izzy+meteor: SKUPINA PRVNÍ- DEN DRUHÝ

Přesně v jedenáct jsme s Meteorem stáli na dvoře před stájemi. Met vypadal v plné krosové výbavě opravdu nádherně. Hnědá mu prostě sekla Zato já jsem se ocitla na vrcholu nepřitažlivosti Ne to naštěstí ne, ale kvůli bezpečnostní vestě jsem si připadala jako ti kluci z reklamy na Nerf. Ale co už bezpečnost je bezpečnost. Vypadalo to , že jsme tu všichni. Bloodye nasedla na Dekamerona a začala nás seshora počítat.
,,Super, jsme všichni. Tak nasedat lidi, dneska vás na trať odvedu já s Maki a Kitty. Connor s Tomem jeli autem'' řekla Blood hlasitě. Ještě jsem Metovi utáhla podbřišník, zkrátila si třmeny a pak jsem se konečně vyhoupla nahoru. Očividně jsem byla jednou z poledních, protože všichni už byli v sedle srovnaní a připravení vyrazit.
,,Můžeme?'' ozvalo se zepředu.
,,Áno'' zařvala jsem hlasitě spolu s ostatními,což asi nebyl úplně ten nejlepší nápad,protože někteří koně to nesli těžce. Bloodye pobídla hnědáka do kroku a za ní vykročila Kitty s Asii a Maki s Lady,pak jsme se zařadili všichni ostatní. Šli jsme s Metem za Pomněnkou a před Valhallou. Byla jsem nervózní ze skákání,ale jízda krokem venku uklidňovala. Nejprve jsem Meta měla na volné otěži,ale když jsme vjeli do lesa a odbočili k trati,postupně jsme si ho sebrala až na jemný kontakt. Poloviční zádrží jsem ho přimněla se podsadit. Zanedlouho se k nám zepředu dostalo povelu pro lehký klus. Počkala jsem až nakluše Clair s Pomněnkou a pak jsem Meta stiskla holeněmi. Začala jsem s vysedáváním na pravou nohu a za nějakých sto metrů jsem přesedla na levou. Chvíli před areálem jsme přešli do kroku a pokračovali do něj. Dojeli jsme na velký travnatý prostor kde bylo hned několik překážek. Tomovo auto už stálo u lesíka a Connor i Tom se o něj opírali a o něčem se bavili. Dojeli jsme do příjemného stínu stromů a seskupili se do půlkruhu kolem Toma. Chvíli to trvalo,ale nakonec jsme všichni v pohodě stáli i s rozestupy kolem sebe.
,,Vítám vás na druhém dni kurzu cross-country'' začal Tom trochu slavnostnějším hlasem , ,,Dneska začneme s holkama z druhé skupiny. Nejdřív si opracujte a pak se rozeskáčete na menší skocích,aby naši začátečníci věděli jak to má vypadat. Takže teď se přesuneme k dvacet dvojce.''
Na ta slova jsme koníky otočily a vyjeli za Tomem, který nás vedl. Holky z druhé skupiny vyrazily rovnou klusem a našli si každá svoje místečko. Chvíli si opracovávali v klusu a ve cvalu a pak se shromáždili asi 60 metrů před překážkou aby měla každá čas na dobrý nájezd. Tom kývl na Kitty a ta se s vrankou vydala v tempu na překážku. Skok byl tvořen větším živým plot, který byl poměrně široký, a před ním ležely na sobě a trochu šikmo čtyři dřevěné klády.
,,Skok se jmenuje ,,Malá zahrádka'', patří mezi ty jednodušší, protože má rovný nájezd, pevný terén před i za skokem. Navíc skok je tvořen keřmi, kterými v případě nouze nohy koně projdou takže se nezraní když se vám skok nepovede. Taky je to klasická překážka u které se míří na střed, protože má rovný vrch.'' vysvětloval nám Tom zatímco se Kitty s vrankou ladně přenášely přes skok. Mezi mě s Metem a Toma se postavila Mell s Callatosem takže jsem slyšela jen menší úrovky jeho výkladu. Abych to nějak vyrovnala sledovala jsme každý pohyb Blood s Dekem co nejpodrobněji. Neušlo mi že hnědák měl v plánu se na překážku rozběhnout v plné síle,ale jeho jezdkyně ho uklidnila asi nějakým pošeptaným kouzlem nebo co, protože jsem neviděla skoro žádnou známku poloviční zádrže,která tam však tak 99,9% byla, protože hnědák švihnul ocasem a zpomalil svůj nájezd na překážku. Hladce prolítli nad překážkou a za nimi už začala na skok najíždět Maki s Lady. Holky si skočili skok ještě z druhé ruky a pak Tom hlasitě zavolal přejezd k devatenáctce. Překážka byla taktéž tvořená keři ikdyž trochu podivnými,protože dole byli zelený,nad nimi byla nasazená kláda a z ní vyčnívalo cosi rostlinatého původu co mi zdálky připomínalo tlustý obilí a bylo to sestříhané do tvaru podivné vlnovky.
,, Tahle překážka, taky patří k těm jednodušším ale je komplikovanější v nájezdu. Není vhodné najíždět na střed, protože právě tam se nachází nejvyšší bod překážky, avšak pokud nemáte koně pod kontrolou s největší pravděpodobností se vám nepodaří najet úplně do středu prohlubně, nebo je taky mžné že vám kůň překážku vyhne.Povrch je jinak stejný jako u předchozího skoku'' popsal nám Tom strasti a slasti překážky. Snažila jsem se bedlivě pozorovat všechny tři holky jak najíždějí s koníky na skok z jedné i druhé strany avšak jediné co jsem viděla byly reakce koně na pobídky,které jsme nezahlídla. Když měli holky odskákáno přesunuly jsme se k patnáctce. Skok nevypadal tak děsivě jako ta podivná vlnovka. Byl tvořen taky keřmi ale vrch byl rovný, až u vlaječek byly takové jakoby zuby. Nejdřív to tak nevypadalo,ale když jsme přijeli blíž zjistila jsem že překážka je o něco širší než vlnovka nebo dvacetdvojka.
,,Tenhle skok se jmenuje Živý plot. Těžší je v tom že odskakujete z roviny,ale doskakujete mírně do kopce. Povrch před i za skokem je travnatý a pevný. Skok je vysoký 70 cm,ale nohy koně jím v pohodě projdou, takže je to nepevná výška. '' sdělil nám trenér svůj výklad k poslední překážce.
Když holky odskákaly na obě ruce,oznámil nám Tom, že se nás teď ujme Connor. Ten už se k nám blížil s úsměvem na tváři. Takže buď se těší až nás pořádně zkritizuje nebo ho prostě baví trénovat Druhá varianta zněla rozhodně příjemněji.
,,Tak my začneme na překážkách kde se holky rozeskakovaly. Nejdřív si ale pořádně opracujte koně ve všech chodech.'' oznámil nám Connor co budeme dělat. Pobídla jsem Tika holeněmi do kroku a otočila ho kolem vnitřní nohy, abychom byly čelem zády ke Connorovi a pak jsme si vyjeli hledat nějaký rovný plácek na opracování. Nejdřív jsem zahlídla jedno úžasný místečko,ale očividně jsem nebyla sama protože se k němu vydali hned dvě jezdkyně, Nadvandy a Clair. Přenechala jsem místečko jim a jela si hledat jiné. Nakonec jsem našla pěkné místečko kousek od stromů Dorazily jsme na místečko a já jsem Meta pobídla holeněmi do klusu. Začala jsem vysedávat na Tikovu levou přední nohu, která byla podle imaginárního obdélníku který jsem si představila v hlavě, vnější. Lehkým klusem jsem obklusala pomyslný obdélník po obvodu a pak jsem v ,,rohu'' natočila ramena dovnitř, posunula jsem levou nohu jemně dozadu a kolem vnitřní nohy jsem Tika stočila na diagonálu na které jsem ho narovnala. Ve středu jsme přesedla a někde kde jsem si myslela že by mohl být roh jsem valacha stočila na stěnu. I tentokrát jsem obdélník obklusala po obvodu. Zasedla jsem, ztuhla v kříži a svým ztuhnutím jsem nedovolila jít Tikovi dopředu a tak zpomalil do kroku. Pochválila jsem ho za to,že mě hezky poslouchá ikdyž jsme venku a nejedeme za koňmi. Poloviční zádrží jsem si grošáka sebrala a pustila se do velkého kruhu v kroku. Na to že jsem neměla stěny se nám myslím celkem povedl. Ještě pár metrů po kruhu jsme šli v kroku. Pak jsem Tika upozornila poloviční zádrží na následující přechod a pobídla ho do klusu. Vyklusal poměrně rychle tak jsem ho pomocí další poloviční zádrží vzala zpátky. Seděla jsem v pracovním klusu a snažila se to s těmi kratšími třmeny co nejlíp usedět.
,,Uvolni se a pánví kopíruj pohyb koně.'' ozval se za náma Connor.
,,Ach né, on nás našel!'' pomyslela jsem si v duchu ztrápeně,ale uposlechla jsem jeho rady a konečně jsem se dostala do toho správnýho pohybu. Udělala jsem si imaginární ,,půl jízdárny se změnou'' a pokračovala v pracovním klusu. Na pomyslné krátké stěně jsem udělala velký kruh a v rohu jsme posunula levou nohu dozadu,pravou otěž jsem nabídla valachovi k pohybu vpřed,pobídla jsme ho pravou nohou na podbřišníku a pak už jsme jen vyčkávala na grošákovu reakci. Tik skoro okamžitě nacválal.
,,Příště se zhoupni pánví... pomůže mu to rychleji na cválat, '' poradil mi trenér. Cválaly jsme si to v klidečku po obvodu.
,,Zkus si potom i rychlejší cval, takhle na skoky najíždět nemůžeš.'' udělil mi Connor poslední radu a pak odešel za jinou dvojicí. Obcválala jsem obdélník jednou kolem dokola a pak jsme se postavila do stehenního a pořádně Meta napobízela do rychlého cvalu. Někde kde by zhruba končila dlouhá stěna jsem Meta stáhla zpátky a znovu si sedla do pracovního. Tik šel těď svižněji,což mi vyhovovalo. Za chvilku jsem ztuhla v kříži a vydržela ruce, Met zpomalil do klusu a já jsem s ním změnila směr. Pak jsem ho znovu nacválala a tentokrát jsem přeskočila tu část se skoro-tryskem protože už nebyla potřeba. Udělala jsem si velký kruh a pak jsem přešla do klusu. Vysedávala jsem a zamířila k místu kousek od první překážky, kde se začali shromažďovat všichni kteří už měli opracováno. Doklusali jsme k nim a zastavili jsme. Pochválila jsem Tika a pak už jsme vyčkávala na instrukce od Connora spolu s ostatními.
,,Takže, co máte dělat jste viděli od holek. První pojede Ell s Dariem'' řekl Connor takovým způsobem že jsem se divila že si u toho nemne ruce. Bylo na něm vidět že se v trénování vyžívá. Ell se s mohutným hřebcem vydala na skok. Překonali ho v pohodě, Connor jí jen vytkl,že mu nad překážkou málo povolila. Za nějakou dobu jsme přišli na řadu i my. Podívala jsem se na Connora a ten mi kývl na znamení že můžeme jet. Pobídla jsem Meta do pracovního klusu a poloviční zádrží jsem si ho sebrala a dostala podsebe. Asi šedesát metrů od překážky jsem Meta stočila kolem vnitřní nohy jakokdyby směrem na ni,ale pokračovala jsem po kruhu dál a provedla velký kruh. Na jeho konci jsem plánovala nacválání. Chvilku předtím jsem najednou měla pocit,že se na mě upírají pohledy ostatních a doslova mě propalují. Připadala jsem si jako plačící anděl,který se nemůže pohnout dokud na něj ostatní zírají. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se pohledy nahradit písničkou ze Zaklínače na které jsem byla momentálně závislá. Světe div se to fungovalo a tak jsem za zvuku Wake the White Wolf posunula levou nohu dozadu,povolila pravou otěž a spolu s pobídkou pravé nohy na podbřišníku jsem se pánví zhoupla v sedle a Tik se k mému zhoupnutí přidal. Vyjeli jsme z kruhu a cválali na překážku. Snažila jsem se mířit co nejvíce na střed ale skok byl přece jenom pořád ještě daleko. Snažila jsem se očima vytipovat místo kde bude vhodné začít nájezd a zrychlit. Očima jsme místo sledovala jak se přibližuje a psychicky se připravovala na skok. Navytipovaným místě jsem na Meta dvakrát mlaskla a dvakrát jsem ho stiskla pravou nohou. Valach zrychlil.
,,Ještě rychleji a dívej se před sebe'' zakřičel na mě Connor abych ho slyšela. Ještě jednou jsem Meta pobídla a zadívala jsem se daleko před sebe na menší lesík,který se vinul středem areálu.Stále jsem seděla v pracovním, ikdyž ve stehnovým by to bylo asi lehčí, a snažila se dobře vysedět rychlý cval. Dívala jsem se před sebe,lokty jsem si držela u těla a jemně svírala otěže abych je mohla v případě nouze nechat proklouznout. Držela jsem se koleny,patu jsem měla jemně prošláplou,v pozici někde pod kyčlí a tlačila jsem do ní váhu svýho těla abych líp seděla. Skok už byl opravdu nedaleko a tak jsme se snažila odhadnout kolik cvalových skoků zbývá do odskoku. Tipla jsem si tak čtyři. Po třetím mi však bylo jasné, že jsem se o jeden minula a vejde se jich tam pět. Po čtvrtém jsem Tika pobídla a nachystala se na odskok. Do odskoku jsem Meta pobídla obě holeněma a spolu s ním jsem se zvedla v sedle. Z toho jak doteď jeli ostatní jsem věděla že hodně z nich neočekávalo skok tak mohutný a tak jsem se připravila na něco mohutnějšího než u parkurových překážek který měli v průměru asi deset centimetrů maximálně
Když jsem se zvedala,zvedla jsem sebou i ruce a zvedla jsem je opravdu vysoko aby měl hodně místa. Dívala jsem se před sebe,snažila se nehrbit a váhu jsem jemně tlačila dolů. Skok byl opravdu mohutnější,ale ne zas tak moc jak jsem si to představovala. Když se Met přehoupl přes skok a dotkl se předními kopyty země, byla jsem nahoře narovnaná a kdž na zem dopadly i zadky dosedla jsem do sedla a s sebou ztáhla zpátky i otěže takže jsem teď měla grošáka zase na kontaktu. Uvědomila jsem si,že jsem neslyšela žádné šustění, což muselo znamenat, že Met proletěl nad překážkou s dostatečnou rezervou.
,,Je to skok, ne propast.Příště se nemusíš tak moc zvedat a ani ti otěže nemusí mít tak provešené, stačí jen o něco víc než když skáčeš normální parkurové překážky. Jinak napoprvé super'' konstatoval Connor. Pochvala mě zahřála u srdíčka a já jsem ji předala Tikovi. Přešla jsem do klusu a připojila se k ostatním. Počkali jsme až doskáčou všichni a pak si Ell najela skok ještě z druhé ruky a za ní jsme šli mi ostatní. Zanedlouho na mě zase přišla řada.
,,Tentokrát to zkus ze stehenního sedu.'' řekl mi Connor a pak mě nechal odklusat od překážky. Stejně jako předtím jsem klusala v pracovním. Stočila jsem Tika směrem na překážku,ale pak jsem ho stočila doleva na velký kruh. Na jeho konci jsem nacválala a stoupla si do stehenního sedu.musela jsem uznat, že takhle bylo lehčí udržet Meta v tempu,ale zase se mi hůř namiřovalo na střed překážky. Nakonec se mi přeci jen povedlo pomocí váhy a nohou srovnat Meta na střed skoku. Do odskoku jsem ho mohutně pobídla a když šel nahoru,posunula jsem mu ruce po krku výš abych mu povolila v hubě. Nedávala jsem je sice tak vysoko jako předtím,ale i to stačilo na to aby se mohl natáhnout. Ani jsem si to neuvědomila,ale po doskoku jsem zjistila,že jsem se celou dobu dívala dolů. Toho si samozřejmě všiml i Connor,který mě za to hned zdrbal,ale i schválil délku otěží, za což jsem byla moc ráda. Po doskoku jsme s Metem udělali ještě pár cvalovejch než jsem ho nechala přejít do klusu. Vrátili jsme se ke skupině a počkali až doskáče Mell a Marigold. Pak jsme se krokem přesunuli k devatenáctce neboli vlnovce
,, Nezapomeňte na to že nemíříte na střed , ale do nižších míst po bocích'' upozornil nás ještě Connor než pustil Ell s Dariem. Trpělivě jsme s Tikem vyčkávaly až na nás příjde řada. Met vypadal že se na skok těší a i já,přestože jsem byla jemně nervózní, jsem se celkem těšila
Konečně jsme byli na řadě a Connor nám pokynul, že můžem jít. Stáli jsme zase někde na úrovni překážky a tak jsem se otočila zády k překážce a pobídla Meta do klusu. Poloviční zádrží jsem ho shromáždila. Klusali jsme asi šedesát metrů abychom měli na nájezd dost místa a času a pak jsem se natočila rameny k překážce,posunula pravou nohu dozadu a kolem levé jsem ho stočila na velký kruh. Na konci kruhu jsem dala pobídky pro cval. Vnější noha už vzadu byla kvůli ohnutí,tak jsem akorát rozložila váhu zpátky na obě sedací kosti.,nabídla jsem valachovi vnitřní otěž, pobídla jsem ho levou nohou a spolu s pobídkou jsem se mírně zhoupla v sedle, což pomohlo Metovi v nacválání. Zůstala jsem sedět v pracovním cvalu, protože takhle jsem měla větší kontrolu nad Tikovými pohyby a tak se mi bude líp najíždět na střed ,,prohlubně'' v povrchu překážky. Usoudila jsem že rozumější bude nasměrovat Meta nižší místo na levo, když jedeme na levou ruku. Dalo mi to sice trochu práce s váhou a holeněmi,ale nakonec se mi přece jenom povedlo Meta nasměrovat správně včas. Jenže kvůli tomu jsem si nevypočítala odskok a nesoustředila jsem se ani na ty další důležitý věci. Ze sedla mě to vymrštilo samo od sebe když se Met odrazil, takže jsem měla jen menší problém s rovnováhou a při doskoku jsem se držela hřívy jako klíště abych nespadla, ale nakonec jsem se zase bezpečně ocitla v sedle,ale skok za pohybem myslím nebyl, ikdyž vše ostatní bylo špatně. Za skokem jsem Meta zpomalila do klusu a dojela ke Connorovi pro očekávanou kritiku.
,,Ten skok byl úplně špatně,ale to myslím víš. Snaž se ho dobře nasměrovat už daleko před překážkou a pak už to moc nehroť ani kdybys jela přesně na střed, protože když nemáš zafixovaný ten pohyb nad skokem, tak se na něj musíš soustředit a když se na něj nesoustředíš tak je úplně jedno ve kterém místě překážku skočíš,protože za skokem se stejně budete muset srovnávat do správné rovnováhy a stratíte jak čas tak energii.'' vysvětlil mi Connor situaci a pak pokynul Mellyse aby jela na skok. Přidala jsem se k ostatním a sledovala jak skáčou. Pak začla Ell druhé kolo na pravou ruku. Kdž přišla řada na nás pobídla jsem Meta do klusu s maximálním soustředěním. Udělali jsme velký kruh na pravou ruku a pak jsme nacválali a vyjeli rovně na překážku. Trochu jsem Tika zpomalila pomocí poloviční zádrže abych měla víc času na dobré nasměrování.
Holeněmi jsem ho nasměrovala tam kde jsme viděla nejnižší bod pravé části překážky a pak už jsem se soustředila jenom na to abychom jeli rovně,rychle a na svůj sed. Ještě chvíli jsem nechala jít valacha klidným tempem ale pak,asi třicet metrů před překážkou jsem Meta pořádně pobídla a on nabral rychlost,tolik potřebnou k odskoku. Odpočítávala jsem si kolik zhruba zbývá cvalových skoků.1... tu du dum.. teď!. Křikla jsem si v hlavě a pobídla jsem Meta oběma holeněma. Síla odskoku mě vymrštila ze sedla a já jsem se jí přizpůsobila. Ruce jsem posunula nahoru po krku,abych grošáka netahala za hubu. Váhu jsem tlačila dolů,lopatky k sobě a dívala jsem se před sebe, někam do dáli. Když se Meteor předkama přehoupl přes skok a začal je natahovat k zemi, začala jsem se v sedle napřimovat až jsem dosedla,když se země dotkly i jeho zadní nohy. Otěže jsem stáhla s sebou dolů a teď jsme cválaly na kontaktu. Zpomalila jsem ho do klusu a stočila ke Connorovi.
,,No vidíš,teď vám to šlo. Sice jste neskočily úplně v tom nejnižším místě ale překonali jste to celkem v pohodě.'' pochválil nás Connor a pak se věnoval další dvojici. Když doskákaly i ostatní přesunuli jsme se k poslednímu skoku tohoto dne- živému plotu. Postavili jsme se z boku skoku. Met i já už jsme byli poměrně unavení,ale pořád jsme se těšili na další skok. Když přišel náš čas vyklusali jsme jako obvykle od překážky a při obratu na ni jsme si udělali velký kruh na jehož konci jsme nacválali. Nájezd byl v pohodě jen jsem musela Tika párkrát pobídnout protože měl tendence ztrácet rychlost. Odskok se nám podařil. Zvedla jsem se spolu s grošákem a povolila mu v hubě. Dívala jsem se dopředu,lopatky jsem tlačila k sobě a váhu dolů. Všechno šlo jak nadrátku,až do té doby než jsme doskakovali k zemi. Že je doskok výš než odskok se mi úplně vypařilo z hlavy a tak mě brké přistání vyvedlo hodně z rovnováhy. Napodruhé už to bylo lepší,mířili jsme přímo na střed v dostatečném tempu, do odskoku jsem Meta pobídla a vyšvihla se spolu s ním nahoru i s rukama. Byla jsem připravená na to,že doskok bude dřív,takže tentokrát se nám skok povedl,až na to že ,jak mi řekl Connor, jsem se dívala dolů a tím jsem přenesla těžiště dopředu a Meteor se navážil na předek a vypadl z podsazení v jakém byl před skokem. Když všichni doskákali vzali jsme koně schladit do vody u jednoho ze skoků a pak už jsme zamířili na Florestu,krokem na volné otěži. Když jsem seskakovala z Tikova hřbetu,nějak jsem se tam na zlomek sekundy zachytila vestou a místo hladkého přistání jsem spadla rovnou na zadek. Zvedla jsme se na nohy a ucítila jak moc jsem jim dnes dala zabrat. A nejenom jim,bolelo mě úplně celé tělo. Ostatní na tom povětšinou byly podobně. Connor nám oznámil,že máme ve čtyři přijít do jídelny a pak už jsme se všichni rozprchli do boxů a k úvazištím.

Ve čtyři jsem seděla na jedné z židlí v jídelně. Když byli všichni účastníci kurzu na svých místech, v místnosti se zhasla světla a na filmovém plátně se spustilo první video. Byla na něm Kitty s Asií jak skáčou přes mohutný dřevěný skok ve tvaru střechy. Kitty si rychle škrábala na papír nějaké poznámky. Já jsem jen žasla nad tím jak sebevědomě tenhle skok přeskočili. Nějak jsem si nedokázala představit že bych na něj jela s takovým klidem. Pak přišlo další video Kitt s vrankou,tentokrát jak skáčou přes bulfin. Pak samozřejmě i videa Blood a Maki. Tom každé video ohodnotil a udělil jezdkyním nějaké rady. Snažila jsem si zapamatovat co nejvíc těch chyb a rad,ale některým jsem moc nerozuměla a zbytku jsem měla za chvíli plnou hlavu. Videí nebylo moc a tak jsme se za chvíli mohli odebrat ke svým aktivitám.