clair a pomněnka: 4. DEN KURZU
Pom jsem vyvedla na nádvoří a rozhlédla jsem se. Většina studentek zde již byla, ale některé z nás ještě chyběly. Jakmile došla poslední studentka, Tom promluvil. "Prosím o klid" chvilku počkal, až se všechny ztišíme. Nemusel čekat dlouho. "Vydáme se společně na závodiště, kde si poté opracujete pořádně koně. Poté se konečně pustíme do tréninku souvislé trati. Pojedeme tedy více překážek za sebou a pojede se ve skupině. Mezi sebou budete dodržovat rozestupy, minimálně pět koňských délek. Za sebou chci ty nejméně zkušené, poté trochu více zkušené a nakonci pojedou nejzkušenější. Úplně poslední pojede Nad. Nathan s Connorem pojedou v autě a budou dávat bedlivý pozor, hlavně při překonávání těžších skoků. Všechno všechny chápete?" zeptal se nás Tom a když všechny studentky přikývly, vydal nám další povel "Nasedáme a pohyb" usmál se. Dotáhla jsem tedy podbřišník, zapnula jsem nánosník a stáhla jsem třmeny. Obratně jsem se vyhoupla do sedla a čekala jsem. Poupravila jsem si zatím sed, otěž jsem nechala volnou a Pom jsem jednou rukou hladila po krku. Dnešek vypadal velmi slibně a napínavě. Tom se na Gentlemana vyhoupl jako poslední a když se ujistil, že jsou všichni připravení, zavelel "Vyrážíme". Za Toma se zařadily nejméně zkušené studentky, což chvilku trvalo. Zařadila jsem se před Nadvandy, která jela jako poslední. Tom na Getlemanovi vedl skupinu ven z areálu Floresty. O chvilku později jsme se objevili na lesní cestě, po které jsme měli docestovat až ke krosovému závodišti. Nejdříve jsme jeli krokem a já jsem si volnou otěž postupně posbírala. Jelikož včera pršelo, byla cesta promáčená. Hnědce to nevadilo, naopak vypadala, že je celkem spokojená. Přede mnou bylo ještě spoustu koní, takže jsem na Toma pořádně neviděla, ale nijak mi to nevadilo. Přemýšlela jsem nad tím, jaké to dnes bude a hlavně o tom, jaké skoky Tom vybral. "A klušeme" zaslechla jsem pokyn ke klusu. Jakmile se rozklusala jezdkyně přede mnou, stiskla jsem holeně a když Pom naklusala, začala jsem pravidelně vysedávat. Každých sto metrů jsem si přesedla a dávala jsem bedlivý poroz na okolí. "Krook" když jsem toto zaslechla, zpomalila jsem kobču do kroku a nechala jsem ji kráčet po cestě, která vedla k bráně. Bránou jsme všichni projeli již v kroku a seřadili jsme se tak jako třetí i druhý den. "Koně pořádně opracujte, můžete využít opracoviště nebo si najděte v blízkosti nějaký volný plac a šup šup" pousmál se Tom a tak jsem Pomněnku pobídla do kroku stiskem holení a navedla jsem ji na plácek, kde jsem ji opracovávala snad každý den kurzu. Tom nám říkal, ať dbáme hodně na přechody. Chvilku jsem Pomněnku v kroku vodila na kruhu, poté jsem si povolenou otěž opět sesbírala a hnědku jsem pobídla do klusu. Mýtinka, na které jsem kobču opracovávala, byla ze dvou stran krytá stromy, takže na nás ani moc nesvítilo, což bylo celkem příjemné. Na kruhu jsem dbala na to, aby se hnědka dobře podsadila. V kruhu jsem změnila směr a po dostatečném opohybování v klusu, dala jsem Pom pobídku do cvalu. Jakmile Pom zaskočila, chvilku jsem s ní cválala na kruhu a následovně jsem ji zpomalila rovnou do klusu a ihned zase pobídla do cvalu. Hnědka zaskočila a já jsem ji chvilku nechala cválat na kruhu, poté jsem ztuhla v kříži, mírně jsem se zaklonila a stiskla jsem holeně. Pomněnka přešla do klusu a já začala pravidelně vysedávat. V klusu jsem si s ní dala opět pár cviků, aby to Pom nepřestalo bavit. Rozhodla jsem se však, že si s Pom dám ještě přechody, na které jsme tentokrát měli dbát hodně. Zpomalila jsem Pom do kroku a následovně do klusu a poté do cvalu. Občas jsem Pom ze cvalu zpomalila rovnou do kroku či naopak. Hnědku jsem však skoro celou dobu měla na kruhu a když byla v kroku, tak jsem občas povolila otěž, kterou jsem si sesbírala zase v klusu. "Konec. Pojďte sem" zaslechla jsem Toma a proto jsem Pom zpomalila do kroku a zamířila jsem s ní za Tomem, kolem kterého jsme se shromáždili. "Takže začínáme skokem dva, dodržujte rozestupy a vyrážíme" zavelel Tom, který pobídla Gentlemana do klusu a po kousku i do cvalu. Za ním se řadily ty nejméně zkušené jezdkyně. Já se zařadila ke konci skupiny, za mnou bylo ještě jedna studentka a poslední jela Nad. Dnešní den kurzu se mi zdál zajímavý a napínavý, takže jsem se na něj opravdu těšila. Nyní jsme pracovním tempem cválali do mírného kopečka. Zahlédla jsem Toma, který se s Gentlemanem vznesl nad překážku, kterou hravě překonali a pokračovali dál. Já jsem překážku viděla však ještě v dáli. Dodržovala jsem rozestup pěti koňských délek a když jsem se přiblížila ke skoku, pozorně jsem si skok prohlédla. Dvojka byla spíše šířkový skok a byl to jeden z lehčích skoků. Pom jsem vedla na střed skoku, před kterým jsem ji pobídla stisknutím holení. Při odrazu jsem se vyšvihla do stehenního sedu a ruce jsem po krku posunula dopředu. Po doskoku jsem zasedla do sedla, ruce s otěžemi jsem vrátila na původní místo a cválala jsem v lehkém sedu za jezdkyní přede mnou. Sjeli jsme kopeček po hliněné cestou, kterou lemovaly stromy. Další skok, který nás čekal, byly bedny, tedy dvojskok, který jsme skákali včera. Usmála jsem se a před skokem jsem Pom pobídla holeněmi a když se odrazila, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, ruce jsem posunula dopředu a držela jsem se koleny. Po dopadu jsem zasedla do sedla a vedla jsem Pomněnku na druhou bednu, kterou kobča hravě překonala a já ji vedla za jezdkyní přede mnou. V dáli jsem zahlédla vodní nádrž, kolem které jsme měli jet k nějakému skoku, ale netušila jsem, jaký skok to bude. Cválali jsme po břehu nádrže a přemýšlela jsem nad tím, jaké to bude zítra, protože přesný program jsem nevěděla. O chvilku později jsem již zahlédla překážku, kte které jsme mířili a několik jezdkyň ji již překonalo. Poznala jsem, že jde o devítku, tedy modrý vůz s balíky se slámou po stranách. Povrch byl i nyní travnatý. Pom jsem kolmo vedla na překážku, před kterým jsem Pom pobídla ke skoku. Jakmile se zvedla, vyhoupla jsem se do stehenního sedu, chytila jsem se koleny, ruce jsem posunula dopředu a dívala jsem se před sebe. Po doskoku jsem Pom stočila za ostatními a všimla jsem si, že cesta nyní vede do mérného kopečka. Uvažovala jsem o tom, jakou překážku budeme skákat nyní. V dálce jsem zahlédla auto, kterým sem přijel Nathan s Connorem, aby na nás dohlédli při těžších skocích. Trojskok, který právě překonala druhá studentka nevypadal zrovna přívětivě, ale jak jsem poznala, šlo o jedenáctu, o které se říkalo, že patří mezi skoky takzvaného zlatého středu. Říkalo se jí dolina a jednalo se o trojskok. Před prvním skokem, který byl ze dřevěných břeven, jsem Pom pobídla ke skoku, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, ruce jsem posunula po krku dopředu a po dopadu jsem zasedla do sedla a dostala jsem Pomněnku pod kontrolu. Druhý skok byl úzký živý plot, který se dal překonat, pokud jste si dobře odhadli nájezd. Po překonání tohoto skoku jsem hnědku vedla do mírného kopečka na střed třetího skoku. Povrch u všech skoků byl zatím travnatý a zde tomu nebylo jinak. Po překonání hradby jsem Pom mírně stočila za jezdkyní přede mnou a neustále jsem si dávala pozor na rozestup mezi námi. Věděla jsem, že nás čeká ještě jeden skok a tušila jsem, že se bude jednat o dvanáctku, protože u ní stál Nathan. Tom dal pobídku Gentlemanovi a přenesl se s ním přes nízký okraj skoku s číslem dvanáct. Usmála jsem se, dnešek byl zajímavý a nestala se mi žádná katastrofa, takže jsem doufala, že se nestane ani na posledním skoku. Zahnala jsem tuto myšlenku a byla jsem uvolněná, jako doposud. Před skokem jsem Pomněnku pobídla ke skoku a vyhoupla jsem se do stehenního sedu. Koleny jsem se držela kolenních opěrek a dívala jsem se před sebe. Ruce s otěžemi jsem po krku posunula mírně dopředu a užívala jsem si ten dokonalý pocit. Bylo to vzrušující dobrodružství. Po doskoku jsem zasedla a ruce jsem vrátila na původní místo. "Klus" zaslechla jsem volat Toma a proto jsem ztuhla v kříži, mírně jsem se zaklonila a stiskla jsme holeně a jemně jsem si přitáhla otěž. Pom jsem nechala vytáhnout otěž a nechala jsem ji klusat za ostatními. Dnešek se mi moc líbil a těšila jsem se na další den kurzu cross - country. "Uvolněte koně ještě chvilku v klusu a poté se krokem vydáme zpět na Florestu." zavolal na nás Tom a sám zamířil za Nadvandy, aby se jí na něco očividně zeptal. Nechala jsem Pom klusat a při tom jsem se rozhlížela po ostatních studentkách a snažila jsem se poznat, jak se dnešní den líbil jim. Při tom jsem také chválila kobču, protože dneska se jí dařilo a byla moc šikovná. Nevím, co bych si bez ní počala. Po chvilce jsem opět zaslechla hlas Toma. "Dobře dámy, vyrážíme na Florestu, připomínám, že krokem" usmál se a pobídl Gentlemana do kroku a zamířil k brance, kterou vyjel na lesní cestu. Hnědku jsem zpomalila do kroku a vydala jsem se v dostatečném rozestupu za nějakou studentkou zpátky na Florestu. Zastavili jsme na nádvoří a tak jsem ihned sesedla. Nohy mě bolely, byl to vcelku namáhavý den. Vytáhla jsem třmeny, povolila jsem podbřišník a rozepnula jsem nánosník a Pom jsem odvedla do jejího boxu, kde jsem ji odstrojila a pečlivě jsem ji vyčistila. Před tím jsem jí však dala odpocku. Já sama jsem zamířila do šatny, kde jsem se převlékla a rozhodla jsem se, že zajdu na pokoj, kde jsem si dala sprchu a následovně jsem se vrátila za mou milovanou Pomněnkou.