marigold a bouře: 5.DEN KURZU

I dneska jsme se všichni scházeli hned ráno, já měla ještě plné břicho od snídaně a Bouře pomalu taky, takže jsme energií zrovna nepřekypovaly, proto jsem doufala, že po rozehřátí se do toho dostanem. Ještě, že jsme vyráželi tak brzo, kromě několika nadýchaných mráčků na modré obloze to na žádné zataženo ani déšť nevypadalo a slunce už teď nabíralo nepříjemného množství newtonů. To mi přičarovalo poněkud rozmrzelejší náladu, horko ze mě vysávalo sílu i energii; ještě štěstí, že dneska půjdeme na vodní překážky, to budeme mokré obě
Izzík s Metem už čekali na nádvoří, tak jsme se k nim s Buřinkou přidaly.
"Vždycky všude první, co?" zazubila jsem se na svou spolubydlící a přejela Meteora zvědavým pohledem - v té krosové výbavě mu to moc slušelo, hnědé kousky příjemně ladily s jeho elegantně grošovanou srstí.
"Jo, jen u tebe člověk nikdy neví, jestli přijdeš pozdě nebo vůbec." popíchla mě a oplatila mi úsměv.
"Sluší vám to, vážně. Nekoukej tak na mě, to není sarkasmus!" pokývala jsem uznale a následně zakroutila hlavou, Izzy se na mě totiž podezřívavě podívala a výhružně přivřela oči, koutky jí ale cukaly.
"A to sis toho všimla až poslední den kurzu?" vytáhla obočí a zasmála se.
"Trochu mi to trvalo. Třeba je to tím, že s tou znovu-obarvenou hlavou teď svítíš víc, než předtím."
Chvíli jsme se tak přátelsky popichovaly , než si vzal slovo Tom z vysokého místa na vznešeném, nablýskaném Gentlemanovi se zapletenou hřívou, aby při krosu nevadila. Naposledy nás přivítal a prozradil program dnešního dne - že se vydáme na vodní skoky a pak kurz zakončíme lehkou souvislou tratí. Už jsem se na to dobrodrůžo těšila.
Trenér nás vybídl, abychom se zařadily za něj do dvojic a jako předchozí dny začaly po cestě trochu koně zahřívat. Samozřejmě, že jsem se hned "prifarila" k Izz ( ) a chvíli byla trochu zaneprázdněná hovorem s ní, tuhle cestu už jsem ale znala dost dobře, takže to nijak nevadilo. Jako obvykle jsem Bouři nechávala nejdřív na volnější otěži, pak si jí sbírala až do chvíle, než jsme všichni přešli do lehkého klusu, kde jsem si jí zkoušela střídavě přistavovat, abych jí trochu rozhýbala, pak udržela narovnanou až do chvíle, než Tom zavelel zepředdu ke kroku. Zasedla jsem, vydechla a pohladila Buřinku po krku, když zpomalila.
Tady na závodišti nás Tom vyzval k rozehřátí našich koní a následnému srazu u vjezdu za 20 minut, odkud se všichni vydáme k osmé, vodní, překážce. Našly jsme si s Izzíkem dvě povedená místečka, já se vrtla na svoje a začala jako předchozí dny, až mi to přišlo pěkně stereotypní a přemýšlela jsem, jestli bych nemohla něco udělat jinak nebo lépe.
Začaly jsme v kroku, už ani ne na volné otěži, spíš jsem si po cestě Buřinku trochu zkracovala, a střídala kromě kroku přechody do zastavení a zpátky do kroku, hlídala si správné zastavení a teprve pak přešla do klasického uvolnění do lehkého klusu. Jako obvykle jsme začínaly na rovných liniích, střídaly přechody mezi krokem a klusem, pak zůstaly v klusu a pokračovaly na větších kruzích a obloucích. Bouře se mi začala pomalu dostávat pod ruku, díky kruhům i podsazovat a vytahovat krk dopředu a dolů, jelikož jsem ale měla ruce v základní, tedy vyšší poloze, takže byla spíš víc sebraná než natažená. Často jsme měnily smer a tím pádem i nohu, chvíli jsem pracovala s kruhy, pak v rovnějších úsecích. Teprve když mi šla Bouře hezky příjemně k ruce, od zádě a našla si cestu skrz udidlo až ke mě, sestavila jsem si jí k pravé ruce a vybídla levou holení do cvalu, kde jsme chvíli střídaly přechody mezi klusem a cvalem, měnily směr (v klusu), střídaly nohy z nacválání a pracovaly na velkých kruzích, dokud se mi neuvolnila i ve cvalu. Nechala jsem jí pauzu v kroku na volné otěži a začala si jí znovu sbírat přechody mezi krokem a klusem, pak zkusila pár kroků i zacouvat a ověřila si tak práci od zádě a rovnováhu. Opakovaly jsme chvíli kruhy ve všech chodech, měnily v nich směr, zmenšovaly je a střídaly, pak jsem nechala Buřinku chvíli pracovat víc nataženou, aby se mi správně uvolnila, hlídala zejména přechody a změny směru. Po další krátké pauze jsem si jí opět vzala, víc sebrala a zkoušela pracovní klus nejrve na pomyslném obdélníku, ve kterém jsme se pohybovaly, pak na větších kruzích. Když jsme se opět dostaly na rovnější linie, zapracovala jsem na podsazení krátkými úseky ve shromážděném klusu za pomocí polovičních zádrží, po další krokové pauze s volnou otěží jsem si kobylku pro změnu natáhla a objela si pár rovinek v prodlouženém klusu. Nastalo sebrání, krátké vyklusání v lehkém klusu a následně už jsme jen chvíli procvičovaly prodloužení a zkrácení cvalových skoků, jak se to dělá mezi překážkami.
Jelikož byla Bouře pozorná, krásně mi reagovala a šla k ruce jemně a příjemně, šla živě a aktivně vpřed, nechala jsem jí krokem na volné otěži dojít k Tomovi a Gentlemanovi, kteří už čekali, až všichni doopracují.
"Hodná, moc hodná holka." hladila jsem jí po krku a sledovala Izz opodál, než se i ona s Meteorem připojila ke skupině. Už se čekalo jen na pár lidí, takže jsem Bouře trochu protahovala v kroku a chvílemi v lehkém klusu, dokud si Tom nevzal slovo.
"Tak, vážení, přesuneme se k vodnímu skoku, překážce s názvem "nahoru a dolů", kterou jste si zkoušely první den ze země. Začnete krokem, objedete si skoky hezky jedna po druhé, abyste se tam navzájem nepozabíjely, pak zkusíte do vody skočit a zase z ní vyskočit, hezky pomalu, vzpomeňte si, co říkala Niora, žádný spěch. Koně se naučí, trochu se všichni zchladíte a navíc si ověříte dno a bezpečnost. Pak se do toho pustíme. Nejdřív vám ukážu, jak na to." řekl Tom na cestě k překážce, všichni jsme se tam pomalu krokem dostali, pak si s Gentlemanem objel skok krokem a nechal ho prohlédnout si vodu, než ho do ní vybídl a projel jí krokem, klusem, pak s ním vyskočil ven a vybídl nás, jednu po druhé, abychom si vodu vyzkoušely taky. První šla Ell s Dariem, pak Nadvandy s Valhallou. I po včerejšku vypadaly obě dobře, vypadalo to, že si naprosto věří, do vody vklouzly bez problémů.
Zanedlouho šla i Izz, která neměla se svým spolehlivým Meteorem žádný velký problém, krátce po ní přišla řada na mě. Bouři už trochu štvalo, že musí čekat tak dlouho, proto vyrazila poněkud energičtěji, než bych chtěla, rovnou poklusem. K obvyklé zadržující pobídce jsem přidala ještě vydržující ruce, abych jí razantně dala najevo, že klusat nebudeme. Dneska jsem Buřince martingal nedávala, včera už to pomalu nebylo třeba a já se chtěla vyhnout pomůckám působícím silou proti tlaku, jen při krosu se Bouře vždycky tak rozvášnila, že nebylo zbytí.
Brzy jsme dostaly prostor i my. Vybídla jsem kobylku do kroku a objela si s ní obě překážky, nechala jí v klidu a obkroužila si tím i vodu. Pak jsem jí zastavila u vody, a když dračice nevykazovala známky děsu, nechala jí skočit dolů. Bouře to udělala ráda, voda jí nikdy nevadila a navíc už si tuhle překážku zkoušela před třemi dny. Prošly jsme se vodou krokem, pak jsem kobylku vybídla do klusu a projela se s ní, pak kousíček cvalem a zpomalila do klusu, nasměrovala hvězdu k výskoku, vybídla jí a zvedla se do lehkého sedu. Bouře se mohutně odrazila, i když už jsme byly nahoře, od kopyt jí ještě odletovaly kapky vody. Stočila jsem si jí od následujícího skoku, chvíli klusala, dokud si neodskáčou všichni, a rychle se klidila z prostoru.
Jakmile si i poslední z nás vodu vyzkoušela, Tom nám oznámil, že si zkusíme překážku každá cvičně zajet na obě ruce. Poradil nám, ať při skoku koně krotíme a držíme, šetříme energii, protože ve vodě pak kůň vyplýtvá zbytky a při výskoku se pak často chybuje. Voda je prý náročná, než se v ní nabere rychlost, kmih, při výskoku jsou časté pády. Doporučil nám šetřit koně před prvním skokem, najet si hezky pomalu a nedivočit, ve vodě ho udržet v pohybu a na výskoku pustit. Ještě dodal, že pokud se budeme bát, bude nám dělat s Gentlemanem vodícího koně. Pak už jen určil pořadí a šlo se na to.
Musela jsem s Bouří chvíli čekat, málokdy se nám dostalo toho "luxusu" jít mezi prvními Mezitím jsem s ní aspoň mohla procvičovat přechody.
Dočkaly jsme se, Tom na nás zavolal. Vybídla jsem Buřinku ke cvalu na pravou nohu, ohnula si jí do většího kruhu, abych si jí dostala na pomůcky a nabrala správné tempo, hezky si našlápla do vnitřního třmenu, nedovolila jí opřít se do vnitřní otěže jemným pomačkáváním, vnější otěží udávala velikost oblouku. Pak jsem změnila působení a opětovně si kobylku narovnala diagonálním působením pomůcek - vnější holeně proti vnitřní otěži, tím jsem jí udržela ve stopě. Uvolnila jsem tlaky, pravou holení si jí natlačila na nižší skok před vodou a vypla se v kříži, pootočila ruce k zavření otěží a tiskla holeně. Bouře zkrátila skoky, jemně jsem mačkala rukama a potahovala prsty, jako kdybych se snažila vyloudit z protiskluzových otěží tón jemný jako vzdech. Holeně mi jí tiskly, hleděla jsem kupředu na překážku a držela se v plném sedu, abych měla kobylku lépe pod kontrolou, teprve jsme totiž začaly a to byla vždycky rozjívenější. Odpočítala jsem si skoky, trochu si jí dorovnala, aby vyšly, další poloviční zádrží, to už Buřinka švihla ocasem. Divila jsem se, co dělá, protože mi tempo přišlo tak akorát, abych jí držela a šetřila, jak nám radil Tom. Kobylka na pár skoků před překážkou zvedla hlavu, zkouskla udidlo a prodloužila skoky, takže jsme na překážku běsnivě naletěly, Bouře se ale odrazila a dost mohutně doskočila na druhou stranu, že jsem to jen tak tak vybrala a ještě za pohybem. Na skok před námi byla voda, rychle jsem si Bouři sbírala jemnými zádržemi a dávala jí o sobě vědět, nepouštěla jí a mluvila. Sice jsem nestihla zareagovat tak rychle, abychom skok vybraly bez potíží, ale navzdory delšímu odskoku dopadla Buřinka bezpečně do vody. Snažila jsem se jí držet víc sebranou a nabrat kmih, ale ve vodě se mi málem přerazila (nemám ponětí, o co), proto se před výskokem zastavila, odpíchla to skoro z místa a zběsile se hnala dál, až jí z tlamy odletovala pěna. Předtím jsme to sice absolutně špatně dojely, ale ten poslední skok už jsem si jí stačila sebrat, srovnat a překonaly jsme ho bez problémů.
A jelo se znovu. Po menším kruhu na srovnání cvalu a změny nohy přechodem do klusu a zpátky jsme si najely za pomocí diagonálně působících pomůcek, dala jsem si na čas a prodloužila nájezd. Po cestě ke skoku jsem si Buřinku krátila, srovnala na střed a kdykoliv zrychlila, znovu na sebe upozornila. Tentokrát nic nebude, tentokrát si jí budu držet, řekla jsem si. Vybídla jsem kobylku ke skoku, vyšvihla se dopředu i s rukama, nechala otěže proniknout, když se Bouře natáhla přes skok. Udržela jsem otěže napnutou, po doskoku se napřímila a rychle se probrala od koukání na zem, musím přeci hledět do vody. Hlavně se zase nezamyslet...
Na dva skoky před námi, ve kterých jsem nestihla nic, jen pobídku ke skoku dolů, se Bouře odrazila poněkud dřív, než jsem zamýšlela, stačila jsem se ale víc zaklonit a pustit jí dolů, takže se to nějak vybralo. Ve vodě jsem jí nedovolila se vrhnout vpřed střemhlav, nechala si jí hezky sebranou a zatížila levou sedací kost a vyvedla pravou holení a otěží do obratu k výjezdu z vody, kde jsem si jí nestačila srovnat tak úplně na střed, což mělo za následek i další skok, který jsme skočily tak nějak přes roh překážky. Ale nespadly jsme
Tom mě po výjezdu na všechno upozornil, řekl ale jen, že je to věc zkušeností, než se mi dostanou pobídky pod kůži, abych nad nimi nemusela tak dlouho přemýšlet, takže problém byl v tom, že jsem reagovala pomalu, pak jen narazil na pár chyb v sedu a rovnováze, hledat těžiště už se mi ale prý dařilo. Devátý skok jsme zvoraly, jak to šlo, ale stejně jsem se dmula pýchou
Než ostatní odskákaly, nechala jsem Bouři odpočívat v kroku na volné otěži a po očku je pozorovala. Dost lidí chybovalo, ty zkušenější to ale zvládly docela dobře.
Tom nás po "úspěšném absolvování" osmičky odvedl ke startovnímu boxu a vysvětlil nám trať, dokonce na plánku, který odněkud vyndal. Pak určil pořadí, já samozřejmě první nešla, ale někde přibližně v prostředku. První jezdkyně odstartovala, my ostatní zatím udržovaly koně v lehkém klusu a kroku zahřáté. Sem tam se se svým koněm stávající jezdkyně mihla mezi stromy a na skocích, startovní box byl na kopečku, takže bylo hezky vidět do širého krosového areálu.
"Marigold, jsi na řadě." pokynul mi Tom po několika dalších jezdcích. Byla jsem "lehce" nervózní, ale skrývala a potlačovala to, co možno. Bouře už byla aspoň trochu vyběhaná, takže to snad bude piánko...
Vjely jsme do startovního boxu, otočila jsem si Bouři našlápnutím a tlakem, srovnala do roviny a čekal na Tomův pokyn. Trenér mi to pak odstartoval a ve chvíli, kdy zvolal: "Teď!", jsem už měla holeně přiložené k sestavení na levou nohu, pobídla pravou holení a pro jistotu ještě pronesla: "Hop!", jen výjimečně
Bouře se mohutně odrazila od zádě a hnala se cvalem vpřed. Hned jsem si jí sbírala a krátila, musely jsme šetřit silami, navíc jsme jely do obratu, takže jsem jí ze šikmé jízdy po cestě mezi stromy levou holení natlačila doprava, zatížila pravou sedací kost a jelikož nám už vyšlo jen pár cvalových skoků k dřevěnému dvojbradlí, trochu jsem Bouři pustila vpřed, ale jen mírně, přeci jen, doskok z kopce bych neriskovala nějakým divokým nájezdem. Odpočítala jsem, na půl skoku před kládami pobídla a jemně uvolnila otěže, zatímco se Buřinka přehupovala přes skok. Snažila jsem se přemýšlet rychle, ale stihla to jen tak tak, nechat jí dopadnout na pravou nohu našlápnutím do pravého třmenu a uvolněním pravé otěže. Po doskoku jsem udržela otěž napnutou, napřímila se a nechala setrvačností vrátit zpátky do základní pozice, víc se ale zakláněla, jelikož jsme to valily z kopce a Bouři bylo ptořeba držet. Na váhu reagovala, naše těžiště se přesunulo víc dozadu a zabránilo nám v pádu, jakmile jsme se ale dostaly na rovinku kousek před skok, uvolnila jsem dračici otěže a vybídla jí do prostoru, jelikož se před námi otevřel pohled na šířkový dřevěný skok, hezky zakulacný. Nechávala jsem holeně přiložené a udržovala jí v tempu, zůstávala v plném sedu a potahovala prsty otěže, když přestávala vnímat. Hleděla jsem na skok a plně se na něj soustředila, kousek před ním pak pobídla, skoky nám vyšly trochu blbě, takže byl odraz poněkud ve větší vzdálenosti, to spíš Bouři ale plně vyhovovalo. Mocně se odrazila, já se přikrčila dopředu a uvolnila otěže, což mi přišlo jen vhod, protože po doskoku byly akorát napnuté.
Při pohledu na další skok jsem si začala Buřinku hned krátit a rovnat k pravé straně, udržovala jí ve středním tempu, protože jsme se přeci nepotřebovaly praštit o vrchní klády příliš vysokým skokem
Opět nám nevyšly skoky, Bouře si musela trochu přiskočit před samotným odskokem, odpíchla to a jemným skůčkem se dostala na druhou stranu, takže jsme se nepraštily Nestačila jsem si našlápnout a nechat kobylku doskočit na pravou nohu, proto jsem jí musela nechat přejít do klusu a znovu si nacválat na pravou nohu, trochu jsme tím vyjely z dráhy, stočit jsem jí stačila až po tom. Na rovince jsem Buřinku trochu pustila, ale nenechávala jí se hnát bezhlavě, pomalu přešla do lehkého sedu, abychom ty kopečky vybraly lépe. Nejdřív nás čekal mírný svah nahoru, to jsem Bouři pustila a předklonila se do lehkého sedu, dolů si jí zase sebrala a zaklonila se. Dneska bylo už do rána sluníčko, takže byla dráha suchá a příjemná, naštěstí. Aspoń nějaká výhoda!
Po náročnějším výstupu nahoru jsem konečně uviděla čtrnáctku, Malý park s možností výběru. Přešla jsem do plného sedu, zatla se v kříži, pootočila ruce ku vnitřním stranám a tlačila holeněmi, jinak je nechávala přiložené a vybízela Bouři k tempu, to ale jen na pár skoků před překážkami, abych si jí neotupila. Na první jsem si jí nechala s kratším rámcem a rozhodla se pro vyšší variantu s plotem, ale jistějším nájezdem. Skoky nám pro tentokrát vyšly, pobídla jsem Buřinku, vyšvihla se dopředu, popustila otěže a našlápla si do levého třmenu, uvolnila levou otěž. Při doskoku jsem se napřímila, opět pevně vzala hvězdu pod ruku a hned si jí začala točit k levé straně, jen rychlým pohledem překontrolovala, jestli dopadla správně. Zatížila jsem levou sedací kost, pravou holení si jí vyvedla do obratu a srovnala holeněmi k nájezdu. Musela jsme uznat, že tenhle se nám docela povedl, Bouře se už nikam nehnala a zůstala v pravidelném tempu, takže to šlo snáz. Stiskla jsem holeně pro utvrzení, přešla do lehkého sedu a dávala si pozor, aby dračice dopadla na pravou nohu, tam jsme totiž točily. Navedla jsem jí na rovnou šikmou čáru k Pivovarským vozům, na kterých jsem už z dálky musela chvíli sledovat, jak se na ně vlastně najíždí, protože jsem si to nedokázala představit. Nakonec jsem Bouři pustila dopředu, nechala jí se vytáhnout a přešla do lehkého sedu, což by jí mohlo napovědět, že může přidat. Nakonec jsem si jí musela rychle porovnat, když mi došlo, jak na skoky, a stihla to jen tak tak, než přišel odraz. Bouře šla vážně dost dopředu, i když to nebyl vysoká překážka, široká byla dost, proto jsem i počítala s mohutnějším pohybem a docela dobře to vychytala, sklonila se trochu blíž ke krku a víc uvolnila otěže. Bouře přelétla překážku, vzala jsem si jí pak zpátky na otěž a jen se snažila jí nerušit, nechala další skok čistě na ní, tady totiž stačilo vyrovnat jen nájezd. Akorát jsem jí pobídla před dalším skokem, vzdálenost mezi nimi vyšla asi tak na jeden delší cvalový, vytáhla se dopředu, paty prošláplé, těžiště s Bouří, otěže vyklouzly, pak jsem si je ale zase rychle vzala, opět ale nestačila reagovat a zapomněla hlídat nohu. Musela jsem s Buřinkou přejít do klusu a změnit nohu z levé na pravou, abychom vybraly obrat v rovnováze. Teď jsem si jí zase víc držela zkrácenou, musely jsme šetřit síly na poslední skok a tryskový finiš
Obrat jsme vybraly poměrně dobře, vyjely vedle vody, ve které se na okamžik mihnul náš odraz, objely jsme rozrostlé stromy v příjemném stínu a pokračovaly k bednám, kde jsem si Bouři porovnala na střed první, trochu pustila kupředu, aby to vybrala šířkově. Na tomhle skoku jsem si dávala záležet, byl poslední z kurzu, tak ať stojí za to
Nasměrovala jsem si kobylku na středu, tiskla holeněmi a sledovala překážku, odpočítala skoky a pobídla. vyšvihla jsem se kupředu, udržovala otěž napnutou, a napřímila se hned po doskoku, takže jsem byla výjimečně připravená na další bednu. Stačil jeden dva cvalové skoky, které jsem nechala na Bouři, pak se odrazila k jejím pohybům a udržovala akorát otěž napnutou, abych měla kobylku pod kontrolou i po doskoku. Když jsme se ocitly zpátky na zemi, vybídla jsem jí vpravo do šikmé jízdy ke startovnímu boxu, kde byl cílový prostor a ačkoliv to bylo do kopce, přesunula se do lehkého sedu a pustila jí kupředu. Vyjely jsme kopec a s divokým funěním projely cílem, načež odstartovala další dvojice, plná očekávání, my s Bouří ale měly dost
Hladila jsem kobylku, nechala jí vyklusat na zahozené otěži a pak krokovala, než dojeli i poslední.
Nakonec jsme se všichni vypravili za Tomem zpátky na Florestu hezky v kroku na volné otěži, já totálně odbořená, Bouře taky bez přebytku energie.
Na dvoře se s námi Tom akorát rozloučil, poděkoval za účast a všechny jsme se rozešly postarat o své koníky.