clair a pomněnka: 3. DEN KURZU

Pomněnku jsem dostrojila za pět minut celá. Ještě jsem si nasadila helmu, rukavice a vestu a vyvedla jsem kobču z boxu. Prošla jsem s ní stájovou uličkou a zastavila jsem se s ní na nádvoří, kde již bylo vcelku rušno. Věděla jsem však, že poslední nejsem určitě, protože jsem ještě některé studentky potkala ve stáji. Našla jsem si místečko, kde jsem se s Pomněnkou zastavila a dotáhla jsem podbřišník. Vepředu jsem zahlédla Kitty, Blood a Maki. Zapnula jsem nánosník a stáhla jsem třmeny. Levou nohu jsem strčila do třmenu a odrazila jsem se. Usadila jsem se v sedle a pravou nohou jsem si nakopla pravý třmen. Usmála jsem se, dneska jsem v sedle již jednou byla a to ráno, kdy jsem brala Pomněnku na cvalovku. Uchopila jsem otěže a rozhlédla jsem se. Zahlédla jsem zatím všechny účastnice druhé skupiny, ale z první skupiny ještě někdo chyběl. Za minutu mělo být osmnáct hodin a tak jsem začala hnědku hladit po krku. Zahlédla jsem Connora a Toma, jak nasedají do auta a vyráží, což znamenalo, že i my budeme vyrážet brzy. Připravila jsem se a po pár sekundách jsem zaslechla Blood. "Vyrážíme" volala zkušená studentka a my všichni postupn vyrazili. Jakmile jezdkyně přede mnou pobídla svého svěřence, jemně jsem stiskla holeně a nechala jsem kobču jít krokem v zástupu. Neustále jsem dávala pozor na to, abych dodržovala správný rozestup. Vedla jsem Pomněnku zatím na volné otěži, ale postupem času jsem ji sesbírávala. Po cestě, kterou jsme jeli i včera, jsme i dnes mířili na závodiště. "Klus" zaslechla jsem studentku před sebou a proto jsem to zavolala dozadu a jakmile jezdkyně přede mnou naklusala, stiskla jsem holeně a nechala jsem Pom přejít do klusu. Okamžitě jsem začala vysedávat a po každých sto metrech jsem si přesedla. V dálce jsem již zahlédla bránu a všichni jsme zpomalili své koně do kroku. Po cestě jsem přemýšlela o tom, co dnes budeme dělat. Jakmile jsme projeli bránou, zahlédla jsem Toma a Connora, kteří vystupovali z auta. Usmála jsem se a Pom jsem zastavila na plácku, kde jsme se měli seřadit. "K rozeskákání vám jsou k dispozici skoky s čísly dvacetdva, devatenáct a patnáct. Nyní máte čas na opracování svých koní a poté se pustíme do skoků" oznámil nám Tom a rozhlédl se. "Nějaké dotazy?" zeptal se ještě a když nikdo nic neříkal, pokynul nám, abychom se pustili do uvolňování. S Pomněnkou jsem zamířila stranou tak, abych měla dostatek prostoru na rozhýbání. Pom jsem pobídla do klusu a pustila jsem se s ní do různých obloučků a vlnovek, jiné cviky nám ve volném prostranství moc nešly. Hnědka byla již okrokovaná i oklusaná, takže proto jsem s ní témeř ihned začala provádět cviky. V klusu jsem ji však ještě uvolnila na obě ruce a poté jsem ji pobídla do cvalu a navedla jsem ji na kruh. Pom jsem si ve cvalu pořádně uvolnila a poté jsem si s ní dala pár různých přechodů. Jakmile byla hnědka úplně uvolněná, zamířila jsem s ní ke skokům, kde již byla krátká řada. Počkala jsem, až jezdkyně přede mnou skočí. Jakmile na mě s Pom přišla řada, navedla jsem ji na kruh a díky tomu jsem si zkontrolovala povrch před i za překážkou. Když jsem byla kolmo od překážky, vyvedla jsme hnědku z kruhu a vedla jsem ji kolmo na skok s číslem dvacet dva. Byla jsem v lehkém sedu, poté jsem však zasedla do sedla. Jakmile se hnědka odrazila, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, otěže jsem po krku posunula dopředu, dívala jsem se před sebe a držela jsem se koleny. Když měla hnědka dopadnout, zatížila jsem tu sedací kost, na kterou jsem chtěla, aby kobča zatočila a na té straně jsem také více prošlápla třmen. Hnědka po dopadu zatočila do prava a já jsem zasedla zpět do sedla, ruce jsem vrátila zpět na místo a usmála jsem se. Tom přikývl a usmál se. "Jo, skok se ti povedl, jenom jedna výtka. Příště otěž povol o trochu méně." oznámil mi Tom a já přikývla. S hnědkou jsem si skok skočila ještě jednou a po kladném zhodnocení jsem se odebrala k dalšímu skoku, kde již stál Tom a kontroloval a hodnotil studentky. Byl to skok s číslem devatenáct. Usmála jsem se, protože původní strach se změnil na naprosté nadšení do krosu. Tom se na mě usmál a dal mi pokyn, že mohu vyrazit. Pro jistotu jsem si Pom stáhla na kruh, aby se podívala před i za překážku, stejně jako já, a následovně jsem ji pobídla do cvalu a vyvedla jsem ji z kruhu. Byla jsem uvolněná a na skok jsem ji vedla rovně. Jakmile se hnědčin hřbet zvedl, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, ruce s otěžemi jsem posunula dopředu, chytila jsem se koleny, dívala jsem se před sebe a byla jsem šťastná. Po dopadu jsem si Pom stáhla na kruh a poté, co mě Tom ujistil, že tohle byl naprosto skvělý skok, jsem hnědku na skok navedla z druhé strany. Opravdu se vyplácí být uvolněná. I po druhé jsme s Pomněnkou skok překonaly bez problémů a nyní přišla na řadu patnáctka, tedy živý plot. Překážka byla vysoká sedmdesát centimetrů. Nejdříve jsem si ji s Pom obkroužily a ve cvalu jsem na překážku Pomněnku navedla. I patnáctku jsem si s Pom skočila na obě ruky a poté mě Tom poslal za ostatními, kteří již skákali. Pom jsem neustále vodila v kroku, dělala jsem s ní různé vlnovky a obloučky. O nějakou dobu později jsem zaslechla Toma, který nás svolával a proto jsem se zařadila do řady, která se utvořila vedle Toma. "Takže holky, dneska jsou na řadě kombinace. Nejdříve je na řadě skok s číslem pět, poté skok šest a pak osmnáctka, kde skočíte živý plot a následovně si vyberete mezi nižším či vyšším skokem. Na nižší musíte najet zostra, je vysoký osmdesát centimetrů, kdežto na vysoký se najíždí zpříma a je vysoký sto centimetrů. Vyberete si tedy jeden a ten skočíte. No a k pětce a šestce. Pětka je dvojskok nazývaný bedny. Nájezd nemůže být nerozvážný, protože překážky nemusí být za sebou, někdy musíte na další skok koně navést zešikma či z boku." Tom nám povídal o pátém skoku a následně se pustil i do vyprávění o šestce. "Chápete všichni všechno?" zeptal se pro jistotu Tom a když všichni přikývli, pokračoval. "Tak se můžeme pustit do toho. Nejdříve pětka" zavelel Tom a my ho následovali. "První jede Nadvandy" usmál se Tom. Pozorovala jsem Nadvandy a poté jsem se snažila zapamatovat si vše, co jí řekl Tom. Nadvandy si skok skočila dvakrát a poté šla ještě jedna studentka a řada byla na mně. Pom jsem pobídla do cvalu a navedla jsem ji na střed bedny. Pom jsem věřila, jen jsem doufala, že neudělám nějakou velikou chybu. Kobču jsem pobídla ke skoku a já se vyšvihla do stehenního sedu, chytila jsem se koleny a ruce s otěžemi jsem posunula po krku dopředu. Dívala jsem se před sebe a usmívala jsem se. Po dopadu jsem okamžitě zasedla do sedla, ruce jsem vrátila zpět na jejich původní místo a vyseděla jsem pár cvalových skoků a hnědku jsem vedla na střed druhé bedny. Hnědka se přes ni přenesla a já jsem ji poté nechala chvilku cválat a poté jsem si ji stáhla na kruh. "Na poprvé to nebylo špatné. Je fajn, že Pom věříš" usmál se Tom a mě vrtalo hlavou, jestli to poznal na mém výrazu. "Tak ještě na druhou ruku" řekl mi Tom a já se usmála. S hnědkou jsem skok skočila i na druhou ruku a poté jsem ji zpomalila do kroku a povolila jsem otěž. "Teda na druhou ruku to bylo lepší. By mě zajímalo, nad čím jsi nyní přemýšlela." dodal Tom a usmál se. Pom jsem poplácala po krku a já se usmála. "To by tě zajímalo, ale já ti to nepovím." zasmála jsem se mu a hnědku jsem na volné otěži v kroku vedla k ostatním, kteří již skákali. Hnědku jsem vodila sem tam a obča jsem si něco řekla s ostatními. Rozhodla jsem se, že při skocích nebudu přemýšlet nad hloupostmi. "Přesouváme se k šestce" zavolal na nás Tom, když doskákala poslední studentka. "Pamatujete si, co jsem vám o této překážce říkal?" zeptal se nás a většina přikývla. Šestka se nacházela kousek od pětky, takže jsme nemuseli putovat přes celé závodiště. "První jde opět Nadvandy" zavolal Tom a já pohlédla na Nad. Nevypdala, že by byla štěstím bez sebe, že jde zase první, ale kdo byl byl. Jakmile přišla řada na mě, povzbudivě jsem Pom poplácala po krku a sesbírala jsem si Pom na otěž, chvilku jsem ji nechala klusat a poté jsem ji pobídla do cvalu. Vyvedla jsem hnědku z kruhu a navedla jsem ji na střed první překážky. Zasedla jsem do sedla, před skokem jsem Pom pobídla ke skoku a jakmile se odrazila, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, ruce s otěžemi jsem po krku opět posunula dopředu, chytila jsem se koleny a dívala jsem se před sebe. Po dopadu jsem zasedla, ruce jsem vrátila na původní místo a jakmile jsem usoudila, že je vhodná doba, přitlačila jsem pravou holeň, prošlápla jsem pravý třmen a podívala jsem se tím směrem. Hnědka se stočila do prava a já jsem ji vedla na střed překážky. Vítr zašustil a hnědka švihla ocasem a chtěla se podívat, co kdo dělá zajímavého. Nedovolila jsem jí to, ale rozhodila nám to tempo, takže druhý skok nebyl úplně dokonalý. Po dopadu jsem si ji opět vzala na kruh a počkala jsem si na zhodnocení. "První skok byl skvělý. No a ten druhý, nebýt zvědavosti Pom, tak myslím, že by byl čistý, technika byla správná, takže" Tom se umlčel a dal mi pokyn, abych hnědku na skok navedla znovu. Kobču jsem tedy navedla opět na překážku, tentokrát tedy z druhé strany. Obrat není nyní doprava, ale doleva. Naštěstí vítr Pomněnku již nevyrušil, takže jsme i druhý skok skočily čiště. "Teď to bylo super" usmál se na mě Tom a já hnědku pochválně poplácala po krku. Povolila jsem otěž a neustále jsem s Pomněnkou v kroku chodila. "Pokračujeme k dalšímu skoku" ohlásil nám Tom a zamířil ke skoku s číslem osmnáct. Osmnáctka byla celkem daleko, ale mně to tak nepřišlo. "Takže" promluvil Tom u překážky. "Vše jsem vám řekl již na začátku, doufám, že si to pamatujete?" zeptal se nás Tom a my přikývli. První jela Nadvandy, která překonala s Val živý plot a poté vyšší skok. O chvilku později řada přišla na mě. Pom jsem si pobídla do klusu a posbírala jsem si ji na otěž. Poté jsem ji pobídla do cvalu a navedla jsem ji nejdříve na živý plot. Pom jsem pobídla holeněmi ke skoku a jakmile se odrazila, vyšvihla jsem se do stehenního sedu. Můj pohled směřoval přede mne, držela jsem se koleny a čekala jsem, až Pom dopadne. Zasedla jsem do sedla a hnědku jsem vedla rovně. Netušila jsem totiž, zda bych na nižší skok Pom dokázala navést, tímto jsem si byla jistější. Pro jistotu jsem pohlédla na praporky, červený byl vpravo a bílý vlevo. Hnědku jsem pobídla ke skoku, vyhoupla jsem se do stehenního sedu, ruce s otěžemi jsem posunula dopředu, dívala jsem se před sebe, držela jsem se koleny. Hnědka se přes skok přenesla a po dopadu jsem zasedla do sedla, ruce jsem vrátila na původní místo a o kus dál jsem si Pom stáhla na kruh a nechala jsem ji ještě chvilku cválat, poté jsem ji zpomalila do klusu a poslouchala jsem Toma. "Správné rozhodnutí. Myslím si, že by vám vyšel i ten druhý skok, ale ne tak dokonale jako tento. Žádné chybičky jsem nepostřehl a to jsem dával bedlivý pozor." usmál se Tom a já se usmála. Pom jsem pochválila a zpomalila jsem ji do kroku. Krokovala jsem a přitom jsem sledovala ostatní. Po nějaké době měli všichni doskákáno a my mohli vyrazit zpět na Florestu. Tom s Connorem opět jeli autem a my se vydali na Florestu stejnou cestou, kterou jsme se sem dostali. Hnědku jsem zastavila na nádvoří, kde jsem sesedla, vytáhla jsem třmeny, povolila jsem podbřišník a rozepnula jsem nánosník. Pom jsem odvedla do boxu, kde jsem ji odstrojila a nasadila jí odpocku. Dnešní den jsem si užila a již jsem se těšila na zítřejší skoky.