clair a pomněnka: 5. DEN KURZU
V jídelně jsem zjistila, že máme sraz opět v devět hodin ráno na nádvoří, tedy jako včera a proto jsem do sebe rychle nacpala snídani a vrátila jsem se za Pomněnkou do stáje, kde jsem ji pečlivě vyčistila a pustila jsem se do jejího strojení. Když jsem Pomněnku nastrojila, bylo za pět minut devět, tedy stihla jsem to tak, jak jsem si naplánovala. Nejdříve jsem se však do šatny zašla převléci do krosového. Jakmile byla kobča připravená, vyvedla jsem ji do stájové uličky, kterou jsem s ní prošla až k velkým vratům. Na nádvoří jsem se rozhlédla, bylo zde již několik studentek, ale několik jich ještě chybělo. Usmála jsem se a hnědku jsem zastavila opodál. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla jsem třmeny a zapnula jsem nánosník. Vyhoupla jsem se do sedla a srovnala jsem si sed. V dálce jsem již zahlédla Toma, který se vyhoupl do sedla Gentlemana. Pomněnku jsem pohladila po krku a čekala jsem na Tomovi pokyny. "Jste tu všechny, takže můžeme vyrazit." S Pomněnkou jsem se zařadila ke konci skupiny. Jakmile se rozjela jezdkyně přede mnou, jemně jsem stiskla holeně a kobča se vydala krokem kupředu. Šly jsme stejnou cestou, kterou jsme sem chodili celý kurz. Vlasy mi čechral chladný vítr, který ale nebyl nepříjemný. "A klus" zavelel Tom a já jsem si všimla, že je to o kousek dále od závodiště. Jakmile naklusala studentka přede mnou, stiskla jsem holeně a začala jsem vysedávat. "A krok" zaslechla jsem před zatáčkou a proto jsem kobču zpomalila do kroku a přestala jsem vysedávat. Prošli jsme brankou a zamířili jsme na opracoviště. "Takže holky. Opracujte si koně a poté začneme." Tom nás vyzval k zahřátí a opracování našich svěřenců a proto jsem si tak, jako každý studentka, našla kousek na opracování Pomněnky a pustila jsem se do práce. Z kroku jsem Pomněnku pobídla do klusu a navedla jsem si ji na kruh. Chvilku jsem ji nechala klusat, poté jsem ji zpomalila do kroku a následovně jsem ji opět pobídla do klusu. S Pomněnkou jsem kruh spirálovitě zmenšila a následovně jsem ho opět zvětšila. Poté jsem mírně zkrátila vnější otěž, vnější nohu jsem posunula za podbřišník a vnitřní jsem nechala na něm. Pomněnka po pobídce do cvalu zaskočila. Nechala jsem ji ocválat na kruhu a poté jsem provedla lehkou změnu cvalu. O chvilku později jsem zaslechla hlas Toma "Pomalu dokončujte opracování". Pomněnku jsem již měla opracouvanou ve všech chodech a nyní byly na řadě přechody. Při přechodech jsem s Pomněnkou prováděla různé menší vlnovky a obloučky, které jsem prováděla tak, abych s Pomněnkou nijak nevyrušovala ostatní. Různé přechody jsme s kobčou cvičila do doby, než na nás Tom zavolal.
"Nyní půjdeme ke skoku s číslem osm, tedy ke kombinaci. Nejdříve si s koněm krokem prohlédnete všechny překážky. No a poté si zkusíte seskočt a vyskočit z vody. Kůň se tak osvěží a ujistí se, že na něho nečíhá nějaké nebezpečí. Choďte tam postupně, já půjdu první." Tom nás informoval o tom, co nás nyní čeká. Pobídl Gentlemana a zamířil ke kombinaci, kterou si s hřebcem obešel a nechal Gentyho, aby si prohlédl všechny skoky. Nejdříve s Gentlemanem vstoupil do vody, ve které ho nechal chvilku brodit a pak ho vyvedl ven. Následovně Gentleman šikovně seskočil a poté i vyskočil z vody a Tom pohlédl naším směrem. "A nyní je řada na Nadvandy s Val" pokynul Tom Nad, která pobídla Valhallu a vyjela z řady. Pozorně jsem tuto dvojici sledovala a poslouchala jsem Toma. Když Nadvandy splnila Tomovo zadání, šla další studentka a poté byla řada na mně. Pomněnku jsem navedla k prvnímu skoku kombinace a nechala jsem ji, aby si skok pořádně prohlédla. Když jsem si byla jistá, že si ho moje milá zvídavá hnědka konečně doprohlížela, vedla jsem ji k další. Objela jsem si s Pomněnku v kroku všechny překážky a poté jsem s ní zamířila k vodě. Když jsem kobču dovedla k vodě, dala jsem jí pobídku a hnědka téměř ihned sestoupila do vody. Pom s vodou nikdy problém neměla, musela jsem však uznat, že bláto má raději více. Chvilku jsem se s ní ve vodě jen tak brodila, bylo na ní také vidět, že osvěžení pro ni bylo celkem příjemné. Následovně jsem ji vyvedla z vody a pohlédla jsem na Toma, který přikývl a proto jsem si hnědku odvedla kousek dál, pobídla jsem ji do cvalu a vedla jsem ji k seskoku. Pom jsem pobídla ke skoku do vody a když se snášela k vodě, mírně jsem se zaklonila a po dopadu, kdy kolem nás prolétlo tisíce kapek, jsem Pom vedla kupředu. Před stěnou jsem stiskla holeně, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, koleny jsem se chytila koleních opěrek a ruce s otěžemi jsem popustila dopředu. Po doskoku jsem zasedla do sedla, ruce s otěžemi jsem vrátila na původní místo a po pár metrech jsem zpomalila kobču do klusu a následovně do kroku. Po cestě k ostatním jsem hnědku pohladila po krku a pochválila jsem ji. S Pom jsem krokovala tak, abych zároveň viděla na ostatní jezdkyně. Najednou začalo mírně poprchat, nebylo to nic, co by se nedalo přežít, ale příjemné to zrovna také nebylo. Doufala jsem, že se nerozprší ještě víc.
"Pojďte sem" zaslechla jsem o nějakou dobu pozděju hlas Toma, který nás očividně svolával. "Nyní se pustíme do skákání všech překážek, tedy celé kombinace. A ještě něco. U této překážky je nutné šetřit energií. Nezačínejte tedy rychlým nájezdem, před prvním skokem svého koně spíše šetřete, jinak by se vám mohlo stát, že poslední skok odmítne skočit." Toma jsem bedlivě poslouchala, nechtěla jsem totiž udělat nějakou chybu, na kterou nás nyní upozorňoval. Nadvandy byla opět první, toto privilegium jsem jí rozhodně nezáviděla. Pozorovala jsem Nadvandinu jízdu a do hlavy jsme si ukládala poznámky, které jí pověděl Tom. "Clair" kývl na mě po nějaké chvilce a proto jsem pobídla Pom do klusu a odklusala jsem si na místo, odkud byl nejspíše nejvýhodnější nájezd a následovně jsem ji pobídla do cvalu a nikam jsem se s ní nehnala. Viděla jsem, že všude je travnatý povrch a doufala jsem, že ani jeden ze čtyř skoků nezkazíme. Pom jsem ještě před tím, než jsem ji pobídla do cvalu, poplácala po krku a vyjely jsme. Byla jsem ráda, že přestalo mrholit, ale doufala jsem také, že to neznamená, že se za chvíli přižene ještě větší liják Když jsem jela směrem k první překážce, chvilku jsem uvažovala nad tím, kde skok překonáme. Hnědku jsem kolmo vedla na vyšší překážku. Věděla jsem, že budu muset provést ostřejší výskok, ale doufala jsem a věřila jsem v to, že to s Pomněnkou zvládneme. Před odrazem jsem Pom podpořila stiskem holení, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, chytila jsem se koleny a ruce s otěžemi jsem po krku posunula mírně dopředu. Po dopadu jsem zasedla do sedla a ruce jsem vrátila na původní místo. Hnědku jsem vedla kolmo k seskoku do vody. Hladina se třpytila, to na ni dopadaly sluneční paprsky. Pomněnku však třpyt nedokázal vyvést z míry a já nyní byla opravdu ráda za to, že Pom mám. Při seskoku jsem se zaklonila a opět nás pokropilo spoustu kapek. Ignorovala jsem to a kobču jsem stočila tak, jak to jen šlo. Slyšela jsem Toma, ale nerozumněla jsem mu, voda ho přehlušila. Poté přišel nejpozdější čas k odskoku. Rychle jsem tedy Pom dala pobídku ke skoku a ona se odrazila. Vyhoupla jsem se do stehenního sedu a dívala jsem se před sebe. Věděla jsem, že Pom musím ještě mírně stočit, jinak bychom poslední skok neskočily přes střed. Po výskoku jsem zasedla do sedla a za pomocí holeně a otěže jsem s Pom poupravila směr. Nyní jsme jeli na skok kolmo. Dívala jsem se před sebe a když jsem se s kobčou ocitla kousek před skokem, stiskla jsem holeně a při odrazu jsem se vyhoupla do stehenního sedu. Hnědka přeletěla přes skok a po dopadu jsem zasedla do sedla a o chvilku později jsem ji převedla do klusu a následovně do kroku. "Celkem se ti to povedlo. Je fajn, že jsi si vybrala vyšší skok, Pom se tak alespoň moc neunavila ve vodě. A jestliže jsi věřila, že zvládnete obrat, nebyl v tom nejmenší problém. Sice jsem si nejdřív myslel, že v té vodě zůstanete, ale zvládly jste to, takže ani snad žádné výtky nemám. Jako pár chybiček se tam našlo, třeba, že jsi se u první překážky nedívala úplně před sebe a podobně, ale jinak fajn. No a můžeš si to zkusit i z druhé strany" usmál se na mě Tom a vyjmenoval mi i mých pár drobnějších chybek, které bych já sama určitě nepostřehla. Přikývla jsem a Pom jsem pobídla do cvalu a navedla jsem ji na skok, který jsme skákaly před malou chvilinkou. Po přeskoku tohoto skoku jsem s kobčou seskočila do vody, ze které jsem s Pom o chvilku později vyskočily a já ji vedla na poslední skok. Nyní nám to vyšlo tak, že se lépe najíždělo na nižší skok. Dávala jsem si trochu pozor na to, abych se dívala před sebe. Pom jsem zpomalila do klusu a následovně do kroku. "O něco lepší než před tím, již jsi se totiž neustále dívala před sebe" usmál se Tom a já Pomněnku pochvalně pohladila po krku a šla jsem s ní krokovat. Když zastavila poslední jezdkyně, Tom nás svolal do své blízkosti "Vyrážíme ke startovacímu boxu" oznámil nám poté a sám zamířil směre, kde se startovací box nacházel.
"Je to vaše poslední jízda při tomto kurzu. Pořadí se losovalo." Tom se po nás podíval a poté oznámil jméno jezdkyně, která měla jet první. Já jsem s Pom zatím krokovala, občas jsem zařadila lehký klus a čekala jsem, až na mě přijde řada. Když se vystřídalo pět jezdkyň, zaslechla jsem opět Tomův hlas "A nyní je na řadě Clair" nadechla jsem se a s hnědkou jsem došla do startovacího boxu, kde jsme ji zastavila. Byla jsem trochu nervózní, ale dalo se to přežít. "Takže tři, dva, jedna, start" zaslechla jsem Toma odpočítávat a když řekl start, pobídla jsem Pom do kroku a následovně do cvalu. Příliš jsem ji nehnala, ale ani jsme se s Pom neloudaly. S kobčou jsme cválaly do mírného kopce, remízkem, ke skoku s číslem tři. Věděla jsem, že se jedná o dvojbradlí a povrch by měl být před i za skokem travnatý. Skok jsem již viděla velmi dobře a tak jsem na ni hnědku vedla kolmo. Před skokem jsme Pomněnku podpořila stiskem holení a při odrazu jsme se vyšvihla do stehenního sedu, otěž jsem posunula po krku dopředu a dívala jsem se před sebe. Držela jsem se koleny a po dopadu jsem ruce vrátila na původní místo a po chvilce jsem Pomněnku stočila do pravého oblouku a opět jsem ji vedla kolmo na další skok. Dvojka se nacházela kousek od trojky a již jsme ji s Pomněnkou skákaly, takže jsem si byla jistější než u skoků, které jsme měly skákat poprvé. Dvojku jsme tedy bez zaváhání přeskočily a já jsem Pomněnku vedla na jedničku, tedy na zkušební skok. Skok byl celkem nízký, ale nad spondní částí byla ještě horní príčka a mezi kterými jsme měly proskočit. Nedala se přeskočit přes střed a tak jsem kobču navedla na levou stranu skoku. Hnědka se odrazila a já se vyhoupla do stehenního sedu a povolila jsem otěž. Když hnědka letěla přes skok, trošku jsem se přikrčila, myslím, že i kdybych se nepřikrčila, bylo by to v pohodě, ale jistota je jistota. Po doskoku jsem s hnědku stočila a zamířila jsem s ní z kopečku dolů. Pom jsem zpomalila do pomalejšího tempa, protože díky tomu, že jsem nejela první, jsem věděla, že to z kopečku klouže. Pomalým cvalem jsme cválaly ke skoku s číslem čtrnáct, většinou po trávě, občas po písčité cestičce. Dávala jsem pozor, aby Pom neuklouzla a proto jsem se ani jednou nepodívala na jezdce a ostatní u startovacího boxu. Když se terén srovnal, usmála jsem se a hnědku jsem pobídla do cvalu, jakým jsme se pohybovaly předtím. Již jsem viděla skok, kterému se říkalo malý park. S Pomněnkou jsem první skok překonala přes střed, mírně jsem ji stočila a vedla jsem ji kolmo na druhý skok. Když jsme přes něj letěly, zaslechla jsem šust křoví, jak do něj Pom kopla předníma kopýtkama. Po dopadu jsem ji nasměrovala ke skoku s číslem třináct. Třináctky, které se také říkalo pivovarské sudy, jsem se trošku bála. Překážka vypadala celkem děsivě a já doufala, že ji s Pom skočíme. Šikmé skoky jsme totiž nikdy neskákaly, tedy pokud mě paměť neklamala. Třináctka měla tvar trojúhelníků a povrch před i za byl travnatý. Hnědku jsem vedla mezi bílý a červený praporek. Před skokem jsem ji pobídla stiskem holení, při odrazu jsem se vyšvihla do sedla, chytila jsem se koleny, ruce s otěžemi jsem posunula dopředu. Po dopadu jsem Pomněnku navedla na druhý trohúhelník, který kobča celkem hravě překonala. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si původně myslela. Nyní byla na řadě pětka, tedy dvojskok, kterému se říkalo bedny. Pomněnku jsem stočila směrem k pětce a usmála jsem se. S bednami jsme žádný větší skok posledně neměly a tím pádem jsem doufala, že problém nenastane ani nyní. Povrch terénu se každou chvíli mírně změnil, ale to mi nijak nevadilo. Vyjely jsme mírný kopeček a již jsem viděla celou pětku. Hnědku jsem navedla na první bednu, kterou přeskočila a její nožky dopadly do měkké trávy. Po sedmi cvalových se opět mohutně odrazila a přeletěla přes druhou bednu, tedy poslední skok letošního kurzu. Poslední skok jsem si tedy náležitě užila Pomněnku jsem stočila tak, abychom jely na označené místo. Hnědka cválala do kopce, chvilku po trávě, poté zase chvilku po písčité cestičce a následovně opět po měkké trávě. S hnědkou jsme projely cílem, který označovaly dvě tyčky a poté jsem ji zpomalila do klusu a o chvilku později do kroku. Při té příležitosti vystartovala další dvojice, nestihla jsem se však ani podívat, o koho se jedná.
Mezi tím, co trasu jezdily ostatní jezdkyně, jsem Pomněnku krokovala na volné otěži. "Děvčata." zavolal na nás Tom, který se pustil do závěřečné řeči. "Děkuji vám tedy, že jste se letošního kurzu krosu zúčastnily. Některým to zpočátku moc nešlo, ale dnešní jízdy vypovídají vše o tom, co jste se za těch pět dní kurzu naučily." Toma jsem poslouchala a při té příležitosti jsem Pomněnku hladila po krku. "No a nyní je nejvyšší čas vrátit se na Florestu" zaslechla jsem velmi známý hlas Toma a proto jsem počkala, až se zařadí méně zkušení jezdci a poté jsem sama pobídla Pomněnku, aby se zařadila za nějakého koně. Dnešní jízdou, která zakončovala kurz pro naši skupinu, jsem si opravdu užila a byla jsem moc ráda, že jsem se kurzu zúčastnila. Byl to prostě skvělý zážitek, který navždy utkví v mé paměti. Při přemýšlení jsem však neustále dávala pozor, abych dodržovala rozestup. Když jsme se vrátily na Florestu, všichni sesedli a šli se postarat o koně. U mě tomu nebylo jinak. Seskočila jsem na zem, vytáhla jsem třmeny, povolila jsem podbřišník a rozepnula jsem nánosník. Poté jsem s Pomněnkou zamířila do jejího boxu, kde jsem se o ni pečlivě postarala.