noemi a naberus: 1.DEN KURZU CC
Minulý rok jsem právě v této dobře nastupovala. Je skoro neuvěřitelné, když se obrátím rokem zpátky a zjistím, kolik pokroků jsme dokázali. Dovedla jsem nastrojeného valáška před stáje mezi ostatní koně. Naberus zastříhal ušima, odfrkl si, ale nepospíchal. Poškrábala jsem ho v hřívě, zastavila kousek dál od ostatních koní a zkontrolovala, jestli nám sedí botečky. Niora upoutala naši pozornost pronikavým hlasem, poděkovala nám za takovou valnou aktivitu a zájem o tuto disciplínu. Pak už se závoj koní dal do pohybu. Zařadila jsem se za koně před námi, hnědáčka si potáhnutím za lonž zpomalila. „výborně“ pochválila jsem ho. Prošly jsme zadní branou, kolem cvalovky a pokračovaly po hliněných pevných cestách až k branám crossového závodiště. Zevnitř jsem neměla ještě tu čest ho vidět. Byl to obrovský udržovaný rovinatý prostor s pevnými překážkami. Některé z nich vypadaly opravdu lákavě. Nab táhl do volného prostoru, celkově jeho síla se s rozechvěním zvětšila. „hooodný“ protáhla jsem samohlásky, využila hlubšího hlasu. Niora zastavila na rovinatém plácku, my ostatní zaujali místa s koňmi kolem ní. „Skoky jsou většinou pevné, nedá se s nimi manipulovat jako například se skokovým materiálem. Většina skoků je přizpůsobena koni, aby opisovala jeho přirozený styl skoku. Není skrz zně vidět, proto u některých koní to vyvolává nejistotu. Je zde méně prostoru pro chyby činí tento sport nebezpečnějším než klasické parkurové skákání. Proto se zejména u cross-country lpí na bezkonkurenční bezpečnost – povinná helma, protiskluzové otěže, doporučují se také rukavice, které máte ve svých sadách. Koně mají povinně chrániče, speciální botičky a občas se používají i ozuby, které koním usnadní pohyb po travnatém.“
„Prvním důležitým aspektem je, aby byl kůň zvyklý chodit v terénu bez problémů, zvládl se pohybovat pravidelným rychlejším cvalem než je u parkurového skákání. Každý kůň je jiný, proto očekáváme jiné reakce. Někteří jsou rozpačití z prostoru, rozrušení a často hodně dopřední, protože sám prostor vzbuzuje sílu a společně se skoky se stává tento sport vzrušujícím i pro koně. I jezdec by měl být už vyježděný, měl by zvládat nečekané situace, svého koně znát a dobře ovládat stehenní sed. Délky třmenů jsou o něco kratší než při klasickém skákání a tím zaručují větší jistotu a rovnováhu v sedle.“
„Při překonávání překážek je důležité se dívat nahoru dopředu. Tím pádem vaše váha nebude přepadat na předek. Holeně musíme mít přiložené po bocích koně, pořád s lehkým kontaktem. Trup by měl být vzpřímený, v žádném případě nenarážet koni do hřbetu. Seďme vzpříma, nerušíme koně, kůň musí být na pomůckách a plně soustředěný a připravený na skok, je to jasné?“ Většina z nás pokynula souhlasně hlavou. Nějakou menší představu jsem o cross – country měla, protože mi o tom vždycky Karin horlivě vyprávěla, jak ho minulý rok s ryzkou absolvovala. Doufala jsem, že nám to půjde přinejmenším stejně jako jim.
Prvním úkolem bylo koně zahřát. Valášek byl rozjařený, rychlým tempem mě následoval po mém boku. Využila jsem travnatého plácku po straně opracujících dívek s koňmi. Nejdříve jsem si hnědáčka zaměstnala kratším ustupováním. Nejdříve jsem si ho zastavila a vycouvala tlakem na tušírku z osobního prostoru. Valášek vzdychl. Povolila jsem trochu lonž, přistoupila k němu z boku a se zamlasknutím poklepla na hleznový kloub. Naberus podsunul zadní vnitřní nohu pod tělo a ustoupil. Poklepnutí jsem zopakovala dvakrát i na druhou stranu. Pak jsem vyzkoušela ustoupení předkem i zadkem, abych hnědáčka ještě trochu zaměstnala.
„Nabí, jdi na kruh!“ povolila jsem lonž, do druhé ruky vzala tušírku a nechala ho vyjít na pomyslný obvod kruhu. Valášek kráčel živým krokem, loupal okem po ostatních koní. Hned jsem ho pobídla do klusu. Mlaskla jsem, kývla bičem a hlasem ho podpořila. Valášek naklusal, trochu hnal, tak jsem ho ihned tlumeným hlasem uklidnila a po dalších dvou obvodech přešla do kroku. Zaujala jsem pozici alfa jedince, lehce předstoupila jeho plece a tím valášek přešel s hlasovou pomůckou a nepobízením tušírkou do kroku. Nabera jsem potrápila ještě na kratších přechodech v nižších chodech, kde se trochu uklidnil a netáhl tolik do volného prostoru. Uviděla jsem výrazné povolení v oblasti zad a uvolnění krčních svalu. Pochválila jsem ho, obcválala s ním pýr obvodů na obě ruce, dokud se taktéž neuvolnil a nepřešel sám do klusu. Pak jsem ho převedla stejným způsobem do kroku a požádala ho, aby přišel ke mně.
Společně jsme se pak přesunuli k první dvojici skoků Malého parku a kousek od něj zastavili. „Koně budeme navádět postupně, budete chodit jednotlivě. Jedná se o dva skoky v mírném obratu. My si skočíme každou část zvlášť. Koně naveďte v pravidelném cvalu na skok, dbejte, aby se vám koník tolik nerozletěl a hlídejte si druhým okem délku lonže, ať nedojde k zbytečným kolizím.“ První odvážlivci se přesunuli ke skokům. Okem jsem pozorovala skvělou práci nad skoky u Dekamerona a naprosto spolehlivému nájezdu brunetky. Hnědák bez sebemenšího zaváhání skok překonal, aniž by si všimnul živého plotu tvořeného dřevěnými prkny dole. Postupně přišla řada i na nás. Navedla jsem valáška na větší kruh, mlaskla a kývla tušírkou. „Nabí, jdi hop!“ mlaskla jsem. Naberus se přenesl do prvního cvalového skoku, nohy kladl pod sebe a po jednom obvodu jsem ho navedla na živý plot. Valášek si ho obezřetně prohlížel, zaměřil a zrychlil lehce tempo. Tušírkou jsem si jistila tempo a nerušila ho v překonání skoku. Nab se odrazil silně až moc daleko od skoku, skrčil přední končetiny pod sebe, pak je natáhl a dopadl kopyty na zem. „Hoolááá, kluuus“ promluvila jsem na hnědáčka, lehce si zkrátila otěž a přitáhla ji měkce k sobě. Naberus zareagoval na tlak, přešel do klusu. Zkrátila jsem si obratně lehce lonž, a s hnědáčkem přeběhla k druhému skoku tvořenému živým polotem a kamennou zídkou na podkladu. Naberus zaostřil skok, tentokrát se elegantněji odrazil a bez zaváhání skok překonal. Sledovala jsem, jak lehce si počíná, jen maličko hnal. Po doskoku a dopadu kopyt si vyhodil z radosti, truhlík. „Nabí, kluuus“ lehce jsem přitáhla lonž, kterou si i zkrátila a hnědáčka požádala lehkým ustoupením a hlasovým povelem, aby přišel ke mně. Niora postupně koordinovala i ostatní dvojice a pak jsme se přesunuli o kousek dál k netradičně šířkovému skoku.
Jednalo se o šířkový skok, moc ne vysoký, ale za to nebyl ničím ohraničen a tím pádem se tu mohl najít prostor k vyhnutí. Niora si i proto stoupla z jedné strany a tím působila jako bariéra a skok bylo lehčí překonat. Postupně nás opět zkoordinovala na skocích a každého z nás vyzvala, abychom skok překonaly. Když jsme se s Nabem dostali na řadu, vyslala jsem hnědáčka na kruh, naklusala a mířila si to s ním na skok. Lehce jsem popoběhla s ním, mlaskla a kývla tušírkou k zádi. Naberus naskočil do cvalu, zaměřil si skok, odrazil se a nad šířkovým skokem se natáhl. „výborně!“ chválila jsem ho.Dopadl do lehce zvlhčené trávy po dešti, už tolik nehnal. „Nabí, kluus“ protáhla jsem hlas, lehce si pohrála na lonži a hnědáček přešel přes klus do kroku. Pochválila jsem ho poškrábáním ve hřívě ještě jednou a s dobrou náladou se seskupila k holkám u překážky.
Pokračovali jsme skrz závodiště až k překážce číslo 8. Seskupili jsme se kolem Niory, která nám opět vysvětlila princip překonávání. „Tady si to nejdříve rozdělíme, přeskočíme A a B, chvíli se zdržíte ve vodě, projdete se zde, aby si koně zvykly a pak budete navazovat C s Déčkem, nejdřív si to tu projděte, ale ještě dřív, trošku zaklusejte, aby se koním rozproudila krev“ všichni jsme byly vyrozuměny a každá si vzala kus travnatého plácku kolem.
Naberus už si zvykl na volné prostranství, proto už tolik nehnal a na lonži se nesl hezky uvolněně zády a ohybal všechny klouby. Pozorovala jsem, jak elegantně kluše a sledovala jeho tempo. Chviličku jsem s ním zůstala na pravé ruce, kde jsem ho poslala ještě trochu níž a více působila tušírkou, aby se trochu ohnul. Na levé ruce jsem ho také obklusala a pak se s ním vydala na obchůzku. Nechala jsem ho očichat květináče, které působily dost nedůvěřivě. Pak jsem ho nechala ještě čuchnout k vodě, kam zabořil hned rypák. Okoukli jsme i poslední překážku a pak jsme se vrátili k ostatním. „dobře, tentokrát je varianta na vás, takže můžete, jak chcete“ kývla na nás Niora. Jako první se dala na dráhu Bloodye, která si s hnědáčkem bezvadně poradila, ačkoliv ve vodě trochu hrnul, nejspíš vodní typ. „já jsem si říkala, že jsem si měla vzít ty holínky“ naříkala jsem, když jsem uviděla kamarádku zacákanou vodou. Brzy jsme se dostali na řadu. Lonž jsem tentokrát volila kratší, protože by se do ní hnědák snadno zamotal. Na kruhu jsem si ho naklusala, pak srovnala na skok, nechala zaskočit do cvalu. Hnědáček si zaměřil skok, který už zvládal bez problémů a pak přišel první problém. Valášek se zastavil a nechtěl seskočit do vody. Mlaskla jsem a tušírkou pobídla dopředu. Naberus stále stál. Na pomoc nám přispěchala Niora, která kývla bičem za Naberem, který seskočil dolů a voda stříkala všude. Nia nás požádala, abychom sjely variaci ještě jednou. Tentokrát se valášek nenechal přemlouvat tak dlouho. „výborně!!“ pochválila jsem ho, nechala ho chvíli ve vodě, zbrzdili jsme a obešli celou nádrž a pak jsem valáška pobídla do cvalu k výskoku z vody a následoval další jednoduchý dřevěný skok, bez výrazné šířky ani výšky. Hnědák vyskočil hbitě z vody a už si to túroval doslova na další skok. „holááá“ promluvila jsem na něj a pohrála si lehce prsty s lonží, aby mě vnímal. Naštěstí zareagoval ještě včas a skok zvládl přeskočit bez komplikací. „U Nabera si dávej pozor na rychlost, táhne do prostoru a je poměrně dopředný, všímá si okolí“ informovala mě Niora. Kývla jsem.
Když doskákali i ostatní, posunuli jsme se už k předposlednímu skoku, ačkoliv mnohem těžšímu. Naším úkolem bylo skok skákat z pravé ruky, což vyžadovalo správné navedení a postavení, které jsme si vysvětlili. Když jsme byly všichni srozuměny, postupně jsme se prostřídaly. Tentokrát jsem s Nabem přišla na řadu dřív, než bych čekala. Na velkém kruhu jsem si ho rovnou naskočila do valu, zvolila jsem trochu rychlejší, aby měl dostatečnou rychlost a sílu se odrazit. Na vodě trochu znejistěl, ale podržela jsem si ho trošku tušírkou, aby šel dopředu a zároveň zamlaskla. Naberus si zaměřil skok, odrazil se v ideálním místě a odrazil se. Předky skrčil lehce pod sebe a už se natahoval nahoru. Velice těžší skok. Nedovedu si vůbec představit, že budu muset zvládat takové skoky spolu s Naberem. Jakmile doskočil, moc moc jsem ho pochválila, vyklusala a povodila na ruce v kroku.
Já i Naberus jsme byli moc rádi, když jsme se přemístili k poslední překážce. Jednalo se o čtyřku, která už nebyla v rovině jako ostatní skoky, ale povrch byl trochu zkosený směrem dolů a proto byla pro koně náročnější. Opět jsme si koně trošku rozehřály, protože to byl velký kus cesty a potom jsme ji postupně přeskákali. Byla jsem na řadě mezi posledními. Na kruhu jsme si ho pobídla do cvalu a když jsem si byla jistá, že cválá pravidelně, navedla jsem ho na skok. Hnědáček si skok zaměřil, prodloužil kroky a lehce se vyrovnal s lehkým svahem. Skok z kraje přeskočil bez zaváhání. Pochválila jsem ho a odměnila pamlskem. Na plácku jsem si ho vyklusala dopředu a dolů, aby si protáhl svaly a pak, když doskákali poslední koně, jsme zamířili do stájí. Byl to náročný den.