bloodye+dekameron: 5. DEN KURZU - 2. SKUPINA

Už ráno jsme si rozhodili pořadí ve kterém dnes ráno pojedeme. První měla vyrážet Kitty. Já jela druhá. Pokukovala jsem po kamarádce z hnědákova boxu, právě prováděla poslední kontrolu vybavení předtím než vyjedou ven. Brunetka se otočila, se širokým úsměvem jsem jí ukázala zdvižené palce. Přikývla. Holky jsou šikulky, ty to zvládnou levou a ještě k tomu zadní...
Ve chvíli, kdy zmizely děvčata za dveřmi stáje jsem věděla, že máme nějakou tu půl hodinu, dvacet minut, než bychom měli dorazit na závodiště. To zhruba budou s vrankou stát na startu. A protože já jsem měla hnědáčka už vyleštěného, tak jsem se došla převléknout, následně si přichystala valáška a za dvacet minut už jsem před boxem nandavala Dekovi chrániče.
Bylo krásně. Svítilo sluníčko a po dnech, kdy minimálně 3 hodiny denně propršelo se tohle vyvíjelo velice slibně. Valášek koukal kolem sebe, všechny předchozí dny jsme vyráželi v grupě a teď tu stál sám. Nadzvedla jsem levou bočnici sedla, dotáhla sedlo o dvě dírky, stáhla si krátké, crossové třmeny a docestovala s Dekem ke schůdkům odkud jsem se vyšvihla do sedla. Hnědák zůstal stát, wow. "Pašák" pochválila jsem ho hned, porovnala se pořádně v sedle, srovnala si v ruce otěže a lehkým stiskem holení vyslala toho mého krasavce dopředu. Rozhodla jsem se to vzít stejnou cestou jako vždycky, projeli jsme tedy hlavní branou a dali se po asfaltce vpravo na louku. Ruce jsem z přezky začala přesouvat kousek níž, sbírat si otěže do ruky a lehce je napínat. Terén byl lehounce podmáčený, místy slehlá tráva připomínala, že už tudy jel někdo před námi. Úplně jemňounce jsem zabrnkala prsteníčkem do pravé otěže, levou trošku přizvedla, stiskla holeně a nabídla pravou otěž. Žvýknul. "Správně" špitla jsem, nechala ho jít nějakých deset kroků a pak se o to samé pokusila na levou ruku. Dekameron ochotně odžvýknul. Zase jsem ho měla několik kroků nastaveného k levé ruce. Využila jsem toho že tu jsme dnes sami, že máme spoustu prostoru. Obtočila jsem Deka kolem vnitřní, levé nohy, nabídla mu velou otěž a pohlídala ho pravou holení. Udělal takový mírný půl oblouček, kdy jsem ho narovnala k protějšímu konci louky, nechala ho kráčet rovně a znovu po něm chtěla oblouček. Vlnovka. Bylo znát, že je Dek trošku unavenější, nevymýšlel a pracoval jako normální kůň. To nebylo normální. S úsměvem jsem ho opět narovnala čelem k lesu, sehnula se před jednou větví a zachvíli už jsme zmizeli z dohledu ukryti stromy. Pěšinka byla lehce z kopce, zaklonila jsem se, pozdvihla ruku, holeněmi klouzla o kousek vpřed, váha v patách. Jakmile jsme ho sešli a já se zase normálně usadila, navedla jsem Deka mezi stromy. Slalomovali jsme. Valach se krásně vytáhnul, uvolnil a mně vykouzlil na tváři úsměv... Znovu jsme se napojili na cestu a u rozcestí se dali vpravo. Lehce jsem přitiskla holeně k bokům, nadlehčila sed, rukou počkala a nechala Deka vyklusat. Vyšel pěkně vpřed. Chviličku jsme počkala a pak se začala rytmicky zvedat. Jelikož jsem vysedla na levou nohu měla jsem Deka přistaveného k pravé ruce a když jsem přesedla zahrála jsem i na levou otěž, nabídla a přistavila si ho k ní. Dneska byl moc příjemný. Klusová etapa nás příjemně zahřála, pak jsme přešli v krok a došli si těch sto metrů na závodiště. Branka byla otevřená, vjela jsem dovnitř a akorát zahlédla Kitty se Sijkou jak kráčí ke startovnímu boxu. "Hey, kamaráde!" křikla jsem na ní a zmávala zuřivě rukou. Kitty se otočila. "Hodně štěstí!" popřála jsem jim. Vděčně na mě kývla hlavou. Spustila jsem ruku opět dolů, uchopila otěže a podívala se po Lise, která stála u 16-tky. "V klidu si opracuj" houkla ně mě, odkývla jsem to a zavedla Deka k opracovišti. Začali jsme prostor obcházet v kroku, hezky jednou na každou ruku, aby se seznámil s prostorem, okoukal se a pak jsme naklusali. Zase jsem si ho odkývla, on si začal lehoulince balit hlavu. Spokojeně jsem si chrochtala. Pak jsme začali ohýbat. Navedla jsem valacha na kruh. Natočila jsem se trupem, vnitřní otěž nabídla a lehce do ní zatrylkovala, vnější nohu podržela kousek za podbřišníkem, vnitřní nohou rámcovala velikost kruhu a váhu podržela lehce vevnitř. Dekam se začal vytahovat dopředu a dolů, natahoval záda. "Správně" pochválila jsem ho opět hlasem, vysedávala do rytmu a následně v kruhu jsme změnili směr. Na levou ruku jsme obkroužili kruh taky 3x, pak jsme přešli do kroku na obvod, kde jsme započali s přechody. Před crossem jsem valacha potřebovala uvolnit a hlavně ho dostat pořádně na záď, aby se mi před skoky dokázal shromáždit a přejít tak výškové a jim podobné v pohodě. Zasedle jsem, ztuhla v kříži, obejmula valacha holeněmi a přizvedla si ruku společně s jemným tahem zápěstí zpět. Dekameron zkrátil kroky, výrazně se zakulatil a umožnil mi tím vysedět klus. Projeli jsme takto dlouhou "stěnu" pracoviště. Poté přišla plná zádrž a krok následovaný sérií přechodů po obvodu i na kruhu. Uvolněné nesení, jemné přilnutí, vyklenutá záda a výrazné podsazení. Takhle by se dal shrnout dnešní Dekův výstup. Pracoval snad lépe než při drezurních hodinách, asi to bylo dost tou pravidelnou, a pro něj ke všemu zábavnou, prací. Pochválila jsem ho hlasově, podrbáním i výdech v kroku na volnější otěži. Pak jsme začali cválat. Nejdřív zase po obvodu, ve stehenním, na obě ruce a pak na kruhu v pracovním, na obě ruce. Zezačátku to bylo trošku rozcapené, ale začala jsem ho rychle sbírat a po chvilce se zase pěkně nesl. Nakonec byli zase přechody, pár letmých přeskoků a když kolem prolétla Asie zpomalili jsme do kroku a sledovali počínání Černé střely. Kitty začala Asii sbírat zpátky, obratně si s ní poradila a už jí vedla k jejímu poslednímu skoku. Už se z nich staly krosové profesionálky. S lehkostí pírka se přenesly přes závěrečný skok a zamířily do cíle. U Connora, který právě přicházel od svého stanoviště jsem zahlédla velice spokojený úsměv.
"Tak jak jste na tom?" usmála se na mě Niora, která kráčela naším směrem společně Connorem, Tomem a Natem. "Potřebujem si akorát něco skočit.. a můžeme vyrazit" kývla jsem lehce nervózně. "Dobřem, patnáct a sedmnáct" odkývla trenérka. "A skoky jedeš co jsou na plánku?" ujistil se Nathaniel. "Samozřejmě" odkývla jsem. "Jdu se na tebe kouknout" pronesl Connor a vyzval mě ke zkouškovým skokům. Byla jsem mu vděčná, třeba mi předá ještě nějakou radu. Ke skokům jsem došla krokem na volné otěži, začala si je pomaličku sbírat až těsně před nimi. V klusu jsem si obkroužila krmelec, pak jsme znovu přešli v krok, poodešli od skoku a v obratu naskočili do cvalu. První kroky v klidu, pak teprve jsem klesla rukou , otevřela prsty a s tichým mlasknutím doplněným přiloženou holení jsme vyslala Deka dopředu. Neváhal. Vyšlo nám to perfektně, hezky se odrazil, já se stihla zdvihnout v pohybu. Doskok taky vyšel podle očekávání, lehce jsem stiskla holeně a nechala valacha v tempu od skoku odcválat, než jsme přešli v klus a absolvovali skok na pravou ruku. Skočili jsme si i patnáctku.
Když jsme krokem na volné otěži obcházeli skoky pohlédla jsem na Connora. "Je to dobrý, tak neztrať koncentraci, přemýšlej o skocích a nenech se vyvést z míry. Ohlídej si taky tempo, na konci už bude nejspíš dost unavenej, a ty taky jenomže ho nesmíš nechat se do toho položit a pořád ho musíš udržovat. K tomu taky patří to abys ho nenechala hned letět, dneska fakt šetřete silama, aktivně dopředu, ale zbytečně nelítejte." "Dobře" "Hodně štěstí" popřál mi nakonec "Dík" usmála jsem se a zamířila směrem ke startovnímu boxu, kde už čekal Tom. "Stejně jako včera" kývnul na mě trenér. "Jasně" posbírala jsem Dekovi otěže, lehce mu zabrnkala na otěž a stiskem holení ho navedla dovnitř. Vyrovnala jsem ho čelem dopředu, zastavili jsme a já si připadala jak zpátky v čase. Takhle to vypadalo včera. Dekameorn zafrkal, věděl co to znamená a jen čekal až trochu přitisknu holeně. "Tři,." začal náš odpočet, upírala jsem zrak vpřed. "Dva" žmoulala jsem v prstech rukavice a lehce zkousla ret. "Jedna" všechna síla v nohou mě opustila, přestala jsem je cítit... A pak bylo odstartováno. Levá noha na podbřišníku, pravá za a právě ona má za následek nejsilnější stisk. Levou holeň přidávám, váhu podržím na levé sedací kosti, levou otěž nabízím. Valach okamžitě přijal, naskočil a vyrazil dopředu. Cesta lehce z kopečka, takže po prvních třech krocích zainteresuji poloviční zádrž a zapojím hlasové "hoou" Valach docela ochotně kroky zkrátí a zakulatí natloik, aby byla cesta dolů v pohodě a já pak dole neztrácela čas sbíráním na zadek. Stejně jako včera jsem při pohledu na blížící se třináctku vzpomínala co o skoku vím. Nájezd mírně pod úhlem, mezi skoky musí jezdec koně vyrovnat, aby se opět vešel mezi praporky. Vycházelo to na tři cvalové, alespoň včera... Terén se pomalu vyrovnal, pár kroků jsem si mapovala terén a následně znovu poprosila Deka o zkrácení tempa. Nechala jsem ho se na skok koukat, holení ho rovnala co nejvíce mezi praporky a když jsem věděla, že nájezd máme pod palcem a hnědák ví co ho čeká tak jsem si zamlaskala, pustila ruku dolů a cítila jak valach zas nabral. Sledovala jsem terén za skokem, pak pohlédla víc nahoru, aby mi nepadlo těžiště. Měl pěkné, dlouhé kroky, dostatečné na to aby valach přeletěl skok, nemohla jsem ho nechat moc letět kvůli tomu, že se jednalo o dvojskok a nám by nevyšli kroky. Dál už jsem to nechala čistě na něm, natáhnutý krk, uši dopředu a ani trochu neváhal. Já mu jen nabídla otěž. V hlavě jsem počítala kroky, pobídkou po podpořila v odskoku, ruku opřela o krk, pohled stočila doprava a počkala si až mi pohyb pomůže ve zvednutí se. Váhu jsem držela na patách, které jsem tlačila dolů, špičku ke koni aby mi zavírala koleno a tím že jsem se koukala na další krok lehce vpravo, tak jsem zatěžovala i pravý třmen a tím by měl hnědák doskočit na potřebnou, pravou, nohu. Víc jsem ohnula lokty, ruku se snažila mít měkkou, neopírat se o ní a držet se koleny. Ruku přiměřeně posouvám po krku, nestrkám jí až za uši, otěž neprověšuji, pružím v kotnících, holeň přiložená. Pomalu klesáme k zemi, vracím se do sedla. Společně s tělem vzad posouvám i ruku, holeně lehce dopředu, lopatky tlačím zpátky. Už před doskokem objímám boky koně silněji, ve chvíli kdy ucítím dobře známé cuknutí hlásící, že jsme právě doskočili holeně stisknu v pobídce. Dovolím si krátký pohled dolů, abych zjistila, že Dek opravdu doskočil na pravou nohu. Zatlačím sedacími kostmi trošku dozadu, lopatky stáhnu zpátky, levou holení si natlačím Deka víc doprostřed. Výjde nám to, opět se vejdeme do těch tří. Po doskoku budeme točit doleva, takže jakmile valach podpořím pobídkou a on se zvedne k odskoku, tak já našlapuju levý třmen, koukám doleva mírně popustím levou otěž. Stejně jako u předchozího skoku se snažím posouvat s pohybem, následovat Deka a pokud možno ho co nejméně rušit. Dek zvednul krk, já už seděla zadkem v sedle. Doskočil. Okamžitě jsem zareagovala pobídkou a zamlaskáním. Vyšel dopředu, zvedla jsem zadek ze sedla. První 3 kroky byly rovně, pak jsem se natočila více doleva a vedla valacha do obratu. Cesta ke čtrnáctce byla mírně v kopci, opřela jsem ruku o krk, přilepila kolena do opěrek, abych nestála ve třmenech. Dek mohutně zabíral zadky, nehnala jsem ho příliš, ale chtěla jsem aktivní tempo. Pohledem jsem mapovala terén, abych vybrala tu nejlepší cestu a jak se terén opět vyrovnáva, tak jsem začala zase klesat zpět do sedla. "Hoouu" pískla jsem a zapojila poloviční zádrž. Hnědák o dost stáhnul tempo, byl pěkně podsazený, měla jsem pocit že se vezu "na vlně" jak tomu má být. Tlačila jsem valacha holeněmi kolmo na střed, u si ho sám prohlížel se zvednutou hlavou, ušiska měl dopředu. Mlaskla jsem. Trochu zrychlil, dostal se do vhodného tempa. Jelikož se teď jednalo o skok výškový nebyly potřeba tak dlouhé skoky, ale víc práce od zádi. To jsme splňovali. Zatlačila jsem lopatky mírně vzad, abych nepadla tělem dopředu, zatlačila do pat, nechala holeň dýchat s koněm a snížila nesení ruky. Dál jsem mu do toho nekecala... Jakmile se valach odrazil ke skoku nabídla jsem otěž, posunula ruku po krku, zvedla se zadkem ze sedla a pohled udržovala vlevo. Malý příkop pod skokem zřejmě přiměl valacha vyskočit výš než musel, trochu nás tím zdržel ve vzduchu... Od A skoku jsem valacha vedla k Bčku. Vybrali jsme si vyšší variantu, pravou holení jsem hnědáka natlačila více doleva, mezi skoky trošku zatlačila sedacími kostmi, abych ho upozornila, že moc spěchá. Nahoře bylo tmavé břevno, Connor upozorňoval, že si ho možná koně nebudou tolik všímat. Nechala jsem valacha jít, jen před odskokem jsem ho pobídla mohutněji než obvykle. Nad skokem jsem sklonila pohled. Padla jsem mu těžištěm dopředu, tiše jsem sykla, když zadky škrtly o horní břevno. Doskok byl trochu nejistý, vrávoravý, zareagovala jsem na to pobídkou a mírným pozvednutím ruky, abychom se z toho dostali. Jakmile hnědák nabral tempo všechno bylo zažehnáno. Mířili jsme nahoru ke dvojce, čekal nás různorodý terén. Po kousku rovninky, kdy jsme procválali v lehkém sedu a příjemném tempu, tak nás čekal výstup do kopečku. Těžiště jsem přesunula o kousek dopředu, chytla se koleny, ruku nechala opřenou o krk, pohled jsem upírala před nás. Dekameron o kousek prodloužil tempo, výrazněji zabral zadky. Krátký výstup, po něm kus rovinky a kopeček dolů. Na rovině jsem využila prostoru, abych valacha na cestu z kopce připravila. Sedla jsem si zpátky do sedla, ztuhla v kříži, zatlačila sedacími kostmi, obejmula valacha holeněmi a zápěstím přitáhla otěž lehce vzad. Dek zkrátil kroky. Před sestupem jsem ještě jednou zapojila sedací kosti, těžiště posunula vzad a ruku pozvedla nahoru, holeně přitom volně přiložené k bokům. Aktivní tempo, krátké kroky, výrazně podsazený zadek. Kopec jsme zvládli. Následoval ještě jeden výstup nahoru. Do kopce jsem se zase zvedla, lehce nechala klouznout otěž a valášek si prodloužil tempo. Zem pod kopyty duněla, kolem uší mi fučel vítr, který přehlušoval náš dech. Spokojeně jsem se usmála. Terén se opět vyrovnal, čekal nás kolem stromů obrat vlevo a my cválali na pravou nohu. Vrátila jsem se do sedla, použila poloviční zádrž pro mírné zkrácení tempa, vžila se pořádně do rytmu a pak prohodila holeně. nejdřív jsem je srovnala na podbřišník, váhu dala vlevo, nabídla a lehce brnkla do levé otěže zatímco jsem levou nohu podržela na podbřišníku a pravou sklouzla za. Vyšlo nám to pěkně do fáze vznosu, Dek poskočil, přeskočil a další krok už byl na levou nohu. Mezi nádechy a výdechy jsem ho pochválila. Mířili jsme na dvojku u níž stála Sue. Cítila jsem jak Dekameron ubral na tempu z překvapení, že tam někoho vidí. "Jdeme" mlaskla jsem, pobídla a vyslala valacha znovu dopředu. Tohle jsem taky mohla předvídat... Hnědáček si opět skok prohlížel, nešlo o nic složitého jen bylo kolem hodně prostoru, a tak si člověk musel pohlídat koně, aby nevyhl. Toho jsem se u Deka moc nebála. Dala jsem nám čas podle rady "zpomalit, dát čas, zklidnit se a pobídnout", pořádně jsem si s valachem alespoň najela, tady jsem si vážně pohlídala, aby byl na středu a poté už s mlasknutím stiskla holeň. Dek toho využil, protáhnul kroky, nabídla jsem mu otěž. Potřebný drift naše tempo mělo. Před skokem jsem ho jen podpořila pobídkou, zvedla se mírně ze sedla, tak jak mě pustil valachův pohyb. Opět jsem měla trochu víc našlápnutý levý třmen kvůli doskoku, ramena držela vzadu, pružila jsem v kotnících, patu držela dole a lokty u těla. Když jsme se dostali zase na zem pobídla jsem, lehce valacha sebrala zpátky, protože se cesta bude svažovat. Teď už nás čekal těžší skok, potrubí. Ačkoliv skok nebyl z těch nejjednodušších tak já ho měla ráda. Dekameron pořád kypěl energií, krk měl lehounce opocený. Těžiště jsem držela pořád lehce vzadu, kopec se začal svažovat, trošku jsme ubrali na tempu. Skok se blížil, holeněmi jsem valacha natlačila mezi praporky, teď jsem lehce pobídla. Trochu zrychlil, tak akorát, byli jsme zhruba pět cvalových před skokem, nechala jsem další vývoj na něm a soustředila se na sebe. Holeně jsem měla celou dobu zlehka přiložené, Dekameron nebyl kůň o by řešil profily, ale tohle už bylo o něčem trošku jiném a já chtěla mít jistotu, že to zvládnem napoprvé. "Teď" špitla jsem společně s pobídkou. Odskočil. Přizvedla jsem zadek, následovala pohyb koně, kopírovala ho a usmála se když mi jemný větřík fouknul do tváře. Lehce jsem podsunula holeně dopředu, ruku přitáhla k sobě, pohled pořád upírala dopředu. Jakmile jsem byli na zemi už automaticky jsem pobídla holení dopředu, prvních pár kroků opět posbírala pěkně zpátky na pomůcky a zvedla se opět do stehenního. Cválali jsme po travnaté ploše, obklopeni stromy směrem k Valu, kde už čekal Nathaniel. Doskok bude do vody, nejspíš to valacha trochu překvapí, i když skok zná. Navíc je tam převýšení. Vrátila jsem se do sedla, použila tu kouzelnou věc známou jako poloviční zádrž a pohledem sklouzla trochu dolů, abych viděla místo odskoku. Dekameron pozvednul hlavu, ostřil na skok, šel teď hodně kulatě, mírně jsme ho popustila, ale pořád hlídala, abych ho měla dostatečně "na zadku". Vypnula jsem hruď, nechala holeň volně dýchat s koněm, tlačila Deka na střed. Valach si to dál už pořešil po svém, pravda, že jsme mohli přijít víc "pod", ale i z místa z kterého odskočil jsme to zvládli. Při fázi klesání jsem tentokrát holeně posunula více dopředu, zatlačila patou k zemi, abych se mu neopřela jen do třmenů, zatlačila jsem ramena zpět, těžiště přesunula dozadu a výrazně se zaklonila. Ruku jsem napnula v loktech, otevřela jí, abych mu necukla v hubě a rukou ho za ní nevytahovala nahoru. Kolem nás se rozstříkla voda. Na sekundu jsem zavřela oči, projela mnou vlna úlevy jak na mně přistály kapky studené vody. Nebylo ovšem času nazbyt. Do pravé ruky jsem uchopila obě otěž, volnou levou rukou přehmátla po levé otěži k zarážce, kde jsem si chtěla otěže chytnout a to samé následně udělala i s pravou rukou, pak jsem hlasitě zamlaskala pobídla a při výjezdu nedlehčila společně s další pobídkou sed. U sedmičky byl naštěstí výjezd z písku, tedy nikde nám to neklouzlo, ale po výjezdu na trávu bylo pár prvních kroků takových unavených. "Pašák" pochválila jsme ho hlasem, lehce ho přibrzdila a vyžádala si po něm přeskok na levou nohu, budeme totiž točit do mírného obratu. Ochotně mi vyhověl, hlasem jsem ho znovu pochválila. Opět jsem zvedla zadek ze sedla, nechala jsem ale valacha setrvat v klidném tempu. Blížil se k nám další skok. Jednoduchá devítka. Skok dost podobný dvojce, řekla bych, akorát víc o profilu. Vrátila jsem se do sedla, nechala jsem valacha se na skok podívat a pak jsem pobídla. Vyrazil dopředu. Dlouhými skoky se dostal až ke skoku, neváhal. Pobídkou jsem mu připomněla, že to dělá dobře a pak už jsem jen zvedla zadek a snažila se mu tam nijak nepřekážet. Tentokrát nás po skoku čekala sprintová pasáž. Opřela jsem ruku o krk, naklonila se nad krk, stiskla holeně, zamlaskala a mezi prsty lehce popustila otěž. Dekameron se silně odrazil zadky, natáhnul nohy a už letěl. Všude kolem mně to hučelo, hříva divoce vlála ve větru, hnědák byl natažený a letěl a letěl. Cítila jsem svoje zběsile bušící srdce, jednak adrenalinem a pak taky už únavou. Od kopyt odletovala hlína, jak jsem se řítili rychle vpřed a okoušeli život dostihových koní a jezdců. Ukrajovali jsme vzdálenost po metrech až před námi zbýval jen poslední kousek ke skokům, to už se po nás chtělo ubrat. Pískla jsem na valacha ještě než jsem se vrátila do sedla a pak už jsem začala zpomalovat. Pobrala jsem si otěž do ruky, zasedla, jemně zatáhla otěž a zase zapískala. Zpomalovali jsme. "Už jenom kousek" odfoukla jsem, otočila hlavu doleva k osmnáctce. Pořádně jsem si valacha posbírala, donutila ho zkrátit kroky, podsadit se, protože další doskok bude z kopce. Musíme jít pěkně od zádi, kolmo a živě. Lehce jsem zabrnkala do otěže, napřímila se v sedle a dívala se ke skoku, zbýval už jen kousíček. Dekameron trochu zvolnil tempo, jak se podíval na skok, odmlaskla jsem ho. Odskok vyšel moc pěkně, zvedla jsem zadek ze sedla, nabídla mu otěž, našlápla si víc pravý třmen zatímco levou holení jsem sklouzla trochu dozadu, dívala se vpravo, ruku opřenou o krk. Po doskoku jsem zůstala sedět, abych měla valacha pořádně pod kontrolou a mířila s ním k druhému skoku, vyšší variantě. Šlapal pěkně od zádi, to by neměl být problém, jen jsem ho musela dobře vyrovnat, protože skok byl dost úzký. Otěže jsem měla napnuté a holeně přiložené, takové tři cvalové před jsme ho ještě holení trochu podpořila, aby jednak věděl, že ho hlídám a druhak mu dodala důvěru. Dekameron, ale nezaváhal. Pobídla jsem ho ještě při odskoku. Zvedla jsem zadek ze sedla, posunula ruku po krku váha vpravo, váha v patách a kotníky pruží. Cuknutí při doskoku už jsem úplně ignorovala. Pobídla jsem dopředu k poslednímu skoku. Krmelec se před námi tyčil v celé své kráse. Usmála jsem se. Jdeme do finále. Koukala jsem za skok, dala nám zase čas na zklidnění a pak pobídkou vyslala Dekamerona dopředu. Ani jeden z nás už energií nepřekypoval, přesto kroky prodloužil a zvednul se k odskoku. Pobídla jsem zvedla jsem naposledy zadek ze sedla, vjela otěží do hřívy a dál se pohybovala podle těch notoricky známých pohybu u kterých jsem si na začátku své jezdecké kariéry říkala, že je nikdy nedokážu zvládnout všechny současně. Klesla jsem zpátky do sedla, lehce se zaklonila a po přistání na zemi vybídla valacha k pohybu vpřed. Zabral zadky, já už jen pustila otěž, naklonila se dopředu a prořítila se s ním pomyslným cílem se širokým úsměvem na tváři.
Dek kromě odměny v podobě slov chvály a škrabkání dostal i pamlsky, které mu ochotně podala Anett. Já s ním pak na zahozené vyklusala a vykrokovala zatímco jsem sledovala mistrovskou jízdu Maki a zároveň s Kitty probírala naše počínání na trati. Všechny tři společně jsme pak vyrazily na Florestu s dobrým pocitem, že kurz jsem úspěšně absolvovaly. Tak zase za rok!