bloodye+dekameron: 3. DEN KURZU


Hnědáčka pořád nepřestávala fascinovat moje bezpečnostní vesta, já mu snad pořídím jednu na hraní do boxu. Obešla jsem si s hnědákem jakési kolečko, dotáhla sedlo, stáhla třmeny a překontrolovala nánosníky. Vypadalo to že jsme všechny. "Můžeme?" ozval se někdo, a tak jsme se všechny začaly škrábat do sedel svých svěřenců. Dek stál poslušně jako socha. "Pojedete první?" podívala se na mě Maki a já přikývla. Valach vyrazil okamžitě na pobídku z hlavní brány a já si pískala, jak krásně nám to šlape. Za branou jsme zamířili, stejně jako včera, po louce směrem k lesu. Zase jsem začala s hnědáčkem lehoulince pracovat v kroku. Postupně jsme si pobírala otěž, občas do ní mírně zadrnkala, aby si odžvýknul a dostal se tak na kontakt. Pěkně se vytahoval, spolupracoval a já doufala, že mu ta dobrá nálada vydrží už po zbytek dne. Byla jsem nadšená z léta, měla jsem ráda ty dlouhé dny. Ještě před pár měsící by jsme tudy jeli v tuhle hodinu a už bychom se strachovali, že se smráká, a teď? Světlo jak o poledni. Na prostorné louce jsme se všichni tak nějak rozprostřeli, vyhradila jsem si s Dekem nějaký ten prostor a brázdila louku v menších vlnovkách. Pěkně narovnat, pak nabídnout vnitřní otěž, vnější holeň lehce za podbřišník a váhu posadit trochu dovnitř zatímco vnitřní holení hlídám velikost oblouku. Pak přijde znovu plné narovnání a oblouk na druhou ruku. Jestli je to ranní jízdou, kdy se valach uvolnil nebo čím to nevím, každopádně se mi Dek pěkně ohýbá do oblouků, klesá dolů čímž mi dává najevo, že je uvolněný a já jsem spokojená. I ostatní holky vypadají šťastně... V lese jsme se pak ještě nachvíli rozprchli mezi stromy, kde jsme si trošku zaslalomovali. Deka tohle bavilo, já sice musela převážnou dobu strávit přilepená na jeho krku, protože to bylo přeci jen obřisko. Rukou jsem mu mimoděk prohrábla hřívu, která už rostla všemi směry a já věděla, že bude nutné jí zase zastříhnout. "Můžeme klusat?" ozvala jsem se když jsem se všichni zase napojili na cestu, počkala na souhlasnou odpověď a stiskem holení valacha naklusala. Nechala jsem mu volnější otěž, nebála jsem se že mi někam uteče, tolik energie navíc neměl a lekal se v terénu spíš výjimečně. Klusová etapa dnes nebyla nikterak dlouhá. Stihla jsem si jednou přesednout, než jsem uviděla plůtek lemující závodiště a zahlásila přechod do kroku. Koníci se alespoň trošičku rozehřáli v terénu a teď už budeme zase opracovávat na plácku.
Tom s Connem už byli připravení, takže nám jen rozdali pokyny - opracovat a zaskákat na stejných skocích jako včera - opřeli se každý o jeden ze skoků a bystrým zrakem nás pozorovali. Opět jsme si s Dekem vybrali náš plácek mezi skoky 15 a 16, kde už jsme byli třetí den a kde ná to vyhovovalo. Lehce jsem si Deka posbírala, nechala ho si odžvýknout a když jsem se přesvědčila, že je na živém kontaktu a v kroku už si strkal hlavu pěkně na kolmici do přilnutí, tak jsme naklusali. Nejdřív jsme si jakýsi "obdélník" obešli jednou na každou ruku, aby si to prohlédl a pak jsme začali dělat kruhy. Pěkně se ohýbal, nešulil to tak jak to občas umí a vážně se snažil pracovat. Dost jsem ho chválila, aby mu to vydrželo a dost jsem s ním dělala přechody, protože i když se uvolňoval dneska rychle, tak jsem ho potřebovala pořádně podsadit. Práce v klusu se dařila, hnědák už byl vážně na docela pěkném přilnutí, skoro to vypadalo, že se chystáme drezurčit. Po klusové práci, chvilkovém vydýchání v kroku a znovu nabitém přilnutí, jsme zkusili zaskočit. Nejdřív pěkně na jednu ruku v lehkém cvalu, pak na druhou a nakonec v pracovním na kruzích ať se ohýbá. "Tyjo, já koukám jak vám to šlape. Oproti včerejšku je jak vyměněnej." pokýval hlavou uznale Conn "To má z té pauzy, předtím jsme makali jen ze země, tak ze sebe potřeboval dostat tu energii. Navíc dneska má dobrej den" usmála jsem se a pomaličku zase začala pracovat na přechodech. "Tak ať vám to vydrží, jen si zítra vezmi ty malý šporny. Bude to k užitku, uvidíš. Když ho budeš potřebovat dostat víc na zadek a nebo naopak trošku šťouchnout dopředu, kdyby nechtěl, i když o tom pochybuju.. Zkus to" mrknul na mě "Dík" kývla jsem a s úsměvem přemýšlela co se dneska děje, Connor byl taky nějaký hodně příjemný. Když jsem měla pocit, že je Dek uvolněný i ve cvalu nic nám nebránilo dát si krokovou pauzičku, než budou hotoví všichni. Trvalo to nějaké dvě minutky, než na nás Tom zakřičel čísla rozeskakujících skoků. Na rozeskákání jsme měli pět skoků, pak budeme ještě na nějakých pracovat, proto jsem měla v plánu si každý skok přejít jednou na každou ruku ať ho oc neutahám. První jsem se rozhodla si skočit patnáctku, byla nejblíž, doskok byl lehce z kopce, ale obtížností se řadila mezi nejjednodušší a při správném vedení by to měl valach sotva postřehnout... Nechala jsem ho si skok v klidu obhlédnout, zahlaholila, že jedeme a z velkého oblouku nad skokem jsme si nacválali. Měli jsme dost prostoru, nehnala jsem valacha, právě naopak. Poloviční zádrží jsem se ho pokusila dostat právě co nejvíce nahoru a na zadek, aby se zvednul a neskočil to plošně. Včera nám skok docela pěkně vyšel, tak dneska by se to mohlo povést stejně. Vnější botou jsem ho trošku porovnala na střed, valach se nebránil, šel pěkně v klídečku. Nechala jsem ho se srovnat se skokem, a nějakých sedm cvalových před jsem mu nabídla otěž a mírně pootevřela prsty. Dek zareagoval opravdu mírným prodloužením rámce, jak jsem chtěla. Bylo to tím, že jsem nepustila těžiště dopředu a holeň pořád zůstala stejně pasivní, proto jen mírně prodloužil cvalový skok. Nemluvila jsem mu do toho, snížila jsme rukou, dívala se za skok, mírně doprava, abych pak nad skokem měla váhu právě na té straně a my tak mohli absolvovat skok na druhou ruku rovnou. Do odskoku jsem ho ještě pobídla, Dekameron zrovna teď nějakou podporu nepotřeboval, proto jsem holeň jen lehce přitlačila, aby věděl, že dělá správně a věnovala se pohybu svého těla. Kopírovala jsem linii Deka, postupně se posazovala zpátky a mírně nadzvednutou rukou ho držela, aby měl podporu při sníženém doskoku. Zvládl to pěkně, pobídla jsem, abych ho měla hned v pěkném, živém cvalu a zkontrolovala, že mi jde správně na pravou nohu, protože jsme mohli najíždět ihned. Holky to měly parádně vypočítané tak, abychom měly ideální rozestupy. Provedli jsme opět mírný obrat a namířili si to na skoky. Dek šel tentokrát o poznání suverénněji, vzala jsem ho trošku zpátky a pouštěla ho dopředu opatrněji, aby mi nevyletěl jak střela. Naštěstí se to povedlo a i podruhé nám to vyšlo vážně pěkně bez jakýkoliv nedorozumění. Po doskoku jsem hnědáčka ještě ve cvalu pochválila, kousek jsme odcvlali, než jsme přešli do klusu a následně i do kroku a s povolenou otěží jsme zamířili ke skoku číslo 19. Skok jsme znali, vlnka, kdy si jezdec vybíral jestli koně dotlačí na nejvyšší místo skoku, kam by správně jet měl a nebo mu to ulehčí a pokusí se dostat do nižšího místa. "Jak?" podívala jsem se na Toma. "On by to měl zvládnout na střed, ale jde o tvůj pocit, klidně ho vem na to nižší a třeba si to pak zkus uprostřed" kývnul na mě. Zkusíme to středem. Zase z oblouku jsme vycválali. Cítila jsem, jak se hnědák tlačí ke kraji, kde jsme skok obyčejně skákali a v tu chvíli jsme věděla, že jsem si vybrala správně. Vahou, holeněmi i otěží jsem Deka porovnala pěkně na střed, žádné uhybání někam do strany. Trochu se kroutil směrem k levé straně, způsobeno tím, že cválal na levou, a tak se tam trochu tlači. Zareagovala jsem tlakem levé holeně, silnější pobídkou, aby věděl, že ho jednak hlídám a abyhc si ho taky trochu vytlačila. Zastříhal ušisky, trochu ubral na tempu, byl z toho trochu rozpačitý. "Jdeme" mlaskla jsem si na něj a při pobídce si pohlídala, že je pořád na zadku, půjde nahoru. Cítila jsem v něm možná lehké napětí, jak je to v podstatě nezvyklé, a proto pobídka před skokem byla o to silnější, aby to nezapíchnul. Odrazil se mohutně, zvedla jsem zadek ze sedla, nabídla mu otěž, prošlápla patu a pohledem mapovala terén za skokem. Tělo jsem posouvala nad krk, který valach natahoval dopředu. Kolena byla přilepená k opěrkám, patu jsem tlačila dole a místo kotníků jsem si představovala pružinky. Pomalu jsem se vracela do sedla, přisouvala si ruku, zadek posouvala zpátky do sedla a holeně mírně kolmo k zemi tlačíc v pobídce k sobě. Doskok proběhl bez problémů, pěkně na pravou nohu. Moc jsem ho pochválila, kus odcválala a přešla do klusu. Zrovna jela Kitty, takže jsme si chvilku počkali než jsem si najeli znova. Teď už to bylo jistější, valach už šel dopředu sám a správně, nehnal to nijak zvlášť, šel jak měl a z toho jsem měla radost. Před odskokem jsme ho pobídla, podle naučeného pohybu se zvedla a hlídala si abych mu nepřistála tvrdě do zad, to by mi moc nepoděkoval. Dek zase zvládl bez problémů a zase se dočkal pochvaly, zasloužené. Po cvalu jsme přešli v krok, já nechala volnější otěž a na ní jsme se dopracovali až k dvaadvacítce na níž zrovna končila Ell s Dárkem, moc jim to spolu šlo. Nechala jsem valacha si prohlédnout skok, aby věděl oč jde a já sama si rovnala myšlenky. Tady jsem měla valacha pohlídat, aby přišel pod a šel skok nahoru a ne plošně k čemuž trochu sváděly bílá břevna naskládaná mírně šikmo. Udělali jsme si v klusu pěkně kroužek z nějž jsme vycválali opět na levou a najeli si na skok. Pěkně kolmo, srovnat ho do správného tempa poloviční zádrží, koukat před sebe a nepovolit. Hnědák měl tendenci trošku táhnout, sedla jsem si trošku hlouběji, kdyby teď prodloužil špatně mu to vycházelo. Trochu naštvaně zašvihal ocasem, vzteklounek. Takhle si pěkně příjde pod skok. Nehnala jsem ho nějak moc " dokulata" spíš jsem po něm chtěla živý, relativně dlouhý cval, ale pořád hodně na zadku. Zvládnul to a přišel pod skok jak jsem chtěla. Pobídla jsem oběma holeněmi, zase koukla doprava a zase následovala pohyb. S velkou spokojeností jsem valacha stočila na skok znovu, opět jsme mohli rovnou a bez problému. Hnědáček i já jsme to zvládli, já mohla znovu pochválit a volnějším klusem zamířit k sedmnáctce, kde už byly jak Maki s Lay. Z dálky jsem sledovala, jak jede kamarádka s hnědkou.. žádný problém, přes krmelec se přehouply jako nic a rovnou jely na obhlídku mnou neoblíbeného bulfinu o kterém jsem přemýšlela, že ho dneska vynechám a vyšetřím si Dekovu energii na jiné skoky. Nakonec, ale rozhodla Kitty. Nějak jsme se dohodly, že já půjdu první tedy bulfin - přeci jen když ten skok člověk nemá rád měl by ho skákat snad ještě víc než jiné, ať na něm získá jistotu - a pak se vstřídáme a já půjdu krmelec. Dovedla jsem hnědáka tedy ke skoku, nechala ho si ho prohlédnout a z vršku na něj nacválala. Pohlídala jsem si, že jdeme skutečně na střed a začala valáška probírat do trošku živějšího tempíčka. Teď šel sice hodně nahoru, ale málo dopředu, proto jsem mu trochu klesla rukou, nabídla mu otěž a vyzvala ho tím k dopřednějšímu pohybu. Prodloužil, váhou mírně vzadu jsem ho podržela na zádi. Holeněmi jsme si ho pak pohlídala, aby nevyhnul a pořád se s ním snažila držet stejné tempo. Dek mírně rozhodilo, když za sebou uslyšel táhlé řehtání, naštěstí jsem stačila včas zareagovat a pobídnout holení, aby nevypadl a nám to správně vyšlo. V posledních krocích si ještě trochu prodloužil, nechala jsem ho být, teď bych věci spíš pokazila, než napravila, a dala mu svojí plnou důvěru. Nezklamal. Skok mu krásně vyšel, já se zase zvedla ze sedla, zvedla se pořádně o kolena a těžiště si posunula dopředu společně s rukama, které následovali krk koně. Ruce jsem posílala po šíji dopředu, trošku jsem si je tam překřížila. Tohle byl můj nešvar, když jsem byla nervóznější, tak jsem ruku posouvala po hřívě místo po stranách krku a víc se o ruku zapřela než je zdrávo. Trochu jsem tak valachov klesla těžištěm, ale naštěstí vyskočil dost vysoko, aby to ničemu neadilo, ale stejně bych si za to nejradši nafackovala. "Šikula" pochválila jsem ho a téměř hned jsem si jela ten svůj výkon opravit. Teď už jsem si dávala pořádný pozor a docela mi to i vyšlo, ruku jsem posunula po stranách krku, akorát jsme se asi zbytečně moc přizvedla a vracení do sedla bylo zbrklejší než by být muselo, dobře, že to neviděli chlapci... Lehkým klusem jsme si došli obhlídnout krmelec, počkali až se ho nabaží holky, abychom se tu moc nepletli a pak už jsme si nad skokem zase udělali v lehkém klusu kruh, kdy jsem si zkontrolovala, že je správně na pomůckách a nacválala ho. V prvních krocích jsem ho nehnala dopředu, chtěla jsem ho nechat si skok pořádně prohlédnout a teprve když budu mít jistotu, že je pěkně rozhlídnutý ho pobídnu. Tedy jela jsem podle onoho hesla "zklidnit, podívat, pobídnout". Valach se sám možná trošku zkusil protlačit sám dopředu, ještě jsem ho tedy vzala sedem na pár kroků zpátky, aby věděl, že teď má ještě čekat na pobídku a pak už vážně klesla rukou, nabídla mu otěž, otevřela dlaně a stiskla holeně v pobídce. Dekameron velice ochotně prodloužil kroky, oba jsme pohledem sledovali skok, i když můj pohled se už spíš přesouval k prostoru "za". V hlavě jsem odpočítávala poslední kroky do odskoku, na jedna jsem Deka pobídla dopředu, prošlápla pořádně patu, ruku opřela do krku a zvedla se ze sedla. Váha na patách, uvolněné kotníky, tělo lehce dopředu a zadek nezvedám přespříliš. Dek to správně odhadnul, nevyskočil zbytečně moc vysoko, přesně akorát. Spokojeně jsem se při doskoku usmála, nějak takhle by to mělo vypadat. Doskočil správně na levou ruku, pobídla jsem ho lehce dopředu, aby vyšlápl a zvedla zadek ze sedla. "Pašák" podrbala jsem ho, širokým obloučkem se vracela ke skoku, který jsem pohledem kontrolovala, abychom provedli obrat ve správnou chvíli. Hnědák se v obratu, pěkně poskládal pod sebe, já se krátce před obratem vrátila zpátky do sedla, abych ho měla pod větší kontrolou a natlačila si ho pěkně na střed. Opět jsem ho zezačátku trochu prodloužila a v mnou předem určeném místě ho pak nechala prodloužit kroky. Dek opět vyhověl velice ochotně, hlavu měl zvednutou a sám si počítal, aby věděl kdy. Pomohla jsme mu pobídkou v odskoku, hnědák se zvedl pěkně z pohybu, čímž jsem měla lehčí zvedání i já a následování pohybu bylo najednou hrozně jednoduché. Krmelec jsme i podruhé absolvovali úspěšně a po odcválání od skoku, kdy jsem valáška pořádně pochválila jsme přešli do klusu. Nechala jsme ho vytáhnout otěž a pohodovým klusem mířila směrem dolů, kde stáli oba chlapi společně Nadvandy, Kitty a Maki. Zasedla jsem do sebe, těžiště přesunula víc dozadu, stiskla kolena a rozhodným, ale houpavým hlasem ("a kroooook") společně s mírnou otěží jsem nechala valáška přejít do kroku. "Paráda, jste všechny." pronesl trenér, otoil se ke Connovi, něco mu řekl a chlapec se následně otočil na nás. "Tak my už prý můžeme vyrazit, dámy. Půjdeme směr voda" mávnul rukou, přesunul se do čel naší skupinky a my s koníky na volných otěžích, zamířili k vodním plochám, kde se nacházejí dvě vodní kombinace, kterým se budeme věnovat. Všichni jsme se vydýchávali, spíš si probírali chování koní k čemuž nám občas řekl Connor pár slov a před vodínimi kombinacemi nás vyzval, ať si k nim doklušem, aby koně úplně nezatuhli a pořád byli alespoň trošku v pohybu. Bylo to nějakých sto metrů, nechala jsem hnědáka na volné otěži, času pobrat si ho bude dost a dost. A než přišel Conn, tak jsme si celou kombinaci alespoň trochu obhlédli. S tímhle jsem už párkrát tu čest měla, ale spíše u kurzu a v jízdách jsme zatím neměli moc času pracovat ve vodě. "Vezměte si je už na otěž, chci po vás abyste s koňmi vlezli do vody, trochu se tam s ním prošli, aby jste si zvykli jak vy tak oni." kývnul na nás chlapec a my se postupně vydali k slezu do vody. Dek byl mazák, dřív prý okrajově skákal cross i s bývalým majitelem, což byl jeden důvod proč tam vlezl jen při lehkém stisku holeně a zamlaskání, a ten další byl, že miloval vodu. V minulém životě musel být vodník nebo ryba, jinak jsem si tu jeho lásku ke všemu mokrému nedokázala vyložit. Dek se spokojeně začal čvachtat a já jen hlídala, aby mi do vody nelehl a spíš ho pobízela dopředu. Trošku jsme se tam vyrachtali, prohlédli si to, pošlápli po dnu a pak jsem za pomoci pobídky a sedu vyvedla hnědáčka zpátky na břeh. Najednou úplně ožil, voda ho nejspíš pěkně ochladila a teď jsem měla problém ho dostat znovu na pomůcky a udržet je v klidu zatímco se nám Connor pokoušel vysvětlit, jak na skok. "Pojedete v klidu, ve vodě to je náročné a není žádané, abyste s koněm hnali dopředu, ale zase to chce mít ten zdravý grif. Ve vodě nepovolujte, podpořte si koně pobídkou, protože si nejspíš budou chtít odfouknout a trošku zpomalit. Taky pozor na výlez, tam to může už být naklouzané, takže pořád na otěži, holeně u boků a seďte, nehoňte." podíval se po nás, všechny jsme souhlasně přikyvovaly a on ještě pokračoval. "Před prvním skokem spíše šetřete energií, pak koně podpořte, ve vodě nabudit a po výskoku z vody v něm musíte ještě najít zbývající energii aby zvládl následující skok. Kapiš?" "Kapiš" přikývla jsem a on mne vyzval k prvnímu překonání kombinace. "Na pomůcky a až si budeš jistá tak pojeď" houknul za mnou a já se lehkým klusem vydala s valachem obkroužit kruh. Hnědák byl vážně nabuzený, musela jsem si ho trošku pohlídat, aby se věnoval mě. Odžvýknul si zase, dostal se mi na pomůcky, a my mohli cválat. Zase na obě ruce do uvolnění, které přišlo brzo a pak už jsme mohli jít na skok. Obcválali jsme v široké oblouku rostlý strom, pak jsem měla takové 4 kroky na to abych si vyrovnala tempo i kurz. "Vnější" holení jsem valacha natlačila ještě trochu k pravě straně, kde se nacházela o pár centimetrů vyšší varianta lehce zkoseného kolmáčku? Použila jsem poloviční zádrž. Váha lehce vzadu, obejmu hnědáčka holeněmi a lehce vezmu zpátky otěží. Dostanu si ho lépe na zadek, pořád ale neztratí grif v pohybu dopředu a to je přesně co chci. Conn radil ať jdeme v klidu a přesně o to se snažím, aby to bylo v klidu a neuspěchané, Dek to dnes skáče poprvé, takže to taky potřebuje dostat trochu do oka. Pomalu se přesouvám do pozadí, už to nechávám na Dekovi, nijak zvlášť mu do toho nekecám, chci o něm jen udržení tempa. Poslední krok je delší, příjde si vcelku pěkně pod, stiaknu holeně v pobídce, nabídnu mu otěž, zatěžuju více pravý třmen, rukama vjíždím do hřívy, váha v patách a celé to drží kolena. Kolmák Dekameron překonává správně, přesně, klidně a my máme po doskoku zhruba sedm cvalových k seskoku, takže akorát na to, abych hnědáka vzala po skoku lehce zpátky, zase ho srovnala na zadek a nemusela se bát, že mu tempo upravím moc brzo. Po doskoku jen lehce přitlačím holeň, aby vyšlápl dopředu a v příštím kroku už ho beru zpět pomocí poloviční zádrže, kdy mu tedy zkrátím cvalové a dostanu si ho víc nahoru, ale pořád, pořád ho mám v tempu. "Zvládnem" šeptnu a upírám zrak lehce doprava, nechci dívat do vody pod sebe, to by mi přepadlo těžiště. Dekameron nezaváhá, podpořím ho v jeho úmyslu pobídkou, jen lehce se předkloním, sotva na pár vteřin a pak se zakláním, abych valáškovi trošku pomohla a zvedám ho mírně rukou. Kolem nás to pořádně šplouchne. Pobídnu dopředu, snažím se ho nabudit, jak říkal Connor. Kontroluji cval, dva kroky po odskoku vedu rovně a pak ho točím doprava k výskoku. Pořád hlídám, aby byl pořád na zadku, ale tempo měl aktivní, dopředné. Před výskokem zvedám ruku, upozorňuju ho, možná se mírňounce zakláním, abych ho ještě více porovnala, ale pak už to nechávám na něm. Valach si vybírá odskok trochu z dálky, příjdu s pobídkou, ruku si podepřu a trupem se víc nalepím ke krku, než při normálních skocích. Před doskokem ho trochu zvedám rukou, a už tisknu holeně v pobídce, potřebuju ho trošku nabudit a máme málo prostoru. Jakmile se hnědák vyhoupne nahoru není moc čas, takže klesám rukou, pobízím dopředu k prodloužení tempa a hledím za skok. Hnědý neváhá, pořád v sobě tu trochu energie má, přesto pobízím silněji než jindy. Dekameron se zvedá ke skoku přes závěrečný dřevěný tripple? Pohybem následuju Deka, ruku opírám o krk, zadek zvedám ze sedla, holeně objímají boky a postupně se vracím zadkem zpět, holeně podsouvám mírně kolmo, trošku kulatím záda a ruku přisouvám k sobě. Vede se. "Hodný" chválím ho po doskoku, povoluju otěž a nechám ho si kousek odcválat, než přejdeme do klusu kterým se vracíme zpět ke skupince. "Hezký, jen tu ruku trochu zjemni, při tom seskokuho vahou víc upozorňuj, že půjde doprava a pak už ho nebudeš muset tou rukou tak rvát ve vodě. Chápeš mě?" "Jojo" udýchaně odkývu Connovi, přejdem do kroku a chválím a chválím zatímco sleduji suverénní jízdu Maki s Lady. Holkám to jde samo a zachvíli už jsou u nás, obě udýchané a mokré. "Kitty" vyzve chlapec poslední jezdkyni. Vranka se ladně odráží k prvnímu skoku, směrem k seskoku je vidět mírné zaváhání. Kitty trochu zaspala a celé to končí jejím sólem ve vodě. Všichni tři to sleudjeme s vytřeštěnýma očima, Asie chvíli stojí, kouká a pak se vydává za jezdkyní do vody. "Jenom aby přes ní nepřeběhla" modlím se a v rychlosti to mastím s Dekem k výlezu, kde vrance blokuju výlez ven. Konečně se nad hladinou objevuje hlava s helmou. "Dobrý?" překřikujeme se všichni v otázkách a Connor zkušeným okem kontroluje jestli je vážně všechno tak v pohodě, jak Kitty říká. Naštěstí je všechno v pohodě, holky se chystají skok opravit a úspěšně. Odvaha. "Tady můžete perfektně vidět, jak důvěra funguje a taky že celou dobu musíte být ve střehu. Kitty byla myšlenkami jinde, Asie celou dobu čekala na její podporu, která nepřišla a ona se to rozhodla tedy zapíchnout." osvětloval to celé Conny. Kombinaci jsme pak absolvovali ještě jednou, ale z druhé strany. Ve vodě jsem si dávala pozor na onu ruku a po výskoku už teď musela docela zapojit pobídku, únavička už tam trochu byla a já mu vybrala nižší variantu skoku, nikam jsme nespěchali a já toho už taky začínala mít dost.. Po kombinaci jsme si to opět krokem na volných otěžích zamířili k desítce. Conn nám dal prostor si prohlédnout všechny skoky, pak nám vysvětlil, že to nebudeme skákat dle klasických variant - teda A, B, C, ale sjedeme si bližší skok u stromu a vynecháme tak bahnitý sráz. "Brankou, našikmo. Vy dvě pak asi spíš C1 a ten poslední skok." ukázal na mě s Maki a asi měl pravdu, risknem druhou varianu. Když na mě přišla řada měla jsem valacha už pěkně na pomůckách zase rozehřátého a my mohli rovnou nacválat. Zezačátku jsem mu dala volné tempo, pak jsme ho začala poloviční zádrží sbírat, hlídat si ho a koukat na skok u stromu. Skok se nám blížil, rychle jsem kontrolovala jestli mám hnědáka na pomůckách, jestli je cval správně "kulatý" a nebudeme mít problém se sníženým doskokem. Hnědák nemá tendence zbytečně zrychlovat, známka toho, že už je docela unavený, takže si ho musím pochválit. Před skokem ho už nechávám jít jak chce, jen si hlídám, aby nepadnul na předek a pak se s pobídkou zvedám ze sedla a nabízím otěž. Dekameron nemá problém ho překonat. Těžištěm vyrovnávám zkosenou půdu, zakláním se, aby měl Dek co nejvolnější předek a mohl se tak vyrovnat. Docela se to daří, nevrávorá, doskočí pevně. Pobídnu ho dopředu, pořád ale hlídám, aby byl na zádi, terén je mírně zkosený a nechci proto aby se rozbíhal. Vjedeme do vody. Nabídnu mu otěž, pobízím dopředu, aby neubral z tempa a koukám na C1. Je to úzká překážka v délce, relativně široká co se týče, eh, no .. šířky. Rovnám valacha, nenechám ho se rozletět, aby mi nevyhnul, ale přesto ho udržuju a pdoporuju v delších krocích než u minulého skoku. Pobízím dopředu, hnědák jde pěkně na střed, nabízím otěž, do poslední chvilky sedím, podporuji a pak už pobízím k odskoku. Hnědák se pěkně zvedá, skáče soudek a já ho jen následuji pohybem, jak jsem se to naučila. Po doskoku pobízím, cítím jak už mu ubívá energie a pohyb ve vodě je pro něj dost namáhavý. "Jdeme" přimlasknu si ho a lehce ho polechtám bičíkem, je to poslední skok dneška a chci aby to zvládnul pěkně a my nemuseli opravovat. Vydoluji z něj ještě poslední zbytky energie, lehce přizvednu rukou, abych ho zvedla a s pobídkou ho vysílám k výskoku. Silně podsadí záď, energicky se odrazí, natáhne předky před sebe a vyšvihne se na suchou zem, kde ho ještě pobízím, aby odcválal a já mu posléze padám na krk a chvlím a chválím. Krátce vyklušeme a pak už si to krokem míříme směrem ven od krosu, kde na nás čeká první skupinka...