izzy+meteor: SKUPINA PRVNÍ- DEN PÁTÝ

Stála jsem vedle Meta na dvoře a sledovala jak přichází i ostatní. Tom s Gentlemanem tu byli jako první a po nich jsem dorazila já s Tikem.
,,Jsme tu všichni?'' zeptal se Tom.
,,Néé ještě Marigold!'' zahulákala jsem dopředu.
,,Dobrá,tak ještě čekáme!'' odpověděl Tom,abych věděla že mě slyšel. Z dveří stáje se vyhrnula Marigold s majestátní hnědkou. Meteor se k nim natočil a jemně zaržál. Co jsem si všimla,tak Bouře byla jedním z mála koní ke kterým se Met ve výběhu hlásil. Kamrádka došla až k nám.
,,Vždycky všude první co?'' zeptala se.
,,Jop,za to u tebe nikdy člověk neví jetli příjdeš pozdě nebo vůbec'' popíchla jsem kamarádku přátelsky.
,,Sluší vám to,vážně.No nekoukej tak na mě,to není sarkasmus'' podezřívavě jsem se na ni podívala a pak jsem se pokusila přivřít oči aby to vpadalo výhružně,ale moc se mi to nepovedlo protože mi začaly cukat koutky úst,jak jsem se snažila nesmát
,,A to sis toho všimla až poslední den kurzu?'' zeptala jsem se jí pobaveně.
,,Trochu mi to trvalo.Třeba je to tím,že s tou znovu-obarvenou hlavou teď svítíš víc než předtím.''
Ještě chvilku jsme se takhle popichovaly,než jsme zjistili,že všichni už nasedají a tak jsme si radši hleděli toho aby se na nás nečekalo. Dotáhla jsem Tikovi podbřišník o dvě dírky a pak jsem se vyhoupla do sedla.Tom nás vyzval abychom se zařadili po dvojcích za ním. Přifařila jsem se k Marigold,nebo spíš ona ke mně... to se špatně určovalo. Pobídla jsem Meta do kroku a vedla jsem ho na levé otěži. Cestou jsem si ještě chvíli povídala s (mari)Goldíkem,ale to nijak nevadilo,protože cestu už jsem za těch pět dní znala nazpaměť.Když jsme projeli Florestovskou bránou,začala jsem si Meta pomalu sesbírávat až do chvíle než jsme zepředu dostali pokyn pro naklusání. Počkala jsem až naklusá dvojice před námi a pak jsem Tika pobídla holeněmi do klusu. Čas od času jsem si přesedla,abych zatěžovala všechny čtyři Metovi nohy stejně. Nakonec jsme před závodištěm přešli do kroku. Vjeli jsme dovnitř a rozestoupili jsme se kolem Toma.
,,Dneska je na programu vodní skok a potom si projedete menší souvislou trasu a budete startovat ze startovacího boxu.Takže teď si opracujte a za dvacet minut tady''
Našla jsem si volný plácek a pustila se do opracování. Rozhodla jsem se že nejdřív budeme chvíli pracovat na obrovském kruhu (nemůžu říct že velkém protože ten by měl jen 20 metrů ).S rameny natočenými mírně dovnitř,pravou nohou trochu vzadu, levou jemně přitisklou na podbřišníku a levou otěží trošku oddálenou od Tikova krku jsem ho vedla po kruhu. Začla jsem pár kruhy v kroku na obě ruce a pak jsem Meta pobídla do klusu. Oklusali jsme si kruh třikrát kolem a pak jsme v kruhu změnili směr,samozřejmě jsem si ve středu kruhu přesedla. Na druhou ruku taky tři klusový kruhy a pak jsem si rozvrhla náš imaginární obdélník a narovnala Meta na jeho stěnu. Prováděla jsem ohýbací cviky a přecházela mezi krokem a klusem. Když byl Tik dostatečně uvolněný sedla jsem si do pracovního klusu a pobídla jsem ho do cvalu.V něm jsme si udělali pár kruhů a taky jsme trochu pracovali zkracování a prodlužování cvalových skoků. Pak jsme pracovali i na přechodech a ještě jsme ohýbali,nakonec jsem Meta stáhla do kroku a vydala se s ním k ostatním.
,,Tak vážení,teď se přesuneme ke skoku ,který se nazývá ,,Nahoru a dolů''. Je to čtyřskok na rovině, při výskoku z vody to může trochu klouzat,ale to už byste měli vědět z prvního dne kdy jste si skoky skákali na ruce. '' instruktoval nás Tom a mezitím pobídl Gentlemana do kroku a my jsme ho následovaly.
,,Nejdřív si vodu i skoky obejdete v kroku a pak si skočíte do vody a projdete se jí v kroku,klusu a kousek ve cvalu a pak vyskočíte na druhé straně. Ukážu vám jak na to.'' řekl Tom když jsme se zastavili u skoku. Vybídl hřebce do kroku a došel s ním k první překážce,kterou nechal Gentlemana očichat a pak pokračoval k vodě. Hnědák se sice nejprve rozhodoval zda tam vleze nebo ne,ale nakonec ho Tom přesvědčil,že ho voda nesežere. Ve vodě chvíli chodily krokem a pak si v ní zaklusali i zacválali. Nakonec trenér nasměroval hřebce ven z vody. Prohlídli si i skok za vodou a pak se vrátili k nám. Tom vyzval Ell,aby jela první. Po nich se vodě vydala vstříc Nadvandy s Vallhalou a pak i ostatní. Netrvalo to dlouho než na nás přišla řada. Stiskla jsem holeně a Met vyšel vstříc první překážce. U dřevěného výškového skoku jsem ho zastavila a povolila mu otěže. Tik se nahnul k dřevu a dýchnul na něj,když zjistil že s tím není zábava zvedl hlavu a začal se rozhlížet kolem sebe kde by našel nějakou zábavu. Sebrala jsem si otěže a dovedla ho k vodě. I tady jsem ho nechala si seskok očuchat.
,,Hééj'' křikla jsem na něj,když jse zjistila,že se rozhodl vodu vypít. Skrátila jsem si otěže a pobídla jsem ho. Zaklonila jsem se dozadu jak Met seskočil do vody. Očividně se mu v ní líbilo,protože než jsem se stihla vzpamatovat z toho že jsme ve vodě,začal si vesele hrabat pravým předním kopytem. Honem jsem ho pobídla do kroku a obešla si celou vodní plochu po obvodu. Pak jsem stiskla holeně a pobídla Meta do klusu. Voda stříkala všude kolem nás. Ještě že byl Met tak vysoký,jinak bych bla mokrá úplně celá. Bylo to zvláštní tohle klusání ve vodě,protože bylo cítit,že voda nám klade trochu odpor. Nakonec jsem pobídla Meta i do cvalu a obcválala si vodu po obvodu. Poté jsem ho stáhla do klusu a dovedla ho k výskoku,kde jsem se zvedla do stehenního sedu a pobídla Tika holeněmi. Valášek vyskočil ven a klusem jsme dojeli k druhému dřevěnému skoku.Nechala jsem grošáka aby si ho prohlédl a pak jsme šli zpátky k ostatním.Za mnou šla Marigold a spolu s Bouří si vodu taky zdárně vyzkoušely. Když jsme si ji vyzkoušeli všichni,Tom nás upozornil na to že na skok se nesmí spěchat,protože 90% chyb pak vzniká právě z příliš rychlého nájezdu a unavení koně ve vodě. Pak nás ještě informoval,že kdybychom chtěli tak nám může udělat vodícího koně a nakonec už jen určil pořadí. Měli jsme jet s Tikem poslední. Projížděla jsem si v kroku a klusu kruhy a oblouky,aby Tik zůstal rozehřátý. Chvíli jsem uvažovala nad tím,že bych řekla Tomovi ať jede před námi,ale nakonec jsem se rozhodla věřit Meteorově statečné povaze. Když na nás přišla řada, v pracovním klusu jsem nasměrovala Tika na střed levé části prvního skoku (abychom pak měli větší nájezd na výskok z vody) a pak posunula levou nohu dozadu,povolila jsem pravou otěž a spolu s pobídkou pravou nohou na úrovni podbřišníku,jsem se jemně zhoupla v sedle. Met se jistým cvalem vydal k překážce. Odpočítala jsem si skoky a pak sem se zvedla do odskoku jak se Met odrazil a letěl přes skok. Soustředila jsem se na to abych měla ramena vzadu,lopatky u sebe,palce nahoru, abych se dívala před sebe,tlačila váhu do pat,držela se kolenem,měla prošliáplou patu a špičky ke koni. Bylo toho celkem dost na co myslet. Když valášek doskočil dosedla jsem do sedla a pokračovali jsme piánko k seskoku do vody. Met ani nezaváhal a seskočil do vody. Když doskakoval zaklonila jsem se dozadu abych držela rovnováhu. Ve vodě jsem ho musela párkrát pobídnout protože měl tendenci zpomalit. Už při seskoku jsem měla víc našlápnutý pravý třmen,takže teď šlo točení jedna báseň. Očima jsem sledovala skok s označením D,abychom si to na něj dobře nasměrovaly. Odpočítávala jsem si cvalový skoky k výskoku z vody,které jsem si napočítala když vodou projížděli ostatní. Zvedla jsem se v sedle,když se Met odrazil a vysunula jsem mu ruce nahoru po krku abych mu povolila v hubě. Stejně jako u normálních skoků jsem držela lopatky u sebe,ramena vzadu,palce nahoře,špičky u koně a patu prošláplou. Akorát jsem si prostě z nějakýho důvodu nemohla pomoct a podívala jsem se z levé strany dolů pod nás,jakobych se chtěla přesvědčit že jsme opravdu z vody ven. To hodilo Metovo těžiště na předky takže po výskoku z vody jsem ho musela vzít poloviční zádrží zpátky víc pod sebe. Jak jsme se trochu rozletěly než jsem si ho srovnala,tak nám to trochu uklouzlo ale nebylo to nic strašného. Srovnali jsme se a najeli na poslední část skoku,kterou jsme překonali bez nějakých větších obtíží. Skok jsme pak skákali cvičně i z druhé strany. Všechno se nám celkem vydařilo,až na pár mých chyb v sedu,které mi Tom nezapomněl hned připomenout. Pak jsme se hromadně vydali ke stratovacímu boxu,abychom si odstartovali poslední jízdu letošního kurzu krosu. Box jsem vlastně zatím zahlédla jen letmo a tak se mi pořádného prohlédnutí dostalo až v momentě kdy jsme k němu došli. Byl tvořen třemi laťkovými stěnami,které byly natřené na bílo. Tom nám popsal trasu a upozornil nás i na pár věcí na které bychom si měli dávat pozor a dokonce nám trasu ukázal i na plánku,který odněkud vyštrachal. Pak startovala Ell s Dariem,zatímco mi ostatní jsme udržovali koníky zahřáté,pohybem v kroku nebo v klusu. Já jsem Meta krokovala na volné otěži. Byla jsem mírně nervózní a už jsem chtěla vyrazit. Ale pořád přede mnou startovali další holky. Nakonec jsem se přeci jen dostala na řadu. Navedla jsem Tika do startovacího boxu a vyčkávala na Tomův povel. Levou nohu jsem posunula dozadu,ale držela jsem ji od koně,aby na ni Met nereagoval dřív než budu chtít. Taky jsem povolila pravou otěž.
,,Teď'' zařval Tom. Já jsem na tento pokyn,důrazně pobídla valáška pravou nohou a vykřikla jsem ,,Hop!'' abych zdůraznila svůj požadavek. Vyrazili jsme rychlým cvalem kupředu. Zdálo se mi že je to až moc rychlé, na to že doskok u první překážky měl být víc do kopce a tak jsem grošáka poloviční zádrží,dostala pod sebe a zpomalila. Mířili jsme k menšímu lesíku,za kterým jsem se natočila doprava,ddala levou nohu dozadu,pravou přitiskla na podbřišníku a navážila ser dovnitř. Stočili jsme to doprava na první skok jímž bylo dřevěné dvojbradlí s doskokem mírně do kopce. Srovnala jsem Meta na střed skoku a pak už jsem se soustředila na odskok. Do skoku jsem Meta pobídla holeněmi a pak jsem se zvedla v sedle a posunula ruce nahoru,abych valáškovi povolila v hubě. Nad skokem jsem držela ramena vzadu, dívala se vpřed a tlačila váhu do pat. Při doskoku jsem se zaklonila a potom jsem dosedla. Po skoku jsme pokračovali dál cvalem na pravou ruku na skkok číslo dva,kterým byla široká dřevěná věc,která vypadala celkem jako lavička Směrovala jsem Meta na střed,což šlo celkem dobře protože trojka byla se dvojkou skoro v zákrytu. Skok stál na rovině a tak jsem zvolila rychlejší nájezd aby měl Met víc síly na odraz. Zvedla jsem se do stehenního sedu a pérovala v nohách abych držela rovnováhu. Čučela jsem se před sebe a nad skokem jsem posunula ruce ještě víc nahoru po krku,abych Meta nebrala zpátky a dovolila mu se vytáhnout. Taky jsem si nad skokem našlápla víc pravý třmen abychom to rovnou točili na jedničku,což byl jednoduchý skok,typu parkurového kolmáku, o výšce 60 cm což by pro nás neměl být žádný problém. Na druhou stranu jsem však nechtěla skok podceňovat a tak jsem si sedla do pracovního cvalu a v klidu vyčkávala na odskok. Když nastal správný čas,pobídla jsem Meta holeněmi a zvedla jsem se v sedle nahoru a posunula ruce po Metově grošovaném krku. Lopatky jsem dávala k sobě,čímž mi i ramena šli dozadu a lokty jsem měla u těla. Pohledem jsem směřovala vzhůru a před sebe abych nepřesunuvala Tikovi težiště na předky, špičky jsem držela u koně abych měla přiloženou holeň a váhu jsem tlačila do pat. Jak se Met ladně přehoupl přes skok začala jsem se zaklánět a když dopadl na zem i zadníma nohama tak jsem úplně dosedla. Teď na nás čekal delší cvalový úsek a tak jsem počkala pár cvalových skoků a pak jsme si stoupla do stehenního sedu,ale stále držela Meta v ramenech,protože sílu budeme ještě potřebovat jelikož na nás teď čekaly ty obtžnější skoky. Jenže na cestě ke čtrnáctce nás potkali kopečky na kterých to trochu klouzalo,protože přes noc trochu sprchlo a tak jsem si radši sedla do pracovního cvalu a sebrala si Meta poloviční zádrží,aby na kopečkách šel hezky podsazený. Na druhým kopečku to ale nejspíš uklouzlo nekomu před námi a tak tam teď byla vyjetá blativá brázda. Radši jsem ztuhla v kříži a vydržela otěže,čímž jsem zpomalila Meta do klusu a překonala kopeček v pracovním klusu,abychom se tam nevysekali. Stejně tohle nebyl závod na čas. Když jsme byli zase na rovince,pobídla jsem Meta do cvalu na pravou nohu. Před námi už jsem viděla jak se přibližuje první překážka z Malého parku,který už jsem dobře znala,ale přesto mi až teď došlo že cváláme pro tenhle skok na špatnou nohu. Přešla jsem s Metem do klusu a pak ho pobídla do cvalu na levou nohu. První z dvojskoku byl menší dřevěný skok,který jsme překonali bez obtíží. Už nad skokem jsem si hodně našlápla levý třmen,protože následovalo celkem ostré točení na druhou část dvojskoku,kterou byla volba ze dvou překážek. Zvolila jsem si tu víc vlevo aby to bylo trochu dobrodružnější a tak jsem po doskoku musela Meta hodně stočit doleva. Bohužel má volba byla špatná a mi jsme nemířili na překážku kolmo nýbrž ještě trochu šikmo.
,,Snad to zvládnem'' prolítlo mi hlavou. Meta jsem do odskoku pobídla a vymrštila jsem se nahoru když se zvedl. Ruce jsem dala vysoko na krk aby se mohl pořádně vytáhnout,když už jsem ho nasměrovala špatně. Tentokrát jsem si víc našlápla pravý třmen abychom doskočili pravou a cválaly dál na pravou nohu,protože na třináctku se zase pro změnu točilo do prava. Třináctka byla pro mě nejobávanější překážkoiu z celé trasy. Jmenovala se pivovarské vozy a byl to dvojskok, z takový na šikmo postavených trojůhelníků které se skákaly přes spodní roh. Naštěstí byly aspoň na rovince a povrch před i za byl travnatý. Nasměrovala jsem Meta tak abychom skákali v co neujužším bodě. Pevně jsem seděla v sedle a vyčkávala na odskok, do nějž jsem Meta podpořila pobídkou a vyšvihla se v sedle i s rukama nahoru. Dívala jsme se očima na druhý vůz a tlačila lopatky k sobě,špičky ke koni a váhu do pat. Při doskoku jsem se zakláněla až jsem byla kolmo k zemi a pak jsme dosedla do sedla a ruce šli automaticky se mnou dolů . Pokračovali jsme na druhý skok,který se nám ovšem nepovedl tak dobře,protože jsem se nejspíš omylem navážila víc doprava a tak jsme při skoku zlomili červenou vlaječku. Vsadím se,že jsme první kteří za dva dny dokázali zlomit dvě vlaječky Po doskoku jsme provedli obloukem obrat doprava a zamířili k poslednímu dnešnímu dvojskoku čímž byly bedny,které už jsme jeli třetí den po sobě a tak jsme si byla celkem jistá že to zvládnem a rozhodla jsme se si překážku maximálně užít. Na cestě k bednám jsme potkali menší prduký svah,který se Met rozhodl seskočit,což jsem nečekala a skončila jsem opřená o jeho krk,ale nakonec jsem to naštěstí nějak vybrala a dostala se zpět do sedla a našla rovnováhu. Poalu jsem to začínala otáčet doprava na bedny. Srovnala jsem si Meta holeněmi na střed první bedny a odpočítávala jsem si odskok. 4...3...2...1... pobídka,vyšvihnout se nahoru. S sebou jsem zvedla i ruce. Nejdřív jsem se dívala před sebe,ale když Met zavadil o živý plot na vrcholku bedny,neubránila jsem se instinktu a podívala se dolů takže jsem přenesla Metovo těžiště na přední nohy a vyvedla jsem z rovnováhy i samu sebe.Rychle jsem se podívala před sebe a při doskoku jsem neohrabaně dopadla dosedla. Ještě že jsem se nezapomněla držet koleny jinak už bych teĎ byla na zemi. Mezi bednami byly dva cvalový skoky a pak byl další odskok. Tentokrát se mi už podařil správně. Dívala jsem se před sebe, ramena jsem tlačila dozadu,lopatky k sobě,palce nahoru,koleno sevřené,špičky u koně a váha v patách. Když Met natáhl předky k zemi začala jsem se v sedle napřimovat a když přidával i zadní nohy, byla jsem trupem kolmo k zemi a relativně měkce jsem dopadla do sedla. Stoupla jsem si do stehenního sedu a propustila Metovi otěže. Hodně jsem ho pochválila pohlazením po krku a natočením trupu doleva jsem ho pomaluičku směřovala zpátky ke startovnímu boxu,kde byl zároveň i cíl. Nechávala jsem Tika aby si zvolil svoje vlastní cvalové tempo a užívala si vítr který nám vanul do tváře a čechral Metovi hřívu. Met si párkrát odfrknul a vytáhl si halvu až mě málem přetáhl dopředu. Za chvilku jsme projeli mezi dvěma tyčkama které symbolizovali cíl. Ještě jednou jsem Meta pořádně pochválila a pak jsme zpomalili do klusu a následně do kroku a já jsem mu povolila otěže až na přesku a začala krokovat. V hlavě mi výřila spousta myšlenek a celkově tam byl jakýsi podivný zmatek Byla jsem hrozně udivená z toho že jsme to tak zvládli,ale zároveň jsem si říkala že některé skoky mohli být lepší. Na to abych si o tom s někým povykládala jsem musela chvíli vydržet,protože Marigold teprv jela. Celá nedočkavá až to s mojí milou spolubydlící všechno důkladně proberem jsme se zavrtěla v sedle.
,,A hle,tam už k nám jede'' oznámila jsem Metovi. Krokovala jsem a čekala jsem než k nám Bouře se svou jezdkyní dosprintují a než si okliusají aby se k nám mohli přidat. Povídali jsme si pak celou dobu než dojeli ostatní a i cestou zpět na Florestu. Na dvoře Floresty, nás Tom všechny vyzval abychom se ztišili a pak nám jménem svým i jménem ředitelky akademie poděkoval za účast na 4. ročníku kurzu cross-country. Byla jsme trochu smutná z too že kurz už končí,ale zároveň jsem byla nadšená z toho kolik jsme se za těch pět dní s Metem naučili. Seskočila jsem na pevnou zem a vytáhla třmeny nahoru. Taky jsem Tikovi povolila podbřišák a pak už jsem ho odvedla do stáje.