izzy+meteor: SKUPINA PRVNÍ-DEN ČTVRTÝ

Zívla jsem a vyšla jsem s Metem z boxu za Marigold s Bouří,které už na nás čekaly.
,,Už to bude?'' zeptala se mě spolubydlící netrpělivě.
,,Ale jooo,už jsem zde'' odpověděla jsem jí a vyšly jsme spolu na dvůr. Některé dvojice,ještě chyběly,ale Tom na Gentlemanovi už tu čekaly. Došli jsme k nim a daly trenérovi vědět,že jsme tu. Pak jsme si stoupli bokem a dotáhli koním podbřišníky. Bylo to uklidňující mít vedle sebe někoho,kdo má stejně zkušeností jak vy.
,,První souvislá jízda... těšíš se Tiku?'' zeptala jsem se grošáka s úsměvem. Když jsme byly všichni,dostaly jsme od Tom rozkaz nasednout. Nasunula jsem levou nohu do třmenu a vyhoupla se dosedla. Gentleman vepředu vyjel vpřed a ostatní ho následovaly. I já a Marigold jsme pobídly své svěřence do kroku. Stejně jako předchozí dny jsem měla Tika zezačátku na volné otěži a po vyjetí z brány Floresty jsem si ho postupně zkracovala a sesbírávala. Zanedlouho přišel klusový úsek a tak jsem po tom co do klusu přešla Bouře před námi, pobídla Meta i já a začala vysedávat. Před závodištěm jsme si daly krokovou pauzu. Na závodišti už na nás čekal Nath s Connorem,kteří sem přijely autem a dnes budou hlídkovat u překážek. Dojely jsme k nim a ostatní holky se s nimi daly do řeči. Tom vypadal,že by chtěl nejspíš něco říct
,,To si počká'' šeptla jsem kámošce,která stála s kobylkou vedle mě.
,,Dneska si zajedete svoji první souvislou dráhu,aby si koně zvykly,že skoky se neskáčou víckrát,ale je třeba zajet daný kurz a rychle reagovat. Nejdřív si najděte každ svoje místo a opracujte si ve všech třech chodech.'' řekl Tom,když se mu podařilo zjednat ticho.Marigold na mě vrhla nějaký podivný ksicht,který měl očividně něco znamenat,ale já jsem to nějak nepochápala. Ostatní se rozprchly a mě a Marigold se uvolnil plácek v místě kde jsme předtím všichni stály. Marigold s Bouří odešly blíž k východu a mi jsme zůstali na místě. Pobídla jsem Meta do kroku na levou ruku. Stejně jako předešlé dny jsem si určila zhruba takový menší obdélník a po jeho obvodu jsem objela jednou na každou ruku. Pak jsem Meta pobídla holeněmi do klusu a začala vysedávat na vnější přední nohu. Doklusali jsme na konec nejbližší krátké stěny kde jsem před rohem posunula levou nohu dozadu,pravou jsem přitiskla ke grošákově boku na podbřišníku,pravou otěž jsem oddálila od krku a víc jsem si našlápla pravý třmen. Meta jsem stočila do půlkruhu a po něm jsem ho narovnala na diagonálu.Tam kde jsem si myslela,že by zhruba mohl být střed pomyslného obdélníku jsem přesedla a pokračovali jsme dál rovně. Pak jsem Tika stočila do půlkruhu na levou ruku a klusali jsme dál,jakoby po krátké stěně. Na začátku pomyslné dlouhé stěny jsem zasedla,ztuhla v kříži a vydžela otěže. Met přešel do kroku a já jsem ho stočila na kruh. Levou nohu jsem měla vzadu a hlídala jí Tikovu záď,pravou nohu jsem měla přitisklou na úrovni podbřišníku,aby se měl grošák nějaký opěrný bod,kolem kterého se mohl otočit,pravou rukou jsem ho vedla po velkém kruhu a levou,jemně oddálenou od krku, jsem ho ohýbala.Rozhodla jsem se,že dneska budu opracovávat hlavně na kruzích,aby to bylo zase trochu něco jiného. Obešli jsme kolečko v kroku a pak jsem valacha pobídla holeněmi a on vyklusal vpřed. Pochválila jsem ho,protože zareagoval velice rychle a začala jsem pravidelně vysedávat na vnější přední nohu. Dvě kolečka jsme obklusali a pak jsem valáška stočila obloukem do středu kruhu,kde jsem přesedla a přestavila jsme si ho k druhé ruce a obloukem zase najela na kruh. Na tuhle ruku jsme si taky dali dvě kolečka a pak jsem zasedla,pravou otěž jsem povolila,aby se Tikovi šlo líp dopředu,jemně jsem se zhoupla v sedle a zároveň s tím jsem pobídla pravou nohou na podbřišníku,takže Met se k mýmu zhoupnutí přidal,když naskočil do cvalu. Stoupla jsem si do stehenního sedu a pérovala v nohou zatímco Met cválal po obvodu kruhu. Nechala jsem ho oběhnout jenom dva kruhy a pak jsem ho stáhla do klusu. Na kruhu jsem Tika na dva klusový kroky narovnala a pak jsem si ho přistavila k levé ruce a tím jsme změnili kruhy. Znovu jsem zasedla,povolila jsem vvnitřní otěž a pobídla levou nohou. Met si přešel do cvalu a já jsem si opět stoupla do stehenního sedu. Stejně jako předtím jsme si daly jen dva okruhy a pak jsem Meta stáhla skrz klus až do kroku. Trochu jsme mu povolila otěže a udělala mu takovou menší krokovou pauzu. Po tom jsem si ho narovnala a šla s ním na rovném úseku. Postupně jsem si otěže zase zkracovala a zároveň jsem od něj vyžadovala větší aktivitu zádě,což jsem udělala pomocí poloviční zádrže a pobídek holeněmi do zadních nohou. Když jsem ho měla správně podsazeného v kroku,nechala jsem ho ještě chvíli jít a pak jsem ho pobídla holeněmi do klusu. Zůstala jsem sedět v pracovním sedu a poloviční zádrží jsem Meta trochu sklidnila a znovu podsadila,protože vyklusal hodně rychle a dal si váhu opět na předky. Změnila jsem směr obratem vlevo a pak jsem u druhé stěny stočila Meta doprava. V pracovním klusu jsme si udělaly i velký kruh a po něm jsem Meta pobídla do cvalu. Nejdřív jsme v pracovním ocválaly celý pomyslný obdélník a pak jsme zkusili pár přechodů klus-cval a pak to samý i na druhou ruku. Jako poslední jsem chtěla zkusit zkracování a prodlužování cvalových skoků,protože jsem si byla jistá,že dneska to bude stoprocentně potřeba. Nacválala jsem Meta na levou ruku a zklidnila ho poloviční zádrží.Chvíli jsem ho nechala v klidném tempu a pak jsem ho pobídla,do rychlejšího a pak zas klídek atd. Párkrát jsme to zkusily na obě ruce a pak jsem ho přes klus stáhla do kroku a namířila ho k Tomovi s hřebcem,kolem něhož už se začínali shromažďovat ostatní holky. Met zastříhal ušima když jsme se k hřebci přiblížili. Přestože byly oba vcelku mírní ani jeden neměl ve zvyku vyvolávat nějaké rozepře,pořád byl Gentleman hřebec a Met neohrožený valach,což by,pokud by se ocitli moc blízko sebe mohlo vyvolat neklid a tak jsem si radši stoupla víc dozadu a na Toma se dívala mezi Pomněnkou a Valhallou.
,,Nejdřív si celou trasu projdeme hezky v kroku.Budeme vyrážet odsud z opracoviště na skok číslo 2...'' začal Tom výklad,otočil Gentlemana zády k nám a vydal se krokem směrem ke dvojce. Všichni jsme ho následovaly a on nás upozorňoval na slasti a strasti jednotlivých překážek. Zanedlouho jsme došli zpátky na opracoviště.
,,První pojedou začátečníci a zkušenější pojedou více vzadu. Hned za mnou pojede Marigold,potom Izzy a za ní Mellysa,pak už se tam nějak dohodněte.Nezapoměntě na rozestup nejméně PĚT koňských délek.'' řekl Tom a poslední větě přiložil největší důraz. Byla jsem nervózní a zároveň natěšená na překážky. I Met pokýval hlavou jakoby říkal, ,,Tak už jeďte nemáme na to celý dopoledne''
,,Kliiiid Tiku,jen klid'' uklidnila jsem ho a měla jsem podivný pocit,že tím uklidňuju i sama sebe. Tom nám ještě jednou připomenul,že u těžších skoků budou stát kluci,takže kdyby se něco dělo tak jim říct a hlavně ať nezapomeneme na rozestupy. Pak pobídl Gentlemana do cvalu a odjel na první překážku. Věnovala jsem Marigold,která se na mě otočila, povzbuzující úsměv a sledovala jak i ona vybízí Bouři do klusu a následně do cvalu. Ještě jsem si ujasnila,že musíme cválat na levou ruku,protžoe tam bude mírný obrat nalevo a pak ,když byla Bouře dostatečně daleko, jsem vybídla Meta do klusu a zůstala sedět v pracovním. Hned jsem povolila vnitřní otěž,pravou nohu posunula dozadu a levou jsem Meta pobídla a on si naskočil do cvalu. Mezi opracoviště a překážkou číslo dva nebyl terén úplně rovný,spíš takový mírně zvlněný. Použila jsem poloviční zádrž abych dala Metovi najevo,že na kopečkách se nikam hnát nebude. Po chvilce jsem před námi uviděla Marigold,která právě zahajovala nájezd na překážku. Byly jsme od ní rozhodně o hodně dál než pět koňských délek.
,,Jsme mi pomalí nebo oni rychlý?'' zeptala jsem se sama sebe. Nejspíš to byla kombinace obojího. Pobídla jsem Meta a nechala ho prodloužit skoky,aby nás nikdo za náma nedohnal a nevytvářely jsme tam čekací fronty. Stejně dvojka byla šířkový dřevěný skok,takže bylo třeba na něj jet v rychlejším tempu. Z prohlídky jsem věděla,že skok je na rovině a povrch před i za je travnatý,což by mělo být poměrně jednoduché. Hnědka se svou jezdkyní už zahýbaly mezi stromy a já jsem se připravovala na rychle blížící se nájezd. Mířili jsme více vpravo,takže jsem se navážila na levou sedací kost a navedla Meta na střed. Odpočítávala jsem si cvalové skoky a potom jsem Meta pobídla. Grošák se odrazil a já jsem se spolu s ním vyšvihla kupředu a vytáhla jsem ruce nahoru abych mu povolila v hubě. Dívala jsem se daleko před sebe,váhu jsem tlačila dolů,ale víc do levého třmenu,protože za překážkou byl obrat vlevo. Ramena jsem držela vzadu a špičky u koně,což mi zároveň pomohlo držet přitisklé koleno k sedlu. Při doskoku jsem se napřímila a jak Metovi zadní nohy dopadly na zem,já jsem dosedla do sedla. Ruce jsem při dosednutí stáhla,vlivem lidské anatomie, s sebou. Od skoku šel Tik ve stejném tempu jako před překážkou,což by moc nevadilo pokud bychom před sebou neměli ještě čtyři náročnější skoky. Poloviční zádrží jsem ho přiměla zkrátit skoky a podsadit se. Už odskoku jsme kvůli mému navážení nalevo šli mírně do obratu,ale teď jsem ještě posunula pravou nohu dozadu a oddálila levou otěž od valáškova krku,takže jsme zatočili o něco málo prudčeji a najeli jsme na hliněnou cestu,která procházela mezi stromy a pokračovala dál přes louku a kolem vody. Hlína byla ještě vlhká po nedávném deštíku a tak to na některých místech dost klouzalo. Vyjeli jsme ze stromů na louku. Trochu napravo a daleko před námi jsem viděla jak Marigold stáčí Bouři na bedny a ještě dál jsem zahlídla Toma,který byl asi dvacet metrů od druhé bedny.Našlápla jsem si víc levý třmen a grošák se každým cvalovým skokem natáčel víc doprava. Naštěstí nám do karet hrála cesta,která se mírně stáčela doprava a pak se obracela zpátky doleva. Kdyby byla rovně, asi bych musela Meta stáhnout do klusu a pak nechat nacválat na pravou ruku,protože by bylo zapotřebí prutčejšího obratu doprava aby nám to na bedny vyšlo. Takhle jsem před obratem Meta pobídla,protože se mu nechtělo cestu opouštět (asi se rád držel vyznačených cest a neničil přírodu ) a vyjela ven z cesty po svahu dolů. Ze zvědavosti jsem hodila očkem po mojí spolubydlící,která právě prožívala menší kolizi po druhé bedně,naštěstí se udržela v sedle a pokračovala dál. Na svahu jsem se mírně zaklonila,abych udržela rovnováhu a pak jsme vyjely kolmo k bednám. Někdo u nich stál,ale z té dálky jsem nepoznala jestli je to Nathan nebo Connor. Tenhle dvojskok jsme skákali včera,takže jsem věděla,že s tím nebude žádný problém,pokud to tam nebude klouzat. Stočila jsem Meta doleva na první bednu a nechala ho trochu zkrátit cvalové skoky,aby nám to mezi překážkama vyšlo. Vedla jsem valáška na střed,holeň jsem měla přiloženou a otěže napnuté.Jako vždycky jsem si odpočítala skoky a pak když se Met odrazil jsem se zvedla nahoru a vysunula ruce nahoru po krku. Jako vždycky jsem se soustředila na to abych seděla správně.. dívat se dopředu,ramena dozadu,špičky ke koni,váhu do pat a pro mě speciálně palce nahoru. Přelétly jsme přes první bednu a mířili na druhou. Nějakým záhadným způsobem jsme teď mířili víc nalevo,tak jsem si hodně našlápla pravý třmen a vyrovnala to. Periferně jsem zahlédla Connora jak mě bedlivě sleduje,což mě trochu znerovóznilo.Moje nervozita mi na chvíli z mozku vymazala informaci,že před námi stojí skok. Do odskoku jsem se zvedla za sekundu dvanáct a následkem toho jsem nestihla povolit otěže do té míru aby se Tik mohl vytáhnout. Za skokem jsem ještě navíc přistála tvrdě do sedla. Meta jsem pochválila za to,že skok bez problémů přeskočil i přesto,že jsem mu málo povolila a ještě tam otřesně seděla. K dalšímu skoku jsme měly dost času. Za skokem byl mírný svah,tak jsem se trochu zaklonila, který nás doprovázel až k vodě.U vody byla rovinka tak jsem si stoupla do stehenního sedu a odlehčila jsem trochu Metovi i mě,protože už mě začínal trochu bolet zadek, přece jenom takhle dlouho jsem snad ještě nikdy necválala,ikdyž možná na Beltinu jo,ale to už je dávno Když jsme minuli osmičku uviděla jsem vůz se slámou,který jsme měli skákat jako další. Jemným pohráváním s otěžemi jsem Meta trochu sklidnila,abychom měli na nájezd víc času. Cválali jsme pořád rovně a pak jsem se navážila nalevo,posunula pravou nohu dozadu a vytočila jsem se trupem trochu k překážce,čímž jsem Meta stočila rovně na skok. Zůstávala jsem stále v lehkém sedu a teď jsem Meta jemně pobídla holeněmi aby si trochu prodloužil skoky což bylo u šířkový překážek potřeba. Soustředila jsem se na to jak se blížíme k vozu a opočítávala jsem si skoky. Z prohlídky jsem veděla, že před i za skokem je rovina,takže by to nemělo být nic obtížného...snad. Do odskoku jsem Meta pobídla,protože šířkové překážky mu prostě neseděli a vytáhla jsem ruce nahoru abych ho nebrzdila za hubu. Pohled jsem upírala k další překážce,kterou jsem viděla daleko před sebou. Lopatky jsem tlačila k sobě,čímž jsem měla ramena vzadu. Váha do pat,což mi pomohlo udržet rovnováhu a špičky ke koni,abych měla Meta pod kontrolou. Kolena jsem měla přitisklá k sedlu a palce jsem držela nahoru. Když se Met přehoupl přes vůz a dopadl předkama na zem,napřímila jsem se a stáhla ruce dolů. Na zem dopadli grošákovi zadní nohy a Met se jimi odrazil a vystřelili jsme cvalem pryč. Honem jsem zasedla a poloviční zádrží jsem Meta přiměla se podsadit a tím zpomalit. Bylo to zvláštní muset Meta držet. Před námi teď byla menší prohlubeň a za ní byla jedenáctá překážka na kterou jsme měli namířeno. Před svahem dolů jsem ještě jednou udělala poloviční zádrž a pak jsem se v sedle mírně zaklonila když jsme jeli dolů. Potom následoval svah nahoru kdy jsem si stoupla do stehenního sedu. Po prohlubni jsem si zase sedla a stočila Meta nalevo na skok. Jedenáctka byla asi nejtěžším dnešním skokem. Vlastně to byl trojskok. Část A byla dřevěná překážka tvořená jednou nižší dřevěnou kládou a hned za ní byla o něco výš druhá,celá překážka stála z kopce,což takže důležité bude se moc nepředklánět. Pak se sjelo dolů k části B,kterou tvořil relativne úzká obdélníková díra v jejímž prostředku stál vysoký živý plot ohraničený vlaječkami,přes který se skákalo. Pak se pokračovalo nahoru do kopce na jehož vrcholu stála překážka z živého plot sestříhaná do tvaru hradních hradeb. Navedla jsem Tika na střed překážky.Ještě jedna poloviční zádrž,abychom se mezi skoky nezabili a pak...,,Geronimo''! Ať si říká kdo chce co chce,ale mě to opravdu uklidňovalo a zároveň nabuzovalo abych udělala něco šílenýho Když se Met odrazil do prvního skoku zvedla jsem se ze sedla,ale zároveň jsem se držela co nejvíc vzadu abych po doskoku nepřepadla Metovi na krk.Nechala jsem proklouznout otěže. Dívala jsem se na další část tohohle trojskoku,váhu jsem tlačila do pat a držela jsem se koleny,což byla asi tak jediná možnost jak se tam pořádně udržet,teda aspoň pro mě. Met se přenesl přes skok a když dopadl na zem,prožila jsme menší otřes,ale rychle jsem se srovnala a znovu si zkrátila otěže na lehký kontakt. Dva cvalový,jeden cvalový teď. Pobídla jsem Meta a vyšvihla jsem se v sedle kupředu. Tentokrát jsem se nemusela snažit nějak zaklánět,protože doskok bude do kopce. Povolila jsem Metovi v hubě a on se vytáhl přes skok. Asi jsem ho nenasměrovala úplně dobře,protože jsem uslyšela jemné křupnutí,když se Met přenášel přes překážku,a když jsem se ohlídla,uviděla jsem na zemi u překážky ležet červenou vlaječku.
,,Huuups'' vypadlo ze mě,ale pak už jsem se zase soustředila na doskok a poslední část trojskoku. Met doskočil na zem a já jsem si stoupla do stehenního sedu a nasměrovala ho do jedné prohlubně mezi dvěma zuby zhruba někde na středu. Před skokem jsem ho pobídla a když se odrazil do odskoku posunula jsem ruce nahoru po jeho krku abych mu povolila v hubě a dovolila se natáhnout. Skok jsme překonali bez problémů jen jsem si zapomněla víc našlápnou levý třmen takže o to víc jsem pak musela točit na poslední překážku. Cestou k ní jsme míjeli tribunu diváků,což mě přinutilo zasnít se jaké by to bylo vyhrávat tady nějaké mezinárodní veledůležité závody před zraky tisíce diváků... Jo tak to byla hodně nereálná představa Stočila jsem Meta na levou,nižší část skoku číslo 12,kterým byla zeď,která byla na pravo o dost vyšší než nalevo. Uprostřed byl postaven shluk květináčů z nichž jeden byl překocený a sypala se z něho hlína.
,,To by mě zajímalo jestli ho shodila Marigold'' pomyslela jsem si,protože jsem tušila,že Tom to asi nebyl,ale kdo ví
,,Tak pojď Mete,hlavně ať nezhodíme nějaký další'' řekla jsem směrem ke grošákovi a pak už jsem věnovala pozornost jen a jen skoku. Odpočítala jsem si odskok a pak jsem se zvedla spolu s valáškem a vysunula ruce nahoru. Dívala jsem se před sebe,kde už jsem viděla Toma jak krokuje s Gentlemanem a sleduje mě a Marigold,která cválala s Bouří na kruhu. Váhu jsem tlačila dolů do pat, lopatky k sobě,špičky ke koni a palce nahoru. Při doskoku jsem se v sedle napřimovala až jsem do něj poloměkce dopadla když Met dopadl zadníma na zem. Odcválaly jsme od překážky a já sklidnila Meta poloviční zádrží a odcválala ještě kousek dál abych nezavazela a stočila Meta na kruh kde jsem ocválala jedno kolečko a pak jsem ho nechala přejít do klusu. Tom vypadal,že mi chce něco říct,ale to už se ke skoku blížila Mellysa s Callatosem,tak se začal soustředit na ni a pak už si nevzpomněl. Já jsem chytla otěže až na přesce a nechala Meta si vytáhnout krk a oklusala jsem ho pár koleček na každou ruku. Pak jsem zasedla a ztuhla v kříži a pustila se do krokování. Marigold mezitím už taky krokovala a tak jsem se k ní přifařila a vyslechla si její vylíčení dnešní první souvislé trasy. Potom chtěla vědět i jak to šlo nám a tak jsem jí to všechno vylíčila,přesně tím jediným způsobem jakým byla moje vyprávění schopná přijmout a nevyslýchat mě dál, hezky do detailů Když odskákaly i poslední dvě holky,Tom zavelel a všichni jsme se za ním krokem vydaly. Nadšená z toho že jsme to zvládli jsem se vracela na Florestu klidným krokem ve stínu stromů.