marigold a bouře: 1. DEN KURZU

"Tak pojď Buřinko, určitě se ti to bude líbit. Máme změnu, ne? Nedělej mi tady scény, vždyť jsi měla včera celý den volno." snažila jsem se nějak uklidnit běsnící dračici, která odmítala vyjít ze stáje na dvůr. Že bych ale věděla proč, to tedy ne. Možná byla nervózní z Daria, konec konců, z hřebců je nervní vždycky, ale aby takhle hysterčila to mi přišlo nějak podezřelé. Zakroutila jsem hlavou, nechala hvězdu snížit hlavu na tlak a tím jí trochu zklidnila a uvedla do ovladatelnějšího stavu a vyvedla k ostatním, jen trochu opodál. Zatímco se Niora ujistila, že nikdo nechybí, nechala jsem jí zacouvat, ustoupit zádí a pak ustoupit celou, abych si získala její pozornost. Teprve až mě začala klisna porádně vnímat, jsem přejela pohledem všechny shromážděné. Poznala jsem Bloodye, Kitty, Nadvandy a Clair, jezdkyně Lady a Daria jsem ale osobně neznala. Pak jsem si všimla Mell s Callatosem a tak trochu s úlevou k nim zamířila. I oni byli sice služebně starší a zkušenější než my s Bouří, ale přeci jen od nás nebyli tak nesrovnatelně daleko, jako ostatní holky, co se tu sešly.
"Ahoj, Mell! Dlouho jsme spolu nemluvily, ale řeknu ti, jsem moc ráda, že tě tady vidím. Připadám si tady mezi všema jako pako, tak se aspoň máme koho držet." došly jsme s Buřinkou až k nim. Má malá hvězda si nikdy vedle Callatose nestěžovala, věděla, že jí nijak neohrozí, tak se tvářila klidně a neutrálně, jako obvykle. Hvězda v každé situaci.
"Ahoj Marigold," usmála se Mell, " to jako máme být před vámi, kdyby tam něco bylo, ať to spadne na nás?" úsměv přešel v smích.
"Jo, tak nějak." pokývala jsem hlavou, Bouře nastražila ouška a zadívala se někam dopředu.
"Každopádně to bude sranda, my děláme s Callem kurz taky poprvé." pohladila láskyplně svého grošáčka po hlavě, valášek se k natáhl.
"Vidíš, ty dračice? To mi taky nemůžeš někdy udělat něco hezkého?" vyčetla jsem svojí klisně naoko, ta ke mě jen natočila ucho.
"Jdete?" ozvalo se za námi, sice jsem si nevšimla, kdo se zařadil za nás, ale okamžitě jsme kývly a vykročily s Mell a vedle sebe.
"Asi jsme prošvihly Niořin proslov." konstatovala hnědovlasá dívka zadumaně a sledovala ředitelku, která celou kolonu vedla k zadní bráně.
"Jéje, a jo. Doufám, že to bez něj přežijem." pronesla jsem bez jakékoliv známky sarkasmu. Vážně se mi moc nechtělo udělat něco špatně kvůli tomu, že se člověk zakecá
"Jasně, přežijem. Byly tam jen instrukce ke kurzu, bez kterých jsme ve smrtelníém nebezpečí." zazubila se Mell. Sice mě to na chvíli vyděsilo, pak mi ale došlo, že si nejspíš dělá srandu. A taky že jo, ujistila mě, že Nia nám stejně všechno důležité zopakuje, pro případ, že existují hluché a nevnímavé existence
Zatímco jsme prošly branou po lesní cestě ven z Floresty, povídaly jsme si s Mell o všem možném i nemožném. Pohlédla jsem na Buřinku, měla na sobě šlachovky, strouhačky a pevnější botičky z nové sady na kros, jelikož to ale bylo na suchý zip, docela jsem se bála, jak to přežije vodu, pokud nějaká bude. Kráčela vedle mě klidně a spořádaně, na provazové ohlávce s lonžem, ani jsem si jí nemusela srovnávat tušírkou, na kterou byla klisna naučená.
Když jsme konečně došly až ke krosovému závodišti, strnula jsem úžasem. Vypadalo naprosto úchvatně, ačkoliv na můj vkus až moc udržovaně (někdo holt rád divočinu ), ale bez toho to nejspíš nejde
Spousty stromů, shlížejících na sebe navzájem v poměrně bahnité vodě, co se ve světle zaleskla za menšími lesnatými uskupeními a překážky na posekaných trávnících, skoro zanikajících v pozadí udržované přírody. Moc hezké místečko.
Kolona se zastavila, proto jsme se s Mell a svými koníky přesunuli více dopředu, abycho, slyšely Nioru, která se zastavila a čekala, až se nás okolí naskupí více.
"Pro ty, kdo by si toho ještě nevšimly, tohle je náš krosový areál." davem to zašumělo, jak se studentky zasmály. Ředitelka se usmála taky a pokračovala.
"Ze všeho nejdřív si trochu vysvětlíme teorii, pak si koně opracujete a terpve potom se vrhneme na skoky." přešla ze svého místa k jedné z překážek, na naše poměry docela vysoké, tvořené dřevěnými tyčemi a pečlivě střiženým živým plotem.
"Cross-country se jezdí samozřejmě venku, už podle názvu, který by měl každý angličtinář rozhodně znát, znamená to doslova "přes zemi" nebo "přejít zemi". Všimněte si, že překážky jsou pevné, na rozdíl od parkurových, proto je o to důležitější dávat si pozor na chyby a mít kromě dobré techniky i dost dobrý instinkt na správné překonávání. Zrovna téhle překážce se říká "Živý plot" a je na ní krásně vidět rozdíl oproti běžným překážkám, to snad pozná už každý. Překážky jsou běžně pro koně příjemnější pro překonání než obyčejné parkurové, protože svým tvarem víc sedí k jejich pohybu ve skoku. Dobře, že jste si všechny vzaly chrániče pro koně, stejně tak ale nesmíte zapomínat ani na vlastní bezpečnost, až si překážky budete zkoušet ze sedla. Praporky, klasika - kdo nezná, při správném nájezdu je vždycky červený vpravo a bílý vlevo, dneska se jedná ale jen o trénink, proto si překážky vyzkoušíte na obě ruce bez ohledu na praporky." když domluvila, přešla zpátky k nám, bylo nám ale jasné, že chtěla říct ještě něco.
"Ještě k té bezpečnosti, pro kros je lepší, ne-li nutné zkrátit třmeny ještě o něco víc, než pro parkur. Pomůže vám to zvládnout koně i ve vyšší rychlosti a co si budem povídat, spousty koní je v terénu plných energie a dají se těžko udržet, takže bych doporučovala se na to psychicky připravit. Mnohdy je i výhodnější naučit se udržet lehký sed déle a udržovat s koněm společné těžiště ve cvalu, ale jako je to u všeho, samy víte, co vašim koním vyhovuje. Kromě toho je v krosu běžná nepředvídatelnost terénu, na což musíte brát zřetel, mírnější i prudčí kopečky, svahy, vodní plochy.. Uvidíte, co všechno jsme si na vás vymysleli." povzbudivě se usmála. Podle toho, co říkala, mi začalo docházet, že jít do kurzu hned po splnění pátého levlu je vážně sebevražda
"Tak to bychom měli dost na úvod, teď se pusťte do opracování. Vemte si je na lonž, místa je tu dost, hezky ve všech chodech a dejte si záležet na přechodech. Maximálně do půl hodinky se sejdeme zase tady a vyrazíme na skoky. Tak se šup do práce, holky moje." ukončila Niora teoretický úvod a my se rozprchly po opracovišti, i mezi skoky, aby měl každý dost prostoru na velký kruh. Našla jsem si svoje místečko poblíž vchodu, nedaleko nás lonžovala Kitty svou Asii, takže nikdo, kvůli komu by se Buřinka měla nervovat. Postavily jsme se v dostatečném odstupu od ostatních, natočila jsem Buřince hlavu požadovaným směrem, přidala pobídku tušírkou na místo holeně a nechala jí hezky dojít až na kruh. Udržovala jsem lonž napjatý v asi tak přiměřené vzdálenosti, na rozdíl od partnershipu přesunula tušírku směrem k Bouřině zádi a tím jí dala najevo, že chci, aby se ohnula, což klisna chápala. Jelikož šla poměrně energicky kupředu, odpočatá a plná nových sil na plnění kurzu, mírně jsem potáhla lonžkou a švihla tušírkou k zemi ve chvíli, kdy se její vnitřní zadní noha zvedala do vzduchu. Trochu jsem si kobylku sebrala, aby mi nešla po předku, zároveň ale udržovala její krok energický tím, že jakmile zpomalila, jsem jí nechala na půl kruhu přejít do klusu a pak zase zpátky. Slovně jsem jí za každý přechod chválila a udržovala v kroku po několik kol, dokud mi nevytáhla hlavu dopředu a dolů a její záď se více nezaktivizovala, což chvíli trvalo, krátké klusové pasáže ale udělaly své. Jakmile se mi trochu opohybovala v kroku, poodstoupila jsem dozadu. Dračice vykročila do uvolněného prostoru a abych jí udržela ve správné myšlence, vybídla jsem jí tušírkou směrem k místě holeně a vrátila jí opět k zádi, aby se mi ohnula. Bouře změnila směr, pokračovaly jsme v opracování v kroku stejně, jako na pravou ruku teď i na levou. Teprve až se hezky srovnala i tady, vybídla jsem jí k delšímu klusu na pár okruhů. Šla kostrbatěji, než by bylo přístojné, proto jsem jí nechala se trochu sebrat a tím urovnat tempo, když moc zrychlovala, pro změnu jsem jí zase nechala přecházet do krátkých krokových úseků a chválila. I v klusu jsem čekala, dokud nevytáhne krk a neuvolní se dostatečně na změnu ruky, pak opět poodstoupila a nechala změnit směr. Udržovala jsem jí v pravidelném klusu asi pět kol, díky kterým se stačila dobře srovnat, pak jí nechala přecházet do kroku, třeba na dvě kolečka, a pokračovala s ní v klusu víc. Procvičily jsme přechody krok-klus na obě ruce, když se dostatečně podsadila a uvolnila, přišel čas i pro cval.
"Hop!" zvolala jsem pobídku, načež klisna naskočila do cvalu.
"Houuu." pronesla jsem tedy a nechala jí přejít do klusu, aby se srovnala, pak znovu do cvalu. Mezi klusem a cvalem jsme zůstaly po několik kruhů, kdy jsem spíš chtěla, aby mi dobře přešla a tu chvíli dobře cválala, než nějaké velké výkony. Energie musí zůstat Koutkem oka jsem zahlédla Nioru, co prochází okolo jednotlivých dvojic a sem tam prohodí s lonžujícími pár slov, k nám ale zatím nedošla.
Zrovna byla v klusu, když jsem jí opět nechala změnit ruku a i na levou nechala tři kola v klusu, jedno ve cvalu a opět pár v klusu. Než jsem se ujistila, že přejde správně a hladčeji, než obvykle, párkrát pořádně jančila, prvotní cval se dal spíš považovat za zběsilý úprk. Po několika přechodech se ale srovnala a když dokázala cválat na obě ruce rytmicky a dostatečně podsazeně, nechala jsem jí přejít do klusu a zkoušela přechody z klusu rovnoud do zastavení, prokládala to pasážemi v klusu a v kroku, cval na chvíli vynechala. Jelikož klisna znala povely, tušírky nebylo ani potřeba, jen bylo mnohdy bez stěn kruhovky těžší jí ohnout.
"Hodná holka." chválila jsem jí za úspěšné provedení. Všimla jsem si, že ostatní už se pomalu přesouvají k Nioře, proto jsem to dál už neprotahovala, nechala trochu vyklusat na obě ruce a zkusila na půlkruhy cval, pak pár kol krokovala, ale ne tak, aby mi znovu vychladla, udržovala jí hezky v tempu a podsazenou.
Když jsem dala Buřince najevo, ať se vrátí ke mě tahem lonže a smotávala ho, zatímco se přiblížila, už nás mnoho nezbylo, kdo pořád opracovávaly, nebyly jsme ale poslední. Odvedla jsem klisnu na hezky volném lonži ke shromážděni ostatních, ještě chvíli se čekalo, až všichni doopracují, to jsem hledala Mell, která přišla až o chvíli později.
"Výborně, jsme všichni." konstatovala Niora spíš pro sebe, než nahlas a pak nás vyzvala, abychom jí následovaly k prvnímu skoku dnešního dne, "Malému parku", jak řekla. Přešly jsme okolo menšímu lesíku a ocitly se před menší překážkou složenou z dřevěné klády, která po pár calových skocích navazovala na další dvě tvořené zídkou, břevny a sestříhaným zeleným porostem. Všimla jsem si praporků a zaujatě si skoky prohlížela, než se před nimi Niora zastavila a promluvila.
"Ták, pokračujeme dál v teorii. U krosu si všímejte především povrchu, místa na odskoky a doskoky, jestli se tam neschovává nějaký kopeček, voda nebo bahnitý úsek; jelikož se většinou jedná o šířkové překážky, je taky nutné všechno, co už znáte z jízdárny, zrychlit. Při nájezdu na krosové překážky se nenabízí mnoho prostoru pro chyby, tady žádné břevno nespadne. Je potřeba mít koně neustále pod kontrolou, takových přibližně šest skoků před samotným odrazem už buďte oba ve střehu a pamatujte si; přiložená holeň, napnutá otěž. O otěži by se samozřejmě dalo spekulovat, pokud to bude nutné, dejte koníkovi prostor a nechte otěže proklouznout, hlavní je ale neztrácet nad ním kontrolu, což bez napnuté otěže v plné rychlosti jde jen velice těžko. U samotnéh skoku se snažte koně pokud možno nerušit, jako u parkuru - pohled směřuje kupředu, hledáte společné těžiště.
Při nácviku taky nezapomínat, že byste neměli dráhu skákat jako celistvou, pokud víte, že někde jsou ještě mezery, doporučuji procházet si překážky zvlášť a využít toho, že se jedná jen o nácvik. To jen tak do budoucna. Pro teď začneme s dvěma krajními překážkami, které vidíte před sebou. Postavíte se ke straně a necháte koně překážku skočit, první půjdou holky z druhé skupiny, pak první skupina. Nechte koně, ať si překážku prohlédne, zejména ti, kteří je ještě neviděli. Kitty, začnete." Niora kývla na Kitty s Asií, které se vypravily ke skoku. Nechala jsem všechny zkušenější jít před sebou a zařadila se za Mell, jako pravděpodobně nejzelenější zelenáč tady. Tedy, řekla bych, že tu snad nebyl nikdo teprve s pátým levlem, proto jsem měla trochu obavy, Bouře ke mě ale natočila svojí půvabnou hlavu a jemně mi dýchla do tváře. Když mě ovanul horký vzduch, žďuchat do mě totiž nesměla kvůli osobnímu prostoru a respektu, trocha strachu ze mě spadla, přeci jen, takový mazák jako je Bouře to zvládne s přehledem. Sledovala jsem, jak to dělají ostatní a snažila se zapamatovat si nějak ten postup, abych něco nezkazila. Když na nás přišla řada, postavila jsem se pod Niořiným bedlivým dohledem k překážce a nechala Buřinku, ať si jí v klidu prohlédne. Klisna jí nevypadala být nijak zaujatá, párkrát se na kládu zadívala, jinak mi spíš dávala najevo, že už se nemůže dočkat, až si zaskáče taky. Pousmála jsem se a podívala se na Nioru, jestli už můžeme. Když jsme dostaly oficiální povolení, postavila jsem se k překážce ze strany, nechala Bouři přejít hlasovým povelem do klusu a pak i do cvalu. Niora mě upozornila, abych jí víc povolila lonž a měla tak větší prostor pro nájezd. Udělala jsem, jak řekla a stihla to jen tak tak, než se Buřinka vrhla ke skoku. Mohutně se odrazila od země, přirkčila přední nohy a hladce dopadla zase zpátky.
"Houu." pronesla jsem nejdřív, když se ocitla u mě, pak jí nechala zastavit úplně a pochválila. Přesunuly jsme se k dalšímu skoku, postavila jsem se tedy k červenému praporku a znovu vybídla klisnu do cvalu a nechala jí lonž akorát, aby skočila na střed překážky, s tím mi pomohla Niora. Bouře si odskočila i tuhle část, předtím si jí samozřejmě prohlédla, jen jí trochu vyděsilo, že skrz ní nejde vidět.
Když bylo hotovo, přesunuly jsme se všichni ke skoku číslo dva, děsivě vypadající šířkové překážce o několika dřevěných laťkách u sebe do podivného oblouku. Znovu jsme se všechny seřadily, nechaly koně si překážku prohlédnout, tedy, až na nás přišla řada. Bouře jemně pohodila hlavou, když drcla do překážky, aniž by se dřevo pohnulo. Niora nás varovala, abychom si na koně dávaly pozor pro případ, že by chtěli překážku vyhnout, doufala jsem ale, že Bouře tohle nedělá, tedy, ještě mi to neudělala. Niora mi poradila, abych si jí vzala radši na menší kruh a trochu srovnala, než jí na překážku pustím, proto jsem nechala klisnu nejdřív vyklusat a trochu jí sebrala, než nás trenérka pustila ke skoku. Postavila jsem se k překážce ze strany, vybídla kobylku to klusu a hned i do cvalu, nechala jí i trochu zrychlit vybídkou tušírkou k holeni a na Niořinu radu zamlaskala v místě odskoku, ten mi ale trenérka musela taky pomoct najít. Asi nemusm ani říkat, že si pak člověk připadal pěkně neschopně
Niora nás nechala skočit si překážku ještě na druhou ruku, abych si to zkusila taky sama a vysvětlila mi, že Bouře má přirozeně delší odskoky, že to není nic špatného, jen jí musím krotit při nájezdech a nechat to na ní, prý to časem pochytím. Trochu mě to uklidnilo, proto se nám druhý pokus poměrně vydařil, tedy, Bouře šly překážky dobře, jen sem tam trochu znervózněla, jak byla venku.
Sice jsem se nepřestávala divit, proč si Buřinka plánuje ty svoje odskoky tak daleko, ale po Niořině ujištění, jsem se tím už tolik nestresovala
Když se naše "výprava" přesouvala k 8. skoku, pustily jsme se s Mell do barvitého rozhovoru, jak se to našim koníkům dařilo, podobně jako ostatní. Bouře přestala být nervní, když se znovu hezky v klidu prošla, což mě potěšilo, další překážka se totiž už blížila a vypadala obzvlášť hrozivě. Jako první nám v cestě stála dvojitá dřevěná překážka složená z úzkých latěk a dvěma květináči pod každou, jen kousek od ní takový pěkně špinavý bazének, u kterého člověk nemohl odhadnout hloubku a nezbývalo mu, než se spoléhat na stavitele, že se i se svým koněm neutopí
Ale vzheldem k tomu, že se v něm měl nacházet poměrně prudký obrat k výjezdu z vody a následně k další laťkové překážce, asi to hloubka nebude... ta logika
Naštěstí si slovo vzala opět Niora, takže jsem tak nějak doufala, že řekně něco, co zmírní děsuplnost kombinace, jen čekající na naše úžasné držkopády.
"Tady pozor, ale žádný strach, není to tak děsivé, jak to vypadá. Při jízdě v různých výškových rozdílech platí ta samá pravidla co v terénu - pokud směřujete nahoru, nakloníte se dopředu, dolů sedíte zase hezky zpříma. Skoky si projdeme hezky zvlášť, ve vodě se vskutku vyplatí vyzkoušet si to tam projít nejdřív v klidu, na honičky máte ještě času dost. Tak jdeme na to, zase se mi seřaďte." tedy, byla jsem vděčná, že to zatím nejedeme ze sedla, to bude teprve zajímavé
Než na nás došlo, chvíli to trvalo, měly jsme ale aspoň čas sledovat ostatní a přemýšlet.
Dostalo se na nás ale rychleji, než by bylo příjemné, Bouře se ale evidentně těšila, nové věci měla ráda a tohle pro ní rozhodně nové bylo. Sice se trochu občas potýkala s tvary překážek, brzy ale přišla na to, že se jim dá snadno přizpůsobit styl skoku. Postavila jsem se k nižší překážce, s čímž Niora souhlasila, a na její rady klisnu nechala trochu zkrátit kroky větším podsazením, pobídkou při zvednutí vnitřní zadní nohy a potažením lonže. Klisna chápala, když byl poblíž trenér, byla jako beránek
Velikost se sice stupňovala jako schůdky, ale když si to Buřinka v klidu prohlédla (vypadala přitom tak důležitě, jako kdyby si sama počítala cvalové skoky, jejich délku a sílu odrazu ), překonání skoku jí samo o sobě nijak neuškodilo. Nechala se stočit zpátky na kruh, kde jsem jí nechala přejít do klusu a následně do kroku, pak jsme si měly vyzkoušet i tu druhou, tam byla totiž možnost výběru. Vyzkoušely jsme si i vyšší variantu, díky Nioře úspěšně překonaly a vypravily se k vodě. Bouře pohlédla dolů, nijak se ale neměla tam skočit. Navedla jsem jí na kruh, vybídla ke kroku a znovu pobídla, když měla skočit dolů do vody. Klisna se do toho pustila jen váhavě, s odevzdaným výrazem, jako kdyby si myslela, že jí posílám mezi lochneské obludy.
"Hodná holka, šikulka." chvália jsem jí a nechala projít vodu mimo kruh, jen jí vedla hezky ze sucha ze břehu, aby se ve vodě v klidu prošla krokem, pak nás Niora nechala naklusat. Když Bouře zjistila, že ta voda není nic strašného a vodu měla navíc docela ráda, klidně a ochotně se proklusala, až se bahnité kapky ocitaly na takových místech, kam by se v životě nedostaly. Když jsme si vodu v klidu prošly, mohly jsme se vrhnout na výjezd a pak k další překážce. Niora nás nechala vyzkoušet si ve vodě i cval, pak jsem měla navést hvězdu ven. Když jsem zamlaskala, hvězda se mohutně odrazila, aby překonala odpor vody a poměrně jistě dokočila zpátky na břeh, ten si totiž prohlédla už předtím. Jakmile byla na pevnině, pohodila hlavou a celá se oklepala, když jsme zastavily.
Poslední dřevěný skok pro ní už nebyl nijak složitý, dokonce se mi začínalo dařit vychytat nájezdy, Niora mi stále radila se zkracováním nebo prodlužováním skoků, na tomhle jsem si zrovna měla Buřinku spíš zkrátit a sebrat. Nás snad tenhle kurz dá s Bouří na skocích dohromady
Připojily jsme se znovu k ostatním, Niora nás zavedla díkybohu suchou cestou k další "vodní" překážce, "Valu", jak nám řekla.
"Takhle překážka měří sama o sobě 90 cm, ale pozor, 30 cm je převýšení díky doskoku do vody. Tady už to vyžaduje trochu větší důvěru vašeho koně, vzájemné porozumění a respekt. Proto nepodceňte přípravu, pořádně si skok prohlédněte. Půjdeme na to." Niora nám opět věnovala povzbudivý pohled a začala se věnovat první dvojici, kterou jsme všichni sledovaly jako elitní komando
Na nás s Bouří přišla řada mezi posledními. Prošla jsem se s Buřinkou až k vodě, obešla si pečlivě překážku celou a nechala klisnu skočit do vody ze strany, tedy vytvořila s ní kruh v klusu, díky kterému skočila do vody a na příslušné straně opět vyběhla ven.
"Šikovná." po předchozí zkušenosti už vodu chápala lépe, zvlášť, když byl tady břeh hezky svažující se, takže nemusela vynaložit tolik sil. Teprve pak jsem jí nechala nacválat na kruhu u překážky, kde jsem jí nechala zkrátit skoky. Už věděla, co následuje schované za překážkou, proto jí neudivilo, když dopadla do vody, jen možná nečekala, že to bude až tak vysoké a zadníma nohama o překážku zavadila, takže jakmile vylezla ven a já jí stačila zastavit, zkontrolovaly jsme jí s Niorou nohy. Ještě, že měla ty chrániče a botičky
Celá skupina se přesunula ke čtvrtému skoku nedaleko, "potrubí". Zprvu jsem přemýšlela, proč se to tak asi jmenuje, pak jsem jen strnula a divila se, že název opravdu vypovídá o skutečnosti. Před námi stála pravá a nefalšovaná kovová trubka, z jedné strany ohraničená okrasnou zídkou, z druhé vytékala voda.
"Páni. To je vážně originální překážka." hlesla jsem, bylo mi jasné, že Bouře určitě telepaticky přitakala Proč si trochu nepohrát s fantazií
"Potrubí nemusíte skákat mezi praporky, vemte to z leva. Hlavně si ale dejte pozor na nájezd a doskok, jak vidíte, jedná se o sva z obou stran, takže je to trochu těžší." postup následoval jako obvykle, vystály jsme si s Buřinkou frontu a za tu dobu bedlivě sledovaly ostatní, pak si skok pečlivě prohlédly z obou stran, hezky pomalu a v kroku, terén je přeci potřeba "osahat"
Prohlédnuto a schváleno bylo, proto jsem se postavila k překážce ze strany a po předchozích zkušenostech nechala kobylku zkrátit kroky a podsadit se, aby vychytala výšku. Zamlaskala jsem, když mi tak přišlo, že se většinou odráží a vybere to, klisna se vznesla do vzduchu a bezpečně se dostala na druhou stranu. Musela jsem obdivovat její styl skoku, mě to přišlo vysoké a nebezpečné, ona to dala ještě s rezervou. A kdo tady koho uklidňuje!
Poslední skok dneška byl za námi, což mě trochu mrzelo, ale ještě nás konec konců čekají čtyři dny. Na zpáteční cestu jsme se opět všechny seřadily, skupinou chvílemi vládl živý hovor, chvílemi mrtvé ticho, když na nás padla únava. Dostaly jsme se zase do areálu a po rozloučení s Niorou a menšího vyspoilerování programu na další den se přesunuly každá k péči o svého koně.