mi jede dobře a zvládám to a měla jsem v tomhle tempu vůbec nelepší kontrolu nad ním a kůň mi naslouchal a ochotně přijímal pobídky. Vzdálenost od 3 ke dvojce byl krátká a po mírném obratu, v obratu jsem prosadila vnitřní holeň ve chvíli, kdy se zvedala vnitřní zadní noha a tím ji podsadil lépe pod sebe a pohyb zůstal v rovnováze, nájezd na dvojku byl opět po rovince a trávě, byl to dřevěný šířkový skok, ale patřil k těm lehčím a už jsme ho jeden den skákali. Srovnala jsem Daria rovně na střed, vzpřímila se v sedle, holeně stále přiložené, za dvojkou se už mírně zešikma rýsovala jednička. Dovedla jsem Daria na napnutých otěžích na střed šířkového skoku, stiskla holeně, odlehčila sed a nabídla otěže, při skoku jsem se už dívala na jedničku, nad překážkou jsem zatížila levý třmen, takže po dopadu cválal na levou nohu. Vnímila jsem, jak pravidelně oddechuje i to jak mu bije srdce, přesně jsem cítila, kdy zvedá jakou nohu. Na tohle jsem byla neuvěřitelně citilivá. Srovnala jsem ho proti jedničce - vůbec nejlehčímu skoku z celého kurzu, byla to jen 60 cm vysoká překážka, ale problematické je to, že od poměrně úzké horní laťky až k zemi a nějakým květináčům není žádná výplň, kůň úzkou laťku ani nemusí raregistrovat a může pouze vnímat květináče na zemi jako "bubáka" Ještě jsem měla čas, zmírnila jsem Dárkův cval, ať v rychlém tempu nakonec neuděláme chybu na nejjednoduším skoku. O trochu dříve jsem se vzpřímila v sedle a Daria koncentrovala na překážku, přizvedl hlavu a bystřil. Dovedla jsem ho přesně na střed, přesně jak jsem čekala, laťky si snad ani nevšiml, ale čučel na kvítka. Energicky jsem ho pobídla do velkého skoku, naštětsí jsme byli spolu natolik sžití, že respektoval můj požadavěk a ve chvíli, kdy se odrážel, zaregistroval laťku, patřil mezi ty koně, co nesnáší, když udělají chybu, proto pořádně zacvičil a vytáhl kohoutek co nejvýš, až mě to trochu rozhodilo. Nad skokem jsem zatížila pravý třmen a dívala se doprava na kopcovitý terén. Dárek doskočil, dorovnal, znovu jsem zaujala lehký sed, zarámovala jsem ho levou otěží, pobídla levou holení za podbřišníkem, pravou otěž nabídla a pobídla pravou holení na podbřišníku. Pořád byl ale rozjetý jak rychlík, to by se nám na kpečcích nemuselo vyplatit, vzala jsem ho zpátky, cítila jsem, jak napíná svaly, on přece chtěl běžet já tomu nerozumněla! Přišli první nerovnosti, zaskočilo ho to a zadní noha mu lehce podklouzla, využila jsem jeho rozhození a ještě trochu ho vzala zpět. Vedla jsem ho opravdu pracovním tempem. Pochopil, proč tudy nemůžeme prolítnout rychlostí TGV, uvolnil tlak soustředil se na nohy. "Tak jsi hodný." Před námi se rýsovala 14 -malý park, kombinace s možností volby. První typ skoku jsem neměla vůbec ráda, slangově se nazýval traken, rozhodla jsem se, že využiju Dariovi komunikace a soustředění a po trakenu to vezmu ostřejším obratem a přes zídku, překíáku ozdobenou proutkou si necháme na jindy. Vedla jsem ho pěkně dopředně na střed trakenu a už jsem se dívala na zídku po oblouku za ním. Daria jsem měla pěkně na pomůckách, docválal k trakenu, chtěla se zadívat do díry pod kmenem, ale to už jsem ho energicky pobízela a miláček poslouchal jak hodinky, odrazil se, nad skokem pořádně vytáhl kohoutek nahoru, jak se mu díra nezdála, čekalajsem to a nenechala jsem se rozhodit, dívala jsem se na zídku, nad skokem zatížila levý třmen, hned po dopadu se vrátila rameny zpět, zarámovala pravou otěž, natočila ramena po linii, pravou holení hlídala záď, levou posun vnitřní zadní nohy na podbřišníku. Tři cvalové a pobízela jsem k odskoku přes nízkou zídku. V krvi mi bušil adrenalin a užívala jsem si každou minutu téhle jízdy. Darius hladce dopadl, vyrovnal, já znovu zaujala stabilní lehký sed a pokračovali sme vstříc dalším skokům. Nájezd na 13 byl zešikma, pivovarské vozy byly dva, úzké a ještě se skákalo šikmo, zpomalila jsem Dárka, abych ho měla lépe pod kontrolou a vedla na pravou ruku, vpřímila jsem se v sedle, holeně stále přiložené na bocích koně, ruce jsem dala mírně od sebe a vytvořila protáhlý trojúhelník, tak jsem ho lépe zarámovala z obou stran. Hnědáček si zvědavě prohlížel úzký skok, cítila jsem, jak zmizela jeho bujarost, on čekal, co udělám já, bylpřipravený jít skok přesně podle mých pokynů. V mysli jsem protnula oba skoky linií a naplánovala ideální místa odskoku, hřebec skvěle spolupracoval, jemně jsem ztihla v kříži a mírně sevřela otěže v prstech a zkrátila poslední cvalový skok, v místě odskoku jsem stiksla holeně, odlehčila sed a nabídla otěže. Darius poslušně odskočil, to už jsem se dívala na další vůz, měli jsme tři cvalové, než se k němu dostaneme, ihned po dopadu jsem se znovu narovnala v sedle, uvolněně jsem seděla a sedem udržovala stejně dluhé všechny tři cvalové skoky, holeně tvořili oporu pohybu, dostali jsme se do místa odskoku k druhému skoku, Darius na moji pobídku hladce odskočil, nad skokem jsem zatížila pravý třmen a po doskoku točila doprava. Cesta k poslední kombinaci vedla do kopce, Dárek byl pořád nadupaný, proto jsem ho nechala do kopce pořádně natáhnout, ať se vybije, zhruba sedm cvalových jsem tempo snížila, pomalu jem se vzpřimila v sedle a soustředila se na bedny, nájezd byl pěkně rovný a bedny za sebou, mezi nimi tři cvalové. Daria to očividně bavilo a tímto skokem si byl jstý, už ho znal z tréninku, natáhl poslední cvalový a já pobídla k odskoku, až u beden trochu opald adrenalin v mé krvi a já se konečně soustředila na ty lokty. To mi Tom určitě vyčiní. Jenže po cestě jsem řešila takovou spoustu věcí, že lokty se mi vykouřily z hlavy, po skoku přes první jsem Daia vedla pěkně rovně na poslední skok dnešního dne. Nad ním jsem měla pozici loktů excelentní! Po pětce už následovala jen cesta do kopce k tyčkám, propustila jsem otěže a pobídla koně dopředu a nechala ho, ať si ze cvalu vezme, kolik chce. Výsledkem bylo, že Darius byl po projetí cílem tak rozjetý, že jsem brzdila na kruhu , nechala jsem ho pelivě vyklusat na obě ruce a převedla do kroku a zamířila za Tomem. "Ell dobrý, tempo jste měli jak profesionálové, ale přiznávám, že jsem se trochu bál. Příště zkus prosím ubrat. Já vím, že s ním to není jednoduché a musíš přes vhodné tempo najít komunikační vlnu, ale aspoň máte na čem pracovat. Trochu se mi nelíbila ta jednička, tam nemá vůbec váhat a ty taky ne, je to nejjednodušší skok z kurzu. Nad trakenem váhal Darius, ale ty jsi ho dobře vedla. Opravdu se mi líbili pivovarské vozy. Bylo vidět, jak ti naslouchá a ty ses toho zhostila opravdu zodpovědně. Moc ho pochval a krokujte hodně." Dokončil svoji řeč a já se dmula pýchou nad svým koníčkem i nad sebou. "Jsi nejlepší na světě." šeptám Dariovi a krokuj kolem ostatních. Darius zafrkal a uklidnil se. Byl opravdu v kondici. Sledovala jsem osatní. Mellysa s Callatosem trochu bojovala v kombinacích, ale bezpečně se dostali až do cíle. Jízdy Nadvandy byla excelentní jako vždy . Spokojeně jsem nastavila tvářs sluníčku, které vykouklo zpoza mraků a zařadila se do skupiny pro cestu zpátky. Znovu jsem se připojilana začátek. Dárek si po skvělém výkonu zaslouží klid. Hladila jsem ho po zapoceném krku a jela tiše. Přehrávala jsem si v hlavě jednotlivé útržky celého týdne a cítila se podivně klidná. Brzy jsme dojeli na Florestu. Sesedla jsem, vytáhla třmeny, povolila sedlo s nánosníkem a odváděla Daria do boxu, kde jsem mu hodlala poskytnout tu nejlepší možnou péči.